Jednou za život - Simona Monyová

Další kniha od mé oblíbené autorky Simony Monyové. Tentokrát je kniha o dvou hlavních hrdinech, opět tenká oddechovka.

Název: Jednou za život

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2000
Počet stran: 122
Nakladatelství: Belami
ISBN: 978-80-87166-11-6

Hlavní hrdinové zdravotní sestřička Světlana a Lumír nemají zpočátku nic společného. Ona se trápí v dlouholetém vztahu se spisovatelem Matějem, je jí neustále připomínáno, že by se měla vdát a založit rodinu. Jenže touží po úspěchu, chce se dostat na vysokou školu a stát se lékařkou. Lumír nenávidí své jméno a nechává si říkat Mirek, trápí se ve vztahu s Radkou, která oproti Světlaně touží po rychlých vdavkách. Lumír se najednou ocitá před oltářem, kde doplácí na svou zbabělost a neřešení problémů, kamarád Borek mu však umožní únikovou cestu na poslední chvíli. Při zapíjení svobody to přežene a v tu chvíli se oba osudy dvou hlavních hrdinů prolnou. Bude to mít jen krátkou životnost, a nebo to byl osud?

S velkou chutí jsem se pustila do jedné z prvních knih v autorčině spisovatelské dráze. Musím říct, že oproti pozdějším je mnohem více bezstarostná, má méně složitý děj a je celkově mnohem bližší dívčím románům. Avšak autorka je mistr ve vyprávění jak z ženského, tak i z mužského pohledu a o tom svědčí čtivost knihy. Přeci jen je to taková oddechová jednohubka malého rozsahu, i přesto se mi nechtělo ji odkládat a chtěla jsem číst dál. Na tak malý rozsah byl děj rozveden bravurně. Hra s jazykem je prostě úchvatná.

Co musím vytknout a co se mi moc nelíbilo, byla třetí osoba vyprávění. Bylo to také neosobní a místy mi to vyloženě nešlo číst. Myslím, že první osoba by tomu, v případě obou hlavních hrdinů, dodal úplně jinou dimenzi chápání a propojení čtenáře s hrdiny knihy. Ono je to takový krásný a čistý vhled do života a emocí dvou mladých lidí, co zpočátku neví, jak do života po vlastních. A každý hledá svou vlastní cestu, především tedy v partnerském životě.

Jelikož se jedná o naše předrevoluční období, jedním z velkých bonusů je i poznání fungování světa a rodin v této době. O přemýšlení lidí, jejich hodnotách a prioritách. Bylo to velmi zajímavé vklínění mezi problémy s láskou, ne však nic násilného. Je to vyprávěno s takovou samozřejmostí a přirozeností, místy až lehkostí, že je celou dobu radost si počíst.

Anotace

Jednou za život je jedna z prvních knih tragicky zemřelé spisovatelky Simony Monyové a vypráví o tom, co je v životě neopakovatelné a tím i nenahraditelné.

Jsou zážitky a city, které můžete prožít opakovaně. A pak jsou ty, které se vám stanou jednou za život, když máte to štěstí. Někteří věří, že tu pravou lásku můžeme potkat jen jednou. Ale jak ji poznat? Jak přijít na to, že tahle láska, tenhle vztah, je to pravé? Že je to to, nač jste čekali, v co jste doufali a co jste si moc přáli...protože minout ji o vlas je stejné jako minout ji o tisíc kilometrů. A protože nikdy s jistotou nelze říct, že tahle láska je ta pravá a jediná, mnoho lidí ji hledá celý život.

Pravá láska či ne? To je problém, který trápí hlavní postavy knihy Jednou za život, Světlanu a Lumíra. Je na nich, aby i za cenu bolesti a nepochopení přišli na to, jestli jsou si souzeni, či ne.

zdroj

Moje hodnocení: Moc mě potěšila tato tenká oddechovka, je to skutečně milá a příjemná klidná kniha. Bez velkých těžkých zvratů je zde příběh dvou lidí, který se v jednom okamžiku spojí, a my chceme jen dojít do konce, kde se dozvíme, zda to vydrží, či ne. Trochu mi to připomíná Lenku Lanczovou. Hodnotím samozřejmě pěti hvězdičkami, protože kniha je to velmi povedená a od paní Monyové určitě ne poslední.

