Už je to delší dobu, co jsem se ozývala. Delší dobu tu vycházely jen recenze a to ve velmi omezeném počtu. Snažila jsem se, aby alespoň jednou týdně (obvykle v pondělí) vyšla recenze. Způsobené to je samozřejmě rekonstrukcí, která už skončila. Nyní však započalo období dodělávek a navážení věcí. Minulý týden mi montovali kuchyň, dnes odpoledne přivezou postel a my víceméně neděláme nic jiného, než že třídíme, uklízíme, balíme a převážíme. Ono se to nezdá, ale za ty dva roky v bytě jsme toho nasyslili neskutečně moc. Jen mé knihy byly na 6 obřích Ikea tašek a ještě nějaké krabice.
Zatím to bude vše provizorní. Máme koupelnu, kuchyň a bude postel. A potom se uvidí. Věci budou tam, kde se vejdou a další nábytek budeme pořizovat postupně. Už mi z toho neustálého vybírání šibe. Víkend co víkend, plus nějaké dny i po práci, tam jezdit a uklízet, vyklízet, navážet a vybalovat.
Ve středu, když jsem uklízela po montáži kuchyně, jsem měla těžkou slabou chvilku, chtělo se mi brečet, ale měla jsem před sebou ještě čtyři krabice s věcmi, úklid a půlhodinovou cestu autem domů. V jednu chvíli jsem si sedla, rozeřvala se a prosila, ať už nikam nemusím, ať už tu mám postel, můžu si tady lehnout, vyspat se a jet až ráno do práce vlakem odsud. Holt slabá chvilka.
Je to fakt náročné, navíc to počasí si z nás dělá srandu, buď je týden krásně jako v létě, nebo další týden skoro sněží, popřípadě se zkombinuje mlha s deštěm a v tom se přeci nejlépe nakládá oblečení do auta (jen v Ikea tašce, takže vše mokré). Zbývají nám dva týdny ve stávajícím bydlení a poté už jsme natrvalo v domečku. Upřímně si to moc neumím představit, ale žít na dvou místech najednou je tak strašně vyčerpávající. Nevím, kde co je. Pořád něco hledám a pak si uvědomím, že to je už přestěhováno.
O víkendu jedeme k našim na oslavu maminčiných narozenin a co myslíte? Veškeré pěkné oblečení, co by se mi na oslavu hodilo už mám v baráčku. Takže upozornění na mobil a dnes při montáži postele musím prohrabat všechny tašky a vybrat si, co si vezmu na sebe. Jinak bych šla asi v teplákách.
Myslím, že fňukání už bylo dost. Hrozně moc se už těším, ale nějak z toho mám i obavy.Věřím, že to všechno klapne podle plánu a doufám, že bez větších problémů. Poté už se budu čtení a recenzím věnovat opět na plno. Teď jsem s recenzemi tři knihy ve skluzu - dočetla jsem už Hotýlek, Kouzelnou skříňku pro Gwendy a dočítám Tajnosti sborovny. Snad to doženu tak, aby to pořád vystihovalo krásu děje. Co je nejhorší - nemám čas ani na samotné čtení. O víkendu nepřečtu ani stranu a čtu jen cestou do práce a z práce v MHD. Pokud ale jedeme do domečku, domů mě veze přítel dodávkou, tak to ani neotvírám (v autě se mi dělá špatně při čtení) a to také proto, že pořád řešíme po cestě aktuální problémy se stěhováním, zařizováním a tak.
Zatím to bude vše provizorní. Máme koupelnu, kuchyň a bude postel. A potom se uvidí. Věci budou tam, kde se vejdou a další nábytek budeme pořizovat postupně. Už mi z toho neustálého vybírání šibe. Víkend co víkend, plus nějaké dny i po práci, tam jezdit a uklízet, vyklízet, navážet a vybalovat.
Ve středu, když jsem uklízela po montáži kuchyně, jsem měla těžkou slabou chvilku, chtělo se mi brečet, ale měla jsem před sebou ještě čtyři krabice s věcmi, úklid a půlhodinovou cestu autem domů. V jednu chvíli jsem si sedla, rozeřvala se a prosila, ať už nikam nemusím, ať už tu mám postel, můžu si tady lehnout, vyspat se a jet až ráno do práce vlakem odsud. Holt slabá chvilka.
Je to fakt náročné, navíc to počasí si z nás dělá srandu, buď je týden krásně jako v létě, nebo další týden skoro sněží, popřípadě se zkombinuje mlha s deštěm a v tom se přeci nejlépe nakládá oblečení do auta (jen v Ikea tašce, takže vše mokré). Zbývají nám dva týdny ve stávajícím bydlení a poté už jsme natrvalo v domečku. Upřímně si to moc neumím představit, ale žít na dvou místech najednou je tak strašně vyčerpávající. Nevím, kde co je. Pořád něco hledám a pak si uvědomím, že to je už přestěhováno.
O víkendu jedeme k našim na oslavu maminčiných narozenin a co myslíte? Veškeré pěkné oblečení, co by se mi na oslavu hodilo už mám v baráčku. Takže upozornění na mobil a dnes při montáži postele musím prohrabat všechny tašky a vybrat si, co si vezmu na sebe. Jinak bych šla asi v teplákách.
Myslím, že fňukání už bylo dost. Hrozně moc se už těším, ale nějak z toho mám i obavy.Věřím, že to všechno klapne podle plánu a doufám, že bez větších problémů. Poté už se budu čtení a recenzím věnovat opět na plno. Teď jsem s recenzemi tři knihy ve skluzu - dočetla jsem už Hotýlek, Kouzelnou skříňku pro Gwendy a dočítám Tajnosti sborovny. Snad to doženu tak, aby to pořád vystihovalo krásu děje. Co je nejhorší - nemám čas ani na samotné čtení. O víkendu nepřečtu ani stranu a čtu jen cestou do práce a z práce v MHD. Pokud ale jedeme do domečku, domů mě veze přítel dodávkou, tak to ani neotvírám (v autě se mi dělá špatně při čtení) a to také proto, že pořád řešíme po cestě aktuální problémy se stěhováním, zařizováním a tak.
Kdo dočetl až sem - klobouk dolů. Už se nemůžu dočkat, až to bude za námi, začátkem prosince si upečeme perníčky, uvaříme si v nové kuchyni čaj a já se zahrabu do křesla s knížkou a dekou. Držte mi prosím palce, ať mi vše klapne a já se zase zde vrátím do normálu.
Vaše vděčná neLazy Šárka
Vaše vděčná neLazy Šárka
Nebyla bych to já, abych se nepochlubila kuchyní 
Návrh od kuchyní Oresi (kdo najde deset rozdílů oproti reálu? )
)
Nadherná kuchyň
OdpovědětVymazat[1]: Děkuju moc a chápu My budeme mít sice to základní - kuchyň, koupelnu, postel a nějaké ty skříně na věci. Ale vybavovat budeme postupně dle financí. Měla jsem hrůzu, že to nakonec nedám, ale zvládla jsem to bez jakékoliv půjčky. Prostě s čistým štítem a na zbytek si už našetříme postupem času. U mě se střídají teď záchvaty pláče - dojetím a bezradností. Doufám, že to brzy odezní a budu zase naladěná na klidovou vlnu
OdpovědětVymazat