Dítě zvané "To" - Dave Pelzer

Po pár knihách mimo téma jsem se vrátila k týrání, zde však nepůjde o ženu, ale o dítě. Knížka je tenoučká a malého formátu, takže jsem se s ní vypořádala docela rychle.

Název: Dítě zvané "To"

Název v originále: Child called "IT"
Autor: Dave Pelzer
Překlad: Ivan Ryčovský
Rok vydání: 2007
Počet stran: 108
Nakladatelství: Columbus
ISBN: 978-80-7249-229-9

Dave je normální kluk a spolu se sourozenci zažívá krásné počátky dětství, jsou prostě šťastná rodina. Než oba jeho rodiče začnou čím dál více holdovat alkoholu. Z matky se postupem času stane někdo cizí, kdo si na něj "zasedne" a vytvoří si z něj i pro celou rodinu sluhu. Ostatní děti jsou dále milovány a opečovávány, musí však příhlížet šikaně bratra. Samozřejmě tomu nerozumí, ale matka vštípí Daveovi, že je zlý chlapec a podaří se jí o tom přesvědčit i bratry a tak se i oni k němu chovají špatně. Den pro něj znamená jen boj o život (občas doslova) a těžké práce střídá fyzické i psychické týrání. Otec raději uteče, než aby dále přihlížel.

Po tom, co jsem v nedávné době dočetla několik knih týkající se fyzického i psychického týrání žen, myslela jsem si, že mě nic nepřekvapí. Ale tohle? Poprvé při četbě tohoto tématu jsem pocítila fyzickou nevolnost. Bylo mi špatně, zvedal se mi žaludek a chtělo se mi brečet a křičet. Neuvědomovala jsem si, že nejde o román, můj mozek nechtěl přijmout to, že si tím autor skutečně takhle prošel. Některé události, které se tam odehrávaly, mi nešlo pochopit vůbec, prostě jsem nemohla pochopit, že tohle Dave přežil. Ani někteří dospělí by tohle nezvládli, ale on to ano - v jedenáctvi letech. Neskutečné.

Jeho příběh mě opravdu silně zasáhl, bylo to malé bezbranné dítě, které touží jen po lásce rodičů a matky nejvíce. On matku neměl, byla to bezcitná zrůda, co si libovala v jeho týrání a ovládání. Nejhorší pro mě bylo vědomí, že jeho sourozenci toto nezažívali, museli tomu příhlížet, samozřejmě to nechápali. Časem přijmuli vzorec chování jako normální a Dave zažíval i z jejich strany násilí a šikanu. Matka, slovo, které ve většině z nás probudí něhu, u něj probouzelo nejhorší noční můry. Matka - člověk, který vás 9 měsíců nosí, jste spojeni pupeční šňůrou, porodí a kojí vás, opečovává a dává vám to nejdůležitější - pocit bezpečí a lásky, se zde projevil jako nelidská hyena.

Nejtěžší pro mě bylo číst konkrétní praktiky - například topení ve vaně se studenou vodou, chemikálie v kbelíku nebo popírání základní lidských potřeb (jídlo, wc). Z toho mi bylo místy neskutečně špatně a musela jsem knihu na chvíli odložit. Na druhou stranu jsem se k ní rychle vracela, abych to měla za sebou. Ne proto, že by se mi kniha nelíbila, ale v tomhle případě je těžké brát v úvahu téma knihy a spojit ho s výrazem "kniha se mi líbila". Nelíbila - ne tedy její obsah, bouřil se ve mě veškerý zdravý rozum. O to víc, že sama pracuji s dětmi a taková tíže a stín knihy mě bude, nejen v práci, pronásledovat asi ještě dlouho.

Abych se ještě vyjádřila ke knize samotné, je to malá útlá knížka, na kterou vám bude stačit pár hodin - taková jednohubka. Ne však s odkládacíma pauzama. Je psána v ich-formě v minulém čase, to mi naprosto vyhovovalo. Je to čtivé, příjemné, jen na psychiku opravdu zátěžový test. Důležité je také upozornit, že se jedná o první díl z trilogie, kterou Dave Pelzer převyprávěl, oddělené je to podle let, první kniha končí ve 12 letech odebráním matce, druhý díl na to hned navazuje a tuším, že třetí se věnuje už dospělosti. Ale v tuhle chvíli si nejsem úplně jistá.

Anotace

Kniha Dítě zvané "To" je šokující historií jednoho z nejkřiklavějších případů týrání dětí v dějinách Kalifornie. David Pelzer v ní s ohromující otevřeností vypráví neradostný příběh vlastního dětství.

zdroj

Úryvek

"Udělals mi ze života peklo na zemi!" zasyčela nenávistně. "Je nejvyšší čas, abych ti předvedla, jak takové peklo vypadá." A podržela mi ruku ve žlutomodrém plameni. Myslel jsem, že mi samým žárem pukne kůže. Ve vzduchu byl cítit pach seškvařených chlupů z popálené ruky. Ať jsem se vzpíral sebevíc, nedokázal jsem se ze sevření vykroutit. Konečně jsem padl na podlahu na všechny čtyři a foukáním se snažil spáleninu ochladit. "Máš velkou smůlu, že tu není ten opilec, tvůj otec, aby tě zachránil," sykla matka. Pak mi nařídila, abych vylezl na sporák a lehl si do plamenů: prý chce vidět, jak hořím. Zavrtěl jsem hlavou, brečel jsem a prosil. Měl jsem takový strach, že jsem ve vzdoru dokonce zadupal. Ale matka opakovala, že mám vylézt nahoru. Hleděl jsem do plamenů a modlil se, aby došel plyn.

--------------------------

"Uvědom si to jednou provžy, ty malý zkurvysynu! Na mě žádný dojem neuděláš! Rozumíš? Jsi nula! Jsi To! Neexistuješ! Jseš obyčejnej parchant! Nesnáším tě! Kéž bys chcípl! Slyšíš? Chcípni!" (...) Slyšel jsem to už tolikrát, a přece mě matčino "To" zabolelo jako nikdy předtím. Matka mě zbavila samotné existence. Dělal jsem, co jsem mohl, abych dosáhl nějakého úspěchu a zalíbil se jí, ale ani tentokrát jsem neuspěl.

Moje hodnocení: Pokud se rozhodnete do knihy pustit, počítejte s opravdu těžkou atmosférou, ale s velmi čtivým a rychle ubíhajícím textem. Nejhorší jsou místy až hodně detailní popisy situací týrání, násilí a psychického teroru, popis následků, zranění a podobně. Nechápu lidi, kteří dokážou něco takového způsobit, ano i když jsou možná nemocní, nemají právo mít děti u sebe. Co mě neskutečně potěšilo, byly dodatky na konci knihy, kde jsou jmenované české instituce, telefoní čísla a adresy, kde mohou děti i dospělí hledat pomoc v nouzi, hlavně pokud by se ocitli ve stejné situaci jako Dave. Naprosto to ke knize patří a věřím, že to u nás i v zahraničí pomohlo mnoha čtenářům a třeba i lidem v jejich okolí. Kniha je pro mě velkým a cenným kouskem, ale do dalších dílů se zatím nehodlám pouštět, musím nějakou dobu zpracovávat tohle. Samozřejmě hodnotím plným počtem 5 hvězdiček, protože nic jiného v tomto případě ani dát nejde.