Holčička, která odmítala vyrůst - Isabelle Caro

Pokračovala jsem v tématu násilí a nátlaku a přečetla si knihu, která zezačátku vůbc nevypadala, že by se toho týkala. Brzy jsem však pochopila, že zde jde opět o úplně jiný typ týrání, které vedlo ke zničení lidského života. Jak? To si přečtete níž.

Název: Holčička, která odmítala vyrůst

Název v originále: Petite fille qui ne
voulait pas grossir: Ma bataille contre l'anorexie

Autor: Isabelle Caro
Překlad: Jiří Žák
Rok vydání: 2011
Počet stran: 236
Nakladatelství: XYZ
ISBN: 978-80-7388-573-1

Isabelle začíná svůů životní příběh tím, že převypravuje život své matky, dle toho, co si pamatuje z jejího vyprávění. Když se dostane na řadu i ona, aby se podělila o své vzpomínky z útlého dětství, není to nic příjemného. Matka jí zamyká doma a odmítá jí pouštět vůbec ven na čerstvý vzduch, protože se bojí, že by holčička začala růst. Kupuje jí malé oblečení i boty, aby sama v sobě vyvolala pocit, že Isabelle je pořád malinká holčička. Otec s nimi moc nežije a když se občas doma vyskytne, nepůsobí ani jako výchovný prvek ani jako osvoboditel z jejího vězení. Jak roste, přilne k houslím a chce být virtuózkou. Její sen se jí však ne a ne splnit a tak se vrhne na herectví, kde se jí daří. Její neustálý boj s váhou je však tou největší překážkou k jakémukoliv splněnému snu. Posledních několik let tráví po nemocnicích, kde se jí snaží pomoct, ona však odmítá, i když cítí, že je to nutné. Snaží se však povědomí o své nemoci šířit dál a doufá, že tím pomůže jiným nemocným či ostatním, aby se anorexie vyvarovali. Je to smutné, ale Isabelle nakonec svůj boj prohrála, knihu však stihla dokončit a je tam vše až téměř do konce.

V první chvíli po začtení má člověk pocit, že čte nějaký vesnický román zaměřený na psychiku, pak mi ale došlo, že ne. Jde o střípky minulosti skutečného člověka, ve kterém jeho matka vypěstovala nemoc tak hroznou, že to Isabelle stálo život. Je sice krásné, že na konci oběma rodičům odpouští, ale nemyslím si, že by to stačilo. Že byla její maminka také psychicky nemocná je sice pravděpodobné, ale to nic moc nemění na tom, jak dopadla její dcera. Musím říct, že po dočtení na mě ležela (obrazně řečeno) veškerá tíhá světa, ten tlak na hrudi jsem už dlouho necítila. Bylo mi z toho úzko a chtělo se mi plakat nad zmařeným životem.

Po tom, co si člověk uvědomí, že je to vyprávění života autora, najednou jako by člověk přestal sledovat, zda je věta správně napsaná, zda jazykově sedí, není v ní chyba, či není špatně slovosled. Tyhle věci jdou stranou a musím říct, že mě tedy překvapila čtivost textu. I přes tu psychickou tíhu, kterou si nesete celou knihou od chvíle, kdy pochopíte, kam příběh bude směřovat. Je to smutné, depresivní, ale příběh vás strhne. I přes veškerou snahu o nadhled, zde se minepodařilo se povznést a prostě číst. Musela jsem to rychle dočíst a tak jsem knize věnovala každou svou volnou chvilku, proto jsem měla dočteno za 2 dny.

Osud autorky mě mrzí, ale oceňuji její odvahu na konci. Ilustrační obrázek totiž není ilustrační, je na něm skutečně autorka, ve svém nejhorším stavu, tělo vypadající jako z koncentračního tábora. Zde je krásně ukázáno, jak nespolupracuje mozek a tělo dohromady - tělo vidí jiný obrázek než osoba zvenku. A samozřejmě chápu, že spousta věcí je upravených, hlavně jména zúčastněných osob, pro ochranu nejen jejich, ale i Isabellinu.

Fyzická podoba knihy je obyčejná, je to měkká vazba s lesklou obálkou, hřbet je pevně zpracovaný, takže je odolnější vůči rozlámání. Kniha není obsáhlá textově, ale je tištěná na hrubém papíře s příjemným řádkováním i velikostí písma, takto mi sedla úplně dokonale. I v tomto ohledu je kniha úžasná a je jen toto jediné vydání, třeba se však jednou kniha dočká ještě lepšího zpracování a vyjde nové vydání. Prozatím je toto jediné.

