Xiaomi Mi Band 2 fitness náramek

Už delší dobu jsem pokukovala po pěkných fitness náramcích, co měří tep, má krokoměr a funguje i jako hodinky. A jelikož jsem se v červnu nemohla rozhodnout, co si mám přát k narozeninám, přítel to vzal do vlastních rukou a rozhodl za mě. Teď jsem za to moc ráda. Koupil mi samotný přístroj, jen jeden černý obyčejný silikonový náramek a k tomu i ochrannou fólii.
Při rozbalení jsem skákala radostí a hned jsem musela přístroj vyzkoušet, získal si mě okamžitě. Umí vše, co potřebuji, hlídá mi spánek a ještě vypadá skvěle. Kromě toho jsem si ještě na Aliexpress pořídila další barevné kombinace náramků a z nich jsem také nadšená. Se vším vás chci teď tedy seznámit.

První se podíváme na samotný Mi Band 2.

Mi Band 2 - přítel objednával a vyzvedával přímo přes oficiální český Xiaomi store, odkaz na můj náramek ZDE, jak jsem již zmínila, vybral klasický černý silikonový náramek a ochrannou fólii za 99 Kč, tu však nedoporučuji, nešla nalepit a když se povedlo, po pár hodinách prostě odpadla. Z Aliexpress mám lepší, drží, perfektně se aplikuje na displej a za cenu víceméně symbolickou, níže je uvedeno konkrétně. Odkaz na folii ZDE

Nyní vám ukážu, jaké jsem si pořídila náramky z Aliexpress, po kliknutí na vypsanou barvu nebo na obrázek náramku se otevře dokaz na Ali, přesně na ten, co jsem si zakoupila. U všech náramků trvala doba doručení okolo měsíce, lišilo se to o pár dnů.

1. MODROŠEDÝ S BÍLÝM OKRAJEM - ten byl můj nejoblíbenější na dovolené, hodí se mi k modrým botám, co jsem si koupila, navíc je opravdu příjemný a hezky se mi hodí i k očím. Bála jsem se, že se bude bílý proužek rychle umazávat, ale s tím tedy problém vůbec nemám a když, tak stačí vlhký hadřík nebo ubrousek. Je vidět, že jsem ho nosila opravdu hodně, budu ho muset pořádně vyčistit a umýt. Jinak jsem s ním naprosto spokojená. Bohužel byl také nejdražší a stál 1,58 USD.

2. ČERVENÝ S BÍLÝM OKRAJEM - přiznám se, že tento jsem si zatím jenom zkoušela a moc se mi nelíbí. Počítala jsem s krásnou jasnou červenou jako na obrázku, ale ona je spíš pastelová a jde dost do růžova. Já nenávidím růžovou :-D Ten se tedy mým oblíbencem nestane, spíš přemýšlím, že ho za symbolickou cenu pošlu dál, ještě uvidím. Každopádně s tímto náramkem byly v balení ještě krycí fólie. Cena za náramek a dvě krycí fólie s ubrousky na očištění byla skvělá - vše jen za 1,30 USD.

3. ČERNÝ S ČERVENÝM OKRAJEM - tenhle mi přišel jako první a já jsem si ho hned zamilovala. Vypadá elegantně, ale díky červenému detailu není tak obyčejný. Je stejně jako všechny ostatní pohodlný, příjemný a vypadá moc hezky. Kvalitou bych řekla, že jsou všechny stejné, na dotek i na nošení. Jen ten poslední hrubý z vrchu se liší. Tento sám o sobě stál 0,98 USD a nebyly k němu žádné fólie.

4. ČERNÝ HRUBÝ S ČERVENÝM OKRAJEM - nyní můj nejoblíbenější, který mám už několik dnů nepřetržitě na ruce. Zprvu jsem ho nechtěla nosit, protože má jiné zapínání než ostatní. Není tak snadné ho zapnout pevně na ruku, jak je vidět na obrázku, zapíná se zespoda a ne zezhora. Než jsem si na to zvykla, štvalo mě to. Ale teď jsem ho už 3 dny nesundala a ještě se mi nestalo, že bych si ho omylem rozepnula, nebo že by tlačil a podobně. Jelikož je náramek voděodolný,
můžu se s ním i sprchovat a to jsem se taky naučila. Je to super pocit. Náramek (ačkoliv to na fotkách není vidět) má zevnitř trochu jiný tvar než ostatní, je trochu do trojúhelníku, takže se pod náramkem tolik ruka nepotí, lépe tam jde vzduch, což je v těhle vedrech dost příjemné. Bonusem je, že náramek vypadá opravdu krásně díky povrchové úpravě. Jsem s ním naprosto spokojená. Byl by ze všech nejdražší (1,69 USD), ale já ho koupila v akci za 1,48 USD. A byla k němu ještě ochranná fólie. Nekup to!

S Xiaomi Mi Band 2 jsem totálně a naprosto spokojená, opravdu jsem ho zezačátku ani moc nechtěla, ale teď jsem moc ráda, že ho mám. Nechce se mi ho vůbec sundavat, jeho funkce aktivně využívám a neumím si moc představit, že bych ho teď nenosila - o tom svědčí i neopálený pruh kůže pod náramkem :-)

Hodlám si ještě rozšířit sbírku barevných náramků - jak vidíte, z Aliexpressu stojí opravdu pár korun a je možné nosit každý den jiný, podle oblečení a nálady. V českém e-shopu je lepší pořídit pouze samotný náramek Mi Band 2 kvůli záruce na přístroj, zbytek se opravdu vyplatí koupit z Aliexpressu buď dopředu, nebo na to počkat, ceny jsou opravdu rozdílné. Náramek tady stojí 199 Kč, z Ali kolem 35 Kč i ten dražší. Fólie jsou k některým automaticky zdarma, v českém shopu 99 Kč a je navíc tvrdá a nedrží.

Všechny náramky byly také krásně zabalený v pytlíčkách na zip, ve kterých je taky skladuju. Jiný náramek bych asi už nechtěla, ale pokrok jde rychle dopředu, tak uvidíme :-)

Máte také nějaký podobný náramek, či přímo fitness? Podělte se o svoje oblíbené produkty!

Na život a na smrt - Sandra Byrd

Celý název knihy je Na život a na smrt - Román o Anně Boleynové od Sandry Byrd. A dost jsem se na něj těšila, protože jak víte, nedávno jsem se probojovala knihou Pád Anne Boleynové od Alison Weir a tak jsem měla fakta ještě v hlavě. Proto jsem se pustila do tohoto románového zpracování Annina života, dokud si vše pamatuji.

Název: Na život a na smrt: Román o Anně Boleynové

Název v originále: To Die For: A Novel of Anne Boleyn
Autor: Sandra Byrd
Překlad: Karla Korteová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 320
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-4472-3

Kniha je naprosto unikátní tím, že příběh o Anně Boleynové nevypráví ona sama, ale její kamarádka od dětství a později i její dvorní dáma, Meg Wyattová. Vše začíná během jejich dětství a krásně je zde popsáno chování otců ke svým dcerám a jejich úloha v té době. Jejich první lásky a nevinné chování, které má dohru do hluboké budoucnosti. Po tom, co se z dívek stanou dámy, začíná se objevovat Anna (s vychováním z francouzského dvora) na královském dvoře ve společnosti královny. Její vytrvalost a soudnost jí pomůžou k tomu, aby jí král bral vážně a ne jen jako svou milenku. Anna dosáhne toho, aby z ní Jindřich udělal královnu a zavrhl svou manželku Kateřinu Aragonskou i dceru Marii. Oba jsou zamilovaní a těší se na mužského potomka - následníka trůnu, kterého se král s Kateřinou nedočkal. Už při Annině prvním těhotenství však začíná vyhledávat společnosti jejích dvorních dam a to hlavně v intimní sféře. Anna je nešťastná a když porodí holčičku Alžbětu, král se k ní začne chovat s odstupem. Anně se žádné další dítě nedaří donosit a když jí přijdou oznámit, že se král při turnaji smrtelně zranil, potratí opět chlapce. Král jí poté definitivně dá najevo, že už o ni nestojí a začne veřejně vystupovat s její dvorní dámou Jane Seymourovou. V tu chvíli je Annin osud zpečetěn, král spolu s rádci a vrchními zástupci země vymyslí plán, jak se jí efektivně zbavit. S jejím životem je zatracen i život jí blízkých i vzdálených osob.

