Přečteno za únor 2020

Měsíc se s měsícem sešel a máme tu nové "Přečteno za ....". Tento měsíc byl plodný a to především díky jarním prázdninám, na které jsem se tak moc těšila. V pondělí jsem sice do práce musela, ale pak jsem si udělala hezký den tím, že jsem jela navštívit rodiče. Od úterka jsem se však plně věnovala odpočinku, čtení, blogu, vaření, pečení a mnoha dalším věcem. Každopádně díky tomu jsem měla jednu knížku plus mínus na jeden až dva dny. Což je skvělé, protože jsem si dohnala restíky. A kolik jsem toho stihla, co jsem přečetla a jak se mi to líbilo? Pojďme se na to podívat.

RIVALKA - Charlotte Duckworth

Název: Rivalka

Název v originále: The Rival
Autor:Charlotte Duckworth

Překlad: Jiřina Stárková

Rok vydání: 2019

Počet stran: 320

Nakladatelství: Ikar

ISBN: 978-80-249-3911-7

Průměr, to je asi slovo, které pro mne vystihuje přesně tuto knihu. Od začátku ploché a plytké vyprávění bez nějakých wow částí, případně napětí či něčeho čehokoliv jiného. Jediné, co příběhu dávalo lehce na atraktivitě, je prolínání minulosti, budoucnosti a vyprávění z pohledu dvou hlavních hrdinek. Nesedla mi vyloženě ani jedna, obě měli své kostlivce ve skříni, ale byly až moc neuvěřitelné. Ash možná o kus víc, ale Helena mi byla asi o trochu sympatičtější. A Jack mi tedy nesedl vůbec. Nevím, čím to je, protože s postavami se obvykle sžívám dobře. Rozuzlení leccos vysvětlilo, ale můj náhled to ani zpětně nijak moc nezměnilo. Je to škoda, protože dle anotace mne kniha nadchla. Po dočtení jsem však zklamaná.

Moje hodnocení: 

DÍVKA Z INKOUSTU A HVĚZD - Kiran Millwood Hargrave

Název: Dívka z inkoustu a hvězd

Název v originále: The Girl of Ink and Stars

Autor: Kiran Millwood Hargrave

Překlad: Kryštof Herold

Rok vydání: 2017

Počet stran: 228

Nakladatelství: Fragment

ISBN: 978-80-253-3429-4

První jsem četla Až přejde zima a ta byla hezká. Tato kniha je však o mnoho lepší. Přeci jen to kouzlo map a dobrodružství. Asi uprostřed jsem v příběhu začala vidět hrozbu sopečného výbuchu, ale Arinta a další legendy mi ji vymazaly. Bylo to sice krátké čtení, ale napínavé, čtivé a poutavé. Jsem už dávno mimo cílovou skupinu, ale i tak to stálo za to. Budu knihu určitě doporučovat dětem ve škole jako četbu, protože na tak krátký rozsah je to plné akce. Není tam žádný dlouhý a nudný úvod, prostě rovnýma nohama do akce. Postavy nejsou nijak extra propracované, ale to čtenář nemůže ani očekávat, Isa mi však přirostla. Konec smutnější, než bych čekala, o to však překvapivější. Moc pěkná oddechovka.

Moje hodnocení: 

DO TMY - Anna Bolavá

Název: Do tmy

Autor: Anna Bolavá

Rok vydání: 2015

Počet stran: 232

Nakladatelství: Odeon

ISBN: 978-80-207-1622-4

Zvláštní, neskutečně zvláštní. Výpověď a zaznamenané myšlenky nemocné Anny, se kterou se život nemazlil. Je sama, má jen své byliny, kterým věnuje veškerou svou energii a sílu. Není hlavní sledovat, v jak dlouhém časovém horizontu se kniha pohybuje, je totiž spíše abstraktní, konkrétních informací je málo. Převažují popisy sběru a sušení bylin, bolesti, ran a přijímání počasí. Jakoby Anna byla víla a chtěla splynout s přírodou. I přesto je kniha neskutečně čtivá a silná. Nedokázala jsem hlavní hrdinku skoro vůbec pochopit, přesto mi přirostla k srdci. Ostatní lidé mi byli protivní a asi jen proto, jak se k Anně chovali. Konkrétní odpovědi na nevyřčené otázky tu také nehledejte, spíše možná v sobě. Těším se na druhý díl, třeba v něm najdu něco dalšího. Autorka je mistrnou vypravěčkou.

Moje hodnocení: 

KE DNU - Anna Bolavá

Název: Ke dnu
Autor: Anna Bolavá
Rok vydání: 2017
Počet stran: 288
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1758-0

Netušila jsem úplně, že je to jen volné pokračování knihy Do tmy. Myslela jsem si, že navazuje úzce a přímo na Annin příběh, že se dozvím více o jejím osudu, ale ne. Jsou tu úplně nové postavy s novými problémy, démony a vlastními životy. Oproti první knize je tato v mnoha věcech pochopitelnější a konkrétnější. Na druhou stranu stejně jako v prvním díle byl lehký náznak nadpřirozena (víla), i zde si ho autorka neodpustila (vodník). Ani tady nebylo mnoho věcí vysvětleno a objasněno, celkově byla však kniha mnohem čtivější a poutavější. Postavy byly pochopitelnější a lépe se mi s nimi navazoval vztah, navíc i ve vyprávění děje se postavy střídaly, to dodalo příběhu na atraktivitě a více mne to bavilo. Autorka je skutečně skvělá vypravěčka a i styl jejího psaní je originální.
Moje hodnocení: 

NEVÍTANÝ HOST - Shari Lapena

Název: Nevítaný host
Název v originále: An Unwanted Guest
Autor: Shari Lapena
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2019
Počet stran: 256
Nakladatelství: Kalibr
ISBN: 978-80-7617-686-7

Opět úžasná kniha. Musím říct, že jsem se nechala malinko unést už dopředu tím srovnáváním s Agathou Christie a její detektivkou Deset malých černoušků. Vnímala jsem od začátku veškeré náznaky, přesto jsem neměla ani páru, kdo je vrah, o motivu nemluvě. Rozuzlení až na posledních pár stránkách tomu dodává mnohem více napětí a akce. Ledová bouře a hotel na konci světa bez signálu či jiného spojení, navíc s výpadkem elektřiny. Postavy velmi charismatické a celkově skvěle vykreslené, jednoduše zapamatovatelné a přesto tajemné. Každý má svá tajemství. V příběhu jsem se nenudila ani chvíli a střídání vyprávění postav zde působilo neskutečně uvolněně a příjemně. Nádherná kniha s perfektní detektivní zápletkou a úžasně čtivým dějem. Skvělé dílo autorky.
Moje hodnocení: 

JÁ JSEM HLAD - Petra Dvořáková

Název: Já jsem hlad
Autor: Petra Dvořáková
Rok vydání: 2009
Počet stran: 144
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7294-318-0

Četla jsem již mnoho knih o mentální anorexii, tato je však nejhlubší z nich. Výpověď hlavní hrdinky obsahuje nejen její dětství, dospívání, cestu víry, manželství, nemoc dítěte, problémy s manželem, ale zároveň s tím je čtenáři podáván ten nejhlubší obraz její duše. Myšlenky, vše co vedlo k utváření nemoci, její stoupající i klesající období, problémy nutné k řešení i vnímání sebe samé a vlastní ženskosti. Vše je zaobalené, místy lehce chaotické a občas jsem se musela vrátit o odstavec zpět, abych správně pochopila. Kniha není úplně snadná na čtení a to nejen kvůli tématu. Chvílemi se mi chtělo křičet, ať se sakra vzpamatuje, v ten okamžik mi vyvstalo v hlavě to slovo "nemoc". Nemohla za to a ta bezmoc, která následovala.... Velmi silný zážitek, ne však úplně tak dokonalý, jak jsem si představovala. Autorka je skvělá, ale znám lepší české autory, kteří dokáží i hrůzné a tragické téma napsat poutavější, čtivější a zapamatovatelnější. Například Jan Vavřík.
Moje hodnocení:

TMA - Jozef Karika

Název: Tma
Název v originále: Tma
Autor: Jozef Karika
Překlad: Jiří Popiolek
Rok vydání: 2018
Počet stran: 208
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-2673-0

Dlouho jsem se přemlouvala k tomu, abych se pustila do nějaké knihy oceňovaného slovenského autora Josefa Kariky. Až při rozečtení této knihy mi došlo, že jsem začala nejslabším článkem. Poznala jsem to celkem brzy. Nemohla jsem se začíst, vše mi přišlo až moc absurdní a asi v polovině knihy mi to už hlava nebrala. Příhody i osudy hlavního hrdiny mi vůbec nepřipadaly logické, bez jakékoliv tendence k vývoji, opakující se a k tomu ještě ta jeho na oko nezdolná statečnost doplněná neustálým místy až fňukáním. Situaci vždy rozřešil náhodou na poslední chvíli, kdy mu docvakly souvislosti. Přiznávám však, že atmosféra byla děsivá a hezky vykreslená. Chvíle hrůzy by se daly spočítat na prstech jedné ruky, o to ale byly silnější. A závěr mi na moment vzal dech, rozřešení mi vzalo vítr z plachet, opravdu silný konec. Proto dávám 3 hvězdičky, bez něj by to bylo méně. Nechci však na jeho knihy zanevřít a určitě si přečtu Trhlinu i Strach.
Moje hodnocení: 

ŘVI POTICHU, BRÁCHO - Ivona Březinová

Název: Řvi potichu, brácho
Autor: Ivona Březinová
Rok vydání: 2016
Počet stran: 208
Nakladatelství: Albatros
ISBN: 978-80-00-04322-7

Neskutečná kniha. Jelikož i ve škole, kde pracuji, jsou děti s lehkým mentálním postižením, tuto knihu jsem uvítala jako náhled do života lidí a dětí, jejichž svět, my běžní lidé, nemůžeme pochopit. A svět Pamely, Jeremiáše, jejich maminky i blízkých osob mne zcela pohltil. Nemohla jsem se odtrhnout a snažila se vstřebat, co se tam děje. Úžasně čtivý děj, vhodný i pro mladší čtenáře, velmi přímý a jednoduchý styl vyprávění. Je to velmi silná kniha upozorňující na téma, které je nyní hodně probírané a řešené. Doporučuji ji všem, kteří by se chtěli dostat hlouběji v této problematice a nečerpat jen z vědeckých zdrojů. Knihu schválili i odborníci zabývající se autismem a poruchami autistického spektra. Autorka je skvělá vypravěčka, zde se ale dle mého názoru překonala.
Moje hodnocení: 

VĚŘ MI - J.P. Delaney

Název: Věř mi
Název v originále: Believe Me
Autor: J.P. Delaney
Překlad: Milena Pellarová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 344
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3708-3

Četla jsem Ta přede mnou a nebylo to úplně úžasné. Proto jsem u této knihy neměla velká očekávání. Ale o to větší bylo mé překvapení při dočtení. Celou knihu jsem neměla ponětí, co je pravda a co jen jako. Hlavní hrdinka je skvělá herečka, ale i bytost s emocemi. Musím říct, že jsem se sice občas ztrácela, na druhou stranu to v případě této knihy nebylo vůbec na škodu. Autor čtenáře drží v napětí od začátku do konce a i když jsem tušila, kdo je vrah, váhala jsem a názory měnila. Chvíli se děj vyvíjel na jednu stranu, po pár stránkách zase naopak. Konec pro mne naprosto nečekaný, rozuzlení a vysvětlení až na posledních pár stránkách, takže napětí až do konce. Postavy ty hlavní skvěle vyprofilované, zbylé jsou trochu ploché. Bylo to velmi čtivé, skvěle jazykově zpracované, text hezky graficky upravený, příběh napínavý a nemělo to žádná hluchá či nudná místa. Avšak kvalit strhujících thrillerů to nedosahuje, nadprůměr je to určitě. Jsem ráda, že jsem knize dala šanci, byla by škoda se jí vyhnout.
Moje hodnocení:

