Čtenářské statistiky za rok 2019

Článek měl původně vyjít mnohem dříve, ale kvůli problémům s Blog.cz a mým přechodem na tuto platformu musel článek bohužel malinko počkat. Každopádně doufám, že i tak vám statistiky přijdou vhod například k inspiraci na letošní četbu. 

Obvykle to nedělám, ale nechala jsem se inspirovat a vytvořila si své čtecí statistiky za rok 2019. Já sice většinu těchto informací k dispozici mám, protože si vše (včetně počtu stran) zapisuji do svého čtecího diáře. Ale přeci jen to má své kouzlo, si takto zavzpomínat na knihy, které mne loňským rokem provázely a ovlivňovaly. Mám několik kategorií a ke každé krátký komentář, snad se vám to bude líbit. Bude se jednat o knihy, které jsem přečetla, ne o knihy, které byly v roce 2019 vydané. A jen jedna poznámka ještě - je jen jedna kniha, kterou jsem za rok 2019 nepřečetla - Boss Babiš od Jaroslava Kmenty. Nebudu ji tedy nijak hodnotit.

1) Počet přečtených knih

Za rok 2019 jsem přečetla 76 knih. Předsevzetím pro mě bylo se nejvíce přiblížit ke stovce. Vzhledem k tomu, co jsem vše za loňský rok zvládla - dokončit rekonstrukci, přestěhovat se koncem listopadu a ještě nám připravit krásné Vánoce. Do toho pracovat na 1 a půl úvazku. Myslím, že je to úctyhodné číslo a i když se ho budu snažit letos překonat, nestydím se a i tak jsem na to hrdá.

2) Počet přečtených stran

Celkem to je 19.645 stran. Škoda, ještě jedna kniha a mohla jsem přesáhnout 20 tisíc stran. Nedá se nic dělat, letos to doženu. V průměru je to tedy 258,5 stran na jednu přečtenou knihu. Není to sice moc, ale při těchto myšlenkových pochodech si vždy vzpomenu na Zdenu Frýbovou a její knihu Falešní hráči - má 287 stran, ale takového formátování, že to vydalo pomalu na To od Kinga. Absence okrajů a řádkování z knihy dělala těžké sousto, které však za to stálo. Proto už nesoudím knihu dle počtu stran či její útlosti - někdy totiž i knihy klamou tělem.

3) Počet knih půjčených v knihovně

Za loňský rok jsem si půjčila v knihovně 42 svazků. Některé jsem sice hodně prodlužovala, ale všechny jsem je přečetla. Nestalo se mi (jako rok předtím), že jsem se k některé nedostala a pak už na ní byla rezervace, tudíž jsem ji nestihla přečíst. Z těchto 42 knih jsem si pouze 4 pořídila i do své sbírky. Jednalo se o Naslouchače a Faju a poté Warcross a Wildcard. Žádná jiná mi za to nestála a tak jsem ráda, že jsem ušetřila. Za 60 Kč na rok 38 knih. Děkuji tomuto systému a knihovnám obecně, je to vždy úžasný zážitek.

4) Nejlepší kniha roku 2019

Po předchozím bodu vám možná už bude jasné, co byla ta nejlepší kniha loňského roku. Ano je to Naslouchač od Petry Stehlíkové. Faja jí dýchá na krk, ale musím říct, že první díl se mi líbil o trochu více. Přeci jen to seznámení s novým prostředím je tak nádherně napsané, že jsem z toho byla odvařená. Mou recenzi na knihu najdete ZDE . Pokud jste ji ještě nečetli, vzhůru do toho. Byla jsem absolutně mimo cílovou skupinu - nečetla jsem nijak moc české autory, nečetla jsem fantasy ani scifi a nebyl to ani můj oblíbený žánr. Ale shodou náhod se mi Naslouchač dostal do rukou a totálně mě na několik dnů odrovnal, Faja následně také. Doporučuji vždy a všem, litovat určitě nebudete.

