Naslouchač - Petra Stehlíková

Po dlouhé době otálení se mi do ruky dostala konečně fantasy kniha Naslouchač od české autorky Petry Stehlíkové. První díl ze série, která má nyní dva díly (Faja je ten druhý) a letos má vyjít třetí. Na české autory jsem na jeden čas zanevřela, ale třeba Martin Bečan a jeho Kaziměsti mi otevřeli cestu zpět a já znovu dávám šanci české fantasy literatuře.

Název: Naslouchač

Autor: Petra Stehlíková
Rok vydání: 2016
Počet stran: 374
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7491-383-9

Sklenit je nerost, který se objevil po Velké válce, takže se nacházíme v budoucnosti (okolo roku 2350), a tenhle nerost v sobě má velkou sílu. Tu se naučili využívat sklenaři, nerost opracovávají a díky štítu ze sklenitu je jejich svět v bezpečí před jedovatými mračny na druhé straně Duvalského pohoří (bývalý Ural). Sklenaři žili odděleně, ale lidé z nížin je napadli a zotročili, protože jen oni dokáží sklenit těžit a zpracovávat. Ilan se narodila vůdci města Amárie do špatné doby, kdy většina dětí měla nějaké deformace či poškození těla, ona však byla čistá a krásná. Matka věděla, že by jí čekal špatný osud jako dívku a tak jí od narození vydávala za zdeformovaného chlapce, což nikdo nemohl poznat kvůli hábitům a maskám (mantila a voala), které museli všichni nosit. Ona však byla obdarovaná, v raném dětském věku se u ní projeví dar slyšet sklenitové věže (turnuly) a tím pádem i štít (reteu), který je chrání. Její dar jí i její rodině v životě velmi pomůže, dostane se k mistru Agadonovi, který jí učí sklenitu naslouchat, vnímat ho a pracovat s ním. Je však daleko lepší, než ti dospělí. Proto se ve třinácti letech dostane do rukou kapitána Joela, který vede pětadvacítku rytířů ochraňujících města i doly a dohlížejících na těžbu sklenitu. Zde se však setkává s pravou tváří lidí mimo její ghetto, kteří se jí štítí a odsuzují ji. Ilan nezná normální chování a objevuje úplně nový svět, kde však stále musí myslet na ochranu tajemství svého pohlaví, protože na tom závisí její život i její rodiny. Ale o život nebude bojovat ojediněle a to nejen za svůj původ.

Od začátku jsem byla překvapená, jak tohle autorka vše vymyslela, její záběr je skutečně široký. Nejen, že i některá běžná slova mají své nové názvy (holčička = fetita), ale i nové předměty si toto žádají. Brzy jsem objevila slovniček na konci a to mi moc pomohlo se v ději orientovat, i když samo o sobě to vždy bylo vysvětleno krásně. Čtivost knihy mě strhla s sebou a já se nemohla a ani nechtěla bránit. Jména mi sama o sobě uvízla v paměti a neměla jsem problém se v ději vyznat. Co mě neskutečně překvapilo bylo vysvětlení událostí, které všemu předcházely a i některá místa v jejich světe byla popsána vzhledem k našemu světu. Například, že Duvalské pohoří je náš Ural, nebo to, jak se vyvíjely jazyky dle bývalých národů. Úplnou peckou je pak zařazení skutečné "aktuální" události do děje knihy odehrávající se v budoucnosti - mluvím teď o zániku Ďatlovy výpravy v roce 1959.

Vyprávění a tedy i čtení je příjemné, milé, nenásilné a neskutečně čtivé, do příběhu Ilan jsem se ponořila a nemohla knihu dát z ruky. Jedla jsem s ní, uklízela (to mi moc nešlo), dokonce i dělala večeři a musela jsem jí dočíst na jeden zátah. Už v první třetině jsem měla několikrát na krajíčku, a párkrát mi opravdu slza kápla - smutkem, dojetím i veselím. Nevím, jak je možné napsat něco tak dokonalého, krásného a silného. Ano silného, protože si nepamatuji, kdy naposledy na mě kniha zapůsobila tak neskutečně emocionálně silně. To se nepovedlo pár let ani žádnému filmu.

Autorka nám předložila dokonalé dílo a vůbec nechápu, jak tohle zvládla. Obvykle kombinace nových výrazů, většiho množství postav a cizích jmen nedopadá dobře, čte se to špatně, člověk se pořád vrací a nemá z toho radost. Zde je to přesně naopak, výrazy se mi vryly do paměti hned, stejně tak i postavy a jména. Prostředí je popsané na malém rozsahu stran a stejně člověk pochopí o co jedná, jako kdybych to měla někde v sobě a jen to znovu našla. Šlo to jako lusknutím prstu. Popisy prostředí i sociální vztahy a hierarchie - to jsou části knihy, které jsou obvykle nudné a nezáživné, zde jsem hltala každé slovo. Svůj podíl na tom má i to, že ne vše je nahrnuté na začátek, ale autorka spoustu důležitých věci vkládala do příběhu postupně a tak odkrývala čtenáři další fakta k utvoření kompletního obrazu.

Kapitoly jsou pouze číslované, písmo je příjemné, stejně tak řádkování a celková podoba textu. Vyprávění je z pohledu Ilan v ich-formě a v minulém čase, má nejoblíbenější kombinace. Tisk na hrubším žlutém papíru mám moc ráda, zde je to jen třešnička na dortu. Postavy mi přirostly k srdci všechny, kromě faji Bojana a Evalda mě nikdo vyloženě neiritoval. Zamilovala jsem si Ilan, Joela i Vargase úplně nejvíc. Obrovsky mě fascinoval popsaný rozdíl mezi vrstvami, vnímání lidí na opačných stranách společnosti a popis novodobého / středověkého otroctví. Uvedla jsem obojí, protože je to sice ne příliš vzdálená budoucnost, ale podmínky byly stejné jako ve středověku (sklenit rušil veškerou elektickou energii, proto byly podmínky těm středověkým dost podobné). Stejně tak jsem doteď nepochopila, jak mohla autorka nacpat všechny ty informace nenásilnou a velmi čtivou formou do tak malého rozsahu stran. Proto je děj strhující, mnoho událostí i zážitků, popis nebezpečných situací a vše dohromady tvoří výbušnou směs, která vás chytí a už nepustí.

Moc mě mrzí, že jsem tuhle knihu tak dlouho odkládala, když byla konečně k dispozici v knihovně, sáhla jsem po ní. Já na fantasy žánr moc nejsem, ale asi mu přícházím na chuť, protože Naslouchač o tom určitě svědčí. Do děje jsem se zbláznila, rozečetla jsem si knihu před pár dny - asi 20 stran, ale pak nebyl čas se k ní vrátit. Když jsem konečně čas našla, musela jsem jí dočíst na jeden zátah (do půl 2 do rána), a to se mi stalo naposledy před asi rokem. Nemluvě o tom, že od dočtení jsem knihu nedala z ruky a stále si přojíždím určité pasáže. Samozřejmě jsem ihned po dočtení udělala objednávku na Knižním klubu a objednala Naslouchače i Faju, jen nevím, jak vydržím do té doby, než mi druhý díl přijde. To asi Naslouchače přečtu ještě několikrát, protože se mi nechce opustit Ilanin svět a přesunout se do jiné knihy.

Anotace

Originální česká fantasy z fascinujícího temného světa.

Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit.v>

V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách. Těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin.

Třináctiletá Ilan se jako jedno z mála dětí narodila bez deformací. Aby nebyla odvedena od své rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v hábitu s maskou, který musí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky své schopnosti naslouchat sklenitu se začíná učit sklenařským brusičem.

Její dar je tak výjimečný, že si ji vybere sám kapitán pětadvacítky, družiny bojovníků, jež má za úkol chránit sklenářská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveneho vzduchu za štítem, kterým sklenaři říkají Nasterea.

Ilan ví, že musí za každou cenu uchránit své tajemství. Před pětadvaceti bojovníky, nepřáteli, kteří zotročili její lid. Přesto se nedokáže ubránit, postupně se s muži sbližuje a zjišťuje pravdu, která byla sklenařům po celá léta tajena.

zdroj

Ukázka

Byl to dechberoucí pohled. V tu chvíli jsem litovala, že na světě neexistuje nic, co by tuto vzpomínku uchovalo. Očima sem nenasytně hltala stovky svící zářících v pozlacených stojanech. Sál byl tak rozlehlý, že jsem stěží viděla, kde začíná a kde končí. Stěny zdobily obrazy namalované dávnými umělci. Strop se klenul vysoko nad kamennou podlahou. Sluhové v pestrých oblecích v barvách města pobíhali mezi hosty a nabízeli likéry ve zdobených stiklách. Ženy byly zahalené do těch nejkrásnějších rochií, jaké jsem kdy viděla. Jemná látka se kolem nich ovíjela ve změti složitých záhybů a zvýrazňovala jejich křivky. V lesklých dlouhých vlasech měly vpletené ozdoby, štíhlé krky zdobily šperky. Postávaly v hloučcích. Obdivované, dobývané a milované. Bylo jich tolik! Být mužem, nedokázala bych si vybrat. I přes silné sklo okna jsem slyšela smích. Na tento večer se všichni připravovali dny, možná týdny, napadlo mě. Obdivovala jsem jejich ladné pohyby a gesta. Snažila jsem se vrýt si do paměti vše, co se dělo přede mnou. Na okamžik jsem zavřela oči a zatoužila být jednou z nich. Pro jednou v životě mít krásný účes a lesklé vlasy. Pro jednou v životě nenosit mantii.

Moje hodnocení: Naslouchač mě odrovnal na delší dobu, jsem z knihy naprosto nadšená a před autorkou smekám, že dokázala stvořit něco tak dokonalého, nádherného a úžasného. Napsané je to úplně božsky, styl mi vyhovoval na tisíc procent, je to neskutečně čtivé a nejde se od příběhu odtrhnout. V jedné chvíli budete Ilan držet palce a fandit jí, po pár stránkách vám ukápne slza dojetím nad jejím osudem a pak si oddychnete, protože se projeví její odvaha a ojedinělé schopnosti. Nic lepšího jsem asi nečetla a nemyslím si, že by se v blízké době objevilo něco, co by tuhle knihu překonalo (Faja se nepočítá, u té to předpokládám). Pokud stejně jako já otálíte s přečtením Naslouchače, přestaňte s tím a pusťte se do ní. Litovat určitě nebudete. Zde jasně dávám 5 hvězdiček, ale kdybych mohla, dám jich tisíc.