Vnitřní hlas

Lidičky drazí,
po návratu na svůj blog jsem objevila něco nového, co tu dříve nebylo - téma týdne, na které můžete napsat článek, ostatně všichni uživatelé blog.cz mohou. A já si říkala, že to je jen proto, aby se blogy hýbaly a aby se dalo porovnat, jak co kdo pojme.
Ale když jsem uviděla téma tohoto týdne, řekla jsem si, že se musím zapojit. Protože téma vnitřní hlas, je mi už dlouho blízký a ani nespočítám, kolikrát jsem se jemu v hlavě sama věnovala dost usilovně.
Vnitřní hlas má každý z nás, ale co to je? Jak to popsat? K čemu to přirovnat? Upřímně netuším, ale já tomu svému říkám intuice. Věřím ale, že to není výdobytek moderní doby, měli ho již pralidé, kteří ho využívali k varování před nebezpečím, stejně tak postupem dějin vzhůru k naší době ho hojně využívali nejen proti nebezpeční, ale i jako nějakou vnitřní ochranu před vším, co je ohrožovalo. Nebezpečí ale pomíjela a formovala se úplně jiných rovin.
Dnes už například nepotřebujeme vnitřní hlas k tomu, abychom utekli před predátory, nebyly přepadeni lapky v lese, někdo nás křivě neobvinil z čarodějnictví a podobně. Ale máme jiné nebezpečí, před kterými bychom měli používat svůj vnitřní hlas, aby nás ochraňoval.
Mnohokrát jsem slyšela, nebo četla, že lidé, co zažili nějakou katastrofickou situaci či hromadnou nehodu, měli před nastoupením nebo vydáním se na cestu pocit, že je něco špatně, že by to neměli dělat - neposlechli svůj vnitřní hlas. Stejně tak vám může vaše tělo dávat najevo signály, že už je unavené a nemůže - i tak se může vnitřní hlas projevit. Také při rozhodování nad těžkou otázkou.

Stejně tak mnohdy jen během dne zazní ve vaší hlavě "To nedělej!" a vy neposlechnete a šup máte rozříznutý prst například. Neříkám, že se to děje dnes a denně, ale stačí jen víc naslouchat.
Já se vždycky divila řečem o tom, jak ten a ten něco vytuší a nebo vycítí a jednou nebo dvakrát ve stavu vysílení, či únavy jsem poznala, co to je. Tělo bylo oslabeno, ale intuice se jen tak oslabit nedá. A jakmile jsem jednou nebo dvakrát slyšela ten hlas, už jsem ho nechtěla nechat utichnout a jakoby to on vycítil, od té doby mi čas od času poradí a já jsem mu za to ráda. Nejsem na rozhodování a svou bezpečnost úplně sama a to mě hřeje.
A ještě bych to ráda vyhnala do maximálních otáček - knižních. Vy, kdož čtete můj blog víte, že mám rozečtenou sérii Tajemství porodní báby od Sabine Ebert. Zde se mladá porodní bába Marta učí také poslouchat svoje tělo a svou sílu, kterou má, soustředit na léčení ostatních. Kromě toho má ale i dar jasnozřivectví, ne na povel, ale občas mívá záblesky či sny, které jí vyjeví budoucnost na dlouhou dobu dopředu, či na pár vteřin. Dokáže vytušit a vycítit, co se stane. Je to sice přehnané a trochu z oblasti fantazy, ale ne úplně. Je to jen přehnané a do trochu extrému uvedené něco, co všichni vlasně známe, jen tomu úplně nemusíme rozumnět.
Stačí jen věřit vlastnímu úsudku a poslouchat varovný vnitřní hlásek, který se chce dostat ke slovu, ale někdy mu prostě jen nedáme šanci.
Zkuste se zamyslet, Vaše LazyCat Šárka :)