Kokosové kuličky ze dvou surovin

Napadlo mě, že když už je posledních pár dnů do Vánoc, mohl by se vám hodit recept na moje opravdu rychlé a výborné kokosové kuličky pouze ze dvou surovin, kdy s přidám rumu a bílé čokolády vykouzlíte opravdu velmi jemné a chutné vánoční nepečené cukroví. A protože je to opravdu nejen snadné, ale i rychlé, zvládne to i na poslední chvíli každý.

Budete tedy potřebovat pouze:

• 1 Salko - já dělám dvě dávky, jedno z obyčejného a jedno z karamelového

• 160 - 170 g kokosu + trocha do misky na závěrečné obalování

Můžete přidat:

• 1 - 2 lžíce rumu (dle chuti)

• bílou čokoládu či loupané mandle na vnitřek

Den dopředu je ideální si rozmíchat kokos v Salku s rumem a dát přes noc do lednice, aby se kokos nasákl, nelepí se to při tvarování tolik. Směs jde hodně špatně míchat, je hodně hustá, ale to je dobře, pokud by se vám to hodně lepilo, přidejte ještě trochu kokosu - každý je jiný, navíc obyčejné Salko má jinou konzistenci, než to karamelové, stejně tak hustotu ovlivňuje to, kolik dáte rumu.

karamelové Salko ↑

tradiční obyčejné Salko ↑

Druhý den jdeme tvarovat kuličky, lžičkou si nabereme množství na jednu kuličku (plná lžička je množství akorát) a stačí vyválet v dlaních kuličku a obalit ji v kokosu.

My si to vylepšujeme ještě jednou věcí a to je jádro - vloni jsem dávala mandli, ale nebylo to ono, letos jsme zvolili na kostičky nakrájenou bílou čokoládu (pár jsme udělali i se Studentskou pečetí). Jednoduché - jakmile lžičkou naberete požadované množství, vmáčkněte dovnitř malou kostičku čokolády, zabalte a dovarujte kuličku. Je to moc dobré.

Uchovávejte v lednici, vydrží v klidu i měsíc a je to jemné a chutné cukroví ♥

Vánoce už klepou na dveře

Je to příšerné, ale člověk si to ani nestihne uvědomit a je téměř 20.12. Od malička jsem byla zvyklá na to, že se od začátku adventu vše připravuje na Vánoce - zdobení oken, úklid, pečení cukroví a vše ve velkém a pečlivě. Letos mi to ale vše nějak utíká mezi prsty - okna jsme zdobili minulý víkend tzn. 9.12.2018 (obvykle do Mikuláše máme hotovo), cukroví jsem dělala asi 5 druhů pečeného a 5 nepečeného, letos mám jen 3 a 3 druhy, víc prostě nezvládám. Dárky jsem naštěstí stihla na přelomu listopadu a prosince, což je super a nyní mám už všechno. Chtěla jsem sice pořídit ještě jednu drobnost každému, ale není skladem a asi se to už nestihne, to však nebylo nic důležitého. Tím chci říct, že čas letí a já vás vezmu letem světem s sebou.

Nejprve proběhl tradiční úklid podzimní (konec listopadu) - okna, skříně, balkon a podobně.

Poté jsem první adventní neděli upekla medové perníčky - první vůně Vánoc, udělala adventní věnec a vytáhla vánoční svíčky.

Další týden jsem upekla linecké, opět poklidila a zapálili jsme si druhou svíčku na adventním věnci.

Třetí víkend jsme byli opravdu činorodí s přítelem (ten výjimečně nebyl v práci), takže jsme slepili veškeré linecké, já upekla skořicové hvězdičky, ozdobili jsme perníčky cukrovobílkovou polevou a já vytvořila 60 včelích úlků (máme včelí úlky, protože je v nich vymáčknutá včelička, ne vosa ☺) a v týdnu budu muset pokračovat.

Plán je takovýhle: (samozřejmě se denně vracím nejdříve v 17:30 z práce, volno ještě nemám, jdeme až do pátku)

úterý - namočit kokos do Salka na kokosové kuličky (2 druhy - obyčejné + karamelové)

středa - vytvarovat kokosové kuličky

čtvrtek - udělat náplň do úlků a naplnit je

pátek - menší vánoční posezení v práci a pak domů připravit na sobotu na pečení, možná začnu balit dárečky

sobota - upéct Vánočku dle našeho tradičního receptu ZDE (sice je to mazanec, ale těsto i množství je stejné, jen se uplete Vánočka) a zabalit + nazdobit dárky

neděle - ozdobit stromeček, douklidit a zbalit vše k rodičům na pondělí

Opravdu je tento poslední týden nabitý. Na jednu stranu nadávám na to, jak to mají být svátky klidu a míru a bez nervů, bohužel to tak nejde - hospodyně, co byly dříve doma to tak možná měly, my teď moc ne. Ale doufám, že se mi to vše podaří dle plánu a na nic nezapomenu a od pondělí si hodlám užívat ty svátky klidu a míru naplno.

