Přečteno za březen 2020

Trvalo mi to, já vím. A mrzí mne to, ale přeci jen se v mi v životě kromě pandemie objevil nový člen rodiny. Přivezli jsme se pejska, kterého měla doposud mamka od přítele, ta ale prodala domek a tak jsme se ho ujali a dali na zahradu. Je to necelé tři týdny, co ho máme a musím říct, že sžití trvalo, ale podařilo se. Přeci jen, když jsem měla tedy volnou chvilku, věnovala jsem ji jemu. Navíc to má pozitivní vliv na mou fyzičku a psychiku. Chodíme na dlouhé procházky, běháme a cvičíme. Je to nový objevený svět a moc se mi v něm líbí i přes nelibost pandemické hrozby 😃 I tak si ale najdu chvilky na čtení a tak pro vás mám přehled přečteného za minulý měsíc.

DĚDINA - Petra Dvořáková

Název: Dědina

Autor: Petra Dvořáková

Rok vydání: 2018

Počet stran: 248

Nakladatelství: Host

ISBN: 978-80-7577-476-7

Je to má první přečtená kniha, která nebyla psaná spisovnou češtinou a ani mi to moc nevadilo. Nářečí k našemu jazyku patří a některá jsou vyloženě kouzelná. Slovník na začátku je prima věc, ale nepotřebovala jsem ho, z kontextu význam vždy vyplynul. Příběhy jsou milé, čtivé a jednoduše ze života na vesnici. Já si z prázdnin podobné problémy pamatuji, klasický život na dědině jsem ale nikdy nezažila. Problémy, starosti a strasti obyvatel jsou prostě ze života, je však úžasné pozorovat jejich každodenní rutinu. Autorka je neskutečná ve vyprávění a popisu. Nudné pasáže se tam moc nevyskytují, akci však nečekejte žádnou. Je tam pár menších zvratů v ději, ale nic velkého. Na druhou stranu věřím, že se podobné osudy mohly klidně někde stát přesně tak, jak je zde psáno. Velkým tématem jsou tam drby. S hlavními postavami se moc sžívat nejde, protože příběhy se střídají a v rámci příběhů se mění i osoby, z jejichž pohledu se děj dále odvíjí. Knihu jsem si vyloženě neužila, ale ani mne nezklamala. Je to lepší průměr, kdybych mohla, dám 3,5 hvězdičky.

Moje hodnocení: 

SEN JMÉNEM HARRY POTTER - ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH J. K. ROWLINGOVÉ - Sean Smith

Název: Sen jménem Harry Potter - životní příběh J. K. Rowlingové

Název v originále: J. K. Rowling - A Biography

Autor: Sean Smith

Překlad: Jana Jašová

Rok vydání: 2002

Počet stran: 207

Nakladatelství: Knižní klub

ISBN: 9788024208497

Dlouho jsem váhala, zda se do knihy pustit. HP miluju, vyrůstala jsem s jeho knihami a dodnes je součástí mého knižního života. Lákalo mne si přečíst něco o jeho autorce a celkově o stvoření tohoto fenoménu. První část knihy byla ale velmi náročná. Složitě psané jednoduché poselství, místy chaotické popisy a dohromady s nudně napsanou částí mne málem odradily od pokračování. Jakmile však začalo popisování vytváření fantastického světa a následně i další život autorky, nuda se změnila ve zvědavost a touhu vědět, co bylo dál. Nakonec se mi vyprávění líbilo, i když ne úplně naplnilo má očekávání. Za část si můžu sama, čekala jsem nějaká vyjádření k sedmému dílu, kniha však byla napsána v době, kdy byl vydán teprve čtvrtý díl. Autor sice má zkušenosti v psaní o slavných osobnostech, ale ne úplně mi jeho styl vyhovoval. Nicméně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, nakoukla pod pokličku stvoření světa HP a dozvěděla se dost asociací a propojení knihy s životem autorky.
Moje hodnocení: 

TRHLINA - Jozef Karika

Název: Trhlina

Název v originále: Trhlina

Autor: Jozef Karika

Překlad: Jiří Popiolek

Rok vydání: 2017

Počet stran: 336

Nakladatelství: Argo

ISBN: 978-80-257-2232-9

Tak po Tmě byla toto fakt jízda. Ze začátku je to jen vyprávění mladého muže, kterému se díky zvláštním okolnostem dostanou do ruky dokumenty pacienta, který byl ve spojení s krajinou Tribeč. To je čtivé, zajímavé a rozhodně ne nudné. Pravá akce začíná až asi v poslední třetině, to je už silná káva. Musím říct, že se mi líbilo prolínání vlastního vyprávění a navíc ta nejistota, co vše můžeme autorovi věřit (vše doplňují poznámky pod čarou, odkazy a komentáře). Nádhera. Mráz po zádech mi neběhal, což je škoda, ale i tak jsem si knihu náležitě užila. Je to fakt povedený kousek, už se těším na Strach. Neskutečně krásně napsané, líbí se mi forma, styl, námět i charaktery. Mnoho nebylo vysvětleno, což se dá ze všech úhlů pochopit. Opravdu velmi povedená práce.
Moje hodnocení: 

LIBŮSTKA - Mariusz Szczygieł

Název: Libůstka - dámské příběhy

Název v originále: Kaprysik

Autor: Mariusz Szczygieł

Překlad: Helena Stachová

Rok vydání: 2011

Počet stran: 200

Nakladatelství: Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj

ISBN: 978-80-7363-372-1, 978-80-86643-47-2

Má první zkušenost s tímto autorem a nevím, zda to byla úplně šťastná volba. Soubor šesti povídek o ženách - mající nějakým způsobem charakterizovat Polsko. Asi jsem čekala něco jiného, ale první povídka mne nijak moc nezaujala, pak jsem však zjistila, že je z nich asi nejlepší. Jsou zde příběhy různé - záhadná, veselá, milá, dojemná i vyprávějící celý život. Nenadchlo mne to tak, jak bych si asi přála, ale chtěla jsem se s autorem seznámit, než se pustím do knihy Není. Uznávám, že je dobrým a bystrým posluchačem i pozorovatelem okolí, umí se orientovat a také skvěle povyprávět. I přesto mi tato kniha (kromě víc informací o Idě Kamińské) nic moc nedala a nejspíš na ni brzy zapomenu. I když kdo ví? Možná mne ovlivnila více než si připouštím...
Moje hodnocení: 

DRAČÍ OČI - Stephen King

Název: Dračí oči

Název v originále: The Eyes of the Dragon

Autor: Stephen King

Překlad: Linda Bartošková

Rok vydání: 2007

Počet stran: 246

Nakladatelství: Beta - Dobrovský

ISBN: 978-80-7306-287-3

Četla jsem ji už po několikáté a pořád budu tvrdit, že pro mě je to nejlepší kniha od Kinga. Byla mou první a je prostě nádherná, nejlepší, nejčtivější a nejkouzelnější. Ano, je to spíše trochu pohádka, horor moc ne, o to více v ní lze najít moudrost pohádek, skrytých významů a při opakovaném čtení se vždy objeví další důležitý kousek, který čtenáře potěší i překvapí. Je prostě dokonalá.
Moje hodnocení: 

ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO / STEPFORDSKÉ PANIČKY - Ira Levin

Název: Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky

Název v originále: Rosemary´s Baby / The Stepford Wives

Autor: Ira Levin

Překlad: Alena Jindrová-Špilarová, Zora Wolfová

Rok vydání: 1982

Počet stran: 280

Nakladatelství: Odeon

ISBN: 01-061-82

Nechápu, jak může být kniha tohoto stáří tak vlastně moderní, čtivá a zaujímavá. Nedávala jsem knize zpočátku velké naděje, ale začetla jsem se prakticky hned a nešla vůbec odložit. A teď přímo k jednotlivým příběhům.

Rosemary má děťátko:

Od počátku jsem tušila, kam a jak se příběh ubírá. Avšak tak milé, hladké a příjemné vyprávění jsem dlouho nečetla. I ty zvláštní okamžiky jsou vyprávěné s lehkostí a elegancí. Brzy se mi začal v hlavě skládat obrázek toho, co se tam děje, indicie jsou předkládány nenápadně, žádné násilné upozorňování a podsouvání faktů. Moc mě mrzí ten konec, protože nesnáším otevřené konce a navíc je to jakoby někdo ukrojil poslední kapitolu. To je asi ta největší chyba celého příběhu. Naopak mne velmi bavilo se vrátit do té staré doby bez moderních technologií a zažít atmosféru šedesátých let, které znám jen ze starých filmů a vyprávění. Rosemary mi velice přirostla k srdci, Guy mi moc neseděl od začátku. Hororový podtext není tak patrný, chtěla jsem se trochu bát a zde se mi to nepoštěstilo.

