Blonďatá stíhačka - Simona Monyová

Styl paní Monyové se mi moc líbil a tak jsem se rozhodla sáhnout po jiném soudku, než jsem četla dříve a vybrala si vtipně nazvanou knihu Blonďatá stíhačka. Zda dostála svému slovu a byla opravdu o blonďaté stíhačce, se můžete dozvědět, když budete číst dál.

Název: Blonďatá stíhačka

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 130
Nakladatelství: Belami
ISBN:978-80-87166-06-2

Dana započíná své vyprávění v útlém dětství, kdy se jí rozvádějí rodiče. Otec si našel prdelatou kozu, přijal její děti za vlastní a i přesto, že ani dřív s ní netrávil moc času, nyní je vyloženě pryč. Ona to cítí samozřejmě jako zradu a snaží se upnout na matku, která si však nachází prasáka Oldu, který jí dokonce lehce sexuálně obtěžuje. Z toho nelze vyrůst v normální vyrovnanou osobnost, proto si brzy vsugeruje, že potřebuje někoho, koho by mohla opečovávat a kdo by jí miloval. Tím také propadá sexu - fyzické podobě lásky. Stává se z ní urputný stalker, který se vyvine do lovce mužů, začíná je totiž pojmenovávat po druzích opic - gorila, gibon, chápan a podobně. Většinou je popis jistý a výstižný směrem k pravdě. Bojuje na mnoha frontách propadá se na dno a znovu se zvedá, aby znovu padala. Její život je jako na houpačce, vztahy s matkou špatné, nemá moc přátel (pokud občas vůbec nějaké) a zažije si i spoustu ran osudu (zmrzačený partner, ženatý partner, touha po dítěti, ...). To jí však nebrání brát to s realisticky a postavit se čelem. Podaří se jí nakonec najít pokoj a klid v normálním vztahu a soužití s partnerem?

Ihned po otevření knihy a přečtení pár řádků jsem věděla, že toto je kniha přímo pro mě. Plná ironie, nadsázky, nadhledu a přitom realisticky vykreslující osobnost blondýnky, která se dlouho hledala a zda se našla? To je na našem posouzení. Dana mi sedla, přišla mi až důvěrně známá. Asi jako kamarádka, které ale máte občas chuť zařvat do obličeje, ať se sakra probere. Prostě klasická nevyrovnaná žena zmítající se mezi rozumem, city a hormony. Fandila jsem jí vždy a věřila, že jednou se z toho kolotoče dostane - vystoupí do normálního života s normálním mužem a bude šťastná a spokojená. Pak mi došlo, že to, co z ní vytvořili rodiče svým chováním a přístupem - toho se nezbaví nikdy, protože nerozpozná, co normální je a co ne. Za to však ona nemohla, o to víc mě pak hnětlo, když jí matka tolik věcí vyčítala a byla na ní zlá, přestože byla z větší části příčinou jejích pádů. Nejvíc mě naštvalo, když si tam nechala nějakou cizí ženu, která jí vykradla byt, než aby pomohla své dceři dostat se ze dna.

Děj plynul návazně, Danino vyprávění je celé v ich-formě a v minulém čase a to se velmi příjemně četlo. Přímá řeč je dokonale odřádkovaná, nemíchá se a i celkové řazení textu mi bylo hodně příjemné. Za zmínku určitě stojí to, že na začátku každé kapitoly najdete krátky vtip o blondýnkách, který zpestří čtení, pobaví a perfektně se to tam hodí. Jde o velmi čtivou a vtipnou knihu, která sice má náznaky depresivních prvků, ale většinou je to brzy zahnáno do pozadí. Hlubší významy jsem zde ani nehledala, protože si neumím moc představit, čeho by se tu týkaly (že by opičích partnerů? ☺).

Myslím, že pokud se chcete pobavit, chcete něco odpočinkového, lehkého, čtivého a bez složitých zápletek, je toto přesně pro vás. Stotřicet stran se dá přelouskat na posezení, já však mohla číst jen v dopravě a ještě pomalu, protože se zase o mě pokouší nějaký moribundus, proto mi to trvalo dva dny. Autorka mě rozhodně nezklamala, ba naopak, určitě si brzy přečtu další její knihy s tímto veselejším tématem. Její styl je opravdu velmi originální, stejně jako například Zdeny Frýbové. Náš jazyk je tak krásný a proto umožňuje takováhle díla, při překladu si myslím, že by obě autorky na originalitě jen ztratily.

Anotace

Víte, že i hodné holky mají rády sex? Že chlapů, kteří by stáli za hřích, je jako much, ale jen stěží lze najít takového, kvůli kterému má smysl se vdát ? A že když už ho najdete, stoprocentně bude v ložnici hlasitě chrápat, a usínat mnohem dříve než Vy? Přečtením knihy Blonďatá stíhačka výrazně snížíte riziko přehmatu při výběru životního partnera! Všichni nevhodní muži totiž prošli právě jejím životem …

zdroj

Úryvek

První nepostradatelnou životní zkušenost v oblasti lásky mi důsledně vštípila máma: "Kvalitních mužů je nedostatek, pamatuj si to," opakovala mi protivně často, až se věta stala tak opotřebovanou, že ztrácela na důrazu svého poslání.

Oldu přivedla domů, když mi bylo deset, a připadal mi z té pitoreskní sbírky jejích nápadníků jako skvělá volba.

Dětské oči jsou krátkozraké. Olda se jevil na povrchu docela dobře, svůj vnitřek pečlivě maskoval. Ze všeho nejlíp na něm ale vypadala ta upnutá kožená bunda do pasu. Připomínal mi komisaře Moulina z francouzského seriálu, na kterém jsem jako většina holek mé generace ujížděla.

Olda měl s Moulinem společnou tak akorát tu bundu, co si dovezl ze západu.

Jezdil s tirákem, takže vlichotit se do mojí přízně bylo snadné. Jedny pravé džíny, dvě bavlněná trička a větrovka adidas, kterou jsem tahala celoročně, až do jejího naprostého rozpadu.

To už mi z ní lezla kostnatá zápěstí, jak jsem vyrostla. Máma mi uštědřovala herdy do zad se slovy: "Nehrb se."

Netušila, že já se jen choulím a smršťuji, aby mi ta bundička nebyla tak groteskně malá.

Olda mi sice na máminu žádost dovezl novou, ale ta už nebyla tak hezká. Jako by věděl, že už si s výběrem nemusí dávat tolik záležet. Možná se dokonce snažil na mně i ušetřit. Svoje místečko v mámině srdci už měl dobře obšlápnuté, nebylo nutno utrácet za jejího fracka těžko naškudlené diety.

Fracek se stal mým druhým jménem. Těžko říci, které jsem měla raději. Ropucha anebo fracek?

Nespláchla jsem dobře pastu na zuby z umývadla? Byla jsem fracek. Zapomněla jsem menstruační vložku pečlivě zabalenou do čtvrtiny strany obřího Rudého práva na pračce, když jsem si šla umýt po návštěvě toalety ruce? Fracek. Nechutnala mi játra, dršťková polévka anebo tlusté maso? Byla jsem rozmazlený fracek! <
/em>

Někdy v té době si můj pravý otec vzal tu prdelatou kozu. A k ní návdavkem dostal další dvě podobně prdelatá kůzlata, na která jsem žárlila tak, že bych jim snad dokázala i fyzicky ublížit. Tenkrát mi to všechno přišlo tak hrozně nespravedlivé! Můj otec bydlel s dvěma cizími upištěnými holkami místo se mnou!

Chtěla jsem ho mít pro sebe. Tady zřejmě vzklíčila ta touha někoho vlastnit, mít člověka, o kterého není potřeba se s nikým jiným dělit.

Ve dvanácti letech měla ta osoba ještě podobu nejlepší kamarádky, v patnácti se začínala transformovat do kluka.

Prvního a posledního kluka mého života. Lásku na celý život.

Když srovnám dnešní generaci patnáctek s jejich dívčími časopisy, nad jejichž stránkami se při letmém prolistování v čekárně na gynekologii červenám ještě dnes, uznávám, že jsem byla na svůj věk poněkud mentálně zaostalá.

Moje hodnocení: Já jsem byla po dočtení "uspokojená", kniha má vše, co se od ní očekává, je milá, vtipná a příjemná. Sedla mi úplně skvěle a jsem moc ráda, že jsem po ní sáhla. Není obsáhlá, stylově jednoduchá, až si člověk říká, že je škoda, že je tak krátká. Autorka mě nezklamala a určitě se vrhnu na další její díla, protože mi vyhovuje, jak píše. Pro toho, kdo se chce jen pobavit, nelámat si hlavu složitým dějem a má rád nadsázku, je kniha stvořená a věřím, že se vám bude líbit. Já vám jí rozhodně doporučuji a proto jsem hodnotila 4 hvězdičkami - velmi povedená kniha, ale nemohu ji hodnotit stejně, jako třeba Ženu ani květinou ... nebo Srdceboly (to by nebylo spravedlivé).

