"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

úterý 7. dubna 2020

Ořechové medovníčky z celozrnné mouky

Recept, který můžete použít jako vánoční cukroví, velikonoční dobrotu nebo jako sušenky kdykoliv během roku. Medovníčky se dají tvarovat, vykrajovat i formovat formičkami. Já mám nejraději vytvarování kuličky, kterou vidličkou z vrchu stlačím a tím se udělá i hezká ozdoba. Dle výšky těsta se pak samozřejmě odvíjí i doba pečení, ale to se dá snadno poznat - chce to první várku hlídat.
Věřte mi, že lepší ořechovo-medovou dobrotu jste ještě nejedli. Díky nižšímu oslazení vynikne chuť medu i ořechů, proto doporučuji nedoslazovat více, než je v receptu.

Suroviny:

  • 340 g celozrnné mouky (já použila 240g celozrnné špaldové a 100g celozrnné žitné)
  • 70g panely nebo kokosového cukru
  • 100g mletých vlašských ořechů (dají se použít i lískové)
  • 3 vejce (je možné dát i 2 vejce a 1 bílek navíc - zužitkovat z jiného cukroví) + 1 na potírání před pečením
  • 80g medu
  • 40g másla
  • 1 kávová lžička skořice
  • 1 kávová lžička jedlé sody

Postup:

Nejprve smíchejte panelu nebo cukr s povoleným máslem a medem. Přidejte mleté ořechy, skořici a nakonec mouku, do které si předem rozmíchejte jedlou sodu. Vypracujte hladké a vláčné těsto. To zabalte do sáčku či fólie a nechte minimálně 24 hodin v lednici proležet.

Až těsto vyndáte z lednice, můžete vyválet placku asi 4 mm vysokou a vykrajovat tvary, nebo tvořit kuličky, válečky, formovat různé tvary nebo dělat prostě placičky. Je to čistě na vás. Přenášejte vše na plech vyložený pečícím papírem, před pečením potírejte rozšlehaným vejcem a ozdobte buď kousky celých ořechů (vlašských / lískových) či lehce posypejte mletými ořechy.

Pečte na 180°C asi 10 minut. Čím větší a vyšší tvar těsta, tím delší dobu je k pečení třeba. Mé kuličky dotvarované vidličkou jsem pekla kolem 15 minut. První plech se musí hlídat, pak už jen nastavíte časovač na troubě dle předchozí dávky.


Po upečení můžete zdobit například rozpuštěnou čokoládou.


Skladujte v nádobě bez přísunu vzduchu, vydrží tak klidně 14 dnů až 3 týdny. Jinak tvrdnou.



Fotku dodám později, bohužel se mi někde ztratila a nyní nemám v plánu péct. Určitě ji však doplním.

středa 1. dubna 2020

Fermentace luštěnin, obilovin, ořechů a semínek

     Dnes se chci zaměřit na postupy, které jsem objevila díky knize Dej tělu šanci od autorky Ivany Stenzlové. V tomto případě se přímo vrací k návykům našich předků, kteří již znali účinky nefermentovaných obilovin a luštěnin na tělo a právě proto se uchylovali k takzvanému "namáčení". My si to v dnešní době spojíme maximálně s namáčením čočky, když si chceme udělat čočku na kyselo s vajíčkem nebo namočením ovesných vloček na ráno na kaši. Dříve se však fermentovalo všechno, a jelikož se dnešní doba snaží vracet k potravinám (pohanka,, jáhly, kamut, či různé druhy čočky a fazolí), které se dříve využívaly jako základní, měly bychom si osvojit i umění namáčení, tedy fermentace.

     V první řadě si musíme říct, k čemu tento proces slouží a proč je tak důležitý pro naše tělo. Díky fermentaci v luštěninách a obilninách platí obecně, že se lépe zužitkuje jejich výživová hodnota a také jsou pro nás mnohem lépe stravitelné. Díky fermentaci neboli kvašení dochází k přeměně sacharidů na kyselinu mléčnou, také dochází k rozkladu složitých látek na ty lépe využitelné. Během procesu kvašení dochází také k uvolnění a násobení mnoha prospěšných enzymů, vitamínů a minerálů. Zároveň se však také rozkládají a ničí antinutrienty (látky, které chrání samotnou plodinu před živočichy a jejich trávicím traktem), rozkládá nestravitelné škroby a bílkoviny. Poté jsou pro nás tyto potraviny stravitelné, tělo si z nich vezme to, co potřebuje a ani ve velkém množství nezatěžují či nepoškozují náš trávicí trakt. U některých dalších plodin jsou účinky ještě širší - například u rýže se zrn vyplavuje arsen (těžký kov nebezpečný hlavně pro děti a těhotné), který rostlina nabírá z půdy, ve které roste, proto je také nutné správné proplachování a vaření v dostatečném množství vody. 

     A nyní si povíme, jak na to. Nejprve si musíme připravit nějaká probiotika, která nám s kvašením pomohou. Lze použít jablečný ocet, bílý živý jogurt, mléčný či vodní kefír, šťáva z kvašeného zelí a v některých případech lze použít šťávu z citronu. Nic jiného nemá ty správné účinky. Pojďme si tedy říct, co kvasí jak dlouho a jak se to dělá. Obecně je to totiž jednoduché, stačí skleněná nebo keramická miska / mísa, probiotika (1-2 lžíce dle množství potraviny), daná potravina a 2x tolik vody, než je potraviny. K většině luštěnin, ořechům a semínkům se navíc přidává ještě špetka soli. Vše se odehrává v míse při pokojové teplotě a přikryté papírovou utěrkou. Nedávejte nic do lednice, kvašení by se nerozeběhlo. 

Ovesné vločky - namáčíme na 24 hodin s probiotiky ve vodě. Poté propláchneme vodou, vodu vymačkáme a můžeme použít dle potřeby - na kaši, do koláče, lívanců, do mletého masa či polévky. 

Rýže - namáčíme minimálně na 24 hodin s probiotiky ve vodě. Zde kvůli arsenu platí čím více vody, tím lépe. Po slití zalijeme pětinásobkem vody a vaříme do změknutí, poté přebytečnou vodu slijeme. 

Obilná zrna celá - jedná se o kamut, jednozrnnou a dvouzrnnou pšenici, špaldu a třeba oves. Namáčíme na 48 hodin s probiotiky ve vodě. Pokud máte strach, můžete po 24 hodinách zrna propláchnout a namočit do čerstvé vody s probiotiky. Není to však nutné a já to nedělám. Po 48 hodinách stačí vodu slít, zrna propláchnout a ve sklenici či krabičce vydrží v lednici něco přes týden. Stačí si nabírat a přidávat do kaší, večeří nebo do směsí se zeleninou či masem k rychlé a výživné večeři. Malý tip - vodu z namáčení nevylévejte, ale schovejte si jí na zalévání květin (ředit 1:1 s normální odstátou vodou), obsahuje totiž mnoho živin, které se do ní vyplavily a byla by škoda je jen tak vylít.

Pohanka (celá zrna mechanicky loupaná) - namáčíme na 24 hodin s probiotiky ve vodě, poté vodu nesléváme, ale jen lehce prohřejeme, asi na 50°C a pohanka je připravená ke konzumaci. Pokud bychom pohanku vařili, vytrácí se z ní rutin, který je nutný pro naše cévy. 

Quinoa a jáhly - jsou pseudoobiloviny a obsahují saponiny neboli pěnící látky. S nimi se setkáme, když začneme tato zrníčka proplachovat, začne voda pěnit. Ty mohou způsobovat trávicí potíže a nadýmání , proto je nutné, jich dostat před konzumací pryč co nejvíce. Musíme je tedy proplachovat ve vodě, dokud se tvoří pěna. Až poté zalijeme vodou s probiotiky a 24 hodin namáčíme stejně, jak jiné. Poté přebytečnou vodu slijeme, dáme vodu čerstvou a vaříme do změknutí (stačí 5 - 10 minut) .

Čočka (zelená, černá, velkozrnná) - namáčíme na 24 hodin s probiotiky ve vodě. Vodu slijeme, propláchneme a krátce povaříme - stačí asi 10 minut. Nejlepší je ještě při vaření přidat 1 bobkový list, pár hřebíčků či zázvor (plátek či dva). Červenou čočku nenamáčíme! Stačí ji velmi důkladně proprat a pak uvařit do měkka. Pokud má ale někdo na luštěniny velmi citlivé zažívání, můžete namočit s probiotiky na asi 3 - 4 hodiny, poté propláchnout a vařit s novou vodou do měkka.

Cizrna a hrách - jsou velké luštěniny a proto je nutné je namáčet na 48 hodin s větším množstvím probiotik ve čtyřnásobném množství vody a přidat jednu lžíci soli. Stejně jako u celých zrn můžeme po 24 hodinách vodu vylít a přidat vše nové a čerstvé, ale není to nutné, opravdu se toho nebojte. Poté slijeme, propláchneme a ve větším množství vody vaříme s bobkovým listem či kouskem zázvoru do měkka. 

Středně velké a velké fazole - namáčíme 24 hodin ve vodě se 2 lžícemi probiotik a 2 lžícemi soli. Poté propláchneme a vaříme s dostatkem čerstvé vody do měkka. Zde doporučuji přidat trochu jedlé sody, protože budou dříve měkké, což je důležité k jejich strávení. 

Adzuki a muingo - namáčíme 24 hodin ve vodě s 1 lžící probiotik a 1 lžící probiotik. Vodu pak slijeme, propláchneme a vaříme do měkka. 

Ořechy a semena / semínka - namočíme do dvojnásobku vody se špetkou soli. Nebojte se, ořechy poté nebudou slané. Ale pokud ji nepřidáte, neodblokují se látky, které klíčení brání. Jde o 12 - 24 hodin dle velikosti ořechů a semen - je rozdíl mezi celým vlašským ořechem a chia semínky. Z takto upravených ořechů se pak krásně dá mixovat domácí rostlinné mléko, ale velmi chutné jsou i na přímé jídlo. Naprosto miluju vlašské ořechy namočené dle návodu 24 hodin. Po slití a propláchnutí je voda hodně hnědá, ale neděste se. Po soli také ani památky. Je to skvělý doplněk k snídani do kaší či jogurtu s ovocem. Ořechy jsou chuťově jako čerstvé ze stromu, jen nejsou hořké, jsou křupavé a šťavnaté. Takto namočené ořechy můžou jíst i moji rodiče, kteří mají již problémy se zuby a tudíž jsou v klasické podobě pro ně ořechy pasé. 

    Poslední věc, o které chci mluvit, jsou luštěniny z konzerv. Každý z nás zná fazole v tomatě, trenčanský párek s fazolou, nebo čočku na kyselo. Prosím vyvarujte se těchto vysoce průmyslově zpracovaných potravin! Nejen, že mají nulovou výživovou hodnotu, ale vysoké množství tuku, rafinovaného cukru a soli (aby to mělo nějakou chuť) je pro vaše tělo nebezpečné. Jedinou možností, kterou výjimečně praktikuji, je zakoupení cizrny ve slaném nálevu. Cizrna se připravuje dlouho a je nutné dva dny dopředu vědět, že jí budete vařit, a občas se to prostě nepodaří. Proto mám doma vždy jednu nebo dvě sklenice, které se hodí na kaši, jako příloha, na kaši či do salátů. Pečlivě si vybírám, aby byl výrobek v bio kvalitě a ve skle (DM, Lidl). 

    Mnoho lidí, se kterými jsem o tom mluvila, byli docela hnusní a nepříjemní. Ojedinělé nebyly ani poznámky jako "Teda já bych na tohle chtěla mít čas." nebo "Když ti to za to stojí, to nemáš nic lepšího na práci?" a celkově byli rozčarováni, jak to ke svému životu zvládám (pracuji na 1,5 úvazku, doma na starosti dům se zahradou, přibude pes atd.). Věřte mi, že stojí, přeci jen to je mé tělo a já se o něj chci starat dobře, jiné nikdy asi mít nebudu.
     Nenechte se tedy vystrašit, jde jen o tu dobu, kdy vám to přejde do krve a zvyknete si myslet na to, co je třeba. Je to dobré i vzhledem k plýtvání potravinami - když máte na několik dnů dopředu "jídelníček", nakoupíte si jen to, co skutečně potřebujete a minimalizujete situaci, že nakoupíte něco, co se vám doma zkazí. Díky tomu i docela ušetříme. A namočení potraviny zabere do 5 minut - nasypat, zalít vodou, přidat probiotika, přikrýt papírovou utěrkou a čekat. Věřte mi, že časově je to naopak výhodnější - 24 hodin vám třeba rýže čeká na lince, k tomu vás nepotřebuje, jde to samo. Čas vaření úplně všech obilovin i luštěnin se tím však rapidně zkrátí až na polovinu. Tudíž časově i z hlediska spotřeby energií je to o mnoho výhodnější. Vyzkoušejte to a uvidíte. Ti, co někdy zkoušeli vařit hrách či cizrnu ví, i po 24 hodinách namočení do čisté vody se pak vaří přes 2 hodiny, a pokud ji nenamočíte vůbec, vaření zabere klidně 4 i 5 hodin - neskutečné. Nebojte se tedy zkoušení nových věcí, výsledky se dostaví. 

Pokud by vás k tomu zajímalo cokoliv dalšího, nebo něco nebylo jasně, určitě se zeptejte, ráda poradím a odpovím. A děkuji všem, co dočetli až do konce, nebylo to určitě snadné. Mějte se rádi a zase někdy u dalšího článku.
Vaše LazyCat

středa 25. března 2020

Základní celozrnné kynuté těsto na slané pečení

Dle toho, jak často v poslední době peču, jsem si vytvořila své vlastní univerzální celozrnné těsto, které se dá použít na tisíc způsobů. Na šneky (špenátové, pizza, sýrové), slaný koláč, českou pizzu, na houstičky, bagetky nebo cokoliv jiného. A věřte mi, že když si vychytáte množství na danou slanou dobrotu, jiné celozrnné těsto už dělat nebudete. U nás vždy všechno zmizí do druhého dne.

Suroviny:
  • 500 g celozrnné špaldové mouky 
  • 220 ml teplé vody a trocha do kvásku
  • 3 lžíce oleje (jakéhokoliv, jen ne za studena lisovaného)
  • 2 lžičky himalájské soli (mořské méně - více solí)
  • 1 lžička panely / kokosového cukru / tmavého třtinového cukru
  • 1/2 kostky čerstvého droždí

Postup:

Do mističky si nejprve rozdrobíme droždí, přidáme trochu vody, lžičku cukru a lžičku z odvážené mouky. Pečlivě promícháme a dáme na teplé místo vyběhnout. Já dávám na puštěné topení. 

Zatím si všechny ostatní suroviny přendáme do zadělávací mísy, jakmile vyběhne kvásek, přidáme k ostatnímu a pečlivě zpracujeme těsto. Já nejraději zpracovávám rukou na válu, ono to chvíli trvá, ale musí vyjít nádherné nelepivé vláčné těsto. Pokud se stále lepí, podsypávejte stejnou moukou, jakou máte v těstě.

Necháme vykynout na teplém místě a můžeme zpracovat dle libosti - na šneky, na slaný koláč, na tyčinky, houstičky, rohlíčky, bagetky a mnoho dalšího.

My doma máme nejraději pizza šneky a slaný koláč s rajčatovou omáčkou, šunkou a sýrem. Právě ty vám také ukážu na fotografii. 

Snad vám bude chutnat tak, jako nám.

Dobrou chuť!


úterý 17. března 2020

Nízkokalorické a nízkotučné potraviny


          

    O nízkotučných a nízkoenergetických potravinách určitě nečtete ani neslyšíte poprvé ode mne. Sice je to už nějakou dobu, co byly tyto potraviny na vrcholu popularity, ale i tak na ně mnoho lidí nadále slyší. Avšak nejsou pro naše tělo ani vhodné, ani výživné a už vůbec nebývají tak chutné, jak poctivé a kvalitní výrobky. Pojďme se tedy podívat, jak se liší a proč nejsou pro naše tělo to pravé.

    Nízkotučné (nebo 0,1% tuku, slim, zero fat a podobně) jsou potraviny, ve kterých jsou výrobními postupy odstraněny tuky do minima a poté nahrazeny jinou surovinou, simulující vlastnosti tuku - vláčnost, chuť, šťavnatost. A přitom tuk je jednou ze základních stavebních složek nutných k fungování těla. Mnoho lidí si však myslí, že když vynechají tuky, budou automaticky hubnout. Tak tomu však není. Právě kvůli absenci tuku jsou v těchto potravinách většinou škroby v různých podobách a při nadměrné konzumaci dalších sacharidů se naše tělo zachová přesně opačně. V dnešní době je sacharidů všude přemíra a naopak chybí kvalitní a zdravé tuky. Jaké to jsou, to se dozvíte v článku o tucích v rubrice Jídlo a stravování.

    U mléčných výrobků je to ještě o to horší, že mléčný tuk především v jogurtech a kysaných nápojích je ve vysoké míře nahrazen škroby a to těmi geneticky modifikovanými. Jsou zátěží nejen pro zažívání, ale pro celý organismus. To proto, aby jogurt byl hustý a krémový, jinak by to byla jen poloprůhledná voda. Mnoho druhů vitaminů je rozpustných v tucích, tuk je také hlavním palivem pro tělo a tím mnohem přirozenějším, než jednoduché sacharidy. Úplné vynechání tuku z jídelníčku je tedy vysoce neefektivní a pro redukci váhy i naprosto nevhodné a nežádoucí. Důležité je volit kvalitní tuky, nejlépe je přidávat do hotových pokrmů - ty za studena lisované (olivový, lněný, dýňový či ostopestřecový), ideální množství pro redukci je přibližně jedna čajová lžička na osobu a porci. Nechcete si přeci zvyšovat hladinu cukru v krvi nadbytečnými sacharidy? To už raději ty tuky.


    Další skupinou jsou nízkokalorické potraviny. Ty se vyznačují především absencí cukru / sacharidů, které tvoří u většiny potravin tu nejvyšší kalorickou hodnotu. Jenže bez sacharidů tělo nemůže fungovat, je to jeho palivo. A právě nahrazení cukru sladidly je nejčastějším projevem, na který můžeme u nízkokalorických potravin narazit - jde o limonády light, diabetické pivo, dia sušenky a podobné. Jenže tělo neoblbnete, v puse cítíme sladké, a tudíž se začne vyplavovat inzulin, aby si poradil s tím cukrem, co má údajně přijmout. Jenže on žádný nepřijde, místo něj jsou však prázdné kalorie ve formě chemických sladidel.

     Pomineme-li tedy to, že chemická sladidla jsou většinou rakovinotvorné látky s vysokou nebezpečností pro organismus (aspartam, sacharin), začne se nám díky nim tvořit i docela slušný základ pro cukrovku. Inzulin totiž jen tak z krve nemizí, časem začnou receptory reagovat špatně a poté již nebudou schopné produkovat inzulin v té správné míře, především ve chvíli, kdy sníme něco s vyšším množstvím cukrů. A tím začíná cukrovka.

     S touto problematikou ještě souvisí samostatná skupina potravin - chipsy neboli české brambůrky. Všichni víme, že jsou to potraviny škodlivé a to především díky vysokému obsahu saturovaných tedy nasycených tuků. Je to díky smažení. Mnoho lidí si myslí, že když si koupí zeleninové (případně cizrnové, z quinoi) chipsy, že udělá lépe. Není to však pravda - problémem není brambora jako taková, ani její škrob, ale tuk, kterým jsou nasáté. Pokud si tedy musíte tuto pochutinu dopřát, volte ty pečené, sušené plátky zeleniny, nebo si je udělejte doma v sušičce na potraviny či v troubě s malým množstvím kvalitního oleje (ne za studena lisovaného). Lepší je však jimi tělo nezatěžovat vůbec.

      Jak se vyhnout chybám při výběru potravin? Stačí u mléčných výrobků místo odtučněného sáhnout po polotučném (při redukčním programu) nebo plnotučnému (při běžném stravování), protože 2% tuku navíc vás rozhodně nijak neohrozí. Hlídat si obsah tuku obecně. U například slaných pochutin se vyhněte smaženému, a když už si musíte něco vybrat - zvolte si pečené krekry, nejlépe z celozrnné mouky. U sladkého se vyhýbejte potravinám s vysokým obsahem jednoduchého cukru (je na prvních příčkách složení) a stejně tak se vyhněte tomu, co obsahuje chemická sladidla. Zaručí sice, že nebudete přibírat, ale zato se vám odvděčí jinými zdravotními problémy.


     Nezapomínejte, že základem je vždy vyvážený jídelníček bohatý na nutričně bohaté suroviny v té nejzákladnější formě. Raději si vařte doma, připravujte si svačiny a kupujte jen prověřené a složením správně odpovídající potraviny. Občasná výjimka (dortík v cukrárně, oběd v restauraci a podobně) není na škodu, nesmí však tvořit vyšší procento v celém objemu vašeho jídelníčku.

     Pokud budete chtít s čímkoliv poradit, neváhejte se na mne obrátit. A nezapomínejte, mějte sebe a své tělo rádi, nebudete mu pak tolik škodit.




čtvrtek 12. března 2020

Přečteno za únor 2020

Měsíc se s měsícem sešel a máme tu nové "Přečteno za ....". Tento měsíc byl plodný a to především díky jarním prázdninám, na které jsem se tak moc těšila. V pondělí jsem sice do práce musela, ale pak jsem si udělala hezký den tím, že jsem jela navštívit rodiče. Od úterka jsem se však plně věnovala odpočinku, čtení, blogu, vaření, pečení a mnoha dalším věcem. Každopádně díky tomu jsem měla jednu knížku plus mínus na jeden až dva dny. Což je skvělé, protože jsem si dohnala restíky. A kolik jsem toho stihla, co jsem přečetla a jak se mi to líbilo? Pojďme se na to podívat.


