Kokosové kuličky ze dvou surovin

Napadlo mě, že když už je posledních pár dnů do Vánoc, mohl by se vám hodit recept na moje opravdu rychlé a výborné kokosové kuličky pouze ze dvou surovin, kdy s přidám rumu a bílé čokolády vykouzlíte opravdu velmi jemné a chutné vánoční nepečené cukroví. A protože je to opravdu nejen snadné, ale i rychlé, zvládne to i na poslední chvíli každý.

Budete tedy potřebovat pouze:

• 1 Salko - já dělám dvě dávky, jedno z obyčejného a jedno z karamelového

• 160 - 170 g kokosu + trocha do misky na závěrečné obalování

Můžete přidat:

• 1 - 2 lžíce rumu (dle chuti)

• bílou čokoládu či loupané mandle na vnitřek

Den dopředu je ideální si rozmíchat kokos v Salku s rumem a dát přes noc do lednice, aby se kokos nasákl, nelepí se to při tvarování tolik. Směs jde hodně špatně míchat, je hodně hustá, ale to je dobře, pokud by se vám to hodně lepilo, přidejte ještě trochu kokosu - každý je jiný, navíc obyčejné Salko má jinou konzistenci, než to karamelové, stejně tak hustotu ovlivňuje to, kolik dáte rumu.

karamelové Salko ↑

tradiční obyčejné Salko ↑

Druhý den jdeme tvarovat kuličky, lžičkou si nabereme množství na jednu kuličku (plná lžička je množství akorát) a stačí vyválet v dlaních kuličku a obalit ji v kokosu.

My si to vylepšujeme ještě jednou věcí a to je jádro - vloni jsem dávala mandli, ale nebylo to ono, letos jsme zvolili na kostičky nakrájenou bílou čokoládu (pár jsme udělali i se Studentskou pečetí). Jednoduché - jakmile lžičkou naberete požadované množství, vmáčkněte dovnitř malou kostičku čokolády, zabalte a dovarujte kuličku. Je to moc dobré.

Uchovávejte v lednici, vydrží v klidu i měsíc a je to jemné a chutné cukroví ♥

Vánoce už klepou na dveře

Je to příšerné, ale člověk si to ani nestihne uvědomit a je téměř 20.12. Od malička jsem byla zvyklá na to, že se od začátku adventu vše připravuje na Vánoce - zdobení oken, úklid, pečení cukroví a vše ve velkém a pečlivě. Letos mi to ale vše nějak utíká mezi prsty - okna jsme zdobili minulý víkend tzn. 9.12.2018 (obvykle do Mikuláše máme hotovo), cukroví jsem dělala asi 5 druhů pečeného a 5 nepečeného, letos mám jen 3 a 3 druhy, víc prostě nezvládám. Dárky jsem naštěstí stihla na přelomu listopadu a prosince, což je super a nyní mám už všechno. Chtěla jsem sice pořídit ještě jednu drobnost každému, ale není skladem a asi se to už nestihne, to však nebylo nic důležitého. Tím chci říct, že čas letí a já vás vezmu letem světem s sebou.

Nejprve proběhl tradiční úklid podzimní (konec listopadu) - okna, skříně, balkon a podobně.

Poté jsem první adventní neděli upekla medové perníčky - první vůně Vánoc, udělala adventní věnec a vytáhla vánoční svíčky.

Další týden jsem upekla linecké, opět poklidila a zapálili jsme si druhou svíčku na adventním věnci.

Třetí víkend jsme byli opravdu činorodí s přítelem (ten výjimečně nebyl v práci), takže jsme slepili veškeré linecké, já upekla skořicové hvězdičky, ozdobili jsme perníčky cukrovobílkovou polevou a já vytvořila 60 včelích úlků (máme včelí úlky, protože je v nich vymáčknutá včelička, ne vosa ☺) a v týdnu budu muset pokračovat.

Plán je takovýhle: (samozřejmě se denně vracím nejdříve v 17:30 z práce, volno ještě nemám, jdeme až do pátku)

úterý - namočit kokos do Salka na kokosové kuličky (2 druhy - obyčejné + karamelové)

středa - vytvarovat kokosové kuličky

čtvrtek - udělat náplň do úlků a naplnit je

pátek - menší vánoční posezení v práci a pak domů připravit na sobotu na pečení, možná začnu balit dárečky

sobota - upéct Vánočku dle našeho tradičního receptu ZDE (sice je to mazanec, ale těsto i množství je stejné, jen se uplete Vánočka) a zabalit + nazdobit dárky

neděle - ozdobit stromeček, douklidit a zbalit vše k rodičům na pondělí

Opravdu je tento poslední týden nabitý. Na jednu stranu nadávám na to, jak to mají být svátky klidu a míru a bez nervů, bohužel to tak nejde - hospodyně, co byly dříve doma to tak možná měly, my teď moc ne. Ale doufám, že se mi to vše podaří dle plánu a na nic nezapomenu a od pondělí si hodlám užívat ty svátky klidu a míru naplno.

Maminka je na tom podobně, ale já si opravdu nepamatuju, že bychom na tom jako děti byli takhle - uspěchaně a na poslední chvíli. Možná se doba fakt zrychluje, možná si to nepamatujeme a možná si to jen děláme sami. Každopádně i přesto Vánoce miluju a už se na ně moc těším.

Všem přeji klidné přípravy na Vánoce bez nervů....

Moje vánoční medové perníčky

Již několik let po sobě na Vánoce připravuji medové perníčky dle tohoto receptu, který jsem si postupně vyšperkovala a doladila k obrazu svému. Letos se mi povedly neskutečně moc a jsem z nich nadšená. Proto se již můžu o recept podělit s vámi a jelikož je teď poslední chvíle na jejich pečení, věřím, že vám přijde vhod. Pozor! Jsou to perníčky, které je nutné nechat odležet do Vánoc, po upečení jsou tvrdé a postupně měknou. Ty rychloměknoucí nepeču, protože nikdy nejsou tak dobré a vláčné. Těsto se musí nechat minimálně do druhého dne odležet v lednici, proto zadělávejte den dopředu, než máte v plánu péct!

Suroviny:

• 650 g hladké mouky

• 250 g cukru moučka

• 2 lžíce kakaa

• 4 vejce

• 100 g medu

• 50 g másla (je opravdu lepší dát máslo, než například Heru)

• 3 lžičky perníkového koření (kupuji Vitana)

• půl lžičky mleté skořice

• 1 lžička jedlé sody

• špetka soli

• vejce na potírání

• trochu hladké mouky na podsypávání při válení

Postup:

Nejprve si do velké mísy odvážte mouku a cukr moučku, přidejte kakao, jedlou sodu, koření a sůl, vše pečlivě metlou promíchejte. Do malé misky si odvažte máslo a med, dejte na chvilku do mikrovlnky na nejnižší výkon, jen aby se máslo s medem rozpustilo, nebo se dá udělat i vodní lázeň, ale mikrovlnka je rychlejší. Když máte vše tekuté, udělejte v suché směsi důlek, do něj rozklepněte vejce a začněte propracovávat, když jsou vejce trochu zapracovaný, přidejte rozpuštěné máslo s medem a propracujte v hladké těsto. Chvíli to jde vařečkou, pak je potřeba zapojit ruce, vysypat na vál a pořádně propracovat.

Těsto je díky medu docela lepivé na konci, tak můžete trochu podsypávat, ale nepřidávejte mouky moc, ještě budete podsypávat při válení, aby nebylo mouky moc. Dá se to zpracovat i bez další mouky.

Dejte do sáčku do lednice a nechte ztuhnout, díky teplému máslu a medu je vypracované těsto lepivé a "rozjíždí se" do stran, nebojte se toho, až med a máslo v lednici ztuhne, bude těsto pevné.

Druhý den si těsto vyndejte z lednice těsně před tím, než budete vykrajovat. Připravte si plechy s pečícím papírem - já točím 3 a do mističky si rozkvrdlejte celé vejce. Mě se na potírání nejvíce osvědčil štětec kosmetický (upozorňuji nový ☺) je jemný a krásně se s ním dostanete do všech záhybů vykrajovaných tvarů. Připravte si vykrajovátka, vál, mouku a váleček.

Těsto jde válet docela ztuha, ale nebojte se toho, ono po chvíli povolí, stačí ho propracovat lehce v ruce. Poprašte si vál i váleček lehce lehce moukou a vyválejte na tloušťku cca 2 mm, docela nabydou díky jedlé sodě. Kdybyste nepoužili mouku na podsypání, těsto se vám bude po chvíli lepit a trhat.

Vykrajujte vybrané tvary a dávejte na plech dál od sebe, aby se nespekly dohromady a pečte každou várku v troubě vyhřáté na 180°C asi 10 minut - musí se hlídat, každá trouba je jiná, pokud máte horkovzduch, teplota by mohla být nižší a i mě se letos dvě várky malinko přichytily.