Kdo zná příběh Jindřicha VIII. a jeho manželek, určitě ví, jak to vše asi bylo. Musím uznat, že tento román je až úžasně historicky přesný, co se týká Annina života, jak to bylo s Meg, to už je horší, protože o tom jsem žádné historické prameny nestudovala. Proto knihu vnímám jako román s faktografickými prvky, které mohu potvrdit, protože jednu knihu předtím jsem četla obsáhlé dílo Alison Weir - Pád Anne Boleynové - recenze ZDE. Z tohoto hlediska si myslím, že je román opravdu povedený. Popisy událostí se autorce docela povedly, především prostředí dvorského života a také Anniny popravy a pocitů, odehrávajících se v účastnících samotných je zde celkem hezky zachycen.

Bohužel musím konstatovat, že přibližně první polovina knihy byla docela nudná, obšírně popisované spíš nedůležité věci z mého hlediska, rozvláčnost a absence zvratu v ději, na mě působila spíš nudným dojmem a nemohla jsem se za boha začíst. Stránky mi neutíkaly, musela jsem se ke čtení nutit a opravdu jsem se do děje nemohla dostat. Jakoby nechtěl. Vše ještě víc podporovaly pravopisné chyby, kdy se zapletl mužský rod s ženským, takže to bylo místy malinko zmatečné.

Od poloviny ale jakoby autorka udělala čáru a najednou začal být příběh napínavý, nabral obrátky a od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Plytký děj se změnil na strhující a čím více se blížil ke konci knihy, tím více vrcholila i moje zvědavost. Duhá polovina knihy je tedy mnohokrát lepší než první a je to jedině dobře, také proto jsem knihu zcela nezatratila. Avšak také se zde objevují další menší historické odchylky, aby do sebe příběh zapadal.

Kniha sama o sobě je docela obsáhlá - má 320 stran, ale písmena jsou docela velká, oproti tomu, co jsem četla v poslední době a proto docela rychle ubíhají. Zpracování knihy i s obálkou se mi moc líbí, tisk je na hrubém nažloutlém papíře, příjemně se obrací stránky a celkově kniha patří k těm lehčím, vydání je v penvé vazbě.

Anotace

Co byste obětovali pro své nejlepší přátele? Byli byste pro ně ochotni zemřít?

Bestsellerová autorka obrátila svou pozornost k historickým románům a zaměřila se na období tudorovské Anglie. Příběh Anny Boleynové pojala zcela nově, totiž z pohledu Anniny dvorní dámy a nejbližší přítelkyně Meg. Román Na život a na smrt zachycuje blyštivý dvorský život, velikou lásku a zoufalý pád opuštěné královny i její souputnice - zapomenuté, a přesto předurčené k tomu, aby v našich srdcích zůstala navždy živá.

zdroj

Moje hodnocení: Zpočátku jsem byla ke knize skeptická, ale ve chvíli, kdy se příběh rozjel a já se začetla, se mi zalíbil. Kdyby byl příběh zkrácen - první přibližně polovina na minimum, byla by kniha opravdu nádherná a strhující. První polovinu bych nazvala nemastnou neslanou, takovou nijakou a plytkou. Druhou polovinou nám to kniha ale vynahrazuje. Bohužel to úplně neobrátí celkové pocity z příběhu. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a mohla porovnat románovou podobu s tou faktografickou. Avšak knihu si nebudu mít zájem přečíst znovu a rozhodně jí nemohl plně doporučit. Jako oddechová kniha, od které nebudete mít očekávání, vás možná nezklame. Pokud ale chcete příběh, co vás uchvátí a nebudete se moci odtrhnout, této knize se raději vyhněte. Po dlouhém přemýšlení hodnotím 3 hvězdičkami a to především za "historickou přesnost" a za poutavě podané vyvrcholení příběhu.

Nepečený piškotový dezert s ovocem

Dnes jsem si pro vás konečně připravila recept, který dělám už více jak dva měsíce v kuse a to prakticky každý týden. Oblíbili si ho v práci, rodiče i přítel doma. S různýma obměnama vrchního ovoce (dle sezóny) se dá udělat z čehokoliv - jahody, borůvky, maliny, broskve, nektarinky, meruňky, kiwi, angrešt, hroznové víno, černý a červený rybíz či třešně. A pokud již není sezóna, dá se použít i kompotované ovoce - ananas, mandarinky, jahody, broskve atd. Já tentokrát použila kanadské borůvky a hroznové víno - bílé a modré.

Jediné, co je nutné a to že ho musíte udělat den dopředu, jinak jsou piškoty tvrdé a není to ono. Ani surovin není třeba moc a nejsou ani moc drahé. Tentokrát jsem dortík dělala do obdélníkové krabičky, obvykle ale dělám do rozevíratelné formy na dort (jako jsem dříve dělala koláč) a na spodní část dám potravinářskou fólii nebo sáček, aby se to dobře servírovalo. Nepoužívejte hlavně pečící papír! Rozmočí se vám a neoddělíte to - nebude se to dát pořádně jíst s papírem.

Vše je vymyšlené tak, aby to bylo chutné, akorát sladké (ne přeslazené), osvěžující a vydrželo to i třeba 4 dny v lednici a nevyschlo to. Můžete udělat samozřejmě i své jiné varianty, tuto jsem sama vymyslela a nejvíce se mi osvědčila.

Suroviny: (potřebné na obvyklou velikost dortové formy)

• 1 balení piškotů Savoiardi - cukrářské dlouhé piškoty (kupuji v Lidlu, jsou nejlepší)

• po obvodu klasické kulaté piškoty

• 3 - 4 zakysané smetany - nejlépe 16% tuku a více

• 3 vanilkové cukry (lze i vanilinové)

• cukr moučka a cukr krystal dle chuti

• 1 balení dortového želé Dr. Oetker - červené

• 1 plechovku mandarinek v nálevu

• ovoce, co máte doma, či co si vyberete - omyté a nakrájené na plátky (borůvky a jiné bobulky nekrájet, nechat v celku)

V první řadě sestavíme formu a dolů dáme potravinářskou fólii, případně jí vysteleme krabičku. A začneme skládat dlouhé piškoty vedle sebe co nejtěsněji. Pokud je větší mezera, piškot rozlomíme a díru ucpeme. Tím si vytvoříme dno.

Poté si vezmeme misku, dáme do ní zakysané smetany, přidáme vanilkový cukr a dosladíme cukrem moučkou tak, aby nám to přišlo dost sladké (pozor, piškoty, ovoce i želatina jsou sladké dost, není tedy potřeba přeslazovat). Přibližně polovinu dáme na piškoty a pečlivě rozetřeme, piškoty musí být úplně zakryté.

Nyní přichází chvíle na okraje, vezmeme si klasické kulaté piškoty a rovnou stranou na formu s nimi vytvoříme obvod. Zastrčíme je co nejníže to jde, díky nim nám to půjde dobře ven a dortík bude i po ukrojení držet tvar.

Scedíme si do odměrky plechovku mandarinek a na první vrstvu smetany rozložíme mandarinky. Vodu nevyléváme, uděláme z ní později želatinu. Když rovnoměrně navrstvíme mandarinky, vše pečlivě zakryjeme druhou částí smetany. Nesmí mandarinky čouhat ven, jinak by se to třískalo s ovocem na vrchu. Mandarinky dodají ovocnou chuť i smetaně a navíc vše bude krásně mokré a vláčné.

Nakonec si připravíme ovoce a buď jedním druhem posázíme rovnoměrně, nebo si vytvoříme obrazce z více druhů - dle času a nálady.

