Kafe @ cigárko - Marie Doležalová

Kniha mi přišla do rukou náhodou při výběru v knihovně a upřímně jsem vůbec nevěděla, co nich vůbec držím a co čekat. Naštěstí mi to rychle došlo, protože o Mariině blogu Kafe @ cigárko jsem už slyšela a myslím, že jsem i něco četla.

Název: Kafe @ cigárko

Autor: Marie Doležalová
Rok vydání: 2015
Počet stran: 272
Nakladatelství: Domino
ISBN: 978-80-7498-116-6

Kniha je papírovým vydání internetového blogu Kafe @ cigárko, kam Marie Doležalová - herečka - psala své fejetony a příhody ze života. A nejen z toho hereckého, ale i svého soukromého. Vše je doplněno ilustracemi Jana Hofmana, které je zároveň i autorem obálky knihy. A jelikož se jedná o kratší samostatné příběhy a příhody, nejde děj popsat jako u klasické knihy. Vrhnu se proto hned na recenzi.

Marie Doležalová je má oblíbená herečka a proto jsem neváhala ani chvíli, když jsem zpozorovala její knihu v knihovně. Už na pohled se mi moc zalíbila, ale hned po otevření mě polilo horko. Kniha je totiž řešená originálně na šířku, jak můžete vidět níž. Docela dost to ale ztěžuje četbu mimo domov, nemluvě o tom, že mi na ní nepasuje žádný ušitý či zakoupený obal na knihu. Musela jsem se spolehnout na knihovní fólii. Při čtení mi to ale vadilo nadále, protože jsem chvílema měla pocit, že hřbet zlomím či jinak zničím. A protože jsem doma v té době četl Faju, měla jsem tuhle knihu na cestu do práce a z práce - dalo mi dost zabrat jí číst a neničit.

Zpočátku jsem nevěděla, že se jedná o knižně vydané články z internetového blogu, ale "příběhový systém" mě zaujal a líbil se mi. Vždy jsem se snažila dočíst danou část. Hned od začátku jsem byla nadšená ze stylu autorky i jejího smyslu pro humor. Je mi velmi blízký a to, jak popisuje situace a své vlastní trapasy mě potěšilo. Je to naprosto moje krevní skupina a proto jsem si čtení vyloženě užívala. Je to psáno lehce a jednoduše s velkou dávnou nadsázky a ironie - dokonalost sama.

Fejetony se týkají nejen jejího profesního života herečky, ale i jejího soukromí, kde se nebojí ukázat své chyby. Toho si moc cením. Dnešní svět není pro chyby dělaný, jsou člověku otřískávány o hlavu a především veřejně známé osobnosti jsou prezentované jako bezchybné. Pokud nějakou chybu mají, tisk jim to dá řádně najevo. Proto mě tak potěšilo, že Maruška nemá problém o sobě napsat, jak pohořela, nebo jak mizerně řídí. Člověk má pak hned pocit, že čte o normálním člověku a ne o povýšené či jinak nadřazené osobě.

Z profesního života mě velmi zaujaly podrobnosti ohledně divadelní tvorby, protože o tomto prostředí jsem doposud moc informací neměla. A když, nevěděla jsem, zda jim věřit. Marušce věřím a dost jsem se u toho pobavila. Ono i ohledně televizních seriálů a pořadů jsem neměla moc informací, ale ty nebyly až tak zajímavé, i přes skvělé podání. Autorka se nám zde otevírá i ohledně soukromí, svých emocí i strachů.

Anotace

Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas?

Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle.

Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně - musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat.

Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová.

A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!

zdroj

Moje hodnocení: Marie Doležalové zde ukázala, že je nejen skvělá herečka, ale i spisovatelka. Její fejetony jsou ze života, věrné, jednoduché, velmi čtivé a neskutečně vtipné. Moc jsem si knihu užila a je mi líto, že blog už není aktivní, protože bych se určitě stala pravidelnou čtenářkou. I teď si občas zalistuji novějšími články, které nebyly vydány knižně a je vidět, že články neztratily energii ani po vydání knihy. Stále stejná Maruška. Snad časem vyjde další podobný formát (kniha Jeden kopeček šmoulový je z trochu jiného soudku). Hodnotím určitě 5 hvězdičkami.