Ihned po vyndání z trouby potírejte připraveným vejcem, to ihned zasychá a perníčky se krásně lesknou. Je nutné s tím neotálet, jinak se vejce nechytí a při skladování se vám perníčky slepí k sobě. Když vychladnou, dávejte je do připravené papírové krabice vyložené alobalem a ubrousky. Přiklopte a nechte na chladnějším místě měknout asi 2-3 týdny.

Pokud by se vám chvíli před Vánocemi zdálo, že nejsou dost měkké, rozkrojte jablko a zavřete ho do krabice k perníčkům, mělo by to měknutí urychlit.

Já zdobím klasickou bílkovou polevou, kterou někdy barvím potravinářským barvivem, nebo používám barevné posypky. Moje výtvory bohužel vypadají spíš jako dětské, nemám moc kreativní smýšlení a moc mi to patlání nejde, ale stejně se to strčí do pusy, protože jim nejde odolat.

Věřím, že tyto perníčky budou chutnat každému ☺

Tipy na vánoční dárky nejen pro rodinu

Jelikož se Vánoce už opravdu blíží a já mám skoro každý rok problém vybrat dárky, ráda bych vám touto cestou trochu pomohla a poradila. Bohužel většina dárků by měla být takzvaně "šitá na míru" - tedy to, po čem daný člověk touží. Pak ale existují dárky, kterými můžete potěšit více lidí a to jen dle zaměření a zájmů. A to je přesně ta oblast, ve které vám chci dát pár tipů.

1) Pro knihomoly je docela široký sortiment a to knihami počínaje (to je asi jasné), poté je ale spoustu doplňků - látkové tašky, hrnečky, trička a drobné pozornosti (klíčenky, funko pop, záložky, obaly na knihy,....) Nejjednoduší je koupit vše na eshopu Martinusu (vybírejte ZDE), nebo Book tooku (nakupuj ZDE) - tam mají tento sortiment docela rozšířený. Jinak zkuste googlit a hledat, co by bylo nejvhodnější - dají se najít jak přímo zaměřené (například na Harryho Pottera či Malého prince) nebo pak obecně na knihy a čtení spolu s čajem či kávou.

Obaly na knihy se dají sehnat pěkné třeba v Luxoru, nebo můžete dle mého návodu zkusit vyrobit vlastní - ZDE NÁVOD. Na zakázkovou výrobu je už bohužel asi pozdě.

Pokud nevíte a chcete se nechat inspirovat, koukněte se na eshop Knižní vesmír (stačí kliknout) a určitě pro milovníka knih něco vyberete. Je tam úplně všechno od doplňků, přes hrnečky, záložky, tašky, svíčky až po zápisníky a polštáře.

2) Dárkové balení čajů - já mám nejraději sypané čaje z Oxalis, kde se dá domluvit i nějaké lepší zabalení, pokud ale nechcete vybírat různé druhy čajů či někam běhat, z internetu objednávám luxusní čaj Harney & Sons, které dělají i v krásných plechovkách. Stačí zadat do vyhledávače název a hledat, občas je mívají skladem i na Candy Store.

3) Zápisníky či barevné bloky - každý má občas myšlenky, či jen potřebu si něco zaznamenat. A nějaký roztomilý bloček s moderním designem nebo klasický retro zápisník udělají určitě radost každému. Pokud bude třeba s gumou a držákem na tužku, zase to vypadá jinak a lépe. A dotyčný ho využije i kdyby si do něj měl psát jen seznam na nákup. Bude radost na něj koukat.

4) Trekingové hole - pokud máte starší rodiče či prarodiče a víte, že se rádi pohybují, je to pro ně však těžší a těžší, obdarujte je trekingovými holemi. Dají se sehnat prakticky všude na webu - Alza, Mall, Insportline, Decathlon apod. a i v kamenných obchodech. Jediné, co potřebujete znát, je výška osoby, aby pro ni byly vhodně nastavitelné. Nejsou to jen hole určené ke sportu, ale poskytnou oporu při delších procházkách.

5) Dárkové karty - těmi nikdy nic nezkazíte, lidé v Praze to mají jednoduché, zde je tolik obchodních centrer a krámů, že koupit do některého dárkovou kartu je to nejjednodušší. Já pořizuji karty OC Chodov, která se dá uplatnit ve většině obchodů (kde berou platební karty) včetně kina. Můžete ale zvolit i karty přímo na konkrétní druh zboží - na obuv (Baťa, Deichmann,...), potraviny (Kaufland, Lidl, Billa,...), oblečení (H&M, C&A, Zara,...), kosmetiku a drogerii (DM, Rossmann, Teta,...) a nebo vymyslet něco vlastního a originálního - kino, masáž, zážitek nebo třeba pedikúru. Ty si někdy vyrábím i já sama, objednám nějakou službu, vyrobím kartičku a přiložím finance. Ukážete tím, že sice volíte neutrální dárek, ale na druhém vám záleží a chcete mu dopřát něco jen pro něj.

6) Ke čtení i k Vánocům patří samozřejmě také svíčky. Krásné knihami inspirované vyrábí AbbysCandle, jsou úžasné. Nebo můžete zabrousit i do kamenného obchodu, kde i v drogerii najdete široký výběr nejrozmanitějších vůní. A když přidáte tématické přáníčko se vzkazem od srdce, je to naprosto ideální dárek nejen pro rodinu, ale i pro kolektiv v práci či kamarádku.

Moje tipy: (klikněte na název a dozvíte se více)

Zápisník milovnice knih - pro člověka, co hodně čte ideální řešení, kam si zapisovat přečtené knihy, své dojmy z nich i vlastní hodnocení.

Vánoční čaj Harney & Sons - luxusní vánoční čaj v nádherné plechovce- fotografie je výš, v sáčcích, takže netřeba sítka, vhodné i pro lidi, co moc čaje nepijí.

Obal na knihy - dají se sehnat jak osobně v Luxoru, tak na eshopu například právě AbbysCandle nebo na Knihy Dobrovský. Pokud máte volnější víkend, zkuste stvořit vlastní dle mého návodu ZDE.

Pokud si prostě nejste jisti, vybírejte srdcem a držte se toho, jak znáte obdarovanou osobu - co má ráda, co ráda dělá, jaké má zájmy a co je pro ni charakteristické. Nemůžete se splést a když vyberete něco z výše zmíněného, škodu určitě nenaděláte.

Kdybyste chtěli poradit s čímkoliv konkrétním, co kde hledat, co kde je lepší nebo kvalitnější, určitě pište, ráda poradím ☺

Krásnou předvánoční náladu přeji všem.

Obal na knihu univerzální - postup výroby

Trvalo to dlouho, ale konečně vám přináším slíbený návod na ušití vlastního obalu na knihu. Návod je můj vlastní výmysl, inspiraci do začátků jsem našla v návodech na internetu, postup jsem si ale našla časem svůj vlastní, vyšperkovala ho a teď už jiné obaly prakticky nešiju. Je možné ho poté udělat větší či menší (hlavně jde o výšku), ale zadní část je univerzální, takže by neměl být problém vložit i obsáhlou knihu. Já jsem si ověřila, že mi stačí celkem 3 výšky - 23 cm, 25 cm a 28 cm. Dle toho se samozřejmě poměrem řídí i délka s nastavitelnou zadní klopou. Určitě to ale chce nejprve jeden vyzkoušet, zda vyhovuje a poté už je možné si rozměry upravovat dle svých potřeb.

Určitě ale vždy pamatujte na to, že budete mít z každé strany +- 1 cm šev a ten vám výsledný výtvor zmenší o +- 2cm na výšku a stejně tak na délku! Začneme tedy tím prostředním výsledným 25 cm na výšku.

Budete potřebovat:

• 2 pruhy látky (může být stejná, já mám na vnitřní černou, na vnější kytičkovou) ROZMĚRŮ 27 cm x 56 cm
• šicí stroj
• nitě vrchní i spodní dle vlastního výběru - já mám spodní bílou, vrchní černou
  (zvykla jsem si tak a líbí se mi to, ale můžete měnít barvy i dle použité látky)
• 30 cm stužku nebo tkanici jako záložku
• 30 cm plochou gumu - na zadní nastavitelnou klopu (já mám asi 1,5 cm šířku)
• špendlíky
• nůžky
• pravítko, nebo látkový metr
• čínskou hůlku - používám pří obracení na vytažení rohů

Látky si k sobě sešpendlíme lícem dovnitř, takže u sebe budou ty strany látky, které budou po obrácení zvenku. Rubem navrch, ten neřešíme, jestli má nečistoty, flíčky apod. (pokud to není z obou stran), protože nakonec bude zašit uvnitř a nic z toho nebude nikdy vidět.

Nyní sešijeme jednu stranu na stroji odzhora až dolů, tím spojíme obě látky. Je nutné dát pozor, aby byl šev rovný (bude na konci tvořit hlavní klopu). Nyní si vyndáme špendlíky ze sešité strany, plus přibližně do poloviny od ní.

Vezmeme sešitou stranu a zahneme jí dovnitř do sebe, tím látka vytvoří jakési pomyslné M. Obrázky určitě dobře napoví. Zahnutí by mělo tvořit přibližně asi 5-6 cm, není nutné dodržet přesně 5 nebo 6, ale musí to být na obou stranách stejné, jinak budete mít klopu křivou.

Já si pro jistotu vše postupně špendlím co nejvíce špendlíky, protože i milimetr je zde vidět, proto pracujte pečlivě a vše několikrát přeměřte. A nezapomínejte, že je nutné hlídat si šev jako takový a ne konec látky, tu jste mohli mít nepřesně střiženou a na jedné straně bude kratší, na druhé delší a stejně to bude křivé! Pokud to máte správně, z boku látka tvoří písmeno M.

Doufám, že vám obrázky pomohly pochopit, co jsem se snažila opsat slovy. Nyní si připravte záložku a gumu, která bude sloužit na uchycení zadní strany knihy. Natočte si váš výtvor tak, abyste měli vytvořené M vlevo a látka, co bude tvořit vnitřní stranu obalu, musí být navrchu.

Oddělte si látky od sebe zprava (nerozpojujte kraj s Mkem) a odleva cca 15 - 20 cm (dle toho jak máte rádi umístěné záložky - pomůckou je, když si na látku položíte odleva knihu, kde má asi hřbet) a mezi ně přišpendlete stuhu či jiný materiál jako záložku (viz. obrázek) a pokud má rub a líc, tak lící dolů. Odprava odměřte 5-6 cm a přišpendlete gumu opět lící dolů.

Dávejte pozor na to, aby záložka byla pak srolovaná uprostřed, jinak jí přišijete i z druhé strany a nebude to fungovat, musí být přišitá jen jedním koncem - tím příšpendleným.

Pak sešpendlete opět obě látky k sobě, tím pádem máte gumu a záložku mezi nimi. Špendlete cca 2 cm od kraje látky, protože šev by měl být 1 cm, aby se vám špendlíky nepřipletly pod stroj a nezlomily vám jehlu.

Nyní sešijte obě delší strany od kraje ke kraji, přes 4 vrstvy v oblasti M jeďte pomalu, protože jak je hodně vrstev na sobě, mohlo by se to krčit, stejně tak přes gumu to jde hůř, neděste se, normální šicí stroj to prošije.

Složenou stranu do M už NEPROŠÍVEJTE! Poslední zbývá krátká strana, u které je našpendlená guma a tu nesmíte sešít celou. Nechte uprostřed mezeru asi 7-10 cm, aby se dal obal otočit - vidíte na fotografii výše. A všimněte si, že když se na poprvé netrefíte jako já, nic se neděje, po otočení bude šev schovaný uvnitř a nic vidět nebude.

Než otočíte, je potřeba vytahat všechny špendlíky, protože jinak se pořádně popícháte a musíte obstřihnout rohy na straně s gumou, aby se při otočení nekrčila látka a nešly by kraje pořádně otočit na líc (viz. fotografie výše) a nyní již můžeme otočit. Já k tomu používám čínskou hůlku na jídlo, kterou vytáhnu pořádně všechny rohy. Teď už máte víceméně hotovo a neděste se, občas se podaří to Mko vytáhnout opačně, ale stačí otočit jako ponožky a je to v pořádku, poprvé mě to dost vyděsilo.

Zbývá zašít mezeru, kterou jste obal otáčeli, tuto část už nešpendlím, ale kdo si není jistý, zašpendlí dovnitř, aby to sedělo k ji
ž přišitému kraji. Projeďte látku strojem co nejblíže kraji, zde se držím asi 2-3 mm, aby byl tento šev co nejméně vidět. A máme hotovo! Stačí přežehlit, aby si okraje sedly a nikde se nich nemuchlalo.

Jak vidíte ani já nemám obal úplně dokonalý (zde není ještě vyžehlený), ale krásně sedí na různé šířky knih a mám z něj radost, protože je to můj vlastní výrobek.

Na cestě - do školy?

Projížděla jsem si svoje staré výtvory, zda něco dalšího není publikovatelné a našla jsem svůj první asi pokus o fejeton. Vím, že jsem za něj tehdy dostala jedničku, ano je to ještě z doby střední školy (ano - jsem sysel a schovávám si téměř vše, co napíšu). Je to sice už více jak 10 let, co vznikl, ale jelikož jsem se při čtení zasmála, rozhodla jsem se o něj podělit s vámi a téma týdne mi k tomu skvěle sedlo a díky němu jsem dostala nápad toto zveřejnit. Třeba vám do toho dnešního zimního dne přinese trochu smíchu. Přeji všem krásnou den.

CESTA DO ŠKOLY

Ráno vylítnu z bytu jako z holubníku, div si nepřirazím hlavu do dveří. Seběhnu pár schůdků, co mě dělí od kaluže na chodníku a hup, mám kalhoty mokrý až nad kolena. No vlastně normální den. Chůzi podobnou běhu dolítnu na metro, kde se mi zdá, že je ještě větší zima než venku, o větru se slušní lidé raději vůbec nezmiňují. Hurá zrovna jede metro a já do něj dlouhými skoky vbíhám. Postupně, jak nabíráme na dalších stanicích lidi, mi přijde, že vagón metra je čím dál menší, klaustrofobií však netrpím. Po asi pěti zastávkách už stojím jen na jedné noze a dle pohybu tuším, že ani není moje. Na Florenci se vymáčknu z metra a na eskalátorech málem hodím tlamu, jak se pokouším o sebevraždu tím, že chci stihnout tramvaj, co zrovna stojí v zastávce. Jenže mě napadne se mrknout na hodinky, jak na tom jsem. Bohužel díky tomu nestíhám, řidič mi zavře těsně před nosem a s výsměchem v očích se začne rozjíždět. Otituluji ho zvednutým prostředníčkem, ale on stejně odjede, zmetek. Venku ovšem opět začíná pršet a protože je zastávka rychle plná, stojím venku a pozoruji kapky vody, co mi stékají po vlasech a v obličeji rozmázavají makeup. Když vstupuji do tramvaje, kape ze mě jako z vodníka a vypadám jako klaun od Berouska. Deštník je pro mě samozřejmě zbytečným luxusem. Z tramvaje vylétnu podobna bojovému ptáku, park ke škole probíhám tak, že ho vnímám jen jako rozmazanou šmouhu a do školy se probojuji jako vyčerpaná a udýchaná zmoklá slepice, avšak s pocitem, že jsem tam včas!

Nevinné lži - Kerstin Gier

Sáhla jsem po další knize od jedné mé oblíbené autorky a musím říct, že jsem spokojená. Kerstin Gier umí napsat knihy jak pro náctileté, tak i o matkách či mladých ženách v nesnázích, o kterých teenageři nemají ani ponětí. Pojďte se se mnou podívat, jaké téma si zvolila tentokrát.

Název: Nevinné lži

Název v originále: In Wahrheit wird viel mehr gelogen

Autor: Kerstin Gier
Překlad: Pavla Lutovská
Rok vydání: 2011
Počet stran: 200
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-1511-1

Karolína si prochází těžkým obdobím, ještě jí nebylo třicet a je z ní vdova, protože její manžel byl o mnoho let starší než ona. Díky tomu už za jeho života musela čelit mnoha nepříjemným pohledům i kritice jeho rodiny, o to víc, když se dozví, že její manžel byl zámožný a ona by měla být jeho dědicem. O to zamotanější je situace, že původně chodila s manželovým synem. Tento zapletenec jí dostává do psychických problém, ze kterých se jí snaží dostat její sestra Mimi s manželem Ronym - manželský pár, co se již velmi dlouho snaží o početí potomka. Ti ji donutí začít chodit k terapeutce s tím nejkrkolomnějším jménem. Karolínu tím přívádí nejen zpět do života, ale i do mnoha komických, trapných či nepochopitelných situací, avšak začíná jí to pomáhat. Když se ale na obzoru opět objeví její bývalý - syn zesnulého manžela - Leo, její psychika dostane další ránu. Jak se jí z tohoto pomateného a zašmodrchaného uzlu podaří vymotat, se dozvíte v knize. A určitě se u toho dost nasmějete.

V první řadě chci říct, že kniha je tenká s větší velikostí písma, takže se čte rychle. Pro mě jednohubka - jeden den téměř celá, druhý den pár stránek dočteno. A to jsem na tom s časem špatně, takže super. Kdo zná autorčina díla, tak ví, že nadsázka a ironie jí jde. A to je i tento případ. Situací, kde máte pocit, že puknete smíchy, je tam nespočet. Ať už je téma kniha jakkoliv vážné - kniha jako taková vážná určitě není. Vtip střídá vtip, popis humorných situací a trapností, které se Karolíně stanou. Mě nejvíce utkvěla v paměti scéna z pohřebního ústavu a následky poté až do lékárny, tam jsem nevěděla, zda se dřív smát či brečet.

