Moje vlastní pastičky

Už delší dobu jsem se nezapojila do témata týdne, ale toto téma mi sedlo, protože to koresponduje s tím, o co se s vámi chci podělit. I když pojmout to s absurdní nasázkou byla malinko výzva :-D

Nalítla jsem si totiž do hnusný pasti, které říkáme DOKTOŘI!

Babička mě varovala, že jakmile se jim člověk dostane do rukou, většinou z nich živý nevyleze. Začínám mít totiž pocit, že měla pravdu i v tomhle.

Asi víte, že jsem si prošla hnusnou nemocí - nějaké ty plicní viry, poté mykoplasma, na to astma a teď se do toho všeho přidala ještě štítná žláza. Navíc nějaké útvary na brzlíku i štítné žláze, co se musí "hlídat". To má přeci dneska každý druhý nějaké takovéhle problémy.

Takže za dva měsíce se z holky pod 30 let, která nebrala žádné léky a cítila se zcela zdravá, stala 30 letá holka, co bere denně 3 prášky, téměř co týden navštěvuje nějakého lékaře a cítí se na 70. Ruce má rozpíchané jako feťák, protože mi neustále berou krev na rozbory (jestli to takhle půjde dál, snad mi do budoucna nějakou nechají).

Nevím, zda to odezní, nebo pocity zůstanou, každopádně si ale připadám ....... já to vlastně nedokážu ani úplně přesně popsat. Cítím se jako "ne já" jako někdo jiný a těžko se mi zvyká na nový "režim".

Obvykle jsem nemoci přecházela nebo se léčila doma přírodními a podpurnými léky a tenhle zápřah moje tělo nějak nedává a aby toho nebylo málo, spřáhla se proti mě i příroda s tím svým BIO 3. Takže si chvílema opravdu říkám - to je konečná. A pokud by to tak bylo, skončím opravdu neživá či mrtvá v rukách lékařů :-D

Věřím, že jim časem zase uteču a budu se zase cítit na 30, jen abych to stihla, než půjdu do důchodu :-D