"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

pátek 28. února 2020

Přečteno za leden 2020

Připravila jsem si pro vás další přehled knih, které jsem přečetla za leden. Přehledy budou vycházet pravidelně na konci každého daného měsíce, popřípadě na začátku nového měsíce. V případě, že některá z knih si opravdu zaslouží samostatnou recenzi, najdete ji tu buď před přehledem nebo po něm. Dle času. Snad se vám nový formát bude líbit.

Za leden se s vámi podělím o celkem 5 knih. Ani jedna se mi vyloženě neznechutila a dokonce 2 mne docela nadchly. Pojďme na to.

VĚZNĚNÁ - Pavel Renčín



Název: Vězněná
Autor: Pavel Renčín
Rok vydání: 2015
Počet stran: 236
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-1632-8


Velmi originální a dost děsivá kniha. Příběh se postupně rozehrává, člověk má pocit, že čte dvě odlišné dějové linie, které spolu zdánlivě nesouvisí. V jednu chvíli se však spojí a i přestože jsem to ve skrytu duše tak nějak tušila, nechtělo se mi tomu věřit. Nebyla to kniha, od které bych se nemohla odtrhnout, mou pozornost si však udržela a já byla zvědavá na závěrečné rozuzlení. Všechny mé požadavky byly splněny a i s koncem jsem spokojená. Líbilo se mi to a asi jsem ještě nic podobného nečetla. Hlavně tedy od českého autora ne.

Moje hodnocení: 



VERMONTSKÉ PSYCHO - Jennifer McMahon



Název: Vermonstké psycho
Název v originále: The Night Sister
Autor: Jennifer McMahon
Překlad: Jiří Miňovský
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-7585-154-3


Kniha Zimní lidé se mi moc líbila, proto jsem se na další počin stejné autorky moc těšila. Už od začátku jsem ale cítila, že to nebude stejné. Asi od poloviny knihy jsem tušila, jak příběh skončí a co za tím vězí. I rádoby napínavý a dramatický závěr jsem předvídala. Psané je to úžasně, navíc z pohledu tří lidí, což dává možnost sledovat jednu událost z více pohledů. Avšak nebylo to tak čtivé jako Zimní lidé, propracovanost příběhu také malinko pokulhává, ale i tak to byl hezký knižní zážitek, určitě přečtení nelituji. Ale na plný počet hvězdiček to není. Bylo tam i pár naprosto nesmyslných situací, nikdo z postav mi nebyl vyloženě sympatický ani naopak, takové ploché postavy, ke kterým jsem si nedokázala vybudovat žádné emoce. Jinak se mi kniha líbila, číst znovu ji však asi nebudu.
Moje hodnocení: 



KDE ZNÍ ZPĚV KRKAVCŮ - Klára Kubíčková



Název: Kde zní zpěv krkavců
Autor: Klára Kubíčková
Rok vydání: 2019
Počet stran: 224
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-4338-8


Po nějaké době konečně kniha, která mne pohltila a já se nemohla dočkat každé volné chvíle, kdy se dostanu ke čtení. Příběh Elfryd je poutavý, napínavý a úžasně čtivý. Její kamarádky jsou každá originál a mají skvěle propracované charaktery. Moc mě to bavilo a magie zde ze stránek jen sálá, že i já v ní začala věřit. Příběh je napínavý a smutný, dojemný i děsivý. Na svůj rozsah nabytý událostmi, že jsem se ani chvíli nenudila. Jazykově skvěle zvládnuté, ani moc jednoduché, ani složité. I to, že je děj vyprávěn v er formě má zde své kouzlo. Doufám, že i další autorčiny knihy budou takové a moc se na ně těším.
Moje hodnocení: 



FOBIE - Wulf Dorn



Název: Fobie
Název v originále: Phobia
Autor: Wulf Dorn
Překlad: Tomáš Kurka
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-2426139-3