5) Nejsmutnější kniha roku 2019

Zde bohužel neumím vybrat jen jednu. Zatímco u Naslouchače šlo o to, že tato kniha byla opravdu nejlepší o hlavu a prsa. Tady jsou všechny nastejno, a proto je vyjmenuji všechny v pořadí, jak jsem je četla.

Srdceboly - Simona Monyová - domácí násilí na ženě (recenze)

Ženu ani květinou ... - Simona Monyová - domácí násilí, týrání (recenze)

Naprostý cizinec - Kay Schubach - domácí násilí a týrání (recenze)

Dítě zvané "To" - Dave Pelzer - autobiografie a týrání dítěte (recenze)

Kolotoč strachu - Jan Vavřík - dívka zneužívaná otcem a následně partnerem (recenze)

Holčička, která odmítala vyrůst - Isabelle Caro - anorexie (recenze)

Modlitba za Černobyl - Světlana Alexandrovna Alexijevič - o následcích jaderné katastrofy (recenze)

Mami, kdy už konečně umřeš- Martina Rosenberg - matka s demencí (recenze)

Pět dní - Julie Lawson Timmer - nemocná žena se rozhodne o dobrovolný odchod ze života (recenze)

Houbařka - Viktorie Hanišová - příběh zakřiknuté dívky, kdy se dozvíme, kde má problém kořeny (recenze)
Anežka - Viktorie Hanišová - adoptovaná problémová dcera (recenze)

Simona Monyová - Jiřina Veselá - vzpomínání na poslední dny Simony Monyové (recenze)

Já vím, že je jich opravdu mnoho, ale každá z nich si to zaslouží. Kdybych měla vypíchnout jednu dle skutečné události, je to asi Kolotoč strachu, protože to bylo i strhujícně napsané a podané, potom také samozřejmě jak knihu od Simony Monyové, tak i tu o ní od Jiřiny Veselé - posmrtné vzpomínání.

Z knih smyšlených bych určitě vybrala Houbařku, protože ta je dokonalá. Pohltila mne a já se neskutečně sžila se Sisi i s její situací. A stejně jako jí mě to trhalo uvnitř na kusy. Anežka je jen trochu horší, ale také velmi silný příběh.

Za přečtení ale stojí úplně všechny.

6) Nejhorší kniha roku 2019

Nebudete mi věřit, ale i zde byl výběr složitý. Mám totiž 3 knihy, které jsem hodnotila 4 a méně hvězdičkami. Jenže se mi ani jednu nechce vybrat jako tu nejhorší, proto zde vypíšu všechny a opět v pořadí, jak jsem je četla za sebou.

Každé řešení má svůj problém - Kerstin Gier (recenze)

Christiane F. - Můj druhý život - Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic (recenze)

Spánek - Haruki Murakami (recenze)

Doplavat domů - Deborah Levy (recenze)

Největší zklamání pro mě asi byla kniha Můj druhý život. Jde o příběh následující po My děti ze stanice ZOO. Čekala jsem, že Christiane svůj život zvládla a chopila se druhé šance. To se však nestalo a stejně jako česká Katka (od Heleny Třeštíkové) nedopadla vůbec dobře.

Spánek od Murakamiho jsem možná prostě jen nepochopila, neb jsem netušila, co tím chtěl autor říct. A to mne mrzí. Stejně tak Doplavat domů bylo dílo, které mi nesedlo, bylo chaotické a celkově takové zmatečné. Vypovídací hodnota pro mě skoro nulová.

A první kniha - Každé řešení má svůj problém - jedna ze starších knih od autorky série Drahokamy. Asi nejnudnější ze všech jejích knih, každý však nějak začíná a její nové počiny jsou boží. Ať už mluvím právě o Drahokamech nebo sérii Stříbrná kniha snů. Věřte mi, ona psát prostě umí.

7) Nejděsivější kniha roku 2019

Moc hororů jsem si tento rok neužila, spíš thrillery a detektivky. Ale jedna rozhodně vyčuhuje hodně dopředu a je to kniha Duch domu Ashburnů od Darcy Coates (recenze). Ačkoliv je kniha moc přitažená za vlasy, naskakovala mi husí kůže po celém těle a nemohla jsem od poloviny knihu číst za tmy (což se v červenci docela dalo). Závěr mne pak úplně odrovnal i potěšil, protože se autorce podařilo nacpat dojetí i děs a hrůzu do jednoho. Moc se letos těším na její Tajemství sídla Craven Manor, které mne čeká v pořadí v mé knihovničce.


A abych neošidila ani mistra hororu, tak zmíním jeho Řbitov zviřátek (recenze). Chtěla jsem se podívat na film, ale vyměkla jsem, asi bych to nedala. Tak jsem se rozhodla si nové vydání koupit a přečíst. Nelituji vůbec, bála jsem se úplně neskutečně, ale něco málo tomu na závěr chybělo. A závěr mne také nijak moc nepotěšil. Proto je až na druhém místě.

8) Kniha s největším počtem stran

Nejobsáhlejší knihou dle počtu stran bylo Impérium (recenze) od Romana Bureše. A díkybohu za to, protože tento závěrečný díl trilogie byl naprosto a bezkonkurečně nejlepším závěrečným dílem jakékoliv série, který jsem kdy četla a přemýšlím, že bych si ho pořídila. Jen tento třetí, bohatě to totiž stačí.

9) Kniha s nejmenším počtem stran

Když pominu nedočtenou knihu na závěru roku, stává se tímto výběrem kniha Spáčka a vřeteno (recenze) od Neila Gaimana. Byl to skutečně zážitek, takový retelling na Šípkovou Růženku a Sněhurku, kde hrdinou je královna a nikdo nemá žádná jména. Protože jména jsou v této knize zbytečná. Navíc ty nádherné ilustrace příběh dokonale dokreslují. Méně textu, hodně ilustrací a hlavně ta atmosféra, co z příběhu dýchne. Krása.

10) Skvělé knihy, která nikam jinam nezapadly

Poslední skupinu jsem vytvořila proto, abych zmínila knihy, které se mi moc líbily, ale nebyly ani nejlepší, ani nejsmutnější, ani nejtenčí, nejtlustší. Prostě mě dostaly svým příběhem a já si je občas připomínám a díky nim porovnávám. Jde mi především o tři knihy Neala Shustermana - Bez šance (recenze), Smrtka (recenze) a Nimbus (recenze). Autor je úžasný vypravěč a libuje si ve zvratech i poutavých popisech. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a pevně doufám, že vyjde ještě letos. S knihou Bez šance je to horší, protože je to jen první díl a další bohužel v českém jazyce nevyjdou. Což je hrozná škoda a nepomohlo ani se ozývat, dostat do povědomí lidí či psát do nakladatelství.

Za zmínku v poslední řadě určitě ještě stojí kuchařky a knihy o životním stylu, které mne ovlivňovaly prakticky celou druhou polovinu roku 2019. Jde o knihy Petra Havlíčka a Petry Lamschové - Jídlo jako životní styl a Hezky česky, hravě a zdravě! A v závěru roku mne neskutečně moc ovlivnily knihy Ivany Stenzlové - Dej tělu šanci k přirozené rovnováze, štíhlosti a zdraví a také kniha Šance pro ženu 40+. I když k tomuto věku mám ještě daleko, vařím skvělé a chutné recepty a osvojila jsem si mnoho z přípravy pokrmů. A o to se tu s vámi mám vlastně v plánu dělit.




To by byly statistiky za tento rok. Bylo velmi příjemné se ohlédnout za mým čtenářským rokem 2019, zavzpomínat na některé knihy a zároveň si vybavit silné zážitky při čtení těch poutavých a zajímavých. Pokud budete chtít, můžete mi na tyto body odpovědět v komentářích, ráda se nechám inspirovat. Všude jsou přiložené mé recenze, stačí kliknout a dozvíte se o dané knize více. Někdy možná úplně všechno, co by vás mohlo zajímat. Spoilery nejsou součástí mých recenzí, takže buďte v klidu.

Mějte se krásně a užívejte zimních / jarních dní v roce 2020 😉