Mě hlavní postava - tedy Karolína - neskutečně přirostla k srdci a jelikož máme spoustu společných rysů, dost jsem se s ní ztotožnila a myslím, že tohle je ten typ postavy, se kterou se sžije velké množství čtenářů. Navíc je Karolína ohromně inteligentní, ale stydí se za to, protože ostatním připadá divná a tak své vědomosti skrývá, zároveň ale hledá lidi, kteří jí budou brát takovou jaká je - a to chceme přeci všichni. Karolína ukáže mnoho svých tváří - cynickou, ironickou, sarkastickou i třeba bláznivou. A to se mi na tom/ní moc líbí.

I když kniha není úplnou novinkou, je určitě stále aktuální. Jazyk je jednoduchý a nenáročný, krásně plyne, je velmi čtivý, takže stránky ubíhají úplně samy. Takovéhle čtivé knihy mi dělají obrovskou radost a přeji si aby jich bylo více a byly delší, tato má jen 200 stran, bohužel. Je to úžasné oddychové čtení, ale docela mě zklamal konec, který byl vlastně nijaký. Kdo již ode mě nějakou tu recenzi přečetl, tak ví, že u nesériových knih nesnáším, když závěr vyplyne do prázdna a vlastně žádný není, nebo je jen naznačený. Potřebuji ukončení, potřebuji zodpovězení otázek, nemám ráda vlastní domýšlení (i když fantazii mám na hodně dobré úrovni), chci vědět, jak to vymyslel autor, ne já.

To je tedy jediná větší chyba, kterou jsem na knize našla, jinak je dokonalá. Je to prostě úžasná pohodová oddechovka, po které člověk sáhne, když se chce zasmát. V pár případech to sice působí malinko tragikomicky, ale o tom život je - není ani černý, ani bílý. Místy se také objevily informace, že by tato kniha mohla mít pokračování - pokud bude mít, těším se na něj, moc tomu ale nevěřím.

Anotace
Karolína hraje virtuózně na mandolínu, hovoří šesti jazyky a dokáže z hlavy vypočítat odmocninu ze sedmi set čtyřiaosmdesáti. Naprosto ji však ničí, když se musí utkat se svým bývalým přítelem o obrovské dědictví. Pochopitelně, vždyť jí ještě není ani třicet let a právě ovdověla. A to může vyvést z míry i "zázračné dítě". Naštěstí není Karolína ve svých nejčernějších dnech sama; stojí při ní vybraná společnost, mimo jiné i "nejhorší" psychoterapeutka na světě, jistý lékárník, její starostlivá rodina - a vycpaný foxteriér jménem "Číslo dvě stě třiačtyřicet". Ti všichni jí pomáhají začít znovu žít.

zdroj

Moje hodnocení: Knihu doporučuji všemi deseti a věřím, že se vám lehkost a humornost bude líbit. Kdo má jako já rád nadsázku a ironii, bude ve svém živlu. Nevěřím, že by vás příběh zklamal a kdo četl třeba sérii Stříbrná kniha snů nebo Mafie matek, a tím pádem zná autorčiny texty, bude kor ve svém živlu. Ani pro nevelké čtenáře nebude problém se touto knihou prokousat a navíc se i skvěle pobavíte. Těším se na další knihy autorky - 4 hvězdičky.

Čtenářská výzva 2019

Se Čtenářským diářem jsme se už seznámili, kdo ho doma má, tak ví, že součástí je i Čtenářská výzva, kterou pro nás vytváří web Databáze knih (odkaz v Menu). A jelikož témata jsou již známá, na webu jsou, moc lidí o nich neví, protože jsou prozatím jen jako článek, nejsou v rubrice ani na webu ctenarskavyzva.cz. Hlavně tedy pro ty, co diář doma nemají a výzvy se účastní. Tramtadadááááá:

Pokud by se vám to nedařilo přečíst, zde jsou vypsaná:

1.) Kniha, jejíž název je v rozkazovacím způsobu

2.) Kniha, která má lichý počet stran

3.) Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj

4.) Cestopis

5.) Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou

6.) Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc

7.) Kniha, která vás zaujala svou obálkou

8.) Kniha od asijského autora

9.) Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů

10.) Kniha od současné české autorky

11.) Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě

12.) Kniha, která má v názvu slovo kniha

13.) Kniha autora jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno

14.) Kniha o vašem oblíbeném místě, zemi

15.) Kniha od autora, který napsal více než 20 knih

16.) Kniha s oxymórem v názvu

17.) Kniha, jejíž děj se odehrává ve vězení

18.) Kniha, která získala Man-Bookerovu cenu

19.) Zcela nová kniha vydaná v roce 2019

20.) Kniha s černobílou obálkou

Tak co? Už víte, jaké knihy do výzvy zařadíte? Já již začínám plánovat dle seznamu "Chci si přečíst", tak uvidíme. Už nyní však můžete v diskuzi ZDE nejen načerpat inspiraci a plánovat, ale i sami pomoct s výběrem ostatním.

Plníte i vy tuto Čtenářskou výzvu, máte nějakou svou vlastní, či toto jde mimo vás?☺

Vánoce, Vánoce přicházejí a všude je Santa!

Dnes máme první adventní neděli. Všichni to cítíme, Vánoce se blíží, z obchodů na nás čumí Santa, sobi, sáně a podobný nesmysly. Já sama Vánoce miluju, pro tu možnost, obdarovat svoje milované a blízké a být s rodinou ve voňavé a kouzelné atmosféře. Toho si cením nejvíc - okamžiků v kruhu rodiny a lásky, momentů pohody a klidu. Jenže to není tak jednoduché - nevím, proč bychom my Češi měli učit děti, že dárky nosí Santa? Pro nás je kdo Santa? Jakou má tradici? Žádnou.

Santu ze srdce nesnáším, u nás byl odjakživa Ježíšek a Ježíšek se nerovná Santa. Pro informaci a pro ty, kteří lobují za Santu - Santa Claus vznikl zkomolením jména Sanct Nicolaus, tedy Svatý Mikuláš. A pokud je mi známo, u nás chodí Mikuláš 5.12. a ne na Štědrý den. Mikuláš má u nás podobu biskupa, ta se vžila již velmi dávno a obchází s čertem a andělem zhodnotit děti - pro hodné má anděl odměnu, zlobivé si čert může odnést nebo je potrestat. Ale to jsme pořád v období adventu. Štědrý den je vyhrazen Ježíškovi (v období komunismu byly snahy o nahrazení Dědou Mrázem, ale ne úplně se to ujalo), zato dnes si necháváme od USA a Kanady - kde Santa vznikl - brát naší několik staletí zažitou tradici!

Já osobně musím říct, že mě rodiče učili o Ježíškovi, jak nám nosí dárečky, když budeme zlobit, nedonese nic. Psaly jsme mu se sestrou za okno či pod dveře dopisy (žádné mléko ani sušenky!) a prosily ho, aby si ho vzal a naše přáníčka nám splnil. A co dělám každý rok je to, že rodičům děkuji a jsem z celého srdce vděčná, že nám tyto okamžiky připravili. O tom, že žádný Ježíšek není, mě připravili až ve škole a to v cca 10-12 letech, do té doby jsem neměla ponětí. Na Ježíška však věřím v srdci dodnes. Rodiče v noci před Štědrým dnem vždy čekali, až usneme a pak potají strojili stromeček, obývák byl celý Štědrý den zapečetěn a nesmělo se tam a my se sestrou za sklem na dveřích vyhlíželi, zda tam Ježíšek už byl či ne.

Máme to zdokumentované na kameře a vždy mě to dojme, co všechno naši podstoupili "pouze" pro to, aby v nás udrželi víru v něco, co byli vlastně oni sami. Jen pro radost v našich očích a okouzlení ze zázraku. Nechápu rodiče, kteří dětem vše řeknou a tím je připraví o to největší kouzlo Vánoc - o zázrak. Dnes jsme se sestrou obě dospělé a rodičům jsme vděčné, a s přítelem víme, k čemu povedeme naše děti a že nenecháme tuto tradici vyhasnout, pokud to bude jen trochu možné, udržíme zázračné Vánoce, jak nejdéle to půjde.

Rodina je na Vánoce to hlavní, ne kupa drahých dárků. Lidé jsou schopní si půjčovat na luxusní dárky či gurmánské vánoční obžerství - proč? Protože to někdo řekl? Ne! Rodiče mě učili, že pokud na to nemám, nemůžu si to koupit - půjčka není řešení! A když jsem na tom byla finančně mizerně, dárky jsem vyrobila - záložky do knih, překvapení, poukázky na zážitky - cení se nápad, ne cena. A nyní, když mám finance a mohu si dovolit, snažím se rodině vše vynahradit, ale dělám to proto, že cítím, že si to naši zaslouží, ne protože je to tak dané. A vím, že kdybychom neměli pod stromečkem ani jeden dárek, stejně to budou pro mě kouzelné Vánoce, jako každý rok.

Přeji všem krásné těšení se na voňavý čas Vánoční a možná trochu zamyšlení nad tím, co je důležité a co ne,
Vaše Lazy Šárka ♥

Zimní lidé - Jennifer McMahon

Poslední kniha Čtenářské výzvy na rok 2018 a mám splněno, což už asi víte z pátečního článku. A jsem moc ráda, že to byla zrovna tato kniha, co mi výzvu uzavřela, protože lépe jsem si opravdu vybrat nemohla. a ráda se s vámi o dojmy podělím.

Název: Zimní lidé

Název v originále: The WInter People
Autor: Jennifer McMahon
Překlad: Vladimíra Fonfárová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 328
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-7390-261-2

Příběh se odehrává ve více rovinách - jako deník Sáry Harrisonové Sheyové, v současnosti v podání Ruthie a Fawn, kterým se ztratila matka a Katherine, které zemřel nejdříve syn a poté se jí zabil manžel. Nejprve se zdá, že mají pramálo společného, spojuje je však právě Sára a její dům poblíž skály zvané Ďáblův pařát. Sára přišla o tetičku, která jí spoustu věcí naučil a vyprávěla jí o náměsíčnících - mrtvých lidech, které pozůstalí probudili k životu. Bohužel se jí ztratí ze života a nyní žije na stejném místě s manželem a dcerou Gertie, už má za sebou dost špatného, přišla o syna. Životy všech zmíněných se v současnosti propojí právě díky Sářině deníku a realita, se kterou jsou konfrontovány je mnohem horší, než je mohlo vůbec kdy jak napadnout.

V první řadě musím říct, že bylo samo o sobě dost těžké napsat odstavec výše - tedy o čem kniha je, abych náhodou neprozradila nějaký spoiler, nebo více než by bylo zdrávo. A to proto, že zde vše souvisí se vším, deník i současnost na sebe navazují, propojují se a odkazují na sebe. Proto vám nemůžu odkrýt více děje, abych vás navnadila, protože bych spíš prozradila něco, co by mohlo někoho naštvat. Ale možná i proto jsem z knihy tolik nadšená a tolik se mi líbila, protože to vyprávění jde super za sebou, žádné skoky, děj plyne postupně jak má a tím pádem žádné zmatky a žadné přeskakování.

Jazyk mi sedl úplně perfektně, protože se to četlo snadno, žádná složitá souvětí ani výrazy a vše krásně seřazeo a odnačeno - přímá řeč, myšlenky i zážitky, to vše navíc díkybohu bez pravopisných chyb. Kapitoly jsou oddělené a popsané perfektně - oddělení deníku i krásně graficky zpracované, znatelně odděleno vyprávění Ruthie i Katherine. Moc čtivé, skvěle napsané i popisy byly dokonalé a z čeho jsem měla na konci největší radost je to, že veškeré moje otázky byly zodpovězeny, žádné nejasnosti na konec a i když jsem tak trochu tušila, jak to vše bylo a co se stalo, i přesto mě autorka neochudila o moment překvapení tím, jak vše ještě malinko zamotala. Opravdu jsem z toho moc nadšená.

Příběh samotný byl úžasný, čtivý a naprosto ohromující, musím říct, že mě přímo pohltil, běhal mi mráz po zádech, nutilo mě to neustále přemýšlet a nemohla jsem se odtrhnout. Potenciál tématu byl naplno využit, zpracování přímo bravurní. Tuto knihu byla opravdu radost číst. S hrdiny jsem si pomalu okusovala nehty nervozitou a ačkoliv obvykle v MHD dočtu stránku a další nenačínám před výstupem, zde jsem hltala každé slovo a načínala další a další stránky, četla i za chůze.

Autorka je mistryní v navození hrůzy, aniž by k tomu potřebovala silná slova a výrazy či krvavý masakr. Pravá duchařská atmosféra doplněná detailním popisem osob i prostředí je dokonalá. Chytí vás a až do konce nepustí. Jsem moc ráda, že jsem na knihu díky Čtenářské výzvě a těším se moc na další díla této autorky a věřím, že se budu stejně bát a opět mě bude čekat dokonale propracovaný příběh s úžasným nápadem.

Anotace

West Hall ve Vermontu bylo vždy město podivných zmizení a starých legend. Nejzáhadnější z nich je smrt Sary Harrison Shey, která byla v roce 1908 nalezena mrtvá na poli za jejím domem, jen několik měsíců po tragické smrti své dcery.

Nyní, v současnosti, žije devatenáctiletá Ruthie na tomtéž statku se svou matkou Alicí a mladší sestrou. Jednoho rána Ruthie zjistí, že její matka zmizela. Ve snaze najít nějakou stopu prohledává matčinu ložnici a pod podlahou nalézá starý deník Sary Harrison Shey. Ruthie je náhle vtažena do prastarého tajemství a zjistí, že není zdaleka jediná, kdo na tomto statku hledá někoho zmizelého. Ale může být jediná, která tuto stále se opakující historii zastaví.

zdroj

Moje hodnocení: Já nemohu jinak. Kniha mě ovlivnila a pohltila natolik, že si nepamatuji, kdy se toto stalo naposledy. Je to bravurně zvládnutý knižní horor s úžasnou atmosférou zimy (perfektní načasování) a tajemstvím dávných náměsíčníků. Budete se bát, budete si okusovat prsty napětím, budete vše prožívat s hlavními hrdiny a dokud nedočtete, nedá vám to spát. Z tohoto díla jsem opravdu nadšená a jsem moc ráda, že mi kniha neproklouzla. Na takovou nápaditost, propracovanost a dějový spád jsem už dlouho nenarazila a asi jen tak nenarazím. Rozhodně doporučuji a hodnotím samozřejmě plným počtem 5 hvězdiček!

Čtenářský diář 2019

Dnes se podíváme na Čtenářský diář, který už mám sice nějakou chvíli doma, ale ještě jsem se k němu nedostala. Až doteď. Jde stejně jako vloni o diář vydaný knihovnou Jiřího Mahena v Brně a od přibližně června na něj byl objednávkový formulář. Ti, co nemohli či nestihli objednat přes formulář, bylo možné ho získat v soutěži a nebo osobně zakoupit v knihovně. Také na jejich FB stránkách byly v nabídce. Jak je to nyní, to nevím, ale chci Vám ho ukázat, abyste si kdyžtak mohli tento krásný diář objednat na příští rok. A takhle vypadá ten na rok 2019:

Musím říct, že design z minulého roku se mi líbil více, tento má ilustrace jen na přední straně, hřbet a zadní strana jsou jen zelené. Je navíc také o trochu tenčí.

Co mě ale nadchlo je to, že má záložku, jako obsáhlejší kniha nebo denní diáře, takže velké plus oproti roku 2018.

Další věc, která mě naprosto nadchla je výpis přečtených knih, v diáři na letošní rok bylo jen 26 míst na přečtené knihy a to jsem zaplnila k 27.4.2018, zbytek jsem měla nakopírovaný a vlepený, protože nyní jsem na čísle 59. To se změnilo podstatně, protože oproti velkým oknům s 6 knihami na listu tu máme prostou "tabulku", kam si můžeme přehledně zapsat 28 knih na list, tedy celkem 84 knih za rok. Sice nevím, jestli mi to bude úplně stačit, příští rok bych ráda pokořila 100, ale kdyžtak dolepím, v tom mám už praxi ☺

S novým diářem jsem moc spokojená, kromě zmíněných věcí zapracovali i na grafickém zpracování, barevném odlišení víkendů a svátků a celkově se mi vnitřek líbí mnohem více. Grafika na obalu je horší, takže kdyby to šlo, splácla bych oba diáře do jednoho - obal z letošního roku a vnitřek na rok 2019 - bylo by to dokonalé.

Ještě zmíním cenu, pouze za samotný diář zaplatíte 160 Kč, což je super cena. Tato cena by měla být platná i osobně v knihovně Jiřího Mahena v Brně. Při objednání a zaslání poštou zaplatíte navíc 20 Kč balné a 27 Kč poštovné, celkem tedy 207 Kč. A to je pořád skvělá cena, protože za pořádný diář, který však nemusí být dle vašich představ zaplatíte i mnohem víc.

Samozřejmě určitě stojí za zmínku to, že vše je připraveno ve spolupráci s webem Databáze knih, která vymýšlí Čtenářskou výzvu na celý rok, která je součástí diáře. Odkazy máte v Menu v oblíbených, článek o Čtenářské výzvě na rok 2019 vyjde brzy.

Máte ho doma také, nebo používáte jiný typ diáře?

Dvě nevěsty pro císaře - Sigrid-Maria Grössing

Přináším vám po delší době recenzi na knihu faktografickou, zaměřenou na období posledních Habsburků a přesněji dvěma sestrám - Nené a Sisi, z nichž jedna se stala rakouskou císařovnou a druhá zůstala jako odmítnutá nevěsta císaře. Měla jsem jí přečtenou celkem rychle, i když to bylo trochu náročnější čtení. Jdeme se podívat do druhé poloviny 19. století.

