Spánek - Haruki Murakami

Potřebovala jsem do výzvy na rok 2019 nějakého asijského autora, a i když výčet by seděl i třeba na Dmitry Glukhovskiho s Metrem nebo i japonskou a čínskou poezii, chtěla jsem se ponořit do opěvovaného Murakamiho. Vybrala jsem si kratší povídku, abych pronikla do jeho tvorby a dle toho se pak rozhodla, zda si přečíst třeba Kafku na pobřeží nebo Norské dřevo.

Název: Spánek

Název v originále: 眠り (Nemuri)
Autor: Haruki Murakami
Překlad: Tomáš Jurkovič
Rok vydání: 2013
Počet stran: 80
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1536-4

Žena v domácnosti už kdysi trpěla nespavostí, její problém se však vyřešil sám. Jak se však píše na začátku knihy - nespala již 17 dnů, tedy její nespavost se vrátila. Důvod je velmi zvláštní a způsobila ho noční můra. Od té chvíle nemůže usnout a pouští se znovu a znovu do četby knihy Anna Karenina, kterou chápe čím dál hlouběji. Přizpůsobuje tomu i zbytek svého života - nákupy, zařizování, starost o domácnost a navíc jí stoupá i potřeba vybití energie při plavání - místo půl hodiny plave hodinu a nestačí jí to. V noci si čte, nebo tráví čas venku, ať už procházkou nebo projížďkou autem. Rodina nemá o ničem ponětí, protože tvrdě spí - manžel i syn. A nic z jejích nočních aktivit je neprobudí. Sama se snaží najít řešení své nespavosti a to jí otevře cestu do nitra sebe. Pochopí hlubší podstatu své bytosti a přitom stále bádá nad záhadou, proč není vůbec unavená. Ale i tato situace ji přivede do problémů, které by jí ani ve snu nenapadly.

První věc je rozsah knihy, jak můžete vidět v bibliografických údajích - jedná se o pouhých 80 stran, z toho je mnoho stran zabráno ilustracemi. To samo o sobě nedává moc prostoru pro rozvinutí děje, takže je to vše dost jednoduché. Vyprávění této ženy je velice jednoduché, popisy spíš strohé a jak říkám, žádné velké rozvíjení děje se nekonalo. Prostá zápletka, kterou není možné úplně rozklíčovat.

Vyloženě mě však štvalo přechylování názvu knihy, která hraje v příběhu velmi důležitou roli - Anna Karenina. Už i ve škole jsme se učili, že tak se kniha jmenuje. Zde je však název knihy podán jako "Anna Kareninová" a to mi nešlo ani trochu přes pusu. Přípona "-ová" zde je výrazně rušivý element a je jasné, že toto je velká chyba překladu, protože u nás je oficiální název skutečně Anna Karenina.

A když zmiňuji jméno knihy, ráda bych také upozornila na to, že je to jedno z pár jmen, které se v knize objeví. Kromě názvu knihy a postav z ní je uvedeno jen jméno jednoho města. Hlavní postavy příběhu však jména nemají. Žena v domácnosti, její manžel, její syn a její tchýně - avšak žádná jména. V jednu chvíli se tam dokonce rozebírá spor s tchýní a boj o jméno jejich syna. Ani tady však žádné konkrétní uvedené jméno nenajdete. To je samo o sobě hodně zvláštní, během čtení to ale nijak nepocítíte. Uvědomila jsem si to až po dočtení.

Ilustrace, za které vděčíme ilustrátorce Kat Menschik, jsou naprosto úžasné a některé až dech beroucí. Opravdu dávají knize úplně nový rozměr. Grafická stránka knihy celkově je dobře propracovaná, vše spolu ladí a to se mi moc líbí.

Když se však dostaneme k jádru a tudíž k samotnému příběhu, neměla jsem asi šťastnou ruku. Nijak moc mě to nebavilo, byl to vlastně výčet prací a situací ženy v jedné domácnosti. Její pocity a uvědomění si. Nic víc. Kromě zamyšlení nad organizací vlastního volného času mi to nedalo žádný hlubší smysl. Chybí tomu ucelenost a co je vyloženě pro mě průšvih - naprosto otevřený konec, který mi ve smyslu příběhu nedával vůbec žádný smysl. Prostě čtete, jste napnutí, co bude dál a najednou KONEC. Prostě příběh končí, další stránku to nemá.

Anotace

"Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát," tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe,...

zdroj

Moje hodnocení: Příběh průměrný, nijak mě nezaujal ani neznechutil. Jako první kniha od autora to nebyla asi dobrá volba a nemám sebemenší chuť se pustit do dalších jeho děl. Neměla jsem šťastnou ruku, bohužel. Hlubší smysl jsem neobjevila, ale k zamyšlení mě donutila, to popřít nemohu. Ani přesto však jiné hodnocení než "průměr" ode mě příběh nezíská. A z toho důvodu nemohu hodnotit jinak než 3 hvězdičkami - prostě střed, protože úplně k ničemu to asi nebylo. Možná jsem to jen nepochopila tak, jak autor zamýšlel. Navíc tomu prostě něco důležitého chybí, ale neumím říct co přesně.

Christiane F. - Můj druhý život - Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic

Přiznávám, že první díl - tedy My děti ze stanice ZOO - jsem nečetla. Pouze viděla film, ale zase několikrát. Ale neodolala jsem sáhnout po druhém dílu, abych věděla, jak to všechno dopadlo.

Název: Christiane F. - Můj druhý život

Název v originále: Christiane F. - Mein zweites Leben
Autor: Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic
Překlad: Nora Obrtelová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 296
Nakladatelství: Oldag

ISBN: 978-80-7411-077-1

Poté, co se strhne humbuk kolem její první knihy, začíná v Christianině životě další kapitola. Pobyt na venkově jí v odvykání vůbec nepomohl a tak se staví pomalu na vlastní nohy. Střídavě je závislá a bere hodně, mezi tím má období, kdy je úplně čistá a nebo odvyká na metadonu. Je to opravdu nahoru a dolů. Peníze neřeší, má vyděláno z prodeje knihy i filmu a hledá partnera. Ten správný ale ne a ne přijít. Během toho všeho stále poznává nové lidi a hodně cestuje - Nizozemsko, Řecko, Amerika, ... Ale nikde nenachází úplný klid, protože potřebuje svou drogu. Několikrát přichází do jiného stavu, ale nestojí o to. Až do určité chvíle, kdy se rozhodne si ho nechat a tak má najednou syna. Snaží se být vzornou matkou, ale ne úplně se jí to daří a nejen díky tomu nakonec o syna přichází. A to vypadá trochu jako začátek konce.

Od první věty mi kniha přišla velice zvláštní. Ne že by se mi četla špatně, ale ona jaksi neutíkala. Každá stránka vydala za několik a to i přesto, že to není nijak složitě napsané. Asi za půlkou mi došlo, proč tomu tak je - kvůli neustálým stížnostem Christiane, co se jí zase přihodilo špatně. A i když je schopná si leckdy přiznat sama chybu, člověk má stále pocit jak naříká, že se proti ní všichni spojili. Na druhou stranu mi jí je skutečně líto, protože být od 13 let pod vlivem drog? To je silná káva a ovlivnilo to její život v každém aspektu. I přesto, že jsou tam konkrétně napsány důvody, proč jako dítě do drog spadla, co k tomu vedlo a kdo všechno na tom nese svůj podíl viny, já si myslím, že v dospělosti si za to už může sama. Koktejly, které popisuje a co do sebe dostávala, jsou příšerné.

Jsou však věci, které na ní obdivuji - spořivost, schopnost sebezapření, vyrovnávání se s těžkými situacemi i její pracovitost. V tomto ohledu je určitě světlou výjimkou mezi většinou feťáků. V celku je kniha souhrnným vyprávěním života jedné závislé osoby, ve které se míhají postavy jako na běžícím pásu. Vypráví tam vlastně vše, co prožila a čím si prošla. Mě osobně nejvíce zaujaly části z vězení a ty odehrávající se v Řecku. Myslím, že pro ní to byly zlomové okamžiky. Celou dobu měla rodinu v Německu, ale k ní se raději vyjadřovat nebudu.

Četlo se mi to průměrně, ani nijak extra dobře, ale ani špatně. Nebyla to ani nuda, ani super zábava. Pocity z toho mám takové roztržité, protože třeba ke konci knihy už jsem nevěděla, do jaké míry je to fakt nebo její utkvělá představa. Je jasné, že jí to vše poznamenalo, ale čtenář nemá šanci zjistit jak moc. A proto si Christiane mnohdy protiřečí, nebo mele páté přes deváté zmateně a neuspořádaně. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale jsem ráda, že to mám za sebou.

Anotace

Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem - narozením syna Philippa.

Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: "Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?"

zdroj

Moje hodnocení: Kniha jako taková pro mě byla absolutním průměrem. Není to nijak moc čtivé ani záživné, důležitá jsou však fakta obsažená uvnitř. Nenašla jsem tam sice žádné poselství, ale pro mě to bylo odstrašující dost. Já skutečně po dočtení nevím úplně, co si myslet, mám sice rozporuplné pocity. Nechci se ani věnovat tomu, jak byla kniha napsaná, protože o to zde určitě nejde. Nemohu knihu doporučit. Ti, kteří znají příběh My děti ze stanice ZOO by si možná mohli přečíst, jak to s Christiane dopadlo, ale neřekla bych, že je to něco, co je třeba k dalšímu životu. Dle toho vypadá i moje hodnocení - 3 hvězdičky a to jen za smutný příběh jako takový.

Impérium - Roman Bureš

Ke třetímu a závěrečnému dílu trilogie Propast času mne dovedl sám osud. Vůbec jsem neměla v plánu si jí půjčovat, ale když jsem v knihovně hledala požadovaný výběr z internetu (předem připravený), doslova mi spadla do cesty kniha Impérium. Náhoda? Ne, prostě jsem si měla ten závěrečný díl přečíst. A tak jsem si ho odnesla domů a s chutí se do něj pustila.