RIVALKA - Charlotte Duckworth

Rivalka

Název: Rivalka
Název v originále: The Rival
Autor:Charlotte Duckworth
Překlad: Jiřina Stárková
Rok vydání: 2019
Počet stran: 320
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3911-7

Průměr, to je asi slovo, které pro mne vystihuje přesně tuto knihu. Od začátku ploché a plytké vyprávění bez nějakých wow částí, případně napětí či něčeho čehokoliv jiného. Jediné, co příběhu dávalo lehce na atraktivitě, je prolínání minulosti, budoucnosti a vyprávění z pohledu dvou hlavních hrdinek. Nesedla mi vyloženě ani jedna, obě měli své kostlivce ve skříni, ale byly až moc neuvěřitelné. Ash možná o kus víc, ale Helena mi byla asi o trochu sympatičtější. A Jack mi tedy nesedl vůbec. Nevím, čím to je, protože s postavami se obvykle sžívám dobře. Rozuzlení leccos vysvětlilo, ale můj náhled to ani zpětně nijak moc nezměnilo. Je to škoda, protože dle anotace mne kniha nadchla. Po dočtení jsem však zklamaná.
Moje hodnocení: 



DÍVKA Z INKOUSTU A HVĚZD - Kiran Millwood Hargrave

Dívka z inkoustu a hvězd

Název: Dívka z inkoustu a hvězd
Název v originále: The Girl of Ink and Stars
Autor: Kiran Millwood Hargrave
Překlad: Kryštof Herold
Rok vydání: 2017
Počet stran: 228
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-3429-4

První jsem četla Až přejde zima a ta byla hezká. Tato kniha je však o mnoho lepší. Přeci jen to kouzlo map a dobrodružství. Asi uprostřed jsem v příběhu začala vidět hrozbu sopečného výbuchu, ale Arinta a další legendy mi ji vymazaly. Bylo to sice krátké čtení, ale napínavé, čtivé a poutavé. Jsem už dávno mimo cílovou skupinu, ale i tak to stálo za to. Budu knihu určitě doporučovat dětem ve škole jako četbu, protože na tak krátký rozsah je to plné akce. Není tam žádný dlouhý a nudný úvod, prostě rovnýma nohama do akce. Postavy nejsou nijak extra propracované, ale to čtenář nemůže ani očekávat, Isa mi však přirostla. Konec smutnější, než bych čekala, o to však překvapivější. Moc pěkná oddechovka.
Moje hodnocení: 



DO TMY - Anna Bolavá

Do tmy

Název: Do tmy
Autor: Anna Bolavá
Rok vydání: 2015
Počet stran: 232
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1622-4

Zvláštní, neskutečně zvláštní. Výpověď a zaznamenané myšlenky nemocné Anny, se kterou se život nemazlil. Je sama, má jen své byliny, kterým věnuje veškerou svou energii a sílu. Není hlavní sledovat, v jak dlouhém časovém horizontu se kniha pohybuje, je totiž spíše abstraktní, konkrétních informací je málo. Převažují popisy sběru a sušení bylin, bolesti, ran a přijímání počasí. Jakoby Anna byla víla a chtěla splynout s přírodou. I přesto je kniha neskutečně čtivá a silná. Nedokázala jsem hlavní hrdinku skoro vůbec pochopit, přesto mi přirostla k srdci. Ostatní lidé mi byli protivní a asi jen proto, jak se k Anně chovali. Konkrétní odpovědi na nevyřčené otázky tu také nehledejte, spíše možná v sobě. Těším se na druhý díl, třeba v něm najdu něco dalšího. Autorka je mistrnou vypravěčkou.
Moje hodnocení: 



KE DNU - Anna Bolavá

Ke dnu

Název: Ke dnu
Autor: Anna Bolavá
Rok vydání: 2017
Počet stran: 288
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1758-0

Netušila jsem úplně, že je to jen volné pokračování knihy Do tmy. Myslela jsem si, že navazuje úzce a přímo na Annin příběh, že se dozvím více o jejím osudu, ale ne. Jsou tu úplně nové postavy s novými problémy, démony a vlastními životy. Oproti první knize je tato v mnoha věcech pochopitelnější a konkrétnější. Na druhou stranu stejně jako v prvním díle byl lehký náznak nadpřirozena (víla), i zde si ho autorka neodpustila (vodník). Ani tady nebylo mnoho věcí vysvětleno a objasněno, celkově byla však kniha mnohem čtivější a poutavější. Postavy byly pochopitelnější a lépe se mi s nimi navazoval vztah, navíc i ve vyprávění děje se postavy střídaly, to dodalo příběhu na atraktivitě a více mne to bavilo. Autorka je skutečně skvělá vypravěčka a i styl jejího psaní je originální.
Moje hodnocení: 



NEVÍTANÝ HOST - Shari Lapena

Nevítaný host

Název: Nevítaný host
Název v originále: An Unwanted Guest
Autor: Shari Lapena
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2019
Počet stran: 256
Nakladatelství: Kalibr
ISBN: 978-80-7617-686-7

Opět úžasná kniha. Musím říct, že jsem se nechala malinko unést už dopředu tím srovnáváním s Agathou Christie a její detektivkou Deset malých černoušků. Vnímala jsem od začátku veškeré náznaky, přesto jsem neměla ani páru, kdo je vrah, o motivu nemluvě. Rozuzlení až na posledních pár stránkách tomu dodává mnohem více napětí a akce. Ledová bouře a hotel na konci světa bez signálu či jiného spojení, navíc s výpadkem elektřiny. Postavy velmi charismatické a celkově skvěle vykreslené, jednoduše zapamatovatelné a přesto tajemné. Každý má svá tajemství. V příběhu jsem se nenudila ani chvíli a střídání vyprávění postav zde působilo neskutečně uvolněně a příjemně. Nádherná kniha s perfektní detektivní zápletkou a úžasně čtivým dějem. Skvělé dílo autorky.
Moje hodnocení: 



JÁ JSEM HLAD - Petra Dvořáková

Já jsem hlad

Název: Já jsem hlad
Autor: Petra Dvořáková
Rok vydání: 2009
Počet stran: 144
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7294-318-0

Četla jsem již mnoho knih o mentální anorexii, tato je však nejhlubší z nich. Výpověď hlavní hrdinky obsahuje nejen její dětství, dospívání, cestu víry, manželství, nemoc dítěte, problémy s manželem, ale zároveň s tím je čtenáři podáván ten nejhlubší obraz její duše. Myšlenky, vše co vedlo k utváření nemoci, její stoupající i klesající období, problémy nutné k řešení i vnímání sebe samé a vlastní ženskosti. Vše je zaobalené, místy lehce chaotické a občas jsem se musela vrátit o odstavec zpět, abych správně pochopila. Kniha není úplně snadná na čtení a to nejen kvůli tématu. Chvílemi se mi chtělo křičet, ať se sakra vzpamatuje, v ten okamžik mi vyvstalo v hlavě to slovo "nemoc". Nemohla za to a ta bezmoc, která následovala.... Velmi silný zážitek, ne však úplně tak dokonalý, jak jsem si představovala. Autorka je skvělá, ale znám lepší české autory, kteří dokáží i hrůzné a tragické téma napsat poutavější, čtivější a zapamatovatelnější. Například Jan Vavřík.
Moje hodnocení:



TMA - Jozef Karika

Tma

Název: Tma
Název v originále: Tma
Autor: Jozef Karika
Překlad: Jiří Popiolek
Rok vydání: 2018
Počet stran: 208
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-2673-0

Dlouho jsem se přemlouvala k tomu, abych se pustila do nějaké knihy oceňovaného slovenského autora Josefa Kariky. Až při rozečtení této knihy mi došlo, že jsem začala nejslabším článkem. Poznala jsem to celkem brzy. Nemohla jsem se začíst, vše mi přišlo až moc absurdní a asi v polovině knihy mi to už hlava nebrala. Příhody i osudy hlavního hrdiny mi vůbec nepřipadaly logické, bez jakékoliv tendence k vývoji, opakující se a k tomu ještě ta jeho na oko nezdolná statečnost doplněná neustálým místy až fňukáním. Situaci vždy rozřešil náhodou na poslední chvíli, kdy mu docvakly souvislosti. Přiznávám však, že atmosféra byla děsivá a hezky vykreslená. Chvíle hrůzy by se daly spočítat na prstech jedné ruky, o to ale byly silnější. A závěr mi na moment vzal dech, rozřešení mi vzalo vítr z plachet, opravdu silný konec. Proto dávám 3 hvězdičky, bez něj by to bylo méně. Nechci však na jeho knihy zanevřít a určitě si přečtu Trhlinu i Strach.
Moje hodnocení: 



ŘVI POTICHU, BRÁCHO - Ivona Březinová

Řvi potichu, brácho

Název: Řvi potichu, brácho
Autor: Ivona Březinová
Rok vydání: 2016
Počet stran: 208
Nakladatelství: Albatros
ISBN: 978-80-00-04322-7

Neskutečná kniha. Jelikož i ve škole, kde pracuji, jsou děti s lehkým mentálním postižením, tuto knihu jsem uvítala jako náhled do života lidí a dětí, jejichž svět, my běžní lidé, nemůžeme pochopit. A svět Pamely, Jeremiáše, jejich maminky i blízkých osob mne zcela pohltil. Nemohla jsem se odtrhnout a snažila se vstřebat, co se tam děje. Úžasně čtivý děj, vhodný i pro mladší čtenáře, velmi přímý a jednoduchý styl vyprávění. Je to velmi silná kniha upozorňující na téma, které je nyní hodně probírané a řešené. Doporučuji ji všem, kteří by se chtěli dostat hlouběji v této problematice a nečerpat jen z vědeckých zdrojů. Knihu schválili i odborníci zabývající se autismem a poruchami autistického spektra. Autorka je skvělá vypravěčka, zde se ale dle mého názoru překonala.
Moje hodnocení: 



VĚŘ MI - J.P. Delaney

Věř mi

Název: Věř mi
Název v originále: Believe Me
Autor: J.P. Delaney
Překlad: Milena Pellarová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 344
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3708-3

Četla jsem Ta přede mnou a nebylo to úplně úžasné. Proto jsem u této knihy neměla velká očekávání. Ale o to větší bylo mé překvapení při dočtení. Celou knihu jsem neměla ponětí, co je pravda a co jen jako. Hlavní hrdinka je skvělá herečka, ale i bytost s emocemi. Musím říct, že jsem se sice občas ztrácela, na druhou stranu to v případě této knihy nebylo vůbec na škodu. Autor čtenáře drží v napětí od začátku do konce a i když jsem tušila, kdo je vrah, váhala jsem a názory měnila. Chvíli se děj vyvíjel na jednu stranu, po pár stránkách zase naopak. Konec pro mne naprosto nečekaný, rozuzlení a vysvětlení až na posledních pár stránkách, takže napětí až do konce. Postavy ty hlavní skvěle vyprofilované, zbylé jsou trochu ploché. Bylo to velmi čtivé, skvěle jazykově zpracované, text hezky graficky upravený, příběh napínavý a nemělo to žádná hluchá či nudná místa. Avšak kvalit strhujících thrillerů to nedosahuje, nadprůměr je to určitě. Jsem ráda, že jsem knize dala šanci, byla by škoda se jí vyhnout.
Moje hodnocení:



