Dřív než půjdu spát - S. J. Watson

Půjčeno z knihovny a čekala dost dlouho, než na ní přijde řada. Poslední dobou pozoruji, že u mě thrillery a podobné knihy vedou. Jestli se tato zařadí mezi mé oblíbené a nebo bude zapomenuta? To se uvidí....

Název: Dřív než půjdu spát

Název v originále: Before I Go To Sleep
Autor: S. J. Watson
Překlad: Šárka Kadlecová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 368
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-3240-9

Christine se ráno vzbudí a nemá ponětí, kde je, s kým je a co se s ní stalo. Má pocit, že jí je kolem 20 let a nechápe, proč je v posteli s cizím mužem. Ten jí ihned po probuzení vysvětlí, že je její manžel Ben, měla nehodu a přes noc ztrácí paměť. Den co den se tohle odehrává. Trvá jí dlouho, než se vzpamatuje, fotografie v koupelně to vše potvrzují. Když manžel odejde do práce, zazvoní jí telefon a představí se jí doktor Nash, se kterým se již nějakou dobu léčí. Několika důkazy, které má po ruce si ověří, že mluví pravdu a vydá se na schůzku s ním. Postupně odkrývá svou identitu i pokročilý věk. Dozví se také, že zítra už nebude nic z toho vědět a bude na tom stejně jako dnes ráno. Jakmile usne, její paměť selže, nic se neuloží do té dlouhédobé a ona den co den bude zažívat pocit, že jí je 20 let a neví kde je. Po čase jí lékař navrhne, aby si vzala další mobil pro spojení s ním a navíc ji navede k psaní deníku. Musí najít bezpečné místo k ukrytí a zapisovat si do něj denně to, co se stalo a co se dozvěděla. Jen tak je možné někde ráno navázat. Skutečně začne cítit pokroky, má záblesky minulosti a dokáže si je dokonce po čase udržet. Její manžel se však chová divně a ona cítí, že její jakoukoliv další léčbu odmítá, navíc nachází mnoho lží a zkreslených informací, kterými ji krmí. Její syn Adam zemřel, fotografie zničil požár, který založila a jí se to stalo při automobilové nehodě. Brzy však nachází sama v sobě pravdu, která je ale ve finále mnohem hrůznější, než ji kdy napadlo.

Dlouho jsem tuhle knihu odkládala a když na ní přišla řada, byla jsem ihned zklamaná. Od začátku se mi nedařilo začíst se, žádný strhující napínavý děj se nekonal. Četla jsem jen do práce a z práce v metru, doma mne to nelákalo si knihu vzít a číst dál, proto mi trvalo téměř týden se jí prokousat. Téma bylo hodně zajímavé a je to škoda. Na druhou stranu chápu, že to bylo nutné. Znovu a znovu po probuzení šoky - popsané velmi pěkně, opakování vzpomínek, čtení deníku a strach. Od chvíle, kdy se na scéně objevuje Claire se mi to začalo líbit mnohem víc a číst mnohem lépe. Závěr nebudu komentovat - přečtěte si to a nechte se překvapit, ten totiž převálcuje úplně všechno.

Díky tomu, že většina knihy byla nudná, nebavila mě a nečetla se mi hezky, měla jsem dost času na vymýšlení závěrů. A i přesto, že jsem měla nějakých 200 stran náskok, nepodařilo se mi to vymyslet. Měla jsem nespočet domněnek, ale žádná se nepovrdila. Vše mělo mnohem zamotanější a neskutečnější závěr a jeho rozuzlení jsem hltala najednou a to do noci. Nemohla jsem se odtrhnout. A tady se vracím k pocitům z celé knihy najednou - rozuzlení tak skvělé, že změnilo můj celkový pohled na knihu.

Co se však týká samotného textu. Hrozně mi vadil přítomný čas, ve kterém je úvodní text napsaný a také závěr. Deníkvé záznamy jsou klasicky v minulém čase v ichformě, kdy nám je vypráví sama Christine. Ale ten přítomný čas na začátku knihy mi rval uši a nešlo mi to schroupat. Vůbec se to k tomu nehodilo, nebylo to tam aktuální. I když chápu, že tím rozlišením časů autor dodá odlišnost záznamů oproti tomu, co se skutečně děje. Nemohla jsem to zpracovat. Nikde jinde mi to tolik nevadilo, nechápu tedy proč tady byl ten odpor k tomu tak silný.

Dřív než půjdu spát je příjemný thriller, od kterého nesmíte nic moc očekávat, když se do něj pustíte. Na konci ale můžete mít očekávání sebevětší a kniha je nezklame. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych díky závěru změnila názor na knihu jako celek. Vždy tam zůstalo něco z nudy, tady ale ne. Příběh není nijak obsáhlý, stránky nejsou přehlcené textem, má klasickou úpravu a příjemné řádkování. Odlišení dnů je srozumitelné, některé údaje kurzívou pro lepší práci s textem. Líbilo se mi to i graficky (okraje akorát, označení kapitol a částí). K postavám jsem měla postoj buď čistě pozitivní nebo neutrální, žádné silné negativní emoc se neprojevily.

Když pominu fakt, že musí být neskutečně těžké žt s takovým handicapem, pro lidi v okolí takto postiženého člověka to musí být neskutečně složité. Každé ráno vysvětlovat, strachovat se, smířit se s těmi vyděšenými pohledy a celkově denně vlastně zažívat to samé. Ačkoliv autor se prý nechal lehce inspirovat skutečnými lidmi s poruchami paměti, tohle konkrétně popsané je děsivé samo o sobě. A navíc v roce 2014 vyšel stejnojmenný britsko-americko-francouzsko-švédský film s Nicole Kidman a Colinem Firthem v hlavní roli. Má však jen 61% hodnocení.

Anotace
Vzpomínky: právě ty definují, kým jsme. Bez paměti člověk přestává existovat. A právě takto žije Christine, která po autonehodě ztrácí paměť pokaždé, když usne. Každý nový den je pro ni první a zároveň poslední. Její manžel Ben jí každé ráno trpělivě vypráví její vlastní život a obětavě se o ni stará… Anebo je vše trochu jinak? Christine se podaří za pomoci mladého doktora začít psát deník, a jeho stránky jí jednoho dne prozradí: Nevěř svému muži. Napsala to však vůbec sama? Jak se lze dopátrat pravdy o minulosti, když jediné, co znáte, je dnešek?

zdroj

Moje hodnocení: Ve finále nevím moc, co knize dál vytknout. Čtivost do strany 200 mizivá, nebavilo mě to, jen jsem se tím prokousávala. Od té doby neskutečné, nešlo se odtrhnout a musela jsem vědět, jak to dopadne. Zpětně mi není jasné, jak autor dokázal napsat něco tak nudného a hned za tím něco s takovým spádem. Je to protichůdné a trochu schizofrenické. Jsem ale ráda, že to takhle dopadlo, nakonec mám z knihy spíš pozitivní, než negativní pocity. Proto dávám 3 hvězdičky, nemohu dát více vzhledem k jiným stejně hodnoceným knihám. Jsem ráda, že jsem si jí přečetla, určitě si jí budu pamatovat, ale znovu jí do ruky brát nebudu.