Lidičky drazí, co je to dneska za den?
V práci toho bylo fakt moc, počasí je hrozný, jako kdyby se stmívalo už od rána ale o obědový chvilce klidu jsem se tak zamyslela, jak dlouho vlastně bloguju. Pokud se tu najde někdo (o čemž silně pochybuji), kdo by tento blog sledoval od začátku a zároveň četl tento článek, tak ví, že toto není můj první blog. Přestěhovala jsem se sem z mého předchozího blogu a tam se sice věnovala podobným věcem, jen pod blbějším názvem :D A jak jsem procházela tenhle předchozí blog, přišla jsem na ten, co jsem ho měla předtím, a na něm znovu až k mému úplně prvnímu blogu. Nechci říct, že se za něj přímo stydím, ale bylo mi v té době 16-17 let (tedy je to víc než 10 let) a byla jsem fakt ujetá puberťčka/gotička/emařka/já nevím co ještě. A to nemluvím o písemném projevu, za ten se tedy skutečně hodně stydím.
A jak jsem ty blogy tak v rychlosti projížděla, bylo mi tak trochu smutno. Čtyři různé přezdívky, čtyři různé blogy, naprosto odlišné designy, téma a přitom stejné kecíky a platonická okouzlení. Jen ten poslední už je trochu vyspělý, sice jsem v té době byla posedlá kosmetikou a měla na každý prst na ruce i noze jinou mastičku, ale byla jsem soběstačná (v rámci tehdejších mezí).
Jak moc vody uplynulo a jak moc se toho změnilo. Bývalého/snoubence jsem opustila po hodně hnusných zážitcích a prakticky utekla na vesnici, kde jsem se začala těžce pracovat, abych nějak začala a vlastně sama sebe přesvědčila, že i když jsem nasekala hodně závažných chyb a ublížila rodičům, můžu začít někde znovu a vše postupně napravit.
A teď? Mám přítele, kterého jsem tam poznala, jsme teď spolu zpátky v Praze, máme skvělé vyhlídky na budoucnost, i když nás čeká hoooodně práce, jsme šťastný a spokojený. A já potom, co jsem si prožila víc jak roční peklo v Bille, najednou mám super práci ve školství a díky tomu jsem se ze dna dostala na vrchol. Děkuju všem, co na tom mají své přičinění a vás prosím o schovívavost.
Ano, opravdu jsem se díky nostalgii ze své blogerské minulosti dostala až ke svému soukromému životu. Doufám, že jsem vás moc nenudila, já jsem ráda, že jsem se tu mohla vyzpovídat trochu a zavzpomínat. Těším se na to, co pro vás budu zase připravovat a o co se s vámi podělím. Dnes odpoledne čekejte článek o webovém portálu, kterému jsem propadla a zítra si pro vás připravuji další recenzi na knihu :)
Krásné odpoledne všem,
vaše Lazy Šárka
V práci toho bylo fakt moc, počasí je hrozný, jako kdyby se stmívalo už od rána ale o obědový chvilce klidu jsem se tak zamyslela, jak dlouho vlastně bloguju. Pokud se tu najde někdo (o čemž silně pochybuji), kdo by tento blog sledoval od začátku a zároveň četl tento článek, tak ví, že toto není můj první blog. Přestěhovala jsem se sem z mého předchozího blogu a tam se sice věnovala podobným věcem, jen pod blbějším názvem :D A jak jsem procházela tenhle předchozí blog, přišla jsem na ten, co jsem ho měla předtím, a na něm znovu až k mému úplně prvnímu blogu. Nechci říct, že se za něj přímo stydím, ale bylo mi v té době 16-17 let (tedy je to víc než 10 let) a byla jsem fakt ujetá puberťčka/gotička/emařka/já nevím co ještě. A to nemluvím o písemném projevu, za ten se tedy skutečně hodně stydím.
A jak jsem ty blogy tak v rychlosti projížděla, bylo mi tak trochu smutno. Čtyři různé přezdívky, čtyři různé blogy, naprosto odlišné designy, téma a přitom stejné kecíky a platonická okouzlení. Jen ten poslední už je trochu vyspělý, sice jsem v té době byla posedlá kosmetikou a měla na každý prst na ruce i noze jinou mastičku, ale byla jsem soběstačná (v rámci tehdejších mezí).
Jak moc vody uplynulo a jak moc se toho změnilo. Bývalého/snoubence jsem opustila po hodně hnusných zážitcích a prakticky utekla na vesnici, kde jsem se začala těžce pracovat, abych nějak začala a vlastně sama sebe přesvědčila, že i když jsem nasekala hodně závažných chyb a ublížila rodičům, můžu začít někde znovu a vše postupně napravit.
A teď? Mám přítele, kterého jsem tam poznala, jsme teď spolu zpátky v Praze, máme skvělé vyhlídky na budoucnost, i když nás čeká hoooodně práce, jsme šťastný a spokojený. A já potom, co jsem si prožila víc jak roční peklo v Bille, najednou mám super práci ve školství a díky tomu jsem se ze dna dostala na vrchol. Děkuju všem, co na tom mají své přičinění a vás prosím o schovívavost.
Ano, opravdu jsem se díky nostalgii ze své blogerské minulosti dostala až ke svému soukromému životu. Doufám, že jsem vás moc nenudila, já jsem ráda, že jsem se tu mohla vyzpovídat trochu a zavzpomínat. Těším se na to, co pro vás budu zase připravovat a o co se s vámi podělím. Dnes odpoledne čekejte článek o webovém portálu, kterému jsem propadla a zítra si pro vás připravuji další recenzi na knihu :)
Krásné odpoledne všem,
vaše Lazy Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat