Boss Babiš - Jaroslav Kmenta

Zde jsem malinko na vážkách, jak tuto knihu zhodnotit. Je to totiž první kniha po několika letech, kterou jsem nedočetla. Měla jsem ji rozečtenou od června do října tohoto roku, a přesto jsem se nedostala za 150 stran. Pokusím se tedy zhodnotit knihu jak v celku, jak na mě působila a poté jen tu část, kterou jsem přečetla. Dle dalších hodnocení však pochybuji, že by se po přečtení dalších stran kniha výrazně zlepšila, že by mě začala bavit.

Název: Boss Babiš

Autor: Jaroslav Kmenta
Rok vydání: 2017
Počet stran: 352
Nakladatelství: JKM - Jaroslav Kmenta
ISBN: 978-80-87569-32-0

Žurnalista Jaroslav Kmenta se do bádání o panu Babišovi pustil skutečně s vervou, protože jeho vyprávění začíná u kořenů jeho rodiny. Zabývá se jeho otce, bratrem a jejich napojením na Komunistickou stranu. Poté je jeho pozornost zaměřena na získání Agrofertu, avšak v jiné podobě, než ho známe dnes. Ani to však nejspíš nebylo úplně čisté. Dále se autor věnoval napojení osoby pana Babiše na různé přední politiky, tok jejich peněz a podporu "tomu, u koho je to zrovna výhodné s nadějí na dobré vyhlídky".

Nemůžu říct, že by kniha byla vyloženě nudnou záležitostí. Některé aspekty knihy mne velmi překvapily, je přeci neskutečné, že pokud je to pravda, zavírají se nad tím oči a dává se důvěra lidu v tuto osobu. Nikdy jsem nebyla vyloženě zastánkyní ani odpůrkyní pana Babiše, spíš šel tak nějak mimo mne. Věci, které se v knize píšou, však nemohou souviset s dobrým člověkem. Ono já věřím, že žádný člověk, který se pustí takhle strmě vzhůru v politice, není dobrodinec na způsob Matky Terezy.

O tom, co se v knize píše, se nechci moc rozepisovat, nemám pro autorovo tvrzení žádné důkazy. Pan Kmenta však až příliš často zabředává do oblasti "kdyby, co by, mohlo by" a podobně. To ve mne žádnou velkou důvěru nevkládá, i přesto, že by to tak mohlo opravdu být. Avšak pokud je alespoň malá část z toho pravda, naletěl celý národ na "pijavici", které se nám nejspíš nepodaří jen tak zbavit. Každopádně já si svůj obrázek udělala a nehodlám to cpát nikomu jinému. Pokud si obrázek chcete udělat sami, hledejte informace, přečtěte si knihy obou stran a uvidíte.

Autor je žurnalista, tudíž je jasné, že pracovat s naším jazykem opravdu umí. Nenašla jsem tam nic, co by mě vyloženě iritovalo. Ale výčet toho, kdo s kým co a jak. To se za chvíli přejí. Navíc jsem se do dospělosti o politiku vůbec nezajímala, a tudíž jsou mi některá jména dosti cizí. Začala jsem se brzy ztrácet, musela se vracet, abych pochopila užší souvislosti a ty vzdálenější a skrytější mi prostě asi unikaly. A nepomohlo ani neustálé omílání dokola.

Autor si knihu vydal ve vlastním nakladatelství, což u tohoto zaměření není úplně obvyklé. I to může něco ukazovat na celkovou kvalitu knihy. Myslím, že osoba pana Babiše je dnes silně kontroverzní a je možné, že se pan Kmenta chtěl pouze přiživit na popularitě - ať pozitivní či negativní. Obrázek, který to o panu premiérovi vytváří, není moc hezký. Nemám k tomu asi co více dodat. Je to náročnější kniha, ale dalo se to čekat vzhledem k tomu, že je to literatura faktu spojená s politologií.

Anotace
Boss Babiš je reportážní kniha o temném světě miliardáře a politika Andreje Babiše. Shrnuje, v čem je oligarcha Babiš nebezpečný, jak zbohatl, s kým se zapletl a co všechno ještě tají. Popisuje nejen jeho skutečný podnikatelský zrod a nemilosrdné praktiky v byznysu, ale přibližuje i jeho roli ve polosvětě kolem kmotrů Františka Mrázka, Tomáše Pitra či Radovana Krejčíře. Kniha je zčásti postavená na reportážích časopisu Reportér. Přináší však celou řadu novinek a dosud nepublikovaných informací, které tvoří zatím nejucelenější obraz oligarchy Babiše.

zdroj

Moje hodnocení: Nemohu říct nic moc negativního na jazykové schopnosti autora, zde je skutečně silný v kramflecích. Léta v žurnalistice jsou vidět. Naopak ale neumí moc pracovat s fakty, míchá jedno přes druhé bez zjevných souvislostí, za pár stránek přehršel jmen a titulů zapomenete a najednou si to máte dát dohromady. Vracení se a vyhledávání informací při čtení je nutné. Občas je to jedním slovem chaos, i když docela hezky napsaný. Já jsem knihu nedočetla a vracet se k ní určitě nebudu (i přesto, že jsem chronický dočítač a z nedočtené knihy mě svrbí mozek). Emoce negativního rázu vůči panu Babišovi jsou z autora taktéž silně cítit. Knihu rozhodně nemohu doporučit, za necelou polovinu, kterou jsem přečetla, dávám hodnocení 3 hvězdiček - za práci s jazykem. Více bohužel nedám, a možná, kdybych dočetla, tak hodnotím ještě méně.

Wildcard: Divoká karta - Marie Lu

Konečně se mi dostal do ruky druhý díl Warcrossu. Neskutečně jsem se na něj těšila, a když se mi podařilo si obě knihy zakoupit, měla jsem velikou radost. Moc mě potěšila barva knihy pod papírovou obálkou - svítivě zelená, má oblíbená. A i když je to už nějakou chvilku, co jsem četla první díl, nic moc jsem nezapomněla.

Název: Wildcard: Divoká karta

Název v originále: Wildcard
Autor: Marie Lu
Překlad: Petra Miketová
Rok vydání: 2019
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 9788075447685

Emika a Hideo se rozcházejí ve zlém kvůli algorytmu, který do NeuroLinku Hideo nainstaloval, aby našel ztraceného bratra. Jenže ona ho najde sama, Zero se jí v okamžiku upgradu vyjeví jako Sasuke Tanaka a ona se vydává po této stopě. On ji však sám brzy kontaktuje s nabídkou a ona začíná bruslit na tenkém ledě a ještě na hranici dvou stran - Hidea a Černoplášťů. Brzy zjistí, že to Zero myslel vážně, varuje ji totiž před velkým nebezpečím, které ji hrozí. Je na ni v Temném světě vypsána odměna - hodně vysoká odměna za její zabití. On ji na pomoc posílá Jax, chladnokrevného zabijáka, co ji zachrání život. Tím je mu tedy zavázána a bohužel do jeho plánů zatáhne i její team a přátele. Nebudou sice v nebezpečí poprvé, avšak tohle je úplně jiná úroveň. Začínají totiž odhalovat, že to se zmizením Hideova bratra nebylo úplně tak, jak se domnívali. Navíc ani jedna strana není úplně upřímná - ani Hideo ani Zero. Pro koho se Emika rozhodla a jak uspěla?

Musím říct, že byl velký záhul shrnout příběh tak, abych nevyzradila žádný spoiler. Ono je to vše tak propletené, že se to prakticky srozumitelně popsat nedá, musí se to přečíst. Už od prvních stránek mě uchvátila čtivost příběhu a samozřejmě strhující spád příběhu. Jedna překvapivá skutečnost za druhou, zvrat za zvratem. Ono vám to nedá ani čas se nadechnout a je tu další část, kdy přestanete dýchat a budete jen potřebovat vědět víc a víc. Vše je nepředvídatelné a věřte mi, že já jsem v odhadování příběhů dobrá, zde jsem si ani neškrtla.

Postavy se mile vyvíjejí, Emika samozřejmě nejvíc a dost jsem s ní byla sžitá. I když jsem s ní v některých rozhodnutích úplně nesouhlasila, byla mi pořád velmi blízká. Na druhou stranu mne od začátku hodně zaujala postava Jax. Její myšlenky, chování i charakter a byla jsem ráda ve vývoj událostí, co s ní nastal. Potěšilo mne, že jsem ji odhadla správně. Hidea mi v tomto díle bylo spíš líto, než abych se s ním více sžívala. Avšak i přesto toužím po sladkých koncích (což nechápu, v reálu taková nejsem).

Technických termínů a vysvětlování zde bylo mnohem více než v prvním dílu. Především se to týkalo hacků a schopností NeuroLinku, ale i když jsem v tomto odvětví úplný cizinec, chápala jsem vývoj děje. Sem tam jsem si něco přečetla dvakrát. Nemyslím si, že má pravdu ten, kdo tvrdí, že kniha je jen pro mladé co tuto problematiku znají. Nejsem nejmladší a rozhodně se v technologiích nevyznám. Naopak jsem se možná pár věcí naučila a pochopila.

Konec se nevyvíjel vůbec dle mých představ, vše bylo ještě zamotanější, složitější i o to překvapivější. Jsem ráda za to, jak to dopadlo, i když jsem toužila po více romantice. Já si domýšlela svůj konec, ten však nebyl správný samozřejmě. Autorčin konec byl zvláštní a zajímavý, jenže to nebylo úplně ono. Chápu, že bylo nutné dualogii zakončit, vysvětlit, ale zároveň nechat malinká zadní vrátka pro případné rozšíření série.

Anotace

Emika Chenová z warcrossového šampionátu jen sotva vyvázla životem. Teď, když už ví, co se doopravdy skrývá za Hideovým novým algoritmem NeuroLinku, už nemůže věřit tomu jedinému člověku, ke kterému vždycky vzhlížela. K tomu, kdo měl být na její straně.

Aby Hideovy plány zastavila, spojí se s Fénixovými jezdci… a brzy zjistí, že v neony osvětlených ulicích Tokia se skrývá nová hrozba. Někdo na Emičinu hlavu vypsal odměnu, a tak je její jedinou šancí na přežití spolupráce se Zerem a jeho nemilosrdnou skupinou Černoplášťů. Brzy však vyjde najevo, že ani Zero není takový, jakým se zdá, a jeho ochrana má svou cenu.

Emika musí čelit zradě i hrozbě budoucnosti bez svobodné vůle. Jak daleko zajde, aby zničila muže, kterého miluje?

zdroj

Moje hodnocení: Moc se mi kniha líbila, je to výborná dvoudílná série se spoustou překvapení a zvratů. Neskutečně dobře se to čte a ještě lépe se to s hlavní hrdinkou prožívá. Jsem moc ráda, že jsem na sérii natrefila a pustila se do ní. Knihy jsou nyní již v mé sbírce a hrozně moc se těším, až si oba díly přečtu za sebou, bez přestávky a v klidu. Určitě objevím mnoho dalších překvapení a odhalím další prvky, co jsem při prvním čtení přehlédla. Knize samozřejmě dávám 5 hvězdiček, a i když byla oproti prvnímu dílu docela odlišná, přesto o nic méně zajímavá a čtivá. Autorka je mistryní ve vyprávění a popisování, překladatelka na tom má určitě také svůj podíl. Rozhodně doporučuji.

Citová divočina - Simona Monyová

Po delší době jsem byla v knihovně a vykoukla na mě další kniha od Simony Monyové. A jelikož má na svém spisovatelském vrubu opravdu mnoho knih a já jich od ní přečetla jen malý zlomek. Proto když na mne vykoukla z regálu ta, kterou jsem ještě v ruce neměla, neváhala jsem a sáhla po ní. Jak tak na mě koukala, pustila jsem se do ní hodně rychle.

Název: Citová divočina

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
Nakladatelství: Belami, Mony
ISBN: 978-80-87166-08-6

Svatební salón Čtyřlístek je součástí životů čtyř velmi rozdílných kamarádek - Silvany, Nataši, Milušky a Debory. Každá z nich má svůj soukromý život a své vlastní trápení, Silvana nemůže najít partnera a nemá ani pořádnou rodinu, která by ji byla oporou. Debora je rozvedená a také nemůže najít nového partnera, zcela totiž zanevřela na mužské pokolení. Nataša je zase v manželství nešťastná, manželovi s dcerou je jen pro smích a nemá šanci na svůj vlastní život, jen do chvíle, dokud nepotká při běhu sympatického muže. A Miluška si myslí, že je naprosto šťastná s manželem i s dětmi, dokud nezjistí, že manžel není až tak vzorný, jak se na první pohled zdá. Podaří se jim z jejich nešťastných životů vytřískat své vlastní štěstí?

Musím říct, že jsem si knihu užila od začátku do konce. Prvních pár stran mi vadilo to přehazování postav, protože když jsem musela knihu odložit, po navrácení se ke čtení jsem listovala zpět, abych zjistila, kterou postavu vlastně teď čtu. To se ale postupně vytratilo, protože jak jsem se s postavami více a více sžívala, poznala jsem na první větu, komu je daná část věnována. Moc mě to potěšilo, protože ne vždy je vše tak šikovně popsáno, aby se postavení postav dalo poznat.

Začíst se je u této knihy velmi jednoduché. Text je neuvěřitelně chytlavý a milý. Vše plyne jednoduše a přirozeně, žádné násilí či nesmyslnosti. Příběhy jsou opravdu ze života, není problém autorce baštit reálnost vyprávění. Nádherně vyprávěné, má to spád a pořád se tam něco děje. Vtipné situace nejsou ojedinělé, stejně jako vážné. Klasická čtivá oddechovka z ženského prostředí s klasickými ženskými strastmi a radostmi. Určitě to není čtivo pro chlapa.

Dle rozsahu je kniha i takovou jednohubkou, co bych určitě zvládla za jedno odpoledne. Tenká v tvrdé vazbě s příjemným typem písma i grafickým zpracováním. Bohužel mám nyní tak málo času, že čtu opravdu jen v MHD a tak jsem to měla na kousky. I tak jsem si jí ale moc užila a určitě brzy sáhnu po dalším díle Simony Monyové. Nejlépe Tchýně a uzený . Její styl mi opravdu vyhovuje a přitom je tak moc svůj a originální. Umí si nádherně hrát se slovy, pracuje s větami a vypovídací hodnota je stoprocentní. Navíc ten požitek je ve finále hrozně přirozený. Nepřišla jsem na nic, co by mě vyloženě iritovalo.

Anotace

Ženy by pro to, aby byly šťastné udělaly cokoliv. Chodily po rukou, nechaly si přifukovat prsa kompresorem, živily se čtyřlístky… ženy by pro štěstí udělaly cokoliv, vyjma jediného: být samy sebou.

Citová divočina je příběh čtyř kamarádek, které na konci cesty za štěstím nacházejí svoje skutečné já. Je to příběh žen, které až ve středním věku pochopily, že tím jak vidíme samy sebe, vytváříme předlohu pro to, kým se skutečně můžeme stát.

zdroj

Moje hodnocení: Je to bezva rychlá oddechovka ze života žen. Věřím, že každá z nás se v knize minimálně třikrát pozná. A i když tvrdím, že mě na knize nic neštvalo, moc mě to bavilo a rozhodně vám ji doporučuji, hodnotím ji 4 hvězdičkami. Je to proto, že jiné knihy, které jsem už přečetla dříve od stejné autorky, ty mne bavily o kousek více. Nic jiného v tom není.

Pět dní - Julie Lawson Timmer

Po delší době se mi povedlo přečíst další ze smutných knih, které na mě čekaly z knihovny. Blíží se totiž doba stěhování a nebudu mít po ruce žádnou pobočku městské pražské knihovny. Proto chci vše přečíst, vrátit a neprodlužovat po Novém roce již další rok. Tato mi však dala zabrat.

Název: Pět dní

Název v originále: Five Days Left
Autor: Julie Lawson Timmer
Překlad: Alena Amchová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 368
Nakladatelství: Fortuna Libri
ISBN: 978-80-7321-871-3

První dějová linie je věnována Maře. Mara je právnička, kterou dostala na kolena Huntingtonova nemoc a i přes podporu manžela Toma a lásku dcery Lakshmi je odhodlána svůj konec vzít do svých rukou a nečekat, až jí nemoc připraví o poslední zbytky rozumu. Vypráví příběh svého života, jak se objevily první příznaky, jak vše postupovalo až k odhalení příčiny problémů drtivou diagnózou. Stejně tak popisuje svých posledních pět dnů do konce, který si sama naplánovala do nejmenších detailů na své narozeniny.
V druhé dějové lince sledujeme Scotta, který má v den Mařiných narozenin vrátit do péče Curtise. Měli ho s manželkou na rok v péči, než se jeho matka LaDania dostane z vězení a projde odvykacím procesem. Věděli přesně časový horizont a vše naplánovali. Avšak LaDania se rozhodne to nedodržet a vzít si ho o pár dnů dříve, jako matka na to má právo. Prožívá tíživé momenty a musí se vyrovnat s jeho ztrátou. Jeho manželka čeká vytoužené (až skoro vymodlené) dítě, ale ani to mu neroztrhá myšlenky natolik, aby nesmutnil za Curtisem. Vše se pak mění, když se LaDania předávkuje a zemře. Oběma ubíhá stejný čas, akorát Scott z toho vyvázne o mnoho lépe.



Nejdříve jsem si myslela, že kniha bude jen o Maře a její nemoci. O její volbě konce. Ale hned po pár stranách mi došlo, že kniha a její příběhy jsou mnohem komplexnější a nebude to tak jednoduché. I když nemám moc ráda tohle střídání postav, tady jsem se vůbec neztrácela a četlo se mi to hodně dobře. Celá kniha se odehrává během daných pěti dnů, pouze ve vzpomínkách hlavních postav se vracíme zpět, třeba do doby osvojení Curtise nebo k diagnostikování HD (Huntington´s Disease). Sice pochopení zezačátku trvalo kapku déle, ale nebylo to nic složitého.