Název: Dvě nevěsty pro císaře

Název v originále: Zwei Bräute für einen Kaiser
Autor: Sigrid-Maria Grössing
Překlad: Věra Houbová
Rok vydání: 2002
Počet stran: 224
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 80-249-0109-9

Kniha je mapou celého života Sisi (Alžběty) a Nené (Heleny), kterak vyrůstaly na Possi a jaké měly rodinné poměry. Jejich sourozence i období, kdy se Nené měla stát rakouskou císařovnou. Zčásti je to samozřejmě věnované i dospívání Františka Josefa a situací jeho matky Žofie. Vše se láme ve chvíli, kdy si místo Nené císař volí Sisi, jen na základě její krásy a dětské bezprostřednosti. U Sisi je popisováno nejen její utrpení ve zlaté kleci i sobecké chování a sebestřednost, na druhou stranu Nené obrací svůj smutek na bídu a utrpení ostatních, pomáhá kde se dá a lidé si jí zamilují. Po nějaké době odmítnutá nevěsta nachází svůj protějšek, kterým je Maxmilián Antonín Thurn-Taxis. S ním je Helena šťastná a mají spolu mnoho dětí, bohužel život k ní však není milostivý, ona veškerá úskalí snáší se statečností a silnou vůlí a ani to jí neodradí od toho, pomáhat lidem a ústavům, které dělají dobročinnou akci. Sisi se zatím plácá při cestování, nachází sama sebe a straní se nejen svých prvních dvou dětí, ale i manžela. Oběma přichystal osud mnoho ran, jedna si poradit uměla a nesla svůj kříž statečně, druhá se poddala a nehleděla na ostatní. Jedna zemřela násilnou smrtí, druhá nemocí, po jedné truchlila celá Říše, protože odešla jejich císařovna, po té druhé jen blízké okolí, ale o to více.

Na knihu jsem se těšila a odhodlávala dlouho, protože faktografické knihy mi obvykle trvají dlouho přečíst, tato je však výjimkou, měla jsem jí přelouskanou za 3 dny a nijak moc času mi to nezbralo. Kdybych měla volný den o víkendu, byla by to možná i jednohubka. Styl textu je úžasně čtivý i přes to, že je doslova plný informací. Stíhala jsem vše zpracovávat a neztrácela se v textu. Knížka je celkem drobná a tenká, vypadá nenápadně. Ačkoliv nemám faktografické knihy moc ráda, u této jsem vděčná, že jsem jí nepřeskočila a přečetla si jí.

Oproti jiným publikacím je zde Sisi popsána dle pramenů jako sebestředná osoba se sklony k výstřednostem. Oproti tomu Nené zde autorka vykreslila jako světici, která málokdy myslela na sebe, starala se o ostatní s až přehnanou péčí a celý život pracovala na dobročinnosti. Kontrast je veliký a kde toto vše má kořeny - to nechává autorka na nás, abychom v knize našli sami. Je pravda, že je toto asi jediné komplexní dílo shrnující najednou životy obou sester, a kde se přímo porovnávají jednotlivé aspekty jejich života. Najdete zde od narození jejich chování, popis charakterů a jejich vývoje, činy o které se zasloužily, jejich rodinný život, stárnutí, problémy i jejich konec. Autorka zde vše pokládá na misky vah a kam se která miska převáží je pak jen na nás.

Jediné, co mi dost vadilo (a nevím zda to není vinou překladu) je to, že se v odstavci autorka věnuje několika např. ženským postavám. Následující věta začíná osobním zájmenem "ona", která z nich však už upřesněno není a to je v mnoha případech matoucí. A není to tam žádná výjimka, takže se chce pak více dovtípit, nebo přečíst několikrát. Je to škoda, protože je to naprosto zbytečná komplikace pro čtenáře, stačilo by "onu osobu" nazvat ve větě přímo jménem. Jinak je ale text přehledný a čtivý, není rozhodně náročný až mi místy přišlo, že se čte stejně dobře jako leckterá beletrie.

I přes mnoho a mnoho informací mě kniha moc bavila, neunavovala a postupné odkrývání životů sester mi přišlo příjemné a milé. Toto se mi u faktografické publikace asi ještě nestalo. Podání vlastně od narození do smrti je logické, leckdy u podobných publikací však opomíjené a poté působí zmatečně, to není ale tento případ. Co však mě potěšilo velice je podrobný rodokmen všech rodů, kterých se kniha bezprostředně týká a to je skvělá pomůcka nejen při čtení knihy, ale také v představě toho, kam do historie rody sahají a kde až se s nimi můžeme setkat v jiném kontextu.

Anotace

Podtitul: Sissi a její sestra Nené

Kniha je věnována životu a působení dvou bavorských princezen, jejichž osudy byly spojeny s rakouským císařem a dvorem v druhé polovině 19. století.

Kniha líčí známou historii, okolnosti i výsledek výběru nevěsty pro rakouského císaře Františka Josefa, v létě roku 1853, při oslavě císařových narozenin v Ischlu. Podstaná část životopisné studie popisuje snahu obou sester vyrovnat se a vypořádat s traumatem manželství a císařovým smyslem pro plnění povinností vůči státu v případě Alžběty a s traumatem odmítnutí u odstrčené a nepochopené Heleny. Osudy obou sester a jejich potomků se vyvíjely odlišně, i když měly stejnou zálibu v cestování. Zatímco Alžběta vydávala obrovské sumy na cesty a své radosti a potěšení, byla Nené jako mladá vdova nucena vzít odpovědnost za rodinu a dům Thurn-Taxisů na svá bedra.

zdroj

Moje hodnocení: Skvěle jazykově zvládnutá faktografická kniha, která rozhodně neurazí. Pro ty, kdo toto období mají rádi a zajímají se o život Sisi či Nené je toto dle mého názoru "povinná" publikace, kterou je škoda vynechat. Autorka je v této problematice zběhlá a věnuje se jí již dlouhou dobu, čerpá z věrohodných zdrojů a navíc píše čtivé texty. To se vidí málokdy. Za sebe mohu knihu rozhodně doporučit i pokud chcete s touto tématikou začít, protože vás nejspíš navnadí na další. Doufám, že budete nadšení a spokojení jako já, s radostí tedy hodnotím 4 hvězdičkami (více jsem u faktografické knihy nikdy nedala).

Čtenářská výzva 2018 - hlásím splněno

Musím se pochlubit, včera jsem splnila Čtenářskou výzvu pro rok 2018 na Databázi knih. Zakončení proběhlo knihou Zimní lidé od Jennifer McMahon a musím říct, že jsem čekala, že to zvládnu rychleji. Už v červnu jsem měla více jak polovinu splněnou, ale nastaly komplikace s tím, že v knihovně nebylo k dispozici to, co jsem potřebovala. Sice mám doma ještě napůjčované knihy, co by se mnohdy daly zařadit do některé z kategorií, ale dnešním dnem mám úplně splněno. Kdo by se chtěl podívat, jaké knihy jsem zařadila a třeba se chtěl ještě do konce roku nechat inspirovat, stačí kliknout ZDE.

Jsem ráda, že jsem splnila již druhý rok po sobě a navíc jsem na sebe pyšná, protože zvládnout vše pečlivě zaznamenávat, včetně doby čtení (tzn. zadat k určitému dni rozečtení a den dočtení) byl chvílemi problematický, ale dala jsem to a do konce roku už to dodržím. Navíc díky Čtenářskému diáři bylo vše snazší a ještě jsem si zařídila blok v tvrdých deskách, kam si zaznamenávám také přečtené knihy i s hodnocením a komentářem k ději i čtivosti (podobně jako na DK), jen je nečísluji. Do dalšího bloku pak zaznamenávám jen přečtené knihy a řadím je dle autorů a abecedy, abych měla přehled, co jsem od koho přečetla a nebrala do ruky znovu, když se mi to už jednou třeba nelíbilo.

Každopádně postupně se odtajňovala témata z výzvy na rok 2019, nevím jestli už jsou venku všechna, ale oficiálně na DK ještě nejsou, i tak se ale těším, co si pro nás připravil autor. Jinak mám ještě svou soukromou momentální výzvu a to je přečíst do vánočních prázdnin (do 21.12.2018) ještě 8 knih z knihovny - bohužel některé mají i 500 stran a tak to bude opravdu o fous. Dnes táhnu k vrácení celkem 8 již přečtených nebo již nepotřebných pro čtenářský kroužek :-)

↑ důkazní materiál ↑ :-D

Přeji vám všem krásný pátek, klidný víkend
vaše Lazy Šárka ♥

Čtenářka (Moře inkoustu a zlata 1) -Traci Chee

Na Čtenářku jsem v knihovně narazila náhodou a hrozně se mi líbil obal knihy, navíc jsem o ní slyšela od Bookstagramerek i z mnoha recenzí na blozích a nejvíc docela chválu, proto jsem si řekla, že bude určitě dobrá a stojí za přečtení.

