Jsem citlivá bytost aneb srdce nezná mapu - Eve Ensler

Během čtení Faji jsem se pustila ještě do této knihy a upřímně ani nevím, co jsem očekávala, že tam najdu. (Pro ty, co se ptají, proč jsem nečetla Faju najednou - musela jsem si přidělit denní limity, abych nemusela Ilanin svět opustit přes noc, další díl vyjde až na podzim asi, více o tom píšu ZDE). To, co jsem našla uvnitř, jsem si nepředstavovala vůbec, dost mě to překvapilo, ale nemyslím si, že by to byl hlavní význam samotné knihy.

Název: Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu

Název v originále: I am an emotional creature
Autor: Eve Ensler
Překlad: Bronislava Bartoňová

Rok vydání: 2011
Počet stran: 168
Nakladatelství: Práh
ISBN: 978-80-7252-331-3

Úvodní část a předmluva nám nedává najevo, že by kniha neměla být klasická příběhová, či lehce "naučná". Jsou tam prvky a lehké náznaky feminismu, ale nic nápadného, co by mě štvalo. My ženy, kor ty emancipované, k tomu máme sklony. Jakmile však tato část končí, přichází "příspěvky" dívek z různých částí světa. Ať už mají podobu básně, příběhu, změti slov s konečným významem nebo prostě jen zachycení myšlenek, některé z nich jsou dosti silné. Četlo se mi to však dobře, odhaduji dobu čtení na asi hodinu a půl, více ne. Není rozsáhlá, spoustu stran zabírají básně či krátké myšlenky a tedy textu méně.

Co mě štvalo asi nejvíc jsou témata, kterým se autorka v knize věnuje a vlastně nevěnuje. Vše důležité je nakousnuto, zmíněno, ale už nerozvedeno. Najdete zde domácí násilí, únosy dívek, znásilňování, obchod s bílým masem a proti tomu v luxusu žijící dívky, jejichž jediným problémem jsou nové boty a boty těch ostatních. Upřímně jsou tyto dívky vlastně ze všech koutů světa, žijí v tak rozdílných nejen kulturách, že to vypadá jako jiný vesmír. Ze všeho jsem měla spíš depresivní pocity, přišlo mi to téměř vše smutné a nemyslím si, že je dobré ukazovat vždy jen to špatné, protože citlivá bytost znamená i empatii, pozitivní pocity, dojetí, lásku a pozitivitu.

Pokud to autorka zamýšlela podat v duchu odvrácené tváře, měla to tak i uvést. Na první pohled i podle úvodu a předmluvy jsem já nabyla pocit, že se bude jednat o citlivost ženské duše a jejího potlačování v dnešním životě. Témata, která nakousla jsou smutná a víme, že v tom má pravdu. Nikdo se už asi nezamýšlí moc nad tím, že i ty ženy, co si to zažívají jsou citlivé bytosti a je s nimi zacházeno jako s majetkem. Některé z věcí přináší i sama doba a vynucuje si tento postoj. V tom s autorkou souhlasím. Navíc to, co by si zasloužílo rozvedení a pokračování v načaté myšlence, dovedeno k ničemu není. Vše je nakousnuté a vymizí do ztracena.

Celkově i z této recenze určitě chápete, že vůbec nevím, jak se mám k takové knize postavit. Po dočtení mě ovládly neutrální až možná místy protichudné pocity a nevím, jaký si na to udělat konečný názor. Možná jsem knihu nepochopila tak, jak jí autorka zamýšlela, protože je pro mě nová. Její bestseller Monology vagíny jsem bohužel nečetla, ale upřímně nemám po tomhle ani chuť si to přečíst. O knize vám asi více nepovím, protože asi někde nastala chyba - buď jsem jí nepochopila v tom správném smyslu a nebo nejsem ve stavu, kdy jsem schopná její váhu ocenit. Na to vše ukazuje i hodnocení na Databázi knih a ČBDB, kde se pohybuje těsně nad 70% (protichůdné názory od čtenářů).

Anotace

Utajený život dívek z různých koutů světa Od autorky bestselleru Vagina monology Dnešní dívka se často ocitá jako mezi dvěma mlýnskými kameny - chce potěšit druhé a vyhovět nejrůznějším očekáváním svého okolí, ale zároveň by ráda zůstala věrná sama sobě. Odmalička se učí, že nesmí být příliš horlivá, příliš vášnivá, příliš rázná, příliš laskavá, příliš otevřená. Je vedena k tomu, aby potlačovala své instinkty, svůj hněv, své touhy a sny, aby byla vždy zdvořilá, aby dodržovala pravidla. Kniha JSEM CITLIVÁ BYTOST ANEB SRDCE NEZNÁ MAPU je oslavou opravdového vnitřního hlasu každé dívky a výzva všem dívkám, aby se nebály říct nahlas, co chtějí, aby šly za svými sny a staly se ženami, jakými si přejí být. Mezi dívkami, které Enslerová stvořila, najdeme mladou Američanku, která na maloměstské střední škole vzdoruje tlaku svých vrstevníků, anorektičku, která si píše deník o tom, jak hladoví, mladou keňskou Masajku, která si nechce nechat zohavit ohanbí obřízkou, čtrnáctiletou bulharskou sexuální otrokyni, čínskou dělnici, která vyrábí panenky Barbie, íránskou studentku, která se nechá přesvědčit k plastické operaci nosu, nebo těhotnou dívku, která se rozhoduje, jestli si má své dítě nechat.

zdroj

Moje hodnocení: Nevím, tuto knihu si asi budete muset přečíst sami a zaujmout svůj vlastní postoj. Myšlenky a pocity každého z nás jsou rozdílné a je možné, že pokud bych si knihu přečetla v určitém nervovém rozpoložení, zapůsobila by na mě úplně jinak. Teď nejsem schopná ani doporučit, ani nedoporučit. Každopádně si myslím, že je to kniha určená především ženskému pokolení. Témata jsou určitě zajímavá, i pojetí knihy samotné, četla se rychle a celkem hladce, ale nic není probráno do hloubky. A to by knize určitě prospělo. Za mě je to na 3 hvězdičky - neutrální a uvidíme, třeba časem dospěju i k Monologům vagíny ☺