Maska?

Tentokrát jsem se rozhodla podpořit Téma týdne povídkou nebo příběhem - jak se vám to líbí víc. Je to jeden z mých nových výtvorů - detektivní téma s nádechem tajemna. Dá se pochopit mnoha způsoby a je to tak i myšleno, snad se některým z vás zalíbí

Když Nigel dorazil na místo činu, nevěřil svým očím. Všude byla krev, ale těla žádná neviděl. Hleděl si na nohy a snažil se nevnímat prostor kolem sebe, protože se s ním houpala podlaha. Na tyhle první pohledy si snad nikdy nezvykne, navíc když zrovna dnes byl Halloween.
"Už víte, kdo je obětí? Nebo alespoň kolik jich je?" obrátil se na kolegu, který k němu rychle mířil.
"Vypadá to na 2 lidi, podle všeho se jedná o manželský pár, který bydlel v tomto bytě." dostalo se mu odpovědi a Nigel se raději vydal znovu zpět k východu.
"Už se ví, co se tu vůbec odehrálo?" pokračoval v otázkách.
"Ne, nikdy jsem nic podobného neviděl. Nenašli jsme prakticky žádné stopy, krev je všude, ve všech pokojích, ale těla jsou v koupelně. Na nich však žádné velké zranění nejsou, vypadá to, že každý z nich byl zastřelen jen jednou ranou a to přímo do srdce." zněl verdikt.
Nigelovi se sevřelo srdce, neměl za sebou sice moc zkušeností s vraždami, jejich městečko bývalo klidné, ale to, co viděl a slyšel dnes s ním pohnulo. Přeci není možné, aby se tu najednou objevil tak surový vrah libující si v krvi. Navíc jak se ta krev dostala po celém bytě? To musel udělat nějaký šílenec nebo deviant.

Jakmile se dostal do kanceláře, snažil se hledat v policejní databázi jakékoliv podobnosti a našel jich bohužel dost. Všechno to byly neobjasněné případy z celé země a měli více společných znaků - manželský pár zastřelen jednou ranou, po celém bytě či domě krev, místo činu beze stopy, jediné co všechny případy spojovalo byla postava v černém s maskou na obličeji a halloweenský večer. Pokaždé byla maska jiná, ale vždy znázorňovala klauna. Děsivého až do morku kostí.
Nigel sice dřív míval rád horory, Stephen King byl jeho oblíbený autor a film TO viděl mnohokrát. Ale tento klaun byl jiná liga, navíc jen maska, bez klaunského oblečení. Ve všech případech byl oblečen celý v černém, jen barevná maska vystupovala, obličej měl pocákaný krví, stejně jako zuby, oči jakoby nebyly z tohoto světa, nepřítomné a šílené. Ale jak je možné, že když existuje tak dokonalý popis, ostré fotografie z kamer z míst činu, vidělo ho tolik lidí a stejně si běhá pořád na svobodě? Navíc dnes v noci byl u nich, v jejich městě a teď může být kdekoliv. Jediné, co ho utěšovalo bylo, že nikdy se nevracel tam, kde už byl a nikdy nevraždil dvakrát v jeden rok.
Podle toho, co Nigel dohledal, byl vrah aktivní více než deset let a tradici evidentně pořád dodržoval. Co by s tím ale zrovna on mohl udělat? Nechytila ho ani tajná služba, ani zkušení vyšetřovatelé, co on sám zmůže?
Šel spát s hrůznými obrazy z místa činu před očima a pocitem bezmoci, proto pod polštářem svíral svou zbraň.
Vstal a šel se v noci napít, měl v krku úplně vyschlo, ale když míjel zrcadlo v chodbě, vyděsil se k smrti. Opravdu viděl to, co si myslel? Místo pyžama měl na sobě černé oblečení a na hlavě masku z videí, které shlédl před spaním. Neměl jí nataženou přes obličej, proto si jí nevšiml hned, ale v zrcadle ji přesně poznal. Navíc v ruce držel svůj revolver. Ještě chvíli zíral na svůj odraz a pak pomalu začal couvat zpět k posteli. Sedl si a snažil se přemýšlet, když ho z myšlenek vytrhl ten příšerný a nervydrásající výkřik.
S leknutím se vzbudil, snažil se dát si všechno dohromady a pak se uklidnil. Je z toho tolik zmatený, že se mu dokonce zdá o případu, na kterém pracuje. To se mu ještě nestalo, nejspíš ho to pohltilo více, než čekal. Zhluboka dýchal a snažil se uklidnit, doufal, že stihne ještě něco málo naspat klidným spánkem, než bude muset ráno vstávat.
Už si lehal, když zjistil, že ho něco tlačí do zad. Sáhl za sebe a zůstal němě zírat, bylo ta maska z jeho snu, stejná maska, kterou použil sériový vrah při svém vražedném řádění. Stejně tak na sobě neměl pyžamo, ve kterém uléhal, ale černé oblečení, vedle něj ležela maska děsivého klauna a jeho zbraň. Nevěděl zatím, co přesně to znamená, ale pomalu začínal tušit....