Spáčka a vřeteno - Neil Gaiman

Trochu jinak zpracovaná pohádka o Šípkové Růžence s na pohled nádhernými ilustracemi Chrise Riddella. Zde se bohužel nesetkáte s mou klasickou recenzí, na kterou jste zvyklí, ale vynechám část shrnutí obsahu. U knihy malého rozsahu je prakticky nemožné bez spoilerů převyprávět, co se tam dělo. Co budu moct, odhalím v samotném textu recenze, bude i tak ale o dost kratší.

Název: Spáčka a vřeteno

Název v originále: The Sleeper and The Spindle
Autor: Neal Gaiman
Překlad: Viktor Janiš
Rok vydání: 2015
Počet stran: 72
Nakladatelství: Albatros
ISBN: 978-80-00-04099-8

Daleko za horami v sousedním království se začíná šířit kletba, i když v růžemi zarostlém hradu už 80 let spí kráska, kletba se začala tak prudce šířit až teď. Ohrožuje království mladé královny, která se sice chystá na svatbu, ale ihned se vydává na výpravu pouze s trpaslíky. Chce zachránit především lid ve svém království před stálým spánkem, který sama zažila na vlastní kůži.

Bezejmenná pohádka - nikdo nemá jméno, ani královna, ani trpaslíci, lidé, nikdo v královstvích. Lépe řečeno oni jména mají, ale nejsou v knize vyřčena, důvod neznámý. To mě vadilo asi nejvíce, protože ke konci už to bylo několik trpaslíků, dívka, žena, královna - prostě mnoho ženských postav a ztrácela jsem se. Netuším tedy, zda je kniha určená opravdu primárně pro děti a mladší čtenáře (v knihovně je zařazena do dětského oddělení), ale oficiálně je to pouze pohádka. Původně jsem si knihu půjčila, že si jí budeme číst ve škole s dětmi, ale ustoupila jsem od toho. Pohádka, kde je smíchaná Sněhurka, Šípková Růženka a i pár dalších prvků z jiných pohádek, jim udělá v hlavě takový guláš, že už bych do konce pololetí nedělala nic jiného, než vysvětlovala. Možná s těmi staršími to zkusíme.

Jsou tam ale také věci, kterých si podle mě všimnou jen dospělí. Například feminismus docela silně prostupuje celým příběhem - královna jde zachránit princeznu, snoubence nechá doma, cestuje s trpaslíky (poovičními muži), kteří ji na slovo poslouchali, a prostředí doplněné bezbrannými spícími muži po cestě. Další věc, které si nejde nevšimnout je dělenost příběhu, kdy se s postavami skáče z pole do hradu a zpátky (přehnaně řečeno), není to plynulé a hladce jemné, jako pohádky bývají. Třešničkou na dortu pro děti pak musí být spící "zombie", které zlá čarodějnice ovládá. To už by naše malé dětičky asi nedaly.

Já sama nejsem z knihy zklamaná, mě se docela líbila i přes ty textové a dějové nedostatky, protože se četla velmi dobře, stačila mi k tomu půl hodinka času. Jazykově je to hezké, jako bývají díla Neala Gaimana. Navíc je celá kniha doplněna nádhernými ilustracemi, které mnohdy zabírají i celou dvoustranu. Připomíná mi to rytiny. I obálka je moc hezky zpracovaná, vypadá černobílé, ale je doplněná jemnými tóny béžové či hnědé. Rozsah 72 stran vypadá obsáhle, ale většinu místa opravdu zabírají kresby, takže samotného textu je pomálu. Někde však kresby předstihují příběh.

Osobně mám ale určitě raději klasický výklad pohádek a můj úplně nejoblíbenější jsou české Erbenovy a pohádky Boženy Němcové. Ze zahraničních pro starší mám moc ráda pohádky bratří Grimmů. Tohle je něco mezi a nevím úplně jak si to v hlavě sama srovnat.

Anotace
Královnině zemi bylo ono království vzdušnou čarou nejblíže, ale přes horský hřbet, který sloužil jako hranice mezi těmito dvěma královstvími, nedokázaly přelétnout ani vrány. Možná si myslíte, že ten příběh znáte. Vystupuje v něm mladá královna, která se má vdávat. Dále pár dobrých, statečných, houževnatých trpaslíků, hrad zarostlý trním a princezna, kterou čarodějnice proklela, aby spala navěky. Jenže tady nikdo nečeká, až se objeví šlechetný princ na věrném oři. Tahle pohádka se spřádá z nití černé magie, která se kroutí a stáčí a pableskuje a září. Královna by si snad mohla vysloužit hrdinské ostruhy, pokud princezna potřebuje zachránit.

zdroj

Úryvek

"To čarodějnice!" odpověděl opilec.

