Moje vlastní pastičky

Už delší dobu jsem se nezapojila do témata týdne, ale toto téma mi sedlo, protože to koresponduje s tím, o co se s vámi chci podělit. I když pojmout to s absurdní nasázkou byla malinko výzva :-D

Nalítla jsem si totiž do hnusný pasti, které říkáme DOKTOŘI!

Babička mě varovala, že jakmile se jim člověk dostane do rukou, většinou z nich živý nevyleze. Začínám mít totiž pocit, že měla pravdu i v tomhle.

Asi víte, že jsem si prošla hnusnou nemocí - nějaké ty plicní viry, poté mykoplasma, na to astma a teď se do toho všeho přidala ještě štítná žláza. Navíc nějaké útvary na brzlíku i štítné žláze, co se musí "hlídat". To má přeci dneska každý druhý nějaké takovéhle problémy.

Takže za dva měsíce se z holky pod 30 let, která nebrala žádné léky a cítila se zcela zdravá, stala 30 letá holka, co bere denně 3 prášky, téměř co týden navštěvuje nějakého lékaře a cítí se na 70. Ruce má rozpíchané jako feťák, protože mi neustále berou krev na rozbory (jestli to takhle půjde dál, snad mi do budoucna nějakou nechají).

Nevím, zda to odezní, nebo pocity zůstanou, každopádně si ale připadám ....... já to vlastně nedokážu ani úplně přesně popsat. Cítím se jako "ne já" jako někdo jiný a těžko se mi zvyká na nový "režim".

Obvykle jsem nemoci přecházela nebo se léčila doma přírodními a podpurnými léky a tenhle zápřah moje tělo nějak nedává a aby toho nebylo málo, spřáhla se proti mě i příroda s tím svým BIO 3. Takže si chvílema opravdu říkám - to je konečná. A pokud by to tak bylo, skončím opravdu neživá či mrtvá v rukách lékařů :-D

Věřím, že jim časem zase uteču a budu se zase cítit na 30, jen abych to stihla, než půjdu do důchodu :-D

Deník kastelána - Evžen Boček

Po chvíli odpočinku od Aristokratky (i od divadla) jsem se rozhodla si přečíst další počin od Evžena Bočka, byla jsem dost natěšená, ale moje předsudky se ne úplně tak naplnily.

Název: Deník kastelána

Autor: Evžen Boček
Rok vydání: 1999
Počet stran: 196
Nakladatelství: Druhé město
ISBN: 978-80-7227-353-9

Viktor se dostává na zámek, kde se stal kastelánem po zemřelém předchůdci. Od začátku se snaží, aby dělal vše jak má, i když viděl, že je to hodně náročné. Po době aklimatizace za ním přijíždí i manželka Ivanka a jejich dcera Evička. Celé osazenstvo zámku se seznamuje s novými správci a od začátku je provází jeden problém za druhým - zvláštní až paranormální úkazy, hlídač Svoboda s epilepsií, manželé Alexandr a Valerie, kteří na zámku pracují od mládí i Vikovi nadřízení - třeba starosti. Viktor se ale zámku drží a i přes všechny problémy ho nehodlá opustit, což jeho manželka nechápe. Pak Evička velmi rychle a vážně onemocní, stejně rychle se z toho ale dostává. Zámek a jejich životy halí čím dál více tajemství a nevysvětlitelných úkazů. Jediné, co jim zbývá jsou nezodpovězené otázky, i přesto k zámku silně přilne a to tak, že nechá manželku i s dcerou odjet zpět do Prahy, zatímco o zůstává.

Na další knihu od Evžena Bočka jsem se moc těšila, proto jsem si dala odstup od Aristokratek, abych byla natěšená a knihu si fakt užila. Bohužel začátek mě docela zklamal. Měla jsem velká očekávání asi a jelikož začátek je pomalejší, je nutné se seznámit s hlavními hrdiny a s celkovou situací, je tam mnoho popisu a ten je sám o sobě docela nudný a nezáživný. Každopádně poté se to rychle rozjíždí a příběh nás vtáhne do svého víru zábavy. I když situace a hlavní zápletky knihy nejsou úplně až tak vtipné, působí to na čtenáře zábavně, místy i trochu humorně, což je dílem především úžasného tragikomického popisu situací autorem.

Jazykově je kniha zvládnutá s bravurou, která je autorovi vlastní. Na druhou stranu je nutné brát v potaz, že je to autorova prvotina, až poté napsal a vydal Aristokratky. Liší se od nich opravdu dost, humor je spíše v pozadí, upřednostněna je nadsázka a ironie, kterou nám kastelán Vik sděluje to, co se na zámku děje. I tento styl se mi ale docela líbil a také mě nadchl.

V průběhu čtení jsem se občas i zasmála, klasický humor z Aristokratek však chybí a to mě mrzí. Asi jsem od knihy očekávala nepřímé "pokračování" právě Aristokratek a jelikož to tak nebylo, objevilo se zklamání. Nakonec jsem ale až tak zklamaná nebyla, protože i tak se mi kniha moc líbila. Proto jí mohu doporučit, je to rozsahově jak já říkám "jednohubka", která se dá zvládnou za jeden den. A jako oddych na zahradu či k vodě, prostě lehčí čtení bez náročného přemýšlení.

Anotace

Je mu pětatřicet a jeho znechucení celým vesmírem dosáhlo vrcholu. Odešel do malé moravské vesnice, tři sta kilometrů od Prahy, ze které nikdy předtím nevytáhl paty. Nemá ani páru, co takový kastelán dělá. Ale než se vrátit, tak raději chcípne. Nemá však páru ani o tom, s jakou magickou silou se jeho racionalita a odpor k duchovědám utkají uprostřed zámeckých zdí. Běsi začínají zvedat hlavu.

zdroj

Moje hodnocení: Když se to vezme komplexně, kniha se mi docela líbila. Okamžiky veselí a humory střídala konsternace a napětí. Na druhou stranu jsem tam našla i dost nudných a hluchých míst. Čtení jsem si ale užila, sice nebudu asi mít chuť si knihu přečíst znovu, ale rozhodně jí můžu doporučit, není to určitě ztráta času a vzhledem k rozsahu knihy je to odpočinková jednohubka. Prostě letní odpočinkové čtení, proto dávámm 4 hvězdičky.

Další várka mé oblíbené hudby

Přicházím s další várkou hudby, kterou jsem si postupně oblíbila při poslechu v práci. Jde hlavně o hudební skupiny Delain a Amaranthe, ale zaujal mě i jeden song od Xandria a Eluivete. Některé jsou chytlavé od prvního poslechu, jiné až na několikátý poslech. Na tyto songy jsem přišla přes Nightwish a Within Temptation, kdy jsem si vždy pustila nějaký jejich song a dala + 50 dalších skladeb a tam se začaly objevovat tyto kapely a songy. A mě některé zaujaly, že jsem si pouštěla zase další songy dle těchto a je to vlastně nekonečná řada písniček, na které můžete narazit.

Přeju vám krásný den při poslechu těchto, či jiných vašich oblíbených songů :-)

Delain - Stardust

přes tuto písničku jsem se dostala ke kapele Delain, moc mě zaujala a myslím, že zpěvačka Johanna Charlotte Wessels je opravdu nadaná a má úžasný hlas

Delain - We are the others

Delain ft. Marco Hietala - Sing to me

tento duel je naprosto okouzlující, krásně k sobě pasující hlas zpěvačky Delain spolu s členem kapely Nightwisch

Delain - Get the devil out of me

Amaranthe - Maximize

Amaranthe - The Nexus

Amaranthe - Burn with me

přes tento song jsem se dostala ke kapele Amaranthe, protože mě na první poslech okoulil nejen text ale i melodie

Amaranthe - Digital world

Xandria - Nightfall

krásné spojení tvrdší hudby s operním vysokým hlasem, to je moje gusto (stejně jako bývala Tarja v Nightwish)

Eluiveitie - Call of the mountains

kouzelné spojení tradičních nástrojů, jako jsou dudy s moderní muzikou a krásným ženským hlasem

Deník bulimičky - Diana Fey

První objednávka z Knižního klubu a přišla mi tahle krásná kniha, moc jsem se na ní těšila a konečně jsem se k ní dostala a podařilo se mi jí přečist. I tuto knihu jsem se rozhodla poslat dál a proto kdyby o ní někdo měl zájem, napište mi do komentářů či do zprávy pro autora - určitě se nějak domluvíme.

Název: Deník bulimičky

Název v originále: Kotzt du noch oder lebst du schon?
Autor: Diana Fey
Rok vydání: 2015
Počet stran: 392
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-2764-0

Diana vypráví svůj životní příběh už od puberty, kdy poprvé zkusila, jaké to je zbavit se jídla, které miluje tak, aby netrpěla chutěmi a přesto nepřibrala. Naučí se díky svým dlouhým prstům zvracet a brzy se z toho stane závislost, kterou není schopná sama porazit. Po odchodu do vlastního života jí do něj vstupují samé divné existence a ona se začne pohybovat v kruhu. Několikrát se pokouší o léčbu jak terapeutickou, tak i samoléčbu, nakonec i léčbu biopotravinami, ale vypadá to, že není možné se uzdravit. Nakonec ale prolomí ledy a po boku skvělého partnera rozlomí kuklu, ve které žila a začne žít skutečný život? Nebo se z kolotoče přejídání a zvracení nikdy nedostane?

Knihu jsem si pořídila, protože jsem na toto téma byla zvědavá. Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem měla poruchu příjmu potravy, trvalo to více jak rok a půl a díkybohu jsem se neocitla v ohrožení života, a nikdy jsem na tom nebyla tak zle jako Diana. Ale stejně jako ona i já si následky ponesu celý život, protože jsem si zničila projímadly zažívání a mám s tím velké problémy i po více jak 8 letech od "prozření". Proto jsem také knihu chtěla mít ve své malé knihovničce, bohužel to byla chyba. Ale chci, až budete číst celkově recenzi na knihu, abyste brali v potaz, že tím nehodnotím problémy příjmu potravy ani Dianin život. Je to můj názor k příběhu jako tako textu, ne k její osobě ani jejím rozhodnutím a už vůbec ne jako lehkovážnost nemoci. Naopak jsem si sama vyzkoušela, jak je nemoc těžká, protože není na první pohled vidět, ale není o nic méně nebezpečná nebo život ohrožující - je proto, že člověk na potkání nekrvácí neznamená, že není v ohrožení života. Bulimie stejně jako anorexie také zabíjí, jen pomaleji.

Hrozně jsem se těšila, až se do příběhu začtu, ale nějak se mi to nedařilo. Vypravěčka nás sice hned seznámí se svými začátky, ale vlastně je vše hodně rozvláčné, pomalé, je tam spousta vsuvek a komentářů k jednotlivým věcem i situacím. Vím, že v knize, která je vlastně biografií, se tomu nelze vyhnout, ale čeho je moc, toho je příliš. Možná je to jen chybou překladu, netuším. Ale nemyslím si, že by Pavla Lutovská měla za sebou nějaká špatná díla, protože například Mafie matek je podle mě skvělá. Proto to přisuzuji spíš autorce samotné.

Jazykově mi kniha docela sedla, věty nepříliš složité a v celé knize jsem objevila pouze jednu chybu a to špatné odlišení mužského a ženského rodu (udělal x udělala). Takže s touto stránkou jsem byla spokojená, horší je to s celkovou nezáživností a roztahaností nejen témat, ale i autorčiných myšlenek. Místy mě to dost zaujalo a ztotožnila jsem se s autorkou, jinde jsem si klepala na čelo, věty se mi táhly a nechtělo se mi ani číst dál. Několikrát jsem dočtení knihy i zvažovala, ale převládla má zvědavost nad tím, jak to skončí a zda to dopadne dobře. Avšak roztahanost děje a rozvláčnost příběhu s dlouhými opisy působí ve finále spíš nudně, než poutavě. Ve své celistvosti je kniha spíše nezáživná, čtenář se do ní nemá šanci začíst a na toto téma existují i knihy, které jsou zpracované mnohem lépe a čtivě.

Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že autorka popisuje své vnitřní pocity a u toho většinou lidem ujíždí jak ruka, tak hlava, nechají se unést a rozvedou to, co můžou. Diana nám zde odhaluje své nejhlubší nitro, to jak se cítila i jak brala své problémy. Vše je psané tak, aby čtenář sám cítil, jak to bylo. Nejvíc mě překvapovalo její chování, to jak se chovala ke svým partnerům, na druhou stranu ale i to, jak se chovali oni k ní. A v neposlední řadě i to, jakými lidmi se obklopovala. Ve všem se tam dá najít smysl, někdy hned, někdy až mnohem později, kdy doběhnout souvislosti s vyprávěním a následným vysvětlením.

Anotace

Otevřená zpověď ženy, která pochopila, že život s každodenním zvracením je vážně k zblití.

Dianě bylo čtrnáct let, když začalo její martyrium: po slavnostní vánoční večeři si poprvé v životě strčila prsty do krku a zažila bláznivou radost z toho, že se jí povedlo vyzvracet.

Drsné zážitky líčí s nádechem černého humoru, popisuje neuvěřitelnou sílu nemoci, která člověka dostane až na samotné dno. I to, jak nad ní přece jen dokázala zvítězit.

zdroj

Moje hodnocení: Nechce se mi už víc knihu rozebírat a určitě jí nemohu vyloženě doporučit, protože sama jí znovu číst nechci. S tématem jsem se ráda znovu seznámila, i když si myslím, že to autorka mohla podat mnohem lépe a tak, aby to zaujalo. Kdo si na tuto knihu brousil zuby a bude počítat se vším, co jsem zmínila, možná se mu kniha bude opravdu líbit. Jinak nedoporučuji. Knize dávám 3 hvězdičky a to je hlavně za to, že to autorka bojovala s bulimií a udělala to, co je psáno v závěrečné kapitole. A vlastně i kvůli tomu, že by se mělo možná vydávat více knih na toto téma, protože nemoc je to zlá, dost rozšířená a povědomí v řadách hlavně mladších žen by neuškodilo.

Prázdninový koláč s ovocem

Dnes se s vámi chci podělit o recept na úžasný a primitivně jednoduchý koláč plný ovoce, kde můžete zužitkovat přebytečné ovoce ze stromů, či si koupit dle chuti. Já dělala z třešní srdcovek, protože se nám krásně letos urodily. Recept jsem dostala od dcery mé paní ředitelky v práci a musím říct, že je bezkonkurenčně nejlepší. Pojďmě na to!

