A máme tu druhý díl o slavných autorech a jejich závislostech. Minule jsem se zaměřila spíš na alkohol a drogy (převážně kokain). Dnes se podíváme na různorodější hříchy slavných spisovatelů.
Někteří lidé zastávají názor, že knihy autorů, kteří nepropadli žádnému rauši či jinak nežili nezřízeným životem, nejsou schopni napsat velké dílo. Já si nemyslím, že by to bylo vyloženě nutné, stačí když má autor nadmíru fantazie a představivosti. I když ne vždy je to vrozené a tudíž je nutnost dopomoci si drogami, alkoholem či jiným prostředkem. My se dneska podíváme na dalších několik slavných spisovatelů, kteří něčemu z toho propadli.
Neberte to hlavně jako shazování něčích schopností. Vytvořila jsem tento článek jako parodii na bulvární články dnes. Nemá to nikoho urážet, ale ani si nic nevymýšlím, vše mám podloženo zdroji.
1) Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud
Začneme hromadně. Autoři a básníci patřící ke generaci tzv. prokletých básníků - žili bohémským životem, který nebyl chudý na alkohol, opiáty i tvrdší drogy, sex a násilí na denní pořádku a v souvislosti s nimi je zmiňována i zločinnost. Nechyběla ani sodomie - tedy hřích homosexuality, zvrhlých sexuálních praktik a nechutnosti. To vše se odráží v jejich dílech - například Zdechlina. Ostatně o vztahu mezi Verlainem a Rimbaudem byl natočen i film Úplné zatmění (1995) s hvězdným obsazením v podobě mladého Leonarda diCapria a Davida Thewlise (Remus Lupin z filmů Harryho Pottera).
2) Markýz de Sade
Rozhodla jsem se sem zařadit i tohoto autora, který byl celým vlastním jménem Donatien Alphonse François, markýz de Sade a žil na přelomu 18. a 19. století. Spousta lidí ho určitě zná minimálně z doslechu, málokdo si však dá dohromady spojení Sade a sadismus. Ano, z jeho jména byl odvozen pojem pro bolestivé sexuální uspokojovací praktiky. Mimo tyto sadistické knihy vyplodil i několik filozofických děl. Jeho pornografické knihy ale nejsou pro žádné citlivky, dnes bychom to nazvali sexuálním mučením, BDSM či sado-maso. Nebere si servítky vůbec s ničím, ani s nikým. Bylo mu prakticky jedno, jestli na to skočí s mužem, ženou, zvířetem nebo čímkoliv jiným (hlavně, když to mělo nějaký otvor). Ostatně jeho nejznámější dílo se jmenuje 120 dnů Sodomy - o čem to asi tak bude? ☺
Rozhodla jsem se sem zařadit i tohoto autora, který byl celým vlastním jménem Donatien Alphonse François, markýz de Sade a žil na přelomu 18. a 19. století. Spousta lidí ho určitě zná minimálně z doslechu, málokdo si však dá dohromady spojení Sade a sadismus. Ano, z jeho jména byl odvozen pojem pro bolestivé sexuální uspokojovací praktiky. Mimo tyto sadistické knihy vyplodil i několik filozofických děl. Jeho pornografické knihy ale nejsou pro žádné citlivky, dnes bychom to nazvali sexuálním mučením, BDSM či sado-maso. Nebere si servítky vůbec s ničím, ani s nikým. Bylo mu prakticky jedno, jestli na to skočí s mužem, ženou, zvířetem nebo čímkoliv jiným (hlavně, když to mělo nějaký otvor). Ostatně jeho nejznámější dílo se jmenuje 120 dnů Sodomy - o čem to asi tak bude? ☺
3) Jean-Paul Sartre
Filozof, spisovatel, dramatik i literární kritik. Nikdo by do něj neřekl, že na vlastní kůži dlouho zkoušel účinky míchání cigaretového tabáku, šňupacího tabáku, alkoholu spolu s aspirinem či amfetaminem. Toho posledního užíval neskutečně vysoké množství a vše dovršoval minimálně dvěmi krabičkami cigaret denně. Zbytek nejspíš dle nálady. Těžko uvěřit, že mu byla udělena Nobelova cena za literaturu v roce 1964. On ji však odmítl. Více se můžete dočíst v jeho biografii.
4) Lord Byron
Celým vlastním jménem byl George Gordon Noel Byron, lord Byron. Můžeme ho znát jako předního představitele anglického romantismu, především z poezie. Dodnes je považován za jednoho z největších evropských básníků. Ačkoliv žil v docela upjaté době novověku, jeho život zahrnoval mnohé extravagantní (slušně řečeno) výstřelky. Milostné aféry a skandály, dluhy, rozvody a v čem byl velmi originální - sodomii a incest. Nic mu nebylo svaté ani jeho vlastní sestra. Nejspíš neznal pořekadlo "Co je v domě, není pro mě." Z mnoha takových zločinů se musel zodpovídat a mohl být rád, že ho rovnou nepopravili. Nevím, kde vzal inspiraci k jeho romantickým a něžným básním, když byl jako člověk zcela závislý na sexu, v posteli měl stovky žen (včetně své sestry) a nevyhýbal se ani "kontaktu" s muži.
5) Michail Bulgakov
Kromě toho, že byl ruský romanopiscem, satirikem a dramatikem, byl také lékařem. Poté, co onemocněl záškrtem, musel dostávat silné dávky morfia, aby mu to tišilo bolest. Ani po uzdravení však s dávkováním nepřestal a dál se nechal unášet na vlnách morfia. Jako lékaři mu to nečinilo velké problémy. Nejspíš pro něj znamenal hodně, když po něm pojmenoval i svou knihu - Morfium. Je pravděpodobné, že neměl daleko ani k jiným tíšícím drogám. Zemřel na selhání ledvic v celkem mladém věku a je ve hvězdách, do jaké míry morfium zapříčinilo toto předčasné úmrtí. Měl totiž vrozené problémy s ledvinami.
BONUS - James Joyce
Jako bonus jsem sem zařadila autora - romanopisce, básníka a dokonce učitele - s dlouhým jménem James Augustine Aloysius Joyce. Ve svých dílech používal zkrácenou verzi jména. Ačkoliv jeho život vypadá jako ze škatulky, v nalezené korespondenci si velmi chválí manželčino zažívání. Jeho fetiš byla totiž velmi silně specifická - doslova. Větry si pochvaloval a dokonce tvrdil, že by svou ženu i po čichu poznal. Navíc tím vyzdvihoval i její ctnost, kterou tímto nabývala. V dopisech dále popisuje své fantasie a to, kam by si v této záležitosti přál až zajít. Jeho vroucným přáním pak bylo "větrání do obličeje".
ZDROJE
wikipedia.org
Žádné komentáře:
Okomentovat