Maminka je na tom podobně, ale já si opravdu nepamatuju, že bychom na tom jako děti byli takhle - uspěchaně a na poslední chvíli. Možná se doba fakt zrychluje, možná si to nepamatujeme a možná si to jen děláme sami. Každopádně i přesto Vánoce miluju a už se na ně moc těším.

Všem přeji klidné přípravy na Vánoce bez nervů....

Moje vánoční medové perníčky

Již několik let po sobě na Vánoce připravuji medové perníčky dle tohoto receptu, který jsem si postupně vyšperkovala a doladila k obrazu svému. Letos se mi povedly neskutečně moc a jsem z nich nadšená. Proto se již můžu o recept podělit s vámi a jelikož je teď poslední chvíle na jejich pečení, věřím, že vám přijde vhod. Pozor! Jsou to perníčky, které je nutné nechat odležet do Vánoc, po upečení jsou tvrdé a postupně měknou. Ty rychloměknoucí nepeču, protože nikdy nejsou tak dobré a vláčné. Těsto se musí nechat minimálně do druhého dne odležet v lednici, proto zadělávejte den dopředu, než máte v plánu péct!

Suroviny:

• 650 g hladké mouky

• 250 g cukru moučka

• 2 lžíce kakaa

• 4 vejce

• 100 g medu

• 50 g másla (je opravdu lepší dát máslo, než například Heru)

• 3 lžičky perníkového koření (kupuji Vitana)

• půl lžičky mleté skořice

• 1 lžička jedlé sody

• špetka soli

• vejce na potírání

• trochu hladké mouky na podsypávání při válení

Postup:

Nejprve si do velké mísy odvážte mouku a cukr moučku, přidejte kakao, jedlou sodu, koření a sůl, vše pečlivě metlou promíchejte. Do malé misky si odvažte máslo a med, dejte na chvilku do mikrovlnky na nejnižší výkon, jen aby se máslo s medem rozpustilo, nebo se dá udělat i vodní lázeň, ale mikrovlnka je rychlejší. Když máte vše tekuté, udělejte v suché směsi důlek, do něj rozklepněte vejce a začněte propracovávat, když jsou vejce trochu zapracovaný, přidejte rozpuštěné máslo s medem a propracujte v hladké těsto. Chvíli to jde vařečkou, pak je potřeba zapojit ruce, vysypat na vál a pořádně propracovat.

Těsto je díky medu docela lepivé na konci, tak můžete trochu podsypávat, ale nepřidávejte mouky moc, ještě budete podsypávat při válení, aby nebylo mouky moc. Dá se to zpracovat i bez další mouky.

Dejte do sáčku do lednice a nechte ztuhnout, díky teplému máslu a medu je vypracované těsto lepivé a "rozjíždí se" do stran, nebojte se toho, až med a máslo v lednici ztuhne, bude těsto pevné.

Druhý den si těsto vyndejte z lednice těsně před tím, než budete vykrajovat. Připravte si plechy s pečícím papírem - já točím 3 a do mističky si rozkvrdlejte celé vejce. Mě se na potírání nejvíce osvědčil štětec kosmetický (upozorňuji nový ☺) je jemný a krásně se s ním dostanete do všech záhybů vykrajovaných tvarů. Připravte si vykrajovátka, vál, mouku a váleček.

Těsto jde válet docela ztuha, ale nebojte se toho, ono po chvíli povolí, stačí ho propracovat lehce v ruce. Poprašte si vál i váleček lehce lehce moukou a vyválejte na tloušťku cca 2 mm, docela nabydou díky jedlé sodě. Kdybyste nepoužili mouku na podsypání, těsto se vám bude po chvíli lepit a trhat.

Vykrajujte vybrané tvary a dávejte na plech dál od sebe, aby se nespekly dohromady a pečte každou várku v troubě vyhřáté na 180°C asi 10 minut - musí se hlídat, každá trouba je jiná, pokud máte horkovzduch, teplota by mohla být nižší a i mě se letos dvě várky malinko přichytily.

Ihned po vyndání z trouby potírejte připraveným vejcem, to ihned zasychá a perníčky se krásně lesknou. Je nutné s tím neotálet, jinak se vejce nechytí a při skladování se vám perníčky slepí k sobě. Když vychladnou, dávejte je do připravené papírové krabice vyložené alobalem a ubrousky. Přiklopte a nechte na chladnějším místě měknout asi 2-3 týdny.

Pokud by se vám chvíli před Vánocemi zdálo, že nejsou dost měkké, rozkrojte jablko a zavřete ho do krabice k perníčkům, mělo by to měknutí urychlit.

Já zdobím klasickou bílkovou polevou, kterou někdy barvím potravinářským barvivem, nebo používám barevné posypky. Moje výtvory bohužel vypadají spíš jako dětské, nemám moc kreativní smýšlení a moc mi to patlání nejde, ale stejně se to strčí do pusy, protože jim nejde odolat.

Věřím, že tyto perníčky budou chutnat každému ☺

Tipy na vánoční dárky nejen pro rodinu

Jelikož se Vánoce už opravdu blíží a já mám skoro každý rok problém vybrat dárky, ráda bych vám touto cestou trochu pomohla a poradila. Bohužel většina dárků by měla být takzvaně "šitá na míru" - tedy to, po čem daný člověk touží. Pak ale existují dárky, kterými můžete potěšit více lidí a to jen dle zaměření a zájmů. A to je přesně ta oblast, ve které vám chci dát pár tipů.

1) Pro knihomoly je docela široký sortiment a to knihami počínaje (to je asi jasné), poté je ale spoustu doplňků - látkové tašky, hrnečky, trička a drobné pozornosti (klíčenky, funko pop, záložky, obaly na knihy,....) Nejjednoduší je koupit vše na eshopu Martinusu (vybírejte ZDE), nebo Book tooku (nakupuj ZDE) - tam mají tento sortiment docela rozšířený. Jinak zkuste googlit a hledat, co by bylo nejvhodnější - dají se najít jak přímo zaměřené (například na Harryho Pottera či Malého prince) nebo pak obecně na knihy a čtení spolu s čajem či kávou.

Obaly na knihy se dají sehnat pěkné třeba v Luxoru, nebo můžete dle mého návodu zkusit vyrobit vlastní - ZDE NÁVOD. Na zakázkovou výrobu je už bohužel asi pozdě.

Pokud nevíte a chcete se nechat inspirovat, koukněte se na eshop Knižní vesmír (stačí kliknout) a určitě pro milovníka knih něco vyberete. Je tam úplně všechno od doplňků, přes hrnečky, záložky, tašky, svíčky až po zápisníky a polštáře.

2) Dárkové balení čajů - já mám nejraději sypané čaje z Oxalis, kde se dá domluvit i nějaké lepší zabalení, pokud ale nechcete vybírat různé druhy čajů či někam běhat, z internetu objednávám luxusní čaj Harney & Sons, které dělají i v krásných plechovkách. Stačí zadat do vyhledávače název a hledat, občas je mívají skladem i na Candy Store.

3) Zápisníky či barevné bloky - každý má občas myšlenky, či jen potřebu si něco zaznamenat. A nějaký roztomilý bloček s moderním designem nebo klasický retro zápisník udělají určitě radost každému. Pokud bude třeba s gumou a držákem na tužku, zase to vypadá jinak a lépe. A dotyčný ho využije i kdyby si do něj měl psát jen seznam na nákup. Bude radost na něj koukat.

4) Trekingové hole - pokud máte starší rodiče či prarodiče a víte, že se rádi pohybují, je to pro ně však těžší a těžší, obdarujte je trekingovými holemi. Dají se sehnat prakticky všude na webu - Alza, Mall, Insportline, Decathlon apod. a i v kamenných obchodech. Jediné, co potřebujete znát, je výška osoby, aby pro ni byly vhodně nastavitelné. Nejsou to jen hole určené ke sportu, ale poskytnou oporu při delších procházkách.

5) Dárkové karty - těmi nikdy nic nezkazíte, lidé v Praze to mají jednoduché, zde je tolik obchodních centrer a krámů, že koupit do některého dárkovou kartu je to nejjednodušší. Já pořizuji karty OC Chodov, která se dá uplatnit ve většině obchodů (kde berou platební karty) včetně kina. Můžete ale zvolit i karty přímo na konkrétní druh zboží - na obuv (Baťa, Deichmann,...), potraviny (Kaufland, Lidl, Billa,...), oblečení (H&M, C&A, Zara,...), kosmetiku a drogerii (DM, Rossmann, Teta,...) a nebo vymyslet něco vlastního a originálního - kino, masáž, zážitek nebo třeba pedikúru. Ty si někdy vyrábím i já sama, objednám nějakou službu, vyrobím kartičku a přiložím finance. Ukážete tím, že sice volíte neutrální dárek, ale na druhém vám záleží a chcete mu dopřát něco jen pro něj.

6) Ke čtení i k Vánocům patří samozřejmě také svíčky. Krásné knihami inspirované vyrábí AbbysCandle, jsou úžasné. Nebo můžete zabrousit i do kamenného obchodu, kde i v drogerii najdete široký výběr nejrozmanitějších vůní. A když přidáte tématické přáníčko se vzkazem od srdce, je to naprosto ideální dárek nejen pro rodinu, ale i pro kolektiv v práci či kamarádku.

Moje tipy: (klikněte na název a dozvíte se více)

Zápisník milovnice knih - pro člověka, co hodně čte ideální řešení, kam si zapisovat přečtené knihy, své dojmy z nich i vlastní hodnocení.

Vánoční čaj Harney & Sons - luxusní vánoční čaj v nádherné plechovce- fotografie je výš, v sáčcích, takže netřeba sítka, vhodné i pro lidi, co moc čaje nepijí.

Obal na knihy - dají se sehnat jak osobně v Luxoru, tak na eshopu například právě AbbysCandle nebo na Knihy Dobrovský. Pokud máte volnější víkend, zkuste stvořit vlastní dle mého návodu ZDE.

Pokud si prostě nejste jisti, vybírejte srdcem a držte se toho, jak znáte obdarovanou osobu - co má ráda, co ráda dělá, jaké má zájmy a co je pro ni charakteristické. Nemůžete se splést a když vyberete něco z výše zmíněného, škodu určitě nenaděláte.

Kdybyste chtěli poradit s čímkoliv konkrétním, co kde hledat, co kde je lepší nebo kvalitnější, určitě pište, ráda poradím ☺

Krásnou předvánoční náladu přeji všem.

Obal na knihu univerzální - postup výroby

Trvalo to dlouho, ale konečně vám přináším slíbený návod na ušití vlastního obalu na knihu. Návod je můj vlastní výmysl, inspiraci do začátků jsem našla v návodech na internetu, postup jsem si ale našla časem svůj vlastní, vyšperkovala ho a teď už jiné obaly prakticky nešiju. Je možné ho poté udělat větší či menší (hlavně jde o výšku), ale zadní část je univerzální, takže by neměl být problém vložit i obsáhlou knihu. Já jsem si ověřila, že mi stačí celkem 3 výšky - 23 cm, 25 cm a 28 cm. Dle toho se samozřejmě poměrem řídí i délka s nastavitelnou zadní klopou. Určitě to ale chce nejprve jeden vyzkoušet, zda vyhovuje a poté už je možné si rozměry upravovat dle svých potřeb.

Určitě ale vždy pamatujte na to, že budete mít z každé strany +- 1 cm šev a ten vám výsledný výtvor zmenší o +- 2cm na výšku a stejně tak na délku! Začneme tedy tím prostředním výsledným 25 cm na výšku.

Budete potřebovat:

• 2 pruhy látky (může být stejná, já mám na vnitřní černou, na vnější kytičkovou) ROZMĚRŮ 27 cm x 56 cm
• šicí stroj
• nitě vrchní i spodní dle vlastního výběru - já mám spodní bílou, vrchní černou
  (zvykla jsem si tak a líbí se mi to, ale můžete měnít barvy i dle použité látky)
• 30 cm stužku nebo tkanici jako záložku
• 30 cm plochou gumu - na zadní nastavitelnou klopu (já mám asi 1,5 cm šířku)
• špendlíky
• nůžky
• pravítko, nebo látkový metr
• čínskou hůlku - používám pří obracení na vytažení rohů

Látky si k sobě sešpendlíme lícem dovnitř, takže u sebe budou ty strany látky, které budou po obrácení zvenku. Rubem navrch, ten neřešíme, jestli má nečistoty, flíčky apod. (pokud to není z obou stran), protože nakonec bude zašit uvnitř a nic z toho nebude nikdy vidět.

Nyní sešijeme jednu stranu na stroji odzhora až dolů, tím spojíme obě látky. Je nutné dát pozor, aby byl šev rovný (bude na konci tvořit hlavní klopu). Nyní si vyndáme špendlíky ze sešité strany, plus přibližně do poloviny od ní.

Vezmeme sešitou stranu a zahneme jí dovnitř do sebe, tím látka vytvoří jakési pomyslné M. Obrázky určitě dobře napoví. Zahnutí by mělo tvořit přibližně asi 5-6 cm, není nutné dodržet přesně 5 nebo 6, ale musí to být na obou stranách stejné, jinak budete mít klopu křivou.

Já si pro jistotu vše postupně špendlím co nejvíce špendlíky, protože i milimetr je zde vidět, proto pracujte pečlivě a vše několikrát přeměřte. A nezapomínejte, že je nutné hlídat si šev jako takový a ne konec látky, tu jste mohli mít nepřesně střiženou a na jedné straně bude kratší, na druhé delší a stejně to bude křivé! Pokud to máte správně, z boku látka tvoří písmeno M.

Doufám, že vám obrázky pomohly pochopit, co jsem se snažila opsat slovy. Nyní si připravte záložku a gumu, která bude sloužit na uchycení zadní strany knihy. Natočte si váš výtvor tak, abyste měli vytvořené M vlevo a látka, co bude tvořit vnitřní stranu obalu, musí být navrchu.

Oddělte si látky od sebe zprava (nerozpojujte kraj s Mkem) a odleva cca 15 - 20 cm (dle toho jak máte rádi umístěné záložky - pomůckou je, když si na látku položíte odleva knihu, kde má asi hřbet) a mezi ně přišpendlete stuhu či jiný materiál jako záložku (viz. obrázek) a pokud má rub a líc, tak lící dolů. Odprava odměřte 5-6 cm a přišpendlete gumu opět lící dolů.

Dávejte pozor na to, aby záložka byla pak srolovaná uprostřed, jinak jí přišijete i z druhé strany a nebude to fungovat, musí být přišitá jen jedním koncem - tím příšpendleným.

Pak sešpendlete opět obě látky k sobě, tím pádem máte gumu a záložku mezi nimi. Špendlete cca 2 cm od kraje látky, protože šev by měl být 1 cm, aby se vám špendlíky nepřipletly pod stroj a nezlomily vám jehlu.

Nyní sešijte obě delší strany od kraje ke kraji, přes 4 vrstvy v oblasti M jeďte pomalu, protože jak je hodně vrstev na sobě, mohlo by se to krčit, stejně tak přes gumu to jde hůř, neděste se, normální šicí stroj to prošije.

Složenou stranu do M už NEPROŠÍVEJTE! Poslední zbývá krátká strana, u které je našpendlená guma a tu nesmíte sešít celou. Nechte uprostřed mezeru asi 7-10 cm, aby se dal obal otočit - vidíte na fotografii výše. A všimněte si, že když se na poprvé netrefíte jako já, nic se neděje, po otočení bude šev schovaný uvnitř a nic vidět nebude.

Než otočíte, je potřeba vytahat všechny špendlíky, protože jinak se pořádně popícháte a musíte obstřihnout rohy na straně s gumou, aby se při otočení nekrčila látka a nešly by kraje pořádně otočit na líc (viz. fotografie výše) a nyní již můžeme otočit. Já k tomu používám čínskou hůlku na jídlo, kterou vytáhnu pořádně všechny rohy. Teď už máte víceméně hotovo a neděste se, občas se podaří to Mko vytáhnout opačně, ale stačí otočit jako ponožky a je to v pořádku, poprvé mě to dost vyděsilo.

Zbývá zašít mezeru, kterou jste obal otáčeli, tuto část už nešpendlím, ale kdo si není jistý, zašpendlí dovnitř, aby to sedělo k ji
ž přišitému kraji. Projeďte látku strojem co nejblíže kraji, zde se držím asi 2-3 mm, aby byl tento šev co nejméně vidět. A máme hotovo! Stačí přežehlit, aby si okraje sedly a nikde se nich nemuchlalo.

Jak vidíte ani já nemám obal úplně dokonalý (zde není ještě vyžehlený), ale krásně sedí na různé šířky knih a mám z něj radost, protože je to můj vlastní výrobek.

Na cestě - do školy?

Projížděla jsem si svoje staré výtvory, zda něco dalšího není publikovatelné a našla jsem svůj první asi pokus o fejeton. Vím, že jsem za něj tehdy dostala jedničku, ano je to ještě z doby střední školy (ano - jsem sysel a schovávám si téměř vše, co napíšu). Je to sice už více jak 10 let, co vznikl, ale jelikož jsem se při čtení zasmála, rozhodla jsem se o něj podělit s vámi a téma týdne mi k tomu skvěle sedlo a díky němu jsem dostala nápad toto zveřejnit. Třeba vám do toho dnešního zimního dne přinese trochu smíchu. Přeji všem krásnou den.

CESTA DO ŠKOLY

Ráno vylítnu z bytu jako z holubníku, div si nepřirazím hlavu do dveří. Seběhnu pár schůdků, co mě dělí od kaluže na chodníku a hup, mám kalhoty mokrý až nad kolena. No vlastně normální den. Chůzi podobnou běhu dolítnu na metro, kde se mi zdá, že je ještě větší zima než venku, o větru se slušní lidé raději vůbec nezmiňují. Hurá zrovna jede metro a já do něj dlouhými skoky vbíhám. Postupně, jak nabíráme na dalších stanicích lidi, mi přijde, že vagón metra je čím dál menší, klaustrofobií však netrpím. Po asi pěti zastávkách už stojím jen na jedné noze a dle pohybu tuším, že ani není moje. Na Florenci se vymáčknu z metra a na eskalátorech málem hodím tlamu, jak se pokouším o sebevraždu tím, že chci stihnout tramvaj, co zrovna stojí v zastávce. Jenže mě napadne se mrknout na hodinky, jak na tom jsem. Bohužel díky tomu nestíhám, řidič mi zavře těsně před nosem a s výsměchem v očích se začne rozjíždět. Otituluji ho zvednutým prostředníčkem, ale on stejně odjede, zmetek. Venku ovšem opět začíná pršet a protože je zastávka rychle plná, stojím venku a pozoruji kapky vody, co mi stékají po vlasech a v obličeji rozmázavají makeup. Když vstupuji do tramvaje, kape ze mě jako z vodníka a vypadám jako klaun od Berouska. Deštník je pro mě samozřejmě zbytečným luxusem. Z tramvaje vylétnu podobna bojovému ptáku, park ke škole probíhám tak, že ho vnímám jen jako rozmazanou šmouhu a do školy se probojuji jako vyčerpaná a udýchaná zmoklá slepice, avšak s pocitem, že jsem tam včas!

Nevinné lži - Kerstin Gier

Sáhla jsem po další knize od jedné mé oblíbené autorky a musím říct, že jsem spokojená. Kerstin Gier umí napsat knihy jak pro náctileté, tak i o matkách či mladých ženách v nesnázích, o kterých teenageři nemají ani ponětí. Pojďte se se mnou podívat, jaké téma si zvolila tentokrát.

Název: Nevinné lži

Název v originále: In Wahrheit wird viel mehr gelogen

Autor: Kerstin Gier
Překlad: Pavla Lutovská
Rok vydání: 2011
Počet stran: 200
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-1511-1

Karolína si prochází těžkým obdobím, ještě jí nebylo třicet a je z ní vdova, protože její manžel byl o mnoho let starší než ona. Díky tomu už za jeho života musela čelit mnoha nepříjemným pohledům i kritice jeho rodiny, o to víc, když se dozví, že její manžel byl zámožný a ona by měla být jeho dědicem. O to zamotanější je situace, že původně chodila s manželovým synem. Tento zapletenec jí dostává do psychických problém, ze kterých se jí snaží dostat její sestra Mimi s manželem Ronym - manželský pár, co se již velmi dlouho snaží o početí potomka. Ti ji donutí začít chodit k terapeutce s tím nejkrkolomnějším jménem. Karolínu tím přívádí nejen zpět do života, ale i do mnoha komických, trapných či nepochopitelných situací, avšak začíná jí to pomáhat. Když se ale na obzoru opět objeví její bývalý - syn zesnulého manžela - Leo, její psychika dostane další ránu. Jak se jí z tohoto pomateného a zašmodrchaného uzlu podaří vymotat, se dozvíte v knize. A určitě se u toho dost nasmějete.

V první řadě chci říct, že kniha je tenká s větší velikostí písma, takže se čte rychle. Pro mě jednohubka - jeden den téměř celá, druhý den pár stránek dočteno. A to jsem na tom s časem špatně, takže super. Kdo zná autorčina díla, tak ví, že nadsázka a ironie jí jde. A to je i tento případ. Situací, kde máte pocit, že puknete smíchy, je tam nespočet. Ať už je téma kniha jakkoliv vážné - kniha jako taková vážná určitě není. Vtip střídá vtip, popis humorných situací a trapností, které se Karolíně stanou. Mě nejvíce utkvěla v paměti scéna z pohřebního ústavu a následky poté až do lékárny, tam jsem nevěděla, zda se dřív smát či brečet.

Mě hlavní postava - tedy Karolína - neskutečně přirostla k srdci a jelikož máme spoustu společných rysů, dost jsem se s ní ztotožnila a myslím, že tohle je ten typ postavy, se kterou se sžije velké množství čtenářů. Navíc je Karolína ohromně inteligentní, ale stydí se za to, protože ostatním připadá divná a tak své vědomosti skrývá, zároveň ale hledá lidi, kteří jí budou brát takovou jaká je - a to chceme přeci všichni. Karolína ukáže mnoho svých tváří - cynickou, ironickou, sarkastickou i třeba bláznivou. A to se mi na tom/ní moc líbí.

I když kniha není úplnou novinkou, je určitě stále aktuální. Jazyk je jednoduchý a nenáročný, krásně plyne, je velmi čtivý, takže stránky ubíhají úplně samy. Takovéhle čtivé knihy mi dělají obrovskou radost a přeji si aby jich bylo více a byly delší, tato má jen 200 stran, bohužel. Je to úžasné oddychové čtení, ale docela mě zklamal konec, který byl vlastně nijaký. Kdo již ode mě nějakou tu recenzi přečetl, tak ví, že u nesériových knih nesnáším, když závěr vyplyne do prázdna a vlastně žádný není, nebo je jen naznačený. Potřebuji ukončení, potřebuji zodpovězení otázek, nemám ráda vlastní domýšlení (i když fantazii mám na hodně dobré úrovni), chci vědět, jak to vymyslel autor, ne já.

To je tedy jediná větší chyba, kterou jsem na knize našla, jinak je dokonalá. Je to prostě úžasná pohodová oddechovka, po které člověk sáhne, když se chce zasmát. V pár případech to sice působí malinko tragikomicky, ale o tom život je - není ani černý, ani bílý. Místy se také objevily informace, že by tato kniha mohla mít pokračování - pokud bude mít, těším se na něj, moc tomu ale nevěřím.

Anotace
Karolína hraje virtuózně na mandolínu, hovoří šesti jazyky a dokáže z hlavy vypočítat odmocninu ze sedmi set čtyřiaosmdesáti. Naprosto ji však ničí, když se musí utkat se svým bývalým přítelem o obrovské dědictví. Pochopitelně, vždyť jí ještě není ani třicet let a právě ovdověla. A to může vyvést z míry i "zázračné dítě". Naštěstí není Karolína ve svých nejčernějších dnech sama; stojí při ní vybraná společnost, mimo jiné i "nejhorší" psychoterapeutka na světě, jistý lékárník, její starostlivá rodina - a vycpaný foxteriér jménem "Číslo dvě stě třiačtyřicet". Ti všichni jí pomáhají začít znovu žít.

zdroj

Moje hodnocení: Knihu doporučuji všemi deseti a věřím, že se vám lehkost a humornost bude líbit. Kdo má jako já rád nadsázku a ironii, bude ve svém živlu. Nevěřím, že by vás příběh zklamal a kdo četl třeba sérii Stříbrná kniha snů nebo Mafie matek, a tím pádem zná autorčiny texty, bude kor ve svém živlu. Ani pro nevelké čtenáře nebude problém se touto knihou prokousat a navíc se i skvěle pobavíte. Těším se na další knihy autorky - 4 hvězdičky.

Čtenářská výzva 2019

Se Čtenářským diářem jsme se už seznámili, kdo ho doma má, tak ví, že součástí je i Čtenářská výzva, kterou pro nás vytváří web Databáze knih (odkaz v Menu). A jelikož témata jsou již známá, na webu jsou, moc lidí o nich neví, protože jsou prozatím jen jako článek, nejsou v rubrice ani na webu ctenarskavyzva.cz. Hlavně tedy pro ty, co diář doma nemají a výzvy se účastní. Tramtadadááááá:

Pokud by se vám to nedařilo přečíst, zde jsou vypsaná:

1.) Kniha, jejíž název je v rozkazovacím způsobu

2.) Kniha, která má lichý počet stran

3.) Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj

4.) Cestopis

5.) Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou

6.) Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc

7.) Kniha, která vás zaujala svou obálkou

8.) Kniha od asijského autora

9.) Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů

10.) Kniha od současné české autorky

11.) Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě

12.) Kniha, která má v názvu slovo kniha

13.) Kniha autora jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno

14.) Kniha o vašem oblíbeném místě, zemi

15.) Kniha od autora, který napsal více než 20 knih

16.) Kniha s oxymórem v názvu

17.) Kniha, jejíž děj se odehrává ve vězení

18.) Kniha, která získala Man-Bookerovu cenu

19.) Zcela nová kniha vydaná v roce 2019

20.) Kniha s černobílou obálkou

Tak co? Už víte, jaké knihy do výzvy zařadíte? Já již začínám plánovat dle seznamu "Chci si přečíst", tak uvidíme. Už nyní však můžete v diskuzi ZDE nejen načerpat inspiraci a plánovat, ale i sami pomoct s výběrem ostatním.