Budete potřebovat:

• 700 g čerstvého ovoce
• 150 g cukru krystal
• 120 g hladké mouky
• 3 vejce
• 80 g cukru krupice navrch
• 80 g másla na pokladení navrch + kousek na vymazání

Recept je koncipován do formy na dort nebo na koláč, průměr 24 cm, pokud byste měli větší, pak je nutné zdvojnásobit dávku a adekvátně prodloužit i dobu pečení. Příprava je velice jednoduchá.

Nejprve si vymažeme formu máslem, poté si navážíme a omyjeme ovoce. Je nutné ho pečlivě osušit, aby na něm nezbyla žádná přebytečná voda, ta by mohla vše zkazit. Na dno vymazané formy dáme polovinu (tedy 350 g) připraveného ovoce, poté si do mísy vyklepneme vejce, přidáme cukr a šleháme šlehačem do hustší pěny, přisypeme mouku a opět pořádně prošleháme. Nalijeme na ovoce, na těsto nasypeme druhou polovinu ovoce a lehce zamáčkneme, poklademe plátky másla a posypeme cukrem. Pečeme při horkovzduchu na 180°C 50 - 60 minut. Špejlový test odhalí, kdy je koláč hotov.

Cukr spolu s máslem udělají na povrchu křupavou sladkou krustu a to je právě ten skvělý rozdíl oproti klasické bublanině. Díky tomu není potřeba při podávání sypat moučkovým cukrem. Těsto jako takové je také o trochu hutnější a méně nadýchané, ale ovoce tomu dodá svěží nádech.

Erebos - Hra, která zabíjí! - Ursula Poznanski

Dříve jsem náhodou natrefila na knihu Saeculum od této autorky a byla jsem z ní rozpačitá. Kniha mě moc bavila, hltala jsem jí a byla smutná, když skončila. Momentálně je kniha na cestě do mé knihovničky, protože mi ve sbírce nemohla chybět. A protože jsem to chtěla risknout, pořídila jsem si z druhé ruky i knihu Erebos. Autorka se stává mou čím dál více oblíbenější, protože mi její knihy dokážou nahnat husí kůži - ale ne strachy, nýbrž tím, jak úžasně jsou napsané.

Název: Erebos - Hra, která zabíjí!

Název v originále: Erebos
Autor: Ursula Poznanski
Překlad: Karolína Kousalová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 320
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-1303-9

Nick chodí do školy, jako všechny ostatní děti, snaží se mít dobré známky a dostat se na medicínu. Když se po škole začne šířit počítačová hra, kterou ale můžete získat jen tím, že jí někdo daruje. Už to je samo o sobě podezřelé, když sleduje dívku, po které touží Emily, zjistí, že ona to odmítá. On se už ale nemůže dočkat. Hned, jak se ke hře dostane, naprosto jí propadne. Jeho postava temného elfa Sariuse je velmi úspěšná. Pro něj jde vše stranou, škola, rodina, přátelé i spánek a existuje jen ta hra, nic víc. Vylepšuje svou postavu, bojuje proti všemu a všem a samozřejmě dodržuje pravidla, která hra požaduje - s nikým o hře nemluvit, neprozrazovat svůj nick ve hře, prostě žádné informace se nesmí dostat ven. Ale nejvíce zarážející pro Nicka je to, že hra zasahuje i do reality - za zvýšení úrovní musí plnit úkoly, které se zdají nevinné. Ale jen do doby, než si to Nick poskládá dohromady a zjistí, že nevědomky napomáhal k hrozivé věci se zbraní. I přesto je hře naplno oddán, ale jen do doby, než dostane úkol, který prostě nemůže udělat. Nemůže nikomu vědomě ublížit. Proto je ze hry vyhozen a jak bylo řečeno hned na začátku, je jen jediná šance, víckrát není možné si zahrát. Hra sama zmizí z Nickova počítače a znovu nainstalovat nejde, tím je pro něj konec. Jakmile je ale ze hry venku, začne si všímat, jak moc lidé kolem něho hra ovlivnila a co vše mohla způsobit. O to víc, když jeho nejlepšího kamaráda Jamieho srazí auto na přechodu a jemu je jasné, že se to nestalo jen tak. Začne spolu s Emily pátrat a zjišťovat co nebo kdo za hrou stojí, na pomoc jim vyrazí i Viktor - počítačový specialista na hry spolu s kamarády. Postupně rozmotávají záhadu jménem Erebos a přijdou na to, že skutečná bitva neprobíhá ve hře, ale ve skutečnosti, a že geniální plán geniálního mozku provedl z nejnáruživějších hráčů své pěšáky. Podaří se jim zabránil tomu nejhoršímu?

Do knihy jsem se zakousla jako hladový vlk do ovečky, a během pár stránek si mě kniha získala. Přečetla jsem jí za dva dny - i když prakticky za tři, protože druhý den jsem četla do půl čtvrté do rána, abych konečně věděla, jak to dopadne. To se mi nestalo už pár let, normálně když jsem unavená knihu prostě odložím a dočtu druhý den, u této to nešlo. Do děje nás autorka vtáhne prakticky na deseti stránkách a nepustí až do konce. Příběh je vlastně jedno obrovské stoupání k vrcholu, kde na nás po cestě čekají další informace, překvapení a zážitky.

Prostředí virtuální počítačové hry, která se začne prolínat i do reálu, nás nutí k zamyšlení, co či kdo za tím stojí a proč jsou malé úkoly (jako přenést něco někam jinam, nebo nalepit někomu něco někam) tak moc důležité, že za ně ve hře můžete dostat i několik úrovní. Rozplétávání toho obrovského uzlu na více jak třistra stránkách bylo neskutečně živě popsané, napínavé až k zbláznění a plné zvratů. Navíc během celé knihy mě provázel pocit, že hra není jen hra, ale živoucí organismus, který přemýšlí a vidí skrz monitory do mysli lidí, co hru hrají. Schválně vyvolává ve hráčích strach, protože je silně návyková a nikdo nechce dobrovolně skončit.

U příběhu jsem se nenudila ani chvilku, naopak jsem chvilkama nemohla přestat číst, takže jsem si brala s sebou knihu i do kuchyně k jídlu apod. Kniha Saeculum byla oproti této jen lehkým odvarem. Erebos je knižní prvotina autorky a musím říct, že ohromně povedená. Závěr je poté takovým překvapením, že i když mám předpoklad si konce domýšlet (a většinou se i trefím), v tomto případě mě tedy ani ve snu nenapadlo, že to bude takto. Autorka má neskutečnou představivost, smysl pro detaily a dokonalou popisovací schopnost.

Už dlouho jsem čekala na knihu, od které se nebudu moct odtrhnout, která mi nedá spát a kterou nedám z ruky. Naposledy to byla sága Tajemství porodní báby (která mě ale u 4 dílu pomalu přestala bavit a teď se dokopávám k přečtení), od té doby nic a to jsem přečetla téměř 30 knih. Proto jsem za to hrozně moc ráda, autorka se tím zařadila mezi mé nejoblíbenější a na řadu zanedlouho přijde "její" Cizinec.

Anotace

Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

zdroj

Moje hodnocení: Jak jste si určitě dle recenze všimli, z knihy jsem naprosto nadšená, okouzlila mě, dostala mě svým strhujícím vyprávěním a nenašla jsem na ní prakticky žádnou chybu. Jedině snad paperbackové vydání, které knize dost škodí - je velká, celkem silná (i přes drobné písmo a celkem hodně textu na jednotlivých stránkách) a proto se obal dost rychle ničí. Je to velká škoda, kniha by si určitě zasloužila nové vydání v tvrdé vazbě. Každopádně je vám asi jasné, že nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem 5 hvězdiček a rozhodně a naprosto knihu doporučuji úplně všem!

Už ne-zdravá?

Po delší době, kdy se mi o tom, co se dělo v posledním asi měsíci a půl, nechtělo mluvit. Na otázky jsem sice odpověděla, ale nijak moc rozvádět se mi to nechtělo. Nějak jsem to už přijala, vyrovnala se s tím a učím se znovu normálně fungovat, ne fyzicky, ale hlavně psychicky. Po tom, co jsem zase začala chodit do práce, jsem si připadala jako fňukna, protože mi i tak nebylo dobře, byla a jsem unavená, taková pořád napůl ještě spící a i když se snažím dělat maximum, pořád cítím, že mi to nejde. V pátek jsem konečně dobrala antibiotika a vyrazila na kontrolu k doktorům. Na plicním jsem dopadla samozřejmě špatně - ta mrcha, co ve mě byla a asi ještě pořád je, mi způsobila těžké astma, proto jsem pořád tak unavená a zadýchaná ze všeho. Už to samo o sobě mě srazilo zase o kousek blíž k zemi, nemůžu dělat to, na co jsem byla zvyklá, musím se šetřit, všechno pomalu a v klidu a ještě mi hrozí takový hnus, jako je astmatický záchvat, při kterém se můžu dokonce projet houkavým autem do nemocnice - vyhlídky, který po měsíci marodění chce slyšet asi každý :-(

Bohužel tím to nekončilo, jelikož pak jsem zamířila ke své praktické doktorce a ta si vše přečetla, prostudovala a protože mi na CT přišli na to, že mám v mém věku brzlík dost velký. To není vůbec normální a proto musím ještě na endokrinologii na vyšetření. Když mi doktorka vyprávěla, co všechno to může být (brzlík ovlivňuje hlavně hormony) - neplodnost, rakovina, diabetes, autoimunitní choroba nebo nerakovinný nádor, tak se mi udělalo mdlo. Nikomu z rodiny ani z přátel jsem tohle "na plnou hubu" neřekla, protože je nechci děsit, ale mě samotnou to děsí k smrti. O to víc, že mě na tu endokrinologii objednali až na 18.6.2018, takže si musím téměř dva týdny čekat v nejistotě.

Každopádně jsem teď už docela schopná fungovat tak, aby vše vypadalo v pořádku. Astma sice nezakryju, ale lidi kolem mě to vzali nějak docela normálně, ten zbytek se časem uvidí. Jsem teď bohužel psychicky ve fázi, kdy už jsem přemýšlela, jak svým blízkým sdělím, že se stala ta nejhorší možnost, mám něco z těch nejhorších prognóz a co bude vůbec dál. Vím, že bych takhle myslet neměla, ale někdy se prostě neubráním. Lidské zdraví je to nejpřednější a já se o sebe zrovna moc nestarala v tomhle ohledu.

Dnes mám narozeniny a je mi už 27 a nějak mi to všechno dobíhá v hlavě, proto asi zrovna dnes je čas na to, dostat to ven. Přeci jen už fakt nejsem nemladší a nemůžu se k sobě a ke svému tělu chovat jako v 15. Bude třeba hodně změn, asi nejsem ve stavu, kdy bych na úplně všechny měla sílu, ale půjde to, pomalu ale jistě. Nejvíc si ale cením milující rodiny - rodiče i sestra mi byli a jsou obrovskou oporou, přítel se o mě tak krásně stará, v práci si mě rozmazlují i tady mě taky spoustu lidí podporovalo. Všichni tihle jednotlivci mají podíl na mém uzdravování a všem jim neskutečně moc děkuju.

Potřebovala jsem to ze sebe nějak vyventilovat, jinak by mi asi hráblo a navíc jsem se s tím vším smířila natolik, abych se vám tu mohla vypovídat, snad vás to neunudilo k smrti :-D Nahazuji znovu ironickou tvář a jede se dál, však ono to všechno nějak dopadne. Ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo :-D

Krásný slunečný den všem, užívejte si ho a mějte se rádi,
Vaše teď na chvíli NeLazy Šárka

Kvůli tobě i zhubnu - Ellen Berg

Kniha, kterou jsem už předem zařadila do kategorie oddechových. Určitě se mi to potvrdilo a rozhodně přečtení nelituji, objednala jsem si jí z KK a mám radost, že jsem si jí přečetla zrovna v tuto dobu. Perfektně mi to sedlo. I tak jsem přemýšlela a knihu nehodlám v budoucnu číst znovu.

Název: Kvůli tobě i zhubnu

Název v originále: Das bisschen Kuchen
Autor: Ellen Berg
Překlad: Hana Krejčí
Rok vydání: 2018
Počet stran: 208
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3464-8

Není to neobvyklý jev, žena ve středních letech, která vzdala svůj boj s nadváhou a udělala z něj potěšení. Umí si dopřát jak sladké, tak i slané, je výborná kuchařka a nebojí se to použít. Vše jí ale převrátí naruby jeden jediný okamžik a to chvíle, kdy náhodou uvidí ve městě svého milovaného manžela s mladou a štíhlou milenkou. Nedřív neví, co bude dělat, ale nakonec se rozhodne vyluxovat manželovo konto, z něhož si dopřeje čtyři týdny v lázeňském hubnoucím resortu Vitalis, který spolu s letenkou spolkne tolik, kolik skoro nové auto. Manželovi se jí nakonec podaří vypátrat a snaží se jí dostat zpět, Annika si ale nachází nové přátele, které od sňatku neměla, a je jí tam moc dobře. Navíc se jí daří i hubnout. Když se objeví jakýkoliv problém, přítelkyně jí z toho pomůžou, nemluvě o shiatsu s Mariem, které jí dopřává totální uvolnění. Když se objeví i dcera Peggy, má Annika všeho dost, nejprve se od ní nechá urážet, nakonec ale najde ztracenou sebejistotu a řekne jí vše narovinu. Ta jí pak slíbí pomoc s vyhnáním mladé milenky z manželského lože. Nejvíc pomůže právě dcera a kamarádka Walburga, která se tam dokonce vydá osobně. Začíná si také skvěle rozumět se spolustolovníkem Leem. Dostanou se společně do všelijakých potíží, ale vždy najdou cestu ven, stejně tak i Annika najde cestu, po které se má její cesta ubírat v budoucnu.

Dle obálky a názvu jsem byla z knihy nadšená, proto jsem si jí také koupila. Bohužel anotaci jsem si přečetla až po zakoupení a z té jsem až tak nadšená nebyla, ale s chutí jsem se do knihy pustila. Nenechala jsem se odradit a hned jsem se do knihy začetla. Začátek příběhu mě dost bavil, i když se přiznám, že mě to trochu zasáhlo, protože vím, jak dokáže nevěra bolet. Kor když milenka je krásnější, štíhlejší a mladší. Samozřejmě jsem nikdy nezažila, jaké to je, když s tím člověkem, co vás podvede, žijete přes 20 let. Každopádně jsem se zvládla slušně do hlavní hrdinky vcítit.

Téma a prostředí, ve kterém se příběh odvíjí mi přirostl k srdci. Avšak myslím si, že gradace příběhu nebyla přímo úměrná vtipu, nadsázce a ostatním aspektům. Takže místo, aby to působilo harmonicky, člověk vnímal knihu nahoru a dolů jako při skoku bungee. V oddechové knize to sice nepůsobí úplně dobře, ale zase nijak velký průšvih to nebyl.

Styl psaní se mi líbil moc, jednodušší, ale přímočaré, vtipné a velmi čtivé. Jak možná už víte, nadsázky mi v žilách koluje hodně a proto jí mám ráda i v knihách, zde je sice možná místy trochu sušší, ale i tak jsem byla ráda. Stejně tak jí celou dobu šlapala na paty absurdita spolu s ironií. Za mě ideální kombinace pro oddychovou relaxční knížku, která vás nenutí nijak extrémně moc přemýšlet, ale spíš vás má povznést nad vaše problémy a pobavit. A to se knize podařilo.

Knihu určitě oceňuji i z toho důvodu, že mi byla milým spojencem v nemoci. Není obsáhlá, dá se v klidu přečíst za dva dny, při zakousnutí se a možnosti celého volného dne, i za den. Nenutí člověka o ničem přemýšlet, žádné hluboké myšlenky, nic. Naštěstí je kniha bez pravopisných chyb, což opravdu oceňuji a nevyskytují se v ní ani přehnaně složitá slovní spojení. Není to kniha, ze které si člověk vyloženě sedne na zadek a bude jí považovat za vrchol literární tvorby, ale je to skvělý a příjemný kamarád do pohody, který pobaví a rozptýlí (v mém případě jen jednou).

Anotace

Pětačtyřicetiletá Niki je kulatá a spokojená.

Náhle se jí však zhroutí svět. Mladičká podvyživená zmije jí chce odloudit manžela. Niki je konfrontovaná s osudovou otázkou všech žen: Jsem příliš tlustá?

Po létech baculaté idylky se rozhodne bojovat. Naordinuje si odtučňovací pobyt, kde najde útěchu nejen u obézních družek v neštěstí, ale i u Lea, muže velikosti XXL. A je tu také Mario, vysoce erotický masér shiatsu.

Je snad hubnutí nový druh sexu? A co vlastně je a není sex? Niki svádí nelítostný boj o pravou lásku.

zdroj

Moje hodnocení: Během čtení knihu vnímáte jako na horské dráze, chvíli je z ní člověk odvařený a říká si, jak je skvělá, ale o pár stránek dál je to přesně naopak.Takže pokud si chcete odpočinout od náročnější četby, či si jen přečíst něco, z čeho vám neporoste hlava - jděte do toho, určitě tím nic nezkazíte! Ale nesmíte mít velká očekávání. A protože jsem zrovna takovouhle knihu teď potřebovala, dávám 4 hvězdičky :-)

Moje nákupy na Aliexpress IV.

Konečně mi dorazila i druhá polovina objednávek, tak se o to s vámi mohu podělit. Snažila jsem se vše hned vyzkoušet, abych to mohla popsat a kdyžtak zkritizovat ihned a ne doddatečně. Snad i vám něco z toho usnadní práci s hledáním a celkově život. Každopádně pokud by vás předmět zajímal více, stačí kliknout na název předmětu - otevře se vám odkaz s konkrétním předmětem, co jsem zakoupila.

PLASTOVÁ LÁHEV NA VODU - objednáno 9.4.2018, přišlo 28.5.2018, cena 2,03 USD

První, co mě zajímalo u láhve na vodu zajímalo, byla certifikace pro EU - CIQ a tu tato láhev má. Obsah je 750 ml a je přizpůsobená pro cyklisty k jednoduchému napití a zároveň je lehká a nerozbitná. Když přišla, byla jsem překvapení, protože přišla s jiným potiskem, než jsem vybírala, ale níže v popisu jsem prostě přehlédla, že potisk posílají náhodně. Moje chyba. Ihned jsem jí vymyla a vyzkoušela, nikde neprotéká, skvěle se drží, lehce se z ní pije a vůbec nezapáchá po plastu. Jsem opravdu moc nadšená a spokojená. Bohužel jelikož já už jednu podobnou láhev do města mám, tuto mi zabavil přítel a tak to asi i zůstane. Jinak já rozhodně doporučuji.

MINI STRUHADLO - 2x, objednáno 9.4.2018, přišlo 25.5.2018, cena 1,49 USD za kus

Takováhle struhadla mám v kuchyni už několik let, vždycky ho ale ztratím, nebo někde zapomenu, popřípadě si ho zničím. Proto když jsem na ně narazila na Aliexpressu, vzala jsem rovnou dvě. Nejlepší je na strouhání třeba česneku nebo zázvoru na čaj. Je většinou dost ostré, skladné a praktické. Bohužel jedno ze dvou, co mi přišlo, bylo sploštělé a po cestě ho asi dorazili. Snažila jsem se ho spravit a znovu nasadil plast nahoře pevně, ale nejde to. Druhé je ale naprosto v pořádku, už jsem ho použila a jsem naprosto spokojená. Určitě je o trochu pevnější a ostřejší, než ty, co se dají koupit u nás v hrabárná a levných kramárnách. Pro mě nezbytná pomůcka do kuchyně a určitě doporučuju.