DÍVKA, KTERÁ UPÍJELA MĚSÍC - Kelly Barnhill

Dívka, která upíjela měsíc

Název: Dívka, která upíjela měsíc
Název v originále: The Girl Who Drank the Moon
Autor: Kelly Barnhill
Překlad: Barbora Punge Puchalská
Rok vydání: 2018
Počet stran: 336
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-2399-9

Úžasná pohádka, kouzelný svět plný čarodějnic, draků, netvorů a kouzel. Prostředí je krásně vykreslené, lehce pochopitelné a snadno se v něm orientuje. I když v druhé půlce příběhu se mi už čarodějnice malinko motaly. Zamilovala jsem si Lunu, Xan, Glerka i Fyriana. Na druhou stranu jsou tu i negativní postavy, které čtenář pozná na první pohled, ty se mi jmenovat nechce. Nápad na příběh je to úžasný, dítě napojené měsíčním svitem získá kouzelnou moc a je vychováno hodnou čarodějnicí. Kouzla, která jsou tam popsaná odkazují na přírodu více než na magii, i když v tomhle ohledu je kniha sama kouzelná, nechává nás vše vidět vlastníma očima, jen nás vede. Má velkou hloubku co se týká podněcování vlastní fantazie a nahlédnutí do vlastního nitra. Sopka pro mne znamenala nový čistý začátek. To největší kouzlo spatřuji ve vazbě matky na dítě, zde znázorněné bláznivou ženou, která se nikdy nevzdala naděje na shledání se svou dcerou. Je to čtivé, napínavé, veselé i dojemné, smutné i silné a dokonce směšné a zároveň k pláči. Je tam úplně vše, trochu mi to připomíná Malého prince spojeného s Voláním netvora (Patrick Ness), nádherná kniha a i když mi bude skoro třicet, nemohla jsem se odtrhnout. Skvělý zážitek.
Moje hodnocení: 



KŘÍĎÁK - C.J. Tudor

Kříďák

Název: Kříďák
Název v originále: The Chalk Man
Autor: C. J. Tudor
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 319
Nakladatelství: Kalibr
ISBN: 978-80-7549-997-4

Nejsem vůbec nadšená, čekala jsem trochu více napětí. Detektivka to definicí je, ale suchá, s jednoduchou "americkou" zápletkou a trochou tajemna. Ne že by nebyla čtivá, to docela je, ale obsah není úplně skvělý. Postavy byly povětšinou ploché, vývoj předvídatelný a celý příběh chvílemi předimenzovaný. Nikdo nevěřil nikomu, vše souviselo se vším a tak to v celku působilo na jednu stranu složitě a zamotaně, na druhou ale přehnaně až nereálně. Tolik "špatných" rozhodnutí na velmi úzký okruh lidí. Stylem však velmi příjemné, bez velkého množství chyb, celkem čtivé a příjemné. Jen úplný závěr ohledně nálezu hlavy mne překvapil a to jsem něco podobného očekávala. Přečetla jsem si to, nelituji, ale ani se mi to nijak extra nelíbilo, klasický průměr. Uvidíme, možná v budoucnu dám možnost i dalším knihám této autorky, 3 hvězdičky jako průměr a originalitu některých prvků.
Moje hodnocení: 



Vzala jsem to sice zeširoka a zvládla na můj vkus docela dost knih, ale zase to bylo rozmanité. Je tam thriller, detektivka, nějaká ta emočně náročnější literatura, krásné romány a nakonec i něco jako pohádky. Musím říct, že ani jedna z těch knih mne vyloženě nenaštvala, stále se držím svého dobrého výběru a důvěřuji mu. Zatím mne nezklamal a jsem za to moc ráda. I když Kříďáka jsem dočítala 1.3.2020, tak jsem ho zařadila do měsíce února - kde jsem přeci jen zvládla jeho větší část.

Četli jste některou z těchto knih? Sdílíte můj názor, nebo máte jiný? Budu ráda, když se o něj v komentářích podělíte, protože jiný náhled na věc vždy rozšíří obzory a mnohokrát se mi stalo, že jsem s někým jiným nějakou věc pochopila naprosto rozdílně a pak to hrálo velkou roli ve vnímání celého příběhu.

Mějte se krásně,
LazyCat

pondělí 9. března 2020

Můj celozrnný chléb z domácí pekárny


 Po asi měsíci vychytávání poměrů jsem konečně našla ten ideální poměr surovin při pečení domácího chleba. Mám pekárnu Moulinex, která zvládá váhově chléb 700g a 900g. Tento recept je pro 900g chléb. Pokud potřebujete jiné váhy, zkuste si hlavní suroviny přepočítat. Vezměte si pečící nádobu, já si jí vyndávám ven, abych nenaprasila dovnitř, a jdeme na to. 

1) Do nádoby vlijte 320 ml vlažné vody - do ní dejte 2 polévkové lžíce oleje. Je jedno jakého, hlavně NE! za studena lisovaného, vše potřebné byste v něm zabili a při jeho zahřívání vznikají karcinogenní látky.

2) Přisypte 2,5 kávové lžičky himalájské soli (pokud máte mořskou, dejte polovinu, solí více) a 2 kávové lžičky panely, případně tmavého třtinového cukru či kokosového cukru.

3) Odměřte si na váze 550g celozrnné špaldové mouky - dejte do nádoby tak, aby zakryla vodu.

4) Nyní přidejte po jedné kávové lžičce: drceného kmínu, celého kmínu a mletého anýzu.

5) Úplně nakonec přidejte 1,5 rovné kávové lžičky sušeného droždí.
Nejraději používám toto:


6) Zapněte program na celozrnný chléb, propečení střední, 900g těsta. A nechte pracovat pekárnu za vás. Sám o sobě je chléb z venku křupavý, uvnitř vláčný, ale ani nadýchaný, ani tuhý. Prostě akorát. Po upečení vyndejte z pečící nádoby a nechte na mřížce vychladnout.



Navíc tato verze je univerzální, stačí přidat jiné sušené koření (sušený česnek, cibuli nebo bylinky). Nebo si místo toho si na půlkolečka nakrájet cibuli, tu opéct na přepuštěném másle do zlatova, až do hněda a po vychladnutí přidat do těsta ve stejném kroku jako sušené droždí. Cibulový chléb je také dokonalý.



Zde je pak má fotografie po upečení a nakrojení. Peču ho s menšími obměnami 2x týdně už skoro 2 měsíce a zatím jsem nevyhodila ani patičku. Všem velmi chutná. Jen pozor! Když přidáte sušený česnek a cibuli, není úplně vhodný na sladké snídaně. Pokud si na ně potrpíte, nechejte z koření jen základ, uvedený v receptu a budete mít čistě celozrnný kmínový chléb.

Pokud také používáte pekárnu a pečete nějaký celozrnný chléb, určitě budu ráda za rady, případně i vaše recepty. A kdo ho upeče dle mé předlohy, dejte vědět, jak vám chutnal.

V případě, že by se chleba po upečení propadl a vytvořil takové U z profilu, jsou dvě možnosti, jak to napravit - ubrat pár ml vody (asi na 310 ml) a nebo obrat čtvrt lžičky droždí. Právě droždí bývá nejčastějším problémem, když se chléb nepovede. Každé je jiné a na jiné množství mouky. Musíte tedy to své vyzkoušet.






úterý 3. března 2020

Vitamin D a jeho potřeba v těle

    O nutnosti vitamínů mám v plánu rozsáhlejší článek, ale nyní jsem narazila na problém dnešní doby, o kterém se moc neví a nemluví. Proto jsem se rozhodla tento článek vydat dříve, než obecné shrnutí vitamínů jako takových. Narazila jsem na to úplnou náhodou a to tam, kde bych to skutečně nečekala - na YouTube a u autora, který s tématem zdraví nemá vůbec nic společného - u Stejka. Vydal nedávno video 20 sexuálních typů, který fungujou. Překvapivě jsem si z toho něco vzala a to vliv vitamínu D na testosteron. A protože jsme s partnerem ve věku, kdy myslíme na děti, začala jsem se o vitamín D více zajímat jak v literatuře, tak i na internetu.

Základ jsem našla hned na tetičce Wiki a zde je to nejdůležitější:
    Vitamín D (jinak také antirachitický vitamín) je souhrnný název pro steroidní hormonální prekurzory, souhrnně označované též jako kalciferoly. Jsou výchozí látkou pro syntézu kalcitriolu, hormonu, který významně ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu. Vitamín D ovlivňuje 200 různých chemických reakcí v organismu. Byl nalezen téměř ve všech typech lidských buněk a ve všech lidských tkáních.

    Dále má nedostatek vitamínu D a především D3 způsobovat řídnutí kostí (nevstřebávání vápníku do kostí), těhotenskou cukrovku, špatný vývoj plodu v těle matky (nutno ho doplňovat ještě před otěhotněním), špatně fungující imunitní systém (hlavně náchylnost k chřipkám a respiračním onemocněním), vysoký krevní tlak či třeba poškození střev a vznik rakoviny. Já vím, že si asi budete říkat, jaké to jsou hrozné scénáře, ale mluvím tu o následcích, které jsou nejen vědecky prokázané, ale hlavně souvisí s dlouhodobým nedostatkem (v rámci mnoha let, až desetiletí). A že my Češi máme s vitamínem D problémy, k tomu se dostaneme hned. Je nutné také pamatovat, že je to vitamín rozpustný v tucích, takže s jeho příjmem v podobě potravy či doplňku stravy je nutné přijmout i nějaký tuk. Kapsle jsou tedy naplněné většinou olivovým olejem.

     Vitamín D se totiž získává především ze slunce a vystavování tělu jejím paprskům. To je u nás oproti jižanským přímořským zemím velmi málo dnů v roce, navíc používání krému s UV faktorem vstřebávání Déčka snižuje. Když už tedy na slunce vylezeme a mohli bychom nějaký ten vitamín načerpat, ochranný faktor v krémech tomu víceméně zabrání. Se sluncem souvisí i další zdroj - mořské ryby - jak v mase, tuku, tak i třeba v tresčích játrech. A jak víme, česká populace nemá moc ve zvyku tyto věci zařazovat ve velkém (a už vůbec ne denně) do svého jídelníčku. Dalším zdrojem jsou žloutky, které hlavně střední a starší populace má obavy konzumovat, protože je lékaři v minulých letech vyděsili, že zvyšují krevní tlak a cholesterol. Navíc jak ve žloutcích, tak i v mléce je vitamínu D nedostatečná denní dávka. Z těchto důvodů je nutné ho doplňovat.

    Další faktor, který mne zarazil je stanovená denní dávka. U nás je doporučená denní dávka dospělého člověka maximálně 1000 UI. Týdně je maximální dávka určená na 30.000 UI, pokud nemáte žádný jiný příjem tohoto vitamínu. Pro představu, za 20 minut na sluníčku lze načerpat až 20.000 UI vitamínu D3, pokud se dva dny poté nebudete drhnout mýdlem.

    Dle některých studií týkající se mužů a souvislosti s množstvím testosteronu, je nutné především pravidelné užívání vyšších dávek vitamínu D a to až 3500 UI denně. A je to důležité jak u mladších, kterým pomáhá s prevencí impotence a neplodnosti, tak i starších mužů, kterým zase pomáhá především s volným testosteronem v těle. Více si můžete přečíst v angličtině v těchto studiích - Studie 1. Studie 2, Studie 3.

    Jako u všeho je ale i zde nutno dodržovat pravidelnost, aby se dostavily výsledky, a to přibližně 1 rok. A není to samozřejmě jen o vitamínu D, ale o celkovém správném stravování a zdravém životním stylu. Pokud se chcete dozvědět více, přečtěte si i další články ze sekce Jídlo a stravování a pokud máte zájem o inspiraci na vaření a pečení - je tu sekce Recepty - vaření a Recepty - pečení.

    Mějte krásný den a v případě jakýchkoliv dotazů se neváhejte zeptat.
Vaše Lazy Šárka


pátek 28. února 2020

Přečteno za leden 2020

Připravila jsem si pro vás další přehled knih, které jsem přečetla za leden. Přehledy budou vycházet pravidelně na konci každého daného měsíce, popřípadě na začátku nového měsíce. V případě, že některá z knih si opravdu zaslouží samostatnou recenzi, najdete ji tu buď před přehledem nebo po něm. Dle času. Snad se vám nový formát bude líbit.

Za leden se s vámi podělím o celkem 5 knih. Ani jedna se mi vyloženě neznechutila a dokonce 2 mne docela nadchly. Pojďme na to.

VĚZNĚNÁ - Pavel Renčín



Název: Vězněná
Autor: Pavel Renčín
Rok vydání: 2015
Počet stran: 236
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-1632-8


Velmi originální a dost děsivá kniha. Příběh se postupně rozehrává, člověk má pocit, že čte dvě odlišné dějové linie, které spolu zdánlivě nesouvisí. V jednu chvíli se však spojí a i přestože jsem to ve skrytu duše tak nějak tušila, nechtělo se mi tomu věřit. Nebyla to kniha, od které bych se nemohla odtrhnout, mou pozornost si však udržela a já byla zvědavá na závěrečné rozuzlení. Všechny mé požadavky byly splněny a i s koncem jsem spokojená. Líbilo se mi to a asi jsem ještě nic podobného nečetla. Hlavně tedy od českého autora ne.

Moje hodnocení: 



VERMONTSKÉ PSYCHO - Jennifer McMahon



Název: Vermonstké psycho
Název v originále: The Night Sister
Autor: Jennifer McMahon
Překlad: Jiří Miňovský
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-7585-154-3


Kniha Zimní lidé se mi moc líbila, proto jsem se na další počin stejné autorky moc těšila. Už od začátku jsem ale cítila, že to nebude stejné. Asi od poloviny knihy jsem tušila, jak příběh skončí a co za tím vězí. I rádoby napínavý a dramatický závěr jsem předvídala. Psané je to úžasně, navíc z pohledu tří lidí, což dává možnost sledovat jednu událost z více pohledů. Avšak nebylo to tak čtivé jako Zimní lidé, propracovanost příběhu také malinko pokulhává, ale i tak to byl hezký knižní zážitek, určitě přečtení nelituji. Ale na plný počet hvězdiček to není. Bylo tam i pár naprosto nesmyslných situací, nikdo z postav mi nebyl vyloženě sympatický ani naopak, takové ploché postavy, ke kterým jsem si nedokázala vybudovat žádné emoce. Jinak se mi kniha líbila, číst znovu ji však asi nebudu.
Moje hodnocení: 



KDE ZNÍ ZPĚV KRKAVCŮ - Klára Kubíčková



Název: Kde zní zpěv krkavců
Autor: Klára Kubíčková
Rok vydání: 2019
Počet stran: 224
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-4338-8


Po nějaké době konečně kniha, která mne pohltila a já se nemohla dočkat každé volné chvíle, kdy se dostanu ke čtení. Příběh Elfryd je poutavý, napínavý a úžasně čtivý. Její kamarádky jsou každá originál a mají skvěle propracované charaktery. Moc mě to bavilo a magie zde ze stránek jen sálá, že i já v ní začala věřit. Příběh je napínavý a smutný, dojemný i děsivý. Na svůj rozsah nabytý událostmi, že jsem se ani chvíli nenudila. Jazykově skvěle zvládnuté, ani moc jednoduché, ani složité. I to, že je děj vyprávěn v er formě má zde své kouzlo. Doufám, že i další autorčiny knihy budou takové a moc se na ně těším.
Moje hodnocení: 



FOBIE - Wulf Dorn



Název: Fobie
Název v originále: Phobia
Autor: Wulf Dorn
Překlad: Tomáš Kurka
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-2426139-3


Četla jsem všechny předchozí knihy od Wulfa Dorna a musím říct, že tato je z nich nejlepší. Má neskutečně propracovaný příběh, až do závěrečného dopisu jsem vůbec netušila a ani neodhadovala pohnutky pachatele. Příjemné bylo i to, že jsme se znovu setkali s Markem Behrendtem a v tomto ohledu otevřený konec mne velmi navnadil. Kniha je neskutečně napínavá, poutavá a stále mne něco hnalo k pokračování ve čtení. Je to hrozné, děsivé, ale i smutné a dojemné. Postavy mi tam všechny sedly a i když na začátku byla velká podobnost s knihou Cizinec od Ursuly Poznanski a Arno Strobela, brzy zmizela. Je přeci jen zajímavé, jaké drobné náhody nám mohou změnit celý život. Myšlenku a poselství tedy kniha určitě má. Každému ji rozhodně rozhodně doporučuji, je to autorovo mistrovské dílo.
Moje hodnocení: 



ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI - B. A. Paris



Název: Za zavřenými dveřmi
Název v originále: Behind Closed Doors
Autor: B. A. Paris
Překlad: Natálie Pecková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 264
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-267-0878-0


Silná káva od začátku do konce. Střídání minulosti a přítomnosti mne ze začátku mátlo, ale jak jsem pochopila, o co jde a kde se právě jaká část příběhu nachází, už jsem ani nesledovala, v jaké době zrovna čtu. Musím říct, že z počátku mi nebylo jasné, o čem to celé má být, avšak ta nenadálá změna muže v netvora byla rychlá, že jsem tomu nechtěla uvěřit. Ty následující situace byly tak dokonale promyšlené, že snad nejde, aby byl někdo tak inteligentní a předvídavý. I když co si budeme povídat, to psychopati bývají. Jak nakonec Grace situaci vyřešila bylo perfektní. Neskutečně čtivá kniha, která mi nedovolila se odtrhnout a myslela jsem na ní, i když jsem zrovna číst nemohla. Autorka píše opravdu velmi poutavě. Moc se mi to líbilo, vlastně to bylo boží (asi blbé spojení s tématem knihy), ale nemůžu si pomoct. Úžasná kniha.
Moje hodnocení: 



To byla poslední kniha tohoto měsíce. Kdybych měla vybrat jednoznačného vítěze, asi bych zvolila Kde zní zpět krkavců. I když s knihou Za zavřenými dveřmi velmi soupeří, byla přeci jen o kousek čtivější a ne tak psychicky náročná. Krásné pohádkové vyprávění. Vřele však doporučuji obě dvě.

Měla jsem tedy velké štěstí na dobré knihy tohoto měsíce, všechny se mi víceméně líbily a jsem ráda, že jsem si je přečetla. Věřím, že únor bude co se týká přečtených knih v počtu mnohem lepší.

Děkuji za přízeň a budu ráda, když se podělíte o své dojmy z těchto knih.

Mějte se krásně 😉

středa 26. února 2020

Celozrnné cibulové bagety


Mimo chleba, který obvykle peču jednou až dvakrát týdně, jsem si zvykla na víkend péct cibulové bagetky. Už několik let milujeme s partnerem cibulové bagety z Kauflandu. Když chcete ale dohledat složení, nemáte šanci. A tak jsem zkoušela a vymýšlela a nakonec jsem upekla své vlastní. Časem dotažené k naší spokojenosti a peču je opravdu pravidelně. Jsou zdravé, chutné a vydrží i tři dny měkké a vláčné, když je pečlivě zavřete v sáčku. Pojďme tedy na to.

Suroviny:
  • 450 g celozrnné mouky (dávám 350g celozrnné špaldové a 100g celozrnné žitné) - zde se držím více jak poloviny té špaldové, jinak jsou bagetky tuhé a rychle vysychají, můžete ale dát jen celozrnnou špaldovou a žitnou vynechat
  • 200 ml teplé vody a trocha do kvásku
  • 3 lžíce oleje
  • 1 lžička soli
  • 1 lžička panely / kokosového cukru / tmavého třtinového cukru
  • 1/2 kostky čerstvého droždí
  • 2-3 cibule (2 větší, 3 střední)
  • 1 lžička přepuštěného másla
  • semínka dle potřeby a chuti

Postup:

Nejprve je nutné nechat vzejít kvásek - do malé mističky rozdrobíme droždí, přidáme si dvě lžíce teplé vody a špetku panely nebo jiného cukru. Dáme na teplé místo přikryté utěrkou a čekáme cca 10 minut, než se droždí zaktivuje.

Mezitím si do zadělávací mísy připravíme veškeré ostatní suroviny - navážíme si mouku, přidáme panelu / cukr a sůl, promícháme, uděláme důlek, vlijeme olej a vodu. Nakonec přidáme i kvásek a vše mícháme nejprve vařečkou, až začne být těsto kompaktní, uhněteme rukou. Vznikne hladké nelepivé těsto, které dáme do mísy kynout na teplé místo. Přikryjeme hlavně utěrkou, aby neosychalo. A počkáme asi hodinu nebo dvě. Podle podmínek doma.

Poté si oloupeme cibuli, nakrájíme na půlkolečka a dáme na přepuštěné máslo opékat. Ideální stav je tmavě hnědá měkká a nasládlá cibule. To trvá asi 20 minut až půl hodiny. Nesmí se to uspěchat, pak cibule hořkne. Dáme vychladnout (v zimních měsících klidně dám přikryté ven na parapet).

Když těsto vykyne, přimícháme do něj cibuli. Je to docela náročný úkol, cibule je mastná od másla a tak se zprvu nechce chytat a vypadává. Je nutné hníst těsto ručně asi tak 10 minut pečlivě na válu, aby se cibule zapracovala a stala se kompaktní součástí těsta. Bochníček si pak rozdělíme na tři díly.

Na plech dáme pečící papír, dílky těsta rukama uhněteme na tlusté hady a lehce zploštíme, aby nebyly tak kulaté (lépe se poté rozkrojí a promazávají). Přendáme na pečící papír, poupravíme, potřeme vodou, můžeme nožem udělat zářezy a dáme opět na asi půl hodiny kynou pod utěrku na teplé místo.

Rozehřejeme troubu na 220°C, před vložením do trouby potřeme bagetky znovu vodou a posypeme semínky - dávám sezamová a slunečnicová. Pečeme prvních 10 minut na 220°C, poté stáhneme teplotu na 200°C a pečeme dalších 10 minut.

Po vyndání z trouby necháme vychladnout a můžeme si pochutnat. Je to asi to nejlepší domácí pečivo, které jsem kdy jedla a opravdu ho budu dělat pravidelně. Jsem prostě nadšená.

Dobrou chuť!


pátek 21. února 2020

Přechod z Blog.cz na Blogspot.cz


Vítám vás na novostarém blogu líné kočky, přišla jsem z platformy Blog.cz a ráda bych vám tak nějak řekla, jak se to všechno seběhlo a proč se to událo. 

To, co se poslední dobou na Blog.cz dělo, mne donutilo jednat. Blog.cz byl můj základ od dob, kdy jsem byla náctiletá a měla jsem svých blogů již několik - a všechny právě tam. Jsem ráda, že jsem takovou dobu vydržela a vždy se sem ráda vracela, že jsem se stala i výběrčí pro team Téma týdne a poznala spoustu skvělých lidí.

Nastala tu však situace, která doposud za více jak deset let neměla obdoby - zprávy na Srdci blogu o ukončení působení Blog.cz, pak vyvrácení této zpráv, zablokování blogu Témata týdne, nemožnost vytvoření nového článku, nemožnost editace starého článku, varování ohledně zablokování vašeho blogu kvůli používání emotikonů a odkazů, spamy v komentářích s pornografickou tématikou a mnoho dalšího. I když myslím, že i toto stačí. A právě toto mne donutilo začít již před nějakou chvílí uvažovat nad migrací jinam.

Bylo pro mne nepředstavitelné, že po tolika letech tento líný kočičí blog opustím a půjdu jinam. Nechtěla jsem začínat znovu, psát by mi šlo, s designem je to horší, ale ztratit tolik let práce? Přijít o všechny články, komentáře a uzavřít tuto kapitolu? Dlouho jsem se bránila. Varování o možnosti zablokování a zrušení mého blogu pro mne byla konečná a začala jsem jednat.

Našla jsem článek s možností přímé migrace z blog.cz na blogspot.cz nebo WordPress - ZDE. Oslovila jsem Veruce a Martina z webu blog.veruce.cz a oni mi se vším pomohli. Stačilo si jen založit svůj nový blogspot.cz - k tomu potřebujete nejprve vlastnit email na Googlu a pak vymyslet jméno blogu a registraci na blogger.com. Pak už jsem jen napsala email na info@veruce.cz, zanechala email, ze kterého jsem jim psala, na mém Blog.cz a zbytek už zvládl Martin s Veru. Poslali mi soubory, které jsem si dle jejich návodu zkonvertovala a jen si je importovala na nový blogspot.cz. A vypadá to, jakoby to bylo odjakživa tam. Pak už stačilo si jen nastavit design do koukatelné podoby a bylo to. Obrázky jsou s touto platformou lehce komplikované a bude to asi stát trochu práce, každopádně i ty mám všechny zálohované a proto na to není spěch.

A jelikož jste již tady, vidíte, že se vše povedlo k mé naprosté spokojenosti. 

Pokud byste chtěli jakkoliv poradit s migrací, přechodem nebo nastavením, klidně napište, ráda poradím nebo pomůžu, když budu vědět a moci.

Mějte krásné dny, a budu se těšit na vaše komentáře, 
vaše Lazy Šárka :)



středa 19. února 2020

Čtenářské statistiky za rok 2019


Článek měl původně vyjít mnohem dříve, ale kvůli problémům s Blog.cz a mým přechodem na tuto platformu musel článek bohužel malinko počkat. Každopádně doufám, že i tak vám statistiky přijdou vhod například k inspiraci na letošní četbu. 

Obvykle to nedělám, ale nechala jsem se inspirovat a vytvořila si své čtecí statistiky za rok 2019. Já sice většinu těchto informací k dispozici mám, protože si vše (včetně počtu stran) zapisuji do svého čtecího diáře. Ale přeci jen to má své kouzlo, si takto zavzpomínat na knihy, které mne loňským rokem provázely a ovlivňovaly. Mám několik kategorií a ke každé krátký komentář, snad se vám to bude líbit. Bude se jednat o knihy, které jsem přečetla, ne o knihy, které byly v roce 2019 vydané. A jen jedna poznámka ještě - je jen jedna kniha, kterou jsem za rok 2019 nepřečetla - Boss Babiš od Jaroslava Kmenty. Nebudu ji tedy nijak hodnotit.

1) Počet přečtených knih

Za rok 2019 jsem přečetla 76 knih. Předsevzetím pro mě bylo se nejvíce přiblížit ke stovce. Vzhledem k tomu, co jsem vše za loňský rok zvládla - dokončit rekonstrukci, přestěhovat se koncem listopadu a ještě nám připravit krásné Vánoce. Do toho pracovat na 1 a půl úvazku. Myslím, že je to úctyhodné číslo a i když se ho budu snažit letos překonat, nestydím se a i tak jsem na to hrdá.


2) Počet přečtených stran

Celkem to je 19.645 stran. Škoda, ještě jedna kniha a mohla jsem přesáhnout 20 tisíc stran. Nedá se nic dělat, letos to doženu. V průměru je to tedy 258,5 stran na jednu přečtenou knihu. Není to sice moc, ale při těchto myšlenkových pochodech si vždy vzpomenu na Zdenu Frýbovou a její knihu Falešní hráči - má 287 stran, ale takového formátování, že to vydalo pomalu na To od Kinga. Absence okrajů a řádkování z knihy dělala těžké sousto, které však za to stálo. Proto už nesoudím knihu dle počtu stran či její útlosti - někdy totiž i knihy klamou tělem.


3) Počet knih půjčených v knihovně

Za loňský rok jsem si půjčila v knihovně 42 svazků. Některé jsem sice hodně prodlužovala, ale všechny jsem je přečetla. Nestalo se mi (jako rok předtím), že jsem se k některé nedostala a pak už na ní byla rezervace, tudíž jsem ji nestihla přečíst. Z těchto 42 knih jsem si pouze 4 pořídila i do své sbírky. Jednalo se o Naslouchače a Faju a poté Warcross a Wildcard. Žádná jiná mi za to nestála a tak jsem ráda, že jsem ušetřila. Za 60 Kč na rok 38 knih. Děkuji tomuto systému a knihovnám obecně, je to vždy úžasný zážitek.


4) Nejlepší kniha roku 2019

Po předchozím bodu vám možná už bude jasné, co byla ta nejlepší kniha loňského roku. Ano je to Naslouchač od Petry Stehlíkové. Faja jí dýchá na krk, ale musím říct, že první díl se mi líbil o trochu více. Přeci jen to seznámení s novým prostředím je tak nádherně napsané, že jsem z toho byla odvařená. Mou recenzi na knihu najdete ZDE . Pokud jste ji ještě nečetli, vzhůru do toho. Byla jsem absolutně mimo cílovou skupinu - nečetla jsem nijak moc české autory, nečetla jsem fantasy ani scifi a nebyl to ani můj oblíbený žánr. Ale shodou náhod se mi Naslouchač dostal do rukou a totálně mě na několik dnů odrovnal, Faja následně také. Doporučuji vždy a všem, litovat určitě nebudete.


5) Nejsmutnější kniha roku 2019

Zde bohužel neumím vybrat jen jednu. Zatímco u Naslouchače šlo o to, že tato kniha byla opravdu nejlepší o hlavu a prsa. Tady jsou všechny nastejno, a proto je vyjmenuji všechny v pořadí, jak jsem je četla.

Srdceboly - Simona Monyová - domácí násilí na ženě (recenze)

Ženu ani květinou ... - Simona Monyová - domácí násilí, týrání (recenze)

Naprostý cizinec - Kay Schubach - domácí násilí a týrání (recenze)

Dítě zvané "To" - Dave Pelzer - autobiografie a týrání dítěte (recenze)

Kolotoč strachu - Jan Vavřík - dívka zneužívaná otcem a následně partnerem (recenze)

Holčička, která odmítala vyrůst - Isabelle Caro - anorexie (recenze)

Modlitba za Černobyl - Světlana Alexandrovna Alexijevič - o následcích jaderné katastrofy (recenze)

Mami, kdy už konečně umřeš- Martina Rosenberg - matka s demencí (recenze)

Pět dní - Julie Lawson Timmer - nemocná žena se rozhodne o dobrovolný odchod ze života (recenze)

Houbařka - Viktorie Hanišová - příběh zakřiknuté dívky, kdy se dozvíme, kde má problém kořeny (recenze)
Anežka - Viktorie Hanišová - adoptovaná problémová dcera (recenze)

Simona Monyová - Jiřina Veselá - vzpomínání na poslední dny Simony Monyové (recenze)

Já vím, že je jich opravdu mnoho, ale každá z nich si to zaslouží. Kdybych měla vypíchnout jednu dle skutečné události, je to asi Kolotoč strachu, protože to bylo i strhujícně napsané a podané, potom také samozřejmě jak knihu od Simony Monyové, tak i tu o ní od Jiřiny Veselé - posmrtné vzpomínání.

Z knih smyšlených bych určitě vybrala Houbařku, protože ta je dokonalá. Pohltila mne a já se neskutečně sžila se Sisi i s její situací. A stejně jako jí mě to trhalo uvnitř na kusy. Anežka je jen trochu horší, ale také velmi silný příběh.

Za přečtení ale stojí úplně všechny.


6) Nejhorší kniha roku 2019

Nebudete mi věřit, ale i zde byl výběr složitý. Mám totiž 3 knihy, které jsem hodnotila 4 a méně hvězdičkami. Jenže se mi ani jednu nechce vybrat jako tu nejhorší, proto zde vypíšu všechny a opět v pořadí, jak jsem je četla za sebou.

Každé řešení má svůj problém - Kerstin Gier (recenze)

Christiane F. - Můj druhý život - Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic (recenze)

Spánek - Haruki Murakami (recenze)

Doplavat domů - Deborah Levy (recenze)

Největší zklamání pro mě asi byla kniha Můj druhý život. Jde o příběh následující po My děti ze stanice ZOO. Čekala jsem, že Christiane svůj život zvládla a chopila se druhé šance. To se však nestalo a stejně jako česká Katka (od Heleny Třeštíkové) nedopadla vůbec dobře.