"Zlá víla sudička," opravil ho chlap s odulými tvářemi.

"Já slyšela, že to byla kouzelnice," vložila se do řeči číšnice.

"Ať už je to jak chce," dodal opilec, "nepozvali ji na oslavu princeznina narození."

"Láry fáry," ozval se dráteník. "Ta by princeznu proklela, i kdyby ji bývali pozvali.

Patří k těm lesním čarodějkám, vytlačeným na okraj před tisícem let, a k tomu má

duši černou jako uhel. Po narození té holčičky na ni seslala kletbu, že až jí bude osmnáct, píchne se do prstu a navěky usne."

Chlap s odulými tvářemi si otřel čelo. Potil se, i když nebylo teplo. "Já jsem zas

slyšel, že měla zemřít, ale jiná víla sudička, tentokrát dobrá, ten kouzelný rozsudek

smrti zmírnila na spánek. Kouzelný spánek," dodal.

"Takže…" řekl opilec. "Píchla se něčím do prstu. A usnula. A ostatní lidé v hradu -

hradní pán a paní, řezník, pekař, dojička, komorná - všichni usnuli jako ona. Od té

doby, co zavřeli oči, nikdo z nich nezestárl ani o den."

"A rostly tam růže," ozvala se číšnice. "Kvetly všude kolem hradu. A les houstl

a houstl, až byl úplně neproniknutelným. To bylo tak… před sto lety?"

"Před šedesáti. Možná osmdesáti," pronesla žena, která do té doby mlčela. "Vím to,

protože moje teta Leticie si pamatovala, že se to stalo za jejího dětství, a nebylo jí víc

než sedmdesát, když zemřela na úplavici, a to bylo teprve před pěti roky koncem léta."

"A chrabří muži," pokračovala číšnice, "a říká se, že i chrabré ženy, se pokoušeli dostat do Acairského lesa, do hradu v jeho nitru, aby vzbudili princeznu a s ní

i všechny spáče, ale všichni tito hrdinové přišli o život v lese, zavraždili je bandité

nebo skončili nabodnutí na trny růžových keřů lemujících hrad -"

tyle="text-align:left">"Vzbudit? Jak?" zeptal se středně velký trpaslík, jenž stále v dlani svíral kámen

a který vždy myslel na to nejpodstatnější.

"Obvyklou metodou," odpověděla číšnice a zapýřila se. "Nebo aspoň tak se to

vypráví."

"Jasně," řekl nejvyšší trpaslík, který byl rovněž bezvousý. "Takže vychrstnout na

obličej džber studené vody a zařvat: ,Vstávat! Vstávat!'?"

"Políbit," opravil ho opilec. "Ale tak blízko se nikdo nikdy nedostal. Zkouší to už

víc než šedesát let. Říká se, že ta čarodějnice -"

"Víla," ozval se tlusťoch.

"Kouzelnice," opravila ho číšnice.

"To máte jedno," skočil jim do řeči opilec. "Zkrátka že ta ženská tam pořád

ještě je. To se vypráví. Jestli se dostanete tak blízko, jestli se proderete růžemi,

bude tam na vás čekat. Je stará jak Metuzalém, zlá jako had, zosobněná

zloba, magie a smrt."

Moje hodnocení: Myslela jsem si, že v ruce držím dětskou knížku, ale nemyslím si, že by byla vhodná především pro děti. Ocení ji určitě spíš vyspělejší čtenáři, kterým dojde i pozadí a decentně skryté významy. Nemyslím si, ale že by byla pohádka špatná, jen je velmi zvláštní. Netuším, zda budu mít chuť si ji přečíst znovu, ale je to originální zpracování klasických pohádek, které zná od mala snad každý. Jak vidíte, recenze je docela rozporuplná a chvilkama mám pocit, že si i trochu protiřečím. Je to tím, že nevím, jak se k tomuto dílu postavit, protože záleží zde hodně na úhlu pohledu a s čím to srovnáváte. Řekla bych, že pokud nevíte, prostě si to přečtěte a uvidíte sami, těch pár stránek máte přečtených hned. Já hodnotím 4 hvězdičkami za originalitu a hlavně za ty ilustrace, ty jsou prostě boží.