Název: Impérium (3. díl série Propast času)

Autor: Roman Bureš
Rok vydání: 2018
Počet stran: 568
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5945-1

Toňa získala opět vládu na Novým Římem a popravila povstalce. Serena je stále v hlubokém bezvědomí a vůbec nereaguje, nikdo neví, zda se vůbec probere a tak se Toňa učí ovládat Téčko, ukazuje se v něm jako bohyně a poté se převtěluje zpět, aby si upevnila pozice. Na obzoru však vyvstává nový nepřítel - viktoriánská Británie. Stejně tak Francie se formuje, sice z budoucnosti, ale je slabá a nemá moc zbraní. Kdo s kým bude bojovat a jak se politická situace vyvine? Těžko se odhaduje, vše záleží, jak se Toňa rozhodne. Navíc se zdá, že to nebudou jediní nepřátelé, kterým bude muset čelit, hrůznější zkazky přicházejí z Asie. Bojům se ale tak či tak nevyhne, ale daří se jí zemi sjednocovat pod svou vládou a tak má mnoho následovníků. Neffi uprchl do Konstantinopole, kde ho našel malý Lee. Chystá se ho dostat domů, na jeho existenci však visí celý tento pochroumaný a časově potrhaný svět. Podaří se mu přes černou díru opět vrátit do své doby a svého světa?

Vzalo mi to dech - doslova. Oproti předchozím dílům musím říct, že mě tento bavil ze všeho nejvíc. I přes jeho obsáhlost téměř chyběla hluchá či nudná místa, pořád se něco dělo a děj se posouval kupředu. Každý dialog, každá situace i každá událost - tam vše prostě patřilo. Bylo to napínavé od začátku do konce a vlastně si čtenář nemohl být vůbec jist, jak se bude situace vyvíjet. Ačkoliv se mi obvykle daří odhadovat vývoj děje, zde jsem byla úplně bezradná.

Oproti předchozím dvěma dílům měl tento neskutečné tempo. I když rozsahem jsou na tom všechny podobně, tento je nabytý informacemi a přesto ne přehlcený. Navíc tam najdete úplně vše, co od knihy očekáváte - přátelství, lásku, fyzickou přitažlivost, politiku, obětování, rozhodování, boj i válku, překvapení a prostě všechno, na co si vzpomenete. Příběh vás chytí a už nepustí, mě na konci vyplivl úplně hotovou a vyždímanou. Během příběhu mi několikrát ukápla i slza a vy víte, že nejsem žádná citlivka ani plačka. Stopa, co ve mě příběh zanechal je silná a určitě ne lehce smazatelná.

Závěru knihy se chci věnovat trochu více, i když to bude těžké rozebrat a přitom neprozradit žádný spoiler. Konec příběhu (i když to vlastně konec není, jen rozuzlení) mě nadchl, i přesto, že se tam objevovaly náznaky dalších komplikací. Ale život přeci není procházka růžovou zahradou, a jak Toňa intuitivně zasáhla, na mě udělalo dojem. Okamžité rozhodnutí vše ovlivnilo. Avšak to, co mě neskutečně chytilo za srdce a rozplakalo dojetím, byl úplný konec. Prakticky poslední odstavec. Nemohu konkrétně říct, co mě na tom tak dostalo, protože by to byl spoiler jako prase. Ale apeluji prosím na každého, kdo se do knihy pustí - dočtěte to úplně do konce, do posledního písmenka a narazíte na věc. Na velikou věc. Autor takhle propojil vlastně všechny světy, věky i náboženství dohromady a to uvědomění, které mi dal je obrovské. Že nezáleží na jménu a na tom, jak TO / JÍ nazýváme, ale že v ní věříme a cítíme jí. Matku přírodu.

Ale už se přestanu rozplývat nad genialitou autora a jeho zakončením. Příběh je psán stejným stylem - minulý čas, vyprávění se střídá z mnoha pohledů a tím se mění i nálada a atmosféra samotného vyprávění. Postavy se vyvíjely tak, jak čtenář očekával, a chvilkama jsem měla pocit, že je vlastně sama malinko ovládám a popostrkuji. Vše je vykresleno skutečně realisticky, žádné neuvěřitelné nebo fantasmagorické události, ani přehánění. Vše do sebe dokonale zapadalo.

Kniha je hodně obsáhlá - více jak 560 stran. Obvykle mě to úplně neláká, protože bývá hodně omáčky kolem, která to vyplňuje, zde jsem ráda za každou stránku. Konec téměř vše rozpletl a objasnil, jen pár drobných otázek zůstalo nezodpovězeno, ale to jsem už hnidopich. To důležité a podstatné bylo řečeno a více netřeba a konečně rozuzlení mě zároveň opravdu překvapilo. Ano, naděje vždy umírá poslední.