Spánek od Murakamiho jsem možná prostě jen nepochopila, neb jsem netušila, co tím chtěl autor říct. A to mne mrzí. Stejně tak Doplavat domů bylo dílo, které mi nesedlo, bylo chaotické a celkově takové zmatečné. Vypovídací hodnota pro mě skoro nulová.

A první kniha - Každé řešení má svůj problém - jedna ze starších knih od autorky série Drahokamy. Asi nejnudnější ze všech jejích knih, každý však nějak začíná a její nové počiny jsou boží. Ať už mluvím právě o Drahokamech nebo sérii Stříbrná kniha snů. Věřte mi, ona psát prostě umí.

7) Nejděsivější kniha roku 2019

Moc hororů jsem si tento rok neužila, spíš thrillery a detektivky. Ale jedna rozhodně vyčuhuje hodně dopředu a je to kniha Duch domu Ashburnů od Darcy Coates (recenze). Ačkoliv je kniha moc přitažená za vlasy, naskakovala mi husí kůže po celém těle a nemohla jsem od poloviny knihu číst za tmy (což se v červenci docela dalo). Závěr mne pak úplně odrovnal i potěšil, protože se autorce podařilo nacpat dojetí i děs a hrůzu do jednoho. Moc se letos těším na její Tajemství sídla Craven Manor, které mne čeká v pořadí v mé knihovničce.


A abych neošidila ani mistra hororu, tak zmíním jeho Řbitov zviřátek (recenze). Chtěla jsem se podívat na film, ale vyměkla jsem, asi bych to nedala. Tak jsem se rozhodla si nové vydání koupit a přečíst. Nelituji vůbec, bála jsem se úplně neskutečně, ale něco málo tomu na závěr chybělo. A závěr mne také nijak moc nepotěšil. Proto je až na druhém místě.


8) Kniha s největším počtem stran

Nejobsáhlejší knihou dle počtu stran bylo Impérium (recenze) od Romana Bureše. A díkybohu za to, protože tento závěrečný díl trilogie byl naprosto a bezkonkurečně nejlepším závěrečným dílem jakékoliv série, který jsem kdy četla a přemýšlím, že bych si ho pořídila. Jen tento třetí, bohatě to totiž stačí.


9) Kniha s nejmenším počtem stran

Když pominu nedočtenou knihu na závěru roku, stává se tímto výběrem kniha Spáčka a vřeteno (recenze) od Neila Gaimana. Byl to skutečně zážitek, takový retelling na Šípkovou Růženku a Sněhurku, kde hrdinou je královna a nikdo nemá žádná jména. Protože jména jsou v této knize zbytečná. Navíc ty nádherné ilustrace příběh dokonale dokreslují. Méně textu, hodně ilustrací a hlavně ta atmosféra, co z příběhu dýchne. Krása.


10) Skvělé knihy, která nikam jinam nezapadly

Poslední skupinu jsem vytvořila proto, abych zmínila knihy, které se mi moc líbily, ale nebyly ani nejlepší, ani nejsmutnější, ani nejtenčí, nejtlustší. Prostě mě dostaly svým příběhem a já si je občas připomínám a díky nim porovnávám. Jde mi především o tři knihy Neala Shustermana - Bez šance (recenze), Smrtka (recenze) a Nimbus (recenze). Autor je úžasný vypravěč a libuje si ve zvratech i poutavých popisech. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a pevně doufám, že vyjde ještě letos. S knihou Bez šance je to horší, protože je to jen první díl a další bohužel v českém jazyce nevyjdou. Což je hrozná škoda a nepomohlo ani se ozývat, dostat do povědomí lidí či psát do nakladatelství.

Za zmínku v poslední řadě určitě ještě stojí kuchařky a knihy o životním stylu, které mne ovlivňovaly prakticky celou druhou polovinu roku 2019. Jde o knihy Petra Havlíčka a Petry Lamschové - Jídlo jako životní styl a Hezky česky, hravě a zdravě! A v závěru roku mne neskutečně moc ovlivnily knihy Ivany Stenzlové - Dej tělu šanci k přirozené rovnováze, štíhlosti a zdraví a také kniha Šance pro ženu 40+. I když k tomuto věku mám ještě daleko, vařím skvělé a chutné recepty a osvojila jsem si mnoho z přípravy pokrmů. A o to se tu s vámi mám vlastně v plánu dělit.




To by byly statistiky za tento rok. Bylo velmi příjemné se ohlédnout za mým čtenářským rokem 2019, zavzpomínat na některé knihy a zároveň si vybavit silné zážitky při čtení těch poutavých a zajímavých. Pokud budete chtít, můžete mi na tyto body odpovědět v komentářích, ráda se nechám inspirovat. Všude jsou přiložené mé recenze, stačí kliknout a dozvíte se o dané knize více. Někdy možná úplně všechno, co by vás mohlo zajímat. Spoilery nejsou součástí mých recenzí, takže buďte v klidu.

Mějte se krásně a užívejte zimních / jarních dní v roce 2020 😉



úterý 4. února 2020

Jak si vybrat tu správnou mouku?

Další věc, bez které se žádná domácnost neobejde, je mouka. Obvykle je to jednoduché, jdete do krámu, koupíte hladkou, polohrubou či hrubou za cca 10 Kč a více neřešíte. A použít se dá na vše - pečení, vaření, zahušťování, i na vtípky. Ale zkuste se zamyslet nad tím, proč se dnes čím dál více lidí odklání od bílé mouky. Je to jednoduché - protože je všude a i tam, kam nepatří. V uzeninách, sladkostech, zmrzlinách, pochutinách i veškerém komerčně vyráběném pečivu. A naše tělo na to není dělané. Zásadně neuznávám ten boom, co vznikl kolem pšeničné mouky a lepku a jak lidé, kteří nemají alergii ani nesnášenlivost lepku přecházejí hromadně na bezlepkové diety a podobně. Všeho s mírou by byla lepší volba, protože i lepek tělo potřebuje.

Správný výběr mouky pro domácí použití je tedy nutností. A zároveň i budete vědět, co hledat v kupovaném pečivu. Ohledně toho vám však moc neporadím, peču si vlastní chléb, bagety i podobně. Momentálně ještě experimentuji s žitným kváskem, takže až vše vykoumám k vlastní spokojenosti, bude ještě méně důvodů k nákupu pečiva v obchodě.

Mouky dělíme na dvě hlavní skupiny: lepkové a bezlepkové. Dle toho můžeme tedy i zaujmout i postoj vůči známým a přátelům, kteří potřebují bezlepkové potraviny.

Lepkové - klasické, které známe - pšeničná, žitná, ječmenná a ovesná. Doporučuji především pšenici špaldu, případně kamut, jednozrnku a dvouzrnku. Klasická pšenice je dnes geneticky tak upravená, že má většinu svého obsahu právě pouze lepek a užitečné součásti obilky ustoupily do pozadí. Já nejvíce kupuji a používám mouku špaldovou hladkou, špaldovou celozrnnou a žitnou celozrnnou. Zbytek doháním v těch bezlepkových.

Bezlepkové - cizrnová, čočková, čiroková, jáhlová, dýňová, mouky ze semen a ořechů, pohanková, rýžová, kukuřičná, hrachová a mnoho a mnoho dalších. Tyto mouky je však nutné přidávat pouze v určitém procentuálním zastoupení - maximálně 30% obsahu v receptu. Poté ztrácí vlastnosti a pokrm mohou udělat nepoživatelným, nebo vám úplně změní konzistenci. Chuťově až na výjimky také nejsou nijak moc dobré, většinou jsou zemitější, mají pachuti dle toho, z čeho jsou vyrobené a každá je vhodná na něco jiného. Některé více na sladké a některé na slané. Hlavní surovinou by tedy měla být špaldová či žitná mouka a tyto používat jen jako doplňkové.

Proč klást takový důraz na to, aby byly mouky celozrnné?
Možná se budete divit, ale není to jen módním trendem. Jde o složení obilného zrna jako takového. Dříve zrno vypadalo úplně jinak, dnes po genetické úpravě je kladen důraz, aby co největší část zrna tvořil škrob, který je z něj extrahován. I proto má mouka dnes úplně jiné vlastnosti, než mívala dříve. Důležitou součástí je obilný klíček, ve kterém se nachází mnoho minerálů a enzymů. Je to ta část, ve které se skrývá život, tímto místem po namočení zrnko vyklíčí a stane se z něj rostlina. Další velmi důležitou součástí zrnka je obal, ve kterém se skrývá nerozpustná vláknina. Ta nám pomáhá nejen lépe trávit škroby ve střevech, ale i zasytí a působí k prevenci proti syndromu propustného střeva. A v případě bílé rafinované a čištěné mouky přijdeme o klíček i obal a zbyde čistý jednoduchý škrob. Proto je pro naše tělo tato bílá mouka vrcholně nevhodná - nedává tělu žádné živiny, jen ho zatěžuje a způsobuje to, že populace tloustne a tloustne.

Nyní jsme si tedy vysvětlili, proč používat celozrnné mouky a ne tu bílou. Já osobně používám špaldovou mouku hladkou od značky Pernerka a občas jí přidám do chleba, do pečiva či jako zahušťovadlo do pokrmů. Myslím, že jednou za měsíc to nemůže uškodit a zase to úplně mění chuť pokrmů. Primárně však používám pouze mouku špaldovou celozrnnou a žitnou celozrnnou. Z těchto dvou druhů mouky můžete upéct koláč, uvařit knedlíky, upéct chléb i s ní zahustit omáčku. Je to jen o výběru.

Ověřené značky mám jen u klasických lepkových mouk. Jedná se o mouku Pernerka - žitná je hnědá, špaldová oranžová a bílá, tyto všechny je lepší kupovat v akci, žitná vychází pak na asi 18 Kč. A skvělé celozrnné mouky jsem našla i v Lidlu - špaldová celozrnná stojí kolem 30 Kč, mají i špaldovou hladkou a občas i žitnou celozrnnou. Bezlepkové jednodruhové mouky kupuji nárazově, když natrefím na akci a dají se koupit prakticky v jakékoliv zdravé výživě. Cenově jsou velmi rozdílné - pohanková či čočková stojí kolem 30 Kč, čiroková nebo tapioková dvakrát tolik a ty nejdražší (z hlediska vstupní suroviny) jako je mouka z quinoi, kokosová či makadamová poté i něco přes 100 Kč.

Je tedy důležité si uvědomit, na co jakou mouku potřebujete. Pokud si doma nepečete, jen občas uděláte slaný koláč a jen zahušťujete, stačí vám špaldová mouka. Pokud rádi pečete (chléb či bagety) a experimentujete, je dobré mít minimálně dva druhy mouky, které budete kombinovat - špaldová a žitná jsou základ. Já mám ráda docela pohankovou mouku, čirokovou (občas přidávám do chleba) a amarantovou. Je to jen o vaší preferenci, ale žádnou vyloženě chybu neuděláte.

Přikládám vám tu ještě soupis známých i méně známých bezlepkových mouk, kde je napsáno i na co se více hodí a kolik jí můžete přidat do daného pokrmu v %, aby nebyl celkový výsledek nepoživatelný. ZDE


Moje oblíbené mouky Pernerky ↑


Lidl celozrnná špaldová mouka a špaldová hladká mouka ↑




Jaké mouky jsou vaše nejoblíbenější a nejpoužívanější?

