Hotýlek - Alena Mornštajnová

Vzhledem k událostem posledních týdnů a měsíců jsem neměla ani chvíli čas sepsat recenze přečtených knih. Teď se k tomu vracím, ale prosím o schovívavost. Je to přeci jen už delší dobu, co jsem knihy četla a tudíž dojmů a reakcí není tolik. Proto budu následujících pár recenzí lehce kratších a ne tak obsáhlých, jak jste zvyklí. Jakmile se dostanu na nulu, bude vše jako dřív. Děkuji za pochopení.

Název: Hotýlek

Autor: Alena Mornštajnová
Rok vydání: 2015
Počet stran: 319
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7491-496-6

Ocitáme se v rodině Mánesů, přesněji v kůži Václava Mánesa, jehož děda Leopold si vypiplal vlastní hotýlek. Spíš tedy hodinový hotýlek. Napříč režimy, válkou a různými radostmi i strastmi ho vede zodpovědně a pečlivě. Sledujeme Václavův život od dětství, musejíc se vyrovnat se smrtí jeho vlastního otce, přes náhradního otce a nevlastní sourozence, přes dospívání, hledání sebe sama, jeho záliby a vášně až k prvním zkušenostem se ženami. Stejně tak ale přihlížíme vyprávění dalších členů rodiny, jejich stárnutí i vývoj. Po ošklivé události však nastává i v rodině rozkol, vztahy se tříští a trhají, ale otevírají dveře novým. A také dalším generacím.

Už od prvních chvil, kdy jsem se do knihy začetla, mi přišla milá a příjemné. Autorčino vyprávění je velice uhlazené, krásně se čte, ale není to nic, od čeho by se člověk nemohl odtrhnout. Osudy rodiny jsou chvíli veselé, chvíli smutné, depresivní, zvratové nebo prostě neutrální. Je to klasický život několika generací za sebou a jeho střety. Stejně taky osudy či ošklivé události s sebou život nese a málokteré rodině se zcela vyhnou. Vše je přirozené a není nic, co by vás vytrhlo ze zajetých kolejí.

Z postav mi Václav byl rozhodně od začátku sympatický, jeho nevlastní sestra a Lucie také, u ostatních postav jsem procházela vývojovými fázemi, jako to v běžném životě ostatně bývá. Někdo je vám nesympatický, pak si ho možná časem oblíbíte, ale udělá něco, co se vám znelíbí a tak měníte názor dál a dál. Proto mi všechno z knihy přišlo tak věrné a reálné. Všechny postavy jsou nádherně propracované po všech stránkách.

Autorka je skutečně mistryní ve vyprávění a její práce s jazykem je hotová pohádka. Líbilo se mi i propojení detailů, které jsou zmíněné mezi řádky, ale dále v příběhu hrají důležitou roli.

Anotace

Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce.

zdroj

Moje hodnocení: Líbilo se mi to jako oddychová četba, nemám k tomu asi více co dodat. Jazykově je příběh zvládnutý nádherně, obsahově také, ale na plný počet hvězdiček mi tam prostě něco chybělo. Možná napětí, nějaký bod zvratu nebo prostě jen o trochu víc "něčeho". Připomínalo mi to babiččino vyprávění, které je nádherné, milé a jste ho plní, pamatujete si ho, ale není to ta třešnička na dortu. Proto jsem hodnotila 4 hvězdičkami. Knihu doporučuji, je to rozhodně milé vyprávění, a když se do ní pustíte, vedle nesáhnete. Nemějte však veliká očekávání.

Obezita

Delší dobu jsem se neozvala, ale nedá mi to, abych se nezúčastnila témata tohoto týdne. Jde totiž o věc, která mě trápí celý život a (nechci to zakřiknout) nejspíš jsem konečně našla lék.

Od dětství jsem byla kulička, měla jsem na základní škole různé přezdívky a málo přátel. Moje láska ke knihám a to, že jsem byla malinko šprtka tomu moc nepomohlo. Na střední škole jsem zhubla - nejedla jsem 20 dnů a zhubla 10 kilo. Ale za dva měsíce jsem měla zpět 15 kilo. Na konci střední jsem byla na hranici anorexie / bulimie - střídavě jsem nejedla několik dnů a když mě popadla žravá, používala jsem laxativa ve velkém, až jsem si na ně vytvořila závislost. Skončilo to v nemocnici s neprůchodností střev a tehdy mi došlo, že se zabíjím. Naučila jsem se znovu jíst a nabrala 40 kilo. A od té doby jsem váhu přestala řešit, bylo mi jedno, že jsem metráček a nemůžu se pořádně hýbat. Předloni se do toho přidaly problém se štítnou žlázou a byla konečná.

V červenci mi ale došlo, že tohle prostě nechci. Že už nemůžu, nechci být pořád zadýchaná, unavená, nemoct jít na výlet, doma jsem toho moc také nezvládala, ale hlavně v mém věku to byla hrozná ostuda. Projela jsem si pár dílů Jste to, co jíte s panem Havlíčkem a paní Cajthamlovou, přečetla si zásady zdravého stravování a pustila se do toho. Od začátku jsem navíc vysadila veškeré léky na štítnou žlázu a čekala. Čísla na váze začala slušně šplhat dolů a to i bez zásadního pohybu.

Nyní je prosinec a já mám dole 20 kilogramů, 21 cm v pase a 16 cm přes boky. A dále pokračuji ve svém stravování. Ono to není dieta, ale způsob stravování na celý život. Nepopírám, že si občas dopřeju čokoládu, brambůrky nebo i jídlo venku, ale je to skutečně jen za odměnu a výjimečně. Důležité je si jídlo nevyčítat. A i když mi to přišlo neskutečné a časově nezvladatelné, přestala jsem se stravovat v práci a na každý den si chystám jídlo v krabičkách doma. Zásady mi docela rychle přešly do krve a já si nyní lebedím v novém menším těle.

Pro ty, kdo by tvrdili, že na to nemají - zkuste si někdy spočítat, na kolik vás přijdou dobrůtky, které si za měsíc nakoupíte. Popřípadě si spočítejte, kolik stojí teď vaše večeře (například 3 rohlíky, paštika) a kolik stojí jedna celozrnná bagetka, 50g kvalitní šunky a dvě rajčata. Rozdíl je spíše do mínusu, pokud nakupujete v akcích. My osobně doma nyní ušetříme kolem 1500 - 2000 Kč každý měsíc. Když to spočítám za rok, budeme mít asi krásnou dovolenou v létě a pro mě i v krásných plavkách bez studu.

Nikoho nikdy nesoudím, ale každý si může sáhnout do svědomí a rozhodnout se. Jsou výjimky, u kterých to zdravotně nejde, ale to mi endokrinolog tvrdil také více jak rok. Vše však začíná u jídla. A já byla stejná, přesvědčovala jsem se, že za to jak vypadám nemohu, že to tak je dané (řeči jako genetika a podobně) a já na tom nemůžu nic změnit - velký OMYL. Začněte u sebe, mějte sebe i své tělo rádi a neřešte pár kilo navíc. Avšak váha, která vás ohrožuje a zkracuje vám život si vás nezaslouží - zbavte se jí. Já jsem sobě a svému rozhodnutí moc vděčná, včera jsme naběhali v obchodě Ikea 11 kilometrů (za asi 3 hodiny) a ani mne nebolely nohy. Moje malé krůčky, ale moje velká vítězství.

Když to dokázal takový lenochod, jako jsem já, dokáže to každý. Hlavně se mějte rádi.
Vaše LazyŠárka

Jednou za život - Simona Monyová

Další kniha od mé oblíbené autorky Simony Monyové. Tentokrát je kniha o dvou hlavních hrdinech, opět tenká oddechovka.

Název: Jednou za život

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2000
Počet stran: 122
Nakladatelství: Belami
ISBN: 978-80-87166-11-6

Hlavní hrdinové zdravotní sestřička Světlana a Lumír nemají zpočátku nic společného. Ona se trápí v dlouholetém vztahu se spisovatelem Matějem, je jí neustále připomínáno, že by se měla vdát a založit rodinu. Jenže touží po úspěchu, chce se dostat na vysokou školu a stát se lékařkou. Lumír nenávidí své jméno a nechává si říkat Mirek, trápí se ve vztahu s Radkou, která oproti Světlaně touží po rychlých vdavkách. Lumír se najednou ocitá před oltářem, kde doplácí na svou zbabělost a neřešení problémů, kamarád Borek mu však umožní únikovou cestu na poslední chvíli. Při zapíjení svobody to přežene a v tu chvíli se oba osudy dvou hlavních hrdinů prolnou. Bude to mít jen krátkou životnost, a nebo to byl osud?

S velkou chutí jsem se pustila do jedné z prvních knih v autorčině spisovatelské dráze. Musím říct, že oproti pozdějším je mnohem více bezstarostná, má méně složitý děj a je celkově mnohem bližší dívčím románům. Avšak autorka je mistr ve vyprávění jak z ženského, tak i z mužského pohledu a o tom svědčí čtivost knihy. Přeci jen je to taková oddechová jednohubka malého rozsahu, i přesto se mi nechtělo ji odkládat a chtěla jsem číst dál. Na tak malý rozsah byl děj rozveden bravurně. Hra s jazykem je prostě úchvatná.

Co musím vytknout a co se mi moc nelíbilo, byla třetí osoba vyprávění. Bylo to také neosobní a místy mi to vyloženě nešlo číst. Myslím, že první osoba by tomu, v případě obou hlavních hrdinů, dodal úplně jinou dimenzi chápání a propojení čtenáře s hrdiny knihy. Ono je to takový krásný a čistý vhled do života a emocí dvou mladých lidí, co zpočátku neví, jak do života po vlastních. A každý hledá svou vlastní cestu, především tedy v partnerském životě.

Jelikož se jedná o naše předrevoluční období, jedním z velkých bonusů je i poznání fungování světa a rodin v této době. O přemýšlení lidí, jejich hodnotách a prioritách. Bylo to velmi zajímavé vklínění mezi problémy s láskou, ne však nic násilného. Je to vyprávěno s takovou samozřejmostí a přirozeností, místy až lehkostí, že je celou dobu radost si počíst.

Anotace

Jednou za život je jedna z prvních knih tragicky zemřelé spisovatelky Simony Monyové a vypráví o tom, co je v životě neopakovatelné a tím i nenahraditelné.

Jsou zážitky a city, které můžete prožít opakovaně. A pak jsou ty, které se vám stanou jednou za život, když máte to štěstí. Někteří věří, že tu pravou lásku můžeme potkat jen jednou. Ale jak ji poznat? Jak přijít na to, že tahle láska, tenhle vztah, je to pravé? Že je to to, nač jste čekali, v co jste doufali a co jste si moc přáli...protože minout ji o vlas je stejné jako minout ji o tisíc kilometrů. A protože nikdy s jistotou nelze říct, že tahle láska je ta pravá a jediná, mnoho lidí ji hledá celý život.

Pravá láska či ne? To je problém, který trápí hlavní postavy knihy Jednou za život, Světlanu a Lumíra. Je na nich, aby i za cenu bolesti a nepochopení přišli na to, jestli jsou si souzeni, či ne.

zdroj

Moje hodnocení: Moc mě potěšila tato tenká oddechovka, je to skutečně milá a příjemná klidná kniha. Bez velkých těžkých zvratů je zde příběh dvou lidí, který se v jednom okamžiku spojí, a my chceme jen dojít do konce, kde se dozvíme, zda to vydrží, či ne. Trochu mi to připomíná Lenku Lanczovou. Hodnotím samozřejmě pěti hvězdičkami, protože kniha je to velmi povedená a od paní Monyové určitě ne poslední.