Anotace

Série Romana Bureše vstupuje do finále. V prvním dílu jsme byli svědky zmatení časoprostoru, ve kterém se hrdinka Toňa snažila především přežít, druhý byl příběhem o upevňování moci. Závěrečný díl je svědkem utváření nové Evropy. O vládu nad kontinentem nyní soupeří dvě největší impéria, která zhroucení časoprostoru zastihlo na vrcholu moci - Británie z roku 1900 a Tonina Římská říše. Na čí stranu se pak přikloní novopečený král Francie Aaronson, ve skutečnosti cílevědomý gangster z budoucnosti? Všichni tito protivníci jsou však ničím proti apokalyptické zkáze, která se do Evropy valí z východu a proti muži, jenž sám sebe nazývá Bohem.

zdroj

Moje hodnocení: Ano, sci-fi mě míjelo hodně dlouho. A myslím, že dlouho zase bude, jenže za tuto trilogii jsem neskutečně moc vděčná. I když mě první dva díly bavily, byl to jen slabý odvar tohoto závěrečného. Ten mě srazil na kolena svou propracovaností a dokonalostí. Nedovedu si představit, jak by to mohlo být uděláno lépe, to asi prostě nejde. Autor si mě omotal kolem prstu a já příběhu obětovala každou volnou chvilku, dokud nebylo po všem. Silný příběh a výtečně napsaný, rozhodně doporučuji i těm, kterým se třeba předchozí díly nelíbily. Tenhle vás tak jako tak dostane a je jedno, jak dlouhá doba uplynula od přečtení předchozích dílů. U mě je to dnes téměř na den 8 měsíců a vůbec to nevadilo. Neměla jsem pocit, že bych něco zapomněla nebo se ztrácela. Musím dát plný počet 5 hvězdiček, protože je to čtivé, krásně propracované a vše propojené. Závěr krásný a na jednu stranu je mi líto, že už to skončilo, na druhou jsem ráda a spokojená, že to bylo uzavřeno takhle. Autorovi obrovské díky.

1. díl - Propast času

2. díl - Císařovna

Kolotoč strachu - Jan Vavřík

Další kniha, která delší dobu čekala, než se na ní dostane řada. A jsem ráda, že jsem jí neodkládala déle. České autory se mi dostávají do obliby čím dál více, ale zda to u Kolotoče strachu nebude výjimka?

Název: Kolotoč strachu

Autor: Jan Vavřík
Rok vydání: 2015
Počet stran: 272
Nakladatelství: Brána
ISBN: 978-80-7243-752-8

Doktor Langmaier je psycholog s vlastní praxí. Jednoho dne k němu však zavítá zdrcená a utrápená mladá pacientka jménem Kristýna. Po té, co se doktorovi podaří je trochu uklidnit, vyzve jí k vyprávění, které se nakonec rozhodnou vydat knižně. Kristýna započíná vypovídat o svém osudu už od dětství, kde otec alkoholik bil nejen její matku, ale i jí. Po tom, co jí zneužil i sexuálně se stane rodinná tragédie, která Kristýnu odvrhne do dětského domova. Tam se poznává s mnoha dětmi v podobné situaci a nachází pochopení ve vychovatelce tetě Petře. Ta k ní přilne jako náhradní matka, to však Kristýnu nezadrží od toho, odejít v plnoletosti z dětského domova bez ukončeného gymnázia za svojí láskou - přítelem Jirkou. Brzy začíná kolo násilí, týrání a trápení znovu a ona neví jak z toho ven. Několikrát se pokusí z osidel Jirky dostat, nachází také pochopení ze strany jeho rodiny - především sestry Katky a jejich rodičů. Zda se jí podařilo ze začarovaného kruhu dostat, to si budete muset přečíst sami.

Hrůzné téma, kdy si člověk myslí, že ta holka je snad prokletá. Z bláta do louže a pořád do kola, střídají se horší okamžiky a ty světlejší. Jenže pořád máte pocit, že něco není v pořádku a očekáváte úder. Jak se pak asi musela cítit Kristýna, protože beru stále v úvahu povahu příběhu založenou na skutečných událostech. K tomu všemu si přičtěte neskutečnou čtivost příběhu samotného. Autor vše podává s takovou suverénností, že mu věříte do posledního slova a písmene. Musím však říct, že jsem v poslední době přečetla několik knih s podobnou tématikou (Naprostý cizinec, Ženu ani květinou ..., či třeba Srdceboly) a žádná z nich nebyla tak příjemně napsaná a čtivá. Ono celkově se vyjádřit o takto zaměřené knize jako o krásné je zvláštní a nepasuje mi to. Lepší je, že kniha byla výborná a dokonale napsaná.

Poslední dobou mám na výběr knih skutečně šťastnou ruku a tato nebyla výjimkou. Autor je zde zachycuje ty správné okamžiky, které jsou doplněny jakýmisi intermezzy, kde se odehrává "realita" - tedy sezení u psychologa, kdy Kristýna vypráví svůj příběh. Je to velmi lidské a působí to skutečně, na druhou stranu vás to ale nenutí dělat nepatřičné závěry. Pan Vavřík netlačí na pilu a nechává příběh plynout přirozeně. To je právě ten správný prostor pro vaše myšlenky a vytváření názorů.

Závěr byl plně k mé spokojenosti, což je také velkým plusem. Kniha neobsahuje žádné pravopisné chyby, je graficky a stylisticky velmi dobře zpracovaná, a při čtení lze zažít velkou škálu emocí. A to já od knih hlavně očekávám, že ve mně něco zanechá a bude na mě nějak působit. Kniha, kterou si neprožijete, nestojí za nic. Zde je však skvělá práce vidět od obálky po poslední stránku. Neskutečně povedené.