Plníte i vy tuto Čtenářskou výzvu, máte nějakou svou vlastní, či toto jde mimo vás?☺

Vánoce, Vánoce přicházejí a všude je Santa!

Dnes máme první adventní neděli. Všichni to cítíme, Vánoce se blíží, z obchodů na nás čumí Santa, sobi, sáně a podobný nesmysly. Já sama Vánoce miluju, pro tu možnost, obdarovat svoje milované a blízké a být s rodinou ve voňavé a kouzelné atmosféře. Toho si cením nejvíc - okamžiků v kruhu rodiny a lásky, momentů pohody a klidu. Jenže to není tak jednoduché - nevím, proč bychom my Češi měli učit děti, že dárky nosí Santa? Pro nás je kdo Santa? Jakou má tradici? Žádnou.

Santu ze srdce nesnáším, u nás byl odjakživa Ježíšek a Ježíšek se nerovná Santa. Pro informaci a pro ty, kteří lobují za Santu - Santa Claus vznikl zkomolením jména Sanct Nicolaus, tedy Svatý Mikuláš. A pokud je mi známo, u nás chodí Mikuláš 5.12. a ne na Štědrý den. Mikuláš má u nás podobu biskupa, ta se vžila již velmi dávno a obchází s čertem a andělem zhodnotit děti - pro hodné má anděl odměnu, zlobivé si čert může odnést nebo je potrestat. Ale to jsme pořád v období adventu. Štědrý den je vyhrazen Ježíškovi (v období komunismu byly snahy o nahrazení Dědou Mrázem, ale ne úplně se to ujalo), zato dnes si necháváme od USA a Kanady - kde Santa vznikl - brát naší několik staletí zažitou tradici!

Já osobně musím říct, že mě rodiče učili o Ježíškovi, jak nám nosí dárečky, když budeme zlobit, nedonese nic. Psaly jsme mu se sestrou za okno či pod dveře dopisy (žádné mléko ani sušenky!) a prosily ho, aby si ho vzal a naše přáníčka nám splnil. A co dělám každý rok je to, že rodičům děkuji a jsem z celého srdce vděčná, že nám tyto okamžiky připravili. O tom, že žádný Ježíšek není, mě připravili až ve škole a to v cca 10-12 letech, do té doby jsem neměla ponětí. Na Ježíška však věřím v srdci dodnes. Rodiče v noci před Štědrým dnem vždy čekali, až usneme a pak potají strojili stromeček, obývák byl celý Štědrý den zapečetěn a nesmělo se tam a my se sestrou za sklem na dveřích vyhlíželi, zda tam Ježíšek už byl či ne.

Máme to zdokumentované na kameře a vždy mě to dojme, co všechno naši podstoupili "pouze" pro to, aby v nás udrželi víru v něco, co byli vlastně oni sami. Jen pro radost v našich očích a okouzlení ze zázraku. Nechápu rodiče, kteří dětem vše řeknou a tím je připraví o to největší kouzlo Vánoc - o zázrak. Dnes jsme se sestrou obě dospělé a rodičům jsme vděčné, a s přítelem víme, k čemu povedeme naše děti a že nenecháme tuto tradici vyhasnout, pokud to bude jen trochu možné, udržíme zázračné Vánoce, jak nejdéle to půjde.

Rodina je na Vánoce to hlavní, ne kupa drahých dárků. Lidé jsou schopní si půjčovat na luxusní dárky či gurmánské vánoční obžerství - proč? Protože to někdo řekl? Ne! Rodiče mě učili, že pokud na to nemám, nemůžu si to koupit - půjčka není řešení! A když jsem na tom byla finančně mizerně, dárky jsem vyrobila - záložky do knih, překvapení, poukázky na zážitky - cení se nápad, ne cena. A nyní, když mám finance a mohu si dovolit, snažím se rodině vše vynahradit, ale dělám to proto, že cítím, že si to naši zaslouží, ne protože je to tak dané. A vím, že kdybychom neměli pod stromečkem ani jeden dárek, stejně to budou pro mě kouzelné Vánoce, jako každý rok.

Přeji všem krásné těšení se na voňavý čas Vánoční a možná trochu zamyšlení nad tím, co je důležité a co ne,
Vaše Lazy Šárka ♥