Název: Čtenářka (série Moře inkoustu a zlata 1.)

Název v originále: The Reader

Autor: Traci Chee
Překlad: Veronika Volhejnová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 448
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-3556-7

Sefia se protlouká životem se svou tetou Nin, má toho za sebou dost, otce zavraždili a ona je na útěku, neví ale proč. Jednoho dne jí ale ti samí lidé unesou i Nin a ona zůstává sama, seznamuje se s tím, co má chránit a opatrovat - s knihou. Písmena a čtení jí nic neříká, to je jen pro vyvolené a utajené před všemi ostatními obyčejnými lidmi. Učí se lovit, ochránit se, spí ve stromech a učí se číst pomoctí knihy, zároveň se snaží stopovat ty, kteří jí unesli tetu Nin. Na své cestě narazí na tvrdé muže, jež nesou bednu, na které je stejný znak jako na knize. Sefia je zvědavá a bednu v noci otevře - je v ní němý chlapec plný jizev - bojovník na život a na smrt, jeden z nejlepších. Osvobodí ho a přijme k sobě, přirostou si k srdci a ona mu dá jméno Lučištník. Putují spolu dál, ale ti, co vlastnili Lučistníka jsou jim v patách, i když nejen ti, mezitím po večerech mu Sefia předčítá příběhy z knihy. Shodou okolností se dostanou na Rákosovu loď, o které četli v knize a spojí své příběhy. Ti je odvezou tam, kam potřebují a nechávají to již na nich. Na konci své cesty se setkají s těmi, které hledali, není to však tak, jak to vypadalo a oni opět bojují o život. Zda Sefia Nin najde, to už si musíte přečíst sami.

V první chvíli jsem byla unesená vzhledem a zpracováním knihy, která má nádhernou obálku zdobenou "překvapivě" zlatem. Navíc nevypadá ani nijak moc obsáhle, má necelých 450 stran a to je v pořádku, protože není nijak velká a ani písmo není namaškané na sobě - tudíž textu není tolik. Co mě ale už někde zezačátku překvapilo - je interaktivnost knihy, kde jsou určitě části zamazané nebo se ztrácí. Myslela jsem si, že to udělal někdo přede mnou (byla jsem v metru a tam není nejlepší světlo) a až doma jsem zjistila, že je to natištěné přímo v knize, stejně jako když se text ztrácí. A později zjistíte, proč se to tak stalo a proč to tak je a o to víc to na mě zapůsobilo. A navíc součástí vazby knihy je i tenká záložka, a protože já papírové záložky docela často ztrácím, potěšilo mě to.

Příběh ale od začátku pokulhával, jakoby měl jen jednu nohu. Střídaly se odstavce hodně nudné, méně nudné a trochu napínavé, ale nic, co by mě chytilo a já se nemohla odtrhnout, se nekonalo. Proto mi přečtení trvalo tak dlouho (více jak 14 dnů - i když se na tom podepsala i moje čtecí krize). Jsem ráda, že jsem se těmi nudnějšími částmi prokousala, po polovině a dále už se to docela zlepšilo, ale stala se chyba - moje chyba.

Předpokládala jsem, že je to prostě jenom jedna kniha, nepodívala jsem se pořádně, takže mi v první chvíli nedošlo, že je to první díl ze série, tudíž jsem to považovala za nedokončenou knihu s velmi špatným závěrem. Když mi došlo, že už vyšlo pokračování s názvem Mluvčí, bylo mi jasné proč měla Čtenářka konec nekonec. Navíc když vyšly docela rychle po sobě.

Styl psaní pro mě nebyl úplně špatný, dobře se to četlo, žádné složité věty či souvětí. Text ubíhal, řazené to bylo příjemné, nenahňácané na sebe, přehledné a hezky udělané bylo i dělení kapitol. Co mi malinko vadilo bylo řazení do kapitol a přeskakování z postavy na postavu, občas to bylo nepříjemné a useknuté v napínavé části, kde se pak člověk hůř přeorientoval na příběh někoho jiného. Co bylo ale nádherné, tak zpracování příběhů, které Sefia četla - stránky barevně odlišené, takže jdou na první pohled poznat, sepsané stejně jako celá kniha a plné napětí.

U téhle knihy mám celkově dost rozporuplné pocity, proto nedokážu napsat více konkrétních informací jednoznačně pro nebo proti, protože na každé věci vidím klad i zápor. Asi budu muset počkat na další díl, abych si udělala vyhraněný názor. Na druhý díl se těším, má i vyšší hodnocení, takže to vypadá, že by mohl být mnohem lepší, ale nebudu předbíhat a nechci mít předem velká očekávání - poslední dobou to pak dopadá velmi špatně.

Anotace

Představte si svět, kde je čtení chápáno jako výsada a je povoleno jen hrstce nejmocnějších… Selfia ovládá umění přežít. Poté, co byl její otec zavražděn, ukrývala se totiž společně se svojí tetou Nin v divočině. Naučila se lovit, stopovat a také krást. Když jednoho dne tetu unesou, zůstane sama a začne si klást otázky. Kdo Nin unesl a proč? Souvisí její zmizení s otcovou vraždou a s tím podivným hranatým předmětem, který teta tak pečlivě schovávala? Kniha, kterou však nedokáže přečíst, a záhadný němý chlapec, kterého zachrání před krutým zacházením, se stanou její nadějí. Klíčem k odhalení tajemství jejího světa - a otcovy tragické smrti…

zdroj

Moje hodnocení: V úplném závěru mi došlo, jak je zápletka zatím jednoduchá, takže takový průměr, určitě jsem čekala víc dle ohlasů. Co se mi ale hodně líbilo byla interaktivnost knihy, kde jsou zamazané či vytrácející se části vět - kde se až v druhé polovině knihy dozvíme proč. Člověk má pak pocit, že drží v ruce právě TU KNIHU z příběhu. To mi ale nevynahradilo cca 450 stran ne moc záživného textu. Jelikož si nedovedu udělat názor čistě kladný či čistě záporný, hodnotím 3 hvězdičkami - tedy průměr a to si myslím, že přesně vystihuje mé pocity po dočtení této knihy.

Paříž - Katakomby - Jeremy Bates

Další obsáhlá kniha z knihovny byla na obzoru, ale teď už je za mnou a já jsem na jednu stranu ráda, na druhou mi chybí čtivost té knihy, protože to, co čtu teď, je peklo. Už se těším, až se o dojmy s vámi podělím. Paříž - Katakomby je také druhý díl nenavazující série Nejzajímavější místa světa. Série obsahuje kromě Paříže zatím les Aokigahara neboli les sebevrahů a na to se moc těším. Další díly zatím známy nejsou.

Název: Paříž - Katakomby

Název v originále: The Catacombs
Autor: Jeremy Bates
Překlad: David Sajvera
Rok vydání: 2017
Počet stran: 448
Nakladatelství: XYZ
ISBN: 978-80-7505-766-2

Paříž, město romantiků a také město s velmi záhadným podzemím. Will je zde kvůli práci a také utíká před svou minulostí. Dává se dohromady s Daniel, která ho navnadí na návštěvu katakomb, kde chtějí hledat zmizelou ženu. Její kamarád Pascal totiž v katakombách našel kameru se záznamy, kde neznámá žena utíká velmi vyděšená. Pascal, Daniel a její švagr Rob se chystají podniknout celonoční pouť za hledáním, Will se na poslední chvíli rozhodne k nim přidat a už zezačátku cesty nelituje. Ačkoliv je to náročné, mnoho těsných či nízkých míst a mnoho kilometrů před sebou, je to pro něj okouzlující. Absolutně nečekaně však narazí na něco, co mělo zůstat očím lidí z povrchu navždy utajeno a tím rozeběhnou kola osudu, kde buď získají svět svůj život a nebo zemřou.

V první fázi mě kniha nijak nenadchla, nemohla jsem se začíst, ale to byl problém opravdu jen na začátku. Jakmile jsem se do příběhu dostala, začalo mě to moc bavit. Když však víte, co je to za žánr - horor - pořád čekáte a čekáte a ono nic nepřichází. Cesty katakombami, dialogy hlavních hrdinů o svém soukromí a nicneříkající popisy prostředí se střídají s napínavými pasážemi. Akce začíná až kolem 300. strany a to je docela daleko. Člověk musí sice spoustu věcí pochopit, to je jasné, tady je té omáčky ale opravdu příliš.

Jakmile začíná akce, nedá se od knihy odtrhnout. Autor je opravdu nadaný a umí zaujímavě a čtivě popsat vše, co se děje. Popis postav a jejich emocí je velmi příjemný, nic násilného, prolínají se tam i zážitky z Willovy minulosti a tím nám jsou odkryta další tajemství. Jediné, na co jsem si trochu nemohla zvyknout je členění kapitol - střídají se krátké s dlouhými a také pohled, ze kterého je příběh vyprávěn - chvíli z Willova pohledu, chvíli z Robova pohledu apod. To mnohdy působí lehce zmatečně, kor když kapitola má třeba jen stránku a půl.