Formát je menší, jedná se ale o hardback (pevnou vazbu), což velmi oceňuji. Přeci jen se mi čtou lépe. Obálka je tematická a povedená, dokonce vystihuje i ponurou atmosféru, kterou budete zažívat při čtení. To díky formátu a rozsahu rychle utíká, stránky se jen míhají. Před autorem opravdu smekám a už se poohlížím po jeho dalších dílech.

Co mě neskutečně překvapilo - autor po mém hodnocení na Databázi knih - mne sám oslovil v soukromé zprávě s poděkováním, menším vysvětlením návaznosti knih a dalšími informacemi. Moc mě to potěšilo a nadchlo, přeci jen se mi to nestává každý den. Těšte se tedy i na další recenze knih Jana Vavříka.

Anotace

Jednoho dne zavítá do ordinace klinického psychologa Langmaiera mladá dívka Kristýna. Kristýna není jen obyčejná pacientka. Její příběh lékaře uchvacuje a motivuje ho k tomu, aby si vyřešil i své vztahy. Dívka byla psychicky a sexuálně zneužívána vlastním otcem. Dostává se do dětského domova, kde se spřátelí s vychovatelkou, která se stává její druhou mámou. Přítel, kvůli kterému se rozhodne opustit zázemí dětského domova, dívku rovněž týrá. Tím se hlavní hrdinka dostává do stejného kolotoče, který zažila ve svém dětství. Dokáže se vymanit z bludného kruhu?

Kniha byla inspirována skutečnými událostmi.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha je strhujícím příběhem, který skutečně zasáhne a chytí za srdce. Na konci však budete cítit úlevu a to je po drastickém vyprávění to nejdůležitější. Moc mě to bavilo, nemohla jsem se odtrhnout a prožila jsem s Kristýnou opravdu vše. Zapůsobila na mě dost silně a to je ten správný pozůstatek, který má kniha zanechat. Na příběh Kristýny jen tak nezapomenu a nevěřím, že někdo jiný ano. Skutečně je to výtečně podané a v celku to působí nenuceně, jakoby vám svůj příběh vyprávěla vaše kamarádka či známá. Rozhodně knihu doporučuji přečíst všema deseti a věřím, že se jen tak nenajde člověk, kterému by se to nelíbilo a nechytilo ho to za srdce tak, jako mě. Nemohu tedy jinak než dát 5 hvězdiček.

Jak si zapisuji přečtené knihy a jiné seznamy

Nedávno jsem publikovala článek o tom, jak a kde si můžete zapisovat vaše knihy - ať už přečtené nebo ty, co si chcete přečíst, co vlastníte či úplně jiné. Hned v první části o ručně psaných seznamech jsem se zmínila, jak si vše vedu. A nyní se k tomu chci vrátit a malinko víc to s vámi rozebrat a přiblížit vám svůj systém. Třeba pro vaši inspiraci nebo jen pro zajímavost.

V první řadě zdůrazňuji, že v tomto článku jde pouze o rukou psané zápisky. Ty elektronické a jiné způsoby najdete v nedávno publikovaném článku ZDE.

1) Přečtené knihy

Vybrala jsem si pro zapisování přečtených knih hezký modrý blok s tvrdými deskami a gumičkou na přetažení, aby se mi neotevřel a nepoškodil. Uvnitř má klasické užší linky. V tomhle bloku mám zapsáno nejvíce ze všech poznámek, protože kromě titulů a autorů si zde zapisuji i kratší shrnutí (+-půl stránky), dobu čtení na přesné datum (odkdy dokdy) a samozřejmě také hodnocení. Značím si zde i čísla v sériích, abych měla přehled. Na první pohled to může vypadat trochu nepřehledně, ale mě to tak vyhovuje a sem sahám opravdu jen, když si chci upamatovat nějaké dojmy či pocity z dané knihy.

Momentálně to bude skoro rok, co si sem vše zapisuji. Stránky si po jedné čísluji a k dnešnímu dni tam mám 48 stran poznámek o přečtených knihách. Doufám, že mi blok dlouho vydrží, avšak už mám v tuto chvíli pořízené jeho pokračování v jiné barvě. Moc mě to baví a je v dnešní době velmi příjemné občas něco napsat rukou. Upozorňuji ale také, že si sem nezapisuju okamžitě každou knihu, co přečtu. Poznámky jsou vlastně obdoby toho, co mám napsáno na Databázi knih a tak nemám problém si jednou za čas sednout a za chvilku si dopsat několik posledních knih v řadě.

2) Výčet autorů a jejich knih (přečtené)

Můj další velký blok není klasický jako ty předchozí. Zde se jedná o takzvaný "karisblok", což je jednoduše řečeno takový vazač na volné listy. Má kroužkovou vazbu, kterou si otevřete a můžete libovolně vkládat či vyndávat volné děrované listy. Už na první pohled mě zaujala jeho vínová barva s motivem na přední straně. Jeho součástí je i abecední rejstřík, který u některých je vložený při koupi a u některých se musí přikoupit. Není to drahá záležitost, protože i s abecedním rejstříkem tento stál kolem 80 Kč, volné listy 100 ks se pohybuje kolem 30 Kč. A věřte mi, že vám to vystačí na hodně dlouho.