Dáme chladit do lednice a mezitím si připravíme želatinu dle návodu - scezenou vodu z mandarinek dolijeme do 250 ml vodou, můžeme dosladit cukrem krystal (já dávám 1 lžíci, voda z mandarinek je sladká dost), rozmícháme a za stálého míchání přivedeme k varu. Jakmile se začne vařit, vypneme a pomalu mícháme, dokud nezačne chladnout. Pak lžící naneseme na dort tak, aby bylo ovoce i případně čouhající piškoty - vše zalito želatinou. Kdo jí má rád, může udělat dvojnásobné množství ze dvou želatin a má jistotu.

Necháme v lednici odpočinout do druhého dne a poté krájíme a podáváme. Dá se to udělat i každému zvlášť do mističek, pak si ale je třeba spočítat množství. Důležité je to vždy podávat studené, pak to má v letních měsících ten správný osvěžující účinek.

Pět - Ursula Poznanski

Na dovolené jsem se pustila do další knihy jedné z mých oblíbených autorek - Ursuly Poznanski. Tentokrát jsem si vybrala první díl ze série kriminálních thrillerů s názvem Beatrice Kaspary a to knihu Pět. Po hodně dlouhé době je to má první detektivka z dnešní doby, protože jsem četla pouze historické detektivky hlavně z pera Vlastimila Vondrušky, proto jsem možná na knihu reagovala takhle. Ale jedno po druhém!

Název: Pět

Název v originále: Fünf
Autor: Ursula Poznanski
Překlad: Blanka Pscheidtová
Rok vydání: 2015
Počet stran: 320
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-4645-1

Na louce je nalezena krásná mrtvá žena, po bližším ohledání Beatrice s kolegou Florinem nachází na jejích chodidlech čísla. Ta nejsou napsaná, ale vytetovaná, ukáže se, že jde o souřadnice. Samo o sobě je to neskutečně bolestivé a při pitvě se zjistí, že vše bylo učiněno za živa. Na daných souřadnicích potom Beatrice s Florinem najdou zrůdnou formu geocachingu - zabalenou končetinu v krabičce a na papírku napsané indicie k další "kešce". Postupně však nacházejí další oběti a když je jim jeden člověk, kterého se snaží hlídat, unesen přímo před nosem, musí pospíchat. Beatrice se navíc nechá do případu zatáhnout i v osobní rovině a začíná mít strach i sama o sebe. Owner - jak pachatele nazývají, je však pořád před nimi a ví na Beatrice i staré informace, se kterými se ona sama ještě ne úplně vyrovnala. Vše začíná nabírat obrátky a když se při pátrání navíc Bea ztratí, začíná sama boj o holý život.

Do knihy jsem se pustila na dovolené s vervou, bohužel hned první den jsem při ní usnula - nebyla to ale vina příběhu. Hned od začátku má kniha spád, vtáhne vás do děje a nenechá vás nepřemýšlet. Prakticky celou dobu čtení mi hlava šrotovala - kdo a proč tohle všechno dělá. Navíc jsme s přítelem taky občas nějakou tu kešku vyzvedli, takže mi prostředí připadalo zajímavé a známé. I noční kešku jsme jednu spolu s bývalým odlovili. Nyní však jsem celou dovolenou odmítala cokoliv hledat, bála jsem se a pořád na to myslela. Asi jsem malinko cvok, ale jsem poseroutka a každý to o mě ví :-D

Příběh nabírá obrátky okamžitě a pořád do vás hučí další a další fakta, řešení a nutí vás vyšetřovat spolu s Beou a Florinem. I když rozjezd je trochu pomalejší, chápu že je nutné nás pořádně seznámit s hlavními hrdiny. Osobní život vyšetřovatelů, který je protnutý celým dějem dokresluje příběh tak úžasně, že máte pocit, že jsou oba vaši známí. Autorka je tímto pověstná a i přesto, že detektivky z dnešní doby moc nemusím a nikdy jsem k nim nenašla cestu, tímto mě naprosto odzbrojila a já se do jejího příběhu dychtivě ponořila.

Při čtení hodnocení (než jsem začala číst) jsem mnohokrát narazila na to, že lidé kritizují autorčino nezasvěcení do oblasti Geocachingu a jeji použité výrazy. Nevím tedy, nejsem "kešer" nijak náruživý, ale kdysi jsem bývala a výrazům v knize jsem rozumněla, znala je a pochopila. Především zkratkám TFTC, TFTH, a podobně. Na druhou stranu ale do toho nejsem tak zainteresovaná, abych znala úplně všechno, je možné, že některé informace nebyly pravdivé. I tak mi to ale nevadilo, je to přeci fiktivní příběh.

Co mě ale na knize zaujalo, byla její jazyková stránka a slovní obraty, i když byly místy odborné (kriminalistika, geocaching,...) tak jsem vždy vše pochopila a i přesto, že čtu rychle, neměla jsem problém porozumět textu. Nestalo se mi, že bych se musela vracet. Takže i překlad určitě skvěle zvládnutý a nádherně podaný. Navíc v celé knize byly asi 2 pravopisné chyby a to buď chybějící čárka či uvozovky. Ze všech stran mi přijde kniha opravdu povedená - bravurní práce všech článků - autorky, překladatelky, korektorů, prostě všech.

Jediným slabým článkem je fyzická podoba knihy, přesněji její vazba. Papír, na kterém je kniha natištěna, je nažloutlý hrubý a krásně voní, velmi příjemně se mi kniha četba. Horší jsou ale desky a hřbet. Upozorňuji, že kniha je z knihovny pouze zapůjčená, není moje. Celá kniha je zvenku bílá a barevná obálka je na bílé desky přilepená. Nejen, že se to docela brzy odlepuje, ale není to ani nalepené přesně, tudíž se to brzy odírá. Hrany z boků jsou zase brzy celé odrbané a zašpiněné, protože zde nálepka není, jen čistě bílé desky.

Anotace

Na pastvině leží mrtvá žena. Zavražděná. Na chodidlech má vytetované souřadnice. Na označeném místě čeká příšerný nález: ruka zatavená do plastové fólie a hádanka, jejíž řešení vede ke schránce s další uříznutou částí těla. V mimořádně ohavné formě geocachingu, moderní hře hledání pokladů s pomocí navigace, posílá vrah dvojici kriminalistů k dalším částem mrtvol. Vyšetřovatelům ubíhá čas, tuší, že teprve na poslední zastávce dostanou do rukou zásadní dílek puzzle…

zdroj

Moje hodnocení: Kniha se autorce moc povedla, určitě si chci přečíst i další díly, ale jelikož je to detektivka a k těm já příliš netíhnu, nebyla to kniha, ze které bych si sedla na zadek. Ačkoliv doposud jsem si pořizovala všechny knihy od Ursuly Poznanski, tato v mé knihovně nebude. Přečetla jsem si jí, ale znovu mě neláká, i přesto mě ale rozhodně nezklamala. Proto hodnotím zaslouženými 4 hvězdičkami.

Čočkový salát dle LazyCat

Jelikož panují hrozná vedra, přemýšlela jsem, co udělat sytého, ale studeného. Těstovinových a zeleninových salátů na všechny možné způsoby jsme už přejedení. A tak mě napadl čočkový salát, některé kupované mi opravdu chutnaly, tak jsem si řekla, že si ho udělám po svém. A tak jsem to prostě riskla a na poprvé se mi opravdu moc povedl. Proto se s vámi podělím o můj výtvor a doufám, že i vám bude chutnat stejně jako mě.

Suroviny píšu ty, co jsem do toho dala já, ale dá se udělat prakticky s čímkoliv co máte rádi, můžete přidat kukuřici, vařené vejce, tvrdý sýr, nivu, balkánský sýr apod. Je to opravdu variabilní a rozhodně tam nemusíte dávat úplně vše, co já. Záleží co budete mít doma.

Připravte si: (na asi 3 - 4 porce dle hladu)

• půl baličku velkozrnné zelené čočky (česká klasika - asi 250 g)

• bobkový list

• 1 mozzarellu

• 1 malou červenou cibuli

• olivy dle chuti (já dala půlku plechovky)

• 2 nakládané okurky

• 2 celá sušená rajčata v oleji (já mám po půlkách - ty jsem dala 4)

• 2 ančovičky

• 1-2 lžíce balzamiko ocet nebo červený vinný ocet (dle vaší chuti)

• 1 lžíce olivového oleje

• 1 lžíce nálevu z okurek

• 1 lžíce cukru moučka

• sůl a pepř dle chuti (já dala asi 1 lžičku soli a špetku pepře)

Čočku je nejlepší den dopředu namočit, já rovnou do vody dávám 2 bobkové listy. Zkrátí se tím doba vaření na minimum.

Rozhodně čočku před vařením nesolte! Bude rychleji měkká a některé luštěniny (např. cizrna) se při osolení před či při vaření nedá prakticky uvařit do měkka! Já nesolím vůbec, až při dochucování - ušetřím si čas, energii i plyn :-)

Poté čočku uvaříme do měkka jak jí máme rádi (já radši víc vařenou, ale nerozpadající se, někdo radši tužší). Scedíme a prolijeme studenou vodou, necháme okapat a úplně vychladnout.

Mezitím si vše nakrájíme do mísy na drobné kousky. Cibuli jsem nakrájela na tenoučké plátky. Poté přidáme veškerá dochucovadla - ocet, olej, sůl, pepř, cukr a nálev z okurek.

Přisypeme zchladnou a okapanou čočku a pořádně promícháme. Je potřeba si na tom dát záležet a pečlivě promíchat, spíš nadýchávat, aby byla čočka rovnoměrně ochucená.

Dáme do ledničky a necháme spojit chutě alespoň čtyři pět hodin, nejlépe ale udělat ho večer a nechat přes noc do rána. Navíc tvrdé přísady díky octu krásně změknou, například cibule. Je to opravdu mňamka a studený salát z chladničky i osvěží.

Pád Anne Boleynové - Alison Weir

Po dlouhé době jsem konečně dočetla velmi obsáhlou faktografickou knihu, která se zabývá posledními pár měsíci a příčinami tragického konce Anny Boleynové, druhé manželky Jindřicha VIII. Tudora. Tato recenze bude dost nezvyklá, protože je opravdu těžké recenzovat faktografickou studii, která navíc pochází od autorky, jež věnovala téměř celý svůj život této části anglické historie. Ale pojďme na to.

Název: Pád Anne Boleynové

Název v originále: The Lady in the Tower
Autor: Alison Weir
Překlad: Zdeněk Hron
Rok vydání: 2011
Počet stran: 480
Nakladatelství: BB art
ISBN: 978-80-7381-967-5

Velmi obsáhlé faktografické dílo nás zavádí do roku 1536, kdy Jindřich VIII. již zavrhl svou první manželku Kateřinu Aragonskou i svou prvorozenou dceru Marii a oženil se s její dvorní dámou - lady Annou Boleynovou. I přesto se však novému páru nedaří počít mužského potomka. Nová královna je trnem v oku nejen zastáncům a příznivcům Kateřiny a Marie, svých arogantním chováním si ale sama proti sobě poštvává další a další silné nepřátele. Je zde v širokých souvislostech popsáno prakticky vše, co se událo na anglickém dvoře v souvislostech jak politických, tak i sociálních vazeb. Jsou zde naprosto detailní popisy všech důležitých osob, co se pohybovali na dvoře, jejich názory, smýšlení i rodinné vztahy. Postupně se přes tuto "omáčku" dostáváme do kritické doby úpadku Anne Boleynové a jejího tragického konce. Její poslední dny a hodiny jsou popsané velmi podrobně opět se všemi souvislostmi, stejně tak samotná poprava a i nějaká doba poté. Jak to vše vnímali lidé na dvoře, mimo dvůr i obyčejní lidé. Poté je ještě kapitola věnována Annině dceři Alžbětě a jejímu životu s cejchem svém matky.

Kniha začíná velmi pozvolna a nejprve nás seznámí s dvorem a událostmi předcházejícími období, na které je sama o sobě zaměřená. Avšak hned od začátku na nás dýchne historie, ale i těžká fakta, díky kterým se kniha čte těžce a je dost náročná na soustředění. Na jednu stranu je psaná krásným kudrnatým a docela i čtivým stylem, na druhou stranu ale je místy informací opravdu až moc a člověk se musí v odstavci vracet a číst znovu. Navíc má kniha dost malá písmena a zhuštěný text, takže se v něm hůř orientuje a opravdu vyžaduje velkou dávku plného soustředění.

Text je rozdělen do kapitol, které mají vzestupnou chronologickou řadu. První kapitoly jsou spíš nezáživnější, dalo by se možná říci trochu i nudné, jak se však souvislosti spojí, začne kniha být i trochu napínavá. Příběh vrcholí při zatčení samotné Anny a poté jejím soudním procesem. Při popisu jejího skonu a dnů před popravou, se mi místy draly do očí slzy. Její neskutečná odvaha a statečnost, se kterou snášela vše, co se na její hlavu sešlo, je opravdu obdivuhodná. Text příběhu je vlastně sám o sobě pouze něco kolem tři sta stran, zbytek jsou popisy osob, pramenů a rejstříky. Uprostřed najdeme krásnou obrazovou přílohu na křídovém papíře. Kniha sama je v měkké vazbě s celkem měkkým obalem, hřbet je sice udělaný pečlivě, ale při čtení se láme. Tisk je na recyklovaném hrubém papíře, pouze zmíněná obrazová příloha je na lesklém papíře.

Dílo známé autorky je tak ucelený soubor studií a bádání, že komplexnější dílo na toto téma určitě neexistuje. Opírá se o mnoho badatelů, kteří zkoumali dílčí problematiku z doby, kterou kniha shrnuje. Spojila své vlastní výsledky výzkumu s ostatními badateli a ucelila je v dílo podrobné a v historických souvislostech sahajících až po téměř okraj dvorní společnosti. Autorka sama o sobě je odbornicí na tudorovskou Anglii, je známá nejen pro historické odborné publikace, ale i pro románové zpracování témat z této doby, stejně tak jí můžeme znát z televizních dokumentů týkající se tudorovské Anglie. Dovoluji si tvrdit, že je kapacitou ve svém oboru a rozhodně ví o čem mluví.

Díky jejím rejstříků, pramenům a vysvětlivkám je vidět, že fakta má skutečně podložená buď spolehlivými či vícenásobnými zdroji. Určitě mám v plánu si přečíst i další její díla. Navíc mi opravdu vyhovuje její styl psaní, i přes jeho složitost se mi zdá poměrně čtivý, napínavý a hlavně srozumitelný.

Anotace
Uvěznění a poprava Anne Boleynové, druhé ženy Jindřicha VIII., v květnu roku 1536 neměly nikdy předtím v anglických dějinách obdobu. Staly se ve své době senzací a dodnes bezmezně fascinují mysl historiků, romanopisců, dramtiků, básníků, výtvarníků a filmařů.
Renomovaná historička se vrací k začátkům své vědecké dráhy. Královně Anně se věnovala v obsáhlé práci Šest žen Jindřicha VIII., tentokrát se však soustředí na poslední čtyři měsíce královnina života a vykládá ústřední problém Jindřichova panování, totiž bezpodmínečnou nutnost mužského potomka a dědice trůnu v situaci, kdy nejistá nástupnická práva Tudorovců bez něho nadále hrozila krvavou občanskou válkou. Autorka se věnuje rovněž pronikání protestantismu do Anglie a souvislostem Jindřichovy mezinárodní politiky kolísající mezi spojenectvím s císařem Karlem V., německými protestantskými panovníky a francouzským králem Františkem I. Předností knihy v porovnání s různými filmovými a televizními zpracováními tématiky, je autentičnost vycházející výhradně z interpretace dobových dokumentů, která se úzkostlivě vyhýbá vnášení dnešních představ do světa 16. století.

Uvěznění a poprava královny Anne Boleynové, která byla druhou ženou Jindřicha VIII., v květnu roku 1536 neměly nikdy předtím v anglických dějinách obdobu. Staly se ve své době senzací a dodnes bezmezně fascinují mysl historiků, autorů románů, dramatiků, básníků výtvarníků a filmařů.

Annu dovezli do vězení v Toweru 2. května 1536 a už 15. téhož měsíce ji soudili a shledali vinnou z velezrady. K jejím údajným zločinům patřily cizoložství s pěti muži, z nichž jeden byl její vlastní bratr, a zosnování spiknutí, jehož cílem byla králova smrt.

Okolnosti vedoucí k jejímu zatčení zůstávají zahaleny rouškou tajemství. V té souvislosti se vnucují následující otázky: Nařídil Jindřich VIII., který se mezitím Anně odcizil, svému vrchnímu sekretáři Thomasu Cromwellovi, ať zfalšuje důkazy, aby se jí sám mohl zbavit a oženit se s Jane Seymourovou? Nebo soudní proces s Annou a jejími stoupenci zosnoval ze svých vlastních důvodů Cromwell a poté králi předložil přesvědčivé důkazy? Anebo snad Anna byla opravdu vinná, jak to stálo v obžalobě?

Nikdy předtím nebyla napsána kniha, která se věnuje výhradně Anninu pádu. Alison Weirová znovu zvážila důkazy, vyvrátila řadu romantických mýtů i populárních představ a ještě jednou vylíčila průběh Annina pádu, přičemž vytvořila dokumentárně bohatě podložený a působivě podrobný portrét posledních dramatických dnů jedné z nejvlivnějších a nejdůležitějších postav anglických dějin.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha je obrovským přínosem nejen pro lidi, kteří se o dobu či problematiku Anny Boleynové zajímají, ale i pro autory, kteří do této doby chtějí zasadit děj svého vlastního příběhu. Stejně tak je kniha úžasná pro další badatele, jejichž problematika sahá do období Tudorovců. Ano, je pravdou, že je kniha náročná na čtení (samotné mi trvalo téměř tři týdny se jí prokousat), je třeba opravdu velká dávka plného soustředění, chápání a vlastní pozornosti, odměnou bude ale mnoho zajímavých informací a náhled až do ložnic těch nejvyšších včetně královského páru. Skláním se před autorkou a knihu naprosto doporučuji. Nemohu jí však dát plný počet hvězdiček - ukřivdila bych jiným skvělým knihám v oblasti beletrie. Proto uděluji 4 hvězdičky, ale každou z nich si kniha naplno zaslouží.

Hotel Bezděz - pokračování a služby portálu Slevadne.cz

Hlásím se po pár dnech s novými zprávami. Celý minulý týden jsem řešila stížnost a reklamaci pobytu v Hotelu Bezděz *** ve Starých Splavech u Máchova jezera. Článek po příjezdu si můžete přečíst ZDE. Slevadne.cz moji stížnost okamžitě předala hotelu a ta se vyjádřila - uznala chybu, přiznala veškerá pochybení, řešením bylo, že brigádnice u nich už nepracuje (i když si úplně nemyslím, že zrovna ona prázdninová brigádnice může za plesnivou sprchu a vybouranou lednici, stejně tak za smradlavý koberec a nechutné chování personálu) a oni se mi přes zákaznickou podporu Slevadne.cz omluvili. Po upozornění na to, že pokud něco reklamuji, očekávám nějaké vyrovnání či alespoň částečnou refundaci však nastal kolotoč znovu - vše přeposláno hotelu k posouzení. Toto slovo však hotel nezná a team Slevadne.cz se prakticky ani nesnaží stát za vámi jako jejich zákazníkem a jediné, co pro Vás udělá, je že přeposílá vaše emaily provoznímu hotelu.

Využíváme často a pravidelně portály se slevami nejen na zájezdy a dovolené - Slevomat, Vykupto a Slevoking a to mnohokrát i na večeře apod. a vždy při stížnosti nám vyšli vstříc a buď vrátili část peněz nebo alespoň přidali bodíky možné využít další rok na dovolenou. Zde se nic podobného neudálo. Vše u nich závisí na vyjádření hotelu a ten i přesto, že v plném rozsahu uznal svou chybu a majitel či provozní mne obvinil z toho, že hledáme chyby za každou cenu, nemám možnost dosáhnout nějakého vyřešení. Protože ať se na mě nikdo nezlobí, ale připravit o práci prázdninovou brigádnici na pozici uklízečky / pokojské, která tam v danou dobu byla přibližně týden, za to, že je plesnivá sprcha, že se recepční chová vztekne a hnusně ke všem a nedovolili nám využít bazén - to je fakt dost nelogické.
Hrozně mě to mrzí, protože člověk nemá zastání a to i přes vyslovené přiznání vad ze strany hotelu. A upřímně mě dost štve přístup slevového portálu Slevadne.cz a nedovedu si představit, že bych přes ně měla reklamovat nějaký drazší popřípadě zahraniční pobyt. Jsem obeznámena s tím jak dle občanského zákoníku a dle zákona zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele mohu reklamovat pobyt a to ze závažného důvodu až do měsíce, především ohledně náhrady újmy za narušení dovolené. Já vše podala prakticky hned po návratu a to z důvodu, že jsme si nechtěli kazit zbývající chvíle dovolené rozčilováním a hádáním - to přeci pochopitelné je.

Proto všechny, kdo to čtou prosím, prosím radím vám - NEJEZDĚTE DO HOTELU BEZDĚZ *** U MÁCHOVA JEZERA A HLAVNĚ NEOBJEDNÁVEJTE SVÉ POBYTY A SLEVY PŘES PORTÁL SLEVADNE.CZ!

Při jakémkoliv problému se totiž nedočkáte ani podpory ani zastání ze strany portálu a to, co pro vás udělají - to zvládnete sami. Netuším, kolik lidí celkem naletělo a kolik jich jenom prostě mávlo rukou a dál neřešilo - to se mi ale nechce, protože kdyby to před námi někdo řešil, nedopadli bychom takhle!

Vaše smutná a zklamaná aktivně neLazyŠárka

UPDATE 17.7.2018 17:45 Portál Slevadne.cz se nakonec vyjádřil kladně a vložil mi na zákaznický účet 500 Kč kreditů s neomezenou platností. Alespoň nějaká drobná kompenzace, bohužel to ale je ze strany portálu a ne hotelu, ten tudíž získal plnou cenu našeho pobytu za všechen ten hnus, kterým nás počastoval. Je mi to líto, ale bohužel je to tak.

Když se nedaří

Nový týden, nové téma týdne a já vám přináším další porci knih. Tentokrát to bylo lehčí, knih je mnohem více než minule, ale vyberu vám zase ty nejvíce tématické a ty nejlépe hodnocené.

Knihy, které mají téma týdne v názvu

1. Když se nic nedaří - Bradley Trevor Greive - DATABÁZE KNIH

Sbírka, která se vymyká klasickým knihám, obsahuje legrační snímky zvířat a vše je doplněno vtipnými texty. Kniha, která pobaví, zvedne náladu a dostane z vás upřímný smích. Myslím si, že podobná kniha nesmí doma nikomu chybět, co zvedne náladu lépe než vtipná kniha. Navíc zvířátka jsou sama o sobě úžasná. Vydavatelem je nakladatelství Metafora a knihu si můžete zakoupit od roku 2002.

2. Co dělat, když se nedaří - Alexander Svijaš - DATABÁZE KNIH

Jako další jsem zvolila knihu z oblasti duchovní literatury a osobního rozvoje. Ruský autor zde popisuje, jak je důležité dodržování pravidel soužití s ostatními lidmi kolem sebe a rozebírá, proč lidé většinou zažijí opak toho, co by naopak chtěli zažít. Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno. Pro lidi, které by tato tématika zajímala, je to skvělá volba. Kniha není úplně stará, je z roku 2010 a vydalo ji nakladatelství Eugenika.

3. Neskákejte z okna, když se zrovna nedaří! - Ivan Krejčí - DATABÁZE KNIH

První kniha od českého autora a další v řadě humorných a vtipných knih. V této najdete s nadsázkou a vtipem předložené rady, co dělat, když zrovna nemáte svůj den, máte problémy, nebo se vám již delší dobu nedaří. Takových knih není nikdy dost a tato je doplněna ještě kresbami z pera Lubomíra Tichého. Kniha má jen 184 stran, vydána byla v roce 2008 v nakladatelství Mladá fronta.

4. Když se císaři nedaří aneb O habsburských trampotách trochu nevážně - Blanka Doktorová - DATABÁZE KNIH

Neobvyklým způsobem zde autorka popisuje v devíti kapitolách chronologicky řazených osudy Habsburků a to od Albrechta I. do Maxmiliána Mexického. Upozorňuje na osudové okamžiky i zvraty a čtivou lehkou formou se nás snaží něco málo naučit. Takové svižné okno do života Habsburků, ve které samozřejmě nesmí chybět rodokmen jednotlivých rodových větví. A jelikož má kniha pouze 159 stran, je to opravdu lehké čtivo. Vyšla v roce 2006 v nakladatelství Šťastný Andrej.

5. Když se hubnout nedaří - Marta Boučková - DATABÁZE KNIH

Poslední knihou, kterou tento týden zmíním je zaměřená na redukci váhy a především na tom, že pokud chceme zhubnout, hlavní problém není v jídelníčku či pohybu, ale v naší hlavě. Tam je potřeba si vše srovnat, rozhodnout se a právě zde najdete návod, jak na to. Autorka je známá psycholožka, která pracuje se všemi možnými aspekty ovlňující nejen vaši váhu, ale celý život a přístup k sobě samému. Vše demonstruje na příkladech ze své praxe. V knize najdete i dvanáct příběhů lidí, kterým se jen díky změně myšlení podařilo změnit i svůj život v oblasti váhy. Myslím, že touto knihou spousta lidí začala nový život. Vydalo ji nakladatelství Evropský kariérní institut a to v roce 2013.

Hotel Bezděz *** - UŽ NIKDY VÍC!

Už jsme zase doma. Dovolená byla krátká, ale silně sporná, předem se omlouvám za předlouhý článek, ale musím to ze sebe dostat. Jak jsem psala minulý týden, rozhodli jsme se na poslední chvíli si dopřát prodloužený víkend a jelikož jsem milovnice Vondruškových románů, rozhodnutí bylo snadné - Máchův kraj a hlavně návštěva Bezdězu. Hledali jsme nějaké kupóny na Vykupto, Slevomat apod. v okolí Bezdězu a našli jsme dokonce přímo Hotel Bezděz *** ve Starých Splavech - Doksy u Máchova jezera za skvělou cenu 3.590 Kč pro 2 lidi na 3 dny s polopenzí. Doposud jsme měli jen samé skvělé zkušenosti s hotely a penziony přes kupony, proto jsme neváhali, pobyt zakoupili a ihned rezervovali. Na svátky 5. a 6.7. měli plno a proto jsme to posunuli na sobotu 7.7. - pondělí 9.7.2018. Nejvíc nás lákalo, že hotel se nacházel v bezprostřední blízkosti Máchova jezera a jako miluvníkům vody byl v rámci zakoupeného kuponu i deklarován neomezený vstup do hoteového bazénu.

V pátek jsme s nadšením balili a ráno v sobotu jsme vyráželi nejprve umýt autíčko, natankovat, zkontrolovat gumy a rozjeli jsme se z Prahy na hrad Housku. To byla první zastávka naší dovolené, protože na hotel byl nástup až do 14:00. Vyrazili jsme první na Housku, protože tam byl zároveň gotický jarmark a ty já mám moooc ráda. Hrad nás neskutečně okouzlil nejen představeními, které sehrála skupina historického šermu, ale i interiéry hradu. Na to, že je hrad soukromý, je o něj opravdu skvěle postaráno a je vidět, jak si ho průvodce váží. Dýchla na nás krásná atmosféra a odcházeli jsme nabití energií. Při odchodu jsme si dali i občerstvení a odlovili hradní kešku. Pak jsme celí natěšení vyrazili do hotelu a těšili se, až si zaplaveme v hotelovém bazénu.

Dorazili jsme tam těsně před druhou, zaparkovali a pomalu se šli registrovat. Pak nastalo to pravé peklo, které by nás ani ve snu nenapadlo. Předem upozorňuji, že jsme si na hotel četli recenze a počítali jsme s tím, že jedeme do hotelu se starším vybavením, vůbec jsme nečekali žádný luxus. Paní na recepci si nás hodnou chvíli nevšímala, poté s námi začala komunikovat dost vzteklým a nepříjemným tónem, ačkoliv naše ksichtíky měli sluníčkové a dovolenkové výrazy a ani úsměvy a uctivé děkování neobměkčily její chování. Dostali jsme pokoj, žetony na večeři! (v případě ztráty bychom nejedli) a po dotazu na bazén nám bylo sděleno, že neomezený vstup do bazénu znamená hodinu denně, že taky musí přeci bazén uklízet. Mě malinko spadla brada a po dotazu na to, jak je to možné, že bychom chtěli tak hodinku dopoledne a hodinku po večeři, na nás recepční vyjela, že to máme smůlu.

Lehce konsternovaní jsme vyrazili na pokoj, že to prostě přežijeme a kdyžtak zajedeme na Mácháč. Po odemčení pokoje jsme nebyli překvapeni, hodili jsme si dovnitř věci, chtěli se převléknout a jít se projít po okolí. Po usednutí na postel jsem rychle vyskočila, protože zanaříkala tak hlasitě, až mě to vyděsilo a navíc jsem se propadla asi 15 cm dolů. Extrémně měkká a rozvrzaná postel byla první varování. Při pokládání věcí jsem si všimla, že je všude neskutečná vrstva prachu. Pak jsme se pustili do hledání lednice, přivezli jsme si vody na výlety a chtěli je dát vychladit, neúspěch byl poloviční - lednice tam již nebyla, udělali z ní něco jako skříňku, kterou jsem po otevření měla chuť vyhodit do vzduchu. Obří pavučina, plná prachu a kolem nepořádek jako u čuníků. Nu což, asi to měsíc nebo dva zapomněli uklízet, na další pavučinu jsem později náhodou narazila v horním rohu pokoje.

Po procházce a celkem nechutné večeři - řízky a brambory - obojí mastné tak, že mi z toho bylo špatně ještě ráno, jsme si vybrali jídlo na druhý den. Výběr z pěti jídel - jedno smažené, jedno s hranolkama, těžká omáčka s knedlíkem, omeleta s chlebem a zeleninová mísa. Prostě peklo pro ty, co se snaží nenabrat na dovolený tunu a přitom mají hlad. Chování personálu bylo identické - barman netaktní, hostů si nevšímá, pokud po něm nemávají jako v páté cenové, obtěžuje ho jakákoliv jiná objednávka než pivo, k večeři se podává vše jen lahvové (chlapi ke svíčkové dostanou pouze třetinku zteplalé lahvové Plzně za 50 Kč, protože celé 2 hodiny vozí nápoje barman na nechlazeném vozíku), točené pivo neexistuje. V jídelně na všech stolech hnusné ochmatané plastové ubrusy, ke kterým se člověk okamžitě přilepil, velmi nepříjemné při jídle. Pak jsme chtěli jít vyplavat ten tuk a vypravili se do bazénu. Nutnost se osprchovat před vstupem do bazénu je tu nemožná, protože hlavice sprch propustí jen tenký proud vody a tím se fakt osprchovat nedá. Na dně bazénu černé fleky, po bližším ohledání - nánosy špíny, která se dá rozvířit.

Když jsme se vrátili po chvíli na pokoj, chtěla jsem se pořádně osprchovat od chlóru a umýt si pořádně vlasy, když jsem vlezla do koupelny za závěs, okamžitě mě uhodil do nosu zápach plísně. Tu jsem objevila v zápětí - hlavice sprchy z poloviny celá černá a voda skrz ní tekla jen napůl, takže umýt si vlasy bylo prakticky nemožné. Zklamaně jsem vykonala nejnutnější a raději si šla lehnout s knihou. Postel vydávala však tak hlasité vzdechy a vrzy, až mi přišlo, že pode mnou postel snad ožila. V noci jsem ležela jako prkno, abych nebudila sousední pokoje. O vyspání tedy ani jednu noc nemohla být řeč.

Snídaně ráno nás celkem mile překvapily, celkem rozmanité - palačinky, vejce, toasty, párky, slanina, sýry, salámy (šunka oba dny chyběla, pouze šunkový salám), müsli a cereálie, jogurt, vaničky s medem, máslem, marmeládou, zeleniny pomálu, sladké pečivo, nechutné pomazánky (turistická a tvaroh s paprikou), pečivo první den jen bílé, celozrnné až druhý den a to jen tuhý žitný chléb. Vše teplé bylo i doplňované. Káva z automatu, stejně jako čaj, mléko a jinak k pití jen červená limonáda (asi voda se šťávou), jiný nápoj k dispozici nebyl, ačkoliv jedna nápojová souprava byla na jedné polovině prázdná, stačilo nalít vodu. Ke kávě je to zcela běžné.

Chování personálu bylo bohužel po celou dobu pobytu naprosto neprofesionální, místy až moc familiérní, například když mě barman při pokládání piva na stůl z ničeho nic plácl přes rameno a naznačil plácáním sevřené dlaně o nataženou dlaň náš "večerní program" jak se sám vyjádřil. Jediná slušná obsluha byly pomocné síly při snídaních a večeřích - dvě mladé slečny snědší pleti měly vychování. V hotel
u bych rozhodně nečekala, že mi uprostřed jídla někdo bude bez upozornění sahat na věci na stole. Slušnost je pozdravit a minimálně říct co a jak, v první chvíli to vypadalo, že mi číšník sahá po telefonu či peněžence, jak se nám zpoza zad vrhl na stůl, on však jen sbíral žetony na jídlo. Při ohrazení měl však ještě tu drzost se na mě šklebit a mumlat si urážky.

Názorná ukázka dezertu při nedělní večeři - centimetrový plátek nejlevnějšího polárkového dortu, servírovaný stylem - vezmi si sám ze snídaňového pultu a když se ti to rozteče, máš smůlu.

Celá dovolená byla sice jen prodlouženým víkendem, avšak jeli jsme do klidných míst si odpočinout. Na dovolené jsme nebyli už více jak rok a měla to pro nás být romantika, což slibovala i paní při rezervaci hotelu a mém požaavku na manželskou postel. Krajina krásná, hrady Houska a Bezděz nádhera, příroda panenská a nádherná, zámek v Bělé pod Bezdězem ve mě nechal silný zážitek, ale hotel mi celou dovolenou akorát tak zkazil. Řekli jsme si, že i přes tohle všechno si dovolenou užijeme naplno, znechucenost v sobě ale mám i dál po návratu, dále jsem již nic řešit nechtěla, avšak po pravdivé recenzi mi majitel hotelu arogantně odpověděl, že hledám negativa za každou cenu. Pokud mu plíseň a špína na pokoji, kde za noc v plné ceně necháte téměř 2.500 Kč, to je opravdu nehoráznost a styděla bych se ty peníze přijmout.

Majitel mi dost arogantním způsobem dal najevo, že to je vlastně moje chyba, protože hledám negativa za každou cenu, rozhodla jsem se tento problém dále řešit stížností a reklamací přes Sleva dne. Určitě dám vědět, jak to dopadne.

Pokud si necháte prozatím poradit, doporučuji tam nejezdit, dokud si majitel nezačne hotelu vážit a nezmění přístup k zákazníkům. Personál je pouze obrazem svého nadřízeného a tudíž majitele hotelu, pokud je tedy nechá, aby to tam takto vypadalo a je mu jedno, jak se jeho zaměstnanci chovají k zákazníkům (díky kterým mají výplaty), dokud bude házet vinu na nespokojené zákazníky, místo toho aby učinil kroky k tomu, aby se se situace neopakovala, změna nenastane a další lidé budou mít zkaženou dovolenou stejně jako my :-(

Jestli máte podobnou či jinou zkušenost z tohoto hotelu, určitě mi dejte vědět.Nebo se klidně podělte se svým otřesným zážitkem z dovolené.

Vaše LazyŠárka :-)

Rybízový sirup

Jelikož se nám letos urodilo opravdu hodně červeného rybízu na naši spotřebu, musela jsem najít řešení jak ho spotřebovat. Podělila jsem rodinu i kolegyně v práci, něco zamrazila na koláče, zavařených "brusinek" z červeného rybízu máme ještě zásobu, musela jsem hledat řešení. Napadly mě dvě věci - rybízový sirup a likér. A právě dnes vám ukážu, jak jsem dělala sirup.

Hledala jsem na internetu recepty a našla jich nepřeberné množství, ale znáte mě a nebyla bych to já, kdybych si vše nepřizpůsobila své potřebě. A o ten první se s vámi dnes podělím.

Budete potřebovat:

• červený rybíz - množství záleží na vás, na začátku se nic neodvažuje, dá se použít i zamražený

• cukr krystal / krupici (co je doma nebo v akci) - já si nakoupila 5 kilo, je to co litr šťávy, to 1,7 kg cukru

• kyselinu citronovou - stačí si koupit jeden 40g sáček, pokud to nechcete dělat z půl tuny rybízu, bude to stačit :-)

• voda dle potřeby

Celkem mi sirup trvalo připravit tři dny, z toho první dva dny je to pohodička.

Vezměte si obraný rybíz (jen ty kuličky) a dejte do velké nádoby, já použila velkou skleněnou zapékací mísu. Nasypejte rybíz a buď mačkadlem na brambory nebo rukama (bacha z lednice opravdu hodně studí :-D) ho rozmačkejte, je dobré rozmačkat co nejvíce kuliček, aby se uvolnila šťáva, ale nemusí být úplně každá. Dolijte vodou tak, aby byl byl rybíz ponořený. Já dávala na celou mísu asi půl litru čisté studené vody.

Nechte v lednici celkem dva dny, občas promíchejte, v lednici by se neměl rozjet kvasící proces, pokud byste po čichu třeba druhý den cítili, že to kvasit začíná, je nutné sirup dodělat hned. Mě se tedy nerozjel ani po dvou dnech. Ale při míchání vidíte, jak to uvolňuje červenou šťávu.

Třetí den mísu vyndejte minimálně 3 hodiny před tím, než sirup začnete dodělávat, aby měl pokojovou teplotu a lépe se šťáva uvolňovala. Teď je nutné scedit čistou šťávu. Na to jsem si vzala měrku, protože potřebujeme zjistit kolik šťávy nakonec budeme mít - od toho se odvíjí množství cukru a kyseliny citronové. Do litrové odměrky jsem si dala velké sítko a cedila čistou šťávu, to co mi zbývalo jsem sbírala do misky a nakonec to ještě všechno vymačkala přes hrubší plátýnko, dá se i přes gázu. Naměřila jsem si, že mám 2,4 litru čisté rybízové šťávy.

Dejte jí do hrnce a zahřívejte. Nemám teploměr, ale udělala jsem to tak, aby se z ní lehce kouřilo a při ponoření prstu mě trochu pálila. Na moje množství jsem přidala 4,1 kg cukru a 15 g kyseliny citronové. Vychází to na 1,7 kg cukru na litr a neco přes 6 g kyseliny citronové na litr. Množství kyseliny se řídí tím, jak moc jste přidali vody na začátku, čím více vody, tím více kyseliny, dá se dát až 10 g na litr, pro jistotu.

Dejte si pozor, množství opravdu hodně nabyde tím cukrem, takže si vezměte ten největší hrnec, co doma budete mít. Měla jsem asi 1/3 hrnce šťávy na začátku a pak se mi to tam sotva vešlo.

Zahřívejte jsem téměř k bodu varu - pozná se to podle toho, že po okrajích začne směs lehce vřít. Celou dobu je nutné opravdu poctivě a jemně míchat, aby se cukr rozpustil rovnoměrně a neudělal u dna hrudky. Neděste se, chvíli to trvá než se rozpustí.

Plnila jsem ještě horké do sklenic a lahví pomocí trychtýře, zavíčkovala a nechala zchladnout - to trvalo až do rána.

Výsledkem bude hooodně hustý sirup, který má krásnou barvičku, je opravdu chutný jak do vody na osvěžení, tak i třeba na lívance.

V případě jakýchkoliv nejasností, či potřeby upřesnění se na mě určitě obraťte. Všem podarovaným moc chutnal a jsou z něj nadšení, tak snad vydrží dost dlouho, abychom ho stili spotřebovat.

Terapie sdílením - Ester Geislerová, Josefina Bakošová

Pro knihu jsem se okamžitě nadchla a musela jí mít doma. Jsem sledovatel jejich Instagramu a přesně jsem věděla, co očekávat. Dopřála jsem si jí jako bolestné po lékařských prohlídkách, na které jsem už pomlau alergická. A vzhledem k povaze knihy a jejímu zpracování je nutné upozornit, že recenze bude opravdu krátká a jiná než obvykle. Snad to pochopíte :-)

Název: Terapie sdílením

Autor: Ester Geislerová, Josefina Bakošová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 304
Nakladatelství: Listen
ISBN: 978-80-7549-762-8

Pro ty, co jsou u mě zvyklí na klasické recenze, možná zklamu. Tato kniha nejde klasicky zrecenzovat, protože je tak osobitá, zajímavá a jedinečná, že neznám žádnou jinou podobnou. Nejde totiž o knihu plnou textu, ale o knihu plnou rozchodových vět. Textu je zde opravdu pomálu, přesto zůstala věrná alespoň nějakému knižnímu vzoru - kapitolám. Ty jsou uvedené vždy buď dopisem, nebo lehkou předmluvou.

To, co mě na knize zaujalo nejvíc a čím si mě dostala je grafické zpracování nejen obalu, ale i obsahu. Nejprve obal. Je to sice paperbackové vydání tedy měkká vazba, které mi obvykle ne úplně vyhovuje, ale pro tuto knihu je dostačující. Prolistování a "přečtení" trvá opravdu jen chvilku. I pomalí čtenáři jí budou mít do hodiny 100% za sebou. Vždyť i přes svých více jak 300 stran, se na většině stran nachází jen jedna až dvě věty. My se u ní s přítelem opravdu moc nasmáli, ale i kroutili hlavami. Kniha moc pobavila. Navíc mě okouzlil odlesk obalu, který se asi nedá popsat. Mimo dobré světlo vypadá jako bílý, na sluníčku jako bronzový a na jemném světle trochu jako holograficky.

Grafické zpracování obsahu je také nádherné, věty jsou zpracovány, jakoby je někdo přímo vytrhl z elektronické konverzace (SMS, MSNGR, Skype, IG a jiné). To vše je doplněno fotografiemi pořízenými autorkami, dopisy psanými rukou a poznámkami autorek. Kniha mi naprosto zvedla náladu, pobavila mě a i pár dnů po přečtení si občas na nějakou větu vzpomenu.

Právě tato kniha mi nemohla v mojí knihovničce chybět a jsem moc ráda, že jsem si jí pořídila. Pro truchlivé či smutné dny je to úžasný společník.

Anotace
Za projektem Terapie sdílením, aktuální internetovou senzací, stojí kreativní dvojice Ester Geislerová a Josefina Bakošová. Před několika měsíci vystavily na svých sociálních sítích několik mrazivých, a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty a hashtag "terapie sdilenim" se stal doslova kultovním. Kniha je věrným obrazem autentického prostředí internetových chatů a messengerů, kde se dnes tak často odehrávají trpké konce vztahů. Sebrané věty fungují opravdu jako svébytná terapie; při četbě a úlevném smíchu si člověk rád připomene, že tak zle na tom přece jen ještě není. Kniha je doplněna texty obou autorek, esejí mediálního teoretika Tomáše Dvořáka, osobními fotkami, vzkazy a dalšími materiály Ester a Josefiny.

zdroj

Moje hodnocení: Jsem nadšená a moc ráda, že mám knihu doma. Vím, že se k ní budu pro pobavení, relaxování či jen zlepšení nálady, často vracet. Jelikož to ale není klasika kniha, nemohu hodnotit plnými počtem bodů. Méně než 4 hvězdičky však dát nemohu, tak moc jsem z ní nadšená. Autorkám moc děkuji, že nám přinesli zase něco nového a doufám, že podobným originálních počinů bude brzy více.

Životní cíl

Téma tohoto týdne je docela záludné - Životní cíl lze brát jak doslova, tak i pochopit mnoha významy a v mnoha kontextech. Já jsem hledala knihy hlavně tak, aby se to tématu dotýkalo opravdu citelně. Nechci sem zařazovat knihy, které na mě nějak zapůsobily, protože to se dozvíte v recenzích.

Knihy, které mají téma v názvu

1. Životní cíl: činit Boží vůli - Derek Prince - DATABÁZE KNIH

Kniha je zaměřená samozřejmě na věřící lidi, avšak i nevěřící člověk v ní může najít hlubší smysl. Kniha je místy docela ceněná a proto si myslím, že si zaslouží zmínku. Autor se věnuje především literatuře náboženské, ale i aktuálním tématům. Kniha byla u nás vydána v roce 2009 a to v nakladatelství Postilla.

2. Životní cíl: být NEZÁVISLÝ - Michal Ondra - DATABÁZE KNIH

Český autor nás zavede do problematiky podnikání. Díky ní údajně najde každý svůj smysl v podnikání, seznámí ho s hospodařením s financemi a pomůže nastartovat podnik do výšin. Upřímně v tyto motivační knihy sama moc nevěřím, avšak je možné, že někomu v životě pomohla. Hodnocení knihy je bohužel kolem 60% což je málo, ale je možné, že někdo si jí bude chválit do nebes (viz první kniha :-D). Kniha je relativně nováčkem na trhu - vyšla v roce 2015 v nakladatelství Leda.

3. Životní cíl a smysl života - Brigitte Hamann - DATABÁZE KNIH

Název knihy nám toho moc nenapoví, ale autorka se v ní věnuje výkladu osy IC/MC v horoskopech. I ty bohužel jsou mimo mojí ligu, takže vám o tom asi nic víc nepovím. Kažpodádně pro někoho, kdo věří na horoskopy může být kniha přínosem. Kniha vyšla v roce 2004 v nakladatelství Eugenika.

Knihy, které s tématem úzce souvisí

1. Tvůj život má cíl - Dan Millman - DATABÁZE KNIH

Další kniha z kategorie osobního rozvoje. Jde o knihu, která není hodnocená nijak špatně - 65 -75% a nabízí vám řešení veškerých vašich problémů. Knihu vydalo nakladatelství Eminent v roce 2006.

2. Nechť nový den dá nový cíl - Jan Neruda - DATABÁZE KNIH

Poslední kniha, kterou jsem pro vás vybrala, je klasika od Jana Nerudy a jedná se o sbírku fejetonů. S tématem tohoto týdne souvisí sice jen okrajově, ale myslím si, že si v tom každý najde své. Tím, že je to soubor kratších děl, určitě je to čtivé. Autor v nich reaguje jak na politické a ideologické problémy, tak i ty sociální. Určitě stojí za přečtení, vydána byla v roce 1973 v nakladatelství Melantrich.