Rekonstrukce pokračuje a snad i zdárně skončí

Já to vím, slibovala jsem brzy další článek ohledně pokračujících prací na rekonstrukci domečku. A ejhle, ono je to skoro půl roku. Jenže se toho dělo tolik. Nejprve byly úpravy, které nebyly na první pohled patrné - roztahání trubek, elektřiny a plynu. Na tom jsme se zasekli, protože nám to nikdo nechtěl jen tak udělat a připojit. Budeme na něj mít napojený kotel a plynovou varnou desku. Pak se začišťovala místnost, jež jste v minulém článku (odkaz ZDE) viděli na konci. A to asi metr pod úrovní podlah. A po položení odvětrávání, rozvodů a vrchního betonu se chlapi pustili do elektriky, stropů a plynu. Zazdily se dveře, které vedly v té době z kuchyňky do pokoje. Nyní jsou přímo z chodby, protože z bývalé kuchyňky je teď koupelna. To vše můžete vidět na fotografii.

Malá vsuvka k bourání dveří z chodby. Přesně tam se měla nacházet časová schránka s poklady ukrytými mými předky. K našemu velkému překvapení tam však nebylo vůbec nic. Kam tedy zmizely dané dokumenty, mince, fotografie a nářadí, to netušíme. Když skončila bombardovací fáze, začalo se se začišťováním a osazováním světel a zásuvek. To už vypadá trochu lépe, podívejte se sami. Přesně v tomto rohu bude má nová kuchyň. Joo nevypadá to tak. Opravdu ne.

A když jsme u kuchyně, zrovna nedávno se mi podařilo si objednat kuchyň, kterou jsem si přála. Využila jsem slevy u Oresi kuchyně, kde jsem dostala do konce srpna slevu 45% na skříňky. Vyšlo mě to ve výsledku o 70.000 Kč levněji. Budou se muset provést ještě nějaké úpravy ohledně instalací elektřiny, protože to nevyšlo tak, jak jsem předpokládala, ale hlavně, že mi jí přivezou - už začátkem listopadu. Teď je ve výrobě. Paní Dvořáková z Oresi v Čestlicích je opravdový profesionál a na 3 schůzky je vše tak, jak jsme chtěli. Pokud váháte, mohu rozhodně doporučit právě jí, občas bývá i v Praze v Edenu na prodejně Oresi. Má obrovský cit pro detaily, je pečlivá a ve všem poradí i doporučí. Ona zpracovala i finální vizualizaci, kterou vám tu teď ukážu. Velikost kuchyně je přibližně 3 x 3 metry, je rohová a vyšla by mě i se spotřebiči na 210.000 Kč. To by mě asi zabilo. Jenže díky slevám jak na skříňky, tak i garanci nejnižší ceny (pokud najdete produkt jinde levněji, zlevní ho i vám nehledě na původní cenu) je částka nyní na cca 140.000 Kč a to už je únosné. Přeci jen je to na desetiletí a ne na dva roky.

Poté se rozkopal střed domku před vchodem - chodba, koupelna a kotelna. Byla to hrůza, nedalo se tam projít, nebylo kam jít na záchod ani kde brát vodu. A nastaly prázdniny, tedy léto a čas dovolených. Chlapi, co mi to dělali, měli i jiné zakázky, kterým museli dostát, a díky tomu se stavba na tři týdny prakticky zastavila. A to mě začaly chytat nervy, protože nutnost nastěhovat se letošní podzim byla potvrzeně reálná. Nemohli jsme další zimu zůstat v tomto bytě a navíc by nám domek opět přes zimu promrzl a provlhl, takže veškeré malby a štuky by přišly vniveč.

Zatímco tedy střed domečku byl vybouraný, my jsme se pustili do výběru vybavení. Skříně a komody budou muset zatím počkat, začali jsme podlahami. Výběr byl pro mě jednoduchý, chtěla jsem lamino, protože je teplé, příjemné a snadné na výměnu. Vybrat jsme to zvládli během jedné návštěvy prodejny Hornbach v Čestlicích, další návštěvou pak lišty, spojky, vruty, lepidlo a mirelon, aby byl došlap měkký. Jakmile se pak chlapi vrátili z dovolených, pustili se do výstavby příčky na koupelnu a kotelnu. Ty díry nahoře jsou tam schválně, budou v nich čiré luxfery propouštějící světlo z okna v koupelně do temné chodby bez oken.