Jazykově je kniha skutečně povedená, bez pravopisných chyb, či zmatečného textu. Odsazení přímé řeči i odstavců je skvěle zvládnuté a výborně se to čte. Neztrácíte se v textu, není ho tam ani příliš a autor nechává dost času vše zpracovat, na druhou stranu postupně odkrývá příběh, ale nechává čtenáři čas vše promýšlet a dedukovat. A to se mi líbí, avšak nedovedu si představit, že by někdo dokázal odhadnout kdo či co za tím vším stojí a jaké je konečné rozuzlení - já tedy určitě ne a proto moment překvapení nezklamal a za to jsem moc vděčná.

Z knihy jsem měla po dočtení chvíli dobrý pocit, uspokojující, ale dlouho nevydržel. Nezanechala ve mě nějak silný dojem, proto rozhodně nemám v plánu číst knihu znovu. Je to klasická příjemná kniha, která neurazí, ale na zadek si z ní nesednete. Je to škoda, protože potenciál knihy byl veliký, zvládnutá je však průměrně. Nevím, zda je to vinou i překladu, či i v originále je kniha do dvou třetin bez akce, ale předpokládám, že ano.

Byla bych raději, kdyby byla kniha kratší o úvod a nesmyslné popisy nedůležitých událostí a akce byla rozvedenější, trochu napínavější a dokázala mě více strhnout. Doufám, že Aokigahara bude lepší a povedenější.

Anotace

Zvědavost může rozehrát nebezpečné hry.

Při čtení tohoto zneklidňujícího hororu se čtenářům bude tajit dech, protože autor opět rozehrává děsivý příběh plný napětí, akce a překvapivých zvratů. Tentokrát nás zavádí do Paříže, která bývá spíše symbolem romantiky, od níž má však rozsáhlá podzemní síť katakomb daleko. Pod rušnými ulicemi a kavárnami, kde se přátelé bezstarostně scházejí na kávu, se skrývá labyrint tunelů, místo spočinutí několika milionů mrtvých. Když se hrdinům dostane do rukou videokamera s děsivými záběry zoufalé ženy bloudící tmavými a vlhkými chodbami, skupina kamarádů se vydává do katakomb odhalit tajemství nahrávky - noří se do hlubin města, jeho znepokojivé historie i svého vnitřního světa. Nakolik v něm obstojí a budou se vůbec moci vrátit zpět?

zdroj

Moje hodnocení: Jsem ráda, že jsem si knikhu přečetla, ale znovu se do ní nepustím určitě. Jazykově a zpracováním skvělá, do dvou třetin bez akce jen informace, i když celkem čtivě podané, poté napětí roste a přidává se akce. Zde pak nemůžu nic moc vytýkat, protože zauzlení i rozuzlení je skvěle podané, avšak nezanechá silnější emocionální pocit. Je to trochu škoda, možná jsem čekala malinko více, žánrově má však autor splněno a přes to, co jsem vše přečetla, jsem závěr rozhodně nečekala a vlastně ani samotnou zápletku. Autorova fantazie je fajn. Komplexně je to čtivé a příjemné. Proto hodnotím 4 hvězdičkami.

Moje sbírka čtecích lampiček

Spousta lidí se mě ptá, jaké mám zvyky na čtení a pokud čtu dlouho do noci, jak si svítím, aby mě nebolely oči a podobně. Proto jsem se rozhodla sepsat tento článek, který je ale řazen do mých nákupů, protože všechny lampičky mám z Aliexpressu. Spolu s fotkou a popisem máte u každé lampičky i odkaz na koupi - přímo na předmět, pokud by nefungoval, dejte mi vědět do komentářů a nebo zadejte podobné heslo, jako měl nefunčkní odkaz - stejnou věc většinou prodává nespočet prodejců. Názvů si nevšímejte, musela jsem je nějak nadepsat, protože značky na Ali moc nefungujou :-D

1) Velká modrá s kolíčkem

Tuhle větší krásku jsem si pořídila jako úplně první čtecí lampu. Je na 2 malé knoflíkové baterie a je pevná. Vypínač má nahoře svítící části a je má pevný kolíček, za který je možné si ji přicvaknout na knihu i s tlustšími deskami či většího formátu. Bohužel nevím, zda mám vadný kus, či to dělají všechny, ale občas problikává (tipuji to na špatný kontakt někde). Je z lehkého a docela křehkého plastu, takže si myslím, že je snadné ji rozbít (třeba zalehnout při usnutí u knihy) :-D

Svítivost má tak akorát, aby nebolely oči a zároveň abyste dobře viděli na písmena. Svítí ale celkem špatně do stran, takže je třeba ji často natáčet. Je to LED dioda se žlutým zabarvením, tedy teplé světlo, jak je vidět na fotografii. Já jsem s ní byla spokojená, ale když mi dorazily další, postupně jsem jí odložila a teď jí používám, jen když jinou nemůžu najít.

ODKAZ NA ALIEXPRESS - já platila 2,00 USD (cca 44 Kč)

2) Růžovo-průhledný šneček

Druhá mi dorazila nedlouho po první, je extra ohebná a přišla stočená do šnečka, proto ten název. Má zvláštní kolíček na uchycení, ale drží dobře i na větších knihách. Má kulatou lampu s LED diodou na konci drátku s průhlednou ochranou proti polámání. Je s ní snadná manipulace a svítí bílým silných světlem. Na druhou stranu je to škoda, protože se světlo špatně rozprostírá a je ostře vidět jen přímo osvětlená část, proto je nutné jí neustále natáčet. Je na knoflíkové baterie, které mají ale velkou výdrž, ještě jsem neměnila. Vypínač je ta malá černá tečka uprostřed spodní části a to je velmi nepraktické - je to drobná páčka, kterou jde občas stěží přecvaknout. Jinak ale patří mezi mé oblíbené.

ODKAZ NA ALIEXPRESS - cena 1,27 USD (cca 27,95 Kč)

3) Stříbrná pistolka

Pistolka s velkým kolíčkem i na obsáhlejší knihy je zvláštní, natáčení má na kuličku, která se pohybuje. Vypínač je ta stříbrná špička vzadu. Upřímně se přiznám, že svítivost nemohu posoudit, protože jsem jí ještě nepoužila (má pořád tu folii na bateriích, aby se nevybíjely), ale nepřijde mi praktická. Když ji připnete na knihu, bude svítit po stránce dolů a ne na text, takže většina osvícení jde mimo prostor, kde ho potřebujete nejvíc. Oproti předhcozím je navíc z měkčího a křehčího plastu, nekvalitní zpracování jde vidět na boulích a hrbolech, co jsou všude a občas z ní i trčí nějaký kousek, o který se mi zadrhával polštář při focení. Nevím jak dlouho vydrží, ale je to spíš rezerva, kdyby mi ostatní odešly, ale určitě se nestane mým favoritem.

ODKAZ NA ALIEXPRESS - cena 0,99 USD (cca 21,75 Kč)

4) Modré oko na tenké knihy

Oblíbenec, který ale není domyšlený. Lampička svítí krásně, mám jí moc ráda, navíc je sklápěcí, ne ohýbací, takže nehrozí polámání kabelů při přepravě. Je neskutečně skladná, na dovolenou jsem jí vezla mezi šminkama, je asi 1,5 cm na šřku a 5 cm na délku ve složeném stavu. Baterie má umístěné vzadu, takže je k nim snadný přístup a vypínač je to tenké modré na konci pod bateriemi. Snadno se natočí, krásně svítí a dá se nastavit přesně tak, jak chcete. Jediné, co mě štve, je úchyt na knihu - přijde mi, že je to dělané na časopisy, protože ani jen na deskách pevné vazby to řádně nedrží, hrozí to ulomením (viz fotografie níže). Musím si jí dávat doprostřed knihy na cca 10 stránek a ty mi pak lampička ničí, což je škoda. Je však ideální na to paperbacková vydání (měkkou vazbu), kde se dá navéct právě na desky a pěkně drží. Kdyby bylo uchycení lépe promyšlené, slintala bych blahem :-D

ODKAZ NA ALIEXPRESS - cena 1,20 USD (cca 26,50 Kč)

Baterie (malé knoflíkové) do všech kupuji také na Aliexpressu, protože u nás jsou těžko k dostání a když už je najdu, stojí jedna cca 20 Kč. Odkaz na ně je ZDE, ale stačí napsat typ baterie, co je na ní napsáno a najdete vždy. Jedno balení 10 kusů baterií pak vychází kolem 20 Kč (takže za cenu jedné v ČR jich máte 10, ale čekáte na ně). Výdrž hodnotím velmi dobře, protože jsem je ještě nepotřebovala měnit, tyhle mám do zásoby.

Odkud máte vy čtecí lampičky? Používáte je vůbec, nebo teď v zimních měsících svítíte na čtení jinak?