Houbařka - Viktorie Hanišová

Dlouho jsem po knize toužila a dlouho jsem se nemohla rozhodnout. Nakonec jsem si ji jako odměnu za stres koupila. Chvilku trvalo, než se na ní dostala řada. Ale jelikož autorka perlí i dalšími knihami, které mé okolí vychvaluje do nebes, je možné, že se sbírka bude rozšiřovat. Jako první se tedy pouštíme do Houbařky.

Název: Houbařka

Autor: Viktorie Hanišová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 312
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7577-456-9

Mladá žena Sára - přezdívaná Sisi - žije v chalupě na Šumavě. Její obživou a denní prací je sbírání hub. Od jara do podzimu šlape svou více jak dvacetikilometrovou trasu. Les zná jako své boty, zná místečka růstů mnoha druhů hub. Vše jí naučil její otec, jako svou jedinou dceru. Sisi má ale dva starší bratry, ti k houbám cestu nenašli. Jenže ne vše je tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Je totiž po opuštění psychiatrické léčebny, kde strávila krušné chvíle. Vše však započalo hluboko v jejím dětství a vinu nesli právě rodiče. Během vyprávění o aktuálním dění se s ní vracíme do minulosti od raného dětství, až do chvíle, kde se minulost spojí s přítomností. A vše do sebe zapadne.

Román je naprosto úžasný, nejen tedy jeho řazení, kdy je nám Sisin osud servírován po menších dávkách s přestávkami na přemýšlení. Ale především to, jakou má neskutečnou hloubku. Každé slovo sedí přesně, jak má. Někdy mne zaráží, jak je možné, že se dají slova poskládat tak krásně a přitom smutně. Ano samozřejmě, že je to kniha smutná, trochu depresivní a to hlavní, co z ní místy přímo čiší je bezmoc. Ono kolik takových žen můžeme mít kolem sebe a jen je přehlédneme s cejchem "podivný". Sára nemohla za to, co se jí stalo, byla malá nevinná holčička. A přitom byl její život odsouzen, na rozdíl od bratrů.

Vyprávěcí schopnosti autorky jsou dalekosáhlé a mne osobně velmi příjemné. Není to ani moc roztahané a rozvláčné, naproti tomu ani strohé či nudné. Prostě akorát, aby si čtenář příběh naplno užil, prožil a ocenil. Co mě ale vyloženě štvalo, byli rodiče hlavní hrdiny. Neskutečně moc. Nechápu tu lhostejnost, kterou matka projevila při přiznání jediné vlastní dcery. Dalekosáhlé důsledky. Se vším se dá vždy něco dělat, nic se nedá donekonečna oddalovat, protože to právě přinese negativní kopanec zpět. A tady to odnesla Sisi na celý život. V průběhu čtení se mi její rodiče i bratři tak zhnusili, že jsem je začala nenávidět. Hlavně rodiče, bratři ne tak moc.

Autorka zvládá bravurně nejen vyprávění, ale i popis věcí pravými jmény. Toho se vůbec nebojí a knize to dodává úplně jiný rozměr. Vyprávění je celé v první osobě z pohledu Sisi, nestřídají se jiné postavy, vše vidíme z její perspektivy. To je dokonalost sama, protože to dovoluje sžití s postavou v maximální míře. Sářino vzpomínání prolínající se s přítomností a její realitou je velmi zajímavé a bavilo mě to. Překvapivě, protože obvykle to moc nemusím.