Stepfordské paničky:

Viděla jsem kdysi dávno film a matně si vybavuji, o čem byl. Každopádně i zde bylo vyprávění neskutečně čtivé a příjemné. Nechtělo se mi knihu odkládat. Upřímně řečeno, na tuto dobu je téma velmi pokrokové a přitom detailně promyšlené. Postavy velmi sympatické, avšak dokonalost je zde téma číslo jedna. Stejně jako u Rosemary má děťátko mě neskutečně naštval konec, přeci jen by si to zde zasloužilo malinko více vysvětlení po tolika úvahách a zamyšlení. Téma šedesátých let je o něco méně pocitové, ale i zde se dá najít mnoho nových informací. I tenhle příběh mě moc bavil.

Oba příběhy si hrají s mentálním zdravím žen a jejich emancipací. V dnešní době je to malinko nepochopitelné, kor pro člověka, co tuto dobu nezažil, ale je to zajímavý vhled do něčeho nového a to mám na podobných knihách ráda - přiučit se, pobavit a mít z knihy hezký zážitek. Hvězdičku ubírám za pro mne ukrojené konce, jakoby se autorovi nechtělo je úplně domýšlet. Asi to tam plánoval, aby si čtenáři utvořili sami svůj vlastní názor, já to ale moc nemusím. Raději mám pěkně vysvětlené a nalinkované závěry.
Moje hodnocení: 

KACÍŘKA - Lucie Šitinová

Název: Kacířka

Autor: Lucie Šitinová

Rok vydání: 2015

Počet stran: 216

Nakladatelství: Alpress

ISBN: 978-80-7466-703-9

Mám ráda historickou beletrii, přestože preferuji spíš historické detektivky (Vlastimil Vondruška), i tato kniha mne zaujala od začátku svou čtivostí. První třetinu příběhu jsem však měla pocit, že je vyprávění až moc ufňukané a psané s dávkou pubertálních hormonů. Poté se ale příběh rozvinul a rozjel, takže se v něm dalo spatřit mnohem více. Děj nabral spád a já se nemohla odtrhnout. Ke konci už jsem četla se zatajeným dechem a chtěla vědět, jak to dopadne. Oceňuji milost a nevulgárnost milostných částí i strhující vývoj děje, který mne neskutečně překvapil svou odlišností oproti podobným knihám. Úplný závěr mne dostal až slzička ukápla. I když mi byla Alžběta zpočátku silně nesympatická, našla jsem si k ní cestu. A právě vývoj ve vnímání postav je zde citelný a to mne asi nejvíc překvapilo. Opravdu jsem to nečekala až do skoro poloviny knihy. Proto po dočtení hodnotím knihu velmi pozitivně a i přes nepřesnosti v příběhu ve mne zanechala mnoho emocí.
Moje hodnocení: 

A jako poslední je kniha, která textu moc nemá, je spíše pro zasmání a mohli jste již dříve zde najít recenzi na knihu stejného autora - týkající se koček. 

BEZ VODÍTKA - Rupert Fawcett

Název: Bez vodítka - z tajností psího života

Název v originále: Off the Leash

Autor: Rupert Fawcett

Překlad: Richard Podaný

Rok vydání: 2014

Počet stran: 160

Nakladatelství: Paseka

ISBN: 978-80-7432-439-0

Kočky pro mne byly mnohem lepší, pejskové nejsou tak vtipní, i když výstižnost si zachovala také. Je to jednohubka pro pobavení a milovníky psů. Myslím, že překladem mnoho vtipů ztratilo kouzlo, originál by byl asi lepší. Neurazí, nenadchne, ale místy pobaví.
Moje hodnocení: 

To by bylo vše. A ačkoliv by se mohlo zdát, že je času na čtení více, není tomu tak. Prozatím mám za duben přečtenou jen jednu knihu a druhou rozečtenou. Asi budu muset o trochu více zabrat, čeká mne toho ještě tolik a tolik. I přesto, že se těším, nějak mi to nejde.
Mějte tedy krásné slunečné dny, dávejte na sebe pozor a budu se zase brzy těšit,
vaše LazyŠárka 

Ořechové medovníčky z celozrnné mouky

Recept, který můžete použít jako vánoční cukroví, velikonoční dobrotu nebo jako sušenky kdykoliv během roku. Medovníčky se dají tvarovat, vykrajovat i formovat formičkami. Já mám nejraději vytvarování kuličky, kterou vidličkou z vrchu stlačím a tím se udělá i hezká ozdoba. Dle výšky těsta se pak samozřejmě odvíjí i doba pečení, ale to se dá snadno poznat - chce to první várku hlídat.
Věřte mi, že lepší ořechovo-medovou dobrotu jste ještě nejedli. Díky nižšímu oslazení vynikne chuť medu i ořechů, proto doporučuji nedoslazovat více, než je v receptu.

Suroviny:

• 340 g celozrnné mouky (já použila 240g celozrnné špaldové a 100g celozrnné žitné)

• 70g panely nebo kokosového cukru

• 100g mletých vlašských ořechů (dají se použít i lískové)

• 3 vejce (je možné dát i 2 vejce a 1 bílek navíc - zužitkovat z jiného cukroví) + 1 na potírání před pečením

• 80g medu

• 40g másla

• 1 kávová lžička skořice

• 1 kávová lžička jedlé sody

Postup:

Nejprve smíchejte panelu nebo cukr s povoleným máslem a medem. Přidejte mleté ořechy, skořici a nakonec mouku, do které si předem rozmíchejte jedlou sodu. Vypracujte hladké a vláčné těsto. To zabalte do sáčku či fólie a nechte minimálně 24 hodin v lednici proležet.

Až těsto vyndáte z lednice, můžete vyválet placku asi 4 mm vysokou a vykrajovat tvary, nebo tvořit kuličky, válečky, formovat různé tvary nebo dělat prostě placičky. Je to čistě na vás. Přenášejte vše na plech vyložený pečícím papírem, před pečením potírejte rozšlehaným vejcem a ozdobte buď kousky celých ořechů (vlašských / lískových) či lehce posypejte mletými ořechy.

Pečte na 180°C asi 10 minut. Čím větší a vyšší tvar těsta, tím delší dobu je k pečení třeba. Mé kuličky dotvarované vidličkou jsem pekla kolem 15 minut. První plech se musí hlídat, pak už jen nastavíte časovač na troubě dle předchozí dávky.


Po upečení můžete zdobit například rozpuštěnou čokoládou.


Skladujte v nádobě bez přísunu vzduchu, vydrží tak klidně 14 dnů až 3 týdny. Jinak tvrdnou.



Fotku dodám později, bohužel se mi někde ztratila a nyní nemám v plánu péct. Určitě ji však doplním.

Fermentace luštěnin, obilovin, ořechů a semínek

     Dnes se chci zaměřit na postupy, které jsem objevila díky knize Dej tělu šanci od autorky Ivany Stenzlové. V tomto případě se přímo vrací k návykům našich předků, kteří již znali účinky nefermentovaných obilovin a luštěnin na tělo a právě proto se uchylovali k takzvanému "namáčení". My si to v dnešní době spojíme maximálně s namáčením čočky, když si chceme udělat čočku na kyselo s vajíčkem nebo namočením ovesných vloček na ráno na kaši. Dříve se však fermentovalo všechno, a jelikož se dnešní doba snaží vracet k potravinám (pohanka,, jáhly, kamut, či různé druhy čočky a fazolí), které se dříve využívaly jako základní, měly bychom si osvojit i umění namáčení, tedy fermentace.

     V první řadě si musíme říct, k čemu tento proces slouží a proč je tak důležitý pro naše tělo. Díky fermentaci v luštěninách a obilninách platí obecně, že se lépe zužitkuje jejich výživová hodnota a také jsou pro nás mnohem lépe stravitelné. Díky fermentaci neboli kvašení dochází k přeměně sacharidů na kyselinu mléčnou, také dochází k rozkladu složitých látek na ty lépe využitelné. Během procesu kvašení dochází také k uvolnění a násobení mnoha prospěšných enzymů, vitamínů a minerálů. Zároveň se však také rozkládají a ničí antinutrienty (látky, které chrání samotnou plodinu před živočichy a jejich trávicím traktem), rozkládá nestravitelné škroby a bílkoviny. Poté jsou pro nás tyto potraviny stravitelné, tělo si z nich vezme to, co potřebuje a ani ve velkém množství nezatěžují či nepoškozují náš trávicí trakt. U některých dalších plodin jsou účinky ještě širší - například u rýže se zrn vyplavuje arsen (těžký kov nebezpečný hlavně pro děti a těhotné), který rostlina nabírá z půdy, ve které roste, proto je také nutné správné proplachování a vaření v dostatečném množství vody. 

     A nyní si povíme, jak na to. Nejprve si musíme připravit nějaká probiotika, která nám s kvašením pomohou. Lze použít jablečný ocet, bílý živý jogurt, mléčný či vodní kefír, šťáva z kvašeného zelí a v některých případech lze použít šťávu z citronu. Nic jiného nemá ty správné účinky. Pojďme si tedy říct, co kvasí jak dlouho a jak se to dělá. Obecně je to totiž jednoduché, stačí skleněná nebo keramická miska / mísa, probiotika (1-2 lžíce dle množství potraviny), daná potravina a 2x tolik vody, než je potraviny. K většině luštěnin, ořechům a semínkům se navíc přidává ještě špetka soli. Vše se odehrává v míse při pokojové teplotě a přikryté papírovou utěrkou. Nedávejte nic do lednice, kvašení by se nerozeběhlo. 

Ovesné vločky - namáčíme na 24 hodin s probiotiky ve vodě. Poté propláchneme vodou, vodu vymačkáme a můžeme použít dle potřeby - na kaši, do koláče, lívanců, do mletého masa či polévky. 

Rýže - namáčíme minimálně na 24 hodin s probiotiky ve vodě. Zde kvůli arsenu platí čím více vody, tím lépe. Po slití zalijeme pětinásobkem vody a vaříme do změknutí, poté přebytečnou vodu slijeme. 

Obilná zrna celá - jedná se o kamut, jednozrnnou a dvouzrnnou pšenici, špaldu a třeba oves. Namáčíme na 48 hodin s probiotiky ve vodě. Pokud máte strach, můžete po 24 hodinách zrna propláchnout a namočit do čerstvé vody s probiotiky. Není to však nutné a já to nedělám. Po 48 hodinách stačí vodu slít, zrna propláchnout a ve sklenici či krabičce vydrží v lednici něco přes týden. Stačí si nabírat a přidávat do kaší, večeří nebo do směsí se zeleninou či masem k rychlé a výživné večeři. Malý tip - vodu z namáčení nevylévejte, ale schovejte si jí na zalévání květin (ředit 1:1 s normální odstátou vodou), obsahuje totiž mnoho živin, které se do ní vyplavily a byla by škoda je jen tak vylít.

Pohanka (celá zrna mechanicky loupaná) - namáčíme na 24 hodin s probiotiky ve vodě, poté vodu nesléváme, ale jen lehce prohřejeme, asi na 50°C a pohanka je připravená ke konzumaci. Pokud bychom pohanku vařili, vytrácí se z ní rutin, který je nutný pro naše cévy. 

Quinoa a jáhly - jsou pseudoobiloviny a obsahují saponiny neboli pěnící látky. S nimi se setkáme, když začneme tato zrníčka proplachovat, začne voda pěnit. Ty mohou způsobovat trávicí potíže a nadýmání , proto je nutné, jich dostat před konzumací pryč co nejvíce. Musíme je tedy proplachovat ve vodě, dokud se tvoří pěna. Až poté zalijeme vodou s probiotiky a 24 hodin namáčíme stejně, jak jiné. Poté přebytečnou vodu slijeme, dáme vodu čerstvou a vaříme do změknutí (stačí 5 - 10 minut) .

Čočka (zelená, černá, velkozrnná) - namáčíme na 24 hodin s probiotiky ve vodě. Vodu slijeme, propláchneme a krátce povaříme - stačí asi 10 minut. Nejlepší je ještě při vaření přidat 1 bobkový list, pár hřebíčků či zázvor (plátek či dva). Červenou čočku nenamáčíme! Stačí ji velmi důkladně proprat a pak uvařit do měkka. Pokud má ale někdo na luštěniny velmi citlivé zažívání, můžete namočit s probiotiky na asi 3 - 4 hodiny, poté propláchnout a vařit s novou vodou do měkka.

Cizrna a hrách - jsou velké luštěniny a proto je nutné je namáčet na 48 hodin s větším množstvím probiotik ve čtyřnásobném množství vody a přidat jednu lžíci soli. Stejně jako u celých zrn můžeme po 24 hodinách vodu vylít a přidat vše nové a čerstvé, ale není to nutné, opravdu se toho nebojte. Poté slijeme, propláchneme a ve větším množství vody vaříme s bobkovým listem či kouskem zázvoru do měkka. 

Středně velké a velké fazole - namáčíme 24 hodin ve vodě se 2 lžícemi probiotik a 2 lžícemi soli. Poté propláchneme a vaříme s dostatkem čerstvé vody do měkka. Zde doporučuji přidat trochu jedlé sody, protože budou dříve měkké, což je důležité k jejich strávení. 

Adzuki a muingo - namáčíme 24 hodin ve vodě s 1 lžící probiotik a 1 lžící probiotik. Vodu pak slijeme, propláchneme a vaříme do měkka. 

Ořechy a semena / semínka - namočíme do dvojnásobku vody se špetkou soli. Nebojte se, ořechy poté nebudou slané. Ale pokud ji nepřidáte, neodblokují se látky, které klíčení brání. Jde o 12 - 24 hodin dle velikosti ořechů a semen - je rozdíl mezi celým vlašským ořechem a chia semínky. Z takto upravených ořechů se pak krásně dá mixovat domácí rostlinné mléko, ale velmi chutné jsou i na přímé jídlo. Naprosto miluju vlašské ořechy namočené dle návodu 24 hodin. Po slití a propláchnutí je voda hodně hnědá, ale neděste se. Po soli také ani památky. Je to skvělý doplněk k snídani do kaší či jogurtu s ovocem. Ořechy jsou chuťově jako čerstvé ze stromu, jen nejsou hořké, jsou křupavé a šťavnaté. Takto namočené ořechy můžou jíst i moji rodiče, kteří mají již problémy se zuby a tudíž jsou v klasické podobě pro ně ořechy pasé. 

    Poslední věc, o které chci mluvit, jsou luštěniny z konzerv. Každý z nás zná fazole v tomatě, trenčanský párek s fazolou, nebo čočku na kyselo. Prosím vyvarujte se těchto vysoce průmyslově zpracovaných potravin! Nejen, že mají nulovou výživovou hodnotu, ale vysoké množství tuku, rafinovaného cukru a soli (aby to mělo nějakou chuť) je pro vaše tělo nebezpečné. Jedinou možností, kterou výjimečně praktikuji, je zakoupení cizrny ve slaném nálevu. Cizrna se připravuje dlouho a je nutné dva dny dopředu vědět, že jí budete vařit, a občas se to prostě nepodaří. Proto mám doma vždy jednu nebo dvě sklenice, které se hodí na kaši, jako příloha, na kaši či do salátů. Pečlivě si vybírám, aby byl výrobek v bio kvalitě a ve skle (DM, Lidl). 

    Mnoho lidí, se kterými jsem o tom mluvila, byli docela hnusní a nepříjemní. Ojedinělé nebyly ani poznámky jako "Teda já bych na tohle chtěla mít čas." nebo "Když ti to za to stojí, to nemáš nic lepšího na práci?" a celkově byli rozčarováni, jak to ke svému životu zvládám (pracuji na 1,5 úvazku, doma na starosti dům se zahradou, přibude pes atd.). Věřte mi, že stojí, přeci jen to je mé tělo a já se o něj chci starat dobře, jiné nikdy asi mít nebudu.

     Nenechte se tedy vystrašit, jde jen o tu dobu, kdy vám to přejde do krve a zvyknete si myslet na to, co je třeba. Je to dobré i vzhledem k plýtvání potravinami - když máte na několik dnů dopředu "jídelníček", nakoupíte si jen to, co skutečně potřebujete a minimalizujete situaci, že nakoupíte něco, co se vám doma zkazí. Díky tomu i docela ušetříme. A namočení potraviny zabere do 5 minut - nasypat, zalít vodou, přidat probiotika, přikrýt papírovou utěrkou a čekat. Věřte mi, že časově je to naopak výhodnější - 24 hodin vám třeba rýže čeká na lince, k tomu vás nepotřebuje, jde to samo. Čas vaření úplně všech obilovin i luštěnin se tím však rapidně zkrátí až na polovinu. Tudíž časově i z hlediska spotřeby energií je to o mnoho výhodnější. Vyzkoušejte to a uvidíte. Ti, co někdy zkoušeli vařit hrách či cizrnu ví, i po 24 hodinách namočení do čisté vody se pak vaří přes 2 hodiny, a pokud ji nenamočíte vůbec, vaření zabere klidně 4 i 5 hodin - neskutečné. Nebojte se tedy zkoušení nových věcí, výsledky se dostaví. 

Pokud by vás k tomu zajímalo cokoliv dalšího, nebo něco nebylo jasně, určitě se zeptejte, ráda poradím a odpovím. A děkuji všem, co dočetli až do konce, nebylo to určitě snadné. Mějte se rádi a zase někdy u dalšího článku.
Vaše LazyCat