Holčička, která odmítala vyrůst - Isabelle Caro

Pokračovala jsem v tématu násilí a nátlaku a přečetla si knihu, která zezačátku vůbc nevypadala, že by se toho týkala. Brzy jsem však pochopila, že zde jde opět o úplně jiný typ týrání, které vedlo ke zničení lidského života. Jak? To si přečtete níž.

Název: Holčička, která odmítala vyrůst

Název v originále: Petite fille qui ne
voulait pas grossir: Ma bataille contre l'anorexie

Autor: Isabelle Caro
Překlad: Jiří Žák
Rok vydání: 2011
Počet stran: 236
Nakladatelství: XYZ
ISBN: 978-80-7388-573-1

Isabelle začíná svůů životní příběh tím, že převypravuje život své matky, dle toho, co si pamatuje z jejího vyprávění. Když se dostane na řadu i ona, aby se podělila o své vzpomínky z útlého dětství, není to nic příjemného. Matka jí zamyká doma a odmítá jí pouštět vůbec ven na čerstvý vzduch, protože se bojí, že by holčička začala růst. Kupuje jí malé oblečení i boty, aby sama v sobě vyvolala pocit, že Isabelle je pořád malinká holčička. Otec s nimi moc nežije a když se občas doma vyskytne, nepůsobí ani jako výchovný prvek ani jako osvoboditel z jejího vězení. Jak roste, přilne k houslím a chce být virtuózkou. Její sen se jí však ne a ne splnit a tak se vrhne na herectví, kde se jí daří. Její neustálý boj s váhou je však tou největší překážkou k jakémukoliv splněnému snu. Posledních několik let tráví po nemocnicích, kde se jí snaží pomoct, ona však odmítá, i když cítí, že je to nutné. Snaží se však povědomí o své nemoci šířit dál a doufá, že tím pomůže jiným nemocným či ostatním, aby se anorexie vyvarovali. Je to smutné, ale Isabelle nakonec svůj boj prohrála, knihu však stihla dokončit a je tam vše až téměř do konce.

V první chvíli po začtení má člověk pocit, že čte nějaký vesnický román zaměřený na psychiku, pak mi ale došlo, že ne. Jde o střípky minulosti skutečného člověka, ve kterém jeho matka vypěstovala nemoc tak hroznou, že to Isabelle stálo život. Je sice krásné, že na konci oběma rodičům odpouští, ale nemyslím si, že by to stačilo. Že byla její maminka také psychicky nemocná je sice pravděpodobné, ale to nic moc nemění na tom, jak dopadla její dcera. Musím říct, že po dočtení na mě ležela (obrazně řečeno) veškerá tíhá světa, ten tlak na hrudi jsem už dlouho necítila. Bylo mi z toho úzko a chtělo se mi plakat nad zmařeným životem.

Po tom, co si člověk uvědomí, že je to vyprávění života autora, najednou jako by člověk přestal sledovat, zda je věta správně napsaná, zda jazykově sedí, není v ní chyba, či není špatně slovosled. Tyhle věci jdou stranou a musím říct, že mě tedy překvapila čtivost textu. I přes tu psychickou tíhu, kterou si nesete celou knihou od chvíle, kdy pochopíte, kam příběh bude směřovat. Je to smutné, depresivní, ale příběh vás strhne. I přes veškerou snahu o nadhled, zde se minepodařilo se povznést a prostě číst. Musela jsem to rychle dočíst a tak jsem knize věnovala každou svou volnou chvilku, proto jsem měla dočteno za 2 dny.

Osud autorky mě mrzí, ale oceňuji její odvahu na konci. Ilustrační obrázek totiž není ilustrační, je na něm skutečně autorka, ve svém nejhorším stavu, tělo vypadající jako z koncentračního tábora. Zde je krásně ukázáno, jak nespolupracuje mozek a tělo dohromady - tělo vidí jiný obrázek než osoba zvenku. A samozřejmě chápu, že spousta věcí je upravených, hlavně jména zúčastněných osob, pro ochranu nejen jejich, ale i Isabellinu.

Fyzická podoba knihy je obyčejná, je to měkká vazba s lesklou obálkou, hřbet je pevně zpracovaný, takže je odolnější vůči rozlámání. Kniha není obsáhlá textově, ale je tištěná na hrubém papíře s příjemným řádkováním i velikostí písma, takto mi sedla úplně dokonale. I v tomto ohledu je kniha úžasná a je jen toto jediné vydání, třeba se však jednou kniha dočká ještě lepšího zpracování a vyjde nové vydání. Prozatím je toto jediné.

Anotace

Její fotky obletěly celý svět, aby pomohly v boji s mentální anorexií. Isabelle Caro - modelka trpící touto nemocí pózovala na šokujících fotografiích Oliviera Toscaniho. Rozhodla se světu ukázat své tělo. Vyhublé až na kost, nahé… Její odvaha odhalit se rozdělila svět. Někteří ji i celou kampaň proti poruše příjmu potravy ocenili, jiní fotografie šmahem odsoudili a kampaň označili za příliš krutou. Nakonec se rozhodla svůj příběh sepsat. Příběh, kam až tato nemoc může zajít. Dva roky po jejím vydání modelka Isabelle Caro svůj boj prohrála. Zemřela ve věku 28 let.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha je naprosto úžasná, krásně čtivá, jednoduchá na čtení jazykově, horší je to s psychickou stránkou, ta je velmi silná. Nebudete se moci odtrhnout, příběh vás pohltí, budete kroutit hlavou nad spoustou věcí a mnoho dalších věcí vám uvízne v paměti natolik, že si na ně bez problémů vzpomenete i po delší době. Pokud se někomu dostane kniha do ruky, neměl by váhat a určitě by sí jí měl přečíst. Není to kniha, ke které se budete rádi vracet - jednou stačí, ale věřte mi, že na ní nezapomenete. Proto jí rozhodně doporučuji, počítejte však s variantou, že vás kniha rozloží na depresivní atomy. A to je ten typ otisku, který po dočtení očekáváte - že nezapomenete za týden, o čem to bylo. Hodnotím plným počtem a každá z těch hvězdiček je naprosto zasloužená.