Připomíná mi to trochu Zdenu Frýbovou, kterou mám moc ráda. Její děj je sice trochu složitější obvykle, ale styl psaní je dle mého názoru velmi podobný. Příběh je neskutečně poutavý a čtivý. Hrozně moc jsem se těšila, až se ke knize vrátím. Postupné odkrývání života Sisi vás překvapí a o konci raději ani mluvit nebudu. Ten však mohl být trochu konkrétnější, protože za poslední větu by se dalo schovat mnoho a mnoho významů.

Anotace

Co všechno se dá najít v lese?

Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu.

Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího.

Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat.

zdroj

Moje hodnocení: Byla to nádherná silná kniha s poutavým, i když smutným příběhem. Na tu se nebude dát zapomenout. Jsem ráda, že je z pera české autorky, přeci jen čeština je nádherný jazyk. A v překladech od zahraničních autorů se kolikrát mnoho věcí ztratí. Určitě Houbařku velmi doporučuji, není to úplně oddechové čtení, ale příběh opravdu stojí za to. Hodnotím samozřejmě 5 hvězdičkami a neskutečně moc se těším na další knihy od paní Hanišové.

Po delší době novinky

Už je to delší dobu, co jsem se ozývala. Delší dobu tu vycházely jen recenze a to ve velmi omezeném počtu. Snažila jsem se, aby alespoň jednou týdně (obvykle v pondělí) vyšla recenze. Způsobené to je samozřejmě rekonstrukcí, která už skončila. Nyní však započalo období dodělávek a navážení věcí. Minulý týden mi montovali kuchyň, dnes odpoledne přivezou postel a my víceméně neděláme nic jiného, než že třídíme, uklízíme, balíme a převážíme. Ono se to nezdá, ale za ty dva roky v bytě jsme toho nasyslili neskutečně moc. Jen mé knihy byly na 6 obřích Ikea tašek a ještě nějaké krabice.
Zatím to bude vše provizorní. Máme koupelnu, kuchyň a bude postel. A potom se uvidí. Věci budou tam, kde se vejdou a další nábytek budeme pořizovat postupně. Už mi z toho neustálého vybírání šibe. Víkend co víkend, plus nějaké dny i po práci, tam jezdit a uklízet, vyklízet, navážet a vybalovat.
Ve středu, když jsem uklízela po montáži kuchyně, jsem měla těžkou slabou chvilku, chtělo se mi brečet, ale měla jsem před sebou ještě čtyři krabice s věcmi, úklid a půlhodinovou cestu autem domů. V jednu chvíli jsem si sedla, rozeřvala se a prosila, ať už nikam nemusím, ať už tu mám postel, můžu si tady lehnout, vyspat se a jet až ráno do práce vlakem odsud. Holt slabá chvilka.
Je to fakt náročné, navíc to počasí si z nás dělá srandu, buď je týden krásně jako v létě, nebo další týden skoro sněží, popřípadě se zkombinuje mlha s deštěm a v tom se přeci nejlépe nakládá oblečení do auta (jen v Ikea tašce, takže vše mokré). Zbývají nám dva týdny ve stávajícím bydlení a poté už jsme natrvalo v domečku. Upřímně si to moc neumím představit, ale žít na dvou místech najednou je tak strašně vyčerpávající. Nevím, kde co je. Pořád něco hledám a pak si uvědomím, že to je už přestěhováno.
O víkendu jedeme k našim na oslavu maminčiných narozenin a co myslíte? Veškeré pěkné oblečení, co by se mi na oslavu hodilo už mám v baráčku. Takže upozornění na mobil a dnes při montáži postele musím prohrabat všechny tašky a vybrat si, co si vezmu na sebe. Jinak bych šla asi v teplákách.
Myslím, že fňukání už bylo dost. Hrozně moc se už těším, ale nějak z toho mám i obavy.Věřím, že to všechno klapne podle plánu a doufám, že bez větších problémů. Poté už se budu čtení a recenzím věnovat opět na plno. Teď jsem s recenzemi tři knihy ve skluzu - dočetla jsem už Hotýlek, Kouzelnou skříňku pro Gwendy a dočítám Tajnosti sborovny. Snad to doženu tak, aby to pořád vystihovalo krásu děje. Co je nejhorší - nemám čas ani na samotné čtení. O víkendu nepřečtu ani stranu a čtu jen cestou do práce a z práce v MHD. Pokud ale jedeme do domečku, domů mě veze přítel dodávkou, tak to ani neotvírám (v autě se mi dělá špatně při čtení) a to také proto, že pořád řešíme po cestě aktuální problémy se stěhováním, zařizováním a tak.