Houbařka - Viktorie Hanišová

Dlouho jsem po knize toužila a dlouho jsem se nemohla rozhodnout. Nakonec jsem si ji jako odměnu za stres koupila. Chvilku trvalo, než se na ní dostala řada. Ale jelikož autorka perlí i dalšími knihami, které mé okolí vychvaluje do nebes, je možné, že se sbírka bude rozšiřovat. Jako první se tedy pouštíme do Houbařky.

Název: Houbařka

Autor: Viktorie Hanišová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 312
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7577-456-9

Mladá žena Sára - přezdívaná Sisi - žije v chalupě na Šumavě. Její obživou a denní prací je sbírání hub. Od jara do podzimu šlape svou více jak dvacetikilometrovou trasu. Les zná jako své boty, zná místečka růstů mnoha druhů hub. Vše jí naučil její otec, jako svou jedinou dceru. Sisi má ale dva starší bratry, ti k houbám cestu nenašli. Jenže ne vše je tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Je totiž po opuštění psychiatrické léčebny, kde strávila krušné chvíle. Vše však započalo hluboko v jejím dětství a vinu nesli právě rodiče. Během vyprávění o aktuálním dění se s ní vracíme do minulosti od raného dětství, až do chvíle, kde se minulost spojí s přítomností. A vše do sebe zapadne.

Román je naprosto úžasný, nejen tedy jeho řazení, kdy je nám Sisin osud servírován po menších dávkách s přestávkami na přemýšlení. Ale především to, jakou má neskutečnou hloubku. Každé slovo sedí přesně, jak má. Někdy mne zaráží, jak je možné, že se dají slova poskládat tak krásně a přitom smutně. Ano samozřejmě, že je to kniha smutná, trochu depresivní a to hlavní, co z ní místy přímo čiší je bezmoc. Ono kolik takových žen můžeme mít kolem sebe a jen je přehlédneme s cejchem "podivný". Sára nemohla za to, co se jí stalo, byla malá nevinná holčička. A přitom byl její život odsouzen, na rozdíl od bratrů.

Vyprávěcí schopnosti autorky jsou dalekosáhlé a mne osobně velmi příjemné. Není to ani moc roztahané a rozvláčné, naproti tomu ani strohé či nudné. Prostě akorát, aby si čtenář příběh naplno užil, prožil a ocenil. Co mě ale vyloženě štvalo, byli rodiče hlavní hrdiny. Neskutečně moc. Nechápu tu lhostejnost, kterou matka projevila při přiznání jediné vlastní dcery. Dalekosáhlé důsledky. Se vším se dá vždy něco dělat, nic se nedá donekonečna oddalovat, protože to právě přinese negativní kopanec zpět. A tady to odnesla Sisi na celý život. V průběhu čtení se mi její rodiče i bratři tak zhnusili, že jsem je začala nenávidět. Hlavně rodiče, bratři ne tak moc.

Autorka zvládá bravurně nejen vyprávění, ale i popis věcí pravými jmény. Toho se vůbec nebojí a knize to dodává úplně jiný rozměr. Vyprávění je celé v první osobě z pohledu Sisi, nestřídají se jiné postavy, vše vidíme z její perspektivy. To je dokonalost sama, protože to dovoluje sžití s postavou v maximální míře. Sářino vzpomínání prolínající se s přítomností a její realitou je velmi zajímavé a bavilo mě to. Překvapivě, protože obvykle to moc nemusím.

Připomíná mi to trochu Zdenu Frýbovou, kterou mám moc ráda. Její děj je sice trochu složitější obvykle, ale styl psaní je dle mého názoru velmi podobný. Příběh je neskutečně poutavý a čtivý. Hrozně moc jsem se těšila, až se ke knize vrátím. Postupné odkrývání života Sisi vás překvapí a o konci raději ani mluvit nebudu. Ten však mohl být trochu konkrétnější, protože za poslední větu by se dalo schovat mnoho a mnoho významů.

Anotace

Co všechno se dá najít v lese?

Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu.

Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího.

Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat.

zdroj

Moje hodnocení: Byla to nádherná silná kniha s poutavým, i když smutným příběhem. Na tu se nebude dát zapomenout. Jsem ráda, že je z pera české autorky, přeci jen čeština je nádherný jazyk. A v překladech od zahraničních autorů se kolikrát mnoho věcí ztratí. Určitě Houbařku velmi doporučuji, není to úplně oddechové čtení, ale příběh opravdu stojí za to. Hodnotím samozřejmě 5 hvězdičkami a neskutečně moc se těším na další knihy od paní Hanišové.

Po delší době novinky

Už je to delší dobu, co jsem se ozývala. Delší dobu tu vycházely jen recenze a to ve velmi omezeném počtu. Snažila jsem se, aby alespoň jednou týdně (obvykle v pondělí) vyšla recenze. Způsobené to je samozřejmě rekonstrukcí, která už skončila. Nyní však započalo období dodělávek a navážení věcí. Minulý týden mi montovali kuchyň, dnes odpoledne přivezou postel a my víceméně neděláme nic jiného, než že třídíme, uklízíme, balíme a převážíme. Ono se to nezdá, ale za ty dva roky v bytě jsme toho nasyslili neskutečně moc. Jen mé knihy byly na 6 obřích Ikea tašek a ještě nějaké krabice.
Zatím to bude vše provizorní. Máme koupelnu, kuchyň a bude postel. A potom se uvidí. Věci budou tam, kde se vejdou a další nábytek budeme pořizovat postupně. Už mi z toho neustálého vybírání šibe. Víkend co víkend, plus nějaké dny i po práci, tam jezdit a uklízet, vyklízet, navážet a vybalovat.
Ve středu, když jsem uklízela po montáži kuchyně, jsem měla těžkou slabou chvilku, chtělo se mi brečet, ale měla jsem před sebou ještě čtyři krabice s věcmi, úklid a půlhodinovou cestu autem domů. V jednu chvíli jsem si sedla, rozeřvala se a prosila, ať už nikam nemusím, ať už tu mám postel, můžu si tady lehnout, vyspat se a jet až ráno do práce vlakem odsud. Holt slabá chvilka.
Je to fakt náročné, navíc to počasí si z nás dělá srandu, buď je týden krásně jako v létě, nebo další týden skoro sněží, popřípadě se zkombinuje mlha s deštěm a v tom se přeci nejlépe nakládá oblečení do auta (jen v Ikea tašce, takže vše mokré). Zbývají nám dva týdny ve stávajícím bydlení a poté už jsme natrvalo v domečku. Upřímně si to moc neumím představit, ale žít na dvou místech najednou je tak strašně vyčerpávající. Nevím, kde co je. Pořád něco hledám a pak si uvědomím, že to je už přestěhováno.
O víkendu jedeme k našim na oslavu maminčiných narozenin a co myslíte? Veškeré pěkné oblečení, co by se mi na oslavu hodilo už mám v baráčku. Takže upozornění na mobil a dnes při montáži postele musím prohrabat všechny tašky a vybrat si, co si vezmu na sebe. Jinak bych šla asi v teplákách.
Myslím, že fňukání už bylo dost. Hrozně moc se už těším, ale nějak z toho mám i obavy.Věřím, že to všechno klapne podle plánu a doufám, že bez větších problémů. Poté už se budu čtení a recenzím věnovat opět na plno. Teď jsem s recenzemi tři knihy ve skluzu - dočetla jsem už Hotýlek, Kouzelnou skříňku pro Gwendy a dočítám Tajnosti sborovny. Snad to doženu tak, aby to pořád vystihovalo krásu děje. Co je nejhorší - nemám čas ani na samotné čtení. O víkendu nepřečtu ani stranu a čtu jen cestou do práce a z práce v MHD. Pokud ale jedeme do domečku, domů mě veze přítel dodávkou, tak to ani neotvírám (v autě se mi dělá špatně při čtení) a to také proto, že pořád řešíme po cestě aktuální problémy se stěhováním, zařizováním a tak.

Kdo dočetl až sem - klobouk dolů. Už se nemůžu dočkat, až to bude za námi, začátkem prosince si upečeme perníčky, uvaříme si v nové kuchyni čaj a já se zahrabu do křesla s knížkou a dekou. Držte mi prosím palce, ať mi vše klapne a já se zase zde vrátím do normálu.
Vaše vděčná neLazy Šárka

Nebyla bych to já, abych se nepochlubila kuchyní

Návrh od kuchyní Oresi (kdo najde deset rozdílů oproti reálu? )

Manželé odvedle - Shari Lapena

Nedávno vyšla nová kniha od Shari Lapeny a to Nevídaný host. Když jsem na Instagramu Knižního klubu četla a poslouchala názory na ní, kor když jí začali přirovnávat k Agathe Christie, musela jsem si něco od ní přečíst. (Agathu Christie miluju. - pozn. autorky) A jelikož jsem věděla, že napsala už dvě knihy, právě Manželé odvedle a Někdo cizí v domě, chtěla jsem si je pořídit dříve než Nevítaného hosta, abych se s autorkou pořádně seznámila. K tomu mi dopomohla akce 3 + 1 zdarma v Luxoru, kde byly obě její předchozí knihy. A hned jsem se pustila do první z nich - Manželé odvedle.

Název: Manželé odvedle

Název v originále: The Couple Next Door
Autor: Shari Lapena
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 272
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5724-2

Anne a Marco - obyčejní manželé s malým miminkem, chystající se na večírek k sousedům. Bohužel jim ale vypadne hlídání, a protože sousedka Cynthia vyloženě nechtěla na večírku děti, domluví se, že u malé Cory nechají elektronickou chůvičku a budou jí chodit každou půlhodinu kontrolovat. A při kontrolách se budou střídat. Večírek se blíží ke konci, vše probíhá v pořádku, až na Marcovo flirtování se Cynthií. Když však dorazí domů později, než kdyby ji šli ještě jednou zkontrolovat, vpředu jsou otevřené dveře a Cora je pryč. Okamžitě volají policii a započíná vyšetřování, všichni jsou podezřelí. Anne je na zhroucení, měla psychické problémy, a tudíž ji mohla nechtěně zabít, Marco má potíže ve firmě, Anniny rodiče nenávidí Marca, mají však opravdu velký majetek. Podezřelý jsou všichni a vlastně nikdo, navíc se neozývají ani potencionální únosci a tudíž vystupují do popředí obavy, že o peníze nešlo a Cora je mrtvá. Dostanou rodiče svou holčičku zpět?

První, co bych ráda zdůraznila, je prezentace knihy. Na první pohled vidíte z obálky, že získala označení edice Světový bestseller. Mnoho lidí v recenzích a komentářích řeší, jak může tato kniha získat hodnocení, když je tolik lepších. Jde o to, že daná edice nekontroluje kvalitu knihy, to ani úplně moc nejde - každému se líbí něco jiného. Zde jde o označení knihy, která se v zahraničí velmi dobře a rychle prodávala a tudíž je předpoklad, že tomu tak bude i u nás. Bestseller = best (nejlépe) seller (prodávající) = volný překlad = nejlépe se prodávající. Jen pro okraj, protože zrovna tuto edici mnoho lidí vnímá úplně špatně. A nyní ke knize samotné.

Od začátku jste vrženi do problému klasického manželského páru, poté co jim však zmizí miminko, se vše zvrtává do jiných hlubin. Neříkám, že je tam popsáno nějaké velké nepochopení či je to nadnesené. Nikdo nevím, jak bychom se v podobné situaci zachovali, místy je to ale malinko moc. Ve chvíli, kdy se do vyšetřování zapojuje komisař Rasbach, máme i další pohled zvenku. Jak jsem nakousla, příběh je vyprávěn z pohledu více osob - Anne, Marca a komisaře Rasbacha. Ono hlavně díky tomu se dozvídáme velké zvraty, při kterých nám začne padat brada. Opravdu nečekané. A není jich v příběhu zrovna málo.