Ačkoliv je kniha docela obsáhlá, příběh mi ubíhal docela rychle. Brzy jsem však pochopila, že Maru nemám možnost ani náhodou pochopit v celé její komplexní míře, kterou by mi to mělo dát. Je to hrozné a spousta lidí by řekla, že je sobecká či se chová iracionálně. Nevíme sice, do jaké míry její uvažování ovlivňovalo HD, já ji v tomto nedocenila. Měla jsem pochopení pro její jednání i rozhodnutí, ale ne už pro její chování. Do Scotta se mi dařilo proniknou mnohem více. Snažila jsem se na vše pohlížet jejich očima, ale to nebylo úplně snadné, protože nemám jejich zkušenosti.

Oba hlavní hrdiny spojovala láska k dětem a to pro mě byl i trochu středobod. Scott byl senzační otec a i jeho manželka nakonec dospěla k dobrému rozhodnutí, já však bych tuto situaci asi jen tak nepřijala. Na konci knihy mi ukáplo pár slz (bohužel v metru) - nejprve radosti, pak smutku a nakonec dojetí. Je to vše propracované do nejmenších detailů a u beletrie mne to neskutečně překvapilo. Skutečně je tato kniha velmi silným příběhem (vlastně příběhy).

Bohužel tam bylo jedno velké ALE. Byly to chyby. Pravopisných zase tolik nebylo, pár drobností v osobě či množném čísle, občas čárka nebo špatné písmeno. Nejhorší bylo nepřesné skloňování jména Mara. Občas to bylo správně, občas "indicky" a někdy dokonce jako jméno Mary [Mery], což vůbec nedávalo smysl. Občas byla dokonce prohozená mužská jména ve Scottově lince, takže to pak bylo dost zmatečné a nutno přečíst několikrát, abych rozklíčovala chybu a pochopila. Je to škoda, protože tyto příběhy by si zasloužily pořádnou korekturu, aby text vynikl a nic ho nehyzdilo.

Fyzická podoba knihy je krásná, nádherný přebal, tvrdá obálka (hardback), nažloutlé hrubé listy mi udělaly také velkou radost. Rozsah je podle mého akorát, jen bych to možná rozdělila na dvě samostatné knihy - o Scottovi a Maře, jen v sérii. Jediné, co je spojovalo, bylo téma. Možná by kniha přišla lehce o své kouzlo, ale zase by bylo více prostoru pro oba hrdiny. Text je členěn pěkně, písmo upravené nenahuštěné i okraje mi vyhovovaly. V tomto ohledu nemám co vytknout.

Anotace

Strhující příběh o lásce, přátelství, odpovědnosti, odvaze, o síle vzepřít se ranám osudu.

Zbývá pět dní - pět dní do fatálního rozhodnutí, jež ukončí utrpení hlavní hrdinky, ale ovlivní i život její rodiny a přátel. Sebevědomá, ctižádostivá právnička Mara jednoho dne zjistí, že trpí nevyléčitelnou Huntingtonovou chorobou, která postupně ničí nejen její tělesnou schránku, chování a vzhled, ale především její intelektuální schopnosti. Dá si slib, že vydrží do chvíle, kdy už nebude moci žít důstojně a stane se pro svou dceru a manžela i pro rodiče nesnesitelnou přítěží. Není to snadné rozhodnutí, ale Mara je odhodlaná slib dodržet a na osudovou chvíli se systematicky připravuje.

Na internetu se virtuálně sblíží se Scottem. I on stojí před bodem zlomu. I jemu nemilosrdně běží čas a blíží se chvíle, kdy se bude muset rozloučit s chlapcem, o nějž se společně se svou ženou staral, když si chlapcova matka odpykávala trest ve vězení.

zdroj

Moje hodnocení: Velmi věrohodná výpověď dvou hrdinů, u beletrie obdivuhodné. Okouzlilo mě to, a i když se ke knize asi nikdy nevrátím, určitě na ní nezapomenu. Napsaná je krásně, potíž může být vcítění se do postav. Je to čtivé, udrží si vaši pozornost a budete se chtít dozvědět, jak to dopadne. Za chyby jsem srazila jednu hvězdičku, protože příběhy by si zasloužily větší péči. Rozhodně vám tuto knihu k přečtení doporučím, možná objevíte emoce, se kterými jste se ještě nesetkali. Hodnotím tedy 4 hvězdičkami a věřím, že se vám kniha bude líbit.