Recenze na další knihy Simony Monyové zde:
Srdceboly

Ženu ani květinou ...

Naprostý cizinec - Kay Schubach

Nějak se mi nedaří úplně dostat z těch smutných a depresivních knížek, napůjčovala jsem si jich v knihovně hodně a teď to na mě začíná doléhat a minimálně dalších 5 čeká v řadě. Snad se s tím zvládnu popasovat.

Název: Naprostý cizinec

Název v originále: Perfect stranger
Autor: Kay Schubach
Překlad: Zdena Gaarová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 256
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-2232-4

Kay je samostatná a silná žena, která si prošla už mnoha složitými pracemi a nyní si užívá zaslouženého podnikání v oblasti spravování financí slavným osobnostem. Když žije v Austrálii poblíž jejich sídel, využívá toho a daří se jí. V osobním životě je to však horší - Rob není takový, jako by si představovala. Cítí se už stará (kolem 40 let) a tak chce počít dítě, on na to však není připravený a proto mezi nimi dochází ke spoustě rozbrojů i z jiných stran, protože se to samozřejmě přenáší. Dojde to tak daleko, že Kay ve chvíli, kdy pozná někoho z úplně jiného soudku, začne pálit mosty a chce se Simonem rodinu. A on souhlasí, až moc vřele, to jí ale nepřipadá divné. Opustí Roba, přestěhuje se, rozhazuje těžce ušetřenými penězmi a dopřává Simonovi vše, na co jen pomyslí. Když se dozvídá o jeho kriminální minulosti, snaží se ho od ní oprostit, nedochází jí, že minulost i současnost se prolínají. Brzy na ní začne být hrubý - fyzicky i psychicky a ona se v tom plácá od zdi ke zdi. Jednou jde na Policii vše nahlásit, vzápětí odvolá, druhý den jen tam znovu, k soudu se však nedostaví a stále se k němu vrací do společného bytu. Po návštěvě rodiny si uvědomí, jak moc ji Simon změnil - udělal z ní uzlíček nervů, která se bojí bránit a je bezmocně vydaná do jeho rukou, to se rozhodne okamžitě změnit. Jak se jí podaří dostat z jeho vlivu a jak to celé skončí?

Knihu jsem brala do ruky s tím, že to bude na stejný princip, jako mé nedávno čtené knihy, tohle je však úplně jiný šálek kávy. Zatímco v jiných knihách se násilník projevuje postupně, omotává si obět kolem prstu a pak pomalu přitvrzuje, zde došlo k násilí prakticky hned na začátku. Simonovy metody jsou kruté, násilné psychicky i fyzicky, vyhrožuje a zastrašuje všechny z Kayina okolí. Nedovedu si představit, jaký hrozný strach Kay měla, protože tohle je hodně za hranou, ale na druhou stranu to nechápu. Většinou trvá několik týdnů, měsíců, až let, než násilník přetvoří takhle silnou osobnost do uzlíčku nervů zhroucených do sebe. Zde to trvalo v řádu dnů až týdnů, přestože než se sestěhovali, první náznaky byly, po sestěhování se vše projevilo v plné síle.

Nerozuměla jsem tomu, nechápala jsem, co se stalo. Vždyť ona byla dominantní, soběstačná a najednou mávnutím proutku tu byla žena bojící se pohledět na svého partnera. Ta transformace byla blesková. Snažila jsem se do hlavní hrdinky vžít, ale tady se mi to nedařilo. I přesto je kniha velmi čtivá a hezky napsaná, má tedy velmi rychlý spád a sitace se tam mění co dvě tři stránky. Prostředí je velmi reálně popsané. Avšak došlo mi opět pozdě, že nejde o román, ale o lehce upravenou realitu jiné ženy - reálného člověka. I když na to jen zpětně vzpomíná, zažila to. Na toto jsem měla problém se během čtení soustředit.

Kniha je v tvrdé vazbě, obálka je ve stylu možná trochu 90. let, ale je nicneříkající. Tisk opět na hrubém nažloutlém papíře, trochu větší písmo, než na které jsem poslední dobou zvyklá, řazení do kapitol čtenáře nijak moc nepoznamená. Vyprávění probíhá pouze ze strany Kay, nestřídají se postavy, o to je pochopení knihy jednodušší. Jazykově je kniha nádherná, asi na tom má podíl i překlad, ale text je jednoduchý a skutečně čtivý. Takovéhle téma vám však nedovolí se moc soustředit na pravopisné chyby či špatný slovosled, hltáte slova a pocit znechucenosti roste.

Anotace
Autentický příběh popisuje proměnu sebevědomé čtyřicetileté ženy v trosku, psychicky závislou na tyranovi, kvůli němuž všechno opustila. Autorka se seznámí s charismatickým mužem a podlehne jeho slibům o medové společné budoucnosti. Do té doby inteligentní, sebejistá a úspěšná žena se nechá zcela pobláznit, opustí dosavadního partnera a vrhá se do společného života s milencem, který se rychle mění v žárlivého tyrana. Snaží se autorku izolovat od vnějšího světa, dohnat na psychiatrii (což se mu podaří), a tím ji vydírat a držet v šachu. Žije z jejích peněz v jejím domě, bere si od ní, co se mu zlíbí, a ona se nebrání, přestože musí snášet urážky a psychické i fyzické násilí. Když nakonec autorka přijde i o práci, uteče k rodičům a dá svůj život postupně do pořádku.

zdroj

Moje hodnocení: Další kniha s takhle depresivním tématem je za mnou a musím říct, že proti ostatním tato malinko pokulhává. Chování hlavní hrdinky (ačkoliv se to tak stalo) jsem nechápala až tak úplně - ano měla strach, ale bylo jí nabídnuto tolik pomoci a ona jí nevyužila. Neustále ho omlouvala a na konci omlouvá i sebe za to, že Simon jí nastavil zrcadlo a zmiňuje stockholmský syndrom. Já myslím, že zde hrál roli spíš její věk a touha po dítěti, stejně tak jako odpoutání se od Roba. Je zde krásně vidět, že dokud se Kay sama nerozhodla situaci řešit, nikdo s tím nic nezmohl. Mrzí mě, co jí Simon způsobil, i co se jí přihodilo poté. Doufejme, že to zlé už si vybrala a čekají na ní až do konce života jen samé příjemné věci. Hodnotím 4 hvězdičkami, na plný počet mi tam něco chybělo, možná trochu více smyslu?....

Enter, mami! - Martin Moravec

Na tuto tenkou knihu jsem narazila náhodou v bazaru a po přečtení recenze neodolala a za 30 Kč jí koupila. Mám ráda humorné knihy a ráda se u nich pobavím a zasměju, proto byla volba jasná. Avšak nedošlo mi moc, co najdu uvnitř. Nepočítala jsem s podobou knihy, ale nějak jsem se s tím popasovala, ale není jednoduché na takovou knihu napsat recenzi, proto tahle bude odlišná od toho, na co jste zvyklí.

Název: Enter, mami!

Autor: Martin Moravec
Rok vydání: 2016
Počet stran: 196
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-1848-3

Kniha je velmi specifická tím, že se nejedná o příběh/y, ale o sbírku článků žurnalisty Martina Moravce, které vydal buď v novinách MF Dnes nebo na svém blogu. Proto nelze napsat jednolité shrnutí děje knihy, jeden článek zabírá vždy přibližně půl stránky, takže je jich tam opravdu požehnaně. Jsou řazené chronologicky od nejstarších po nejnovější a dá se v něm docela hezky nahlédnout i do pracovního vývoje autora, protoře zde zmiňuje své vlastní pracovní pokroky, kolegy, který přichází a odchází.

Hlavní je také říct, že to není kniha, kterou si vezmete a za večer si jí přečtete. Témata se střídají, protože články vycházely jednou týdně a ne vždy byly nějak zaměřené a tak je to skákání z emancipace žen, na počítačové problémy, problémy v restauraci, s jídlem a vařením, mladá generace a PC, česká gramatika, přes oblékání obloukem ke kolegům a kolegyním z magazínu zpět k ženám. Ačkoliv jsem autora dříve nijak moc neznala, nedokázala jsem ho úplně zařadit, jeho styl fejetonů a glosů mě zaujal. Noviny nečtu a webové portály jako IDnes také ne, proto jsem s jeho výtvory nepřišla úplně do styku. Ale jeho styl se mi moc zalíbil a je možné, že v budoucnu budu jeho články vyhledávat.

Vesměs se jedná o humorné články, ironické či nadsázkové - přesně můj styl, občas se vyskytne i nějaký ten smutný - smrt se nevyhýbá žádnému místu, ani redakci magazínu MF. I tyto články mají v sobě noblesu a jsou krásné. Pan Moravec píše tak, že máte pocit, že každé slovo tam prostě patří a je na správném místě. Opět s radostí přiznávám, že i přesto, že noviny nečtu, jeho články se mi hodně líbí.

Kniha je tedy souborem autorových článků téměř až do doby vydání knihy (rok 2016), které dohromady tvoří oddechovou humornou knihu plnou neotřelých, vtipných (i smutných) článků s pointou. Nejvíce mi utkvěl v paměti vtip z jednoho článku.
"McGyver udělá z bláta bombu. Babica pomazánku." - Jak už si ty bystřejší všimly po mém výčtu témat, kterým se pan Moravec věnoval, vtip je z článku, který se věnuje vaření a kulinářských schopnostem aurota. A v podobném duchu se nese většina knihy. Četla jsem jí asi 5 dnů, z toho 2 nebo 3 jsem si projela jeden dva články a odložila, nebyl čas, zbytek jsem četla docela v kuse a moc mě to bavilo.

Anotace

"Nic se nestalo," řekla maminka do telefonu, když jí syn poradil, ať na klávesnici najde enter. "A co jsi udělala?""No našla enter.""A zmáčkla jsi ho?" "To jsi neříkal!" O učení maminky s počítačem je jeden ze sloupků, které novinář Martin Moravec napsal za deset let do čtvrtečního magazínu MF DNES. Protože si to žádá doba, některé zpětně trochu upravil a celkem 250 jich teď vydává v knize Enter, mami! Jsou to fejetony z každodenních situací, které občas zažije každý. Krátké, výstižné a vtipné. O českých restauracích, povinném zkoušení dárků o Vánocích, seznamování přes internet, o Pražácích, Brňácích i náplavách, o trapasech při lichocení ženám, o vaření, nakupování, divných lidech v posilovnách a podobně. Zkrátka o čemkoliv, co mu za těch deset let přišlo na mysl a stálo to za zaznamenání.

zdroj

Moje hodnocení: Jak jsem psala, mám ráda humorné knihy, tato je svým zpracováním trochu náročnější, skákání z tématu do tématu není úplně jednoduché pro čtenáře. Ale chronologické řazení má rozhodně svou logiku a vy si tak můžete všimnout i autorova vývoje jak v profesní sféře, stylem psaní článků, tak i střípků z jeho soukromí, které občas nakousne. Jsem ráda, že jsem si knihu zakoupila, protože je snadné se k takové knize vrátit, pro zlepšení nálady si projet pár článků a zase odložit - nebude vás hryzat svědomí o nedočtení. A podobných knih není moc, proto si této vážím. Sedla mi jak stylem, tak smyslem pro humor. Není to však klasická kniha s dějem a proto nemohu dát 5 hvězdiček, bylo by to vůči beletrii nespravedlivé. Dávám plné 4 hvězdičky a brzy se k této knize asi vrátím.

Moje nákupy na Aliexpress VI.

A po celkem krátké době jsem tu s dalšími produkty z čínského obchodu Aliexpress, kde jsem si pořídila nějaké praktické vychytávky i něco na šití. Za některé nákupy je zodpovědný přítel, protože to hrozně moc chtěl a tak jsme to zkusili. Něco je dobré, něco špatné, na to se ale podíváme podrobněji.

KRABIČKY NA SLUCHÁTKA - došly za 42 dnů, cena 0,68 USD

Píšu to v množném čísle, protože jsme si objednali každý vlastní. Tuto věc našel přítel jako praktickou alternativu pro oba - pro mě, aby se mi sluchátka nezamotávala, pro něj, aby je neztrácel. Vybrali jsme si oranžovou a fialovou barvu. V první řadě musím říct, že krabička je mnohem menší, než vypadá na fotografiích, protože nabíječka se do ní tedy fakt nevejde. Kabel možná, ale ne se sluchátkama dohromady. Zpracování je dost odfláknuté, zip vypadá, že se každou chvíli rozpadne (ne vyloženě ten zip, ale je na tak tenoučké látce), lezly z toho nitě - ty jsem již odstříhala. Co je ale nejhorší, v popisu je uvedené, že se jedná o hard bag protective case - z toho jasně vyplývá tvrdost materiálu a ochranná schránka na sluchátka.
To je bohužel omyl, krabičku zmáčknete dvěma prsty k sobě jak nic, takže v kapse nebo v batohu určitě nic neochrání. Co je fakt, tak se v ní určitě tolik nezamotají, ale to ani v látkovém pytlíčku.
Nevím jak dlouho vydrží, tipuji že moc dlouho ne, zátěžový test se zatím nekonal, docela se toho bojím. Každopádně tento předmět určitě nedoporučuji ani přes jeho velmi nízkou cenu, která je v přepočtu asi 17 Kč. Dají se za podobnou cenu najít na Ali hezčí, nápaditější a odolnější krabičky.

SPIRÁLOVÁ OCHRANA KABELU - došla za 33 dnů, cena 0,95 USD za 10 kusů

Tuhle vychytávku vybral také přítel, zdálo se mu to jako dobrá volba na naše lámající se nabíječky. Cena je zde úplně směšná, za 10 kusů asi 28 Kč, takže necelé 3 Kč za kus. To prostě stálo za vyzkoušení. Pominu-li to, že si nemůžete vybrat barvy (což v této cenové hladině chápu) a nám poslali skoro samé růžové, tak to docela pomáhá. Není to tak měkké, jak to na první pohled vypadá, je to lehce použitelné, prostě za konec namotáte na kabel a je to. Drží to, neposunuje se to, zpevní to tu část kabelu, která se láme nejčastěji a podle mě to funguje jak má. Kdyby nám poslali více normálních barev, nebo vlastně jakýchkoliv mimo růžovou, byla by to úplná bomba.
S tímto předmětem jsem moc spokojená a jelikož na jeden kabel jsme použili dva - na každý konec jeden, budeme muset objednat asi další. Doufám tedy, že tentokrát se vyvarují růžové ☺

ZÁLOŽKY VE TVARU PEŘÍČKA - došly za 38 dnů, cena 1,58 USD za 30 kusů

Na záložky jsem narazila náhodou, i když jsem něco podobného kdysi sháněla. Padly mi však do oka a to hlavně proto, že je to balení 30 kusů a tak jsem se je rozhodla primárně použít jako odměny dětem ve škole v hodinách. Je to moc pěkná malá drobná pozornost za směšnou cenu - balení vyšlo na asi 38 Kč, což vychází na nějaký ten halíř přes 1 Kč za kus. A to je prakticky nic. Ideální jako drobné pozornosti za splněné úkoly a odměny ve čtenářském kroužku. Trochu jsem se bála, jak budou zpracované, ale jsou krásné. Na docela tvrdém papíru, žádný měkký, krásný sytě barevný tisk a lesklý povrch, navíc každá je jiná, můžou si tedy děti i vybírat. Sama jsem si jednu vzala jako záložku, protože se mi moc líbila.
Myslím, že je to skvělá volba takhle do školy, i pro někoho, kdo třeba záložky často ztrácí, nebo má velkou spotřebu. Určitě jsem neobjednávala naposledy a zkusím vyhledat i jiné varianty, které tento prodejce nenabízel. Doporučuji.

BAVLNKY 50 KUSŮ - došlo za 31 dnů, cena 3,65 USD za 50 kusů

Jelikož jsem pořád přemýšlela, jak jinak vyzdobit ještě obaly na knihy, napadlo mě zkusit si vyšívání. Šla jsem do švadlenky u nás a tam chtějí za bavlnku 14 Kč. To mi přišlo hrozně moc, protože jsem si spočítala pár odstínů na základ, květiny a podobně. A to se mi dávat nechtělo, když jsem to chtěla jenom zkusit. První, co mě napadlo, bylo podívat se na Ali a hle, i tento sortiment se zde vyskytuje. Našla jsem tedy jeden z levnějších, ale obsáhlejších balíčku - 50 odstínů bavlnek za necelých 88 Kč, jedna bavlnka tedy přišla na necelé 2 Kč a to už je dost velký rozdíl. Musím říct, že odstíny jsou to pěkné, některé syté, některé bledé, každá je jiná. Když balíček přišel, měla jsem z nich velkou radost. Hned jsem to zkoušela - vyšila jsem srdíčko, kytičku a kosatec - všechno vypadá strašně. Vyšivačka ze mě tedy nebude, ale ony se ty bavlnky budou na něco hodit, teď jsem opravdu ráda, že jsem si je nekoupila zde, ale z Ali. Možná se vrátím k drhání a pokusím se vyrobit nějaké ploché drhané záložky.
S odstíny jsem spokojená, s kvalitou bavlnky jako takové taky, jsou z pěti nitek, pevné, netrhají se a díky velkému rozsahu odstínů se dají vymyslet i složitější vzory. Jediné minus je, že tam je od každé jen jeden kus, když vám tedy na nějaký větší vzor nevystačí, máte smůlu. Pro ty, kdo ví, kolik toho budou potřebovat, doporučuji brát buď dvě balení rovnou a nebo si vybrat balení 20 nebo 30 kusů po více balení - ušetříte a budete mít dost kusů od jednoho odstínu.