Kdo dočetl až sem - klobouk dolů. Už se nemůžu dočkat, až to bude za námi, začátkem prosince si upečeme perníčky, uvaříme si v nové kuchyni čaj a já se zahrabu do křesla s knížkou a dekou. Držte mi prosím palce, ať mi vše klapne a já se zase zde vrátím do normálu.
Vaše vděčná neLazy Šárka

Nebyla bych to já, abych se nepochlubila kuchyní

Návrh od kuchyní Oresi (kdo najde deset rozdílů oproti reálu? )

Manželé odvedle - Shari Lapena

Nedávno vyšla nová kniha od Shari Lapeny a to Nevídaný host. Když jsem na Instagramu Knižního klubu četla a poslouchala názory na ní, kor když jí začali přirovnávat k Agathe Christie, musela jsem si něco od ní přečíst. (Agathu Christie miluju. - pozn. autorky) A jelikož jsem věděla, že napsala už dvě knihy, právě Manželé odvedle a Někdo cizí v domě, chtěla jsem si je pořídit dříve než Nevítaného hosta, abych se s autorkou pořádně seznámila. K tomu mi dopomohla akce 3 + 1 zdarma v Luxoru, kde byly obě její předchozí knihy. A hned jsem se pustila do první z nich - Manželé odvedle.

Název: Manželé odvedle

Název v originále: The Couple Next Door
Autor: Shari Lapena
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 272
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5724-2

Anne a Marco - obyčejní manželé s malým miminkem, chystající se na večírek k sousedům. Bohužel jim ale vypadne hlídání, a protože sousedka Cynthia vyloženě nechtěla na večírku děti, domluví se, že u malé Cory nechají elektronickou chůvičku a budou jí chodit každou půlhodinu kontrolovat. A při kontrolách se budou střídat. Večírek se blíží ke konci, vše probíhá v pořádku, až na Marcovo flirtování se Cynthií. Když však dorazí domů později, než kdyby ji šli ještě jednou zkontrolovat, vpředu jsou otevřené dveře a Cora je pryč. Okamžitě volají policii a započíná vyšetřování, všichni jsou podezřelí. Anne je na zhroucení, měla psychické problémy, a tudíž ji mohla nechtěně zabít, Marco má potíže ve firmě, Anniny rodiče nenávidí Marca, mají však opravdu velký majetek. Podezřelý jsou všichni a vlastně nikdo, navíc se neozývají ani potencionální únosci a tudíž vystupují do popředí obavy, že o peníze nešlo a Cora je mrtvá. Dostanou rodiče svou holčičku zpět?

První, co bych ráda zdůraznila, je prezentace knihy. Na první pohled vidíte z obálky, že získala označení edice Světový bestseller. Mnoho lidí v recenzích a komentářích řeší, jak může tato kniha získat hodnocení, když je tolik lepších. Jde o to, že daná edice nekontroluje kvalitu knihy, to ani úplně moc nejde - každému se líbí něco jiného. Zde jde o označení knihy, která se v zahraničí velmi dobře a rychle prodávala a tudíž je předpoklad, že tomu tak bude i u nás. Bestseller = best (nejlépe) seller (prodávající) = volný překlad = nejlépe se prodávající. Jen pro okraj, protože zrovna tuto edici mnoho lidí vnímá úplně špatně. A nyní ke knize samotné.