Na počítači jsem si vytvořila ozdobným písmem ještě jednotlivá písmena, protože rejstřík vždy obsahuje dvě až tři písmena abecedy a nerozlišuje háčky a čárky. Proto jsem si udělala ještě další svou podkategorii a nalepila na listy. Za nimi pak už mám vždy jméno autora abecedně dle příjmení (1 autor na 1 list) a za pomlčkou jeho přečtená díla. Je to velmi přehledné a "uklizené", takže nemám problém dohledat, zda jsem daného autora četla a co vše od něj jsem schroupala. Jako přehled je to opravdu praktické a hlavně pokud ještě občas využiju barevné štítky k označení.

Zatím mám místa docela dost, ale obávám se, že brzy možná stránky dojdou a tak si asi budu muset pořídit ještě druhý stejný kousek a rozdělit abecedu na dvě poloviny. Sem si vše zapisuji velmi zřídka a nejvíce najednou - opět podle Databáze knih nebo prvního modrého bloku. Obvykle je to po několika měsících a tím, že si vždy jen nadepíšu stránky a založím, nebo dopíšu k už zapsanému autorovi další knihu, není to vůbec problém. Už se těším, až to jednou budu mít hezky plné a budu si moct za pár let listovat a vzpomínat.

3) Knihy, co si chci přečíst

Pro skupinu knih, co mám zájem si přečíst, jsem si zvolila roztomilý kočičí blok v kroužkové vazbě a s tvrdými deskami. Jelikož se jedná jen o výčet titulů a autorů, není třeba nějak moc řešit podobu a pohodlnost. Jedno zhýralost však mám a to, že zde píšu jenom na pravé stránky. Je to z toho důvodu, že kvůli vysoké kroužkové vazbě se mi na levou stranu špatně píše a pak to vypadá, jako bych to psala nohou. I zde si stránky samozřejmě čísluju a jsem u čísla 8.

Stejně jako u přečtených knih čerpám ze seznamů na Databázi knih a tudíž nemusím při každé knize hned hledat blok k zapsání, prostě si jí online zadám do seznamu v aplikaci a pak jednou za čas vše přenesu do tohoto bloku. Jakmile knihu přečtu, zelenou barvou si ji vyškrtnu a tak vím, co už jsem přečetla a co na přečtení stále čeká. Je to nesporný pomocník pří výběru v knihovně i na nákupech.

A tady se můžete podívat, jak všechny tři bloky vypadají vedle sebe. Zde můžete také vidět, jak vypadají zvenku.
Zleva - 1) modrý blok na přečtené knihy s komentáři, 2) prostřední karisblok s abecedním rejstříkem a 3) je kočičí kroužkový blok s knihami, které si chci přečíst.

Bonus - Čtenářský diář 2019

A opět se budu opakovat s mým oblíbeným diářem. Nerada ho zařazuji mezi jiné zápisníky a bloky. Především je to proto, že je časově omezený jedním rokem a navíc není primárně určený k zapisování přečtených knih. Jeho hlavní funkcí je prostě diář. Mám ho již druhý rok po sobě a jsem stále spokojená až nadšená. Oproti roku 2018 je v letošním roce mnohem více místa k zapisování přečtených knih, stejně jsem si musela ale čisté stránky okopírovat a vlepit, aby mi to stačilo.

Každopádně máte na jednu knihu jeden řádek - prostor na název knihy, autora a hodnocení 0-5 hvězdiček (stejné jako mám já na blogu - o to je to vše jednodušší). Knihy si tam zapisuji prakticky ihned po přečtení, protože mám diář stále u sebe. Staré diáře nevyhazuji, ale schovávám si je - mohu si tak zpětně prolistovat, kolik knih jsem za daný přečetla a jaké. Hledání je tak snadnější.

Pro ty, kdo by ho neznali a chtěli ho vyzkoušet - jedná se o diář vydávaný Knihovnou Jiřího Mahena v Brně, stojí 160 Kč (+ poštovné) a nejlepší je sledovat jejich FB stránku - Knihovna Jiřího Mahena v Brně. Včas se tam objeví možnost pro objednání (odhadem červen, červenec). Pokud byste to prošvihli, je jediná možnost se na podzim vydat do Brna a koupit ho osobně přímo v knihovně.

ght="336" src="http://nd02.jxs.cz/246/900/8dfd23a338_105258323_o2.jpg" alt="" />

A jak si zapisujete přečtené knihy vy?

Warcross - Marie Lu

Young adult literatura je poslední dobou má oblíbená a tak nemohla chybět ani tato kniha. Byla mi doporučována ze všech stran (hlavně z IG a YT) a tak jsem podlehla. Díkybohu.

Název: Warcross
Název v originále: Warcross

Autor: Marie Lu
Překlad: Petra Miketová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 9788075446374

Emika je hackerka s duhovými vlasy, která se protlouká nelehkým životem. Poté, co ji matka opustila, zemřel i její otec a zanechal jí samé dluhy. Má problémy zaplatit nájem a vypadá to, že bude vystěhovaná i z toho nejmizernějšího bytu ve městě. Jediný únik ji přináší Warcross, kam se pomocí brýlí uchyluje. Jednou však šlápne vedle a to, když se nabourá do mezinárodního turnaje. Díky tomu si ji Hideo Tanaka (majitel a objevitel Warcrossu) pozve do Tokia a nabídne ji práci, která se neodmítá. Bude pracovat snad na všechny strany a nejen, že musí Hidea a Warcross ochránit před úplně vším, musí i odolávat svým emocím k Hideovi. Po vstupu na profesionální scénu Warcrossu to však nevypadá dobře a je možné, že se její cíl nevyvede, protože se ocitá v ohrožení i ona sama. Podaří se jí z toho klubka vymotat ve zdraví a ochránit i její blízké? To se dozvíte jedině v knize.

