Doplavat domů - Deborah Levy

Odeonka, kterou jsem zvolila do Čtenářské výzvy 2019 na Databázi knih. Zakoupena ve výprodeji na Knižním klubu za asi 40 Kč, tak jsem se do ní hned pustila. A doteď nevím "co tím chtěl básník říct".

Název: Doplavat domů

Název v originále: Swimming home
Autor: Deborah Levy
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 160
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1540-1

Rodina je na dovolené ve vile s bazénem na francouzské riviéře - Joe (básník), Isabell (reportérka) a jejich dcera Nina, spolu s nimi ještě přátelé - manželský pár Laura a Mitchell. Jednoho ráno objevují v bazénu plavat nahé tělo - živé Kitty Finchové, což vyděsí obě strany. Přijela na dovolenou, ale vila je obsazena, Isabell ji nabídne zůstat v jediném volném pokoji. Její pozornost se však upíná k Joeovi, kterému předá svou báseň a chce slyšet jeho názor. On si ji sice přečte, ale nedokáže jí na to zatím říct nic konkrétního, během té doby je však jasné, že Kitty zvaná Kitty Ket je výstřední, nekontrolovatelná a nejspíš i lehce "nenormální". Jediný, kdo si k ní nachází cestu je Nina, vše se řítí jedním směrem, ale nic není takové, jako na první pohled vypadá.

Musím říct, že tohle mě donutilo hodně přemýšlet. Začátek vás nutí od začátku přemýšlet, co tím bylo myšleno a v závěru, když se to tak trochu opakuje, mi hlavou běhalo jenom jedno velké "COŽE?". Kvůli malému rozsahu jsem si knihu vybrala a jelikož tématiku vody mám ráda, i podle přebalu se mi to líbilo. Po otevření jsem byla však okamžitě zmatená a ten pocit po celou dobu čtení nezmizel. Měla jsem pocit, jakoby mi pořád něco unikalo.

Postavy byly místy dost absurdní, stejně tak dialogy i situace. Jediný, kdo mě celou dobu iritoval a to doslova, byla postava Kitty. Bože jak ta mě štvala. Občas jsem pro její chování měla pochopení, ale i přesto jsem jí neměla ráda. Neumím to vysvětlit, asi šlo hlavně o její výstřední chování a bezohlednost, ale bylo to velmi nepříjemné. Ostatně celková atmosféra knihy byla velmi zvláštní. Neumím to popsat, ale přijde mi to spíš jako nějaké zvláštní umění, než klasická kniha. Spousta věcí vyloženě nedává smysl a přitom vás odvádí od děje. Myslím, že to autorka chtěla vzít trochu z té filozofické stránky, ale ve výsledku se to nepovedlo.

Kniha není obsáhlá, má pouze 160 stran a vzhledem k tomu, jak to na mě působilo se četla docela dobře a rychle. I přes zvláštní slovní spojení a věty, které postrádají smysl, to bylo docela čtivé. Text byl tedy poměrně složitější oproti normální beletrii, kostrbatější a ne tak uhlazený. I přesto to nebylo úplně nezáživné či nečtivé. Prostě z toho mám pořád tak rozporuplné pocity, navíc závěr, který postrádá konec, milion nezodpovězených otázek, to vše najednou ve mě evokuje prostě chaos. Děj je povrchní, nemá hloubku a možná právě proto takhle působí.

Anotace

Francouzská Riviéra, rodinka na dovolené. Osoby a obsazení: Joe je uznávaný básník, jeho manželka Isabel pracuje jako reportérka. Plus pubertální dcera plus dva rodinní přátelé. Tuhle idylku naruší neznámá dívka, která se jednou ráno koupe nahá v jejich bazénu. Kitty je výstřední, nevypočitatelná, možná duševně narušená mladá žena… Během jednoho týdne se životy všech obrátí naruby.

zdroj

Moje hodnocení: Vzhledem k tomu, že kniha není nijak obsáhlá, nevím víc, co k otmu říct. Nemůžu říct, že by se mi to vůbec nelíbilo, ani že se mi to líbilo. Na podobný konec většinou reaguji emotivně úplně jinak, zde jsem to přešla a bylo mi to jedno. Autorka to nenapsala tak, aby z toho byl někdo schopný něco cítit, jen poskládala věty, které občas smysl dávají, občas ne. Možná je to vina i překladu, ale v originále se do toho pouštět nebudu. Chaotická kniha bez děje (vydal by na krátkou povídku), na druhou stranu to nebylo k unudění a dalo se to číst. Pokud chtěla autorka vyvolat ve čtenáři jen zmatek - povedlo se jí to. Dávám 3 hvězdičky jako neutrální, protože se nemohu rozhodnout.