"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

středa 9. ledna 2019

Postel - David Whitehouse

Wow, tak tohle bylo divné, hodně divné.

Název: Postel
Název v originále: Bed
Autor: David Whitehouse
Překlad: Johana Martinová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 256
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7217-890-2

Malův bratr je nucen přihlížet tomu, jak se Mal vykrmuje a srůstá s prostěradlem jako půltunová zátěž. Nikdo a nic ho zatím nedonutilo vstát z postele už více jak 20 let, ani rodina, přítelkyně, prostě nic. Jeho bratr, který během celé knihy nemá jméno, vypráví příběh, jak k tomu všemu došlo, co tomu předcházelo a jak se s Malem žilo odmalička. Poté odchází s jeho bývalou přítelkyní Lou do Ameriky, která od něj po několika letech odchází kvůli svému otci a on se vrací zpět ke své rodině - zničenému otci a matce a půltunovému Malovi.



Opravdu hodně krátký popis děje knihy, jenže ono se toho tam opravdu moc nedělo, autor nám postupně odkrývá celý život rodiny i život Malova bratra poté, co odešel od rodiny do Ameriky. Děj se odehrává v malém městě v Británii a je zde zmíněn i život vně domu rodiny. Ale většina textu se týká nechutného chování Malcolma a toho, jak cvičí se svou rodinou i přítelkyní. Já bych na to trpělivost neměla, seřezala bych ho a byl by tomu konec a možná by to tak blbě nedopadlo.

Ačkoliv jsem se setkala už s mnoha druhy a typy románů, tento mě opravdu překvapil svým zvláštním podáním. Je to text, přeskakující mezi dobou "před ulehnutím do postele" a "po ulehnutí do postele". Jednu kapitolu jsou malí kluci, od další strany leží v jednom pokoji - Mal půltunový a jeho bratr se zlámanými nohami - proč to se dozvíme opět až téměř na konci. Je to zmatečné, přeskakuje to děj a celkově to působí dost chaoticky, místy až nepřehledně.

Naproti tomu musím říct, že způsob, jakým je text napsán mi zase až tak úplně nevadil. Jednoduché věty, které dávaly smysl. Jednoduché řazení textu, větší písmena usnadňovala čtení spolu s příjemným řádkováním. Žádné složité výrazy, jen prostý text bohužel ale i bez větší myšlenky. Možná to autor zamýšlel vše jinak a možná se ta jeho hlavní myšlenka vytratila jen s překladem - to neumím posoudit. Co vím však určitě je to, že já v tom nenašla nic hlubokomyslného, kvůli čemu bych knihu musela číst znovu.

Už jen představa člověka, co se dobrovolně rozhodne ulehnout do postele a už nikdy nevstat je dost absurdní a důvod, proč to udělal (dozvíme se až na posledních dvou stranách) mi přijde neskutečně malicherný. Stejně tak nechápu chování jeho rodičů, protože vím, jak by reagovali moji rodiče (a takhle to teda fakt není). Nemám ve svém okolí nikoho morbidně obézního a i přesto, že se v této knize s tímto tématem můžete seznámit, větší povědomí o tom nezískáte.

Nemám k té knize asi co více říct, protože jsem z ní sama byla dost zmatená, v první chvíli jsem nevěděla, co si mám o tom myslet, pak se mi ten názor trochu ustálil a je stejný jako kniha - neutrální, nijaký. Ano to je to slovo - nijaký, to přesně charakterizuje celou tuto knihu. Pokud chcete knihu na zajímavé téma, zvolte jinou - Zdena Frýbová je mistrem absurdních románů, které vás ale budou bavit. Toto je jen ztráta času. A pokud hledáte knihy s tématy morbidní obezity, věřte mi, že je jich nespočet a většina bude lepší než toto.

Anotace
Výstřední hrdina Malcolm odmítá vše rutinní a zdánlivě všední. V den jeho 25. narozenin se v něm něco definitivně zlomí a rozhodne se už nikdy nevstát z postele. A jeho tělo začíná tloustnout a tloustnout. Po mnoha letech strávených na lůžku se už nedokáže zvednout, ani kdyby opravdu chtěl - váží totiž víc než šest metráků. Román se může pochlubit neotřelou strukturou s četným využitím retrospektiv a poutavým stylem, který se vyznačuje jemně ironickým nadhledem, barvitým líčením a živými obrazy. Je plný kontroverzních až bizarních obrazů. Popis dospívajících hrdinů a jejich nesnází a úzkostí velice dobře mapuje charakter doby, kde jsou problémy deprese, obezity a slávy nejen aktuální, ale často přímo nebezpečné.


Moje hodnocení: Zápletka románu tak jednoduchá, že by stačilo 100 stran, toto bylo zbytečné natahování děje a mnoho omáčky kolem, která však působila nudně. Na druhou stranu byla kniha docela čtivá, jednoduše psaná, takže nebyl problém se jí prokousat. Tak jak jsem se na ní těšila, tak rychle jsem na ní zapomněla a už nikdy se k ní nevrátím. Poznala jsem zase další typ románu, znovu do toho ale jít nechci. Poslední, co mě ještě napadá je to, že Malův bratr vlastně v celé knize nemá jméno, možná je tam někde skrytě zmíněno, já si ho však nevšimla. Proto dávám 3 hvězdičky - neutrální hodnocení.

Žádné komentáře:

Okomentovat