Do příběhu se dalo začíst velmi snadno. Opravdu hodně snadno, je milý a pohltí vás na pár stranách. S hlavní hrdinkou jsem se sblížila a ztotožnila prakticky ihned a od té doby jsme jeli na stejné vlně. Byl to opravdu příjemný pocit. Už jen to, jak úžasného člověka jsem v ní celou dobu viděla. Sice je samotářská, ale má smysl pro zodpovědnost a čest, umí se rozhodovat a je vždy věrná svému slovu. Má také zlaté srdce a dost mi k tomu mému přirostla. Kdo mi však byl od začátku lehce nesympatický, byl Hideo. Nevím proč, ale nenašla jsem k němu cestu jako Emika. A postupně, jak se příběh vyvíjel, se to stupňovalo.

Ráda bych ještě jednou vyzdvihla čtivost příběhu, protože s tím jsem se opět chvíli nesetkala. Nutilo mě to číst dál a dál, potřebovala jsem vědět, jak to bude pokračovat. Absence hluchých a nudných míst to vše podtrhla. Pořád se tam něco dělo. Navíc se tam dost střídaly emoce - chvíli radost, pak smutek, láska, napětí, přátelství a hlavně zvraty každou chvíli. Byl to opravdu strhující příběh výborně propracovaný, prostě dokonalý. Závěr je navíc totálně úžasný a naplnil má očekávání před druhým dílem. Už se nemohu dočkat, až se do něj pustím.

Bohužel i zde knihu hyzdily chyby - pravopisné i stylistické, které mne kolikrát donutily si větu přečíst několikrát, abych ji pochopila správně, neboť v ní chyběla písmena či byly ve špatném rodu či pádu. Je to škoda, že korektura zde nezapracovala na 100%, protože by si to kniha určitě plně zasloužila. Přeci jen to čtenáře rozhodí. Ve spojení s tématikou, kterou sama moc neznám (počítačové hry a hacker) mi to místy malinko ztížilo četbu, ale rychle se do toho čtenář dostane a nemyslím si, že by to bylo nějak náročné na pochopení. Avšak jediné, co je k tomu opravdu silně potřeba je velká dávka představivosti (i když stejně jako u jiných fantasy či sci-fi knih).

Kniha je v hardbacku na krásném nažloutlém papíře (takže krásně voní) a text je skvěle uspořádán. Ani nahuštěně, ani velké mezery, prostě tak akorát, aby se to příjemně četlo a nepletly se řádky. Velikost písma a okraje stran také ideální, možná proto příběh tak rychle utíkal. Rozsahově není příběh vůbec dlouhý, i když na první pohled tak kniha vypadá. Je to však klamný efekt. Já jsem byla spokojená ze všech stran.

Anotace

Warcross není jen hra, je to způsob života! Od autorky úspěšné série Legenda.

Herní fenomén Warcross je pro některé únikem z reality, jiní si díky němu přijdou na slušné peníze. Hackerka Emika je na mizině. Aby si přivydělala, zariskuje a nabourá se do mezinárodního turnaje ve Warcrossu. Jenže omylem se ocitne ve středu dění a přes noc se stane celebritou. Dokonce dostane od tajemného tvůrce Warcrossu nabídku, která se neodmítá. A tak Emika zamíří do Tokia, kde odhalí spiknutí, které by mohlo mít nedozírné následky.

zdroj

Moje hodnocení: Ačkoliv jsem to nečekala, kniha mě okouzlila. Daný svět se mi velice zalíbil a závěr mi přímo sebral dech. Krásně se to čte, je to milé a příjemné, žádné nátlaky na čtenáře, prostě si to do posledního písmena užijete. Emiku si zamilujete a profily ostatních postav se vám také budou líbit (ať ty pozitivní, tak i negativní). Už se velmi těším, až se pustím do druhého dílu a dozvím se, kam se svět Warcrossu posouvá dál. Chyby, které se v knize vyskytují, jsou malou muškou na předním skle, která vás sice irituje, ale nezakalí vám suprový pocit z jízdy. Já vám Warcross rozhodně doporučuji a hodnotím plným počtem 5 hvězdiček. Kdo váhá - určitě se do ní pusťte, litovat fakt nebudete.

Sběrná kniha - Helena Třeštíková, Pavel Kosatík

Nutnost vybrat si do čtenářské výzvy knihu se slovem "kniha" v názvu + moje nadšení pro časosběrné dokumenty paní režisérky Třeštíkové = dílo, na které jsem dlouho čekala, než se v knihovně uvolní a hned jsem se do něj pustila.