Příběh je vyprávěn plynule s občasným překvapením a já zpočátku čekala opravdu něco jiného. Napínavý příběh, od kterého se nebudu moct odtrhnout, pomalé odhalování směřující k rozuzlení. Mé představy se však nenaplnily zcela. Kniha je rozhodně napínavá, protože už jen samostatná situace je tak moc originální, že by to asi ani jinak nešlo. Odhalování bylo postupné a uvolněné, nic násilného, občasné překvapení velmi nečekané a o to příjemnější. Čtenář má pocit, že už tomu přichází na kloub a najednou ne - zvrat a jste na začátku. Během čtení vám mozkové závity pojednou na hodně rychlé otáčky, ale nic moc to nezmění. Měla jsem strach, že mě to začne nudit, ale nestalo se. Sice jsem neměla problém knihu odložit, ale zase jsem se těšila, až se k ní vrátím.

Autorka si dokázala mou pozornost udržet, myšlenky mi neběhaly jinam a opravdu jsem byla vtažena silně do děje. Závěr byl stejný jako celá kniha - nečekaný a velmi překvapivý. I když jsem to nakonec mohla tušit, že to nebude nijak odbyto. Vše zodpovězeno, žádné tajnosti ani otevřený konec, pro mě dokonalé, i když ne dle mých představ. Mám ráda úplně šťastné konce.

Thrillery a detektivky mám celkem ráda, je to jeden z mých top žánrů, bohužel v tomhle kontextu je kniha Manželé odvedle docela podprůměr. Co ale Shari Lapena nenahnala zde, vynahradila čtenářům ve zvratech, popisech a emocích hlavních postav. Zde je zase o mnoho kroků napřed, je vidět, že je talentovaná a psát skutečně umí. Stejně jako překladatelka nám to naservírovala úplně nádherně. Už se moc těším na další knihy této autorky, mám doma Někdo cizí v domě a uvažuji nad zakoupením Nevítaného hosta - přeci jen ta podobnost s Agathou Christie.

Anotace

Vaše sousedka nechce, abyste vzali své šestiměsíční dítě na slavnostní večeři. Nic osobního, ale rušilo by pláčem. Váš manžel prohlásí, že to nevadí. Bydlíme přece hned vedle. Zapneme dětskou chůvičku a každou půl hodinu ho přijdeme zkontrolovat.

Vaše dcerka spala, když jste ji viděli naposledy. Teď stoupáte po schodech do svého mrtvolně tichého domu a vaše nejhorší noční můry se naplnily. Je pryč.

Nikdy předtím u vás nebyla policie. Teď prohlížejí celý váš dům a kdoví, co tam všechno najdou…

zdroj

Moje hodnocení: Hodnocení je pro mě trochu rozporuplné, protože podprůměrnost v daném žánru mě mrzí. Ve stylu a jazyku psaní mě to však docela okouzlilo. Je to čtivé, napínavé a plné zvratů - přesně jak má thriller být. Škoda těch nepochopitelných postojů a místy i chování postav. Když to shrnu, vychází mi to na hezké 4 hvězdičky. Určitě se ke knize asi vracet nebudu, ale další autorčiny počiny mám v plánu okusit už brzy. Pro oddechové napínavé čtení je to ideální a doporučuji. Pokud jste ale na thrillery zmlsaní a máte náročnější nároky, raději se knize vyhněte.

Boss Babiš - Jaroslav Kmenta

Zde jsem malinko na vážkách, jak tuto knihu zhodnotit. Je to totiž první kniha po několika letech, kterou jsem nedočetla. Měla jsem ji rozečtenou od června do října tohoto roku, a přesto jsem se nedostala za 150 stran. Pokusím se tedy zhodnotit knihu jak v celku, jak na mě působila a poté jen tu část, kterou jsem přečetla. Dle dalších hodnocení však pochybuji, že by se po přečtení dalších stran kniha výrazně zlepšila, že by mě začala bavit.

Název: Boss Babiš

Autor: Jaroslav Kmenta
Rok vydání: 2017
Počet stran: 352
Nakladatelství: JKM - Jaroslav Kmenta
ISBN: 978-80-87569-32-0

Žurnalista Jaroslav Kmenta se do bádání o panu Babišovi pustil skutečně s vervou, protože jeho vyprávění začíná u kořenů jeho rodiny. Zabývá se jeho otce, bratrem a jejich napojením na Komunistickou stranu. Poté je jeho pozornost zaměřena na získání Agrofertu, avšak v jiné podobě, než ho známe dnes. Ani to však nejspíš nebylo úplně čisté. Dále se autor věnoval napojení osoby pana Babiše na různé přední politiky, tok jejich peněz a podporu "tomu, u koho je to zrovna výhodné s nadějí na dobré vyhlídky".

Nemůžu říct, že by kniha byla vyloženě nudnou záležitostí. Některé aspekty knihy mne velmi překvapily, je přeci neskutečné, že pokud je to pravda, zavírají se nad tím oči a dává se důvěra lidu v tuto osobu. Nikdy jsem nebyla vyloženě zastánkyní ani odpůrkyní pana Babiše, spíš šel tak nějak mimo mne. Věci, které se v knize píšou, však nemohou souviset s dobrým člověkem. Ono já věřím, že žádný člověk, který se pustí takhle strmě vzhůru v politice, není dobrodinec na způsob Matky Terezy.

O tom, co se v knize píše, se nechci moc rozepisovat, nemám pro autorovo tvrzení žádné důkazy. Pan Kmenta však až příliš často zabředává do oblasti "kdyby, co by, mohlo by" a podobně. To ve mne žádnou velkou důvěru nevkládá, i přesto, že by to tak mohlo opravdu být. Avšak pokud je alespoň malá část z toho pravda, naletěl celý národ na "pijavici", které se nám nejspíš nepodaří jen tak zbavit. Každopádně já si svůj obrázek udělala a nehodlám to cpát nikomu jinému. Pokud si obrázek chcete udělat sami, hledejte informace, přečtěte si knihy obou stran a uvidíte.

Autor je žurnalista, tudíž je jasné, že pracovat s naším jazykem opravdu umí. Nenašla jsem tam nic, co by mě vyloženě iritovalo. Ale výčet toho, kdo s kým co a jak. To se za chvíli přejí. Navíc jsem se do dospělosti o politiku vůbec nezajímala, a tudíž jsou mi některá jména dosti cizí. Začala jsem se brzy ztrácet, musela se vracet, abych pochopila užší souvislosti a ty vzdálenější a skrytější mi prostě asi unikaly. A nepomohlo ani neustálé omílání dokola.

Autor si knihu vydal ve vlastním nakladatelství, což u tohoto zaměření není úplně obvyklé. I to může něco ukazovat na celkovou kvalitu knihy. Myslím, že osoba pana Babiše je dnes silně kontroverzní a je možné, že se pan Kmenta chtěl pouze přiživit na popularitě - ať pozitivní či negativní. Obrázek, který to o panu premiérovi vytváří, není moc hezký. Nemám k tomu asi co více dodat. Je to náročnější kniha, ale dalo se to čekat vzhledem k tomu, že je to literatura faktu spojená s politologií.

Anotace
Boss Babiš je reportážní kniha o temném světě miliardáře a politika Andreje Babiše. Shrnuje, v čem je oligarcha Babiš nebezpečný, jak zbohatl, s kým se zapletl a co všechno ještě tají. Popisuje nejen jeho skutečný podnikatelský zrod a nemilosrdné praktiky v byznysu, ale přibližuje i jeho roli ve polosvětě kolem kmotrů Františka Mrázka, Tomáše Pitra či Radovana Krejčíře. Kniha je zčásti postavená na reportážích časopisu Reportér. Přináší však celou řadu novinek a dosud nepublikovaných informací, které tvoří zatím nejucelenější obraz oligarchy Babiše.

zdroj

Moje hodnocení: Nemohu říct nic moc negativního na jazykové schopnosti autora, zde je skutečně silný v kramflecích. Léta v žurnalistice jsou vidět. Naopak ale neumí moc pracovat s fakty, míchá jedno přes druhé bez zjevných souvislostí, za pár stránek přehršel jmen a titulů zapomenete a najednou si to máte dát dohromady. Vracení se a vyhledávání informací při čtení je nutné. Občas je to jedním slovem chaos, i když docela hezky napsaný. Já jsem knihu nedočetla a vracet se k ní určitě nebudu (i přesto, že jsem chronický dočítač a z nedočtené knihy mě svrbí mozek). Emoce negativního rázu vůči panu Babišovi jsou z autora taktéž silně cítit. Knihu rozhodně nemohu doporučit, za necelou polovinu, kterou jsem přečetla, dávám hodnocení 3 hvězdiček - za práci s jazykem. Více bohužel nedám, a možná, kdybych dočetla, tak hodnotím ještě méně.

Wildcard: Divoká karta - Marie Lu

Konečně se mi dostal do ruky druhý díl Warcrossu. Neskutečně jsem se na něj těšila, a když se mi podařilo si obě knihy zakoupit, měla jsem velikou radost. Moc mě potěšila barva knihy pod papírovou obálkou - svítivě zelená, má oblíbená. A i když je to už nějakou chvilku, co jsem četla první díl, nic moc jsem nezapomněla.

Název: Wildcard: Divoká karta

Název v originále: Wildcard
Autor: Marie Lu
Překlad: Petra Miketová
Rok vydání: 2019
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 9788075447685

Emika a Hideo se rozcházejí ve zlém kvůli algorytmu, který do NeuroLinku Hideo nainstaloval, aby našel ztraceného bratra. Jenže ona ho najde sama, Zero se jí v okamžiku upgradu vyjeví jako Sasuke Tanaka a ona se vydává po této stopě. On ji však sám brzy kontaktuje s nabídkou a ona začíná bruslit na tenkém ledě a ještě na hranici dvou stran - Hidea a Černoplášťů. Brzy zjistí, že to Zero myslel vážně, varuje ji totiž před velkým nebezpečím, které ji hrozí. Je na ni v Temném světě vypsána odměna - hodně vysoká odměna za její zabití. On ji na pomoc posílá Jax, chladnokrevného zabijáka, co ji zachrání život. Tím je mu tedy zavázána a bohužel do jeho plánů zatáhne i její team a přátele. Nebudou sice v nebezpečí poprvé, avšak tohle je úplně jiná úroveň. Začínají totiž odhalovat, že to se zmizením Hideova bratra nebylo úplně tak, jak se domnívali. Navíc ani jedna strana není úplně upřímná - ani Hideo ani Zero. Pro koho se Emika rozhodla a jak uspěla?

Musím říct, že byl velký záhul shrnout příběh tak, abych nevyzradila žádný spoiler. Ono je to vše tak propletené, že se to prakticky srozumitelně popsat nedá, musí se to přečíst. Už od prvních stránek mě uchvátila čtivost příběhu a samozřejmě strhující spád příběhu. Jedna překvapivá skutečnost za druhou, zvrat za zvratem. Ono vám to nedá ani čas se nadechnout a je tu další část, kdy přestanete dýchat a budete jen potřebovat vědět víc a víc. Vše je nepředvídatelné a věřte mi, že já jsem v odhadování příběhů dobrá, zde jsem si ani neškrtla.

Postavy se mile vyvíjejí, Emika samozřejmě nejvíc a dost jsem s ní byla sžitá. I když jsem s ní v některých rozhodnutích úplně nesouhlasila, byla mi pořád velmi blízká. Na druhou stranu mne od začátku hodně zaujala postava Jax. Její myšlenky, chování i charakter a byla jsem ráda ve vývoj událostí, co s ní nastal. Potěšilo mne, že jsem ji odhadla správně. Hidea mi v tomto díle bylo spíš líto, než abych se s ním více sžívala. Avšak i přesto toužím po sladkých koncích (což nechápu, v reálu taková nejsem).

Technických termínů a vysvětlování zde bylo mnohem více než v prvním dílu. Především se to týkalo hacků a schopností NeuroLinku, ale i když jsem v tomto odvětví úplný cizinec, chápala jsem vývoj děje. Sem tam jsem si něco přečetla dvakrát. Nemyslím si, že má pravdu ten, kdo tvrdí, že kniha je jen pro mladé co tuto problematiku znají. Nejsem nejmladší a rozhodně se v technologiích nevyznám. Naopak jsem se možná pár věcí naučila a pochopila.

Konec se nevyvíjel vůbec dle mých představ, vše bylo ještě zamotanější, složitější i o to překvapivější. Jsem ráda za to, jak to dopadlo, i když jsem toužila po více romantice. Já si domýšlela svůj konec, ten však nebyl správný samozřejmě. Autorčin konec byl zvláštní a zajímavý, jenže to nebylo úplně ono. Chápu, že bylo nutné dualogii zakončit, vysvětlit, ale zároveň nechat malinká zadní vrátka pro případné rozšíření série.

Anotace

Emika Chenová z warcrossového šampionátu jen sotva vyvázla životem. Teď, když už ví, co se doopravdy skrývá za Hideovým novým algoritmem NeuroLinku, už nemůže věřit tomu jedinému člověku, ke kterému vždycky vzhlížela. K tomu, kdo měl být na její straně.

Aby Hideovy plány zastavila, spojí se s Fénixovými jezdci… a brzy zjistí, že v neony osvětlených ulicích Tokia se skrývá nová hrozba. Někdo na Emičinu hlavu vypsal odměnu, a tak je její jedinou šancí na přežití spolupráce se Zerem a jeho nemilosrdnou skupinou Černoplášťů. Brzy však vyjde najevo, že ani Zero není takový, jakým se zdá, a jeho ochrana má svou cenu.

Emika musí čelit zradě i hrozbě budoucnosti bez svobodné vůle. Jak daleko zajde, aby zničila muže, kterého miluje?

zdroj

Moje hodnocení: Moc se mi kniha líbila, je to výborná dvoudílná série se spoustou překvapení a zvratů. Neskutečně dobře se to čte a ještě lépe se to s hlavní hrdinkou prožívá. Jsem moc ráda, že jsem na sérii natrefila a pustila se do ní. Knihy jsou nyní již v mé sbírce a hrozně moc se těším, až si oba díly přečtu za sebou, bez přestávky a v klidu. Určitě objevím mnoho dalších překvapení a odhalím další prvky, co jsem při prvním čtení přehlédla. Knize samozřejmě dávám 5 hvězdiček, a i když byla oproti prvnímu dílu docela odlišná, přesto o nic méně zajímavá a čtivá. Autorka je mistryní ve vyprávění a popisování, překladatelka na tom má určitě také svůj podíl. Rozhodně doporučuji.

Citová divočina - Simona Monyová

Po delší době jsem byla v knihovně a vykoukla na mě další kniha od Simony Monyové. A jelikož má na svém spisovatelském vrubu opravdu mnoho knih a já jich od ní přečetla jen malý zlomek. Proto když na mne vykoukla z regálu ta, kterou jsem ještě v ruce neměla, neváhala jsem a sáhla po ní. Jak tak na mě koukala, pustila jsem se do ní hodně rychle.

Název: Citová divočina

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
Nakladatelství: Belami, Mony
ISBN: 978-80-87166-08-6

Svatební salón Čtyřlístek je součástí životů čtyř velmi rozdílných kamarádek - Silvany, Nataši, Milušky a Debory. Každá z nich má svůj soukromý život a své vlastní trápení, Silvana nemůže najít partnera a nemá ani pořádnou rodinu, která by ji byla oporou. Debora je rozvedená a také nemůže najít nového partnera, zcela totiž zanevřela na mužské pokolení. Nataša je zase v manželství nešťastná, manželovi s dcerou je jen pro smích a nemá šanci na svůj vlastní život, jen do chvíle, dokud nepotká při běhu sympatického muže. A Miluška si myslí, že je naprosto šťastná s manželem i s dětmi, dokud nezjistí, že manžel není až tak vzorný, jak se na první pohled zdá. Podaří se jim z jejich nešťastných životů vytřískat své vlastní štěstí?

Musím říct, že jsem si knihu užila od začátku do konce. Prvních pár stran mi vadilo to přehazování postav, protože když jsem musela knihu odložit, po navrácení se ke čtení jsem listovala zpět, abych zjistila, kterou postavu vlastně teď čtu. To se ale postupně vytratilo, protože jak jsem se s postavami více a více sžívala, poznala jsem na první větu, komu je daná část věnována. Moc mě to potěšilo, protože ne vždy je vše tak šikovně popsáno, aby se postavení postav dalo poznat.

Začíst se je u této knihy velmi jednoduché. Text je neuvěřitelně chytlavý a milý. Vše plyne jednoduše a přirozeně, žádné násilí či nesmyslnosti. Příběhy jsou opravdu ze života, není problém autorce baštit reálnost vyprávění. Nádherně vyprávěné, má to spád a pořád se tam něco děje. Vtipné situace nejsou ojedinělé, stejně jako vážné. Klasická čtivá oddechovka z ženského prostředí s klasickými ženskými strastmi a radostmi. Určitě to není čtivo pro chlapa.

Dle rozsahu je kniha i takovou jednohubkou, co bych určitě zvládla za jedno odpoledne. Tenká v tvrdé vazbě s příjemným typem písma i grafickým zpracováním. Bohužel mám nyní tak málo času, že čtu opravdu jen v MHD a tak jsem to měla na kousky. I tak jsem si jí ale moc užila a určitě brzy sáhnu po dalším díle Simony Monyové. Nejlépe Tchýně a uzený . Její styl mi opravdu vyhovuje a přitom je tak moc svůj a originální. Umí si nádherně hrát se slovy, pracuje s větami a vypovídací hodnota je stoprocentní. Navíc ten požitek je ve finále hrozně přirozený. Nepřišla jsem na nic, co by mě vyloženě iritovalo.

Anotace

Ženy by pro to, aby byly šťastné udělaly cokoliv. Chodily po rukou, nechaly si přifukovat prsa kompresorem, živily se čtyřlístky… ženy by pro štěstí udělaly cokoliv, vyjma jediného: být samy sebou.

Citová divočina je příběh čtyř kamarádek, které na konci cesty za štěstím nacházejí svoje skutečné já. Je to příběh žen, které až ve středním věku pochopily, že tím jak vidíme samy sebe, vytváříme předlohu pro to, kým se skutečně můžeme stát.

zdroj

Moje hodnocení: Je to bezva rychlá oddechovka ze života žen. Věřím, že každá z nás se v knize minimálně třikrát pozná. A i když tvrdím, že mě na knize nic neštvalo, moc mě to bavilo a rozhodně vám ji doporučuji, hodnotím ji 4 hvězdičkami. Je to proto, že jiné knihy, které jsem už přečetla dříve od stejné autorky, ty mne bavily o kousek více. Nic jiného v tom není.

Pět dní - Julie Lawson Timmer

Po delší době se mi povedlo přečíst další ze smutných knih, které na mě čekaly z knihovny. Blíží se totiž doba stěhování a nebudu mít po ruce žádnou pobočku městské pražské knihovny. Proto chci vše přečíst, vrátit a neprodlužovat po Novém roce již další rok. Tato mi však dala zabrat.

Název: Pět dní

Název v originále: Five Days Left
Autor: Julie Lawson Timmer
Překlad: Alena Amchová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 368
Nakladatelství: Fortuna Libri
ISBN: 978-80-7321-871-3

První dějová linie je věnována Maře. Mara je právnička, kterou dostala na kolena Huntingtonova nemoc a i přes podporu manžela Toma a lásku dcery Lakshmi je odhodlána svůj konec vzít do svých rukou a nečekat, až jí nemoc připraví o poslední zbytky rozumu. Vypráví příběh svého života, jak se objevily první příznaky, jak vše postupovalo až k odhalení příčiny problémů drtivou diagnózou. Stejně tak popisuje svých posledních pět dnů do konce, který si sama naplánovala do nejmenších detailů na své narozeniny.
V druhé dějové lince sledujeme Scotta, který má v den Mařiných narozenin vrátit do péče Curtise. Měli ho s manželkou na rok v péči, než se jeho matka LaDania dostane z vězení a projde odvykacím procesem. Věděli přesně časový horizont a vše naplánovali. Avšak LaDania se rozhodne to nedodržet a vzít si ho o pár dnů dříve, jako matka na to má právo. Prožívá tíživé momenty a musí se vyrovnat s jeho ztrátou. Jeho manželka čeká vytoužené (až skoro vymodlené) dítě, ale ani to mu neroztrhá myšlenky natolik, aby nesmutnil za Curtisem. Vše se pak mění, když se LaDania předávkuje a zemře. Oběma ubíhá stejný čas, akorát Scott z toho vyvázne o mnoho lépe.



Nejdříve jsem si myslela, že kniha bude jen o Maře a její nemoci. O její volbě konce. Ale hned po pár stranách mi došlo, že kniha a její příběhy jsou mnohem komplexnější a nebude to tak jednoduché. I když nemám moc ráda tohle střídání postav, tady jsem se vůbec neztrácela a četlo se mi to hodně dobře. Celá kniha se odehrává během daných pěti dnů, pouze ve vzpomínkách hlavních postav se vracíme zpět, třeba do doby osvojení Curtise nebo k diagnostikování HD (Huntington´s Disease). Sice pochopení zezačátku trvalo kapku déle, ale nebylo to nic složitého.

Ačkoliv je kniha docela obsáhlá, příběh mi ubíhal docela rychle. Brzy jsem však pochopila, že Maru nemám možnost ani náhodou pochopit v celé její komplexní míře, kterou by mi to mělo dát. Je to hrozné a spousta lidí by řekla, že je sobecká či se chová iracionálně. Nevíme sice, do jaké míry její uvažování ovlivňovalo HD, já ji v tomto nedocenila. Měla jsem pochopení pro její jednání i rozhodnutí, ale ne už pro její chování. Do Scotta se mi dařilo proniknou mnohem více. Snažila jsem se na vše pohlížet jejich očima, ale to nebylo úplně snadné, protože nemám jejich zkušenosti.

Oba hlavní hrdiny spojovala láska k dětem a to pro mě byl i trochu středobod. Scott byl senzační otec a i jeho manželka nakonec dospěla k dobrému rozhodnutí, já však bych tuto situaci asi jen tak nepřijala. Na konci knihy mi ukáplo pár slz (bohužel v metru) - nejprve radosti, pak smutku a nakonec dojetí. Je to vše propracované do nejmenších detailů a u beletrie mne to neskutečně překvapilo. Skutečně je tato kniha velmi silným příběhem (vlastně příběhy).

Bohužel tam bylo jedno velké ALE. Byly to chyby. Pravopisných zase tolik nebylo, pár drobností v osobě či množném čísle, občas čárka nebo špatné písmeno. Nejhorší bylo nepřesné skloňování jména Mara. Občas to bylo správně, občas "indicky" a někdy dokonce jako jméno Mary [Mery], což vůbec nedávalo smysl. Občas byla dokonce prohozená mužská jména ve Scottově lince, takže to pak bylo dost zmatečné a nutno přečíst několikrát, abych rozklíčovala chybu a pochopila. Je to škoda, protože tyto příběhy by si zasloužily pořádnou korekturu, aby text vynikl a nic ho nehyzdilo.

Fyzická podoba knihy je krásná, nádherný přebal, tvrdá obálka (hardback), nažloutlé hrubé listy mi udělaly také velkou radost. Rozsah je podle mého akorát, jen bych to možná rozdělila na dvě samostatné knihy - o Scottovi a Maře, jen v sérii. Jediné, co je spojovalo, bylo téma. Možná by kniha přišla lehce o své kouzlo, ale zase by bylo více prostoru pro oba hrdiny. Text je členěn pěkně, písmo upravené nenahuštěné i okraje mi vyhovovaly. V tomto ohledu nemám co vytknout.

Anotace

Strhující příběh o lásce, přátelství, odpovědnosti, odvaze, o síle vzepřít se ranám osudu.

Zbývá pět dní - pět dní do fatálního rozhodnutí, jež ukončí utrpení hlavní hrdinky, ale ovlivní i život její rodiny a přátel. Sebevědomá, ctižádostivá právnička Mara jednoho dne zjistí, že trpí nevyléčitelnou Huntingtonovou chorobou, která postupně ničí nejen její tělesnou schránku, chování a vzhled, ale především její intelektuální schopnosti. Dá si slib, že vydrží do chvíle, kdy už nebude moci žít důstojně a stane se pro svou dceru a manžela i pro rodiče nesnesitelnou přítěží. Není to snadné rozhodnutí, ale Mara je odhodlaná slib dodržet a na osudovou chvíli se systematicky připravuje.

Na internetu se virtuálně sblíží se Scottem. I on stojí před bodem zlomu. I jemu nemilosrdně běží čas a blíží se chvíle, kdy se bude muset rozloučit s chlapcem, o nějž se společně se svou ženou staral, když si chlapcova matka odpykávala trest ve vězení.

zdroj

Moje hodnocení: Velmi věrohodná výpověď dvou hrdinů, u beletrie obdivuhodné. Okouzlilo mě to, a i když se ke knize asi nikdy nevrátím, určitě na ní nezapomenu. Napsaná je krásně, potíž může být vcítění se do postav. Je to čtivé, udrží si vaši pozornost a budete se chtít dozvědět, jak to dopadne. Za chyby jsem srazila jednu hvězdičku, protože příběhy by si zasloužily větší péči. Rozhodně vám tuto knihu k přečtení doporučím, možná objevíte emoce, se kterými jste se ještě nesetkali. Hodnotím tedy 4 hvězdičkami a věřím, že se vám kniha bude líbit.

Mami, kdy už konečně umřeš? - Martina Rosenberg

Kniha od známé novinářky, vyprávěná dle skutečných událostí. Téma knihy je pro mě úplně nové, nikdy jsem nečetla ani beletrii, ani autobiografii o někom, kdo se staral o těžce nemocného člověka. Natož pak z rodiny. A proto jsem to brala jako okénko do mnou neprobádané oblasti.

Název: Mami, kdy už konečně umřeš?

Název v originále: Mutter, wann stirbst du endlich?
Autor: Martina Rosenberg
Překlad: Štěpánka Podlešáková
Rok vydání: 2016
Počet stran: 176
Nakladatelství: Portál
ISBN: 978-80-262-1017-7

Martina se s manželem a dcerkou po delší době vrací do Německa. Rodiče jim nabídnou možnost bydlet v jejich vícegeneračním domku a jim to přijde jako fajn nápad. Dcera bude mít hlídání, oni se budou moci věnovat práci a přitom si bude rodina blízko. Zvelebili si své prostory k obrazu svému, brzy však dojde k tomu, že matka začne zapomínat, být zmatená, nepoznává blízké a začne se měnit i její osobnost. Otec na to reaguje neadekvátně, snaží se na sebe strhávat pozornost, protože byl zvyklý, že se rodina točila kolem něj. A především jeho manželka, matka Martiny. Až později se zjistí, co za nemoc ji trápí. A zhoršování je velmi smutné a těžké. Martina obětuje úplně vše - čas, peníze, energii i vlastní fyzické a duševní zdraví, aby rodičům pomáhala a žití jim ulehčila. I když je to nevděčná a nedoceněná práce, potýká se především s odmítáním a agresí ze strany otce. Avšak v dálce jí svítí světlo naděje - smrt.

I když obvykle u autobiografií či svědeckých výpovědí nepíšu obsah, tato kniha si zasloužila shrnout a popsat, o čem vlastně je. Mě samotné to až do třetiny knihy nebylo úplně jasné. Ale ve chvíli, kdy se Martiny kolotoč rozjel naplno, jsem pochopila její bezmoc a bezradnost. Už přeci jen to, že někdo vysloví název knihy nahlas, nebo v duchu, je hrůzná. Nemyslela jsem si, že tato slova pochopím, nebo je budu vnímat v kladném hledisku. A přesto se to v průběhu čtení stalo.

Autorka pojala veškeré vyprávění velmi osobně, niterně a upřímně. Ano, situace v Německu je sice do zdravotní a sociální péče odlišná, přesto pocity jsou stále stejné. Je to dcera, která se dívá na příšerný a nedůstojný konec svých rodičů. Nejen nemocné matky, ale i silně ovlivněného a nesmířeného otce. I když si myslím, že tohle je to, co děti svým rodičům dluží, číst realitu pro mě byl silný zážitek.

Pro ty, kdo s podobnou situací nikdy nepřišli do styku, jako já, je to výčet aspektů od začátku do konce. Musím říct, že asi ve dvou třetinách jsem měla chuť knihu odložit, protože některé myšlenkové pochody autorky jsem nesdílela a přišly mi nedůstojné i nelidské. Na konci jsem však vše pochopila. Je to sice krutost světa, ale smrt k životu patří. Pokud se pak může blízká osoba rozhodnout o důstojnosti odchodu, měla by mít tu možnost. Na druhou stranu se mi líbilo, že se autorka nebála napsat ani o svých negativních pocitech, jež by mnozí mohli pokládat za bezcitné či sobecké. Chápu však, že po určité době začne vlastní mysl vše vidět z jiné perspektivy, než lidé mimo tuto problematiku.

Nečekejte, že je to snadné čtení. Je to sice nádherně a čtivě napsané, autorka umí hezky pracovat s jazykem (a překladatelka na tom má jistě své přičinění), ale téma je skutečně náročné. Jde to skutečně vše až na dřeň, bez servítek, tak jako to je. Text je členěn do kapitol dle období - po pár letech. Zezačátku delší období, na konci kratší v řádu dvou tří let. Do příběhu se lehce začtete a máte pocit, že jste součástí rodiny, proto mi nedělalo problém s Martinou sdílet bolest i smutek. Závěr mě nepřekvapil, poskytl rozřešení všem a ukázal, že jinak než smrtí život nikoho z nás skončit nemůže. Životní kruh se nám uzavírá.

Kniha je vydána v měkké vazbě s klopami na stranách, které se dají použít jako záložky. Tomu nahrává i to, že je kniha docela útlá. Písmo je menší, trochu zhuštěnější, než na co jsem byla poslední dobou zvyklá, ale stále se vše četlo moc hezky. Žádné motání textu, pletení řádků a podobně. Papír je bělený celkem tenký, je tedy třeba kapku opatrnosti při otáčení. Na stará vydání paperbacků Zdeny Frýbové to ale nemá. (Kdo je má doma, tak určitě ví.)

Anotace

Autorka v knize vypráví svůj příběh o tom, jak se nastěhovala ke svým rodičům, aby se mohla starat o svou matku, která trpěla demencí. Snažila se dělat všechno správně, ale musela se vyrovnávat s tím, že její matka se pomalu, ale jistě začala stávat neznámým člověkem. Žena, kterou kdysi milovala, už zmizela, najednou tu místo ní byla dementní osoba, která trápila své okolí záchvaty agrese. Jednoho dne se Martina přistihla, že říká: "Mami, teď už můžeš jít. Prosím, jdi už."

Martinin příběh není ojedinělý...

zdroj

Moje hodnocení: V celku se mi kniha líbila a i přes obavy ohledně náročnosti tématu jsem se lehce začetla. Samozřejmě se zhoršováním příznaků bylo čtení náročnější na vstřebání i psychiku, ale rozhodně stojí za to. Vím, že mnohým se nelíbila hlavně z důvodu autorčina uvažování, já v něm však spatřovala smysl. Její obětavost rozhodně nezaslouží odsuzování. I přesto, že je to náročná výpověď těžkého období jedné rodiny, dokázala to napsat čtivě, smysluplně a poutavě. Nedělalo mi problém si představovat, že je to skutečně výpověď člověka, co to zažil. Neviděla jsem v tom beletrii a to je pro mě ten hlavní ukazatel, jak dobře je toto téma zpracováno. Znovu jistě číst nebudu, ale já přečtení rozhodně doporučuji. Minimálně si uděláte svůj vlastní názor. Moje hodnocení je plný počet - 5 hvězdiček.

Duch domu Ashburnů - Darcy Coates

Po Kingovi jsem se pustila do hodně propagovaného hororu od nové autorky Darcy Coates. Přeci jen duchařina v knihách - to je moje. U knih se oproti filmům nebojím tolik a přeci jen to známé mrazení v zádech a husí kůže za to stojí.

Název: Duch domu Ashburnů

Název v originále: The Haunting of Ashburn House
Autor: Darcy Coates
Překlad: Alexandr Neuman
Rok vydání: 2019
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fobos
ISBN: 978-80-7585-161-1

Adrienne zdědí dům po neznámé tetě, a jelikož je na mizině, je to její šance na začátek nového života ve svém. Jediná vzpomínka na tetu je z deštivé noci, kdy ji matka tiskla k sobě a urychleně opouštěla Ashburne house. Její teta Edith stála ve dveřích a smutně je sledovala. Když se dostává k domu, cítí z ní nepříjemné pocity a brzy se dozvídá, že není jediná. Dům nemá dobrou pověst a Edith jí moc nepomohla. Kromě toho, že se v něm odehrál masakr, který přežila jen Edith, po dosažení plnoletosti se tam vrátila, dům opravila a pak tam žila do své smrti. Nosila těžké černé starodávné šaty, měla své rituály a prakticky s nikým se nesblížila. Navíc kolem domu obíhalo mezi lidmi i mnoho duchařských historek a tak se mu obyvatelé městečka sami vyhýbali. Jenže tajemství je mnohem temnější, než mohlo kohokoliv napadnout. Adrienne začíná bojovat o svůj prostor, život i nové přátele, jenže netušila, s čím bude muset soupeřit.

Určitě je to velmi čtivá kniha hned od začátku, protože mě se nechtělo odtrhávat, přes den jsem na knihu myslela, domýšlela si, jak bude pokračovat a byla napnutá. Ona se ta ponurá atmosféra a lehký strach začíná projevovat dost brzy. Strašidelné prostředí domu je popisováno a zapojeno hned od první chvíle. A postupujícím příběhem se to stupňuje až do druhé poloviny, kdy jsem měla opravdu husí kůži, běhal mi mráz po zádech a třásly se mi ruce. Jak autorka dokázala tak krásně a bravurně vše popsat? Nechápu. Je to fakt skvělé a bála jsem se více jak u Kinga.

Myšlenka a rozuzlení, na které se prokoušete příběhem, je možná trochu přitažené za vlasy, ale o to v hororu přeci jde. Nejde o to vše racionálně vysvětlit, naopak nás to má vyděsit a postrašit. Zde na mě strach působil mnohem více než u knih Stephena Kinga, které jsem četla (Řbitov zviřátek, Zhubni, Pytel kostí, a další). Duchařina se tu mění na strach z konkrétní věci, vysvětlení je ale postupné a odkrývá děsivá tajemství rodiny Ashburnů.

Jak příběh postupuje, my máme možnost poznat, čemu hlavní hrdinka čelí, myslela jsem si, že strach poleví. Obvykle když člověk ztratí ten strach z neznáma a ví, proti čemu stojí, přestane se bát. Tady to tak bohužel nebylo, odehrávalo se mi to jako film v hlavě, kdy jsem čekala, odkud a kdy nebezpečí vyskočí a udeří. Drželo mě to ve střehu.

Hlavní hrdinka mi byla sympatická do chvíle, kdy poznala nebezpečí, proti kterému stojí. Nechápu, jak se se vším tak vyrovnala a nechápu vůbec její chování. V tuto chvíli se naše cesty rozešly, protože já bych to asi nezvládla a přeskočilo by mi. Možná by se to dalo nazvat neskutečně statečná, ale pro mě je to iracionální. Je zvláštní, že mi přijde iracionální její chování, to proti čemu stála však ne. Teď mi to přijde úsměvné.

Závěrečné vysvětlení je naprosto dostačující a vyhovující. Objasnil se mi každý aspekt i otázka, co se vytvořili během čtení knihy. Navíc mě úplný konec knihy potěšil a měla jsem z něj takový hezký a hřejivý pocit. Každopádně autorka píše neskutečně čtivě, poutavě a hladce. Žádné komplikace, nudné pasáže ani hluchá místa. Přímé řeči tak akorát, je odlišené to, co se děje ve příběhu od myšlenek hlavní hrdinky i od dopisů a nápisů. Ty zde hrají velkou roli. Pak také to, že je příběh psán v er formě z pohledu Adrienne a v minulém čase tomu všemu dodává na čtivosti.

Rozsah je akorát, ani o stránku více či méně. Obálka má stejné zpracování jako papírový přebal, stejný motiv i grafiku. Je to pevná vazba s hrubým nažloutlým papírem, jehož vůni naprosto miluju. Kapitoly jsou číslované, neoddělené stránkami, prostě uprostřed stránky končí jedna kapitola a začíná druhá. Avšak myslím si, že kdyby bylo toto dělení do kapitol vypuštěno, nemělo by to na čtení žádný vliv. Pouze u uvedení dopisu, ale to je jen jeden případ. Kniha se mi moc líbilo po obsahové i fyzické stránce.

Anotace

O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout.

Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb.

Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha mě okouzlila a předčila i některá díla mistra hororů Stephena Kinga. Je úžasně čtivá, napínavá, děsivá a poutavá. Moc se mi líbila a určitě to není poslední kniha, kterou si od autorky přečtu. (Právě vychází její další kniha Tajemství sídla Craven Manor.) Neustále mě to nutilo v příběhu pokračovat a četlo se to prakticky samo. Tomu pomohl i ne příliš velký rozsah, který ale ideálně sedí k příběhu. Jediné negativum vidím v ne úplném sžití s hlavní postavou a občasném přílišném "přitažení za vlasy". I když i to dodává knize originalitu a u mě to nemělo vliv na celkové pocity z knihy. Hodnotím rozhodně plným počtem hvězdiček a doufám, že další knihy nebudou jako přes kopírák, ale budou stejně originální jako tato. Pro milovníky hororu je to ideální volba.

Rekonstrukce pokračuje a snad i zdárně skončí

Já to vím, slibovala jsem brzy další článek ohledně pokračujících prací na rekonstrukci domečku. A ejhle, ono je to skoro půl roku. Jenže se toho dělo tolik. Nejprve byly úpravy, které nebyly na první pohled patrné - roztahání trubek, elektřiny a plynu. Na tom jsme se zasekli, protože nám to nikdo nechtěl jen tak udělat a připojit. Budeme na něj mít napojený kotel a plynovou varnou desku. Pak se začišťovala místnost, jež jste v minulém článku (odkaz ZDE) viděli na konci. A to asi metr pod úrovní podlah. A po položení odvětrávání, rozvodů a vrchního betonu se chlapi pustili do elektriky, stropů a plynu. Zazdily se dveře, které vedly v té době z kuchyňky do pokoje. Nyní jsou přímo z chodby, protože z bývalé kuchyňky je teď koupelna. To vše můžete vidět na fotografii.

Malá vsuvka k bourání dveří z chodby. Přesně tam se měla nacházet časová schránka s poklady ukrytými mými předky. K našemu velkému překvapení tam však nebylo vůbec nic. Kam tedy zmizely dané dokumenty, mince, fotografie a nářadí, to netušíme. Když skončila bombardovací fáze, začalo se se začišťováním a osazováním světel a zásuvek. To už vypadá trochu lépe, podívejte se sami. Přesně v tomto rohu bude má nová kuchyň. Joo nevypadá to tak. Opravdu ne.

A když jsme u kuchyně, zrovna nedávno se mi podařilo si objednat kuchyň, kterou jsem si přála. Využila jsem slevy u Oresi kuchyně, kde jsem dostala do konce srpna slevu 45% na skříňky. Vyšlo mě to ve výsledku o 70.000 Kč levněji. Budou se muset provést ještě nějaké úpravy ohledně instalací elektřiny, protože to nevyšlo tak, jak jsem předpokládala, ale hlavně, že mi jí přivezou - už začátkem listopadu. Teď je ve výrobě. Paní Dvořáková z Oresi v Čestlicích je opravdový profesionál a na 3 schůzky je vše tak, jak jsme chtěli. Pokud váháte, mohu rozhodně doporučit právě jí, občas bývá i v Praze v Edenu na prodejně Oresi. Má obrovský cit pro detaily, je pečlivá a ve všem poradí i doporučí. Ona zpracovala i finální vizualizaci, kterou vám tu teď ukážu. Velikost kuchyně je přibližně 3 x 3 metry, je rohová a vyšla by mě i se spotřebiči na 210.000 Kč. To by mě asi zabilo. Jenže díky slevám jak na skříňky, tak i garanci nejnižší ceny (pokud najdete produkt jinde levněji, zlevní ho i vám nehledě na původní cenu) je částka nyní na cca 140.000 Kč a to už je únosné. Přeci jen je to na desetiletí a ne na dva roky.

Poté se rozkopal střed domku před vchodem - chodba, koupelna a kotelna. Byla to hrůza, nedalo se tam projít, nebylo kam jít na záchod ani kde brát vodu. A nastaly prázdniny, tedy léto a čas dovolených. Chlapi, co mi to dělali, měli i jiné zakázky, kterým museli dostát, a díky tomu se stavba na tři týdny prakticky zastavila. A to mě začaly chytat nervy, protože nutnost nastěhovat se letošní podzim byla potvrzeně reálná. Nemohli jsme další zimu zůstat v tomto bytě a navíc by nám domek opět přes zimu promrzl a provlhl, takže veškeré malby a štuky by přišly vniveč.

Zatímco tedy střed domečku byl vybouraný, my jsme se pustili do výběru vybavení. Skříně a komody budou muset zatím počkat, začali jsme podlahami. Výběr byl pro mě jednoduchý, chtěla jsem lamino, protože je teplé, příjemné a snadné na výměnu. Vybrat jsme to zvládli během jedné návštěvy prodejny Hornbach v Čestlicích, další návštěvou pak lišty, spojky, vruty, lepidlo a mirelon, aby byl došlap měkký. Jakmile se pak chlapi vrátili z dovolených, pustili se do výstavby příčky na koupelnu a kotelnu. Ty díry nahoře jsou tam schválně, budou v nich čiré luxfery propouštějící světlo z okna v koupelně do temné chodby bez oken.

Po těch otřesných polských dveřích z Obi, Baumaxu či Hornbachu jsem se rozhodla si koupit pořádné bezpečnostní dveře. Volila jsem stejnou firmu jako u oken, mám tedy úplně stejný dekor, bezpečnostní i s malým okýnkem na propouštění světla. Jsou nádherné. Rodiče mi pak nabídli, že mi dveře zakoupí jako dárek k novému bydlení. Moc si jejich podpory a pomoci vážím a asi to tu ke konci článku budu omílat stále častěji. Bez jejich pomoci bych toto asi nikdy nedokončila.

Uvnitř se pokračovalo samozřejmě dalšími rozvody - elektřinou, vodou studenou a teplou z kotle. To by se mělo dokončovat v těchto dnes, spolu s vrchním betonem v chodbě, koupelně i kotelně. Začišťování místností a osazování světly i zásuvkami. Během té doby jsme opět s rodiči a přítelem pohnuli v tom, co zvládneme sami. Položili jsme podlahu v prvním zadním pokoji, v ložnici a druhý den jsme tam sešoubovali skříň. Upozorňuji, že tato skříň není polotovar ke složení a nelze ji nikde zakoupit. Prostor si tatínek sám vyměřit, spočítal, nechal si nařezat a ofornýrovat desky (my je pak dovezli), předvrtal, sestavil a sešrouboval. Je to čistě jeho dílo. A při montáži to vše sedlo na milimetr. Nechápu, jak to dělá, není to truhlář, je to zámečník a svářeč. Každopádně je to neskutečně dokonalé a krásné. Je vysoká 2,4 metru a široká 2,5 metru, byla fuška ji zvednout, ale obdivuji ho za to, co dokázal. Ve druhé místnosti bude ještě jedna menší. Obě budou mít lištu a posuvné dveře vepředu, tato troje, menší jen dvoje.

A takhle se nám místnosti pomalu začínají rýsovat k nastěhování. Zbývají nám necelé dva měsíce k dokončení a já doufám, že vše klapne jak má. Tento víkend jsme nakoupili a přivezli dlažbu a spárovací hmotu do chodby, zbývá jen dlažba a obklady do koupelny. Vana přijela minulý týden a je obrovská, spíš jako bazén. Už se blížíme tedy ve všech ohledech k dokončení, finance se bohužel kutálí čím dál rychleji a já se obávám, že budu muset využít nabídku svých rodičů ohledně půjčky z jejich úspor. Chci to zvládnout sama, celou dobu jsem doufala, že se to podaří a doufám v to dál. Ale i
přesto, že by to nevyšlo, nebudu to považovat za svou prohru, že jsem tuhle roční hrůzu nezvládla úplně sama. Jen si o to více budu vážit rodičů a budu jim o to vděčnější. Přeci jen je to velký dar mít vedle sebe od mala ty, kteří vás nenechají utopit. Co utopit, ani potopit, ale drží vám hlavu nad vodou za každou cenu.

Jen pro obraz, moji rodiče jsou již šedesátníci, a když jsem je viděla, jak lezou po kolenou a pokládají mi podlahu, jak jsou sehraní a šikovní, měla jsem slzy na krajíčku. Nasávám to vše plnými doušky, učím se od nich a děkuji všemu a všem na světě za to, že je mám. Bez nich bych nezvládla ani polovinu, bez jejich rad bych se rozhodla špatně a bez jejich pomocné ruky bych čekala další rok na dokončení. Bohužel neexistuje nic, co bych jim nyní mohla dát, abych jim dostatečně poděkovala, mám jen ten vděk. Věřím ale, že jednou nastane chvíle, kdy jim to vše vynahradím a stonásobně oplatím.

Držte mi tedy prosím palce, ať se mi to konečně podaří dodělat a těšte se na fotografie z nového prostředí. Spolu s novým bydlením chci plně obnovit i sociální sítě, budu tam mít svou velkou knihovnu a hlavně místo k focení knih. Nemůžu se dočkat, jen je toho ještě plno přede mnou.

Mějte se krásně, užívejte posledních záchvěvů léta a važte si svých rodičů, jiné už nikdy mít nebudete.
Vaše "teď skutečně ne" LazyCat

Mapa dní - Ransom Riggs

Nemohla jsem se dočkat, až vyjde čtvrtý díl Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. První tři díly se mi moc líbily a tak jakmile jsem se dozvěděla, že bude pokračování, byla jsem moc natěšená, až ji budu držet v ruce. A i když mi chvilku ležela v knihovně a čekala, už jsem to nemohla vydržet a pustila se do ní. A bylo to zklamání nebo ne?

Název: Mapa dní

Název v originále: A Map Of Days
Autor: Ransom Riggs
Překlad: Bronislava Grygová
Rok vydání: 2019
Počet stran: 504
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7565-488-5

Jacobovi se skutečně nezdál žádný praštěný sen, jeho podivní přátelé byli opravdu v Americe a zachránily ho od pobytu v blázinci, kam ho rodiče chtěli odvézt. Jenže tím další patálie začínají. Jeho rodiče uspí práškem Matka Prach, ale to nemůže trvat věčně, musí vyřešit jak to udělat a co bude dál. S Emmou je vztah stejný jako ve smyčkách či při bojí o Ďáblův Akr. Slečna Peregrinová Jacoba požádá, aby se ujal modernizace všech členů společenství, protože v moderním světě zatím nejsou schopní fungovat. Vše je udivuje a považují to za magii - samozřejmě, když žili ve smyčce asi sto let staré. Navíc se vypraví do Akru, kde se však z Jacoba a jeho přátel stali něco jako hrdinní zachránci. Především Jacoba všichni poznávají, chtějí autogramy a děkují mu. S tím se on však těžko srovnává, je tu však jedna věc, kterou by rád pochopil. Život jeho dědy - lovce netvorů zatím skrývá spoustu tajemství a skříňku otevřou tím, že při cestě do nákupního centra Jacob náhodou odbočí špatně a dostanou se před Abeův dům. I ostatní chtějí dům prozkoumat a při tom objeví kryt s jeho deníkem. Chtějí se zkontaktovat s jeho spolupracovníkem zvaným H. A tím začíná mise po celých Spojených státech, kde se budou muset protlouct smyčkami, zkouškami, minulostí i přítomností až do bodu, kdy jim opět půjde o život. Jak z toho vybruslí a jak se jim podaří dostat zpět domů?

Příběh skutečně přesně na minutu navazuje tam, kde Knihovna duší končí, což mě neskutečně potěšilo. Mám ráda, když série navazuje bez hluchých míst a nevysvětlených otázek. Od začátku jsem se do příběhu ponořila a neskutečně mě to bavilo. Odkrývat útrapy a záhady jejich životů a po vydání se na cestu po USA bylo úžasné dobrodružství a moc mě to chytilo. Můj strach z kvality navazujícího dílu se rozplynulo. Navíc jsem Knihovnu duší četla před téměř dvěma lety a i přesto jsem si nepotřebovala nic připomínat, všechno naskočilo samo a co ne, to tam bylo znovu vysvětleno.

Autor díkybohu zachoval koncept zapojování fotografií do příběhu, přesně zapadaly do příběhu i s popisem. Z toho jsem byla vyloženě nadšená, protože při absenci by kniha ztratila podstatnou část své originality. Grafická stránka je opravdu úžasná - obálkou a přebalem počínaje, přes oddělovače kapitol až k počátečním písmenům kapitol. Nejvíce mne určitě zaujala obálka knihy, i když papírový přebal je také hezký, obálka je hrubá černá a má zlaté vlisování. Je naprosto božská. Ale kniha je menšího formátu a tím pádem docela tlustá (má přeci jen 500 stran), proto jsem se docela bála ji naplno otevřít, abych nepoškodila vazbu. To je takové malé mínus na fyzické podobě knihy. Avšak zase velké plus je zachování obálky ze zahraničí (stejně jako u předchozích dílů, když pomineme filmovou obálku), protože je nádherná.

Napětí a vyprávění zůstalo prakticky stejné, jakoby ti roky mezi díly ani neexistovaly. Autor si udržel vše takové, jako bývalo u předchozích tří dílů. Jazyk je stejný i čtivost. Nepřibylo nijak moc nudné přímé řeči, prostě se jede dál. Ačkoliv někdo tvrdí, že je tato kniha počátek nové série, myslím si, že tomu bude věřit málokdo. Příběh tak moc navazuje a je tak moc totožně vyprávěný, že mi to na mysl vůbec nepřišlo. Pro mě to je a zůstane prostě čtvrtý díl v sérii.

Ke konci jsem měla lehce rozporuplné pocity z postav, protože se najednou zachovaly tak, jak bych nečekala. Prostě takový větší zvrat a chaos v charakterech, ale u Jacoba mi to vše prostě došlo. Co se týká Emmy a některých dalších podivných, tam už k tomu nedošlo. A jelikož příběh končí neskutečně napínavě a prakticky uprostřed dějství, byla jsem konsternovaná a musela si to přečíst dvakrát, abych pochopila. Je to šílené, že teď nastává zase čekání a nejspíš bude zase docela dlouhé. Snad to uteče a vyjde brzy.

Anotace

Poté co odvrátil obrovskou hrozbu, která téměř zničila svět podivných, se Jacob Portman vrací tam, kde jeho příběh začal - na Floridu. Avšak s tím rozdílem, že teď jsou slečna Peregrinová, Emma a jejich podivní přátelé s ním a snaží se co nejlépe splynout se světem normálních. Ovšem bezstarostné dny na pláži a poznávání reálií 21. století brzy přeruší objev - podzemní bunkr, který patřil Abeovi, Jacobovu dědečkovi.

Na povrch vycházejí překvapivé informace o Abeově dvojím životě, dávná tajemství se odhalují přímo před očima. A Jacob začíná poznávat nebezpečný odkaz, který zdědil a který byl jeho součástí dávno předtím, než vstoupil do časové smyčky slečny Peregrinové.

V sázce je teď víc než kdykoli dříve. Jacob a jeho přátelé jsou vrženi do temného světa amerických podivných - do světa, v němž existuje jen několik ymbryn a téměř žádná pravidla. V brilantním pokračování úspěšné série o podivných dětech slečny Peregrinové na vás čekají nové zázraky, nebezpečí i láska. Příběh opět provázejí zvláštní dobové fotografie, v tomto zcela novém americkém dobrodružství dokonce barevné.

zdroj

Moje hodnocení: Navazující díl dělá čest své sérii, je úžasně napínavý, čtivý a obsahuje zase nově objevenou sféru ve světě podivných. Pohltilo mě to a moc bavilo. Postavy se vyvíjejí, nic nestojí na místě a navíc autor striktně dodržel podobu i styl vyprávění z předchozích dílů. Kdybyste ty čtyři díly svázali do jedné knihy, nikdo by nepoznal, že to byly dříve samostatné díly. Chvilku jsem čtení odkládala, ale byla to chyba. Moc jsem si to užila, byl to skvělý čtenářský zážitek a teď musím vydržet to čekání na pokračování. Je tedy jasné, že dávám plný počet hvězdiček a věřím, že autor kvalitu udrží a i pátý díl bude úžasný.

Řbitov zviřátek - Stephen King

Jedna z těch nejklasičtějších Kingovek. Navíc v nedávné době prošla novým filmovým zpracováním. A jelikož já se na horory v této podobě dívat nemůžu, protože jsem posera, bojím se a pak nespím, rozhodla jsem si rozšířit knižní obzory a lákavou knihu si raději přečíst. A ani to nebylo úplně lehké.

Název: Řbitov zviřátek

Název v originále: Pet Sematary
Autor: Stephen King
Překlad: Ivan Němeček
Rok vydání: 2019
Počet stran: 336
Nakladatelství: Beta-Dobrovský
ISBN: 978-80-7593-089-7

Louis Creed - lékař - se spolu s manželkou Rachel, starší dcerou Ellie a malým synkem Gagem nastěhují do krásného domu na okraji města Ludlow hraničící bývalými indiánskými pozemky kmene Mikmaků. Doprovází je černý kocour Church. Ihned po příjezdu je přivítá soused přes silnici Jud Candall a později i jeho žena Norma, trpící těžkou artritidou. Silnice je od začátku nebezpečná, protože přímo po ní jezdí vysokou rychlostí těžké nákladní vozy obsluhující továrny v nedalekém okolí. Brzy je všechny Jud zavede na nedaleký Řbitov zviřátek, který opečovávají děti a pohřbívají zde své zemřelé mazlíčky. Louis nastupuje na místní univerzitu jako vedoucí lékař, ale hned první den nového studentského období zažije smrtelné zranění a student Victor Pascow mu zemře v náručí. Předtím však se zdá, že má Louis halucinace. Victor k němu promlouvá a odrazuje ho od překročení hranice Řbitova zviřátek. Jak by neznámý student znal jeho jméno a věděl, kde bydlí a co mají za domem? To přeci nedává smysl. Každopádně se začnou dít velmi divné věci a živé sny či noční procházky na Řbitov zviřátek jsou ty nejmenší. Jednoho dne, když je Rachel s dětmi u svých rodičů, přejede Churche náklaďák. Louis si nedovede představit, jak to Ellie vysvětlí, zdá se na něj být velmi upnutá, ale Jud ho vezme někam, kde se jeho problém vyřeší. Přesně tam, před čím ho varoval zemřelý Victor Pascow. Jenže kocourem to nekončí.

Zde jsem shrnutí děje vzala opravdu stručně a jen do menší části knihy, protože nechci prozradit ani to nejmenší, co by vás připravilo o překvapení. Najdete však spoustu recenzí, které vám toho prozradí více a popřípadě se můžete podívat na rozbory děl k maturitě, tam je děj většinou vyzrazen do podrobných detailů. Viděla jsem ukázky na film a do té doby jsem neměla ponětí o čem knihy či film je. A zaujalo mě to hodně. Proto byla kniha jasnou volbou, vlastním tedy vydání s filmovou obálkou - té z roku 2019. Je to pevná vazba s papírovým přebalem, docela příjemně zpracovaná, avšak s běleným hladkým papírem a docela nahuštěným písmem. Oproti knihám, co jsem zvyklá, tam bylo hodně textu na jedné straně, malé okraje a nízké řádkování.

Po otevření knihy jsem se ihned začetla. Nevím, jak je to možné, ale děj mě pohltil prakticky okamžitě, je to od první věty poutavé čtení. Autor rozkrývá indicie pomalu, a i když strašidelné prvky jsou tam od začátku, není to tak strašně, strach se stupňuje. Tato tendence mě dost baví, nemám ráda, když je dvě třetiny knihy nuda a na konci se počurám strachy. Tohle je takové to zvyšování napětí a strachu ve čtenáři a duchařská atmosféra podpořená něčím jako nemrtvými zombie tématikou (nevím k čemu to více přirovnat). Prostě od začátku úžasné.

Není tam přehršel přímé řeči, je to v té akorátní normě. Je to psané v er formě (tedy vyprávěč nahlížející na různé scény a z pohledu mnoha postav) a navíc v minulém čase. Je to jeden z mých nejoblíbenějších stylů vyprávění, protože se to čte nejlépe a je to nejpřehlednější. I přesto se mi to místy míchalo, ne vždy je možné na první pohled rozeznat, co je tentokrát sen a co realita. Později se to vždy čtenář dozví, ale ten guláš mi to stihlo malý udělat i tak.

Místy je Judovo vyprávění a vysvětlování až moc rozvláčné, trochu nudné a nepřehledné, protože skáče z informace jinam a zpět, do toho mu Louis skáče do řeči a přeskakují tak oba dva. Není to nijak silné, ale rušivé je to místy docela dost. Především po tragické události v rodině, i když se to dá připisovat reálnosti vyprávění, kdy je zapojeno větší množství alkoholu. Poté však příběh nabírá obrátky a zakrátko zapomene člověk na tu kapku nudy.