Četla jsem všechny předchozí knihy od Wulfa Dorna a musím říct, že tato je z nich nejlepší. Má neskutečně propracovaný příběh, až do závěrečného dopisu jsem vůbec netušila a ani neodhadovala pohnutky pachatele. Příjemné bylo i to, že jsme se znovu setkali s Markem Behrendtem a v tomto ohledu otevřený konec mne velmi navnadil. Kniha je neskutečně napínavá, poutavá a stále mne něco hnalo k pokračování ve čtení. Je to hrozné, děsivé, ale i smutné a dojemné. Postavy mi tam všechny sedly a i když na začátku byla velká podobnost s knihou Cizinec od Ursuly Poznanski a Arno Strobela, brzy zmizela. Je přeci jen zajímavé, jaké drobné náhody nám mohou změnit celý život. Myšlenku a poselství tedy kniha určitě má. Každému ji rozhodně rozhodně doporučuji, je to autorovo mistrovské dílo.
Moje hodnocení: 



ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI - B. A. Paris



Název: Za zavřenými dveřmi
Název v originále: Behind Closed Doors
Autor: B. A. Paris
Překlad: Natálie Pecková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 264
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-267-0878-0


Silná káva od začátku do konce. Střídání minulosti a přítomnosti mne ze začátku mátlo, ale jak jsem pochopila, o co jde a kde se právě jaká část příběhu nachází, už jsem ani nesledovala, v jaké době zrovna čtu. Musím říct, že z počátku mi nebylo jasné, o čem to celé má být, avšak ta nenadálá změna muže v netvora byla rychlá, že jsem tomu nechtěla uvěřit. Ty následující situace byly tak dokonale promyšlené, že snad nejde, aby byl někdo tak inteligentní a předvídavý. I když co si budeme povídat, to psychopati bývají. Jak nakonec Grace situaci vyřešila bylo perfektní. Neskutečně čtivá kniha, která mi nedovolila se odtrhnout a myslela jsem na ní, i když jsem zrovna číst nemohla. Autorka píše opravdu velmi poutavě. Moc se mi to líbilo, vlastně to bylo boží (asi blbé spojení s tématem knihy), ale nemůžu si pomoct. Úžasná kniha.
Moje hodnocení: 



To byla poslední kniha tohoto měsíce. Kdybych měla vybrat jednoznačného vítěze, asi bych zvolila Kde zní zpět krkavců. I když s knihou Za zavřenými dveřmi velmi soupeří, byla přeci jen o kousek čtivější a ne tak psychicky náročná. Krásné pohádkové vyprávění. Vřele však doporučuji obě dvě.

Měla jsem tedy velké štěstí na dobré knihy tohoto měsíce, všechny se mi víceméně líbily a jsem ráda, že jsem si je přečetla. Věřím, že únor bude co se týká přečtených knih v počtu mnohem lepší.

Děkuji za přízeň a budu ráda, když se podělíte o své dojmy z těchto knih.

Mějte se krásně 😉

středa 26. února 2020

Celozrnné cibulové bagety


Mimo chleba, který obvykle peču jednou až dvakrát týdně, jsem si zvykla na víkend péct cibulové bagetky. Už několik let milujeme s partnerem cibulové bagety z Kauflandu. Když chcete ale dohledat složení, nemáte šanci. A tak jsem zkoušela a vymýšlela a nakonec jsem upekla své vlastní. Časem dotažené k naší spokojenosti a peču je opravdu pravidelně. Jsou zdravé, chutné a vydrží i tři dny měkké a vláčné, když je pečlivě zavřete v sáčku. Pojďme tedy na to.

Suroviny:
  • 450 g celozrnné mouky (dávám 350g celozrnné špaldové a 100g celozrnné žitné) - zde se držím více jak poloviny té špaldové, jinak jsou bagetky tuhé a rychle vysychají, můžete ale dát jen celozrnnou špaldovou a žitnou vynechat
  • 200 ml teplé vody a trocha do kvásku
  • 3 lžíce oleje
  • 1 lžička soli
  • 1 lžička panely / kokosového cukru / tmavého třtinového cukru
  • 1/2 kostky čerstvého droždí
  • 2-3 cibule (2 větší, 3 střední)
  • 1 lžička přepuštěného másla
  • semínka dle potřeby a chuti

Postup:

Nejprve je nutné nechat vzejít kvásek - do malé mističky rozdrobíme droždí, přidáme si dvě lžíce teplé vody a špetku panely nebo jiného cukru. Dáme na teplé místo přikryté utěrkou a čekáme cca 10 minut, než se droždí zaktivuje.

Mezitím si do zadělávací mísy připravíme veškeré ostatní suroviny - navážíme si mouku, přidáme panelu / cukr a sůl, promícháme, uděláme důlek, vlijeme olej a vodu. Nakonec přidáme i kvásek a vše mícháme nejprve vařečkou, až začne být těsto kompaktní, uhněteme rukou. Vznikne hladké nelepivé těsto, které dáme do mísy kynout na teplé místo. Přikryjeme hlavně utěrkou, aby neosychalo. A počkáme asi hodinu nebo dvě. Podle podmínek doma.

Poté si oloupeme cibuli, nakrájíme na půlkolečka a dáme na přepuštěné máslo opékat. Ideální stav je tmavě hnědá měkká a nasládlá cibule. To trvá asi 20 minut až půl hodiny. Nesmí se to uspěchat, pak cibule hořkne. Dáme vychladnout (v zimních měsících klidně dám přikryté ven na parapet).

Když těsto vykyne, přimícháme do něj cibuli. Je to docela náročný úkol, cibule je mastná od másla a tak se zprvu nechce chytat a vypadává. Je nutné hníst těsto ručně asi tak 10 minut pečlivě na válu, aby se cibule zapracovala a stala se kompaktní součástí těsta. Bochníček si pak rozdělíme na tři díly.

Na plech dáme pečící papír, dílky těsta rukama uhněteme na tlusté hady a lehce zploštíme, aby nebyly tak kulaté (lépe se poté rozkrojí a promazávají). Přendáme na pečící papír, poupravíme, potřeme vodou, můžeme nožem udělat zářezy a dáme opět na asi půl hodiny kynou pod utěrku na teplé místo.

Rozehřejeme troubu na 220°C, před vložením do trouby potřeme bagetky znovu vodou a posypeme semínky - dávám sezamová a slunečnicová. Pečeme prvních 10 minut na 220°C, poté stáhneme teplotu na 200°C a pečeme dalších 10 minut.

Po vyndání z trouby necháme vychladnout a můžeme si pochutnat. Je to asi to nejlepší domácí pečivo, které jsem kdy jedla a opravdu ho budu dělat pravidelně. Jsem prostě nadšená.

Dobrou chuť!


pátek 21. února 2020

Přechod z Blog.cz na Blogspot.com


Vítám vás na novostarém blogu líné kočky, přišla jsem z platformy Blog.cz a ráda bych vám tak nějak řekla, jak se to všechno seběhlo a proč se to událo. 

To, co se poslední dobou na Blog.cz dělo, mne donutilo jednat. Blog.cz byl můj základ od dob, kdy jsem byla náctiletá a měla jsem svých blogů již několik - a všechny právě tam. Jsem ráda, že jsem takovou dobu vydržela a vždy se sem ráda vracela, že jsem se stala i výběrčí pro team Téma týdne a poznala spoustu skvělých lidí.

Nastala tu však situace, která doposud za více jak deset let neměla obdoby - zprávy na Srdci blogu o ukončení působení Blog.cz, pak vyvrácení této zpráv, zablokování blogu Témata týdne, nemožnost vytvoření nového článku, nemožnost editace starého článku, varování ohledně zablokování vašeho blogu kvůli používání emotikonů a odkazů, spamy v komentářích s pornografickou tématikou a mnoho dalšího. I když myslím, že i toto stačí. A právě toto mne donutilo začít již před nějakou chvílí uvažovat nad migrací jinam.

Bylo pro mne nepředstavitelné, že po tolika letech tento líný kočičí blog opustím a půjdu jinam. Nechtěla jsem začínat znovu, psát by mi šlo, s designem je to horší, ale ztratit tolik let práce? Přijít o všechny články, komentáře a uzavřít tuto kapitolu? Dlouho jsem se bránila. Varování o možnosti zablokování a zrušení mého blogu pro mne byla konečná a začala jsem jednat.

Našla jsem článek s možností přímé migrace z blog.cz na blogspot.com nebo WordPress - ZDE. Oslovila jsem Veruce a Martina z webu blog.veruce.cz a oni mi se vším pomohli. Stačilo si jen založit svůj nový blogspot.com - k tomu potřebujete nejprve vlastnit email na Googlu a pak vymyslet jméno blogu a registraci na blogger.com. Pak už jsem jen napsala email na info@veruce.cz, zanechala email, ze kterého jsem jim psala, na mém Blog.cz a zbytek už zvládl Martin s Veru. Poslali mi soubory, které jsem si dle jejich návodu zkonvertovala a jen si je importovala na nový blogspot.com. A vypadá to, jakoby to bylo odjakživa tam. Pak už stačilo si jen nastavit design do koukatelné podoby a bylo to. Obrázky jsou s touto platformou lehce komplikované a bude to asi stát trochu práce, každopádně i ty mám všechny zálohované a proto na to není spěch.

A jelikož jste již tady, vidíte, že se vše povedlo k mé naprosté spokojenosti. 

Pokud byste chtěli jakkoliv poradit s migrací, přechodem nebo nastavením, klidně napište, ráda poradím nebo pomůžu, když budu vědět a moci.

Mějte krásné dny, a budu se těšit na vaše komentáře, 
vaše Lazy Šárka :)



středa 19. února 2020

Čtenářské statistiky za rok 2019


Článek měl původně vyjít mnohem dříve, ale kvůli problémům s Blog.cz a mým přechodem na tuto platformu musel článek bohužel malinko počkat. Každopádně doufám, že i tak vám statistiky přijdou vhod například k inspiraci na letošní četbu. 

Obvykle to nedělám, ale nechala jsem se inspirovat a vytvořila si své čtecí statistiky za rok 2019. Já sice většinu těchto informací k dispozici mám, protože si vše (včetně počtu stran) zapisuji do svého čtecího diáře. Ale přeci jen to má své kouzlo, si takto zavzpomínat na knihy, které mne loňským rokem provázely a ovlivňovaly. Mám několik kategorií a ke každé krátký komentář, snad se vám to bude líbit. Bude se jednat o knihy, které jsem přečetla, ne o knihy, které byly v roce 2019 vydané. A jen jedna poznámka ještě - je jen jedna kniha, kterou jsem za rok 2019 nepřečetla - Boss Babiš od Jaroslava Kmenty. Nebudu ji tedy nijak hodnotit.

1) Počet přečtených knih

Za rok 2019 jsem přečetla 76 knih. Předsevzetím pro mě bylo se nejvíce přiblížit ke stovce. Vzhledem k tomu, co jsem vše za loňský rok zvládla - dokončit rekonstrukci, přestěhovat se koncem listopadu a ještě nám připravit krásné Vánoce. Do toho pracovat na 1 a půl úvazku. Myslím, že je to úctyhodné číslo a i když se ho budu snažit letos překonat, nestydím se a i tak jsem na to hrdá.


2) Počet přečtených stran

Celkem to je 19.645 stran. Škoda, ještě jedna kniha a mohla jsem přesáhnout 20 tisíc stran. Nedá se nic dělat, letos to doženu. V průměru je to tedy 258,5 stran na jednu přečtenou knihu. Není to sice moc, ale při těchto myšlenkových pochodech si vždy vzpomenu na Zdenu Frýbovou a její knihu Falešní hráči - má 287 stran, ale takového formátování, že to vydalo pomalu na To od Kinga. Absence okrajů a řádkování z knihy dělala těžké sousto, které však za to stálo. Proto už nesoudím knihu dle počtu stran či její útlosti - někdy totiž i knihy klamou tělem.


3) Počet knih půjčených v knihovně

Za loňský rok jsem si půjčila v knihovně 42 svazků. Některé jsem sice hodně prodlužovala, ale všechny jsem je přečetla. Nestalo se mi (jako rok předtím), že jsem se k některé nedostala a pak už na ní byla rezervace, tudíž jsem ji nestihla přečíst. Z těchto 42 knih jsem si pouze 4 pořídila i do své sbírky. Jednalo se o Naslouchače a Faju a poté Warcross a Wildcard. Žádná jiná mi za to nestála a tak jsem ráda, že jsem ušetřila. Za 60 Kč na rok 38 knih. Děkuji tomuto systému a knihovnám obecně, je to vždy úžasný zážitek.


4) Nejlepší kniha roku 2019

Po předchozím bodu vám možná už bude jasné, co byla ta nejlepší kniha loňského roku. Ano je to Naslouchač od Petry Stehlíkové. Faja jí dýchá na krk, ale musím říct, že první díl se mi líbil o trochu více. Přeci jen to seznámení s novým prostředím je tak nádherně napsané, že jsem z toho byla odvařená. Mou recenzi na knihu najdete ZDE . Pokud jste ji ještě nečetli, vzhůru do toho. Byla jsem absolutně mimo cílovou skupinu - nečetla jsem nijak moc české autory, nečetla jsem fantasy ani scifi a nebyl to ani můj oblíbený žánr. Ale shodou náhod se mi Naslouchač dostal do rukou a totálně mě na několik dnů odrovnal, Faja následně také. Doporučuji vždy a všem, litovat určitě nebudete.


5) Nejsmutnější kniha roku 2019

Zde bohužel neumím vybrat jen jednu. Zatímco u Naslouchače šlo o to, že tato kniha byla opravdu nejlepší o hlavu a prsa. Tady jsou všechny nastejno, a proto je vyjmenuji všechny v pořadí, jak jsem je četla.

Srdceboly - Simona Monyová - domácí násilí na ženě (recenze)

Ženu ani květinou ... - Simona Monyová - domácí násilí, týrání (recenze)

Naprostý cizinec - Kay Schubach - domácí násilí a týrání (recenze)

Dítě zvané "To" - Dave Pelzer - autobiografie a týrání dítěte (recenze)

Kolotoč strachu - Jan Vavřík - dívka zneužívaná otcem a následně partnerem (recenze)

Holčička, která odmítala vyrůst - Isabelle Caro - anorexie (recenze)

Modlitba za Černobyl - Světlana Alexandrovna Alexijevič - o následcích jaderné katastrofy (recenze)

Mami, kdy už konečně umřeš- Martina Rosenberg - matka s demencí (recenze)

Pět dní - Julie Lawson Timmer - nemocná žena se rozhodne o dobrovolný odchod ze života (recenze)

Houbařka - Viktorie Hanišová - příběh zakřiknuté dívky, kdy se dozvíme, kde má problém kořeny (recenze)
Anežka - Viktorie Hanišová - adoptovaná problémová dcera (recenze)

Simona Monyová - Jiřina Veselá - vzpomínání na poslední dny Simony Monyové (recenze)

Já vím, že je jich opravdu mnoho, ale každá z nich si to zaslouží. Kdybych měla vypíchnout jednu dle skutečné události, je to asi Kolotoč strachu, protože to bylo i strhujícně napsané a podané, potom také samozřejmě jak knihu od Simony Monyové, tak i tu o ní od Jiřiny Veselé - posmrtné vzpomínání.

Z knih smyšlených bych určitě vybrala Houbařku, protože ta je dokonalá. Pohltila mne a já se neskutečně sžila se Sisi i s její situací. A stejně jako jí mě to trhalo uvnitř na kusy. Anežka je jen trochu horší, ale také velmi silný příběh.

Za přečtení ale stojí úplně všechny.


6) Nejhorší kniha roku 2019

Nebudete mi věřit, ale i zde byl výběr složitý. Mám totiž 3 knihy, které jsem hodnotila 4 a méně hvězdičkami. Jenže se mi ani jednu nechce vybrat jako tu nejhorší, proto zde vypíšu všechny a opět v pořadí, jak jsem je četla za sebou.

Každé řešení má svůj problém - Kerstin Gier (recenze)

Christiane F. - Můj druhý život - Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic (recenze)

Spánek - Haruki Murakami (recenze)

Doplavat domů - Deborah Levy (recenze)

Největší zklamání pro mě asi byla kniha Můj druhý život. Jde o příběh následující po My děti ze stanice ZOO. Čekala jsem, že Christiane svůj život zvládla a chopila se druhé šance. To se však nestalo a stejně jako česká Katka (od Heleny Třeštíkové) nedopadla vůbec dobře.

Spánek od Murakamiho jsem možná prostě jen nepochopila, neb jsem netušila, co tím chtěl autor říct. A to mne mrzí. Stejně tak Doplavat domů bylo dílo, které mi nesedlo, bylo chaotické a celkově takové zmatečné. Vypovídací hodnota pro mě skoro nulová.

A první kniha - Každé řešení má svůj problém - jedna ze starších knih od autorky série Drahokamy. Asi nejnudnější ze všech jejích knih, každý však nějak začíná a její nové počiny jsou boží. Ať už mluvím právě o Drahokamech nebo sérii Stříbrná kniha snů. Věřte mi, ona psát prostě umí.

7) Nejděsivější kniha roku 2019

Moc hororů jsem si tento rok neužila, spíš thrillery a detektivky. Ale jedna rozhodně vyčuhuje hodně dopředu a je to kniha Duch domu Ashburnů od Darcy Coates (recenze). Ačkoliv je kniha moc přitažená za vlasy, naskakovala mi husí kůže po celém těle a nemohla jsem od poloviny knihu číst za tmy (což se v červenci docela dalo). Závěr mne pak úplně odrovnal i potěšil, protože se autorce podařilo nacpat dojetí i děs a hrůzu do jednoho. Moc se letos těším na její Tajemství sídla Craven Manor, které mne čeká v pořadí v mé knihovničce.


A abych neošidila ani mistra hororu, tak zmíním jeho Řbitov zviřátek (recenze). Chtěla jsem se podívat na film, ale vyměkla jsem, asi bych to nedala. Tak jsem se rozhodla si nové vydání koupit a přečíst. Nelituji vůbec, bála jsem se úplně neskutečně, ale něco málo tomu na závěr chybělo. A závěr mne také nijak moc nepotěšil. Proto je až na druhém místě.


8) Kniha s největším počtem stran

Nejobsáhlejší knihou dle počtu stran bylo Impérium (recenze) od Romana Bureše. A díkybohu za to, protože tento závěrečný díl trilogie byl naprosto a bezkonkurečně nejlepším závěrečným dílem jakékoliv série, který jsem kdy četla a přemýšlím, že bych si ho pořídila. Jen tento třetí, bohatě to totiž stačí.


9) Kniha s nejmenším počtem stran

Když pominu nedočtenou knihu na závěru roku, stává se tímto výběrem kniha Spáčka a vřeteno (recenze) od Neila Gaimana. Byl to skutečně zážitek, takový retelling na Šípkovou Růženku a Sněhurku, kde hrdinou je královna a nikdo nemá žádná jména. Protože jména jsou v této knize zbytečná. Navíc ty nádherné ilustrace příběh dokonale dokreslují. Méně textu, hodně ilustrací a hlavně ta atmosféra, co z příběhu dýchne. Krása.


10) Skvělé knihy, která nikam jinam nezapadly

Poslední skupinu jsem vytvořila proto, abych zmínila knihy, které se mi moc líbily, ale nebyly ani nejlepší, ani nejsmutnější, ani nejtenčí, nejtlustší. Prostě mě dostaly svým příběhem a já si je občas připomínám a díky nim porovnávám. Jde mi především o tři knihy Neala Shustermana - Bez šance (recenze), Smrtka (recenze) a Nimbus (recenze). Autor je úžasný vypravěč a libuje si ve zvratech i poutavých popisech. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a pevně doufám, že vyjde ještě letos. S knihou Bez šance je to horší, protože je to jen první díl a další bohužel v českém jazyce nevyjdou. Což je hrozná škoda a nepomohlo ani se ozývat, dostat do povědomí lidí či psát do nakladatelství.