Budu ráda za jakékoliv doporučení. A pokud máte nějaký dotaz, klidně mi piště do komentářů nebo do zpráv autorovi. Každému ráda odpovím.
Mějte se a u nějakého dalšího článku se zase brzy budu těšit :)

úterý 28. ledna 2020

Celozrnné medové perníčky

I když už je chvíli po Vánocích, ráda bych se podělila o recept na ty nejlepší perníčky, které jsem kdy upekla. Je to slátanina několika receptů z internetu po pár letech vychytaná k dokonalosti. Poslední prázdniny navíc obohacena o celozrnnou žitnou a špaldovou mouku. Nikdo to nepoznal ani po chuti ani po vzhledu, za což asi trochu může kakao. Avšak snědly se do posledního a byly nádherně měkké. Kdyby nepotřebovaly tu dobu na uležení a změknutí, asi bych je pekla častěji i během roku. Nechtěla jsem si přidávat navíc zbytečný cukr, protože jsem nenašla rozumný recept na bílkovou polevu bez bílého cukru, a tak jsem polovinu pro mne nechala nezdobenou a polovinu nazdobila klasicky bílkovou polevou pro rodinu. I bez polevy byly ale medové, chutné, měkké a až moc dobré. Zmizely nejrychleji. Zkuste a uvidíte.

Budete potřebovat:
  • 200g celozrnné žitné mouky
  • 200g celozrnné špaldové mouky
  • 50g mletých vlašských ořechů
  • 2 vejce do těsta + 1 na potírání horkých ořechů - všechny velikost L
  • 80g medu
  • 50g másla
  • 100g panely nebo kokosového cukru
  • 15g perníkového koření
  • 1 lžíce kakaa
  • 1 lžička citronové kůry a pár kapek citronové šťávy
  • 5g jedlé sody

Postup:

Nejprve dejte do zadělávací mísy veškeré suché suroviny a pečlivě promíchejte.

V jiné misce či velkém hrnku nechte např. na topení povolit máslo spolu s medem (neradím dávat do mikrovlnky) a vyndejte si i vejce, aby měla pokojovou teplotu.

Přidejte med, máslo i vejce do zadělávací mísy a zpracujte kompaktní hladké těsto. Je to první těsto, co se mi po pečlivém propracování nelepilo ani nedrolilo.

Dejte ho na dva dny do lednice odpočívat, nemusí být přímo 48 hodin. Já zadělávala v pátek večer a pekla v neděli po obědě.

Vyndejte těsto z lednice, vyválejte asi 3-4 mm vysoké pláty, vykrajujte vámi zvolené tvary, dávejte na plech s pečícím papírem a pečte v troubě 6 - 7 minut na 175°C.

Ihned po vytažení z trouby potírejte rozšlehaným vejcem. Nejlépe se mi osvědčil kosmetický štěteček s delšími chloupky (nový a i tak pečlivě vydezinfikovaný). Díky vejci se budou perníčky krásně lesknout.

Dejte do papírové krabice a nechte minimálně 14 dnů odpočívat, aby změkly. Já nechávám 3 týdny a jsou jako dort.

Můžete zdobit klasickou bílkovou polevou.

čtvrtek 23. ledna 2020

Přečtené knihy za listopad a prosinec 2019

Jak jsem slibovala, už nebudou recenze na každou knihu zvlášť. Místo toho jsem se rozhodla dělat přehledy za měsíc, dva, tři - podle toho kolik toho zvládnu přečíst. Nyní půjde o 5 knih, což mě vzhledem k událostem, co se děly, docela překvapilo. Nečekala jsem, že jich tolik zvládnu, při tom všem kolem dokončování domečku a stěhování. Mám z toho ale velkou radost. Je to totiž trochu různorodé.

TAJNOSTI SBOROVNY - Naďa Horáková

Tajnosti sborovny - Úsměvné povídky ze školního prostředí

Název: Tajnosti sborovny
Autor: Naďa Horáková
Rok vydání: 2019
Počet stran: 256
Nakladatelství: Moba
ISBN: 978-80-243-8644-7

Čekala jsem úplně něco jiného. Pracuji ve školství a některé popsané aktivity jsem si upravila a děti moc baví. Bohužel toho zajímavého tam bylo méně, než by člověk chtěl. Zajímavé to určitě bylo, ale není to nic k opakovanému soustavnému čtení. Mám tam sice hodně záložek s poznámkami, ale budu se vracet jen ke konkrétním pasážím. Autorka je dobrá vypravěčka a umí hezky a čtivě popisovat situace. Je ale škoda, že obsahem kniha zapadne mezi jinými. Pro učitele fajn volba, jinak spíš nedoporučuji. Avšak přesně vím, kterou mou kolegyni potěší.
Moje hodnocení:


NIKDYUŠ - Jessica Townsend

Nikdyuš: zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová

Název: Nikdyuš: zkoušky jež podstoupila Morrigan Crowová
Název v originále: The Trials of Morrigan Crow
Autor: Jessica Townsend
Překlad: Vladimír Medek
Rok vydání: 2018
Počet stran: 464
Nakladatelství: Albatros
ISBN: 978-80-00-05058-4

Milá a čtivá kniha spíš pro mladší. Je to opravdu takový Harry Potter v ženském kabátě. Mnoho podivných věcí, lidí i schopností. Morrigan musí podstoupit čtyři důležité zkoušky, aby se dostala do Divinské společnosti. Sama se sice necítí podivná, avšak odhalí stránku sebe sama, kterou považovala za prokletou. Morrigan mi přirostla a i když se místy chovala jako rozmazlené děcko, je to skvělá hlavní hrdinka, Jupiter a další divní jsou originálně popsaní. Moc mi přirostla Fenestra maxikočka. Je to neskutečně čtivé a přitom promyšlené, velmi hezky napsané, i když docela jednoduché. Jak pro mladší, tak i straší čtenáře, co si chtějí přečíst něco lehčího. Už se moc těším na další díly.
Moje hodnocení:



ANEŽKA - Viktorie Hanišová

Anežka

Název: Anežka
Autor: Viktorie Hanišová
Rok vydání: 2015
Počet stran: 250
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7491-559-8

Kniha od začátku velmi čtivá, i když malinko chaotičtější než Houbařka. Prolínání minulosti a současnosti je méně přehledné, ale čím více se do příběhu ponoříte, tím snadnější je pochopit, o jakou část života se jedná. Navíc je zde místy vyprávění i ze strany Agnes, což mě potěšilo a mnoho vysvětlilo. Hluboká myšlenka z knihy prýští naplno, je to neskutečně propracované z hlediska myšlení Julie i Agnes. Místy jsem měla chuť na obě prostě křičet, ale nedostatek komunikace nemohl vést k ničemu jinému. Velmi silná kniha zážitkem i příběhem. Určitě si přečtu i Rekonstrukci a případně i další knihy autorky. Umí nádherně vyprávět a emoce jsou znát z každého řádku. Úžasné, i když Houbařka se mi líbila mnohem víc, proto jen 4 hvězdičky.
Moje hodnocení:



AŽ PŘEJDE ZIMA - Kiran Millwood Hargrave

Až přejde zima

Název: Až přejde zima
Název v originále: The Way Past Winter
Autor: Kiran Millwood Hargrave
Překlad: Kryštof Herold
Rok vydání: 2019
Počet stran: 224
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 9788025343319

Krásný mystický příběh plný přátelství, zvratů, pohádkových námětů i rodinných pout. Docela mne překvapilo, jak je kniha čtivá a bez mnoha hluchých nudných míst. Rozsah je menší, takže se tam tolik informací nevešlo a možná i proto má příběh opravdu spád. Moc jsem si oblíbila postavu Runeho, byl mi moc sympatický, ostatní postavy průměr. Je to krásný zimní příběh, který mi příjemně navodil zimu během adventních dnů.
Moje hodnocení:



SIMONA MONYOVÁ - Jiřina Veselá

Simona Monyová

Název: Simona Monyová
Autor: Jiřina Veselá
Rok vydání: 2012
Počet stran: 112
Nakladatelství: Belami
ISBN: 978-80-87166-10-9

Krásná vzpomínková kniha o autorce Simoně Monyové. Psali a vyjadřovali se v ní lidé, co jí byli nejbližší (rodiče, děti, další členové rodiny, přátelé i známí) a vzpomínají na její dětská léta, první manželství, děti, prvotní autorské úspěch i vývoj událostí po vstupu do manželství s jejím vrahem Borisem Ingrem. Každou kapitolu dělí pár vět z osudného dne, kdy přišla Simona Monyová násilně o život. Nakonec je vše doplněno krásnými fotografiemi z celého jejího života. Je obdivuhodné, s jakou úctou a láskou o ni mluví. Od první věty je to dechberoucí vyprávění jednoho úžasného života, který byl neočekávaně a násilně ukončen. Moc se mi kniha líbila, byl to silný zážitek a jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout za oponu života mě oblíbené autorky.
Moje hodnocení:


PROJEKT MANŽELKA - Graeme Simsion

Projekt manželka

Název: Projekt manželka
Název v originále: The Rosie Project
Autor: Graeme Simsion
Překlad: Jana Jašová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 336
Nakladatelství: Fortuna Libri
ISBN: 978-80-7321-727-3

Ze začátku mne kniha docela bavila, bylo trochu jako číst o Sheldonu Cooperovi z Teorie velkého třesku, ale pak jsem už Dona docela chápala. Rosie mi proti tomu přišla jako nabubřelá puberťačka. Ale oba mi nakonec přišli jako hezká dvojka, bohužel mi ale nudnost a plochost vyprávění na takovém rozsahu neudělali radost. Dočetla jsme to, i když se mi do toho už moc nechtělo. Kdyby to bylo jako delší povídka, bylo by to fascinující. Zde je to roztahané a docela i předvídatelné, velká škoda. Prostě průměr, nebylo to k zahození, ale také nic, co by na dlouho uvízlo v paměti.
Moje hodnocení:



Vypadá to, že čtu jen průměrně lepší knihy a je tomu tak. Měla jsem šťastnou ruku na to, co se mi do ní dostalo. Avšak nějak již delší dobu nemohu najít knihu, která by mne zcela oslnila, odzbrojila a já jí propadla. Jsou to dobré knihy, baví mě, ale žádný silný zážitek to není. Zkouším v nyní měnit trochu žánr, včera jsem začala s něčím nechutným, obohaceným trochou erotiky a chci vyzkoušet i žánry, které jsem dost neměla možnost poznat. Pokud by ani to nezabralo, mám v plánu re-reading Naslouchače a Faji. To mě zcela jistě vrátí zpět na cestu emotivního čtení.

Měli jste na konci roku knihu, která vás odbourala? Zničila? A nebo prostě jen silně zasáhlo? Doporučte mi ji, budu moc ráda.