Závěr knihy spolu s epilogem mě osobně totálně odrovnal, nečekala jsem ani takové rozuzlení ani zakončení celého příběhu. Nemám ráda nevysvětlené, ale zde se mi smíchal děs, hrůza a bezmoc. Pořád jsem otáčela stránku a hledala kde a co najdu dalšího a nic. Mystično, které se prolíná celou knihou, vytváří ponurou a hustou atmosféru, jako bych přímo viděla tu hustou nepropustnou mlhu a slyšela všechny ty děsivé zvuky. Na okraj však podotýkám, že z Pytle kostí od stejného autora jsem byla tedy mnohem podělanější a mnohem více se bála.

Anotace

Rodina Creedových se přestěhuje z Chicaga a usadí se v půvabném venkovském domě ve státě Maine. Otec je lékař, má zajímavou práci, krásnou manželku a dvě roztomilé děti. Zdálo by se, že jejich rodinné štěstí nemůže nic překazit. Nedaleko od domu je však podivný hřbitov, kam místní obyvatelé pochovávají své zvířecí miláčky. Panuje tu zvláštní ponurá atmosféra temného tajemství, již nelze přesně definovat. To ale není nic proti indiánskému pohřebišti o pár kilometrů dál… Poté, co Creedovým zemře kocour a otec ho tam tajně pohřbí, začnou se dít šílené, nepředstavitelné věci, které jsou horší než sama smrt.

zdroj

Moje hodnocení: Úžasná kniha s úžasným námětem a tématem. Spojuje nemrtvé s duchovním světem Indiánů, působí místy dost silně. Ano, bála jsem se. Ale více jsem chtěla vědět, co se tam ještě stane. Místy je to trochu utahané a nudné, vše se zase rychle změní ve čtivé a napínavé. Kniha naprosto splnila moje očekávání - vyděsila mne, zaujala, potěšila i dovedla k zamyšlení. Je to nádherně napsaný příběh od klasika zahraničních hororů Stephena Kinga. Asi se brzy budu muset pustit do jeho dalších knih, abych měla více s čím porovnávat. Každopádně zde, tím že se ještě navíc jednalo o zápletku se smrtí a dětmi, na mě děj působil možná trochu více, než je zdrávo. Naštěstí o prázdninách Já určitě hodnotím plným počt
em 5 hvězdiček, a i když se na film nejspíš nikdy nepodívám (na to jsem velký posera), knihu doporučuji stoprocentně.

Moje nákupy na Aliexpress XI.

Jelikož jsem poslední dobou s nákupy z Ali docela maniak, je tu další díl, který přináší další vyzkoušené vychytávky a drobnosti, které jsem vyzkoušela a co mě celkově při brouzdání na netu zaujaly.

VŮNĚ A PARFÉMY - došlo za 41 dnů, cena celkem 4,73 USD (cca 118,25 Kč)

Parfémy a vůně na Ali jsem objevila už před nějakou dobou a dlouho váhala, zda vyzkoušet. Mám ráda sladké ovocné vůně, jenže jsem docela vybíravá, takže je u mě nutné většinu vůní očichat. Ale pak jsem si řekla, že je škoda to nevyzkoušet. Vybrala jsem si jednoho prodejce, který měl více druhů na prodej a vybírala. Zde najdete to, co jsem zvolila.

3 ML MINIATURY - cena 0,68 USD - cca 17 Kč za kus. Hodně malé balení, ale s rozprašovačem / střičkou, takže praktické do kabelky. Vůně jsem vybírala podle jednotlivých obrázků, kde je zobrazeno, jaké vůně parfém obsahuje (ovoce, květiny, dokonce je rozlišena i hlava, základ a srdce). Moje volba - Angel, Black skirt a Coco. Bohužel ani jedna mi nevoní, jsou to spíš jako vůně na záchod - těžké a nepříjemně pronikavé. Ani příteli se žádná nelíbí. Sáhla jsem vedle, buď výběrem a nebo je to všechno stejné. Určitě nedoporučuji kupovat, protože dle mého názoru vše až zapáchá i za tu cenu.

PARFÉM S FEROMONY - cena 0,83 USD - cca 20,75 Kč. Nebyla bych to já, abych nevyzkoušela kdejakou věc, na kterou narazím. A stejný prodejce miniatur, jako u předchozích parfémů, nabízel i feromonové voňavky. Jsou jen dva druhy - pánská a dámská, nejsou ani nijak moc popsány, takže nevíte, co od nich čekat. Balení má o 1 ml více než přechozí miniatury - takže 4 ml a má také střičku. Vhodný do kabelky určitě je také, ale zápach, který obsahuje je neskutečný. To je nebezpečné dát i na záchod. Mám tedy jen dámskou verzi, pánskou jsem nebrala, ale to bych příště raději těch 20 Kč věnovala pánovi s Novým prostorem na metru a nebo ji rovnou hodila z okna. Opravdu to zapáchá velmi silně a nedoporučuji si s tím zahrávat. Jestli tohle bude někoho přitahovat, tak jedině hovnivály a jiný hmyz asi.

12 ML PARFÉM - cena 1,89 USD - cca 47,25 Kč. Poslední vůně, kterou jsem u tohoto prodejce vybrala je větší obsah, v hezkém balení, opět se střičkou. Zde byl problém trochu identifikovat, po čem jednotlivé parféy voní, protože jsou na fotografii jenom květy nebo ovoce. Ale pochybuji, že některý z nich voní jenom jako pomeranč. Já si zvolila tu s názvem La Religieuse a na obrázku je mandarinka a růže. Nikdy by mě nenapadlo, že by mi kombinace tohoto mohla být tak nepříjemná. Přítel říká, že je to ta nejlepší vůně ze všech v balíčku, ale mě i tak nijak moc nezaujala. Je těžká a spíš usedlá, u takovéhle kombinace bych čekala něco sladkého a svěžího. Bohužel. Z celého balíku za 120 Kč mě neoslovila ani jediná vůně a když to tak vezmu, většina z nich se nedá použít ani na WC.

Nedoporučuji ani jeden z uvedených parfémů, neušetříte - naopak budete pak přemýšlet, co a kam s tím. Já to vzala do práce a budu doufat, že se to nějak zužitkuje.

VESELÉ ZÁLOŽKY PRO DĚTI 30 ks - došlo za 28 dnů, cena 1,35 USD (cca 33,75 Kč = něco přes korunu za kus)

Velmi se mi hodily na konci školního roku. Pořád jsem přemýšlela, jaké drobné odměny mohu pořídit mým dětem, které vyučuji nebo mám na čtenářský kroužek. Je jich kolem 80 dohromady. A když už to má něco společného se čtením, napadla mě záložka. Jenže tolik jich sama vyrobit nestihnu. Chvíli jsem hledala a našla tyhle super veselé, vtipné a ještě k tomu letní - zmrzlinky, lízátka, cukrová vata a třeba i populární nápoje (Coca Cola, Fanta, Sprite, ....). Bude to prima letní záležitost do prázdninové knížky, které pro ně mám také připravené. V každém balení je 30 ks a já koupila 3, takže mi to bez problémů vystačilo pro všechny moje dětičky. Snad jim udělaly radost ☺

ROTAČNÍ ČISTIČ UŠÍ - došlo za 34 dnů, cena 1,63 USD (cca 40,75 Kč)

Daný předmět jsem viděla někde v "teleshoppingu" buď na netu nebo v televizi. A jelikož jsem do té doby používala vatové tyčinky a vím, že to je špatně, rozhodla jsem se risknout tohle. U silikonového nástroje bylo i 16 vrtulek, které se dají měnit. U nás doma jsem jediná, kdo to používá a tak mi nástavce vydrží opravdu dlouho. Nečekala jsem, že by to nějak fungovalo, ale ono to tím fakt jde skvěle ven. Je sice trochu opruz si muset pořád tak stahovat vlasy, jakýkoliv tedy v blízkosti zůstane, namotá se na to a vytrhne - a bolí to za uchem opravdu hodně. Dávám si na to pozor, čistím tak 2x týdně a vždy se něco vydoluje. Jestli je to dobré nebo špatné nevím, ale funguje to a myslím, že je to rozhodně lepší než vatové tyčinky. Mohu to doporučit, pracuje to na jednoduchém principu, takže ještě aby ne ☺ Já doporučuji vyzkoušet, stojí to pár korun a mě osobně to vyhovuje.

ŠÁTEK DO VLASŮ / ČELENKA - došla za 27 dnů, cena 0,42 USD (cca 10,50 Kč)

Po tom, co jsem se nechala ostříhat nakrátko a darovala vlasy Dlouhovlásce pro onkologicky nemocné děti, se potýkám s problémem zachycení vlasů při "údržbě" obličeje a nebo sprchování a omývání obličeje. Rozhodla jsem si vybrat pár šátků a čelenek, které mne zaujmou. A jedním z tohoto sortimentu je i poloprůhledný černý šátek protkaný stříbrnými nitkami. Bohužel i přes uvedení materiálu - bavlna - přišlo něco, co neskutečně škrábe a už na dotyk je umělotina. Nechtěla jsem nic umělého, protože se mi pak neskutečně potí hlava a to škodí vlasům. Bohužel tedy šátek využiju opravdu čistě jen na koupání a jako pokrývka hlavy na léto využitelný nebude. Je to škoda, protože i když je cena hodně nízká, prodejce neuvádí pravdivé informace. Znovu už tedy ne a nedoporučuji.

METALICKÉ STÍNY NA OČI - došlo za 35 dnů, cena 1,19 USD (cca 29,75 Kč)

Mimo metalickýc
h tekutých rtěnek jsem se podívala i na metalické stíny na oči a vybrala si tento produkt ve dvou různých odstínech - zelenou v odstínu 305 Emerald a červeno-oranžový odstín 309 Split podobný olejové skvrně. Těšila jsem se, dle obrázků to vypadalo úžasně, jaké bylo ale moje zklamání, když jsem otevřela zelený třpytkatý stín a hned na to i červeno-oranžový stín se třpytkami. Metalického na nich nebylo už od pohledu vůbec nic. Navíc celé balení vypadá tak, že máte asi 1,5 cm v průměru kolečko se stínama a kolem toho tenký papírový obal (čekala jsem aspoň krabičku). Po vyzkoušení na ruce se ukázalo to, co jsem tušila od začátku - jsou to sice hezké třpytkaté odstíny, ale efekt, který vidíte na úvodních fotkách NIKDE. Druhý den jsem si zkusila odstín Split vzít na sebe, zkoušela jsem nanést štětečkem, ale jenom se vše vydrolilo, zaprasilo a na oku nic. Velké třpytky nedrží, barva také ne a to, co tam zůstane buď opadá a nebo se omrká do jedné linky. Aplikátorem na oční stíny to šlo lépe, ale stejně žádná sláva. Vrcholem bylo, když jsem večer při odličování našla na víčku bulku, hned nad vrchníma řasama. Mám jí tam už týden, léčím vším možným, ale nechce zmizet. Neumím posoudit, zda je to přímo ze stínů a nebo je to náhoda, ale jako zdvižený prst to skutečně zafungovalo. Poletí tedy rovnou do koše, 60 Kč fakt řešit nebudu v porovnání se zdravím. A vám rozhodně nedoporučuji - vyhněte se jim obloukem - požadovaný efekt není žádný a odstíny nejsou nic moc, kvalita hrozná a ještě možná i zdravotně závadné.

A jsme zase u konce. Budu vděčná, když se podělíte o své nákupy a zkušenosti ☺