Asylum - Madeleine Roux

Opět do blázince? Tento motiv jsem si zamilovala v knize Ursuly Poznanski - Hlasy (recenze ZDE), ale protože to byla více detektivka, s radostí jsem uvítala tuto trilogii, která nese název první knihy - Asylum.

Název: Asylum

Název v originále: Assylum
Autor: Madeleine Roux
Překlad: Jan Kozák
Rok vydání: 2014
Počet stran: 310
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7462-561-9

Dan přijíždní na prázdninovou přípravku s nadšením, že se bude moct věnovat studiu a navíc pozná nové lidi. Pět týdnů má strávit na ubytovně, která dříve sloužila jako ústav pro duševně choré pacienty a léčebna. Hned po příjezdu se seznamuje s Abby a Jordanem, toto trio k sobě přilne a chodí spolu zprvu i na přednášky. Danův spolubydlící Felix však objeví zamčenou kancelář ředitele bývalého ústavu s podivnými fotografiemi a Abby, Jordan a Dan se rozhodnou to také prozkoumat. V noci se tam proplíží, avšak než stačí více zjistit, musí odtamtud odejít a jsou rádi, že z toho nejsou problémy - je to totiž o vyhazov. Situace se zhoršuje ve chvíli, kdy si Abby usmyslí, že její teta pobývala ve zdech tohoto ústavu a Daniel, že má stejně jméno jako onen bývalý ředitel. Ve chvíli, kdy se dozví o Sochaři - masovém vrahovi, co aranžoval své oběti do divných úhlů, se stane na ubytovně první zločin. Podaří se trojici rozluštit tajemství, nebo raději odjedou domů?

V první chvíli, kdy jsem držela knihu v ruce, jsem byla nadšená. Zvenku je dost podobná Sirotčinci slečny Peregrinové - podivné fotografie na obálce i po otevření, stejně tak jako podkladový design stránek jako takových. Zpracování je na křídovém papíře, takže působí opravdu zvláštně - v tom pozitivním slova smyslu. Musím říct, že jsem věděla, že kniha pro věk 16+, ale nebyla to první knížka této kategorie, tato mě ale překvapila svým obřím písmem a malým obsahem. Vždyť každá druhá třetí strana byl obrázek, ale na celou stránku, takže to bylo velmi zkreslené a četlo se to neskutečně rychle.

Co je však opačně, než jsem si myslela, je obsahová stránka, která měla taktéž být podobná Sitorčinci, to je však velká chyba, už od začátku to působí úplně jinak. Jediné, co je skutečně podobné, jsou ty fotografie - jak píšu v odstavci výš. Dál se cesty těchto knih rozcházejí. Jde o to, že námět starého blázince spolu s trochou "duchařiny" by mohl z knihy udělat děsuplný horor, při kterém bude čtenáři běhat mráz po zádech. To jsem také očekávala, ponořila jsem se do příběhu - a ono nic. Takže pokud to autor zamýšlel napsat děsivé - nepovedlo se mu to.

Napětí tomu nechybí, to bych jinak příběhu křivdila, určitě jsem byla napnutá, jak to dopadne a jak se to vyřeší, ale strach jsem neměla. I přes všechna negativa, která jsem zmínila, mě to ale bavilo. Líbil se mi příjemný jazyk, kterým to bylo napsáno, fotografie dokreslovaly příběh, bylo to milé, napínavé a celkem i jednoduché. Doposud, co jsem podobné knihy četla, žádná se nepodobala této. Je to tak originální, jak může být.

Pro starší čtenáře je určitě plusem i to, že se to čte skutečně velmi rychle, není to náročné a navíc třídílné, takže budete moct pokračovat ve známém příběhu. I přesto, že to nebyla kniha, ze které bych se posadila na zadek, tak mě nezklamala. Těším se moc na další díly, protože zůstalo mnoho nezodpovězeného a já prostě musím vědět, jak to bude dál. Prostě musím ☺

Anotace

Jakmile tam vstoupíš, ven už nikdy nevyjdeš…

Mezi minulostí a současností se mohou odehrávat (h)různé příběhy. Kniha plná obrazů, které jste možná již spatřili ve svých nočních můrách.

Dan Crawford tráví léto v přípravce pro nadané studenty v New Hampshire College. Starý dům, bývalý ústav pro nepříčetné a nesvéprávné zločince, skrývá mnohá tajemství. Dan se svými přáteli Abby a Jordanem prozkoumávají temná zákoutí pochmurného domu, postupně je přepadají noční můry a dohánějí nevysvětlitelné události, mysteriózní zprávy a fotografie.

Brzy zjišťují, že ne náhodou všichni tři tráví prázdniny právě na tomto místě. Ústav totiž v sobě ukrývá klíč k velmi temné minulosti, která přátele spojuje. A jistá tajemství se derou na povrch.

zdroj

Moje hodnocení: Jsem ráda, že jsem se do této série konečně pustila a první kniha mě rozhodně nezklamala. Není to dílo, ze kterého bych se vznášela do nebes, je to průměrné dílo průměrně záhadné, avšak rozhodně ne hororové či děsivé (a to já jsem docela bábovka / poseroutka). Zapomeňte na porovnávání této série se sérií Sirotčince slečny Peregrinové - je to hloupost. Téma i námět jsou velmi rozdílné, koho však zaujalo grafické zpracování Sirotčince, zde si přijde na své, protože zde je podoba evidentní. Pokud jste mladší čtenáři - náctiletí - je kniha pro vás perfektní, ale ani starší čtenář se nemusí bát, i tak je to zajímavé, jen styl je přizpůsoben opravdu mladším. Mě se to vcelku prostě líbilo a proto dávám 4 hvězdičky a těším se, až se pustím do pokračování.

Vysvětlení

Krásný den všem,
ozývám se, že jsem neumřela. Ale chci se vám omluvit za prodlevu, která trvala více jak týden. Je to z toho důvodu, že 18.1.2019 mě skolila tak hnusná chřipka, že nic podobného nepamatuji. Horečky přes 39 více jak 4 dny, zvracení, kašel, rýma a tak neskutečná bolest kloubů, svalů i kůže, že jsem nebyla schopná se postavit na nohy a dojít na záchod byl teprve nepředstavitelný problém. Naštěstí se o mě staral přítel, který sice díky tomu lehl také, ale v tu chvíli, kdy už mi bylo lépe a tak jsem se zase mohla starat já o něho. Bylo to šílené a teprve dnes jsem v práci. Já jsem však chřipku jako takovou ještě asi nikdy neměla, vždy to bylo od rýmy, kašle nebo bolesti v krku - tedy viróza, ale tohle? To bylo něco, ta bolest těla a hlavně kůže, to bylo nesnesitelné.
Byla jsem doma 10 dnů a upřímně každý z nich jsem potřebovala, abych se dala dohromady. Ještě dnes mám trochu kašel a cítím v těle slabost, ale už jsem schopná fungovat. Už se mi sice po tomhle všem stýskalo, ale o odpočinku v tomto případě nemůže být moc řeč.
Za celou dobu jsem zvládla dočíst knihu Srdceboly od Simony Monyové, přečetla jsem knihu Cizinec od Ursuly Poznanski a Arno Strobela a rozečetla jsem knihu Ženu ani květinou.... , která je také do Simony Monyové - nějak se mi její styl i téma zalíbilo.
Od dělníků z rekonstrukce mám konečně nějaké fotografie toho, co se tam teď odehrává, ale je to docela děsivé. Takže to pokračuje a pokračovalo i beze mě, dnes však musím ještě na Finanční úřad kvůli dani z nemovitosti, zítra jedu vybírat světla a zásuvky, navíc mi mají přijít ještě knížky, co jsem si objednávala a už plánuji další objednávku.

O vše tohle se s vámi chci podělit, snad to zase nezazdím, takže hlásím, že už jsem v rámci mezí v pořádku a vracíme se do starých kolejí - ve středu tedy čekejte na recenzi na knihu Asylum od Madeleine Roux a pak už bude vše jako dřív.
Přeji vám všem, ať se vám chřipková epidemie vyhne a jste stále zdraví a milovaní,
vaše teď vůbec neLazy Šárka ☺

Román o dietách - Jean-Michel Cohen

Těšila jsem se na tuto knihu dlouho a konečně byla v knihovně k dispozici. Román - neromán, každopádně o dietách.

Název: Román o dietách

Název v originále: Le roman des régimes
Autor: Jean-Michel Cohen
Překlad: Miluše Krejčová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 352
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-7246-605-4

Klinika (dalo by se říct dietologická) doktora Sorina je známá jak mezi běžnými lidmi, tak i ve vyšších vrstvách - navštěvují jí lidé, kteří si již neví rady s přibíráním i s hubnutím. A nyní se dostáváme do příběhu několika lidí, které se po nástupu na kliniku propojí a prolínají. Jde o mladou Sarah, která je na pokraji smrti kvůli anorexii, návrháře Farrella, který přibral více než chtěl, baronku s morbidní obezitou a v podobné situaci paní Bensimonovou, která je pravidelným návštěvníkem kliniky a také se pravidelně vrací po opětovném nabrání kil. A k nim se přidává ještě jedna mladá slečna s bulimií, která se s Ralphem Farellem neskutečně sblíží a jsou si oporou - téměř jako otec a dcera. Všichni hlavní hrdinové se vyvíjí, prochází změnami a to vše je cestou k jejich uzdravení. Jejich rodiny jsou někdy oporou, někdy bojovníky proti nim a někdy se klidí z cesty, ale i doktor Sorin je částí jejich rodiny. Postupně se všichni hrdinové spojí a vytvoří nový projekt, který všechny vrátí zpět do normálního života a dá jim druhou šanci.

Je docela těžké popsat děj knihy, abych nepráskla nějaký ten spoiler, ale docela se mi to podařilo. Upřímně musím říct, že od knihy jsem čekala klasický román, ale byla jsem příjemně překvapená, protože popisy charakterů postav a celkově prostředí je přesný, jednoduchý a příjemný. Nic násilného, žádné přehnané a složité pasáže, prostě mile napsaná kniha. Postavy mi docela dost přirostly k srdci, a to všechny. Většinou se mi stane, že mi je minimálně jedna postava z knihy nesympatická či protivná, zde tomu tak nebylo. Sympatizovala jsem se všemi a fandila jim, vlastně i doktorovi jsem držela palce.

