Někteří lidé zastávají názor, že knihy autorů, kteří nepropadli žádnému rauši či jinak nežili nezřízeným životem, nejsou schopni napsat velké dílo. Já si nemyslím, že by to bylo vyloženě nutné, stačí když má autor nadmíru fantazie a představivosti. I když ne vždy je to vrozené a tudíž je nutnost dopomoci si drogami, alkoholem či jiným prostředkem. My se dneska podíváme na prvních několik slavných spisovatelů, kteří něčemu z toho propadli.
Neberte to hlavně jako shazování něčích schopností. Vytvořila jsem tento článek jako parodii na bulvární články dnes. Nemá to nikoho urážet, ale ani si nic nevymýšlím, vše mám podloženo zdroji.
1) Stephen King
1) Stephen King
Začneme zostra a hned s mistrem hororu. Ten sám přiznal, že mezi lety 1979-1987 (nebo 1978 - 1986, zdroje se rozcházejí) užíval kokain a to do takové míry, že má okna i co se týče celých vlastních knih. Na druhou stranu to ospravedlňuje tím, že kokain ho zbavil silné závislosti na alkoholu. Tomu propadl ve velkém a sám se o tom jednou vyjádřil takto: "Když jsem psal Osvícení, pil jsem dost. Jestli jsem byl alkoholik, nebo nebyl, to posuzovat nebudu. Ale téma alkohol znám dobře. Nicméně hnacím motorem Doktora Spánku alkohol nebyl. Chtěl jsem se propojit s postavou malého kluka z Osvícení, Dannym Torrancem. A vzhledem k tomu, že alkoholismus se předává v rodinách, tak jsem chtěl zjistit, jestli si s tím syn poradí lépe než jeho otec."
Můžeme tedy být rádi, že dokáže v těchto stavech fungovat a navíc spolodit tak úžasné knihy. Jak by to vůbec mohlo vypadat, kdyby alkohol či kokain neobjevil.
Můžeme tedy být rádi, že dokáže v těchto stavech fungovat a navíc spolodit tak úžasné knihy. Jak by to vůbec mohlo vypadat, kdyby alkohol či kokain neobjevil.
2) Edgar Allan Poe
Další výjimečný autor, který si pomáhal především alkoholem, nespíš i drogami. Jeho smrt je dodnes zvláštní, je možné, že i tyto návykové látky v ní sehráli svou roli, kdy z důvodu překrvení mozku byl několik dnů v kómatu, než vydechl naposledy. Pán hororu trpěl depresemi, nejspíš způsobené právě alkoholem, na kterém byl silně závislý. Díky němu přišel i o práci a dostal se do hluboké bídy ještě za svého života. A to i přesto, že v té době byl Havran již publikován.
3) Ernest Hemingway
Jeden z nejznámějších autorů 20. století se proslavil svými romány z prostředí války. Patřil k tzv. Ztracené generaci, získal Pullitzerovu cenu a Nobelovu cenu za literaturu. Přesto se potýkal s velmi silnou závislostí na alkoholu. Měnil jeho osobnost, způsoboval agresivitu a ztrátu sebeovládání. Stejně jako u jiných lidí ho alkohol dovedl do stavů deprese, které nejspíš vyústily až v jeho sebevraždu, o které se dodnes dost spekuluje. Byl nalezen s prostřelenou hlavou na Kubě, kam se stáhl. Byl to skvělý lovec a zbraně ovládal zkušeně - buď nehoda, nebo sebevražda. Byla to jeho vlastní puška, ale dopis na rozloučenou nezanechal.
4) Charles Dickens
Od alkoholu se vracíme zpět k drogám, protože autor Olivera Twista nebo Davida Copperfielda se potýkal se silnou závislostí na opiátech. Vánoční koledu napsal nejspíš v pořádném rauši. I když o tom nejsou obecně zmínky, ve viktoriánském období byl kokain velmi moderní a snadno dosažitelný. Navíc bylo v kurzu kouřit různé opiátové dýmky. Můžeme se jen dohadovat, jak velký vliv to mělo na jeho smrt v důsledku krvácení do mozku (mrtvice).
5) Robert Louis Stevenson
Posledním autorem v prvním díle je autor Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Samo o sobě to vzbuzuje pocit, že střízlivý člověk tohle asi nevymyslel. A protože požíval kokain a ne zrovna s rozumem v léčebné míře, byl schopný napsat 60 tisíc slov za necelý týden. Právě román je toho důkazem - je v něm popsán účinek kokainu jak v krátkodobém oblažujím období, i v tom dlouhodobém, škodlivém a zničujícím. V rauši se z něj tedy stával tak trochu grafoman, po vyprchání však nebyly pocity úplně sluníčkové. Možná právě proto napsal zrovna knihu Jekyll vs. Hyde.
BONUS - Sherlock Holmes
První díl uzavřeme fiktivní postavou, kterou můžeme znát z detektivních příběhů z pera Arthura Conana Doyla. Ten mu v knihách přiradil závislost na kokainu. V té době byla tato látka velice rozšířená a je pravděpodobné, že i sám autor s ní měl co dočinění. Nicméně v knihách je závislost několikrát zmíněna a v knize Znamení čtyř je dokonce návod k jeho užití. Nebo lépe řečeno, popis toho, jak ho Sherlock užíval či přímo aplikoval: "Sherlock Holmes vyjmul hypodermickou injekční stříkačku z úhledné marocké kazety. Svými dlouhými, bílými, nervózními prsty zkontroloval útlou jehlu a vyhrnul si levý rukáv košile... šlachovité předloktí a zápěstí celé poseté a zjizvené bezpočtem stop vpichů…... zabořil se do sametového zvrásněného křesla s dlouhým povzdechem uspokojení." Můžeme se jen dohadovat odkud to autor byl schopen takhle pěkně popsat.
ZDROJE:
wikipedia.org
Řekla bych že každý umělec na něčem ujíždí, do dnes..
OdpovědětVymazat[1]: Souhlasím, i když třeba existují i výjimky potvrzující pravidlo
OdpovědětVymazat