DÍVKA, KTERÁ UPÍJELA MĚSÍC - Kelly Barnhill

Název: Dívka, která upíjela měsíc
Název v originále: The Girl Who Drank the Moon
Autor: Kelly Barnhill
Překlad: Barbora Punge Puchalská
Rok vydání: 2018
Počet stran: 336
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-2399-9

Úžasná pohádka, kouzelný svět plný čarodějnic, draků, netvorů a kouzel. Prostředí je krásně vykreslené, lehce pochopitelné a snadno se v něm orientuje. I když v druhé půlce příběhu se mi už čarodějnice malinko motaly. Zamilovala jsem si Lunu, Xan, Glerka i Fyriana. Na druhou stranu jsou tu i negativní postavy, které čtenář pozná na první pohled, ty se mi jmenovat nechce. Nápad na příběh je to úžasný, dítě napojené měsíčním svitem získá kouzelnou moc a je vychováno hodnou čarodějnicí. Kouzla, která jsou tam popsaná odkazují na přírodu více než na magii, i když v tomhle ohledu je kniha sama kouzelná, nechává nás vše vidět vlastníma očima, jen nás vede. Má velkou hloubku co se týká podněcování vlastní fantazie a nahlédnutí do vlastního nitra. Sopka pro mne znamenala nový čistý začátek. To největší kouzlo spatřuji ve vazbě matky na dítě, zde znázorněné bláznivou ženou, která se nikdy nevzdala naděje na shledání se svou dcerou. Je to čtivé, napínavé, veselé i dojemné, smutné i silné a dokonce směšné a zároveň k pláči. Je tam úplně vše, trochu mi to připomíná Malého prince spojeného s Voláním netvora (Patrick Ness), nádherná kniha a i když mi bude skoro třicet, nemohla jsem se odtrhnout. Skvělý zážitek.
Moje hodnocení: 

KŘÍĎÁK - C.J. Tudor

Název: Kříďák
Název v originále: The Chalk Man
Autor: C. J. Tudor
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 319
Nakladatelství: Kalibr
ISBN: 978-80-7549-997-4

Nejsem vůbec nadšená, čekala jsem trochu více napětí. Detektivka to definicí je, ale suchá, s jednoduchou "americkou" zápletkou a trochou tajemna. Ne že by nebyla čtivá, to docela je, ale obsah není úplně skvělý. Postavy byly povětšinou ploché, vývoj předvídatelný a celý příběh chvílemi předimenzovaný. Nikdo nevěřil nikomu, vše souviselo se vším a tak to v celku působilo na jednu stranu složitě a zamotaně, na druhou ale přehnaně až nereálně. Tolik "špatných" rozhodnutí na velmi úzký okruh lidí. Stylem však velmi příjemné, bez velkého množství chyb, celkem čtivé a příjemné. Jen úplný závěr ohledně nálezu hlavy mne překvapil a to jsem něco podobného očekávala. Přečetla jsem si to, nelituji, ale ani se mi to nijak extra nelíbilo, klasický průměr. Uvidíme, možná v budoucnu dám možnost i dalším knihám této autorky, 3 hvězdičky jako průměr a originalitu některých prvků.
Moje hodnocení: 

Vzala jsem to sice zeširoka a zvládla na můj vkus docela dost knih, ale zase to bylo rozmanité. Je tam thriller, detektivka, nějaká ta emočně náročnější literatura, krásné romány a nakonec i něco jako pohádky. Musím říct, že ani jedna z těch knih mne vyloženě nenaštvala, stále se držím svého dobrého výběru a důvěřuji mu. Zatím mne nezklamal a jsem za to moc ráda. I když Kříďáka jsem dočítala 1.3.2020, tak jsem ho zařadila do měsíce února - kde jsem přeci jen zvládla jeho větší část.

Četli jste některou z těchto knih? Sdílíte můj názor, nebo máte jiný? Budu ráda, když se o něj v komentářích podělíte, protože jiný náhled na věc vždy rozšíří obzory a mnohokrát se mi stalo, že jsem s někým jiným nějakou věc pochopila naprosto rozdílně a pak to hrálo velkou roli ve vnímání celého příběhu.

Mějte se krásně,
LazyCat

Můj celozrnný chléb z domácí pekárny

 Po asi měsíci vychytávání poměrů jsem konečně našla ten ideální poměr surovin při pečení domácího chleba. Mám pekárnu Moulinex, která zvládá váhově chléb 700g a 900g. Tento recept je pro 900g chléb. Pokud potřebujete jiné váhy, zkuste si hlavní suroviny přepočítat. Vezměte si pečící nádobu, já si jí vyndávám ven, abych nenaprasila dovnitř, a jdeme na to. 

1) Do nádoby vlijte 320 ml vlažné vody - do ní dejte 2 polévkové lžíce oleje. Je jedno jakého, hlavně NE! za studena lisovaného, vše potřebné byste v něm zabili a při jeho zahřívání vznikají karcinogenní látky.

2) Přisypte 2,5 kávové lžičky himalájské soli (pokud máte mořskou, dejte polovinu, solí více) a 2 kávové lžičky panely, případně tmavého třtinového cukru či kokosového cukru.

3) Odměřte si na váze 550g celozrnné špaldové mouky - dejte do nádoby tak, aby zakryla vodu.

4) Nyní přidejte po jedné kávové lžičce: drceného kmínu, celého kmínu a mletého anýzu.

5) Úplně nakonec přidejte 1,5 rovné kávové lžičky sušeného droždí.
Nejraději používám toto:

6) Zapněte program na celozrnný chléb, propečení střední, 900g těsta. A nechte pracovat pekárnu za vás. Sám o sobě je chléb z venku křupavý, uvnitř vláčný, ale ani nadýchaný, ani tuhý. Prostě akorát. Po upečení vyndejte z pečící nádoby a nechte na mřížce vychladnout.

Navíc tato verze je univerzální, stačí přidat jiné sušené koření (sušený česnek, cibuli nebo bylinky). Nebo si místo toho si na půlkolečka nakrájet cibuli, tu opéct na přepuštěném másle do zlatova, až do hněda a po vychladnutí přidat do těsta ve stejném kroku jako sušené droždí. Cibulový chléb je také dokonalý.

Zde je pak má fotografie po upečení a nakrojení. Peču ho s menšími obměnami 2x týdně už skoro 2 měsíce a zatím jsem nevyhodila ani patičku. Všem velmi chutná. Jen pozor! Když přidáte sušený česnek a cibuli, není úplně vhodný na sladké snídaně. Pokud si na ně potrpíte, nechejte z koření jen základ, uvedený v receptu a budete mít čistě celozrnný kmínový chléb.

Pokud také používáte pekárnu a pečete nějaký celozrnný chléb, určitě budu ráda za rady, případně i vaše recepty. A kdo ho upeče dle mé předlohy, dejte vědět, jak vám chutnal.

V případě, že by se chleba po upečení propadl a vytvořil takové U z profilu, jsou dvě možnosti, jak to napravit - ubrat pár ml vody (asi na 310 ml) a nebo obrat čtvrt lžičky droždí. Právě droždí bývá nejčastějším problémem, když se chléb nepovede. Každé je jiné a na jiné množství mouky. Musíte tedy to své vyzkoušet.

Vitamin D a jeho potřeba v těle

    O nutnosti vitamínů mám v plánu rozsáhlejší článek, ale nyní jsem narazila na problém dnešní doby, o kterém se moc neví a nemluví. Proto jsem se rozhodla tento článek vydat dříve, než obecné shrnutí vitamínů jako takových. Narazila jsem na to úplnou náhodou a to tam, kde bych to skutečně nečekala - na YouTube a u autora, který s tématem zdraví nemá vůbec nic společného - u Stejka. Vydal nedávno video 20 sexuálních typů, který fungujou. Překvapivě jsem si z toho něco vzala a to vliv vitamínu D na testosteron. A protože jsme s partnerem ve věku, kdy myslíme na děti, začala jsem se o vitamín D více zajímat jak v literatuře, tak i na internetu.

Základ jsem našla hned na tetičce Wiki a zde je to nejdůležitější:
    Vitamín D (jinak také antirachitický vitamín) je souhrnný název pro steroidní hormonální prekurzory, souhrnně označované též jako kalciferoly. Jsou výchozí látkou pro syntézu kalcitriolu, hormonu, který významně ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu. Vitamín D ovlivňuje 200 různých chemických reakcí v organismu. Byl nalezen téměř ve všech typech lidských buněk a ve všech lidských tkáních.

    Dále má nedostatek vitamínu D a především D3 způsobovat řídnutí kostí (nevstřebávání vápníku do kostí), těhotenskou cukrovku, špatný vývoj plodu v těle matky (nutno ho doplňovat ještě před otěhotněním), špatně fungující imunitní systém (hlavně náchylnost k chřipkám a respiračním onemocněním), vysoký krevní tlak či třeba poškození střev a vznik rakoviny. Já vím, že si asi budete říkat, jaké to jsou hrozné scénáře, ale mluvím tu o následcích, které jsou nejen vědecky prokázané, ale hlavně souvisí s dlouhodobým nedostatkem (v rámci mnoha let, až desetiletí). A že my Češi máme s vitamínem D problémy, k tomu se dostaneme hned. Je nutné také pamatovat, že je to vitamín rozpustný v tucích, takže s jeho příjmem v podobě potravy či doplňku stravy je nutné přijmout i nějaký tuk. Kapsle jsou tedy naplněné většinou olivovým olejem.

     Vitamín D se totiž získává především ze slunce a vystavování tělu jejím paprskům. To je u nás oproti jižanským přímořským zemím velmi málo dnů v roce, navíc používání krému s UV faktorem vstřebávání Déčka snižuje. Když už tedy na slunce vylezeme a mohli bychom nějaký ten vitamín načerpat, ochranný faktor v krémech tomu víceméně zabrání. Se sluncem souvisí i další zdroj - mořské ryby - jak v mase, tuku, tak i třeba v tresčích játrech. A jak víme, česká populace nemá moc ve zvyku tyto věci zařazovat ve velkém (a už vůbec ne denně) do svého jídelníčku. Dalším zdrojem jsou žloutky, které hlavně střední a starší populace má obavy konzumovat, protože je lékaři v minulých letech vyděsili, že zvyšují krevní tlak a cholesterol. Navíc jak ve žloutcích, tak i v mléce je vitamínu D nedostatečná denní dávka. Z těchto důvodů je nutné ho doplňovat.

    Další faktor, který mne zarazil je stanovená denní dávka. U nás je doporučená denní dávka dospělého člověka maximálně 1000 UI. Týdně je maximální dávka určená na 30.000 UI, pokud nemáte žádný jiný příjem tohoto vitamínu. Pro představu, za 20 minut na sluníčku lze načerpat až 20.000 UI vitamínu D3, pokud se dva dny poté nebudete drhnout mýdlem.

    Dle některých studií týkající se mužů a souvislosti s množstvím testosteronu, je nutné především pravidelné užívání vyšších dávek vitamínu D a to až 3500 UI denně. A je to důležité jak u mladších, kterým pomáhá s prevencí impotence a neplodnosti, tak i starších mužů, kterým zase pomáhá především s volným testosteronem v těle. Více si můžete přečíst v angličtině v těchto studiích - Studie 1. Studie 2, Studie 3.

    Jako u všeho je ale i zde nutno dodržovat pravidelnost, aby se dostavily výsledky, a to přibližně 1 rok. A není to samozřejmě jen o vitamínu D, ale o celkovém správném stravování a zdravém životním stylu. Pokud se chcete dozvědět více, přečtěte si i další články ze sekce Jídlo a stravování a pokud máte zájem o inspiraci na vaření a pečení - je tu sekce Recepty - vaření a Recepty - pečení.

    Mějte krásný den a v případě jakýchkoliv dotazů se neváhejte zeptat.
Vaše Lazy Šárka

Přečteno za leden 2020

Připravila jsem si pro vás další přehled knih, které jsem přečetla za leden. Přehledy budou vycházet pravidelně na konci každého daného měsíce, popřípadě na začátku nového měsíce. V případě, že některá z knih si opravdu zaslouží samostatnou recenzi, najdete ji tu buď před přehledem nebo po něm. Dle času. Snad se vám nový formát bude líbit.

Za leden se s vámi podělím o celkem 5 knih. Ani jedna se mi vyloženě neznechutila a dokonce 2 mne docela nadchly. Pojďme na to.

VĚZNĚNÁ - Pavel Renčín

Název: Vězněná
Autor: Pavel Renčín
Rok vydání: 2015
Počet stran: 236
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-1632-8


Velmi originální a dost děsivá kniha. Příběh se postupně rozehrává, člověk má pocit, že čte dvě odlišné dějové linie, které spolu zdánlivě nesouvisí. V jednu chvíli se však spojí a i přestože jsem to ve skrytu duše tak nějak tušila, nechtělo se mi tomu věřit. Nebyla to kniha, od které bych se nemohla odtrhnout, mou pozornost si však udržela a já byla zvědavá na závěrečné rozuzlení. Všechny mé požadavky byly splněny a i s koncem jsem spokojená. Líbilo se mi to a asi jsem ještě nic podobného nečetla. Hlavně tedy od českého autora ne.

Moje hodnocení: 

VERMONTSKÉ PSYCHO - Jennifer McMahon

Název: Vermonstké psycho
Název v originále: The Night Sister
Autor: Jennifer McMahon
Překlad: Jiří Miňovský
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-7585-154-3


Kniha Zimní lidé se mi moc líbila, proto jsem se na další počin stejné autorky moc těšila. Už od začátku jsem ale cítila, že to nebude stejné. Asi od poloviny knihy jsem tušila, jak příběh skončí a co za tím vězí. I rádoby napínavý a dramatický závěr jsem předvídala. Psané je to úžasně, navíc z pohledu tří lidí, což dává možnost sledovat jednu událost z více pohledů. Avšak nebylo to tak čtivé jako Zimní lidé, propracovanost příběhu také malinko pokulhává, ale i tak to byl hezký knižní zážitek, určitě přečtení nelituji. Ale na plný počet hvězdiček to není. Bylo tam i pár naprosto nesmyslných situací, nikdo z postav mi nebyl vyloženě sympatický ani naopak, takové ploché postavy, ke kterým jsem si nedokázala vybudovat žádné emoce. Jinak se mi kniha líbila, číst znovu ji však asi nebudu.
Moje hodnocení: 

KDE ZNÍ ZPĚV KRKAVCŮ - Klára Kubíčková

Název: Kde zní zpěv krkavců
Autor: Klára Kubíčková
Rok vydání: 2019
Počet stran: 224
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-4338-8


Po nějaké době konečně kniha, která mne pohltila a já se nemohla dočkat každé volné chvíle, kdy se dostanu ke čtení. Příběh Elfryd je poutavý, napínavý a úžasně čtivý. Její kamarádky jsou každá originál a mají skvěle propracované charaktery. Moc mě to bavilo a magie zde ze stránek jen sálá, že i já v ní začala věřit. Příběh je napínavý a smutný, dojemný i děsivý. Na svůj rozsah nabytý událostmi, že jsem se ani chvíli nenudila. Jazykově skvěle zvládnuté, ani moc jednoduché, ani složité. I to, že je děj vyprávěn v er formě má zde své kouzlo. Doufám, že i další autorčiny knihy budou takové a moc se na ně těším.
Moje hodnocení: 

FOBIE - Wulf Dorn

Název: Fobie
Název v originále: Phobia
Autor: Wulf Dorn
Překlad: Tomáš Kurka
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-2426139-3


Četla jsem všechny předchozí knihy od Wulfa Dorna a musím říct, že tato je z nich nejlepší. Má neskutečně propracovaný příběh, až do závěrečného dopisu jsem vůbec netušila a ani neodhadovala pohnutky pachatele. Příjemné bylo i to, že jsme se znovu setkali s Markem Behrendtem a v tomto ohledu otevřený konec mne velmi navnadil. Kniha je neskutečně napínavá, poutavá a stále mne něco hnalo k pokračování ve čtení. Je to hrozné, děsivé, ale i smutné a dojemné. Postavy mi tam všechny sedly a i když na začátku byla velká podobnost s knihou Cizinec od Ursuly Poznanski a Arno Strobela, brzy zmizela. Je přeci jen zajímavé, jaké drobné náhody nám mohou změnit celý život. Myšlenku a poselství tedy kniha určitě má. Každému ji rozhodně rozhodně doporučuji, je to autorovo mistrovské dílo.
Moje hodnocení: 

ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI - B. A. Paris

Název: Za zavřenými dveřmi
Název v originále: Behind Closed Doors
Autor: B. A. Paris
Překlad: Natálie Pecková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 264
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-267-0878-0


Silná káva od začátku do konce. Střídání minulosti a přítomnosti mne ze začátku mátlo, ale jak jsem pochopila, o co jde a kde se právě jaká část příběhu nachází, už jsem ani nesledovala, v jaké době zrovna čtu. Musím říct, že z počátku mi nebylo jasné, o čem to celé má být, avšak ta nenadálá změna muže v netvora byla rychlá, že jsem tomu nechtěla uvěřit. Ty následující situace byly tak dokonale promyšlené, že snad nejde, aby byl někdo tak inteligentní a předvídavý. I když co si budeme povídat, to psychopati bývají. Jak nakonec Grace situaci vyřešila bylo perfektní. Neskutečně čtivá kniha, která mi nedovolila se odtrhnout a myslela jsem na ní, i když jsem zrovna číst nemohla. Autorka píše opravdu velmi poutavě. Moc se mi to líbilo, vlastně to bylo boží (asi blbé spojení s tématem knihy), ale nemůžu si pomoct. Úžasná kniha.
Moje hodnocení: 



To byla poslední kniha tohoto měsíce. Kdybych měla vybrat jednoznačného vítěze, asi bych zvolila Kde zní zpět krkavců. I když s knihou Za zavřenými dveřmi velmi soupeří, byla přeci jen o kousek čtivější a ne tak psychicky náročná. Krásné pohádkové vyprávění. Vřele však doporučuji obě dvě.

Měla jsem tedy velké štěstí na dobré knihy tohoto měsíce, všechny se mi víceméně líbily a jsem ráda, že jsem si je přečetla. Věřím, že únor bude co se týká přečtených knih v počtu mnohem lepší.

Děkuji za přízeň a budu ráda, když se podělíte o své dojmy z těchto knih.

Mějte se krásně 😉

Celozrnné cibulové bagety

Mimo chleba, který obvykle peču jednou až dvakrát týdně, jsem si zvykla na víkend péct cibulové bagetky. Už několik let milujeme s partnerem cibulové bagety z Kauflandu. Když chcete ale dohledat složení, nemáte šanci. A tak jsem zkoušela a vymýšlela a nakonec jsem upekla své vlastní. Časem dotažené k naší spokojenosti a peču je opravdu pravidelně. Jsou zdravé, chutné a vydrží i tři dny měkké a vláčné, když je pečlivě zavřete v sáčku. Pojďme tedy na to.

Suroviny:

• 450 g celozrnné mouky (dávám 350g celozrnné špaldové a 100g celozrnné žitné) - zde se držím více jak poloviny té špaldové, jinak jsou bagetky tuhé a rychle vysychají, můžete ale dát jen celozrnnou špaldovou a žitnou vynechat

• 200 ml teplé vody a trocha do kvásku

• 3 lžíce oleje

• 1 lžička soli

• 1 lžička panely / kokosového cukru / tmavého třtinového cukru

• 1/2 kostky čerstvého droždí

• 2-3 cibule (2 větší, 3 střední)

• 1 lžička přepuštěného másla

• semínka dle potřeby a chuti

Postup:

Nejprve je nutné nechat vzejít kvásek - do malé mističky rozdrobíme droždí, přidáme si dvě lžíce teplé vody a špetku panely nebo jiného cukru. Dáme na teplé místo přikryté utěrkou a čekáme cca 10 minut, než se droždí zaktivuje.

Mezitím si do zadělávací mísy připravíme veškeré ostatní suroviny - navážíme si mouku, přidáme panelu / cukr a sůl, promícháme, uděláme důlek, vlijeme olej a vodu. Nakonec přidáme i kvásek a vše mícháme nejprve vařečkou, až začne být těsto kompaktní, uhněteme rukou. Vznikne hladké nelepivé těsto, které dáme do mísy kynout na teplé místo. Přikryjeme hlavně utěrkou, aby neosychalo. A počkáme asi hodinu nebo dvě. Podle podmínek doma.

Poté si oloupeme cibuli, nakrájíme na půlkolečka a dáme na přepuštěné máslo opékat. Ideální stav je tmavě hnědá měkká a nasládlá cibule. To trvá asi 20 minut až půl hodiny. Nesmí se to uspěchat, pak cibule hořkne. Dáme vychladnout (v zimních měsících klidně dám přikryté ven na parapet).

Když těsto vykyne, přimícháme do něj cibuli. Je to docela náročný úkol, cibule je mastná od másla a tak se zprvu nechce chytat a vypadává. Je nutné hníst těsto ručně asi tak 10 minut pečlivě na válu, aby se cibule zapracovala a stala se kompaktní součástí těsta. Bochníček si pak rozdělíme na tři díly.

Na plech dáme pečící papír, dílky těsta rukama uhněteme na tlusté hady a lehce zploštíme, aby nebyly tak kulaté (lépe se poté rozkrojí a promazávají). Přendáme na pečící papír, poupravíme, potřeme vodou, můžeme nožem udělat zářezy a dáme opět na asi půl hodiny kynou pod utěrku na teplé místo.

Rozehřejeme troubu na 220°C, před vložením do trouby potřeme bagetky znovu vodou a posypeme semínky - dávám sezamová a slunečnicová. Pečeme prvních 10 minut na 220°C, poté stáhneme teplotu na 200°C a pečeme dalších 10 minut.

Po vyndání z trouby necháme vychladnout a můžeme si pochutnat. Je to asi to nejlepší domácí pečivo, které jsem kdy jedla a opravdu ho budu dělat pravidelně. Jsem prostě nadšená.

Dobrou chuť!

Přechod z Blog.cz na Blogspot.com

Vítám vás na novostarém blogu líné kočky, přišla jsem z platformy Blog.cz a ráda bych vám tak nějak řekla, jak se to všechno seběhlo a proč se to událo. 

To, co se poslední dobou na Blog.cz dělo, mne donutilo jednat. Blog.cz byl můj základ od dob, kdy jsem byla náctiletá a měla jsem svých blogů již několik - a všechny právě tam. Jsem ráda, že jsem takovou dobu vydržela a vždy se sem ráda vracela, že jsem se stala i výběrčí pro team Téma týdne a poznala spoustu skvělých lidí.

Nastala tu však situace, která doposud za více jak deset let neměla obdoby - zprávy na Srdci blogu o ukončení působení Blog.cz, pak vyvrácení této zpráv, zablokování blogu Témata týdne, nemožnost vytvoření nového článku, nemožnost editace starého článku, varování ohledně zablokování vašeho blogu kvůli používání emotikonů a odkazů, spamy v komentářích s pornografickou tématikou a mnoho dalšího. I když myslím, že i toto stačí. A právě toto mne donutilo začít již před nějakou chvílí uvažovat nad migrací jinam.

Bylo pro mne nepředstavitelné, že po tolika letech tento líný kočičí blog opustím a půjdu jinam. Nechtěla jsem začínat znovu, psát by mi šlo, s designem je to horší, ale ztratit tolik let práce? Přijít o všechny články, komentáře a uzavřít tuto kapitolu? Dlouho jsem se bránila. Varování o možnosti zablokování a zrušení mého blogu pro mne byla konečná a začala jsem jednat.

Našla jsem článek s možností přímé migrace z blog.cz na blogspot.com nebo WordPress - ZDE. Oslovila jsem Veruce a Martina z webu blog.veruce.cz a oni mi se vším pomohli. Stačilo si jen založit svůj nový blogspot.com - k tomu potřebujete nejprve vlastnit email na Googlu a pak vymyslet jméno blogu a registraci na blogger.com. Pak už jsem jen napsala email na info@veruce.cz, zanechala email, ze kterého jsem jim psala, na mém Blog.cz a zbytek už zvládl Martin s Veru. Poslali mi soubory, které jsem si dle jejich návodu zkonvertovala a jen si je importovala na nový blogspot.com. A vypadá to, jakoby to bylo odjakživa tam. Pak už stačilo si jen nastavit design do koukatelné podoby a bylo to. Obrázky jsou s touto platformou lehce komplikované a bude to asi stát trochu práce, každopádně i ty mám všechny zálohované a proto na to není spěch.

A jelikož jste již tady, vidíte, že se vše povedlo k mé naprosté spokojenosti. 

Pokud byste chtěli jakkoliv poradit s migrací, přechodem nebo nastavením, klidně napište, ráda poradím nebo pomůžu, když budu vědět a moci.

Mějte krásné dny, a budu se těšit na vaše komentáře, 
vaše Lazy Šárka :)

Čtenářské statistiky za rok 2019

Článek měl původně vyjít mnohem dříve, ale kvůli problémům s Blog.cz a mým přechodem na tuto platformu musel článek bohužel malinko počkat. Každopádně doufám, že i tak vám statistiky přijdou vhod například k inspiraci na letošní četbu. 

Obvykle to nedělám, ale nechala jsem se inspirovat a vytvořila si své čtecí statistiky za rok 2019. Já sice většinu těchto informací k dispozici mám, protože si vše (včetně počtu stran) zapisuji do svého čtecího diáře. Ale přeci jen to má své kouzlo, si takto zavzpomínat na knihy, které mne loňským rokem provázely a ovlivňovaly. Mám několik kategorií a ke každé krátký komentář, snad se vám to bude líbit. Bude se jednat o knihy, které jsem přečetla, ne o knihy, které byly v roce 2019 vydané. A jen jedna poznámka ještě - je jen jedna kniha, kterou jsem za rok 2019 nepřečetla - Boss Babiš od Jaroslava Kmenty. Nebudu ji tedy nijak hodnotit.

1) Počet přečtených knih

Za rok 2019 jsem přečetla 76 knih. Předsevzetím pro mě bylo se nejvíce přiblížit ke stovce. Vzhledem k tomu, co jsem vše za loňský rok zvládla - dokončit rekonstrukci, přestěhovat se koncem listopadu a ještě nám připravit krásné Vánoce. Do toho pracovat na 1 a půl úvazku. Myslím, že je to úctyhodné číslo a i když se ho budu snažit letos překonat, nestydím se a i tak jsem na to hrdá.

2) Počet přečtených stran

Celkem to je 19.645 stran. Škoda, ještě jedna kniha a mohla jsem přesáhnout 20 tisíc stran. Nedá se nic dělat, letos to doženu. V průměru je to tedy 258,5 stran na jednu přečtenou knihu. Není to sice moc, ale při těchto myšlenkových pochodech si vždy vzpomenu na Zdenu Frýbovou a její knihu Falešní hráči - má 287 stran, ale takového formátování, že to vydalo pomalu na To od Kinga. Absence okrajů a řádkování z knihy dělala těžké sousto, které však za to stálo. Proto už nesoudím knihu dle počtu stran či její útlosti - někdy totiž i knihy klamou tělem.

3) Počet knih půjčených v knihovně

Za loňský rok jsem si půjčila v knihovně 42 svazků. Některé jsem sice hodně prodlužovala, ale všechny jsem je přečetla. Nestalo se mi (jako rok předtím), že jsem se k některé nedostala a pak už na ní byla rezervace, tudíž jsem ji nestihla přečíst. Z těchto 42 knih jsem si pouze 4 pořídila i do své sbírky. Jednalo se o Naslouchače a Faju a poté Warcross a Wildcard. Žádná jiná mi za to nestála a tak jsem ráda, že jsem ušetřila. Za 60 Kč na rok 38 knih. Děkuji tomuto systému a knihovnám obecně, je to vždy úžasný zážitek.

4) Nejlepší kniha roku 2019

Po předchozím bodu vám možná už bude jasné, co byla ta nejlepší kniha loňského roku. Ano je to Naslouchač od Petry Stehlíkové. Faja jí dýchá na krk, ale musím říct, že první díl se mi líbil o trochu více. Přeci jen to seznámení s novým prostředím je tak nádherně napsané, že jsem z toho byla odvařená. Mou recenzi na knihu najdete ZDE . Pokud jste ji ještě nečetli, vzhůru do toho. Byla jsem absolutně mimo cílovou skupinu - nečetla jsem nijak moc české autory, nečetla jsem fantasy ani scifi a nebyl to ani můj oblíbený žánr. Ale shodou náhod se mi Naslouchač dostal do rukou a totálně mě na několik dnů odrovnal, Faja následně také. Doporučuji vždy a všem, litovat určitě nebudete.

5) Nejsmutnější kniha roku 2019

Zde bohužel neumím vybrat jen jednu. Zatímco u Naslouchače šlo o to, že tato kniha byla opravdu nejlepší o hlavu a prsa. Tady jsou všechny nastejno, a proto je vyjmenuji všechny v pořadí, jak jsem je četla.

Srdceboly - Simona Monyová - domácí násilí na ženě (recenze)

Ženu ani květinou ... - Simona Monyová - domácí násilí, týrání (recenze)

Naprostý cizinec - Kay Schubach - domácí násilí a týrání (recenze)

Dítě zvané "To" - Dave Pelzer - autobiografie a týrání dítěte (recenze)

Kolotoč strachu - Jan Vavřík - dívka zneužívaná otcem a následně partnerem (recenze)

Holčička, která odmítala vyrůst - Isabelle Caro - anorexie (recenze)

Modlitba za Černobyl - Světlana Alexandrovna Alexijevič - o následcích jaderné katastrofy (recenze)

Mami, kdy už konečně umřeš- Martina Rosenberg - matka s demencí (recenze)

Pět dní - Julie Lawson Timmer - nemocná žena se rozhodne o dobrovolný odchod ze života (recenze)

Houbařka - Viktorie Hanišová - příběh zakřiknuté dívky, kdy se dozvíme, kde má problém kořeny (recenze)
Anežka - Viktorie Hanišová - adoptovaná problémová dcera (recenze)

Simona Monyová - Jiřina Veselá - vzpomínání na poslední dny Simony Monyové (recenze)

Já vím, že je jich opravdu mnoho, ale každá z nich si to zaslouží. Kdybych měla vypíchnout jednu dle skutečné události, je to asi Kolotoč strachu, protože to bylo i strhujícně napsané a podané, potom také samozřejmě jak knihu od Simony Monyové, tak i tu o ní od Jiřiny Veselé - posmrtné vzpomínání.

Z knih smyšlených bych určitě vybrala Houbařku, protože ta je dokonalá. Pohltila mne a já se neskutečně sžila se Sisi i s její situací. A stejně jako jí mě to trhalo uvnitř na kusy. Anežka je jen trochu horší, ale také velmi silný příběh.

Za přečtení ale stojí úplně všechny.

6) Nejhorší kniha roku 2019

Nebudete mi věřit, ale i zde byl výběr složitý. Mám totiž 3 knihy, které jsem hodnotila 4 a méně hvězdičkami. Jenže se mi ani jednu nechce vybrat jako tu nejhorší, proto zde vypíšu všechny a opět v pořadí, jak jsem je četla za sebou.

Každé řešení má svůj problém - Kerstin Gier (recenze)

Christiane F. - Můj druhý život - Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic (recenze)

Spánek - Haruki Murakami (recenze)

Doplavat domů - Deborah Levy (recenze)

Největší zklamání pro mě asi byla kniha Můj druhý život. Jde o příběh následující po My děti ze stanice ZOO. Čekala jsem, že Christiane svůj život zvládla a chopila se druhé šance. To se však nestalo a stejně jako česká Katka (od Heleny Třeštíkové) nedopadla vůbec dobře.

Spánek od Murakamiho jsem možná prostě jen nepochopila, neb jsem netušila, co tím chtěl autor říct. A to mne mrzí. Stejně tak Doplavat domů bylo dílo, které mi nesedlo, bylo chaotické a celkově takové zmatečné. Vypovídací hodnota pro mě skoro nulová.

A první kniha - Každé řešení má svůj problém - jedna ze starších knih od autorky série Drahokamy. Asi nejnudnější ze všech jejích knih, každý však nějak začíná a její nové počiny jsou boží. Ať už mluvím právě o Drahokamech nebo sérii Stříbrná kniha snů. Věřte mi, ona psát prostě umí.

7) Nejděsivější kniha roku 2019

Moc hororů jsem si tento rok neužila, spíš thrillery a detektivky. Ale jedna rozhodně vyčuhuje hodně dopředu a je to kniha Duch domu Ashburnů od Darcy Coates (recenze). Ačkoliv je kniha moc přitažená za vlasy, naskakovala mi husí kůže po celém těle a nemohla jsem od poloviny knihu číst za tmy (což se v červenci docela dalo). Závěr mne pak úplně odrovnal i potěšil, protože se autorce podařilo nacpat dojetí i děs a hrůzu do jednoho. Moc se letos těším na její Tajemství sídla Craven Manor, které mne čeká v pořadí v mé knihovničce.


A abych neošidila ani mistra hororu, tak zmíním jeho Řbitov zviřátek (recenze). Chtěla jsem se podívat na film, ale vyměkla jsem, asi bych to nedala. Tak jsem se rozhodla si nové vydání koupit a přečíst. Nelituji vůbec, bála jsem se úplně neskutečně, ale něco málo tomu na závěr chybělo. A závěr mne také nijak moc nepotěšil. Proto je až na druhém místě.

8) Kniha s největším počtem stran

Nejobsáhlejší knihou dle počtu stran bylo Impérium (recenze) od Romana Bureše. A díkybohu za to, protože tento závěrečný díl trilogie byl naprosto a bezkonkurečně nejlepším závěrečným dílem jakékoliv série, který jsem kdy četla a přemýšlím, že bych si ho pořídila. Jen tento třetí, bohatě to totiž stačí.

9) Kniha s nejmenším počtem stran

Když pominu nedočtenou knihu na závěru roku, stává se tímto výběrem kniha Spáčka a vřeteno (recenze) od Neila Gaimana. Byl to skutečně zážitek, takový retelling na Šípkovou Růženku a Sněhurku, kde hrdinou je královna a nikdo nemá žádná jména. Protože jména jsou v této knize zbytečná. Navíc ty nádherné ilustrace příběh dokonale dokreslují. Méně textu, hodně ilustrací a hlavně ta atmosféra, co z příběhu dýchne. Krása.

10) Skvělé knihy, která nikam jinam nezapadly

Poslední skupinu jsem vytvořila proto, abych zmínila knihy, které se mi moc líbily, ale nebyly ani nejlepší, ani nejsmutnější, ani nejtenčí, nejtlustší. Prostě mě dostaly svým příběhem a já si je občas připomínám a díky nim porovnávám. Jde mi především o tři knihy Neala Shustermana - Bez šance (recenze), Smrtka (recenze) a Nimbus (recenze). Autor je úžasný vypravěč a libuje si ve zvratech i poutavých popisech. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a pevně doufám, že vyjde ještě letos. S knihou Bez šance je to horší, protože je to jen první díl a další bohužel v českém jazyce nevyjdou. Což je hrozná škoda a nepomohlo ani se ozývat, dostat do povědomí lidí či psát do nakladatelství.

Za zmínku v poslední řadě určitě ještě stojí kuchařky a knihy o životním stylu, které mne ovlivňovaly prakticky celou druhou polovinu roku 2019. Jde o knihy Petra Havlíčka a Petry Lamschové - Jídlo jako životní styl a Hezky česky, hravě a zdravě! A v závěru roku mne neskutečně moc ovlivnily knihy Ivany Stenzlové - Dej tělu šanci k přirozené rovnováze, štíhlosti a zdraví a také kniha Šance pro ženu 40+. I když k tomuto věku mám ještě daleko, vařím skvělé a chutné recepty a osvojila jsem si mnoho z přípravy pokrmů. A o to se tu s vámi mám vlastně v plánu dělit.




To by byly statistiky za tento rok. Bylo velmi příjemné se ohlédnout za mým čtenářským rokem 2019, zavzpomínat na některé knihy a zároveň si vybavit silné zážitky při čtení těch poutavých a zajímavých. Pokud budete chtít, můžete mi na tyto body odpovědět v komentářích, ráda se nechám inspirovat. Všude jsou přiložené mé recenze, stačí kliknout a dozvíte se o dané knize více. Někdy možná úplně všechno, co by vás mohlo zajímat. Spoilery nejsou součástí mých recenzí, takže buďte v klidu.

Mějte se krásně a užívejte zimních / jarních dní v roce 2020 😉

Jak si vybrat tu správnou mouku?

Další věc, bez které se žádná domácnost neobejde, je mouka. Obvykle je to jednoduché, jdete do krámu, koupíte hladkou, polohrubou či hrubou za cca 10 Kč a více neřešíte. A použít se dá na vše - pečení, vaření, zahušťování, i na vtípky. Ale zkuste se zamyslet nad tím, proč se dnes čím dál více lidí odklání od bílé mouky. Je to jednoduché - protože je všude a i tam, kam nepatří. V uzeninách, sladkostech, zmrzlinách, pochutinách i veškerém komerčně vyráběném pečivu. A naše tělo na to není dělané. Zásadně neuznávám ten boom, co vznikl kolem pšeničné mouky a lepku a jak lidé, kteří nemají alergii ani nesnášenlivost lepku přecházejí hromadně na bezlepkové diety a podobně. Všeho s mírou by byla lepší volba, protože i lepek tělo potřebuje.

Správný výběr mouky pro domácí použití je tedy nutností. A zároveň i budete vědět, co hledat v kupovaném pečivu. Ohledně toho vám však moc neporadím, peču si vlastní chléb, bagety i podobně. Momentálně ještě experimentuji s žitným kváskem, takže až vše vykoumám k vlastní spokojenosti, bude ještě méně důvodů k nákupu pečiva v obchodě.

Mouky dělíme na dvě hlavní skupiny: lepkové a bezlepkové. Dle toho můžeme tedy i zaujmout i postoj vůči známým a přátelům, kteří potřebují bezlepkové potraviny.

Lepkové - klasické, které známe - pšeničná, žitná, ječmenná a ovesná. Doporučuji především pšenici špaldu, případně kamut, jednozrnku a dvouzrnku. Klasická pšenice je dnes geneticky tak upravená, že má většinu svého obsahu právě pouze lepek a užitečné součásti obilky ustoupily do pozadí. Já nejvíce kupuji a používám mouku špaldovou hladkou, špaldovou celozrnnou a žitnou celozrnnou. Zbytek doháním v těch bezlepkových.

Bezlepkové - cizrnová, čočková, čiroková, jáhlová, dýňová, mouky ze semen a ořechů, pohanková, rýžová, kukuřičná, hrachová a mnoho a mnoho dalších. Tyto mouky je však nutné přidávat pouze v určitém procentuálním zastoupení - maximálně 30% obsahu v receptu. Poté ztrácí vlastnosti a pokrm mohou udělat nepoživatelným, nebo vám úplně změní konzistenci. Chuťově až na výjimky také nejsou nijak moc dobré, většinou jsou zemitější, mají pachuti dle toho, z čeho jsou vyrobené a každá je vhodná na něco jiného. Některé více na sladké a některé na slané. Hlavní surovinou by tedy měla být špaldová či žitná mouka a tyto používat jen jako doplňkové.

Proč klást takový důraz na to, aby byly mouky celozrnné?
Možná se budete divit, ale není to jen módním trendem. Jde o složení obilného zrna jako takového. Dříve zrno vypadalo úplně jinak, dnes po genetické úpravě je kladen důraz, aby co největší část zrna tvořil škrob, který je z něj extrahován. I proto má mouka dnes úplně jiné vlastnosti, než mívala dříve. Důležitou součástí je obilný klíček, ve kterém se nachází mnoho minerálů a enzymů. Je to ta část, ve které se skrývá život, tímto místem po namočení zrnko vyklíčí a stane se z něj rostlina. Další velmi důležitou součástí zrnka je obal, ve kterém se skrývá nerozpustná vláknina. Ta nám pomáhá nejen lépe trávit škroby ve střevech, ale i zasytí a působí k prevenci proti syndromu propustného střeva. A v případě bílé rafinované a čištěné mouky přijdeme o klíček i obal a zbyde čistý jednoduchý škrob. Proto je pro naše tělo tato bílá mouka vrcholně nevhodná - nedává tělu žádné živiny, jen ho zatěžuje a způsobuje to, že populace tloustne a tloustne.

Nyní jsme si tedy vysvětlili, proč používat celozrnné mouky a ne tu bílou. Já osobně používám špaldovou mouku hladkou od značky Pernerka a občas jí přidám do chleba, do pečiva či jako zahušťovadlo do pokrmů. Myslím, že jednou za měsíc to nemůže uškodit a zase to úplně mění chuť pokrmů. Primárně však používám pouze mouku špaldovou celozrnnou a žitnou celozrnnou. Z těchto dvou druhů mouky můžete upéct koláč, uvařit knedlíky, upéct chléb i s ní zahustit omáčku. Je to jen o výběru.

Ověřené značky mám jen u klasických lepkových mouk. Jedná se o mouku Pernerka - žitná je hnědá, špaldová oranžová a bílá, tyto všechny je lepší kupovat v akci, žitná vychází pak na asi 18 Kč. A skvělé celozrnné mouky jsem našla i v Lidlu - špaldová celozrnná stojí kolem 30 Kč, mají i špaldovou hladkou a občas i žitnou celozrnnou. Bezlepkové jednodruhové mouky kupuji nárazově, když natrefím na akci a dají se koupit prakticky v jakékoliv zdravé výživě. Cenově jsou velmi rozdílné - pohanková či čočková stojí kolem 30 Kč, čiroková nebo tapioková dvakrát tolik a ty nejdražší (z hlediska vstupní suroviny) jako je mouka z quinoi, kokosová či makadamová poté i něco přes 100 Kč.

Je tedy důležité si uvědomit, na co jakou mouku potřebujete. Pokud si doma nepečete, jen občas uděláte slaný koláč a jen zahušťujete, stačí vám špaldová mouka. Pokud rádi pečete (chléb či bagety) a experimentujete, je dobré mít minimálně dva druhy mouky, které budete kombinovat - špaldová a žitná jsou základ. Já mám ráda docela pohankovou mouku, čirokovou (občas přidávám do chleba) a amarantovou. Je to jen o vaší preferenci, ale žádnou vyloženě chybu neuděláte.

Přikládám vám tu ještě soupis známých i méně známých bezlepkových mouk, kde je napsáno i na co se více hodí a kolik jí můžete přidat do daného pokrmu v %, aby nebyl celkový výsledek nepoživatelný. ZDE

Moje oblíbené mouky Pernerky ↑

Lidl celozrnná špaldová mouka a špaldová hladká mouka ↑

Jaké mouky jsou vaše nejoblíbenější a nejpoužívanější?

Budu ráda za jakékoliv doporučení. A pokud máte nějaký dotaz, klidně mi piště do komentářů nebo do zpráv autorovi. Každému ráda odpovím.
Mějte se a u nějakého dalšího článku se zase brzy budu těšit :)

Celozrnné medové perníčky

I když už je chvíli po Vánocích, ráda bych se podělila o recept na ty nejlepší perníčky, které jsem kdy upekla. Je to slátanina několika receptů z internetu po pár letech vychytaná k dokonalosti. Poslední prázdniny navíc obohacena o celozrnnou žitnou a špaldovou mouku. Nikdo to nepoznal ani po chuti ani po vzhledu, za což asi trochu může kakao. Avšak snědly se do posledního a byly nádherně měkké. Kdyby nepotřebovaly tu dobu na uležení a změknutí, asi bych je pekla častěji i během roku. Nechtěla jsem si přidávat navíc zbytečný cukr, protože jsem nenašla rozumný recept na bílkovou polevu bez bílého cukru, a tak jsem polovinu pro mne nechala nezdobenou a polovinu nazdobila klasicky bílkovou polevou pro rodinu. I bez polevy byly ale medové, chutné, měkké a až moc dobré. Zmizely nejrychleji. Zkuste a uvidíte.

Budete potřebovat:

• 200g celozrnné žitné mouky

• 200g celozrnné špaldové mouky

• 50g mletých vlašských ořechů

• 2 vejce do těsta + 1 na potírání horkých ořechů - všechny velikost L

• 80g medu

• 50g másla

• 100g panely nebo kokosového cukru

• 15g perníkového koření

• 1 lžíce kakaa

• 1 lžička citronové kůry a pár kapek citronové šťávy

• 5g jedlé sody

Postup:

Nejprve dejte do zadělávací mísy veškeré suché suroviny a pečlivě promíchejte.

V jiné misce či velkém hrnku nechte např. na topení povolit máslo spolu s medem (neradím dávat do mikrovlnky) a vyndejte si i vejce, aby měla pokojovou teplotu.

Přidejte med, máslo i vejce do zadělávací mísy a zpracujte kompaktní hladké těsto. Je to první těsto, co se mi po pečlivém propracování nelepilo ani nedrolilo.

Dejte ho na dva dny do lednice odpočívat, nemusí být přímo 48 hodin. Já zadělávala v pátek večer a pekla v neděli po obědě.

Vyndejte těsto z lednice, vyválejte asi 3-4 mm vysoké pláty, vykrajujte vámi zvolené tvary, dávejte na plech s pečícím papírem a pečte v troubě 6 - 7 minut na 175°C.

Ihned po vytažení z trouby potírejte rozšlehaným vejcem. Nejlépe se mi osvědčil kosmetický štěteček s delšími chloupky (nový a i tak pečlivě vydezinfikovaný). Díky vejci se budou perníčky krásně lesknout.

Dejte do papírové krabice a nechte minimálně 14 dnů odpočívat, aby změkly. Já nechávám 3 týdny a jsou jako dort.

Můžete zdobit klasickou bílkovou polevou.

Přečtené knihy za listopad a prosinec 2019

Jak jsem slibovala, už nebudou recenze na každou knihu zvlášť. Místo toho jsem se rozhodla dělat přehledy za měsíc, dva, tři - podle toho kolik toho zvládnu přečíst. Nyní půjde o 5 knih, což mě vzhledem k událostem, co se děly, docela překvapilo. Nečekala jsem, že jich tolik zvládnu, při tom všem kolem dokončování domečku a stěhování. Mám z toho ale velkou radost. Je to totiž trochu různorodé.

TAJNOSTI SBOROVNY - Naďa Horáková

Název: Tajnosti sborovny

Autor: Naďa Horáková
Rok vydání: 2019
Počet stran: 256
Nakladatelství: Moba
ISBN: 978-80-243-8644-7

Čekala jsem úplně něco jiného. Pracuji ve školství a některé popsané aktivity jsem si upravila a děti moc baví. Bohužel toho zajímavého tam bylo méně, než by člověk chtěl. Zajímavé to určitě bylo, ale není to nic k opakovanému soustavnému čtení. Mám tam sice hodně záložek s poznámkami, ale budu se vracet jen ke konkrétním pasážím. Autorka je dobrá vypravěčka a umí hezky a čtivě popisovat situace. Je ale škoda, že obsahem kniha zapadne mezi jinými. Pro učitele fajn volba, jinak spíš nedoporučuji. Avšak přesně vím, kterou mou kolegyni potěší.

Moje hodnocení:

NIKDYUŠ - Jessica Townsend

Název: Nikdyuš: zkoušky jež podstoupila Morrigan Crowová

Název v originále: The Trials of Morrigan Crow
Autor: Jessica Townsend
Překlad: Vladimír Medek
Rok vydání: 2018
Počet stran: 464
Nakladatelství: Albatros
ISBN: 978-80-00-05058-4

Milá a čtivá kniha spíš pro mladší. Je to opravdu takový Harry Potter v ženském kabátě. Mnoho podivných věcí, lidí i schopností. Morrigan musí podstoupit čtyři důležité zkoušky, aby se dostala do Divinské společnosti. Sama se sice necítí podivná, avšak odhalí stránku sebe sama, kterou považovala za prokletou. Morrigan mi přirostla a i když se místy chovala jako rozmazlené děcko, je to skvělá hlavní hrdinka, Jupiter a další divní jsou originálně popsaní. Moc mi přirostla Fenestra maxikočka. Je to neskutečně čtivé a přitom promyšlené, velmi hezky napsané, i když docela jednoduché. Jak pro mladší, tak i straší čtenáře, co si chtějí přečíst něco lehčího. Už se moc těším na další díly.

Moje hodnocení:

ANEŽKA - Viktorie Hanišová

Název: Anežka

Autor: Viktorie Hanišová
Rok vydání: 2015
Počet stran: 250
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7491-559-8

Kniha od začátku velmi čtivá, i když malinko chaotičtější než Houbařka. Prolínání minulosti a současnosti je méně přehledné, ale čím více se do příběhu ponoříte, tím snadnější je pochopit, o jakou část života se jedná. Navíc je zde místy vyprávění i ze strany Agnes, což mě potěšilo a mnoho vysvětlilo. Hluboká myšlenka z knihy prýští naplno, je to neskutečně propracované z hlediska myšlení Julie i Agnes. Místy jsem měla chuť na obě prostě křičet, ale nedostatek komunikace nemohl vést k ničemu jinému. Velmi silná kniha zážitkem i příběhem. Určitě si přečtu i Rekonstrukci a případně i další knihy autorky. Umí nádherně vyprávět a emoce jsou znát z každého řádku. Úžasné, i když Houbařka se mi líbila mnohem víc, proto jen 4 hvězdičky.

Moje hodnocení:

AŽ PŘEJDE ZIMA - Kiran Millwood Hargrave

Název: Až přejde zima

Název v originále: The Way Past Winter
Autor: Kiran Millwood Hargrave
Překlad: Kryštof Herold
Rok vydání: 2019
Počet stran: 224
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 9788025343319

Krásný mystický příběh plný přátelství, zvratů, pohádkových námětů i rodinných pout. Docela mne překvapilo, jak je kniha čtivá a bez mnoha hluchých nudných míst. Rozsah je menší, takže se tam tolik informací nevešlo a možná i proto má příběh opravdu spád. Moc jsem si oblíbila postavu Runeho, byl mi moc sympatický, ostatní postavy průměr. Je to krásný zimní příběh, který mi příjemně navodil zimu během adventních dnů.

Moje hodnocení:

SIMONA MONYOVÁ - Jiřina Veselá

Název: Simona Monyová

Autor: Jiřina Veselá
Rok vydání: 2012
Počet stran: 112
Nakladatelství: Belami
ISBN: 978-80-87166-10-9

Krásná vzpomínková kniha o autorce Simoně Monyové. Psali a vyjadřovali se v ní lidé, co jí byli nejbližší (rodiče, děti, další členové rodiny, přátelé i známí) a vzpomínají na její dětská léta, první manželství, děti, prvotní autorské úspěch i vývoj událostí po vstupu do manželství s jejím vrahem Borisem Ingrem. Každou kapitolu dělí pár vět z osudného dne, kdy přišla Simona Monyová násilně o život. Nakonec je vše doplněno krásnými fotografiemi z celého jejího života. Je obdivuhodné, s jakou úctou a láskou o ni mluví. Od první věty je to dechberoucí vyprávění jednoho úžasného života, který byl neočekávaně a násilně ukončen. Moc se mi kniha líbila, byl to silný zážitek a jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout za oponu života mě oblíbené autorky.

Moje hodnocení:

PROJEKT MANŽELKA - Graeme Simsion

Název: Projekt manželka

Název v originále: The Rosie Project
Autor: Graeme Simsion
Překlad: Jana Jašová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 336
Nakladatelství: Fortuna Libri
ISBN: 978-80-7321-727-3

Ze začátku mne kniha docela bavila, bylo trochu jako číst o Sheldonu Cooperovi z Teorie velkého třesku, ale pak jsem už Dona docela chápala. Rosie mi proti tomu přišla jako nabubřelá puberťačka. Ale oba mi nakonec přišli jako hezká dvojka, bohužel mi ale nudnost a plochost vyprávění na takovém rozsahu neudělali radost. Dočetla jsme to, i když se mi do toho už moc nechtělo. Kdyby to bylo jako delší povídka, bylo by to fascinující. Zde je to roztahané a docela i předvídatelné, velká škoda. Prostě průměr, nebylo to k zahození, ale také nic, co by na dlouho uvízlo v paměti.

Moje hodnocení:

Vypadá to, že čtu jen průměrně lepší knihy a je tomu tak. Měla jsem šťastnou ruku na to, co se mi do ní dostalo. Avšak nějak již delší dobu nemohu najít knihu, která by mne zcela oslnila, odzbrojila a já jí propadla. Jsou to dobré knihy, baví mě, ale žádný silný zážitek to není. Zkouším v nyní měnit trochu žánr, včera jsem začala s něčím nechutným, obohaceným trochou erotiky a chci vyzkoušet i žánry, které jsem dost neměla možnost poznat. Pokud by ani to nezabralo, mám v plánu re-reading Naslouchače a Faji. To mě zcela jistě vrátí zpět na cestu emotivního čtení.

Měli jste na konci roku knihu, která vás odbourala? Zničila? A nebo prostě jen silně zasáhlo? Doporučte mi ji, budu moc ráda.

Jak si vybrat správnou šunku?

Šunka je potravina, kterou znají všichni a většina domácností jí má stále v lednici. Je to vhodná potravina na slanou snídani, svačinu do školy či práce, jako doplněk na pizzu k obědu, na odpolední svačinu i na chleba k večeři. Jak si však vybrat tu správnou, která má to, co potřebujeme. A hlavně aby si z ní tělo vzalo to, co má a potřebuje a k tomu žádné dodatečné nepotřebné a škodlivé věci.

V první řadě si musíme ujasnit, z jakých surovin se musí šunka skládat - jde o maso, sůl a cukr (jako konzervant) a koření. Nejčastěji se používá vepřová kýta, ale máme šunky i krůtí či kuřecí. O druhu masa rozhoduje především druh přípravy šunky a ty jsou tři - vaření, uzení a sušení.

První si rozebereme v rychlosti sušené šunky, protože ty se konzumují minimálně, jde totiž například o parmskou šunku a jí podobné hlavně z oblastí Francie, Itálie a Portugalska. Kus masa se nasolí mořskou solí a poté se suší velmi dlouhou dobu, kdy je maso solí konzervováno a ztrácí vodu. Tyto šunky mívají vyšší obsah soli i tuku, protože se suší i s kůží a tukovou vrstvou. Většinou se jedná o cenově dražší šunky a je to spíš pochoutka na příležitostné vychutnání a rozhodně ji nedoporučuji k častější konzumaci ani pokud nemáte s postavou problémy. Nadměrné množství sodíku zatěžuje játra.

Dalším druhem je uzená šunka, zde jde hlavně o pršut, Schwarzwaldskou šunku a jím podobné z oblastí Německa a alpských oblastí. Šunka se udí při nižších teplotách delší dobu a hlavní roli hraje výběr druhu dřeva, ze kterého vzniká kouř k uzení. Jde opět o cenově dražší šunky, které si člověk nekupuje na odpolední svačinu a navíc má taktéž docela vysoký obsah soli i tuku. Na denní konzumaci je tedy naprosto nevhodná.

Posledním a nejrozšířenějším druhem je vařená šunka. V několika případech se pak kombinuje vaření a uzení - například Pražská šunka, která si nejprve poleží v láku, poté se uvaří a nakonec se ještě vyudí. A zde je důležité si už hlídat, co vše obsahuje vámi vybraná šunka:

1) Je nutné, aby obsah masa byl nad 90% - pokud je nižší, je velká pravděpodobnost, že si kupujete předraženou vodu, případně škroby a mouky, které nemají v šunce nic pohledávat. Pro tělo jsou tyto složky spíše zátěží, jsou v nejjednodušší formě a nemají žádné výživové hodnoty a právě z těchto věcí jde váha nahoru. Více v článcích o tom, jak funguje tělo a co a jak ho ovlivňuje.

2) S obsahem masa hlídejte i obsah tuku - pokud chcete shodit nějaký ten kilogram, držte se hranice 5g na 100g a okolo něj. Například Pražská šunka může mít i 12% (tedy 12g tuku na 100g výrobku). Pokud na ní máte chuť, jednou za čas si ji dopřejte, ale nekonzumujte ji denně. U kuřecích a krůtích šunek je množství tuku automaticky naprosto v pořádku.

3) Sledujte však i obsah bílkovin. Pokud byste drželi v ruce šunku s 95% masa, 3g tuku na 100g výrobku a obsah bílkovin by byl pod 10g na 100g výrobku (má šunka standart), někde bude problém. Především v tom, že se využívají odřezky nekvalitního masa a tím pádem tělo nedostane to, co potřebuje.

4) Pokud budete sledovat šunky nejvyšší jakosti a vybírat z nich ty, které mají nad 95% masa a pod 5g tuku na 100g výrobku, nemůžete se seknout.

5) Sledujte i obsah špatných Éček. Počítejte s tím, že dusitan sodný je ve všech uzeninách - je to silný konzervant a díky tomu nám šunka vydrží déle jak pár dnů od výroby. Pokud si tedy zakoupíte bezdusitanovou, je nutné ji rychle zkonzumovat, jinak se vám rychle zkazí.

Hlavní úskalí je v pultovém prodeji, kde jsem se již mnohokrát setkala s tím, že mi nebyl personál schopen říct, z čeho se daná šunka skládá. A proto jsem pultový prodej opustila úplně a nakupuji výhradně buď přímo od regionálního výrobce - například na Košíku je složení vždy uvedeno a stačí si vybrat. Ale výborné šunky, které jsou cenově výborně dostupné a ve velkém je nakupujeme, jsme našli v Lidlu.

Jedná se o šunky značky Pikok, která vyrábí šunky s obsahem více jak 90% masa a má i řadu, které je bez konzervantů a fosforečnanů. Ty se však velmi rychle kazí, je nutné sníst celý balíček do 24 hodin od otevření.

Pro názornou ukázku přikládám fotografie z Googlu:

Zde je řada bez konzervantů a fosforečnanů, cena je do 30 Kč za 100g. V akci se dá koupit za 20 Kč. Díky tomu, že má minimum chemických přísad, se však rychleji kazí. Má kratší dobu spotřeby a po otevření je nutné ji skladovat pouze v lednici a maximálně po 24 hodin. Poté začíná zapáchat. Je to vzhledem k jejímu složení logické.

Toto je pak klasická kuřecí či krůtí šunka, která má sice nějaké ty konzervanty, ale výživově je naprosto vhodná a cena v akci je úžasná, bez akce 20 Kč za 100g je také velmi příjemná cena a obvykle mívá 14 dnů - 3 týdny trvanlivost.

Další je naše velmi oblíbená šunka nejvyšší jakosti, zde se jedná o vepřovou šunku, která má lehce vyšší obsah tuku, ale pro zpestření je výtečná, obsah masa má 95% a chuťově je lehce slanější, přítelův favorit.

