Mládí?

Tento týden jsem se rozhodla pojmout téma týdne opět jako úvahu, protože se mě to přímo dotýká a třeba vás pobaví, že se o mě dozvíte zase něco nového

Pro mě má slovo mládí relativní význam. Co je mládí a co stáří? Kde se nachází hranice a kdo jí určil?
Někdo se v 60 cítí mladý a jiný je už ve 40 starý. Záleží opravdu jen na tom, jak se člověk cítí. Cožpak na nás denně nehledí z obálek časopisů a stránek novin krásné mladé a štíhlé dívky / ženy? A nesmíme zapomínat na muže. To má z větší části na starosti samozřejmě výběr modelu a Photoshop, ale v televizi to už tolik vyretušovat nejde. Některé ženy našeho showbyznysu jsou vyžilé a proto na sebe plácají mraky líčidel, což chvíli vypadá dobře, naživo je to bohužel dost poznat. Ale z některých žen to neskutečně vyzařuje - jejich síla a mládí, ačkoliv už překonali 70 let, jsou okouzlující a přitažlivé. Příkladem je mi herečka Jana Švandová, vypadá někdy minimálně o 20 let méně. To, jak své roky a některé vrásky nosí je neskutečné.
Na svůj věk se určitě necítí ani Eva Holubová - herečka velmi často obsazovaná do rolí mnohem mladších, kde se rozhodně nestydí a klidně ukazuje i své tělo, které většina žen v jejím věku zakrývá a bojí se odhalení. K těmto ženám já mám neskutečnou úctu a obdiv.

Na druhou stranu já se ve svých téměř 27 se rozhodně necítím úplně mladá. Do těch 20 let jsem si pořád říkala, že jsem vlastně puberťák a můžu si dělat cokoliv. Pařili jsme na akcích nebo v restauraci klidně 2 dny v kuse, pak jsem se den vyspala a mohla jsem pokračovat. Po přednáškách jsme chodili na pivko, nebo na víno, přišla jsem domů o půlnoci a ráno jsem klidně mohla jít na zkoušku a udělala jí bez problémů. Před 2 lety jsem se nechala ukecat na akci, i když jsem věděla, že jdu druhý den do práce. Ten den jsem měla volno, tak jsem si říkala, že jsem odpočatá, omyl. Usínala jsem v práci celý den a nemohla se z toho vzpamatovat celý další týden. To mě přesvědčilo o tom, že asi už nebudu nejmladší. A od té doby se to rok od roku stupňuje.

Vrcholem pro mě bylo zjištění, ke kterému jsem dospěla vloni v létě na festivalu Beats for Love ve Vítkovickích a to k tomu, že nemám šanci stačit už těm 18letým kaličům, kteří nás obklopovaly. Kolem půlnoci jsem opřená o stůl u hlavní stage usínala i přes mraky lidí, jásot a hudbu. Vydržela jsem polovinu alkoholu než jindy a to už druhý den a neprobralo mě ani větší množství energy drinků, které se prodávaly na každém kroku.

Ale necítím se ani nijak staře, prostě jsem si musela uvědomit, že už prostě nemůžu fungovat jako ve 20. Ale není třeba věšet hlavu, můžu fungovat jako lehce zpomalená pětadvacítka

V mém věku byli lidé ve středověku ve vrcholné síle a mohlo se stát, že za přibližně 10 let byli rádi, pokud se o ně děti postarají a nechají ho v klidu dožít. A mě přitom čeká ještě minimálně 40 let práce, abych si mohla odejít na odpočinek. Pokud se tedy nějakého důchodu vůbec dočkám a pokud v něm neumřu hlady ihned, jak na něj budu odkázaná. Ale to už je zase jiná kapitola.

Výsledkem je vlastně to, čím jsme začínali, každý je starý na to, jak se cítí. Žádná hranice, která by určovala dokdy se nám počítá mládí a odkdy stáří. Tu hranici si může určit každý sám a nebo nemusí, mládí je prostě relativním pojmem a musí si ho přebrat každý sám v sobě, nikdo jiný to za nás neudělá. A v tu chvíli, kdy se člověk rozhodne být starým - v tom mu nikdo nepomůže a ani to nezmění.