Citová divočina - Simona Monyová

Po delší době jsem byla v knihovně a vykoukla na mě další kniha od Simony Monyové. A jelikož má na svém spisovatelském vrubu opravdu mnoho knih a já jich od ní přečetla jen malý zlomek. Proto když na mne vykoukla z regálu ta, kterou jsem ještě v ruce neměla, neváhala jsem a sáhla po ní. Jak tak na mě koukala, pustila jsem se do ní hodně rychle.

Název: Citová divočina

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
Nakladatelství: Belami, Mony
ISBN: 978-80-87166-08-6

Svatební salón Čtyřlístek je součástí životů čtyř velmi rozdílných kamarádek - Silvany, Nataši, Milušky a Debory. Každá z nich má svůj soukromý život a své vlastní trápení, Silvana nemůže najít partnera a nemá ani pořádnou rodinu, která by ji byla oporou. Debora je rozvedená a také nemůže najít nového partnera, zcela totiž zanevřela na mužské pokolení. Nataša je zase v manželství nešťastná, manželovi s dcerou je jen pro smích a nemá šanci na svůj vlastní život, jen do chvíle, dokud nepotká při běhu sympatického muže. A Miluška si myslí, že je naprosto šťastná s manželem i s dětmi, dokud nezjistí, že manžel není až tak vzorný, jak se na první pohled zdá. Podaří se jim z jejich nešťastných životů vytřískat své vlastní štěstí?

Musím říct, že jsem si knihu užila od začátku do konce. Prvních pár stran mi vadilo to přehazování postav, protože když jsem musela knihu odložit, po navrácení se ke čtení jsem listovala zpět, abych zjistila, kterou postavu vlastně teď čtu. To se ale postupně vytratilo, protože jak jsem se s postavami více a více sžívala, poznala jsem na první větu, komu je daná část věnována. Moc mě to potěšilo, protože ne vždy je vše tak šikovně popsáno, aby se postavení postav dalo poznat.

Začíst se je u této knihy velmi jednoduché. Text je neuvěřitelně chytlavý a milý. Vše plyne jednoduše a přirozeně, žádné násilí či nesmyslnosti. Příběhy jsou opravdu ze života, není problém autorce baštit reálnost vyprávění. Nádherně vyprávěné, má to spád a pořád se tam něco děje. Vtipné situace nejsou ojedinělé, stejně jako vážné. Klasická čtivá oddechovka z ženského prostředí s klasickými ženskými strastmi a radostmi. Určitě to není čtivo pro chlapa.

Dle rozsahu je kniha i takovou jednohubkou, co bych určitě zvládla za jedno odpoledne. Tenká v tvrdé vazbě s příjemným typem písma i grafickým zpracováním. Bohužel mám nyní tak málo času, že čtu opravdu jen v MHD a tak jsem to měla na kousky. I tak jsem si jí ale moc užila a určitě brzy sáhnu po dalším díle Simony Monyové. Nejlépe Tchýně a uzený . Její styl mi opravdu vyhovuje a přitom je tak moc svůj a originální. Umí si nádherně hrát se slovy, pracuje s větami a vypovídací hodnota je stoprocentní. Navíc ten požitek je ve finále hrozně přirozený. Nepřišla jsem na nic, co by mě vyloženě iritovalo.

Anotace

Ženy by pro to, aby byly šťastné udělaly cokoliv. Chodily po rukou, nechaly si přifukovat prsa kompresorem, živily se čtyřlístky… ženy by pro štěstí udělaly cokoliv, vyjma jediného: být samy sebou.

Citová divočina je příběh čtyř kamarádek, které na konci cesty za štěstím nacházejí svoje skutečné já. Je to příběh žen, které až ve středním věku pochopily, že tím jak vidíme samy sebe, vytváříme předlohu pro to, kým se skutečně můžeme stát.

zdroj

Moje hodnocení: Je to bezva rychlá oddechovka ze života žen. Věřím, že každá z nás se v knize minimálně třikrát pozná. A i když tvrdím, že mě na knize nic neštvalo, moc mě to bavilo a rozhodně vám ji doporučuji, hodnotím ji 4 hvězdičkami. Je to proto, že jiné knihy, které jsem už přečetla dříve od stejné autorky, ty mne bavily o kousek více. Nic jiného v tom není.