Styl mi přijde takový zvláštní, protože kniha je písmem úplně běžná - ani velká ani malá písmena, žádná vynechaná místa, jenom pár stránek volných, když nadcházela nová kapitola a přitom se mi to četlo velmi dobře a rychle, a hlavně jednoduše. Začíst se byla opravdu hračka a od poloviny se mi nechtělo přerušovat. Nebylo to napětím, jako u jiných knih, ale bylo to tak poutavě napsané, že to prostě nešlo. Navíc použitý papír byl můj nejoblíbenější - nažloutlý a na dotek hrubší. Fyzická podoba knihy a její zpracování mě tedy moc potěšilo.

Děj knihy působí docela dost utopicky, ale prvky běžného života se tam najít dají, i přesto doporučuji vše brát s rezervou. Posledních pár knih jsem žádné zvláštní pocity při čtení neměla, ale tentokrát mi to opravdu sedlo, donutilo mě to se zamyslet nad pár věcmi a navíc jsem si připadala, že i já patřila do jejich kolektivu, proto mě závěr rozveselil. Protože ruku na srdce, nevím o nikom, kdo by alespoň jednou za život neřešil svou váhu. A proto je kniha opravdu pro každého.

Humorný román to vyloženě není, i když jsou tam určité prvky, které by to mohly naznačovat. Je to klasický, ne moc obsáhlý román s faktografickými prvky týkajícími se zdraví - doplňují ho konkrétní tabulky a rozpisy diet dle kalorií a navíc jsou zde i vypsány přesné potraviny. Na konci jsou ještě přesně rozepsané karty všech pěti pacientů - od příjmu, přes všechna vyšetření, až po propuštění a tedy i závěr knihy. Musím říct, že tyto detaily, které by tam svým způsobem být nemusely, mi udělali radost a díky nim je kniha jaksi .... kompletní (to je asi to správné slovo).

Anotace

Kniha je kombinací literatury faktu a románu. Na příkladech pěti pacientů doktora Sorina ukazuje autor různé typy poruchy příjmu potravy: anorexie, bulimie, mužský typ obezity, ženský typ obezity, morbidní obezita.

Osou románu je příběh jednoho z pacientů, známého módního návrháře Ralpha, který se po neúspěchu své poslední kolekce uchýlí na kliniku, aby zhubl a rozmyslel si, co dál. Na základě vlastní zkušenosti se rozhodne připravit novou kolekci, určenou všem ženám bez rozdílu - od anorektičky až po obézní. Do příprav zapojí čtyři další pacientky, pro něž to znamená také nový start. Doktor Sorin zatím hledá psychologické příčiny poruch příjmu potravy, tzv. spouštěče. Nová módní kolekce je obrovským úspěchem, což spolu s láskou vede k úspěšnému vyléčení hlavních protagonistů. Kniha je doplněna dietami o různé kalorické hodnotě, vhodnými pro jednotlivé případy, a zakončena lékařskými zprávami všech hlavních hrdinů.

zdroj

Moje hodnocení: Musím říct, že dle hodnocení na ČBDB i DK si kniha moc dobře nevede, ale mě potěšila. Spojení faktografie s románovým zpracováním se zde povedlo, postavy se mi líbily a celkově mi to přišlo velmi milé a příjemné. A to je ten správný efekt, co by měl takový román zanechat ve čtenáři. Není to kniha, ke které bych se vrátila nebo jí potřebovala mít ve své sbírce, ale je to kniha, na kterou si určitě jednou za čas vzpomenete. Proto také ode mě autor za tuto knihu získává 4 hvězdičky.

Třetí stříbrná kniha snů - Kerstin Gier

První stříbrná kniha snů RECENZE ZDE

Druhá stříbrná kniha snů RECENZE ZDE

Další úžasná série od mé oblíbené autorky je za mnou. Upřímně mi trvalo docela dlouho, než jsem jí dočetla - bylo to způsobeno tím, že třetí díl nebyl delší dobu k dispozici v mé pobočce knihovny, naštěstí se mi jí ale povedlo ukořistit a tak jsem během Vánoc měla možnost si příběh dočíst. Jak to dopadlo a zda byly finální pocity pozitivní či negativní - to zjistíte níž.

Název: Třetí stříbrná kniha snů

Název v originále: Silber: Das dritte Buch der Träume
Autor: Kerstin Gier
Překlad: Tereza Pecáková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 392

Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 978-80-7544-307-6

Opět se setkáváme s Liv a její sestrou Miou. Tentokrát se příběh rozvíjí ihned směrem k Anabel a její psychopatické povaze, stejně tak k Arthurovi, který vyhrožuje zničením světa. Navíc ani v osobním životě si Liv nevede nejlépe - svému příteli Henrymu nalhala svého expřítele a sexuální zkušenosti s ním, navíc si pozadí moc nedomyslela a proto to nakonec působí tragikomicky. Ve snovém světě je opravdu nebezpečno, i přesto se jim podaří přesvědčit Graysona, aby se tam vrátil a začal pracovat na své představivosti a to se jim opravdu bude hodit. Arthur překročí hranici, když dokáže, že je schopen čehokoliv a dokáže naprogramovat lidi ve snu k čemukoliv a s tím se parta rozhodne udělat přítrž, hlavně potom, co začne vyhrožovat Liv smrtí. Přemůžou Arthura i Anabel a najdou řešení, jak se zbavit démona, nebo podlehnou a vše dopadne špatně.

Musím říct, že jsem na tento díl opravdu dlouho čekala a bála jsem se, že si nebudu už naplno pamatovat předchozí dva díly a bude mi to dělat problémy při orientaci v ději. Obavy byly zbytečné, protože dějová linie není nijak rozsáhlá a ani výčet hlavních postav není nijak náročný. Stačilo mi si přečíst mé zhrnutí děje v recenzi a byla jsem v obraze. Je to samožejmě kategorie young-adult, tedy i pro mladší čtenáře a díky tomu, že já jsem zvyklá i na hodně rozsáhlá díla, neměla jsem s tím problém.

A z toho bych ráda vyšla - kniha je určitě směrována spíš na teenagery, na to ukazuje i grafická podoba knihy s ilustracemi a zpracováním jednotlivých stran a stejně tak i velikost písma. Chvilku mi trvalo si na to zvyknout, že písmo je docela velké a po dočtení a vrhnutí se na další "běžnou" knihu - to bylo nepříjemné (změna velké x běžné písmo). Opět grafické vyobrzení Ex Libris na první straně velmi potěší a ta nádherná obálka opět i s přebalem. Propracovaná s vystupujícími květinkami je na dotek božská. To se grafikům a autorovi obálky opravdu neskutečně moc povedlo.

A právě i díky velikosti písma se kniha četla docela rychle. Dobré akce však ubylo a přišlo mi, že celkově je tento díl trochu na houpačce. Nudné části se docela rychle střídaly s těmi akčními, avšak i pocit z nich rychle vyprchal a přišla zase hluchá místa, která se promění v něco malinko akčního a opět upadá do nezáživnosti. Nevím, zda takové byly i ty předchozí díly, nebo to jen teď více vnímám, ale tentokrát jsem to vyloženě cítila a viděla. Taková je však spousta knih a neznamená to hned, že by to bylo vyloženě špatně.

K závěru se vyjádřím jen krátce, protože nechci vypustit omylem nějaký spoiler, ale čekala jsem rozhodně víc. Po trilogii, kdy dvě knihy čekáte napjatí, jaké bude úžasné rozuzlení a najednou se vše odehraje na posledních 20 stranách, kde se narychlo odhalí identita Secrecy (což mě osobně překvapilo, netipovala jsem to) a vlastně se i vyřeší záležitost s Arthurem a Anabel. První co mě napadlo bylo to, že autorka už nevěděla jak dál nebo jí hořela uzávěrka a odevzdání, tak to rychle a zbrkle ukončila, aniž by to více promyslela. Je to škoda, ačkoliv i přesto byly všechny otázky zodpovězeny a řešení vlastně jednoduché. Mám z toho fakt smíšené pocity.

Čtivost, příjemnost textu a i určitou zábavnost si to však udrželo již od prvního dílu a musím říct, že i přes zklamání ze závěru jsem neměla po dočtení negativní pocit. Spíš neutrální, jako u těch ostatních. Nevím, zda je to věkem, ale tyto knihy ve mě již nevzbuzují "růžové nadšení" a to ani přesto, že se mi moc líbí. U této bych řekla, že úplně nezklamala, ale ani nepřekvapila. Jsem ráda, že jsem si celou sérii přečetla, pořizovat si jí do sbírky však v plánu nemám a tudíž ani neplánuji ji číst znovu.

Snový svět byl však opět nádherně vykreslen a popsán, pro lidi jako jsem já - s velkou představivostí - je to úžasný zážitek v hlavě. Kéž bych mohla někdy něco takového opravdu také zažívat (bez nebezpečí démona samozřejmě), avšak mě se zatím nepodařilo své snové dveře najít. Třeba se mi to někdy poštěstí a objevím je.

Anotace

Je březen, jaro v Londýně je za dveřmi a Liv Silberová stojí před třemi zásadními problémy.

Zaprvé: Lhala Henrymu.

Zadruhé: Ta záležitost se sny je čím dál nebezpečnější. Arthur přišel na kloub tajemstvím snového světa, díky nimž může páchat neskutečné zlo. Musí ho bezpodmínečně zastavit.

Zatřetí: Livina matka Ann a Graysonův otec Ernest se chtějí v červenci vzít. A zlá Okrb, Graysonova babička, má na svatbu velké plány, každopádně však jiné než nevěsta. Liv má zkrátka plné ruce práce s tím, aby odvrátila všechny hrozící katastrofy...

Spektakulární závěr snové trilogie! A konečně zjistíte, kdo je Secrecy!

zdroj

Moje hodnocení: Určitě doporučuji si knihu přečíst, je to přeci jen závěr trilogie a když jste přečetli už dva díly, třetí nelze vynechat. Musíte přeci vědět, jak to dopadlo. A vlastně i jestli váháte, zda se do série vůbec pustit, myslím, že tím určitě nic nezkazíte. Je to lehčí a nenáročné čtení třeba na dovolenou. Kdo má velkou představivost, měl by si určitě Stříbrné knihy snů přečíst, protože je to pak úžasný zážitek. Pominu-li to, že dějově to by
lo slabší a jednodušší, autorka to dohnala prostředím, vlastní myšlenkou a nápadem, to musím určitě uznat. Konec je prostě slabší a malinko odfláknutý, ale tak to u některých knih bývá - to je však jediná velká vada na kráse, kterou jsem našla. Proto uděluji i poslední knize a tím pádem i celé sérii 4 hvězdičky (předchozí díly dopadly stejně).

