Krásný zasněžený den,
pro mě ale moc krásný není. Dneska jsem zase v práci, včera jsem měla volno a lítání po doktorech s oteklýma rukama - viz článek ze včerejšího dne - alergická reakce na gel lak a LED lampu. K mojí smůle otok neopadá, ruce mám rudý a oteklý pořád stejně, ale k tomu mi ještě praskl palec a to přesně podél nehtu - celé bříško.
Jsem z toho fakt zoufalá, jeden otok, co mám na ukázováčku se jevil divně bíle a teď mi došlo, že ta obří bílá bambule je vlastně puchýř, nevím jestli z otoku či popálení lampou. Každopádně jsem z toho už lehce zoufalá a dost na mě leze depka, protože je to pro mě silná pecka.
Dost dloubo jsem nehtům podléhala, plánovala zdobení a prostě se těšila a všemu je konec. Ano, samozřejmě zdraví je pro mě přednější a opravdu v tom nehodlám pokračovat. Spíš mě mrzí, že to došlo tak daleko. Joooo, každý má něco, někdo si barví vlasy, někdo si denně na obličej patlá kilo make-upu a někdo (já) si upravuje nehty a jak mi říkala paní doktorka, nikdy není možné určit, že to najednou tělo začne štvát a není schopné se s tím vyrovnat a pak to dopadne takhle - alergická reakce jak vyšitá.
Jenže ruce ukrutně bolí, pálí, svědí a ani po práškách a mastičce se to nezlepšuje, naopak mi chvilkama přijde, že se to zhoršuje. Představa, kam by mohlo vést opakované vystavení alergenu - až k anafylaktickému šoku mě děsí k smrti. Je to šíleně ponižující, sice jsem schopná v rámci mezí fungovat a to hlavně v práci, což je kancelářská práce, sice mi všechno dlouho trvá a vše mám mastný od mastičky, ale jde to. Navíc jsou kolegové hrozně moc hodní a chápaví, paní ředitelka si mě hýčká, ale pracovat musím. Psát na PC je taky hračka, nemusím totiž ohýbat prsty, problém nastává v obyčených denních činnostech - napít se, zapnout boty, odemknout a zamknout, zapnout si podprsenku a podobné věci.
Nejponíženější jsem byla včera, když jsem téměř musela žádat přítele, aby mi vytáhl kalhoty po vykonání potřeby, je to nepopsatelně ponižující a srážející pocit, že se o sebe člověk nepostará, a to nemluvím o tom uchopit tužku, vidličku nebo lžíci.
Já vím, že to asi není moc pro vás záživný, číst jak to se mnou je, ale já se tu potřebuju vypovídat. Nemůžu to zatím moc strávit, ale ty muka, co mi to působí, jsou poučný dost :-( A nejhorší je, že nemůžu ani číst, protože neotočím stránku, tak jsem popadla čtečku a mobil, nahrála si tam nějaký knihy, takže ode dneška si konečně můžu zase číst, i když na to nemám moc náladu, každopádně na zítra mám pro vás připravené fotografie z knihovny - co jsem si koupila a na jaké recenze se můžete těšit, další recenzi už mám v hlavě, takže ta bude asi v pátek.
pro mě ale moc krásný není. Dneska jsem zase v práci, včera jsem měla volno a lítání po doktorech s oteklýma rukama - viz článek ze včerejšího dne - alergická reakce na gel lak a LED lampu. K mojí smůle otok neopadá, ruce mám rudý a oteklý pořád stejně, ale k tomu mi ještě praskl palec a to přesně podél nehtu - celé bříško.
Jsem z toho fakt zoufalá, jeden otok, co mám na ukázováčku se jevil divně bíle a teď mi došlo, že ta obří bílá bambule je vlastně puchýř, nevím jestli z otoku či popálení lampou. Každopádně jsem z toho už lehce zoufalá a dost na mě leze depka, protože je to pro mě silná pecka.
Dost dloubo jsem nehtům podléhala, plánovala zdobení a prostě se těšila a všemu je konec. Ano, samozřejmě zdraví je pro mě přednější a opravdu v tom nehodlám pokračovat. Spíš mě mrzí, že to došlo tak daleko. Joooo, každý má něco, někdo si barví vlasy, někdo si denně na obličej patlá kilo make-upu a někdo (já) si upravuje nehty a jak mi říkala paní doktorka, nikdy není možné určit, že to najednou tělo začne štvát a není schopné se s tím vyrovnat a pak to dopadne takhle - alergická reakce jak vyšitá.
Jenže ruce ukrutně bolí, pálí, svědí a ani po práškách a mastičce se to nezlepšuje, naopak mi chvilkama přijde, že se to zhoršuje. Představa, kam by mohlo vést opakované vystavení alergenu - až k anafylaktickému šoku mě děsí k smrti. Je to šíleně ponižující, sice jsem schopná v rámci mezí fungovat a to hlavně v práci, což je kancelářská práce, sice mi všechno dlouho trvá a vše mám mastný od mastičky, ale jde to. Navíc jsou kolegové hrozně moc hodní a chápaví, paní ředitelka si mě hýčká, ale pracovat musím. Psát na PC je taky hračka, nemusím totiž ohýbat prsty, problém nastává v obyčených denních činnostech - napít se, zapnout boty, odemknout a zamknout, zapnout si podprsenku a podobné věci.
Nejponíženější jsem byla včera, když jsem téměř musela žádat přítele, aby mi vytáhl kalhoty po vykonání potřeby, je to nepopsatelně ponižující a srážející pocit, že se o sebe člověk nepostará, a to nemluvím o tom uchopit tužku, vidličku nebo lžíci.
Já vím, že to asi není moc pro vás záživný, číst jak to se mnou je, ale já se tu potřebuju vypovídat. Nemůžu to zatím moc strávit, ale ty muka, co mi to působí, jsou poučný dost :-( A nejhorší je, že nemůžu ani číst, protože neotočím stránku, tak jsem popadla čtečku a mobil, nahrála si tam nějaký knihy, takže ode dneška si konečně můžu zase číst, i když na to nemám moc náladu, každopádně na zítra mám pro vás připravené fotografie z knihovny - co jsem si koupila a na jaké recenze se můžete těšit, další recenzi už mám v hlavě, takže ta bude asi v pátek.
Mějte krásný zimní den a doufám, že bude brzy vše jako dřív,
Vaše dne totálně Lazy Šárka :-)
Vaše dne totálně Lazy Šárka :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat