Ženu ani květinou ... - Simona Monyová

Po nedávném dočtení knihy Srdceboly jsem se vrhla na další knihu paní Monyové, tentokrát zaměřenou na vyložené domácí násilí.

Název: Ženu ani květinou ...

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
Nakladatelství: Belami
ISBN: 978-80-87166-09-3

Příběh nás zavádí do života celkem slavné herečky Reginy a malého syna Filipa. Ta se na jedné akci seznamuje s Markem, ne nijak okouzlujícím mužem, který však disponuje zvláštním charismatem, a ona se do něj zamiluje. Od začátku je to vztah velmi zvláštní, on netouží po sexu, vrací se za bývalou ženou Kateřinou, především s ní však holduje alkoholu, který mění jeho osobnost z krotké a pečující na agresivní a útočnou. Časem si Regina přiznává, že miluje obě jeho stránky, co však nemůže překousnout je to, že se s Kateřinou nikdy ve skutečnosti nerozloučil a často se k ní natruc vracel, nasávali spolu a pak Reginu dost hnusně uráželi. Postupně situace graduje a Markovy útoky jsou čím dál horší, ona ho i přesto neustále omlouvá, protože po útoku u něj příchází fáze láskyplného snažení a proseb o odpuštění. Jestli se podaří Regině dostat ze spárů Marka a začít žít normální život, to si už musíte přečíst.

V první řadě chci říct, že během čtení knihy jsem se dozvěděla o autorčině násilné smrti a nejspíš rukou svého manžela. To najednou však dává knize úplně nový rozměr, jakoby popsala své vlastní pocity a zážitky. Je to až k neuvěření, že člověk může popsat takové hrůzy, které zažije na vlastní kůži a ani v knize, stejně jako v reálném životě se nenašel nikdo, kdo by jí z toho vytáhl. A muselo to dojít až za hranu, kdy už život vrátit nejde. Navíc to okolí muselo tušit a nikdo nepomohl, byla v pasti stejně jako Regina.

Jinak je kniha dost podobná již zmíněné knize Srdceboly a to jak po stránce obsahové, tak samozřejmě i stylem. Obsahově bych tyto dvě knihy od sebe odlišila tím, že Srdceboly jsou spíš o psychickém teroru, tato kniha je sice také o psychickém týrání, ale především o se zde objevuje i ta fyzická podoba, kdy se hrdinka mojí o život, je napadána a navíc je její život v přímém ohrožení (příhoda v autě, která díkyohu skončila dobře). Od začátku působí kniha dost depresivně, smutně a cítíte takový jemný tlak. Příběh je psaný opět velmi čtivě, poutavě, ale ten tlak působí jako kámen na krku či hrudníku.

Ano, začetla jsem se hned, ale nebyla to pro mě jednohubka, trvalo mi 2 dny se prokousat pouhými 128 stranami, musela jsem jí odkládat. Téma je to vážné, smutné a citlivé. Stejně jako hlavní hrdinka, její charakter mi trvalo delší dobu pochopit, protože ačkoliv jsem se s tématem počínajícího domácího násilí setkala na vlastní kůži, nechápala jsem, proč se ona nesebere a neodejde, jako jsem to udělala já. Určitou roli tam hrál určitě i její syn Filip, který k Markovi přilnul, ale vše se dá řešit, dítě si odvykne. Ale ona ho milovala (i když to já taky) bohužel mi přišlo, že až s náboženskou úctou mu vše odpouštěla. A z toho by se nemohl vyklubat zdravý vztah. Nepoučitelná žena v začarovaném uzavřeném kruhu - tak na mě Regina působila a bohužel to byla asi i situace Simony Monyové.

Takováto kniha se opravdu těžko recenzuje, protože jsem ovlivněna emocemi ohledně autorky i tím, co se dělo v knize. Působí to na slabiny lidských životů a červíček se zavrtává a nahlodává. Určitě to vše, co paní Monyová napsala i co prožila, muselo být strašné a ve spoustě případů se to určitě i překrývá. Musím na to pořád myslet a je mi to neskutečně líto. Možná, že boj proti týrání není tak viditelný a propagovaný, jako by si zasloužil. Nežijeme přeci v pravěku ani středověku, kde by chlap měl mít právo odtáhnout svou ženu za vlasy kam se jemu zlíbí a je hrozné, kolik žen na to doplácí svým životem.

A co ještě stojí za zmínku je konec. Musím se přiznat, že v první i v druhé chvíli jsem si myslela, že prostě někdo poslední kapitolu z knihy vytrhl a mě teď chybí. Po prozkoumání nepoškozenosti knihy jsem usoudila, že tomu tak není. Přesto mi to nedalo a hledala jsem na internetu online verzi v .doc nebo .mobi, abych porovnala, čím to končí. Obě verze končily stejně jako ta moje knižní. Teprve v tu chvíli jsem usoudila, že mi nic k dočtení nechybí a je jen na mě, jaký závěr hlavní hrdince zvolím ve své hlavě. Autorka to nechala na nás. V každém případě to, jak je kniha psaná a řazená, kdy začíná jakoby přítomností, pak se pouští do vyprávění, jak to začalo, občas utrousí poznámku o tom, jak se to vyvinulo do budoucnosti, je trošku matoucí a tak i ten závěr nelze definitivně rozhodnout. A myslím si, že to bylo i záměrem.

Anotace

Kniha Ženu ani květinou ... vypráví o tom, co všechno zraňuje mužské ego, a co všechno jsou ženy schopny snášet ve jménu takzvané osudové lásky.

zdroj

Moje hodnocení: Z celé knihy jsem rozpačitá, je to úžasně napsané, proti tomu nemůžu říct vůbec nic. Téma je smutné a depresivní samo o sobě, takže to rozhodně není žádný humorný román. To že je autorka po smrti, která s knihou souvisí, přídává na vážnosti celému příběhu. Možná tomu přikládám větší význam, než to má, ale já to tak cítím. Budiž jí země lehká. Já si knihu znovu už asi nepřečtu, ale NIKDY na ní nezapomenu, stejně jako na samotnou autorku. Musím samozřejmě ohodnotit a zde to nejde jinak než 5 hvězdičkami.