Sídlo červa - George R. R. Martin

Krátkou útlou knížečku jsem si vybrala, abych poznala autora série Hra o trůny i z jiného soudku. Přiznám, že jsem nečetla ani jeden knižní díl této série a právě proto jsem si vybrala něco, abych poznala jeho styl psaní a odhodlala se případně do rozsáhlé série pustit. Jak dopadl tento fantasy pokus si přečtete níž.

Název: Sídlo červa

Název v originále: In the House of the Worm
Autor: George R. R. Martin
Překlad: Jana a Jan Oščádalovi
Rok vydání: 2017
Počet stran: 116
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-2196-4

Dostáváme se do prostředí vyprahlé země, kde lidé žijí pod zemí, bojí se dolňáků, sledují vyhasínání jejich slunce a uctívají Bílého červa, jemuž se snaží vládnoucí přibližovat tak, že si nechávají odřezávat části těla, aby více připomínali červa. V té době na plese se negativně projeví Masonoš - lovec, co loví dolňáky a nosí je jako obživu pro ostatní. Mladý Annelynn patří k vyšší vrstvě a nelíbí se mu Masonošovo jednání, proto se se společníky rozhodne ho zabít. Následují ho do chodeb, kam již neproniká sluneční světlo a tam narazí na dalšího, co jde po Masonošovi. Násilně spojí síly a vydají se na něj vyčkávat, vše se ale odehraje úplně jinak a oni místo aby byli ti, co chtějí život někomu vzít, jsou donuceni o ten svůj bojovat.

V první chvíli jsem nevěděla, jak se k tomu postavit. Není tam ujasněné, kdo je co. Já jsem si pár stránek myslela, že se jedná o myslící červi, až dle obrázku mě napadlo, že to asi beru špatně. Poté jsem se začetla. Dle rozsahu a velikosti písma je to spíš taková delší povídka, takže ani ten děj není nijak rozpracovaný. Vše se děje najednou, rychle za sebou, žádná zbytečná omáčka, jen přímo fakta a události. To se mi moc líbí, protože to má spád, je to nápadité, čtivé a velmi krásně popsané. Jak postavy a jejich charaktery, tak i prostředí, které je vykreslené akorát pro vlastní představivost.

Nejprve jsem si myslela, že to bude rozvláčnější a spíš nudné, protože to kratší povídky bývají - není možné nějaké rozvedení děje a širší popis situace, která všemu předcházela. Ale příjemně mě to překvapilo, opravdu jsem čekala nezáživné čtení, toto mě ale nadchlo a i přes nedostatek času jsem si našla chvilky, kdy jsem četla dál a dál.

Co je úplně úžasné jsou citáty a věty, kterými si hrdina dodává odvahu. Dají se vysvětlit mnoha způsoby a člověk si je může pochopit po svém, mají však hlubší smysl a rozhodně stojí za zamyšlení. Už jen samotné uctívání Bílého červa je pro člověka jako takového velmi zvláštní. Za pouvažování určitě stojí i víra, kterou mají v sobě a co je nutí jít dál, i když se zdá, že je vše ztraceno.

Další věc, co se mi hrozně líbila a kterou jsem už malinko nakousla, je grafické zpracování. Kresby uvnitř knihy jsou nádherné, sice černobílé, ale krásné. Díky druhému z nich jsem pochopila, o čem to víceméně je, ale hrozně moc jsem se těšila, až narazím na další. Za těmito ilustracemi stojí John Picacio a určitě se podívám i na další knihy, na kterých pracoval. Navíc to vše krásně dokresluje atmostéru samotného příběhu.

Závěr mě překvapil - bohužel ne příjemně. Čekala jsem to vše úplně jiné, vše vyřešeno "v jednom odstavci" a když jsem očekávala poučení na konec, trochu možná moralizace a důstojné ukončení - dostalo se mi pouze vyplynutí do prázdna a lehkého nakousnutí ohledně budoucnosti. Doufala jsem v mnohem hlubší konečnou myšlenku, autor to buď nechal na nás a nebo nezamýšlel vyplynutí něčeho silného. Přiznávám, že po dočtení jsem měla naprosto neutrální pocit.

Anotace

V pomalu se rozpadajícím podzemním městě kdesi pod povrchem umírající planety putující kolem vyhasínajícího slunce se mladý Annelyn těší blažené naivitě života privilegovaných. Ponížený Masonošem, zručným lovcem opovrhovaných, v trvalé tmě nižších pater žijících dolňáků, spřádá spolu se svými přáteli pomstu. Jenže mladíkovy intriky se ošklivě zvrtnou a posléze ho zavedou do bludiště nekonečných temných chodeb rozlézajících se pod městskými ruinami. Při své zoufalé cestě za záchranou odkrývá krutou pravdu skrývající se za úctou předků k legendárnímu Bílému červu.

zdroj

Moje hodnocení: Musím říct, že se mi to nakonec líbilo, i když jsem po tom neměla žádný konkrétní pocit, jako obvykle mívám. Na tak malý rozsah bylo informací akorát, stejně tak málo omáčky a tak akorát příjemný popisů nejen prostředí, si nakonec získalo mou pozornost. Závěrem jsem byla lehce zklamaná, tušila jsem silnější a hlubší myšlenku. Nelituji přečtení, znovu se do ní nepustím, ale nejspíš si jí budu nějakou dobu dobře pamatovat. Fantasy není úplně žánr, co bych preferovala, ale toto je povedený kousek, co ráda doporučím i mladším čtenářům, protože je to krátké a jednoduché. Hodnotím 4 hvězdičkami, protože dát méně, nebylo by to fér.

Postel - David Whitehouse

Wow, tak tohle bylo divné, hodně divné.

Název: Postel

Název v originále: Bed
Autor: David Whitehouse
Překlad: Johana Martinová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 256
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7217-890-2

Malův bratr je nucen přihlížet tomu, jak se Mal vykrmuje a srůstá s prostěradlem jako půltunová zátěž. Nikdo a nic ho zatím nedonutilo vstát z postele už více jak 20 let, ani rodina, přítelkyně, prostě nic. Jeho bratr, který během celé knihy nemá jméno, vypráví příběh, jak k tomu všemu došlo, co tomu předcházelo a jak se s Malem žilo odmalička. Poté odchází s jeho bývalou přítelkyní Lou do Ameriky, která od něj po několika letech odchází kvůli svému otci a on se vrací zpět ke své rodině - zničenému otci a matce a půltunovému Malovi.

Opravdu hodně krátký popis děje knihy, jenže ono se toho tam opravdu moc nedělo, autor nám postupně odkrývá celý život rodiny i život Malova bratra poté, co odešel od rodiny do Ameriky. Děj se odehrává v malém městě v Británii a je zde zmíněn i život vně domu rodiny. Ale většina textu se týká nechutného chování Malcolma a toho, jak cvičí se svou rodinou i přítelkyní. Já bych na to trpělivost neměla, seřezala bych ho a byl by tomu konec a možná by to tak blbě nedopadlo.

Ačkoliv jsem se setkala už s mnoha druhy a typy románů, tento mě opravdu překvapil svým zvláštním podáním. Je to text, přeskakující mezi dobou "před ulehnutím do postele" a "po ulehnutí do postele". Jednu kapitolu jsou malí kluci, od další strany leží v jednom pokoji - Mal půltunový a jeho bratr se zlámanými nohami - proč to se dozvíme opět až téměř na konci. Je to zmatečné, přeskakuje to děj a celkově to působí dost chaoticky, místy až nepřehledně.

Naproti tomu musím říct, že způsob, jakým je text napsán mi zase až tak úplně nevadil. Jednoduché věty, které dávaly smysl. Jednoduché řazení textu, větší písmena usnadňovala čtení spolu s příjemným řádkováním. Žádné složité výrazy, jen prostý text bohužel ale i bez větší myšlenky. Možná to autor zamýšlel vše jinak a možná se ta jeho hlavní myšlenka vytratila jen s překladem - to neumím posoudit. Co vím však určitě je to, že já v tom nenašla nic hlubokomyslného, kvůli čemu bych knihu musela číst znovu.

Už jen představa člověka, co se dobrovolně rozhodne ulehnout do postele a už nikdy nevstat je dost absurdní a důvod, proč to udělal (dozvíme se až na posledních dvou stranách) mi přijde neskutečně malicherný. Stejně tak nechápu chování jeho rodičů, protože vím, jak by reagovali moji rodiče (a takhle to teda fakt není). Nemám ve svém okolí nikoho morbidně obézního a i přesto, že se v této knize s tímto tématem můžete seznámit, větší povědomí o tom nezískáte.

Nemám k té knize asi co více říct, protože jsem z ní sama byla dost zmatená, v první chvíli jsem nevěděla, co si mám o tom myslet, pak se mi ten názor trochu ustálil a je stejný jako kniha - neutrální, nijaký. Ano to je to slovo - nijaký, to přesně charakterizuje celou tuto knihu. Pokud chcete knihu na zajímavé téma, zvolte jinou - Zdena Frýbová je mistrem absurdních románů, které vás ale budou bavit. Toto je jen ztráta času. A pokud hledáte knihy s tématy morbidní obezity, věřte mi, že je jich nespočet a většina bude lepší než toto.

Anotace

Výstřední hrdina Malcolm odmítá vše rutinní a zdánlivě všední. V den jeho 25. narozenin se v něm něco definitivně zlomí a rozhodne se už nikdy nevstát z postele. A jeho tělo začíná tloustnout a tloustnout. Po mnoha letech strávených na lůžku se už nedokáže zvednout, ani kdyby opravdu chtěl - váží totiž víc než šest metráků. Román se může pochlubit neotřelou strukturou s četným využitím retrospektiv a poutavým stylem, který se vyznačuje jemně ironickým nadhledem, barvitým líčením a živými obrazy. Je plný kontroverzních až bizarních obrazů. Popis dospívajících hrdinů a jejich nesnází a úzkostí velice dobře mapuje charakter doby, kde jsou problémy deprese, obezity a slávy nejen aktuální, ale často přímo nebezpečné.

zdroj

Moje hodnocení: Zápletka románu tak jednoduchá, že by stačilo 100 stran, toto bylo zbytečné natahování děje a mnoho omáčky kolem, která však působila nudně. Na druhou stranu byla kniha docela čtivá, jednoduše psaná, takže nebyl problém se jí prokousat. Tak jak jsem se na ní těšila, tak rychle jsem na ní zapomněla a už nikdy se k ní nevrátím. Poznala jsem zase další typ románu, znovu do toho ale jít nechci. Poslední, co mě ještě napadá je to, že Malův bratr vlastně v celé knize nemá jméno, možná je tam někde skrytě zmíněno, já si ho však nevšimla. Proto dávám 3 hvězdičky - neutrální hodnocení.