LÁTKOVÉ OBRÁZKY 10 X 10 CM - 8 kusů (PATCHWORK) - došlo za 42 dnů, cena 4,42 USD (106 Kč = necelých14 Kč)

Další látky na obaly na knihy, chtěla jsem další látku, kterou by se dal vyzdobit jednobarevný obal na knihu. Návod na ušití kdyžtak ZDE. Obrázky medvídků a kočiček mi přišly roztomilé, opět jsem si však nevšimla materiálu - zde uvedeno sateen fabric, níže však cotton fabric. A samozřejmě to není ani jedno. Jedná se o hrubou látku - bavlna s příměsí něčeho umělého, není to příjemné. Barvení látek je plytké, barvy jsou vybledlé, nehezké a co mě ale po doručení naštvalo nejvíce bylo to, že většině látek utíkají docela dost silné nitě. Takže některé jsou nyní až o 1 cm menší, protože se to neustále třepí (je to vidět i na fotkách - trčící nitě). Během dopravy to asi dostalo taky pěkně zabrat. Mrzí mě to, protože motivy samy o sobě jsou docela hezké, hlavně kočičky. Co se dá dělat, nějak to budu muset využít.
Bohužel / bohudík už tento produkt v nabídce není - proto vás odkaz dostane na stránku, kde je vidět co jsem si koupila a odkáže vás to na podobné produkty. To samé ale k sehnání v tuto chvíli není a je to dobře. Určitě nedoporučuji ani prodejce a ani tyto patchworkové čtverečky. Cena za kus se zdá fajn, ale uvědomte si, že zaplatíte 14 Kč za 10 x 10 cm barvené látky s motivem, který se vám polorozpadne. Dala jsem 106 Kč za něco, z čeho využiju možná půlku a ještě nevím jak, protože si neumím představit, že by se mi podařilo tohle nějak hezky našít na obal na knihu. Velká škoda, vyhněte se raději obloukem.

To je vše, co zatím doma mám, brzy snad ale dorazí další várka, tak se těšte na další díl nákupů ☺

Holčička, která odmítala vyrůst - Isabelle Caro

Pokračovala jsem v tématu násilí a nátlaku a přečetla si knihu, která zezačátku vůbc nevypadala, že by se toho týkala. Brzy jsem však pochopila, že zde jde opět o úplně jiný typ týrání, které vedlo ke zničení lidského života. Jak? To si přečtete níž.

Název: Holčička, která odmítala vyrůst

Název v originále: Petite fille qui ne
voulait pas grossir: Ma bataille contre l'anorexie

Autor: Isabelle Caro
Překlad: Jiří Žák
Rok vydání: 2011
Počet stran: 236
Nakladatelství: XYZ
ISBN: 978-80-7388-573-1

Isabelle začíná svůů životní příběh tím, že převypravuje život své matky, dle toho, co si pamatuje z jejího vyprávění. Když se dostane na řadu i ona, aby se podělila o své vzpomínky z útlého dětství, není to nic příjemného. Matka jí zamyká doma a odmítá jí pouštět vůbec ven na čerstvý vzduch, protože se bojí, že by holčička začala růst. Kupuje jí malé oblečení i boty, aby sama v sobě vyvolala pocit, že Isabelle je pořád malinká holčička. Otec s nimi moc nežije a když se občas doma vyskytne, nepůsobí ani jako výchovný prvek ani jako osvoboditel z jejího vězení. Jak roste, přilne k houslím a chce být virtuózkou. Její sen se jí však ne a ne splnit a tak se vrhne na herectví, kde se jí daří. Její neustálý boj s váhou je však tou největší překážkou k jakémukoliv splněnému snu. Posledních několik let tráví po nemocnicích, kde se jí snaží pomoct, ona však odmítá, i když cítí, že je to nutné. Snaží se však povědomí o své nemoci šířit dál a doufá, že tím pomůže jiným nemocným či ostatním, aby se anorexie vyvarovali. Je to smutné, ale Isabelle nakonec svůj boj prohrála, knihu však stihla dokončit a je tam vše až téměř do konce.

V první chvíli po začtení má člověk pocit, že čte nějaký vesnický román zaměřený na psychiku, pak mi ale došlo, že ne. Jde o střípky minulosti skutečného člověka, ve kterém jeho matka vypěstovala nemoc tak hroznou, že to Isabelle stálo život. Je sice krásné, že na konci oběma rodičům odpouští, ale nemyslím si, že by to stačilo. Že byla její maminka také psychicky nemocná je sice pravděpodobné, ale to nic moc nemění na tom, jak dopadla její dcera. Musím říct, že po dočtení na mě ležela (obrazně řečeno) veškerá tíhá světa, ten tlak na hrudi jsem už dlouho necítila. Bylo mi z toho úzko a chtělo se mi plakat nad zmařeným životem.

Po tom, co si člověk uvědomí, že je to vyprávění života autora, najednou jako by člověk přestal sledovat, zda je věta správně napsaná, zda jazykově sedí, není v ní chyba, či není špatně slovosled. Tyhle věci jdou stranou a musím říct, že mě tedy překvapila čtivost textu. I přes tu psychickou tíhu, kterou si nesete celou knihou od chvíle, kdy pochopíte, kam příběh bude směřovat. Je to smutné, depresivní, ale příběh vás strhne. I přes veškerou snahu o nadhled, zde se minepodařilo se povznést a prostě číst. Musela jsem to rychle dočíst a tak jsem knize věnovala každou svou volnou chvilku, proto jsem měla dočteno za 2 dny.

Osud autorky mě mrzí, ale oceňuji její odvahu na konci. Ilustrační obrázek totiž není ilustrační, je na něm skutečně autorka, ve svém nejhorším stavu, tělo vypadající jako z koncentračního tábora. Zde je krásně ukázáno, jak nespolupracuje mozek a tělo dohromady - tělo vidí jiný obrázek než osoba zvenku. A samozřejmě chápu, že spousta věcí je upravených, hlavně jména zúčastněných osob, pro ochranu nejen jejich, ale i Isabellinu.

Fyzická podoba knihy je obyčejná, je to měkká vazba s lesklou obálkou, hřbet je pevně zpracovaný, takže je odolnější vůči rozlámání. Kniha není obsáhlá textově, ale je tištěná na hrubém papíře s příjemným řádkováním i velikostí písma, takto mi sedla úplně dokonale. I v tomto ohledu je kniha úžasná a je jen toto jediné vydání, třeba se však jednou kniha dočká ještě lepšího zpracování a vyjde nové vydání. Prozatím je toto jediné.

Anotace

Její fotky obletěly celý svět, aby pomohly v boji s mentální anorexií. Isabelle Caro - modelka trpící touto nemocí pózovala na šokujících fotografiích Oliviera Toscaniho. Rozhodla se světu ukázat své tělo. Vyhublé až na kost, nahé… Její odvaha odhalit se rozdělila svět. Někteří ji i celou kampaň proti poruše příjmu potravy ocenili, jiní fotografie šmahem odsoudili a kampaň označili za příliš krutou. Nakonec se rozhodla svůj příběh sepsat. Příběh, kam až tato nemoc může zajít. Dva roky po jejím vydání modelka Isabelle Caro svůj boj prohrála. Zemřela ve věku 28 let.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha je naprosto úžasná, krásně čtivá, jednoduchá na čtení jazykově, horší je to s psychickou stránkou, ta je velmi silná. Nebudete se moci odtrhnout, příběh vás pohltí, budete kroutit hlavou nad spoustou věcí a mnoho dalších věcí vám uvízne v paměti natolik, že si na ně bez problémů vzpomenete i po delší době. Pokud se někomu dostane kniha do ruky, neměl by váhat a určitě by sí jí měl přečíst. Není to kniha, ke které se budete rádi vracet - jednou stačí, ale věřte mi, že na ní nezapomenete. Proto jí rozhodně doporučuji, počítejte však s variantou, že vás kniha rozloží na depresivní atomy. A to je ten typ otisku, který po dočtení očekáváte - že nezapomenete za týden, o čem to bylo. Hodnotím plným počtem a každá z těch hvězdiček je naprosto zasloužená.

Ženu ani květinou ... - Simona Monyová

Po nedávném dočtení knihy Srdceboly jsem se vrhla na další knihu paní Monyové, tentokrát zaměřenou na vyložené domácí násilí.

Název: Ženu ani květinou ...

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
Nakladatelství: Belami
ISBN: 978-80-87166-09-3

Příběh nás zavádí do života celkem slavné herečky Reginy a malého syna Filipa. Ta se na jedné akci seznamuje s Markem, ne nijak okouzlujícím mužem, který však disponuje zvláštním charismatem, a ona se do něj zamiluje. Od začátku je to vztah velmi zvláštní, on netouží po sexu, vrací se za bývalou ženou Kateřinou, především s ní však holduje alkoholu, který mění jeho osobnost z krotké a pečující na agresivní a útočnou. Časem si Regina přiznává, že miluje obě jeho stránky, co však nemůže překousnout je to, že se s Kateřinou nikdy ve skutečnosti nerozloučil a často se k ní natruc vracel, nasávali spolu a pak Reginu dost hnusně uráželi. Postupně situace graduje a Markovy útoky jsou čím dál horší, ona ho i přesto neustále omlouvá, protože po útoku u něj příchází fáze láskyplného snažení a proseb o odpuštění. Jestli se podaří Regině dostat ze spárů Marka a začít žít normální život, to si už musíte přečíst.

V první řadě chci říct, že během čtení knihy jsem se dozvěděla o autorčině násilné smrti a nejspíš rukou svého manžela. To najednou však dává knize úplně nový rozměr, jakoby popsala své vlastní pocity a zážitky. Je to až k neuvěření, že člověk může popsat takové hrůzy, které zažije na vlastní kůži a ani v knize, stejně jako v reálném životě se nenašel nikdo, kdo by jí z toho vytáhl. A muselo to dojít až za hranu, kdy už život vrátit nejde. Navíc to okolí muselo tušit a nikdo nepomohl, byla v pasti stejně jako Regina.

Jinak je kniha dost podobná již zmíněné knize Srdceboly a to jak po stránce obsahové, tak samozřejmě i stylem. Obsahově bych tyto dvě knihy od sebe odlišila tím, že Srdceboly jsou spíš o psychickém teroru, tato kniha je sice také o psychickém týrání, ale především o se zde objevuje i ta fyzická podoba, kdy se hrdinka mojí o život, je napadána a navíc je její život v přímém ohrožení (příhoda v autě, která díkyohu skončila dobře). Od začátku působí kniha dost depresivně, smutně a cítíte takový jemný tlak. Příběh je psaný opět velmi čtivě, poutavě, ale ten tlak působí jako kámen na krku či hrudníku.

Ano, začetla jsem se hned, ale nebyla to pro mě jednohubka, trvalo mi 2 dny se prokousat pouhými 128 stranami, musela jsem jí odkládat. Téma je to vážné, smutné a citlivé. Stejně jako hlavní hrdinka, její charakter mi trvalo delší dobu pochopit, protože ačkoliv jsem se s tématem počínajícího domácího násilí setkala na vlastní kůži, nechápala jsem, proč se ona nesebere a neodejde, jako jsem to udělala já. Určitou roli tam hrál určitě i její syn Filip, který k Markovi přilnul, ale vše se dá řešit, dítě si odvykne. Ale ona ho milovala (i když to já taky) bohužel mi přišlo, že až s náboženskou úctou mu vše odpouštěla. A z toho by se nemohl vyklubat zdravý vztah. Nepoučitelná žena v začarovaném uzavřeném kruhu - tak na mě Regina působila a bohužel to byla asi i situace Simony Monyové.

Takováto kniha se opravdu těžko recenzuje, protože jsem ovlivněna emocemi ohledně autorky i tím, co se dělo v knize. Působí to na slabiny lidských životů a červíček se zavrtává a nahlodává. Určitě to vše, co paní Monyová napsala i co prožila, muselo být strašné a ve spoustě případů se to určitě i překrývá. Musím na to pořád myslet a je mi to neskutečně líto. Možná, že boj proti týrání není tak viditelný a propagovaný, jako by si zasloužil. Nežijeme přeci v pravěku ani středověku, kde by chlap měl mít právo odtáhnout svou ženu za vlasy kam se jemu zlíbí a je hrozné, kolik žen na to doplácí svým životem.

A co ještě stojí za zmínku je konec. Musím se přiznat, že v první i v druhé chvíli jsem si myslela, že prostě někdo poslední kapitolu z knihy vytrhl a mě teď chybí. Po prozkoumání nepoškozenosti knihy jsem usoudila, že tomu tak není. Přesto mi to nedalo a hledala jsem na internetu online verzi v .doc nebo .mobi, abych porovnala, čím to končí. Obě verze končily stejně jako ta moje knižní. Teprve v tu chvíli jsem usoudila, že mi nic k dočtení nechybí a je jen na mě, jaký závěr hlavní hrdince zvolím ve své hlavě. Autorka to nechala na nás. V každém případě to, jak je kniha psaná a řazená, kdy začíná jakoby přítomností, pak se pouští do vyprávění, jak to začalo, občas utrousí poznámku o tom, jak se to vyvinulo do budoucnosti, je trošku matoucí a tak i ten závěr nelze definitivně rozhodnout. A myslím si, že to bylo i záměrem.

Anotace

Kniha Ženu ani květinou ... vypráví o tom, co všechno zraňuje mužské ego, a co všechno jsou ženy schopny snášet ve jménu takzvané osudové lásky.

zdroj

Moje hodnocení: Z celé knihy jsem rozpačitá, je to úžasně napsané, proti tomu nemůžu říct vůbec nic. Téma je smutné a depresivní samo o sobě, takže to rozhodně není žádný humorný román. To že je autorka po smrti, která s knihou souvisí, přídává na vážnosti celému příběhu. Možná tomu přikládám větší význam, než to má, ale já to tak cítím. Budiž jí země lehká. Já si knihu znovu už asi nepřečtu, ale NIKDY na ní nezapomenu, stejně jako na samotnou autorku. Musím samozřejmě ohodnotit a zde to nejde jinak než 5 hvězdičkami.

Cizinec - Ursula Poznanski, Arno Strobel

Během nemoci jsem už měla chvíli pocit, že prokrastinuju, tak jsem se pustila do dlouho odkládané knihy od mé oblíbené autorky Ursuly Poznanski, tentokrát však ve spolupráci s Arno Strobelem. Jestli se toto spojení vyplatilo, či bylo na škodu, to se dozvíte níž.

Název: Cizinec

Název v originále: Fremd
Autor: Ursula Poznanski, Arno Strobel
Překlad: Ivana Führmann-Vízdalová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 312
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5964-2

Joanna zažívá úplně normální odpoledne, dává si sprchu po pracovním dni, když slyší ze spoda domu hluk. Opatrně se jde podívat a místo, aby rovnou volala Policii je konfrontovaná s cizím mužem, který však vehementně tvrdí, že je její vlastní snoubenec. Prý spolu žijí už skoro rok v tomto domě, po domě však není jediná památka o jeho existenci a ona nezná ani jeho jméno. Postupně si ho začne pouštět k tělu, protože její okolí potvrzuje to, co tvrdí on. Jak je ale možné, že si na nic z toho nevzpomíná, nic jiného však nezapomněla. Poté se ona sama začne chovat zvláštně, neumí ovládnout své chování a navíc Erika poraní, on k ní okamžitě pojímá ještě větší podezření a chce s ní skončit, i přes veškerou svou trpělivost. Pak mu však vlivem okolností dochází, že mu jde o život a poté i Joanně a tu chce i tak za každou cenu zachránit. Jsou v tom společně a vymýšlí neskutečný plán, jak z toho ven. Zapletou se totiž s úplně jinou sortou.

Jak jsem zmiňovala v úvodu, Ursula Poznanski je jednou z mých nejoblíbenějších autorek, ale tohle jsem nečekala. Wow to byla jízda. Knihu jsem začala číst během nemoci jeden den odpoledne a i přes to, že jsem měla v plánu shlédnout můj milovaný seriál, nedošlo na něj. Skončila jsem v půl jedné ráno úplně vyždímaná emocemi, ale spokojená, že jsem se dozvěděla, jak to dopadlo. To prostě nešlo odložit. Od začátku jsem se do knihy ponořila, její čtivost mě překvapila a s knihou jsem jedla i chodila na WC. Příběh mě strhl s sebou a nepustil. A právě čtivost je pro tuto autorku typická, ještě jsem nenarazila na jedinou její knihu, u které bych se nudila, nutila ke čtení nebo jí odkládala.

Záhadná situace se začíná hned od začátku rozplétat, dialogy byly nenucené, příjemné, nic u čeho bych si klepala na hlavu, tak akorát to odsýpalo a především pro mě nebyl problém se vcítit do jakékoliv postavy. Vyprávění probíhalo střídavě z hlediska Joanny i Erika, takže se některé scény/situace prolínaly a člověk se o nich dozvěděl z obou stran. To se mi hodně líbilo, protože to dávalo všemu lepší možnost pro pochopení obou hlavních postav.

Upřímně musím říct, že ze závěru jsem byla úplně odvařená, někomu to může možná připadat trochu ujeté až do stylu Chucka Norrise, já jsem však důvěřivá a myslím, že by se to takto klidně mohlo stát. Však podobné organizace (dalo by se říct až extremistické) existují a nevím, proč by nemohli takto zkoušet přitáhnout pozornost k tématu, které potřebují pro volební účely. Ale nebudu už více prozrazovat. Konec má neskutečný spád, vyprávění je plynulé a neskutečně napínavé. Za co jsem ale hrozně vděčná je to, že se vysvětlení pozadí příběhu a všech neobjasněných aspektů se neodehrává na posledních pěti stranách, jak jsem se s tím setkávala v poslední době. To mě skutečně hodně štve, protože to pak vypadá, že autor už nevěděl co dál, tak to rychle ukončil. Zde je to přesně naopak, vše dostatečně vysvětlené, objasněné a pomalu a klidně dovyprávěné.

Když si vezmu, že celá kniha se odehrávala v docela krátkém časovém úseku, musím přiznat autorům, že informací je zde opravdu mnoho a přitom to po dočtení nepůsobí přeplácaně ani nahuštěně. Je to neskutečné, co tito dva autoři dokázali splodit za krásné dílo. Už se těším na další knihy, třeba budou i další jejich společné.

Anotace

V Joannině domě náhle stojí cizinec. Tvrdí, že je její životní partner. Ale ona ho dosud nikdy neviděla. Erik se večer vrací domů ke své Joanně. Ale ona ho nepoznává. Myslí si, že se k ní ten cizí muž vloupal. V domě nejsou žádné jeho věci. Žena. Muž. Čím víc se pokoušejí situaci pochopit, tím je zamotanější. Někdo tu hraje děsivou hru. Hru, která se brzy projeví jako smrtelně nebezpečná pro oba…

zdroj

Moje hodnocení: Celkově mi nijak extra nevyhovují spolupráce dvou autorů, protože dílo často ve finále působí docela schizofrenicky. U kolektivu autorů je to něco jiného, ale dvě osobnosti dohromady, kor muž a žena - no měla jsem z toho docela obavy, aby mě má oblíbená autorka nezklamala. O tom však nemůže být ani řeč. Z knihy jsem skutečně nadšená, líbí se mi i po fyzické stránce - hardback s papírovým přebalem, který se graficky opravdu povedl. Písmo akorát velké, dobře dělené, nic zhuštěného, rozsah textu akorát, rozdělení do kapitol jen číselně a čtenář to nijak moc nepocítí. Kniha je naprosto úžasná a já jí všema deseti doporučuji, proto nemohu hodnotit jinak, než 5 hvězdičkami.

Moje nákupy na Aliexpress V.

Po delší době přináším nové nákupy, které jsem uskutečnila přes asijský eshop Aliexpress. Musím říct, že za posledního čtvrt až půl roku se mi stalo to, že mi docela dost věcí nepřišlo, ty vám tu ale určitě nemůžu ukázat. Uvidíme, pokud ještě přijdou, budou v některém z dalších dílů. Mám silný pocit, že je to vinou České pošty a ne přímo prodejců, ale s jistotou to říct nemůžu. Každopádně je tam stále možnost nákup reklamovat (refund) a oni vám vrátí peníze. Jen jednou se mi stalo, že by byl problém a to tak, že nemám ani balíček, stále nejsou aktuální dodací informace a přesto mi byla žádost o vrácení peněz zamítnuta. Důvod neznám, ale šlo o pár drobných naštěstí. Cena se bude malinko lišit, protože kurz jde nahoru a dolů, ale jedná se o pár haléřů, maximálně korun. Jdeme tedy na předměty, co jsem si pořídila a zda z nich mám radost, či jsem zklamaná, to si přečtěte níž.

OMYVATELNÝ PENÁL S KOČIČKAMA - došlo za 36 dnů, cena 1,49 USD

Protože jsem letos začala více učit, potřebovala jsem si pořídit penál na potřeby do hodin - propisky, fixy na tabuli, gumu a podobně. A jelikož pořád převažuje psaní na tabuli křídou, chtěla jsem něco omyvatelného, abych to nemusela tak často prát a narazila jsem na tenhle penál s kočičkama. Prostě úžasný. Čekala jsem na něj docela dlouho, ale stálo to za to. Po rozbalení byla silně cítit pneumatika, ale to po čase zmizelo. Už si bez něj hodiny neumím představit, nosím ho i do kroužků. Je vzhledově krásný (jen na zadní straně má čínské klikyháky, ale to se dalo čekat), lehce se otírá a udržuje a díky kočičkám se mi hrozně moc líbí. Za mě skvělá volba, kor za nějaký v přepočtu necelých 40 korun. Určitě doporučuji, mají i více barev.

SAMOLEPKY DO DIÁŘE (I NA DIY) - došly za 31 dnů, cena 1,01 USD

Už více jak rok se mi daří si jakž takž pěkně vést diář, mám Čtenářský diář vydávaný knihovnou Jiřího Mahena v Brně a jsem s ním moc spokojená. A abych měla nejen tuto organizaci snazší, zalíbily se mi samolepky, které vypadají jako komiksové bubliny. Mají dost prostoru pro text, vypadají hezky a jsou černobílé jako můj diář. Je tam celkem 40 kusů a je každý trochu jiný, to velice oceňuji. Hodí se to i na nějaké DIY, nebo vlastní organizéry a podobně. V jednom předmětu je 20 motivů a verzí samolepek, takže si vybere určitě každý. Cena téměř směšná - pod 25 Kč. Akorát doručení na tak malinký balíček bylo dost dlouhé a potřebujete tenk permanentní fix, protože mají samolepky hladký povrch. Určitě doporučuji, vypadá to krásně a zaujme každého.

Obaly na polštáře.....kapitola sama pro sebe, protože jsem po nich koukala už dlouho. A když už jsem se rozhodla, že si nějaký pořídím, nezůstalo samozřejmě u jednoho, nemohla jsem se vůbec rozhodnout. Nakonec se to zaseklo na čísle 5 a tolik jsem jich i objednala. Všechny jsou s motivem knih či čtení. Náplně do nich jsem kupovala na webu Reklamní technologie, kde jedna náplň vyjde na necelých 50 Kč - pokud na tom nechcete spát. Je hezky naducaná, plná, žádný chcípáček, ale spát se na tom nedá, možná tak občas ležet na gauči - je to dost hrubé a cuckovité, na pohled to ale vypadá krásně. Odkaz na produkt je ZDE.

POVLAK NA POLŠTÁŘ S MOTIVEM KNIH I. - došel za 33 dnů, cena 3,59 USD

Chtěla jsem zvelebit náš malý byteček a tak jsem vybírala nějaké povlaky na polštáře a tohle je jeden z favoritů. Je z hrubé lněné látky, černobílý motiv kytiček, cácnců, ornamentů, hodin a k tomu nápis "Time To Read" - hned mi padl do oka. Na výběr zde bylo z asi 25 motivů, můj nese označení P8. Bohužel koukám, že na tomto odkazu už není dostupný, ale je možné, že když zadáte podobná klíčová slova, najde vám to to samé od jiného prodejce.
S povlakem jsem moc spokojená, po dodání sice malinko zapáchal, ale rychle se to vyvětralo, praní by to možná urychlilo. Zapínání je na spodní straně na malý plastový zip, jehož konec se snadno schová. Velikost je 45 x 45 cm a na gauči vypadá opravdu nádherně a cena necelých 90 Kč je krásná.

POVLAK NA POLŠTÁŘ S MOTIVEM KNIH II. - 3 motivy, došly za 46 dnů, cena 2,69 USD

Další povlaky na polštář jsou od jednoho prodejce z jednoho produktu, jen jsem si vybrala více motivů. Tyto šly opravdu dlouho a už jsem si myslela, že jsou ztracené, ale naštěstí došly. Jsou z takové silonové látky, jemné, ale hodně umělé - polyester, což jsem nečekala. Myslela jsem, že jde o len nebo bavlnu. Ale to je moje chyba - špatně jsem se podívala na popis předmětu. Vše ale vynahradí barevnost potisku a jeho sytost, protože barvy jsou nádherné, živé, je to dost pěkně udělané, žádné cákance mimo nebo neostré hrany. Je důležité upozornit na to, že zde nejde o potisk, ale o obarvení, tudíž motiv po hmatu nepoznáte, nic nevystupuje a tak nehrozí, že by se to začalo trhat nebo praskat.
Vybrala jsem si tedy 3 motivy u jednoho předmětu, nesou označení 1 - It´s a good day to read a good book, 2 - So many books, so little time a 8 - Wtf do you mean i buy too many books?! (který přítel označil za vševystihující) a všechny jsou momentálně dostupné, dokonce i za stejnou cenu - v přepočtu kolem 65 Kč - což je naprosto krásná cena. Mají rozměry 45 x 45 cm stejně jako ty ostatní.
Barvy jsou opravdu tak syté, což na obrázcích není až tak úplně vidět, zapínání je opět na bílý malý umělý zip a vypadají úplně skvěle. Jsem s nimi moc spokojená a určitě si do budoucna plánuji vybrat další motivy.

POVLAK NA POLŠTÁŘ S MOTIVEM KNIH III. - došel za
32 dnů, cena 2,79 USD

Poslední povlak, který jsem si pořídila je opět hrubý z látky podobné lněné. Má na sobě tentokrát černo červený nápis "I ♥ BOOKS", přičemž červené je právě to srdíčko. Moc se mi líbil a musím říct, že jediný nezapáchal. A vypadá moc hezky, líbí se mi i jeho ne úplně bílá látka, je béžová, jako přírodní a skutečně i na dotek napodobuje len. Tento mi přišel jako první a měla jsem z něj velikou radost. Ty barevné výš se mi ale líbí mnohem více. Zapínání má stejné jako ty předchozí - drobný plastový zip, který po zapnutí není prakticky vůbec vidět. U těch zipů celkově se bojím, že odejdou nejdříve, uvidíme. Každopádně i tento moc doporučuji a myslím si, že výběr je obrovský, cena úžasná (pod 70 Kč) a zpracování docela kvalitní - žádné nitě, fleky, švy pevné. Určitě i tento mohu doporučit.

LÁTKA - OBAL NA KNIHY - došla za 38 dnů, cena 3,99 USD

Poslední věcí, kterou vám tu dnes ukážu je látka, kterou jsem si vybrala jako ozdobu na ušití obalu na knihu. Jak víte, nějakou dobu se již o to snažím a chtěla jsem zkusit i něco kreativnějšího a veselejšího. Návod na ušití kdyžtak ZDE. A proto jsem si vybírala nějakou hezkou látku, která by se ozdobně dala našít na přední stranu. Výběr nebyl velký a jediné, co mi padlo do oka byly tyto "holčičky", které vypadaly, že budou stejně barvené jako mé syté povlaky na polštář. Bohužel jsem opět přehlédla to, že se jedná o polyester, takže kluzká, lesklá látka. Ale barvy má opravdu krásné.
Dle rozměrů se nejde řídit, protože obrázek je malý a okolí (které obstřihnete) zabírá docela dost místa. Vyjde z toho tedy jen málo použitelné látky.
Mají tam stále ještě k dispozici 20 různých motivů, já si vybrala 15 - holčičku s motýlkama a knihou v ruce (jak tématické ☺). Látka je zrcadlová, takže dostanete vlastně 2 použitelné obrázky, nejspíš je to určené na tenké tašky, aby se to uprostřed přehnulo a z obou stran byl stejný motiv. Já to použila jinak, rozstřihla jsem to napůl, odměřila stejné obdélníky a mám stejný motiv k našití na přední i zadní stranu obalu. Ještě jsem ho tedy nerealizovala, ale je to v plánu (našpendleno).
Myslím si, že za tu cenu - asi 98 Kč - jsem sáhla vedle, protože u nás se dají sehnat hezčí motivy za podobnou cenu a jsou na bavlně. Látka mi k šití nevyhovuje, protože se to krčí, je to až moc kluzké a jemné a bojím se i toho, že se to bude rychleji špinit a hůř prát. Látku vám tedy nedoporučuji, zkuste se podívat po jiné, která bude buď bavlněná a nebo tento sortiment nekupujte na Ali, ale obejděte si švadlenky a galanterie - seženete lepší za stejnou cenu.

To je pro dnešek všechno, už pro vás ale připravuji další várku produktů a vychytávek z Aliexpressu ☺ Brzy se těšte.

Srdceboly - Simona Monyová

Náhodou jsem narazila na FB, ve skupině věnované knihám, na diskuzi ohledně knih, které se věnují domácímu násilí, týrání - partner či rodiče, a podobně. Vyselektovala jsem si pár knih, které mě zaujaly a Srdceboly od Simony Monyové jsou první knihou, kterou jsem si zvolila, i díky jejímu rozsahu.

Název: Srdceboly

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
Nakladatelství: Belami
ISBN: 978-80-87166-09-3

Hlavní hrdinka je po rozvodu, s bývalým manželem nevychází a bohužel ani s dospělým synem. Po dlouhé době nachází o mnoho let mladšího partnera Adama, který má sám malého synka a je bohužel vdovcem. Zezačátku se zdá jako milý, starostlivý a zodpovědný, časem se v něm však projeví jeho pravé já - egoistický a sobecký muž se sklony k psychickému teroru. To, co poté hlavní hrdinka zažívá a že otec vlastního dítěte ho dokáže používat jako zbraň proti nevlastní matce, to jsem ještě neviděla. Samostatná žena se stává jen hračkou v rukách psychopata, který s ní hraje jak potřebuje a jako vodící šňůrky používá nejen dítě, ale i citové vydírání. Zda se jí z toho nakonec podaří dostat, si budete muset přečíst sami.

V první řadě musím říct, že jsem se do knihy pustila téměř hned po donesení z knihovny a to hlavně kvůli jejímu rozsahu - pouhých 128 stran vypadalo na jednohubku. Bohužel se to tak jen zdá, drobné písmo a náročnost na psychiku to dost ztěžuje. Fyzickou podobou a zpracováním mi to připomíná Zdenu Frýbovou. Avšak obsah, ten je úplně někde jinde. Autorka si vás podmaní svou čtivostí až nebudete moci přestat číst. Já musela, protože to na mě byla prostě silná káva. Vše tak realisticky popsané, dialogy jako opravdu ze života, nic přehnaného ani přihlouplého.

Chci jen říct, že autorka určitě čerpala z části ze svého soukromého života a cítím v tom část autobiografie, protože člověk některé situace a dialogy nevymyslí, to prostě musí zažít. A to nemluvím o tom, kolik citu a emocí se v knize skrývá. Prýští z ní ven jako gejzír, realita odhalená na kost a za celou knihu mi nepřišla jediná věta, které bych nevěřila. Těžko se hodnotí něco, co je takto smutné s psychologickými aspekty. Kniha je určitě hodně velkým přínosem pro vlastní obohacení, nejen tedy o to knižní, ale i o zkušenost, s kým vším a čím je možné se setkat. Myslím, že ten psychologický přínos je asi největší.

I přesto, že já sama jsem se s hlavní hrdinkou úplně neztotožnila - její představa vztahu, kdy staví sex a svou fyzickou podobu nad vše ostatní. Musím říct, že její nízké sebevědomí mě mrzelo, protože žena by nikdy neměla být takto "podřízená" muži a nechat se sebou orat. Ano, asi si budete říkat, že to jsou jen řeči někoho, kdo se s ničím podobným nesetkal. Ne v takové míře, ale sama jsem se s podobnou situací na vlastní kůži setkala a stalo se to jednou. Nikdy více.

Vím, že autorka nepsala jen tyto psychologické knihy, ale i humorné a zaměřené na jiné aspekty vztahů - mezi tchýní a snachou, matky a dítěte, milenec, láska jako taková a podobně. A proto se určitě vrhnu i na další knihy autorky, protože se mi tento styl líbí a vyhovuje mi.

Anotace
"Svatební pochod mi vždy připomíná hudbu, která se hraje, když vojáci táhnou do boje," řekl lyrický básník Heinrich Heine a nevědomky tak s předstihem naprosto dokonale vystihl obsah knihy Srdceboly. Je to příběh o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí na bojišti, je to příběh plný vášně, intrik, touhy, žárlivosti, sexu, paniky ze stárnutí, osobní nezralosti, lží a pomstychtivosti. Je to příběh pro všechny z Vás, kteří už vědí, že manželství není souboj. V souboji se totiž dá vyhrát.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha je velmi smutná a je složitější ji číst především z té psychologické stránky. Na druhou stranu jí však určitě všem doporučuji, je to dobrá zkušenost někoho, kdo minimálně část z toho zažil na vlastní kůži. Je to hodně čtivé, připoutá vás to a nedovolí odložit, dokud nedočtete a pak vás vyplivne, abyste si s emocemi poradili sami. Určitě si přeji více takových knih, protože takhle silné poučení o tom, co se kolikrát děje v naoko šťastném manželství, jen tak jinde nenajdete. Za mě plně zasloužené 4 hvězdičky.

Doplavat domů - Deborah Levy

Odeonka, kterou jsem zvolila do Čtenářské výzvy 2019 na Databázi knih. Zakoupena ve výprodeji na Knižním klubu za asi 40 Kč, tak jsem se do ní hned pustila. A doteď nevím "co tím chtěl básník říct".

Název: Doplavat domů

Název v originále: Swimming home
Autor: Deborah Levy
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 160
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1540-1

Rodina je na dovolené ve vile s bazénem na francouzské riviéře - Joe (básník), Isabell (reportérka) a jejich dcera Nina, spolu s nimi ještě přátelé - manželský pár Laura a Mitchell. Jednoho ráno objevují v bazénu plavat nahé tělo - živé Kitty Finchové, což vyděsí obě strany. Přijela na dovolenou, ale vila je obsazena, Isabell ji nabídne zůstat v jediném volném pokoji. Její pozornost se však upíná k Joeovi, kterému předá svou báseň a chce slyšet jeho názor. On si ji sice přečte, ale nedokáže jí na to zatím říct nic konkrétního, během té doby je však jasné, že Kitty zvaná Kitty Ket je výstřední, nekontrolovatelná a nejspíš i lehce "nenormální". Jediný, kdo si k ní nachází cestu je Nina, vše se řítí jedním směrem, ale nic není takové, jako na první pohled vypadá.

Musím říct, že tohle mě donutilo hodně přemýšlet. Začátek vás nutí od začátku přemýšlet, co tím bylo myšleno a v závěru, když se to tak trochu opakuje, mi hlavou běhalo jenom jedno velké "COŽE?". Kvůli malému rozsahu jsem si knihu vybrala a jelikož tématiku vody mám ráda, i podle přebalu se mi to líbilo. Po otevření jsem byla však okamžitě zmatená a ten pocit po celou dobu čtení nezmizel. Měla jsem pocit, jakoby mi pořád něco unikalo.

Postavy byly místy dost absurdní, stejně tak dialogy i situace. Jediný, kdo mě celou dobu iritoval a to doslova, byla postava Kitty. Bože jak ta mě štvala. Občas jsem pro její chování měla pochopení, ale i přesto jsem jí neměla ráda. Neumím to vysvětlit, asi šlo hlavně o její výstřední chování a bezohlednost, ale bylo to velmi nepříjemné. Ostatně celková atmosféra knihy byla velmi zvláštní. Neumím to popsat, ale přijde mi to spíš jako nějaké zvláštní umění, než klasická kniha. Spousta věcí vyloženě nedává smysl a přitom vás odvádí od děje. Myslím, že to autorka chtěla vzít trochu z té filozofické stránky, ale ve výsledku se to nepovedlo.

Kniha není obsáhlá, má pouze 160 stran a vzhledem k tomu, jak to na mě působilo se četla docela dobře a rychle. I přes zvláštní slovní spojení a věty, které postrádají smysl, to bylo docela čtivé. Text byl tedy poměrně složitější oproti normální beletrii, kostrbatější a ne tak uhlazený. I přesto to nebylo úplně nezáživné či nečtivé. Prostě z toho mám pořád tak rozporuplné pocity, navíc závěr, který postrádá konec, milion nezodpovězených otázek, to vše najednou ve mě evokuje prostě chaos. Děj je povrchní, nemá hloubku a možná právě proto takhle působí.

Anotace

Francouzská Riviéra, rodinka na dovolené. Osoby a obsazení: Joe je uznávaný básník, jeho manželka Isabel pracuje jako reportérka. Plus pubertální dcera plus dva rodinní přátelé. Tuhle idylku naruší neznámá dívka, která se jednou ráno koupe nahá v jejich bazénu. Kitty je výstřední, nevypočitatelná, možná duševně narušená mladá žena… Během jednoho týdne se životy všech obrátí naruby.

zdroj

Moje hodnocení: Vzhledem k tomu, že kniha není nijak obsáhlá, nevím víc, co k otmu říct. Nemůžu říct, že by se mi to vůbec nelíbilo, ani že se mi to líbilo. Na podobný konec většinou reaguji emotivně úplně jinak, zde jsem to přešla a bylo mi to jedno. Autorka to nenapsala tak, aby z toho byl někdo schopný něco cítit, jen poskládala věty, které občas smysl dávají, občas ne. Možná je to vina i překladu, ale v originále se do toho pouštět nebudu. Chaotická kniha bez děje (vydal by na krátkou povídku), na druhou stranu to nebylo k unudění a dalo se to číst. Pokud chtěla autorka vyvolat ve čtenáři jen zmatek - povedlo se jí to. Dávám 3 hvězdičky jako neutrální, protože se nemohu rozhodnout.

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka - Evžen Boček

Autora mám moc ráda a Aristokratku samozřejmě také, všem však říkám, že je nutné dodržet mezi dílama patřičné pauzy (za mě ideál tak 2 měsíce), zde to bylo 6 měsíců a zda to pomohlo? Čtěte dále.

1. díl - Poslední aristoratka - recenze ZDE

2. díl - Aristokratka ve varu - recenze ZDE

3. díl - Aristokratka na koni - recenze ZDE

Název: Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka

4. díl - Příhody aristokratky

Autor: Evžen Boček
Rok vydání: 2018
Počet stran: 176
Nakladatelství: Druhé město
ISBN: 978-80-7227-410-9

Marie Kostková se po návštěvě Maxe Launa, kterého musela odvézt do nemocnice, vrací zpět na zámek Kostka a dozvídá se, že princezna Diana tragicky zahynula. Po návratu na Kostku se zhrozí, protože přítomné týmy záchranných sborů - hasiči, sanitka i policisté, jí nechtějí pustit dovnitř. Po přesvědčení, že zde bydlí, je vpuštěna a nachází všechny své blízké v hrozném stavu, spolu s nimi jsou přítomni i divná individua - křičící mrtvola na pohovce, mladík s rytířskou helmou, co nejde sundat, zmalované strašidlo v rozthaných hadrech a další. Po informaci, že zde došlo k několika trestným činům - padělání starožitností, pokus o krádež, znesvědcení hrobu a dalších, se Marie snaží přijít všemu na kloub a rozplétá klubko událostí, které začalo mnohem dříve, než se vůbec rozhodla Maxe navštívit.

Aristokratka je moje srdcovka, mám jí strašně moc ráda, poslouchám i eknihu (namluvila Veronika Kubařová) a byli jsme s přítelem i na divadelní hře - zážitek popsán ZDE. Jen pro obraz, jak moc mám Příhody aristokratky ráda a sahám po ní vždy, když mi není do smíchu, protože pak už je. Ale tenhle díl? Ať se to snažím brát ze všech moných úhlů, byla jsem zklamaná a dost. Co to má být?

Hlavní postavy tam prakticky nehrají žádnou roli, občas je o nich zmínka v textu - nejvíce Josef a pan Spock, o ostatních jen pár vět. Marie je opět vypravěčkou svého deníku, avšak tentokrát se hlavními postavami stávají nám doposud naprosto neznámé osoby. Celá kniha je zasazená prakticky do jednoho dne, kdy se Marie snaží přijít na to, co se stalo, plus je tam samozřejmě uvedeno, co tomu předcházelo.

Co mě ale nejvíce mrzí je, že se narážky, vtipy a bonmoty z předchozích dílů se dost opakují a nic originálního vymyšleno není. Vše působí tak, že autor sepsal nějakou krátkou povídku, kterou řádkováním, písmem a odražením odstavců pasovali na knihu, která nemá nijak moc promyšlený děj. Stále je to sice to pohodové oddechové čtení, ale už tomu chybí originalita. Pokroky a novoty nejsou vidět, zato popisy jsou velmi podobné.

Chtěla jsem knihu do sbírky (přinesl mi ji Ježíšek), protože samozřejmě chci mít kompletní sérii, ale z této knihy nejsem nadšená. Byla nudná, oproti tomu, jak jsem se smála předchozím dílům, zde bych hlášky, co mě pobavily, spočítala na prstu jedné ruky. Ke knize se mi nechtělo vracet, četla jsem to 4 dny. Myslím, že autor si vypuštěním klasických zámkových postav dost uškodil - paní Tichá mě dostala do kolen vždy zaručeně. Pokud má pan Boček v plánu v sérii pokračovat, doufám, že zvolí originálnější téma, opráší nové vtipy a hlášky a dá tomu úplně jinou šťávu, protože bez další originality bude tato série úplně zabitá.

Anotace

Po tragické smrti princezny Diany se ruší repríza rozverné historické revue s Helenkou Vondráčkovou a Heinrichem Himmlerem a na Kostce je vyhlášen smutek. V zámecké kapli vzniká pietní místo s kondolenční knihou a z oken visí černé prapory. Aristokratka Marie využívá příležitosti a odjíždí na hájovnu za Maxem. Není ovšem jasné, jestli nejedná v pominutí smyslů. Na zámek dorazí několik osob, které rozpoutají vlnu zločinnosti. Podaří se Marii celou tu zašmodrchanou situaci rozplést? Tento titul je již čtvrtým ze série mimořádně úspěšných humoristických románů o "poslední aristokratce".

zdroj

Moje hodnocení: Kniha na první pohled vypadá nádherně, přebal krásný, tisk na mém oblíbeném nažloutlém hrubém papíru a ta vůně. Hmmmm. A tím to končí, jakmile jí člověk otevře a začte se, vyvstane mu na mysl je jedna otázka: "Co se sakra stalo? A proboha proč?". Mrzí mě to moc, že musím svou oblíbenou sérii hodnotit takhle, ale nejde to jinak. Musím dát 3 hvězdičky, více to není a nedávám méně jen proto, že jsem se alespoň trochu zasmála. Pokud by měla série takto pokračovat, dopadne to špatně. I přesto si však stále cením prvních dílů a asi si je přečtu znovu, abych si zlepšila pocit.