LOUPAČ ČESNEKU - objednáno 9.4.2018, přišlo 25.5.2018, cena 0,56 USD

O této vychytávce jsem slyšela už před delší dobou a viděla to i třeba na Facebooku. Byla jsem na to zvědavá a cena něco kolem 14 Kč mě nalákala to vyzkoušet. Když jsem předmět vybalila, byla jsem překvapená, silikon je hodně silný, opravdu hodně silný a zevnitř má drážky, které právě stroužky česneku oloupou. Musela jsem to hned zkusit a byla nadšená, neskutečně moc, protože to funguje a úplně božsky. Já dřív loupala česnek ve sklenici s víčkem, zavřela a třepala s tím do úmoru a občas to šlo. Tohle je ale bez námahy a bleskově, jen asi třikrát sem a tam a bylo to hotovo. Další výhodou je, že je to skutečně malý předmět, který nezabere prakticky žádné místo, ale také se do něj vejdou asi jen 3 stroužky. Za mě zázrak a kdo to doma ještě nemá a používá česnek jako my, měl by to určitě napravit :-D

BAVLNĚNÉ RUKAVICE - 2 páry, objednáno 9.4.2018, přišlo 30.5.2018, cena 0,90 USD za pár

Rukavice na noc jsem hodně nosila v době, kdy jsem měla problém s alergickou reakcí po úpravě nehrů v LED lampě (kdo sem chodí od ledna, nejspíš o tom četl) a v té době bylo nutné, abych si ruce promastila mastí od dermatologa, poté Neutrogenou a navrch vazelínou, aby mi přes noc oteklé ruce nepopraskaly. A abych to neotřela do polštářů a deky, nosila jsem bavlněné rukavice. Měla jsem jenom jeden pár a ten jsem tím prakticky zničila, protože po té vší mastnotě, neustálého praní a sušení jsou zašlé, nevzhledné a co je nejhorší - jsou vytahané a padají mi. Proto mě napadlo, zda bych je nezkusila z Ali. Na zkoušku jsem vzala dva páry těchto bavlněných rukavic a úžasné je, že jsou přesně na mojí ruku. Jsou malé, takže mi hezky obepnout ruku, nepadají, ale ani neškrtí v zápěstí. Jediné mínus je to, že jsou prakticky průhledné a mají zevnitř opravdu velké švy a zbytkovou látku a nitě, takže při práci s nimi bych asi trpěla. Myslím, že by to dost tlačilo, ale na spaní jsou fajn. Proto u tohohle předmětu doporučuji raději vyzkoušet vzít na zkoušku jeden pár a třeba od více výrobců, pořádně si přečíst recenze, kouknout na reálné fotografie předmětů a pak si vybrat ty nejlepší. Asi jsem výběr malinko uspěchala.

SILIKONOVÝ ZDOBÍCÍ SÁČEK S PĚTI NÁSTA
VCI - objednáno 9.4.2018, přišlo 29.5.2018, cena 1,31 USD

Poslední věcí, na kterou jsem se úplně nejvíc těšila, je silikonový zdobící sáček na zdobení dortů, apod. Když jsem otevřela balíček, byla jsem hodně překvapení, protože byl složen na malinký čtvereček a vůbec se nechtěl vrátit do původního stavu, musela jsem ho zatížit knihami a počkat pár dnů. Pak už šel sestavit, chvíli mi trvalo, než jssem přišla jak na to, ale povedlo se. Hned jsem ho zkoušela na zdobení cupcakes a opravdu funguje. Na některé krémy je to horší, protože sáček je docela silný a jak ho mačkáte, leze to ven (nedá se nahoře úplně zmáčkout k uzavření), ale jak s tím počítáte, dá se to hlídat. Vyzkoušela jsem tedy zatím jen jeden nástavec a funguje skvěle. Vše se dobře vymývá, jak kovové zdobící nástavce, tak i samotný sáček, horší je to pak s uzávěrem, který nástavce drží, ty jsem musela odmáčet. Sáček samotný nezapáchal nijak "plastově", což se mi líbilo. Asi to budu muset ještě párkrát vyzkoušet, abych tomu přišla plně na kloub, takže sáček nemůžu úplně doporučit, ale tomu, kdo s tím už zkušenosti má a umí s tím pracovat - je to super alternativa oproti jednorázovým sáčkům na zdobení.

S většinou věcí jsem spokojená, některé musím zkoušet dál, ale z ničeho vyloženě zklamaná nejsem, kdyby vás ohledně čekoholiv zajímalo něco dalšího, pište, ráda odpovím :-)