Název: Sběrná kniha

Autor: Helena Třeštíková, Pavel Kosatík
Rok vydání: 2017
Počet stran: 340
Nakladatelství: Paseka
ISBN: 978-80-7432-752-0

Jako podtitul je kniha nazvána Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem. A to mluví za vše. Nejedná se o klasickou knihu beletrie a ani o žádnou literaturu faktu, zde jde o biografii režisérky Třeštíkové z pohledu novináře Pavla Kosatíka. Ten klade otázky a paní režisérka odpovídá. Otázky jsou pokládané leckdy opravdu obsáhle a jsou odlišené tučným písmem. Odpovědi jsou netučným fontem.

Hned z kraje musím říct, že filmy Heleny Třeštíkové mám moc ráda - viděla jsem Manželské etudy, René, Katka - oba díly a obdivuji jí za její práci. A proto jsem si knihu vybrala záměrně k nahlédnutí za oponu natáčení dokumentů. V tomto ohledu mě kniha určitě nezklamala a jako třešnička na dortu obsahuje i kapitoly přímo z režisérčina života. Zaujala mě kapitola o jejím krátkém období coby ministryně kultury. Je tedy vidět, že kniha skutečně nemapuje jen režisérský či osobní život, ale i jiné části, které spousta lidí nezná.

I přesto, že se jedná o vyprávění a rozhovor, není to nijak surové ani nudné, naopak. Moc hezky se mi to četlo, bylo to místy i napínavé a vše hezky přirozeně plyne. Nečetla jsem ještě tak obsáhlý rozhovor, který by byl zároveň milý, uhlazený a příjemný. Helena Třeštíková má úžasné vnitřní charisma, které je cítit i z jejích odpovědí, stejně tak jako její otevřenost.

Na druhou stranu mě vyloženě iritoval pan novinář Kosatík. Nevím, na co je zvyklý z publicistiky, ale leckteré jeho otázky mě zvedaly ze židle. Mnohokrát tlačil paní Třeštíkovou tam, kam nechtěla. Jeho obsáhlé otázky většinou obsahovaly i odpověď, kterou se jí tak snažil podsunout spolu se svými názory. Mě zajímalo to, co odpoví paní režisérka a ne nějaký (pro mě doposud neznámý) novinář. Vynucoval si její souhlasy a místy až útočně bazíroval na drobnostech, kterým se ona evidentně chtěla oklikou vyhnout. Což by jako publicista měl vycítit. Navíc se kolikrát babral v banalitách a nedokázal pochopit její postoj.

Z odpovědí paní Třeštíkové je však znát klid, nebojí se ho napomenout, "odpálkovat" či vyjádřit nesouhlas. A to se mi líbí. Nenechala se do ničeho natlačit a byla pořád sama sebou, o to více si jí vážím. Musím říct, že je vidět, že je to zkušená a velmi inteligentní žena, která si zažila různá období vývoje naší země a dokáže díky tomu na situace pohlížet ve velmi širokých souvislostech. Fotografie, které připojila ze svého archivu, nádherně dokreslují celou její biografii. I to pomáhá k vytvoření kompletnějšího obrazu jejího vyprávění nad rámec abstrakce.

Anotace

Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem.

"Když člověk bydlí na Václaváku, nemůže si představovat, že unikne dějinám," říká dokumentaristka Helena Třeštíková, která se narodila přímo v jednom z domů na slavném pražském náměstí. Moderní československé a posléze české dějiny zachytila jako nikdo jiný, místo politiků a velkých událostí sledovala v Manželských etudách obyčejné rodiny. Díky unikátní technice sběrného dokumentu, kterou někdo nazývá také posedlostí uplývajícím časem, zpřítomnila proměnu společenských poměrů i způsobu života jednotlivců.

Nyní si sama vyzkoušela jaké to je stát se objektem, známý spisovatel Pavel Kosatík přináší nejucelenější pohled na život Heleny Třeštíkové od jejího dětství do současnosti. Režisérka vypráví o vlastní rodině i účinkujících, kteří se často stávají jejími pomyslnými členy. Natož když se protagonista do režisérky zamiluje. Odhaluje zrození filmového stylu, vzpomíná na svoje vzory i na to, jak se sběrný dokument za čtyřicet let proměnil. Nechybí ani otázky související s etikou jejího přístupu, okolnostmi vzniku nejvýznamnějších filmů i jejího působení v politice, které sama považuje za svůj největší omyl. I tyto otázky mohou být překvapivě osobní.

zdroj

Moje hodnocení: Z knihy jsem opravdu nadšená a moc se mi líbila. Byla plná informací, po kterých jsem prahla a zároveň mě moc bavilo jí číst i prohlížet. Paní režisérku Třeštíkovou mám opravdu moc ráda a díky knize jsem se dozvěděla o dalších jejích filmech a dílech, které mi utekly. Budu to muset napravit. Její přínos časosběrných dokumentů je neodiskutovatelný a je třeba v nich hledat vlastní smysl, není to jen vyprávění o jednom životě, je třeba sledovat kontext doby, rodiny a všeho dohromady, co danou situaci vytvořilo. Kdyby celou biografii napsala sama, dala bych plný počet hvězdiček, zde však musí jedna dolů a to za pana Kosatíka. Opravdu mi neseděl jeho až nátlakový přístup a přišlo mi to nedůstojné a vůči paní režisérce nesprávné. Velká škoda, proto v celkovém hodnocení 4 hvězdičky.