Od začátku jste vrženi do problému klasického manželského páru, poté co jim však zmizí miminko, se vše zvrtává do jiných hlubin. Neříkám, že je tam popsáno nějaké velké nepochopení či je to nadnesené. Nikdo nevím, jak bychom se v podobné situaci zachovali, místy je to ale malinko moc. Ve chvíli, kdy se do vyšetřování zapojuje komisař Rasbach, máme i další pohled zvenku. Jak jsem nakousla, příběh je vyprávěn z pohledu více osob - Anne, Marca a komisaře Rasbacha. Ono hlavně díky tomu se dozvídáme velké zvraty, při kterých nám začne padat brada. Opravdu nečekané. A není jich v příběhu zrovna málo.

Příběh je vyprávěn plynule s občasným překvapením a já zpočátku čekala opravdu něco jiného. Napínavý příběh, od kterého se nebudu moct odtrhnout, pomalé odhalování směřující k rozuzlení. Mé představy se však nenaplnily zcela. Kniha je rozhodně napínavá, protože už jen samostatná situace je tak moc originální, že by to asi ani jinak nešlo. Odhalování bylo postupné a uvolněné, nic násilného, občasné překvapení velmi nečekané a o to příjemnější. Čtenář má pocit, že už tomu přichází na kloub a najednou ne - zvrat a jste na začátku. Během čtení vám mozkové závity pojednou na hodně rychlé otáčky, ale nic moc to nezmění. Měla jsem strach, že mě to začne nudit, ale nestalo se. Sice jsem neměla problém knihu odložit, ale zase jsem se těšila, až se k ní vrátím.

Autorka si dokázala mou pozornost udržet, myšlenky mi neběhaly jinam a opravdu jsem byla vtažena silně do děje. Závěr byl stejný jako celá kniha - nečekaný a velmi překvapivý. I když jsem to nakonec mohla tušit, že to nebude nijak odbyto. Vše zodpovězeno, žádné tajnosti ani otevřený konec, pro mě dokonalé, i když ne dle mých představ. Mám ráda úplně šťastné konce.

Thrillery a detektivky mám celkem ráda, je to jeden z mých top žánrů, bohužel v tomhle kontextu je kniha Manželé odvedle docela podprůměr. Co ale Shari Lapena nenahnala zde, vynahradila čtenářům ve zvratech, popisech a emocích hlavních postav. Zde je zase o mnoho kroků napřed, je vidět, že je talentovaná a psát skutečně umí. Stejně jako překladatelka nám to naservírovala úplně nádherně. Už se moc těším na další knihy této autorky, mám doma Někdo cizí v domě a uvažuji nad zakoupením Nevítaného hosta - přeci jen ta podobnost s Agathou Christie.

Anotace

Vaše sousedka nechce, abyste vzali své šestiměsíční dítě na slavnostní večeři. Nic osobního, ale rušilo by pláčem. Váš manžel prohlásí, že to nevadí. Bydlíme přece hned vedle. Zapneme dětskou chůvičku a každou půl hodinu ho přijdeme zkontrolovat.

Vaše dcerka spala, když jste ji viděli naposledy. Teď stoupáte po schodech do svého mrtvolně tichého domu a vaše nejhorší noční můry se naplnily. Je pryč.

Nikdy předtím u vás nebyla policie. Teď prohlížejí celý váš dům a kdoví, co tam všechno najdou…

zdroj

Moje hodnocení: Hodnocení je pro mě trochu rozporuplné, protože podprůměrnost v daném žánru mě mrzí. Ve stylu a jazyku psaní mě to však docela okouzlilo. Je to čtivé, napínavé a plné zvratů - přesně jak má thriller být. Škoda těch nepochopitelných postojů a místy i chování postav. Když to shrnu, vychází mi to na hezké 4 hvězdičky. Určitě se ke knize asi vracet nebudu, ale další autorčiny počiny mám v plánu okusit už brzy. Pro oddechové napínavé čtení je to ideální a doporučuji. Pokud jste ale na thrillery zmlsaní a máte náročnější nároky, raději se knize vyhněte.