Na IG a jinde jsem viděla pár knižních příspěvků, kde se jen dopíše název knihy nebo postavy do obrázku, kde je třeba nejlepší kniha, objoblíbenější kniha a tak dále. Ale protože já nemám ráda tyhle věci, kde se jen něco napíše, ráda k tomu vždy něco řeknu a odůvodním svou volbu. Proto není IG tou nejlepší volbou. Ale nechci vás o to připravit a sama si chci zkusit, jak tenhle formát bude vypadat na blogu - zkusím to tedy tady i s mou klasickou okecávačkou.
Nejlepší kniha
Zcela jistě je pro mě nejlepší knihou Naslouchač od Petry Stehlíkové. Dlouho (několik let) mě žádná kniha nedostala do kolen tak, jako tahle. A to doslova. Měla jsem chuť se vydat na cestu a hledat Ilanin svět, abych se zapojila. Nechtělo se mi jí opouštět a prolistovávám si oba díly (Naslouchač + Faja) doteď, pročítám si určité pasáže a nemohu se dočkat dalšího dílu. Snad na podzim opravdu vyjde.
Nejhorší kniha
Rozhodně to byla kniha Prázdné místo od J. K. Rowlingové. Ano, na mém blogu nenajdete ani recenzi na tuto knihu. Důvod? Nedočetla jsem to - jedna ze dvou knih za celý můj život, kterou jsem nedočetla. Chtěla jsem si oživit čtivost Harryho Pottera a tak jsem sáhla po románu Prádzné místo od stejné autorky. Chyba, chyba, velká chyba. Harry Potter je fenomén, polovina mého dětství a součást mého života i dnes, ale tohle byla katastrofa. Po sto stranách jsem nevěděla kdo je kdo, do každé stránky jsem se musela nutit, nic se tam nedělo, jen nedůležité popisy a vlastně nc důležitého. Dvakrát jsem odložila a vrátila se k ní, potřetí jsem to vzdala. Stydím se, ale kdyby to nemělo 550 stran, možná bych se donutila dočíst, ale takhle? Ne.
Nejlepší postava
Tady mi to dalo hodně práce si vybrat. Opravdu hodně, protože se ženskými postavami v knihách jsem dost často v symbióze a málokdy je mi některá vyloženě protivná. Stejně tak i u mužských postav, ale budu muset opět sáhnout do Naslouchače (+ Faja), protože tam bylo sžití opravdu nejsilnější. Samozřejmě se jedná o Ilan, se kterou jsem splynula v jednu bytost, měla jsem pocit, že tam skutečně jsem a jsem ona. I když jsem ne vždy souhlasila s tím, jak se zachovala - myslím spontánně a jak a co udělala, zpětně mi došlo, že bych se asi zachovala stejně. Jediné, čeho má víc než já, je odvaha. Takže nejen, že jsem s ní nějak propojená, navíc k jí ještě obdivně shlížím. Je to složité popsat, ale chvílema jsem jí brala jako reálného člověka, mou spřízněnou duši. A to se mi v takové míře ještě nestalo.
Nejhorší postava
Tady byla volba hodně těžká, většinou se mi nelíbily postavy v knihách, které napsal autor sám o sobě (například Ivanka Devátá, nebo Deník bulimičky, Dítě zvané "To"), ale to je mi nepříjemné vybrat už jen kvůli tématu. Ale přesto jsem zde zvolila matku Davida Pelzera právě z knihy Dítě zvané "To" i když se mi příčí nazývat jí matkou, byla to lidská hyena. Kdo by ale neuznal autobiografickou knihu, pro ně volím Celeste z knihy Tampa. Ta mi byla vrcholně nesympatická od začátku a její zvrhlé choutky mě děsily. Nejsem žádná světice, ale co je moc, to je moc. Navíc její myšlenkové pochody byly postavené na hlavu.
Nejlepší pár
U tohoto bodu to bylo hodně snadné, volím si porodní bábu Martu a rytíře Christiana ze série Tajemství porodní báby. Byli pro mě ztělesněním upřímné lásky, starostlivost, úcty a splynutí duší. Neskutečně jsem jim jejich upřímnou lásku nejen záviděla, ale i jí silně obdivovala. Byli trochu mým vzorem i inspirací. Když jsem si přečetla nejlepší pár, okamžitě mi to naskočilo a o jiném výběru jsem ani trochu neuvažovala.
Nejhorší pár
Snažila jsem se pochopit, z jakého pohledu je toto myšleno. Nejhorší, jakože se k sobě nehodili, nebo nejhorší jako dohromady, nebo že mi ani jeden nesedl? Dlouho jsem přemýšlela, jak to vzít a jak vybrat nejhorší pár pro mě. Nakonec to dopadlo opět na dva páry, i když v jedné knize. Mluvím o knize Falešní hráči od Zdeny Frýbové a obou manželských párech - Dvořákovi i Burgetovi. Jde o to, že ani jeden nebyl dokonalý, naopak oba byli malinko postavené na hlavu. V různých částech knihy se to střídalo, Alena Dvořáková byla asi nejhorší. Proto nedopadla také dobře. Tento manželský čtverec - dva manželské páry si zkřížili cestu - byl pro mě divnou záhadou, které však autorka umí popsat. Sama kniha je dokonalá a proto doporučuji přečíst.
To by bylo vše ke knižním protikladům. Jsem ráda, že se mi z každému bodu podařilo přiřadit alespoň jeden příklad. Opravdu hodně jsem se nad tím zamýšlela a dost to odráží mé přečtené knihy za poslední asi dva roky - jak ty starší, tak i aktuálně přečtené. Pokud byste chtěli také zodpovědet tyto dotazy, budu ráda, pokud se necháte inspirovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat