Houbařka - Viktorie Hanišová

Dlouho jsem po knize toužila a dlouho jsem se nemohla rozhodnout. Nakonec jsem si ji jako odměnu za stres koupila. Chvilku trvalo, než se na ní dostala řada. Ale jelikož autorka perlí i dalšími knihami, které mé okolí vychvaluje do nebes, je možné, že se sbírka bude rozšiřovat. Jako první se tedy pouštíme do Houbařky.

Název: Houbařka

Autor: Viktorie Hanišová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 312
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7577-456-9

Mladá žena Sára - přezdívaná Sisi - žije v chalupě na Šumavě. Její obživou a denní prací je sbírání hub. Od jara do podzimu šlape svou více jak dvacetikilometrovou trasu. Les zná jako své boty, zná místečka růstů mnoha druhů hub. Vše jí naučil její otec, jako svou jedinou dceru. Sisi má ale dva starší bratry, ti k houbám cestu nenašli. Jenže ne vše je tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Je totiž po opuštění psychiatrické léčebny, kde strávila krušné chvíle. Vše však započalo hluboko v jejím dětství a vinu nesli právě rodiče. Během vyprávění o aktuálním dění se s ní vracíme do minulosti od raného dětství, až do chvíle, kde se minulost spojí s přítomností. A vše do sebe zapadne.

Román je naprosto úžasný, nejen tedy jeho řazení, kdy je nám Sisin osud servírován po menších dávkách s přestávkami na přemýšlení. Ale především to, jakou má neskutečnou hloubku. Každé slovo sedí přesně, jak má. Někdy mne zaráží, jak je možné, že se dají slova poskládat tak krásně a přitom smutně. Ano samozřejmě, že je to kniha smutná, trochu depresivní a to hlavní, co z ní místy přímo čiší je bezmoc. Ono kolik takových žen můžeme mít kolem sebe a jen je přehlédneme s cejchem "podivný". Sára nemohla za to, co se jí stalo, byla malá nevinná holčička. A přitom byl její život odsouzen, na rozdíl od bratrů.

Vyprávěcí schopnosti autorky jsou dalekosáhlé a mne osobně velmi příjemné. Není to ani moc roztahané a rozvláčné, naproti tomu ani strohé či nudné. Prostě akorát, aby si čtenář příběh naplno užil, prožil a ocenil. Co mě ale vyloženě štvalo, byli rodiče hlavní hrdiny. Neskutečně moc. Nechápu tu lhostejnost, kterou matka projevila při přiznání jediné vlastní dcery. Dalekosáhlé důsledky. Se vším se dá vždy něco dělat, nic se nedá donekonečna oddalovat, protože to právě přinese negativní kopanec zpět. A tady to odnesla Sisi na celý život. V průběhu čtení se mi její rodiče i bratři tak zhnusili, že jsem je začala nenávidět. Hlavně rodiče, bratři ne tak moc.

Autorka zvládá bravurně nejen vyprávění, ale i popis věcí pravými jmény. Toho se vůbec nebojí a knize to dodává úplně jiný rozměr. Vyprávění je celé v první osobě z pohledu Sisi, nestřídají se jiné postavy, vše vidíme z její perspektivy. To je dokonalost sama, protože to dovoluje sžití s postavou v maximální míře. Sářino vzpomínání prolínající se s přítomností a její realitou je velmi zajímavé a bavilo mě to. Překvapivě, protože obvykle to moc nemusím.

Připomíná mi to trochu Zdenu Frýbovou, kterou mám moc ráda. Její děj je sice trochu složitější obvykle, ale styl psaní je dle mého názoru velmi podobný. Příběh je neskutečně poutavý a čtivý. Hrozně moc jsem se těšila, až se ke knize vrátím. Postupné odkrývání života Sisi vás překvapí a o konci raději ani mluvit nebudu. Ten však mohl být trochu konkrétnější, protože za poslední větu by se dalo schovat mnoho a mnoho významů.

Anotace

Co všechno se dá najít v lese?

Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu.

Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího.

Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat.

zdroj

Moje hodnocení: Byla to nádherná silná kniha s poutavým, i když smutným příběhem. Na tu se nebude dát zapomenout. Jsem ráda, že je z pera české autorky, přeci jen čeština je nádherný jazyk. A v překladech od zahraničních autorů se kolikrát mnoho věcí ztratí. Určitě Houbařku velmi doporučuji, není to úplně oddechové čtení, ale příběh opravdu stojí za to. Hodnotím samozřejmě 5 hvězdičkami a neskutečně moc se těším na další knihy od paní Hanišové.