Nový rok - co bylo, je a bude?

Je to tak, neozvala jsem se celé Vánoce a zpětně mě mrzí, že jsem si nestihla připravit nějaké vánoční články, recenze se mi vydávat nechtělo - nemělo to tu správnou atmosféru. Ale nebojte se, neutekla jsem nikam, jen jsem byla prakticky pořád mimo domov a mimo pc a internet (z mobilu psát fakt nejde). Až na Silvestra byl první den, kdy jsme byli s přítelem doma (jinak samé cesty po příbuzných) a to pak bylo práce tolik, že jsem byla ráda za jakýkoliv odpočinek a čtecí chvilku. Přiznám se, že v tu chvíli byl článek to, na co jsem myslela až asi jako desátou možnost. Ale jsem tu zpět, už vyšla první recenze a já chci předchozí rok nějak shrnout.

1) V první řadě jsem tu vydržela, nezanedbávala vás, ačkoliv to chvílema bylo s časem na hraně, ale zvládla jsem to a jsem na sebe pyšná, stále mě to baví a mám to tu moc ráda.

2) Nesplnila jsem svoje předsevzetí - nezvládla jsem 100 knih za rok a navíc jsem nezvládla ani těch 10 za prosinec, jak jsem chtěla. Skončila jsem na čísle 64 a to je od 100 dost vzdálené.

3) Rekonstrukce domečku už vloni začala, nyní zdárně pokračuje a já pro vás budu postupně chystat první článek s fotografiemi. I když je to zatím pořád ještě na hrubo pouze, změny jsou vidět.

To by bylo tak obecně všechno a nyní nová "předsevzetí". To slovo nemám moc ráda, protože ve mě evokuje něco, co by se mělo a stejně se to nedodrží a to já nechci. Proto tomu budu říkat "cíle na rok 2019", tomu více věřím.

1) Zvládnout letos konečně těch 100 knih, protože jestli to nedám, bude to opravdu ostuda.

2) Dokončit rekonstrukci baráčku tak, abychom na podzim bydleli už v novém.

3) Méně chodit do knihovny a nakupovat knihy, o to více ale číst ty zásoby, co mi prolamují police a které pořád odkládám, protože knihy z knihovny spěchají, a tyhle vlastně ne. Některé mám doma už více jak rok a nedošlo na ně, proto musím stopnout přívaly z městské knihovny a začíst se do své vlastní.

To by bylo asi všechno, co jsem chtěla v tomto článku říct. Jsem ráda, že tu jste se mnou, dle návštěvnosti je vidět, že sem chodíte a doufám, že se i vracíte. A to je mi motorem k dalšímu psaní.

Děkuji za celý rok 2018, že jste tu se mnou byli a já vám slibuji, že i já tu s vámi budu nadále a budu se vám věnovat se stejným, ne-li větším nadšením.

Mějte krásný a úspěšný rok 2019, dávejte na sebe pozor, věřte si a mějte se rádi,
vaše "snad ne víc než jindy" LazyŠárka ☺

Paní půlnoci (Temné lsti 1) - Cassandra Clare

Po dlouhé době přináším úplně čerstvou recenzi na knihu, se kterou jsem se docela trápila a hodně dlouho - skoro 14 dnů. Vzhledem k tomu, kolik mi zbývalo přečíst do konce roku knih, je to dost. A možná právě kvůli tomu jsem to nestihla, ale nelituji, kniha za to opravdu stála a těším se na další díly.

Název: Paní půlnoci

Název v originále: Lady Midnight
Autor: Cassandra Clare
Překlad: Eva Maršíková, Alžběta Lexová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 608
Nakladatelství: Slovart
ISBN: 978-80-7529-259-9

Fantasy příběh odehrávající se v Los Angeles, kde žijí v Institutu lovci stínů - rodina Blackthornových spolu s Emmou Carstairovou, kamarádka Cristina, učitelka Diana a ti všichni pod vedením Arthura Blackthorna. Emmini rodiče byli zvláštním způsobem kdysi zabiti a ona se nesmířila s vysvětlením, že padli za oběť válce, tuší že jejich vrazi jsou na svobodě. Její kamarád Julián, se kterým je spoutána zvláštním svazkem, jí v tom podporuje, ale naplno uvěří až ve chvíli, kdy se začnou objevovat další oběti, po 5 letech, a s velmi podobnými prvky - počmáráni neznámými znaky, utopeni a nalezeni na průsečíku siločar. Vílí lid je požádá o pomoc a za to jim nabízí velmi důležitou odměnu - navrácení jejich bratra Marka Blackthorna. Pouští se do vyšetřování, kde jde mnohokrát o život a několikrát těsně uniknou z náručí smrti. A to především díky jejich umění run, které nejen hojí, ale dodávají i nadpřirozené schopnosti. Jestli se jim podaří vraždy objasnit a zda s nimi Mark nakonec zůstane, to si budete muset přečíst sami.