Poslední jsem vám vybrala farmářskou šunku, která má asi nejvíce tuku z těch, které jsem tu jmenovala, avšak na občasné zpestření či na obložený talíř pro návštěvu je to ideální volba, je moc chutná, také malinko slanější, avšak obsah masa 96% - tomu se nedá odolat.

Jak si můžete všimnout, veškeré šunky, které jsem tu jmenovala, mají v názvu či na obalu "šunka nejvyšší kvality" a to by i pro vás měl být prvotní podnět lépe prostudovat zadní stranu, zda je šunka vhodná a vybírat pouze mezi nimi. Pokud však nemáte možnost nákupu v regionálních obchodech či v Lidlu, můžete sáhnout po Pražské šunce, šunce Zvonařka a podobně, zde si však více hlídejte výše vypsané body, každý výrobce má složení trochu jiné.

Vše je jen o zvyku a systému, stačí nakupovat jen tak, jak stíháte sníst, nekupovat nic moc do zásoby a vybírat si to pravé. Pro ty, co by se chtěli sami pro sebe vymlouvat nebo tak, přestěhovali jsme se a nyní už nemám krám přes ulici. V naší městské části (i když žiji v Praze - na jejím úplném okraji) není žádný klasický obchod - supermarket ani hypermarket. Je tu jeden obyčejný malý krámek s pečivem a minimálním výběrem čehokoliv a jedna vietnamská mini-večerka. Nemám tedy možnost vyběhnout a dokoupit.

A jestli jsem tak pitomá, že zapomen
u, musím jít 10 minut na vlak, jet 20 minut do města, pěšky 15 minut, nakoupit si v Lidlu a zpět to samé - 15 minut pěšky s nákupem a 20 minut vlakem, pak 10 minut pěšky domů. Avšak samozřejmě každý má na výběr, záleží jen, pro co se rozhodnete a věřím, že i v malém krámku na vesnici se dá vybrat či případně domluvit, aby vám od dodavatele vzali to, co potřebujete, když budou mít jistotu, že si to od nich zakoupíte.

Příště se podíváme na další možnosti výběru vhodných potravin a já doufám, že vám tento článek ve výběru šunky pomůže. Jakékoliv případné otázky pište do komentářů nebo do zpráv pro autora, ráda na vše odpovím, poradím nebo si naopak nechám poradit a rozšířit si obzory ;)

Stravování - nová rubrika

Musím říct, že jsem se zpočátku bránila změnám a nechtěla jsem mezi knihy tahat i jídlo. Stačilo, že občas přibyl nějaký ten recept. Jenže jídlo, jeho příprava, informace a to vše kolem, se stalo součástí mého života v takové míře, že už to nemohu dále odkládat. Ano, vrhla jsem se opět do kolotoče kolem potravin.

Musím přiznat, že tato oblast mne vždy přitahovala a to asi proto, že jsem od dítěte byla tlustá. Ne jen oplácaná, já byla kulatá a měkká už od asi tří let. A táhlo se to se mnou přes pubertu až do dospělosti. V 18 letech jsem drasticky zhubla 35 kilo a byla vyloženě podvyživená - mohlo za to více věcí, hlavní bylo spojení hladovění s bulimií. Nepíše se mi o tom lehce, a to jako někomu, kdo se pohyboval většinu svého života na hranici 100 kg. Ale ano, vypěstovala jsem si v hlavě hraniční anorexii a bulimii. Odmítala jsem jíst, i když jsem jídlo milovala a když už jsem podlehla a něco snědla, muselo to ven. Ne však zvracením, to jsem se nikdy nenaučila, ale "spodem". Vytvořila jsem si závislost na projímadlech v takové míře, že jsem po roce skončila v nemocnici s několikanásobnou neprůchodností střev a hrozila mi operace. To mne donutilo se probrat a začít jíst normálně.

Jenže já nikdy nezvládala balancovat uprostřed, co se jídla týká a tak jsem lítala od mantinelu k mantinelu. Jakmile jsem si povolila jídlo, dopřávala jsem si to, co jsem si dlouhou dobu odpírala. A samozřejmě jsem začala zase nabírat, sice pomalu, ale jistě. A to, co jsem shodila za rok a půl jsem měla za stejnou dobu zpět. Jenže jsem se bála, že by se mohl znovu objevit ten hlásek v hlavě, co mi říkal, ať radši spolknu pilulky, strávím noc na záchodě a bude mi zase fajn. A tak jsem se krmila a krmila a i když jsem nikdy nebyla vyložené prasátko, co se cpe fast foody, mastnými věcmi a sladkostmi, dala jsem si dle chuti a spíš doma vařené poctivé české jídlo. Občas nějaký ten dovoz a když mi diagnostikovali poruchu štítné žlázy, vše se ještě zhoršilo.

Lékař mi řekl, že dokud se nestabilizuje léčba, je normální, že mi váha lítá (i když mi jen stoupala) a v červenci loňského roku mi jaksi došla trpělivost. Měla jsem již delší dobu ženské problémy s hormony a hormonální léčba na štítnou žlázu mi to zhoršila natolik, že jsem krvácela dva měsíce v kuse a musela to nechat zastavovat těžkými dávkami hormonů. A tehdy jsem řekla razantně DOST! Přeci ve svých 28 letech nebudu sedět v koutě, bát se najíst, bát se někam jít a žít jako důchodce. A proto jsem zhlédla všechny dostupné díly pořadu Jste to, co jíte a s poznámkovým blokem v ruce jsem si zaznamenávala veškeré základní informace o potravinách, velikostech porcí, skladbě živin a tak dále. A pustila se do toho.

Vařila jsem prakticky stále stejně, jen jsem vyměnila klasické věci za celozrnné (včetně mouky, kuskusu, rýže i snídaňových cereálií), odbourala špatné tuky a místo, abych v září začala opět docházet do naší školní jídelny, vařila jsem si jídlo doma a nosila si krabičky. COž praktikuji dodnes. Naučila jsem se po příchodu do práce nasnídat, občas si i udělám svačinu. A ono to zafungovalo. Místo trápení hlady jsem začala jíst, a zpočátku se skutečně přejídat správně poskládanou stravou. Váha začala už po týdnu klesat a děje se tak dodnes. Je to plus mínus kilo za týden, ale to stačí - pomalu ale jistě.

A já bych se s vámi ráda podělila o své zkušenosti, o radost z příprav jídla i o vychytávky, které mi usnadňují orientaci ve výběru potravin, o recepty, ale i o účincích jídla na náš organismus a nutnosti výběru vhodných potravin. Dále se zaměřím i na vhodnou literaturu (to by bylo, abych nezmínila knihy), vlastní recepty a především skladbu jídla. Věřím, že si i v této oblasti najdou mé články své čtenáře, a i kdyby ne, bude to i pro mě úžasná sebereflexe, jak a kam se vyvíjím.

Pokud by vás o této problematice cokoliv zajímalo, pište mi do komentářů nebo do zprávy pro autora, na vše ráda odpovím, poradím i si nechám poradit.
Mějte krásné dny, věřte si a mějte sami sebe rádi a važte si svého těla, jiné už nikdy mít nebudete :)

Změny velké

Ano, ano. Vím, co budete chtít říct. Plánovala jsem a slibovala, co a jak bude, jak vše doženu a vrátím se do starých kolejí. Ono se mi to ale během vánočních prázdnin vše rozleželo. Je sice fajn, mít nějaký svůj online webový čtenářský deník, ale je to také vyčerpávající a mnohdy se do toho musím hodně nutit, kor u knih, které mne nijak nezaujaly a brzy na ně zapomenu. Změnila jsem svůj život i životní styl tak moc, že se ani na blogu nejsem schopná se vrátit do zajetých kolejí před stěhováním. Proto prozatím vyšel jen jeden nový článek a to dohnaná recenze knihy, kterou jsem četla někdy v listopadu. Zatím sumíruju novoty, které tu budou, ale cítím, že je to nutnost. Přeci jen jsem dva roky jela pořád to samé.

První velkou změnou bude systém mého psaní recenzí knih. Nebudu již psát recenze na každou knihu, kterou přečtu. Samozřejmě mi je jasné, že nebude tudíž tolik článků k vydávání a tak budou také vycházet pouze jednou týdně. Budu tedy pečlivě volit knihy, o které se podělím celým článkem, o některých se jen zmíním a nebo s nimi nebudu ztrácet čas, pokud za to nebudou stát. Sem tam určitě i něco navíc, nějaké moje řeči, zapojení se do témata týdne a nebo třeba něco aktuálního z mého života, ale i recepty. Což ostatně souvisí s druhým velkým bodem změn.

Jak jsem se již zmínila, změnila jsem svůj život prakticky ve všech ohledech a tím nejdůležitějším je pro mě asi jídlo či stravování celkově. S tím už jsem začala tedy v červenci loňského roku, ale po přestěhování to nabralo úplně jiný spád - vyhodila, darovala a dopotřebovala jsem v bytě všechny ingredience, které mi přišly nevhodné. A do baráčku jsem si nakoupila a zásobila se jen vhodnými a schválenými potravinami. Na přelomu listopadu a prosince jsem objevila knihu Dej tělu šanci od Ivany Stenzlové a musím říct, že mi změnila život. Nejen tedy obohatila můj jídelníček a vaření o mnoho skvělých pokrmů, ingrediencí a chutí. Hlavní je pro mě ale pochopení toho, jak tělo funguje, co a jak mu dělá a nedělá dobře, jak sestavit jídlo a jak se stravovat v zimě a jak v létě. Už jsem si pořídila i druhou knihu Šance pro ženu 40+, kde je více receptů. Není mi tolik, nebojte se, ale připravená na hormonální změnu být mohu ne? Už mi přeci jen tolik nechybí.

A spolu s tím přišly i změny v dosavadním přístupu k nákupům. V super/hypermarketech nakupuji minimálně, nejen proto, že je máme daleko, ale i proto, že si nakupuji ve specializovaných prodejnách se zdravou výživou, v lékárnách (eshop) a nebo při online nakupování (Košík, Rohlík), kde je větší výběr bio, bezobalových a regionálních potravin. Začala jsem péct vlastní pečivo - bagety, chléb v pekárně a nyní experimentuji s kváskem. Chystám se tedy ve větší míře obnovit i kategorii o vaření a pečení, abych se mohla podělit a pochlubit výtvory. Avšak tou hlavní změnou je nová rubrika "Stravování", kde se s vámi budu dělit o mnou vypozorované informace z knih i mých vlastních zkušeností. Můžete se těšit na tipy a triky, jak v krámě vybrat vhodnou potravinu, co sledovat, abyste se nemuseli učit složení surovin zpaměti a podobně.

Věřím, že veškeré změny budou k lepšímu a stejně tak věřím, že i nová témata si najdou své čtenáře. Pokud byste měli jakoukoliv otázku ohledně váhy, zdravého stravování, napište komentář pod jakýkoliv článek nebo mi nechte zprávu přes formulář v Menu (přijde mi na email a já vám odpovím).

Mějte se krásně, mějte se rádi a zkuste v novém roce udělat malý krůček pro sebe či pro své tělo, nebojte se změn.
Všem vám držím palce,
vaše stále stejně Lazy Šárka

Kouzelná skříňka pro Gwendy - Stephen King, Richard Chizmar

Vzhledem k událostem posledních týdnů a měsíců jsem neměla ani chvíli čas sepsat recenze přečtených knih. Teď se k tomu vracím, ale prosím o schovívavost. Je to přeci jen už delší dobu, co jsem knihy četla a tudíž dojmů a reakcí není tolik. Proto budu následujících pár recenzí lehce kratších a ne tak obsáhlých, jak jste zvyklí. Jakmile se dostanu na nulu, bude vše jako dřív. Děkuji za pochopení.

Název: Kouzelná skříňka pro Gwendy

Název v originále: Gwendy´s Button Box
Autor: Stephen King, Richard Chizmar
Překlad: Ivan Němeček
Rok vydání: 2018
Počet stran: 156
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
ISBN: 978-80-7593-019-4

Gwendy je malá holčička se zvláštním jménem míchající dohromady dvě známá jména - Gwen a Wendy. Poté, co potká neznámého muže, se jí změní život, dostane totiž kouzelnou skříňku, která ji dává sladkost, sem tam splní přání a občas dá i malý poklad. Za cenu toho, že skříňku bude střežit a nikomu ji neukáže. Gwendy svůj úkol plní svědomitě, avšak i skříňka ji samotnou změní, a to nejen z hlediska fyzické podoby. Je velmi složité ji opatrovat a dávat na ní pozor, přeci jen některá tlačítka jsou nebezpečná, hlavně v rukou zlých lidí. Skříňka sama žije vlastním životem a jednou dokonce pomůže i k hrůznému činu. Gwendy by se jí nejraději zbavila, nemůže ale, tíží jí břímě osudu světa.

Myslela jsem si, že kniha je románový horor, na což upozorňují weby i kniha samotná. Po otevření vás však napadne, že je to spíš kniha pro děti - sice ty starší, ale je. Písmo velké a doplněné o ilustrace. Obsahově úplně nevím, jak starému dítěti bych to dala do ruky. Pro mne to však byla jen milá jednohubka, co mi zpříjemňovala celý den cestování. Ona atmosféra je velmi proměnlivá, možná bych řekla až nestálá. Jako dítě Gwendy skříňku miluje, obdivuje a má ji možná trochu jako modlu na sladkosti. Čím více ona roste, roste i její respekt ke skříňce a její vlastní pochybnosti. Přeci jen je její vliv najednou viditelnější.

V celku je to však nádherný příběh o dívce s dobrým srdcem, která nepodléhá svodům a drží se ve svém důležitém úkolu. Nadchl mne a s přicházející zimou mi zapadl do mého rozpoložení. V knize je vyloženě cítit Kingova účast, jiný autor však dává všemu trochu jiný rozměr a rozhodně ne špatný. Čtivý text, jednoduchý a jemně plynoucí má ale i jiná úskalí. A to ty zlé a špatné lidské stránky. Bez toho by to určitě nešlo, více než horor mi to připomíná pohádku / povídku. Novou, originální a dokonce i s poučením na konci.

Je to rozsahově "krátké", ale naplněné dějem. Na opravdu malém počtu stran, navíc s velkými písmeny, se toho děje docela dost. Nudit se nebudete. Styl vyprávění neurazí, nedělalo mi problém se orientovat a myslím, že toto je přesně ten případ, kdy i překladatel má svůj podíl na příjemnosti knihy. Chce to však nemít přehnané Kingovské nároky, ty tato kniha nemá šanci splnit.

Anotace
Kouzelná skříňka pro Gwendy je dalším Kingovým dílem situovaným do fiktivního maineského městečka Castle Rock. Tentokrát se však, na rozdíl od těch ostatních, jedná o poměrně krátkou novelu, napsanou navíc ve spolupráci s Richardem Chizmarem. Na začátku příběhu je Gwendy 12 let. Je to bystrá holčička, která má problémy s nadváhou, s nimiž se dokáže svou vůlí a kázní vypořádat. Jednoho dne ji v parku osloví záhadný černě oděný muž, který jí z neznámých důvodů dá jedinečný a nebezpečný dárek - kouzelnou skříňku s páčkami a různobarevnými tlačítky. Stisknutím páček skříňka vydává buď vzácné stříbrné dolary, nebo nesmírně chutné čokoládičky. Barevná tlačítka jsou destruktivní a symbolizují jednotlivé světadíly, jejichž případné zničení je teď plně v moci Gwendy. Ta postupně začíná chápat, jakou s dárkem převzala zodpovědnost...

zdroj

Moje hodnocení: Věděla jsem, do čeho jdu a tím pádem nebyla zklamaná. Nečekejte další Kingův horor plný tajemna a hororových prvků. Ty zde nenajdete, ale najdete něco magického a velmi příjemného. Jako vsuvka mezi náročnější knihy je to dokonalé. Navíc skutečně spíš jednohubka. Možná kdyby se povídka rozvedla a natáhla, ale to už by byl prakticky jiný příběh. Mne kniha rozhodně neurazila, spíš se mi trefila do rozpoložení a měla jsem z ní radost. Na plný počet bodů to však není, je to přeci jen kratší povídka, i když od hororového velikána. Dávám 4 hvězdičky a doporučuji všem, kdo by chtěli poznat mistra Kinga i z jiné stránky. Budete mile překvapení.

Hotýlek - Alena Mornštajnová

Vzhledem k událostem posledních týdnů a měsíců jsem neměla ani chvíli čas sepsat recenze přečtených knih. Teď se k tomu vracím, ale prosím o schovívavost. Je to přeci jen už delší dobu, co jsem knihy četla a tudíž dojmů a reakcí není tolik. Proto budu následujících pár recenzí lehce kratších a ne tak obsáhlých, jak jste zvyklí. Jakmile se dostanu na nulu, bude vše jako dřív. Děkuji za pochopení.

Název: Hotýlek

Autor: Alena Mornštajnová
Rok vydání: 2015
Počet stran: 319
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7491-496-6

Ocitáme se v rodině Mánesů, přesněji v kůži Václava Mánesa, jehož děda Leopold si vypiplal vlastní hotýlek. Spíš tedy hodinový hotýlek. Napříč režimy, válkou a různými radostmi i strastmi ho vede zodpovědně a pečlivě. Sledujeme Václavův život od dětství, musejíc se vyrovnat se smrtí jeho vlastního otce, přes náhradního otce a nevlastní sourozence, přes dospívání, hledání sebe sama, jeho záliby a vášně až k prvním zkušenostem se ženami. Stejně tak ale přihlížíme vyprávění dalších členů rodiny, jejich stárnutí i vývoj. Po ošklivé události však nastává i v rodině rozkol, vztahy se tříští a trhají, ale otevírají dveře novým. A také dalším generacím.

Už od prvních chvil, kdy jsem se do knihy začetla, mi přišla milá a příjemné. Autorčino vyprávění je velice uhlazené, krásně se čte, ale není to nic, od čeho by se člověk nemohl odtrhnout. Osudy rodiny jsou chvíli veselé, chvíli smutné, depresivní, zvratové nebo prostě neutrální. Je to klasický život několika generací za sebou a jeho střety. Stejně taky osudy či ošklivé události s sebou život nese a málokteré rodině se zcela vyhnou. Vše je přirozené a není nic, co by vás vytrhlo ze zajetých kolejí.

Z postav mi Václav byl rozhodně od začátku sympatický, jeho nevlastní sestra a Lucie také, u ostatních postav jsem procházela vývojovými fázemi, jako to v běžném životě ostatně bývá. Někdo je vám nesympatický, pak si ho možná časem oblíbíte, ale udělá něco, co se vám znelíbí a tak měníte názor dál a dál. Proto mi všechno z knihy přišlo tak věrné a reálné. Všechny postavy jsou nádherně propracované po všech stránkách.

Autorka je skutečně mistryní ve vyprávění a její práce s jazykem je hotová pohádka. Líbilo se mi i propojení detailů, které jsou zmíněné mezi řádky, ale dále v příběhu hrají důležitou roli.

Anotace

Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce.

zdroj

Moje hodnocení: Líbilo se mi to jako oddychová četba, nemám k tomu asi více co dodat. Jazykově je příběh zvládnutý nádherně, obsahově také, ale na plný počet hvězdiček mi tam prostě něco chybělo. Možná napětí, nějaký bod zvratu nebo prostě jen o trochu víc "něčeho". Připomínalo mi to babiččino vyprávění, které je nádherné, milé a jste ho plní, pamatujete si ho, ale není to ta třešnička na dortu. Proto jsem hodnotila 4 hvězdičkami. Knihu doporučuji, je to rozhodně milé vyprávění, a když se do ní pustíte, vedle nesáhnete. Nemějte však veliká očekávání.

Obezita

Delší dobu jsem se neozvala, ale nedá mi to, abych se nezúčastnila témata tohoto týdne. Jde totiž o věc, která mě trápí celý život a (nechci to zakřiknout) nejspíš jsem konečně našla lék.

Od dětství jsem byla kulička, měla jsem na základní škole různé přezdívky a málo přátel. Moje láska ke knihám a to, že jsem byla malinko šprtka tomu moc nepomohlo. Na střední škole jsem zhubla - nejedla jsem 20 dnů a zhubla 10 kilo. Ale za dva měsíce jsem měla zpět 15 kilo. Na konci střední jsem byla na hranici anorexie / bulimie - střídavě jsem nejedla několik dnů a když mě popadla žravá, používala jsem laxativa ve velkém, až jsem si na ně vytvořila závislost. Skončilo to v nemocnici s neprůchodností střev a tehdy mi došlo, že se zabíjím. Naučila jsem se znovu jíst a nabrala 40 kilo. A od té doby jsem váhu přestala řešit, bylo mi jedno, že jsem metráček a nemůžu se pořádně hýbat. Předloni se do toho přidaly problém se štítnou žlázou a byla konečná.

V červenci mi ale došlo, že tohle prostě nechci. Že už nemůžu, nechci být pořád zadýchaná, unavená, nemoct jít na výlet, doma jsem toho moc také nezvládala, ale hlavně v mém věku to byla hrozná ostuda. Projela jsem si pár dílů Jste to, co jíte s panem Havlíčkem a paní Cajthamlovou, přečetla si zásady zdravého stravování a pustila se do toho. Od začátku jsem navíc vysadila veškeré léky na štítnou žlázu a čekala. Čísla na váze začala slušně šplhat dolů a to i bez zásadního pohybu.

Nyní je prosinec a já mám dole 20 kilogramů, 21 cm v pase a 16 cm přes boky. A dále pokračuji ve svém stravování. Ono to není dieta, ale způsob stravování na celý život. Nepopírám, že si občas dopřeju čokoládu, brambůrky nebo i jídlo venku, ale je to skutečně jen za odměnu a výjimečně. Důležité je si jídlo nevyčítat. A i když mi to přišlo neskutečné a časově nezvladatelné, přestala jsem se stravovat v práci a na každý den si chystám jídlo v krabičkách doma. Zásady mi docela rychle přešly do krve a já si nyní lebedím v novém menším těle.

Pro ty, kdo by tvrdili, že na to nemají - zkuste si někdy spočítat, na kolik vás přijdou dobrůtky, které si za měsíc nakoupíte. Popřípadě si spočítejte, kolik stojí teď vaše večeře (například 3 rohlíky, paštika) a kolik stojí jedna celozrnná bagetka, 50g kvalitní šunky a dvě rajčata. Rozdíl je spíše do mínusu, pokud nakupujete v akcích. My osobně doma nyní ušetříme kolem 1500 - 2000 Kč každý měsíc. Když to spočítám za rok, budeme mít asi krásnou dovolenou v létě a pro mě i v krásných plavkách bez studu.

Nikoho nikdy nesoudím, ale každý si může sáhnout do svědomí a rozhodnout se. Jsou výjimky, u kterých to zdravotně nejde, ale to mi endokrinolog tvrdil také více jak rok. Vše však začíná u jídla. A já byla stejná, přesvědčovala jsem se, že za to jak vypadám nemohu, že to tak je dané (řeči jako genetika a podobně) a já na tom nemůžu nic změnit - velký OMYL. Začněte u sebe, mějte sebe i své tělo rádi a neřešte pár kilo navíc. Avšak váha, která vás ohrožuje a zkracuje vám život si vás nezaslouží - zbavte se jí. Já jsem sobě a svému rozhodnutí moc vděčná, včera jsme naběhali v obchodě Ikea 11 kilometrů (za asi 3 hodiny) a ani mne nebolely nohy. Moje malé krůčky, ale moje velká vítězství.

Když to dokázal takový lenochod, jako jsem já, dokáže to každý. Hlavně se mějte rádi.
Vaše LazyŠárka