Spánek - Haruki Murakami

Potřebovala jsem do výzvy na rok 2019 nějakého asijského autora, a i když výčet by seděl i třeba na Dmitry Glukhovskiho s Metrem nebo i japonskou a čínskou poezii, chtěla jsem se ponořit do opěvovaného Murakamiho. Vybrala jsem si kratší povídku, abych pronikla do jeho tvorby a dle toho se pak rozhodla, zda si přečíst třeba Kafku na pobřeží nebo Norské dřevo.

Název: Spánek

Název v originále: 眠り (Nemuri)
Autor: Haruki Murakami
Překlad: Tomáš Jurkovič
Rok vydání: 2013
Počet stran: 80
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1536-4

Žena v domácnosti už kdysi trpěla nespavostí, její problém se však vyřešil sám. Jak se však píše na začátku knihy - nespala již 17 dnů, tedy její nespavost se vrátila. Důvod je velmi zvláštní a způsobila ho noční můra. Od té chvíle nemůže usnout a pouští se znovu a znovu do četby knihy Anna Karenina, kterou chápe čím dál hlouběji. Přizpůsobuje tomu i zbytek svého života - nákupy, zařizování, starost o domácnost a navíc jí stoupá i potřeba vybití energie při plavání - místo půl hodiny plave hodinu a nestačí jí to. V noci si čte, nebo tráví čas venku, ať už procházkou nebo projížďkou autem. Rodina nemá o ničem ponětí, protože tvrdě spí - manžel i syn. A nic z jejích nočních aktivit je neprobudí. Sama se snaží najít řešení své nespavosti a to jí otevře cestu do nitra sebe. Pochopí hlubší podstatu své bytosti a přitom stále bádá nad záhadou, proč není vůbec unavená. Ale i tato situace ji přivede do problémů, které by jí ani ve snu nenapadly.

První věc je rozsah knihy, jak můžete vidět v bibliografických údajích - jedná se o pouhých 80 stran, z toho je mnoho stran zabráno ilustracemi. To samo o sobě nedává moc prostoru pro rozvinutí děje, takže je to vše dost jednoduché. Vyprávění této ženy je velice jednoduché, popisy spíš strohé a jak říkám, žádné velké rozvíjení děje se nekonalo. Prostá zápletka, kterou není možné úplně rozklíčovat.

Vyloženě mě však štvalo přechylování názvu knihy, která hraje v příběhu velmi důležitou roli - Anna Karenina. Už i ve škole jsme se učili, že tak se kniha jmenuje. Zde je však název knihy podán jako "Anna Kareninová" a to mi nešlo ani trochu přes pusu. Přípona "-ová" zde je výrazně rušivý element a je jasné, že toto je velká chyba překladu, protože u nás je oficiální název skutečně Anna Karenina.

A když zmiňuji jméno knihy, ráda bych také upozornila na to, že je to jedno z pár jmen, které se v knize objeví. Kromě názvu knihy a postav z ní je uvedeno jen jméno jednoho města. Hlavní postavy příběhu však jména nemají. Žena v domácnosti, její manžel, její syn a její tchýně - avšak žádná jména. V jednu chvíli se tam dokonce rozebírá spor s tchýní a boj o jméno jejich syna. Ani tady však žádné konkrétní uvedené jméno nenajdete. To je samo o sobě hodně zvláštní, během čtení to ale nijak nepocítíte. Uvědomila jsem si to až po dočtení.

Ilustrace, za které vděčíme ilustrátorce Kat Menschik, jsou naprosto úžasné a některé až dech beroucí. Opravdu dávají knize úplně nový rozměr. Grafická stránka knihy celkově je dobře propracovaná, vše spolu ladí a to se mi moc líbí.

Když se však dostaneme k jádru a tudíž k samotnému příběhu, neměla jsem asi šťastnou ruku. Nijak moc mě to nebavilo, byl to vlastně výčet prací a situací ženy v jedné domácnosti. Její pocity a uvědomění si. Nic víc. Kromě zamyšlení nad organizací vlastního volného času mi to nedalo žádný hlubší smysl. Chybí tomu ucelenost a co je vyloženě pro mě průšvih - naprosto otevřený konec, který mi ve smyslu příběhu nedával vůbec žádný smysl. Prostě čtete, jste napnutí, co bude dál a najednou KONEC. Prostě příběh končí, další stránku to nemá.

Anotace

"Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát," tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe,...

zdroj

Moje hodnocení: Příběh průměrný, nijak mě nezaujal ani neznechutil. Jako první kniha od autora to nebyla asi dobrá volba a nemám sebemenší chuť se pustit do dalších jeho děl. Neměla jsem šťastnou ruku, bohužel. Hlubší smysl jsem neobjevila, ale k zamyšlení mě donutila, to popřít nemohu. Ani přesto však jiné hodnocení než "průměr" ode mě příběh nezíská. A z toho důvodu nemohu hodnotit jinak než 3 hvězdičkami - prostě střed, protože úplně k ničemu to asi nebylo. Možná jsem to jen nepochopila tak, jak autor zamýšlel. Navíc tomu prostě něco důležitého chybí, ale neumím říct co přesně.