Za zmínku v poslední řadě určitě ještě stojí kuchařky a knihy o životním stylu, které mne ovlivňovaly prakticky celou druhou polovinu roku 2019. Jde o knihy Petra Havlíčka a Petry Lamschové - Jídlo jako životní styl a Hezky česky, hravě a zdravě! A v závěru roku mne neskutečně moc ovlivnily knihy Ivany Stenzlové - Dej tělu šanci k přirozené rovnováze, štíhlosti a zdraví a také kniha Šance pro ženu 40+. I když k tomuto věku mám ještě daleko, vařím skvělé a chutné recepty a osvojila jsem si mnoho z přípravy pokrmů. A o to se tu s vámi mám vlastně v plánu dělit.




To by byly statistiky za tento rok. Bylo velmi příjemné se ohlédnout za mým čtenářským rokem 2019, zavzpomínat na některé knihy a zároveň si vybavit silné zážitky při čtení těch poutavých a zajímavých. Pokud budete chtít, můžete mi na tyto body odpovědět v komentářích, ráda se nechám inspirovat. Všude jsou přiložené mé recenze, stačí kliknout a dozvíte se o dané knize více. Někdy možná úplně všechno, co by vás mohlo zajímat. Spoilery nejsou součástí mých recenzí, takže buďte v klidu.

Mějte se krásně a užívejte zimních / jarních dní v roce 2020 😉



úterý 4. února 2020

Jak si vybrat tu správnou mouku?

Další věc, bez které se žádná domácnost neobejde, je mouka. Obvykle je to jednoduché, jdete do krámu, koupíte hladkou, polohrubou či hrubou za cca 10 Kč a více neřešíte. A použít se dá na vše - pečení, vaření, zahušťování, i na vtípky. Ale zkuste se zamyslet nad tím, proč se dnes čím dál více lidí odklání od bílé mouky. Je to jednoduché - protože je všude a i tam, kam nepatří. V uzeninách, sladkostech, zmrzlinách, pochutinách i veškerém komerčně vyráběném pečivu. A naše tělo na to není dělané. Zásadně neuznávám ten boom, co vznikl kolem pšeničné mouky a lepku a jak lidé, kteří nemají alergii ani nesnášenlivost lepku přecházejí hromadně na bezlepkové diety a podobně. Všeho s mírou by byla lepší volba, protože i lepek tělo potřebuje.

Správný výběr mouky pro domácí použití je tedy nutností. A zároveň i budete vědět, co hledat v kupovaném pečivu. Ohledně toho vám však moc neporadím, peču si vlastní chléb, bagety i podobně. Momentálně ještě experimentuji s žitným kváskem, takže až vše vykoumám k vlastní spokojenosti, bude ještě méně důvodů k nákupu pečiva v obchodě.

Mouky dělíme na dvě hlavní skupiny: lepkové a bezlepkové. Dle toho můžeme tedy i zaujmout i postoj vůči známým a přátelům, kteří potřebují bezlepkové potraviny.

Lepkové - klasické, které známe - pšeničná, žitná, ječmenná a ovesná. Doporučuji především pšenici špaldu, případně kamut, jednozrnku a dvouzrnku. Klasická pšenice je dnes geneticky tak upravená, že má většinu svého obsahu právě pouze lepek a užitečné součásti obilky ustoupily do pozadí. Já nejvíce kupuji a používám mouku špaldovou hladkou, špaldovou celozrnnou a žitnou celozrnnou. Zbytek doháním v těch bezlepkových.

Bezlepkové - cizrnová, čočková, čiroková, jáhlová, dýňová, mouky ze semen a ořechů, pohanková, rýžová, kukuřičná, hrachová a mnoho a mnoho dalších. Tyto mouky je však nutné přidávat pouze v určitém procentuálním zastoupení - maximálně 30% obsahu v receptu. Poté ztrácí vlastnosti a pokrm mohou udělat nepoživatelným, nebo vám úplně změní konzistenci. Chuťově až na výjimky také nejsou nijak moc dobré, většinou jsou zemitější, mají pachuti dle toho, z čeho jsou vyrobené a každá je vhodná na něco jiného. Některé více na sladké a některé na slané. Hlavní surovinou by tedy měla být špaldová či žitná mouka a tyto používat jen jako doplňkové.

Proč klást takový důraz na to, aby byly mouky celozrnné?
Možná se budete divit, ale není to jen módním trendem. Jde o složení obilného zrna jako takového. Dříve zrno vypadalo úplně jinak, dnes po genetické úpravě je kladen důraz, aby co největší část zrna tvořil škrob, který je z něj extrahován. I proto má mouka dnes úplně jiné vlastnosti, než mívala dříve. Důležitou součástí je obilný klíček, ve kterém se nachází mnoho minerálů a enzymů. Je to ta část, ve které se skrývá život, tímto místem po namočení zrnko vyklíčí a stane se z něj rostlina. Další velmi důležitou součástí zrnka je obal, ve kterém se skrývá nerozpustná vláknina. Ta nám pomáhá nejen lépe trávit škroby ve střevech, ale i zasytí a působí k prevenci proti syndromu propustného střeva. A v případě bílé rafinované a čištěné mouky přijdeme o klíček i obal a zbyde čistý jednoduchý škrob. Proto je pro naše tělo tato bílá mouka vrcholně nevhodná - nedává tělu žádné živiny, jen ho zatěžuje a způsobuje to, že populace tloustne a tloustne.

Nyní jsme si tedy vysvětlili, proč používat celozrnné mouky a ne tu bílou. Já osobně používám špaldovou mouku hladkou od značky Pernerka a občas jí přidám do chleba, do pečiva či jako zahušťovadlo do pokrmů. Myslím, že jednou za měsíc to nemůže uškodit a zase to úplně mění chuť pokrmů. Primárně však používám pouze mouku špaldovou celozrnnou a žitnou celozrnnou. Z těchto dvou druhů mouky můžete upéct koláč, uvařit knedlíky, upéct chléb i s ní zahustit omáčku. Je to jen o výběru.

Ověřené značky mám jen u klasických lepkových mouk. Jedná se o mouku Pernerka - žitná je hnědá, špaldová oranžová a bílá, tyto všechny je lepší kupovat v akci, žitná vychází pak na asi 18 Kč. A skvělé celozrnné mouky jsem našla i v Lidlu - špaldová celozrnná stojí kolem 30 Kč, mají i špaldovou hladkou a občas i žitnou celozrnnou. Bezlepkové jednodruhové mouky kupuji nárazově, když natrefím na akci a dají se koupit prakticky v jakékoliv zdravé výživě. Cenově jsou velmi rozdílné - pohanková či čočková stojí kolem 30 Kč, čiroková nebo tapioková dvakrát tolik a ty nejdražší (z hlediska vstupní suroviny) jako je mouka z quinoi, kokosová či makadamová poté i něco přes 100 Kč.

Je tedy důležité si uvědomit, na co jakou mouku potřebujete. Pokud si doma nepečete, jen občas uděláte slaný koláč a jen zahušťujete, stačí vám špaldová mouka. Pokud rádi pečete (chléb či bagety) a experimentujete, je dobré mít minimálně dva druhy mouky, které budete kombinovat - špaldová a žitná jsou základ. Já mám ráda docela pohankovou mouku, čirokovou (občas přidávám do chleba) a amarantovou. Je to jen o vaší preferenci, ale žádnou vyloženě chybu neuděláte.

Přikládám vám tu ještě soupis známých i méně známých bezlepkových mouk, kde je napsáno i na co se více hodí a kolik jí můžete přidat do daného pokrmu v %, aby nebyl celkový výsledek nepoživatelný. ZDE


Moje oblíbené mouky Pernerky ↑


Lidl celozrnná špaldová mouka a špaldová hladká mouka ↑




Jaké mouky jsou vaše nejoblíbenější a nejpoužívanější?

Budu ráda za jakékoliv doporučení. A pokud máte nějaký dotaz, klidně mi piště do komentářů nebo do zpráv autorovi. Každému ráda odpovím.
Mějte se a u nějakého dalšího článku se zase brzy budu těšit :)