V první řadě chchi říct, že kniha je dost obsáhlá a i přesto, že je určená pro mladší čtenáře, dokonce i v knihovně byla v sekci pro děti nad 10 let. Každopádně se nebojím jí nazvat YA žánrem - young adult. Text má malá písmena, je docela nahuštěný a kniha má přes 600 stran, nevím jestli bych se jako dítě do takovéto knihy pustila. Jsou tam i docela krvavé scény a popisy, má to místy i malinko erotický nádech, je to tak trochu vše v jednom - fantasy - magie a kouzla, červená knihovna, válečná literatura a možná i malinko detektivka. Proto to určitě bude mít široké pole působnosti a velký záběr čtenářů. A i přesto, že text je místy náročný, kniha je docela čtivá.

Postavy se slušně vyvíjejí během celého příběhu, ten je tam pak v několika rovinách s tím, že vyprávění z pohledu postav se střídá, tudíž není celá kniha z pohledu ani jedné osoby ani ve 3. osobě. To se mi líbilo, protože na jednu situaci můžete mít více pohledů a nejen jí lépe pochopit, ale i vnímat drobné odlišnosti. Autorka má postavy opravdu nádherně do detailů propracované i s jejich charaktery a názory. Musím říct, že mě to dost překvapilo.

Kniha samotná je do přibližně do poloviny spíš nudnější, text je sice příjemný a bez chyb, avšak místy malinko kostrbatý, moc informací se střídá s prázdnými místy. Je to trochu jako na houpačce, každopádně akce krátké a jen asi 20% všech informací je třeba k dalšímu čtení. Je to škoda, protože myšlenka knihy je nádherná, téma i propracovanost je boží, ale kdyby měla o 200 stran méně, myslím že by to bylo lepší a hlavně by knihu člověk nedal z ruky. V určitých pasážích jsem se k pokračování ve čtení musela nutit a to mi vadí.

Můj srdcový žánr to není, i přesto nelituji přečtení. Konec byl zvláštní, rozuzlení se odehrálo celé, když zbývalo více jak 100 stran do konce, vše vysvětleno, poté další okecávání a lehký náznak vše malinko zauzlit, aby si autorka udržela pozornost čtenáře do dalšího dílu. Do toho se určitě pustím a věřím, že bude stejně dobrý.

Upřímně jsem měla trochu problém si na knihu udělat celkový obrázek, během čtení mi to přišlo čtivé, velmi podrobně rozpracované a do detailů domyšlené, na druhou stranu však také velmi rozvláčné a místy nezáživné a nudné. Po dočtení celkem chápu, že je nutné tam mít dost té omáčky, aby bylo na čem stavět v dalších dílech série.

A je tu ještě jedna věc, co možná bude spoustu z vás zajímat. Série Temné lsti je propojená se sériemi Nástroje smrti a Pekelné stroje, i když jen úzce, ale souvisí s nimi. Já jsem ani jednu kniha z nich nečetla a přesto jsem příběh pochopila a líbil se mi, vše je vysvětleno i zde a možná i to je důvod, proč je tolik obsáhlá. Pokud jste ale dané série četli, je možné, že vám příběh poskytne mnohem komplexnější obraz celého světa lovců stínů.

Anotace

Los Angeles, 2012. Je tomu již pět let, co dvanáctiletá lovkyně stínů Emma Carstairsová přišla za Temné války o oba rodiče. Dnes už Emma dávno není dítě, ale mladá žena odhodlaná k pátrání a pomstě. Spolu se svým parabátai Juliánem Blackthornem musí překazit nekalé spiknutí a rozbít síť temné mafie, jejíž dlouhé prsty sahají od Sunset Stripu až k magickým hlubinám oceánu a plážím v Santa Monice. Aby to dokázala, musí se však naučit důvěřovat svému srdci, které ji, zdá se, svádí na scestí…

Románem Paní půlnoci otevírá Cassandra Clare další strhující a vášnivou trilogii ze světa lovců stínů.

zdroj

Moje hodnocení: Když zvážím všechny klady a zápory, byla kniha skvělá. Perfektně propracovaná, čtivá a psaná velmi příjemným stylem. Úplně odpálená na Měsíc z ní nejsem, ale patří k těm povedeným, které potěší, neurazí a po dočtení máte takový lehce uspokojivý pocit. Chci tím říct, že jsem se setkala jen s jednou knihou, která mě nadchla při tak velkém rozsahu a tato to bohužel není. Když k tomu vezmu v úvahu i to, že se zde opakuje spoustu vysvětlení i z ostatních sérií, je to pochopitelné. Propracovanost příběhu, celková zápletka a její rozuzlení a různorodost i zaměření žánru je naprosto ohromující. Rozhodně doporučuji se do ní pustit, a přestože je to určené mladším čtenářům, můj názor je možná až od těch 15 - 16 let, protože dříve by je to mohlo spíš odradit, než nadchnout - ale to je samozřejmě případ od případu a je na vás to zvážit. Já hodnotím 4 hvězdičkami a těším se na další díl ☺