Duch domu Ashburnů - Darcy Coates

Po Kingovi jsem se pustila do hodně propagovaného hororu od nové autorky Darcy Coates. Přeci jen duchařina v knihách - to je moje. U knih se oproti filmům nebojím tolik a přeci jen to známé mrazení v zádech a husí kůže za to stojí.

Název: Duch domu Ashburnů

Název v originále: The Haunting of Ashburn House
Autor: Darcy Coates
Překlad: Alexandr Neuman
Rok vydání: 2019
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fobos
ISBN: 978-80-7585-161-1

Adrienne zdědí dům po neznámé tetě, a jelikož je na mizině, je to její šance na začátek nového života ve svém. Jediná vzpomínka na tetu je z deštivé noci, kdy ji matka tiskla k sobě a urychleně opouštěla Ashburne house. Její teta Edith stála ve dveřích a smutně je sledovala. Když se dostává k domu, cítí z ní nepříjemné pocity a brzy se dozvídá, že není jediná. Dům nemá dobrou pověst a Edith jí moc nepomohla. Kromě toho, že se v něm odehrál masakr, který přežila jen Edith, po dosažení plnoletosti se tam vrátila, dům opravila a pak tam žila do své smrti. Nosila těžké černé starodávné šaty, měla své rituály a prakticky s nikým se nesblížila. Navíc kolem domu obíhalo mezi lidmi i mnoho duchařských historek a tak se mu obyvatelé městečka sami vyhýbali. Jenže tajemství je mnohem temnější, než mohlo kohokoliv napadnout. Adrienne začíná bojovat o svůj prostor, život i nové přátele, jenže netušila, s čím bude muset soupeřit.

Určitě je to velmi čtivá kniha hned od začátku, protože mě se nechtělo odtrhávat, přes den jsem na knihu myslela, domýšlela si, jak bude pokračovat a byla napnutá. Ona se ta ponurá atmosféra a lehký strach začíná projevovat dost brzy. Strašidelné prostředí domu je popisováno a zapojeno hned od první chvíle. A postupujícím příběhem se to stupňuje až do druhé poloviny, kdy jsem měla opravdu husí kůži, běhal mi mráz po zádech a třásly se mi ruce. Jak autorka dokázala tak krásně a bravurně vše popsat? Nechápu. Je to fakt skvělé a bála jsem se více jak u Kinga.

Myšlenka a rozuzlení, na které se prokoušete příběhem, je možná trochu přitažené za vlasy, ale o to v hororu přeci jde. Nejde o to vše racionálně vysvětlit, naopak nás to má vyděsit a postrašit. Zde na mě strach působil mnohem více než u knih Stephena Kinga, které jsem četla (Řbitov zviřátek, Zhubni, Pytel kostí, a další). Duchařina se tu mění na strach z konkrétní věci, vysvětlení je ale postupné a odkrývá děsivá tajemství rodiny Ashburnů.

Jak příběh postupuje, my máme možnost poznat, čemu hlavní hrdinka čelí, myslela jsem si, že strach poleví. Obvykle když člověk ztratí ten strach z neznáma a ví, proti čemu stojí, přestane se bát. Tady to tak bohužel nebylo, odehrávalo se mi to jako film v hlavě, kdy jsem čekala, odkud a kdy nebezpečí vyskočí a udeří. Drželo mě to ve střehu.

Hlavní hrdinka mi byla sympatická do chvíle, kdy poznala nebezpečí, proti kterému stojí. Nechápu, jak se se vším tak vyrovnala a nechápu vůbec její chování. V tuto chvíli se naše cesty rozešly, protože já bych to asi nezvládla a přeskočilo by mi. Možná by se to dalo nazvat neskutečně statečná, ale pro mě je to iracionální. Je zvláštní, že mi přijde iracionální její chování, to proti čemu stála však ne. Teď mi to přijde úsměvné.

Závěrečné vysvětlení je naprosto dostačující a vyhovující. Objasnil se mi každý aspekt i otázka, co se vytvořili během čtení knihy. Navíc mě úplný konec knihy potěšil a měla jsem z něj takový hezký a hřejivý pocit. Každopádně autorka píše neskutečně čtivě, poutavě a hladce. Žádné komplikace, nudné pasáže ani hluchá místa. Přímé řeči tak akorát, je odlišené to, co se děje ve příběhu od myšlenek hlavní hrdinky i od dopisů a nápisů. Ty zde hrají velkou roli. Pak také to, že je příběh psán v er formě z pohledu Adrienne a v minulém čase tomu všemu dodává na čtivosti.

Rozsah je akorát, ani o stránku více či méně. Obálka má stejné zpracování jako papírový přebal, stejný motiv i grafiku. Je to pevná vazba s hrubým nažloutlým papírem, jehož vůni naprosto miluju. Kapitoly jsou číslované, neoddělené stránkami, prostě uprostřed stránky končí jedna kapitola a začíná druhá. Avšak myslím si, že kdyby bylo toto dělení do kapitol vypuštěno, nemělo by to na čtení žádný vliv. Pouze u uvedení dopisu, ale to je jen jeden případ. Kniha se mi moc líbilo po obsahové i fyzické stránce.

Anotace

O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout.

Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb.

Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha mě okouzlila a předčila i některá díla mistra hororů Stephena Kinga. Je úžasně čtivá, napínavá, děsivá a poutavá. Moc se mi líbila a určitě to není poslední kniha, kterou si od autorky přečtu. (Právě vychází její další kniha Tajemství sídla Craven Manor.) Neustále mě to nutilo v příběhu pokračovat a četlo se to prakticky samo. Tomu pomohl i ne příliš velký rozsah, který ale ideálně sedí k příběhu. Jediné negativum vidím v ne úplném sžití s hlavní postavou a občasném přílišném "přitažení za vlasy". I když i to dodává knize originalitu a u mě to nemělo vliv na celkové pocity z knihy. Hodnotím rozhodně plným počtem hvězdiček a doufám, že další knihy nebudou jako přes kopírák, ale budou stejně originální jako tato. Pro milovníky hororu je to ideální volba.