"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

úterý 27. března 2018

Pizza z pravého italského těsta

Jak jsem slibovala, přináším vám recept na mou osvědčenou pizzu. Název článku "Pravá italská pizza" jsem ale zavrhla, protože si myslím, že to co dávám nahoru a jak to vypadá není úplně italské, stejně tak ale dělám těsto podle italského receptu, která ale není dělaná z pravé italské mouky, je z klasické české hladké - i to by mohlo být pro někoho zavádějící. Každopádně je to těsto, které zraje v lednici celý jeden den a dá se suprově vytahovat do požadovaného tvaru, protože pokud chcete mít dobré křupavé těsto po upečení - nesmíte ho vyvalovat, ale vytahovat. Ale to už předbíhám.

Těsto jsem tedy dělala včera a nechávala dodnes zrát v lednici a jak to tak již bývá - zapomněla jsem ho vyfotit, ale je to prostě normální kynuté těsto. A zde je recept na 2 pizzy:
  • 500 g hladké pšeničné mouky
  • 10 g droždí - sušeného nebo čerstvého (je to jedno)
  • 4 polévkové lžíce oleje (nejlépe olivový panenský, ale když je nouze - je to jedno jaký)
  • 3 dl čisté vlažné vody
  • 2 lžičky soli
Postup:
Odvážíme si mouku, přidáme sůl, droždí (pokud máme sušené), zalijeme vodou a necháme jí trochu vsáknout. Nakonec přidáme olej a zpracujeme v tuhé nelepivé hladké těsto.
Pokud máme čerstvé droždí, nejprvé ho rozmícháme ve vodě a dohroady vlijeme do mouky a soli. I tak čekáme chvíli, než se mouka vodu pohltí a pak přidáváme olej. V obou případech jde těsto krásně propracovat.
Vezmeme nejlépe skleněnou nebo porcelánovou misku, kápneme do ní olej a vymažeme. Do ní vložíme vypracované těsto, zabalíme do igelitového sáčku, aby těsto neosychalo a nenasávalo pachy z lednice. A necháme ho minimálně 24 hodin v lednici pomalu kynout - to je opravdu nutné, aby tam proběhly všechny procesy pomocí enzymů, které udělají toto těsto ve finále křehké a lehce stravitelné.

Druhý den je nutné vyndat těsto z lednice minimálně hodinu předtím, než s ním začnete pracovat. Těsto se musí na teplém místě probudit, aby se vám netrhalo a dobře se s ním pracovalo.

V tu chvíli, kdy s těstem začneme pracovat si ho vyndáme z misky (pokud jste dobře vymazali olejem, nebude to problém) a rozdělíme na polovinu. Každou polovinu si lehce poválíme do kuličky, tu si zploštíme na placičku, vezmeme do ruky a začneme po okraji mačkat, těsto se začne postupně vytahovat a vytvářet kruh. Já to nedělám na podložce, ani nepodsypávám, naopak si ruce kdyžtak potřu kapkou oleje, aby bylo těsto pořád vláčné. Když budete chvilku těsto dokola vytahovat, položíme si ho na linku a dovytáhneme i zbytek z prostředka, kde se zdá, že je těsta moc. Občas se mi stane, že se udělá dírka, ale tu prostě jednoduše zaplácnu kouskem z okraje nebo tak, není to na škodu. Nakonec je těsto místy téměř průhledné, opravdu tenoučké, o to bude křupavější.

Další důležitá věc je teplota pečení - musíte si uvědomit, že teploty kamenné pece většina lidí nemá šanci v troubě dosáhnout, proto si jí dejte předehřát na maximum a minimálně 10 minut ať na maximum i hřeje (u někoho je to 250°C a u někoho 270°C). Doba pečení je 7-10 minut.

Náplně:
na pizzu má každý rád něco jiného - my milujeme žampiony, cibuli, slaninu, šunku, mozzarellu, goudu, nivu a přítel ananas :D (já ještě kukuřici a olivy, ale to už by byl moc velký mix tentokrát)


Jako omáčku jsem vždycky používala buď pasírovaná rajčata, nebo kečup. Ale kolegyně v práci mi poradila smíchat půl napůl protlak s kečupem, dosladit a trochu naředit vodou a je to opravdu to nejlepší. Tedy takhle - nejlepší je udělat si vlastní sugo, ale na to většinou nemám čas, protože příprava je moc dlouhá. Ale pokud čas máte, určitě si ho udělejte, to je potom ta pravá pizza.















Pečeme tedy jak jsem říkala, v troubě vyhřáté na maximum a to 7-10 minut. Pokud jste udělali vše, jak je uvedeno, měli byste mít úžasnou křupavou a křehkou pizzu, která udělala bubliny stejě jako pizza z pizzerie. Pak už nezbývá než popřát dobrou chuť.





Žádné komentáře:

Okomentovat