Po těch otřesných polských dveřích z Obi, Baumaxu či Hornbachu jsem se rozhodla si koupit pořádné bezpečnostní dveře. Volila jsem stejnou firmu jako u oken, mám tedy úplně stejný dekor, bezpečnostní i s malým okýnkem na propouštění světla. Jsou nádherné. Rodiče mi pak nabídli, že mi dveře zakoupí jako dárek k novému bydlení. Moc si jejich podpory a pomoci vážím a asi to tu ke konci článku budu omílat stále častěji. Bez jejich pomoci bych toto asi nikdy nedokončila.

Uvnitř se pokračovalo samozřejmě dalšími rozvody - elektřinou, vodou studenou a teplou z kotle. To by se mělo dokončovat v těchto dnes, spolu s vrchním betonem v chodbě, koupelně i kotelně. Začišťování místností a osazování světly i zásuvkami. Během té doby jsme opět s rodiči a přítelem pohnuli v tom, co zvládneme sami. Položili jsme podlahu v prvním zadním pokoji, v ložnici a druhý den jsme tam sešoubovali skříň. Upozorňuji, že tato skříň není polotovar ke složení a nelze ji nikde zakoupit. Prostor si tatínek sám vyměřit, spočítal, nechal si nařezat a ofornýrovat desky (my je pak dovezli), předvrtal, sestavil a sešrouboval. Je to čistě jeho dílo. A při montáži to vše sedlo na milimetr. Nechápu, jak to dělá, není to truhlář, je to zámečník a svářeč. Každopádně je to neskutečně dokonalé a krásné. Je vysoká 2,4 metru a široká 2,5 metru, byla fuška ji zvednout, ale obdivuji ho za to, co dokázal. Ve druhé místnosti bude ještě jedna menší. Obě budou mít lištu a posuvné dveře vepředu, tato troje, menší jen dvoje.

A takhle se nám místnosti pomalu začínají rýsovat k nastěhování. Zbývají nám necelé dva měsíce k dokončení a já doufám, že vše klapne jak má. Tento víkend jsme nakoupili a přivezli dlažbu a spárovací hmotu do chodby, zbývá jen dlažba a obklady do koupelny. Vana přijela minulý týden a je obrovská, spíš jako bazén. Už se blížíme tedy ve všech ohledech k dokončení, finance se bohužel kutálí čím dál rychleji a já se obávám, že budu muset využít nabídku svých rodičů ohledně půjčky z jejich úspor. Chci to zvládnout sama, celou dobu jsem doufala, že se to podaří a doufám v to dál. Ale i
přesto, že by to nevyšlo, nebudu to považovat za svou prohru, že jsem tuhle roční hrůzu nezvládla úplně sama. Jen si o to více budu vážit rodičů a budu jim o to vděčnější. Přeci jen je to velký dar mít vedle sebe od mala ty, kteří vás nenechají utopit. Co utopit, ani potopit, ale drží vám hlavu nad vodou za každou cenu.

Jen pro obraz, moji rodiče jsou již šedesátníci, a když jsem je viděla, jak lezou po kolenou a pokládají mi podlahu, jak jsou sehraní a šikovní, měla jsem slzy na krajíčku. Nasávám to vše plnými doušky, učím se od nich a děkuji všemu a všem na světě za to, že je mám. Bez nich bych nezvládla ani polovinu, bez jejich rad bych se rozhodla špatně a bez jejich pomocné ruky bych čekala další rok na dokončení. Bohužel neexistuje nic, co bych jim nyní mohla dát, abych jim dostatečně poděkovala, mám jen ten vděk. Věřím ale, že jednou nastane chvíle, kdy jim to vše vynahradím a stonásobně oplatím.

Držte mi tedy prosím palce, ať se mi to konečně podaří dodělat a těšte se na fotografie z nového prostředí. Spolu s novým bydlením chci plně obnovit i sociální sítě, budu tam mít svou velkou knihovnu a hlavně místo k focení knih. Nemůžu se dočkat, jen je toho ještě plno přede mnou.

Mějte se krásně, užívejte posledních záchvěvů léta a važte si svých rodičů, jiné už nikdy mít nebudete.
Vaše "teď skutečně ne" LazyCat