Christiane F. - Můj druhý život - Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic

Přiznávám, že první díl - tedy My děti ze stanice ZOO - jsem nečetla. Pouze viděla film, ale zase několikrát. Ale neodolala jsem sáhnout po druhém dílu, abych věděla, jak to všechno dopadlo.

Název: Christiane F. - Můj druhý život

Název v originále: Christiane F. - Mein zweites Leben
Autor: Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic
Překlad: Nora Obrtelová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 296
Nakladatelství: Oldag

ISBN: 978-80-7411-077-1

Poté, co se strhne humbuk kolem její první knihy, začíná v Christianině životě další kapitola. Pobyt na venkově jí v odvykání vůbec nepomohl a tak se staví pomalu na vlastní nohy. Střídavě je závislá a bere hodně, mezi tím má období, kdy je úplně čistá a nebo odvyká na metadonu. Je to opravdu nahoru a dolů. Peníze neřeší, má vyděláno z prodeje knihy i filmu a hledá partnera. Ten správný ale ne a ne přijít. Během toho všeho stále poznává nové lidi a hodně cestuje - Nizozemsko, Řecko, Amerika, ... Ale nikde nenachází úplný klid, protože potřebuje svou drogu. Několikrát přichází do jiného stavu, ale nestojí o to. Až do určité chvíle, kdy se rozhodne si ho nechat a tak má najednou syna. Snaží se být vzornou matkou, ale ne úplně se jí to daří a nejen díky tomu nakonec o syna přichází. A to vypadá trochu jako začátek konce.

Od první věty mi kniha přišla velice zvláštní. Ne že by se mi četla špatně, ale ona jaksi neutíkala. Každá stránka vydala za několik a to i přesto, že to není nijak složitě napsané. Asi za půlkou mi došlo, proč tomu tak je - kvůli neustálým stížnostem Christiane, co se jí zase přihodilo špatně. A i když je schopná si leckdy přiznat sama chybu, člověk má stále pocit jak naříká, že se proti ní všichni spojili. Na druhou stranu mi jí je skutečně líto, protože být od 13 let pod vlivem drog? To je silná káva a ovlivnilo to její život v každém aspektu. I přesto, že jsou tam konkrétně napsány důvody, proč jako dítě do drog spadla, co k tomu vedlo a kdo všechno na tom nese svůj podíl viny, já si myslím, že v dospělosti si za to už může sama. Koktejly, které popisuje a co do sebe dostávala, jsou příšerné.

Jsou však věci, které na ní obdivuji - spořivost, schopnost sebezapření, vyrovnávání se s těžkými situacemi i její pracovitost. V tomto ohledu je určitě světlou výjimkou mezi většinou feťáků. V celku je kniha souhrnným vyprávěním života jedné závislé osoby, ve které se míhají postavy jako na běžícím pásu. Vypráví tam vlastně vše, co prožila a čím si prošla. Mě osobně nejvíce zaujaly části z vězení a ty odehrávající se v Řecku. Myslím, že pro ní to byly zlomové okamžiky. Celou dobu měla rodinu v Německu, ale k ní se raději vyjadřovat nebudu.

Četlo se mi to průměrně, ani nijak extra dobře, ale ani špatně. Nebyla to ani nuda, ani super zábava. Pocity z toho mám takové roztržité, protože třeba ke konci knihy už jsem nevěděla, do jaké míry je to fakt nebo její utkvělá představa. Je jasné, že jí to vše poznamenalo, ale čtenář nemá šanci zjistit jak moc. A proto si Christiane mnohdy protiřečí, nebo mele páté přes deváté zmateně a neuspořádaně. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale jsem ráda, že to mám za sebou.

Anotace

Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem - narozením syna Philippa.

Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: "Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?"

zdroj

Moje hodnocení: Kniha jako taková pro mě byla absolutním průměrem. Není to nijak moc čtivé ani záživné, důležitá jsou však fakta obsažená uvnitř. Nenašla jsem tam sice žádné poselství, ale pro mě to bylo odstrašující dost. Já skutečně po dočtení nevím úplně, co si myslet, mám sice rozporuplné pocity. Nechci se ani věnovat tomu, jak byla kniha napsaná, protože o to zde určitě nejde. Nemohu knihu doporučit. Ti, kteří znají příběh My děti ze stanice ZOO by si možná mohli přečíst, jak to s Christiane dopadlo, ale neřekla bych, že je to něco, co je třeba k dalšímu životu. Dle toho vypadá i moje hodnocení - 3 hvězdičky a to jen za smutný příběh jako takový.