Anotace

Její fotky obletěly celý svět, aby pomohly v boji s mentální anorexií. Isabelle Caro - modelka trpící touto nemocí pózovala na šokujících fotografiích Oliviera Toscaniho. Rozhodla se světu ukázat své tělo. Vyhublé až na kost, nahé… Její odvaha odhalit se rozdělila svět. Někteří ji i celou kampaň proti poruše příjmu potravy ocenili, jiní fotografie šmahem odsoudili a kampaň označili za příliš krutou. Nakonec se rozhodla svůj příběh sepsat. Příběh, kam až tato nemoc může zajít. Dva roky po jejím vydání modelka Isabelle Caro svůj boj prohrála. Zemřela ve věku 28 let.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha je naprosto úžasná, krásně čtivá, jednoduchá na čtení jazykově, horší je to s psychickou stránkou, ta je velmi silná. Nebudete se moci odtrhnout, příběh vás pohltí, budete kroutit hlavou nad spoustou věcí a mnoho dalších věcí vám uvízne v paměti natolik, že si na ně bez problémů vzpomenete i po delší době. Pokud se někomu dostane kniha do ruky, neměl by váhat a určitě by sí jí měl přečíst. Není to kniha, ke které se budete rádi vracet - jednou stačí, ale věřte mi, že na ní nezapomenete. Proto jí rozhodně doporučuji, počítejte však s variantou, že vás kniha rozloží na depresivní atomy. A to je ten typ otisku, který po dočtení očekáváte - že nezapomenete za týden, o čem to bylo. Hodnotím plným počtem a každá z těch hvězdiček je naprosto zasloužená.

Ženu ani květinou ... - Simona Monyová

Po nedávném dočtení knihy Srdceboly jsem se vrhla na další knihu paní Monyové, tentokrát zaměřenou na vyložené domácí násilí.

Název: Ženu ani květinou ...

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
Nakladatelství: Belami
ISBN: 978-80-87166-09-3

Příběh nás zavádí do života celkem slavné herečky Reginy a malého syna Filipa. Ta se na jedné akci seznamuje s Markem, ne nijak okouzlujícím mužem, který však disponuje zvláštním charismatem, a ona se do něj zamiluje. Od začátku je to vztah velmi zvláštní, on netouží po sexu, vrací se za bývalou ženou Kateřinou, především s ní však holduje alkoholu, který mění jeho osobnost z krotké a pečující na agresivní a útočnou. Časem si Regina přiznává, že miluje obě jeho stránky, co však nemůže překousnout je to, že se s Kateřinou nikdy ve skutečnosti nerozloučil a často se k ní natruc vracel, nasávali spolu a pak Reginu dost hnusně uráželi. Postupně situace graduje a Markovy útoky jsou čím dál horší, ona ho i přesto neustále omlouvá, protože po útoku u něj příchází fáze láskyplného snažení a proseb o odpuštění. Jestli se podaří Regině dostat ze spárů Marka a začít žít normální život, to si už musíte přečíst.

V první řadě chci říct, že během čtení knihy jsem se dozvěděla o autorčině násilné smrti a nejspíš rukou svého manžela. To najednou však dává knize úplně nový rozměr, jakoby popsala své vlastní pocity a zážitky. Je to až k neuvěření, že člověk může popsat takové hrůzy, které zažije na vlastní kůži a ani v knize, stejně jako v reálném životě se nenašel nikdo, kdo by jí z toho vytáhl. A muselo to dojít až za hranu, kdy už život vrátit nejde. Navíc to okolí muselo tušit a nikdo nepomohl, byla v pasti stejně jako Regina.

Jinak je kniha dost podobná již zmíněné knize Srdceboly a to jak po stránce obsahové, tak samozřejmě i stylem. Obsahově bych tyto dvě knihy od sebe odlišila tím, že Srdceboly jsou spíš o psychickém teroru, tato kniha je sice také o psychickém týrání, ale především o se zde objevuje i ta fyzická podoba, kdy se hrdinka mojí o život, je napadána a navíc je její život v přímém ohrožení (příhoda v autě, která díkyohu skončila dobře). Od začátku působí kniha dost depresivně, smutně a cítíte takový jemný tlak. Příběh je psaný opět velmi čtivě, poutavě, ale ten tlak působí jako kámen na krku či hrudníku.

Ano, začetla jsem se hned, ale nebyla to pro mě jednohubka, trvalo mi 2 dny se prokousat pouhými 128 stranami, musela jsem jí odkládat. Téma je to vážné, smutné a citlivé. Stejně jako hlavní hrdinka, její charakter mi trvalo delší dobu pochopit, protože ačkoliv jsem se s tématem počínajícího domácího násilí setkala na vlastní kůži, nechápala jsem, proč se ona nesebere a neodejde, jako jsem to udělala já. Určitou roli tam hrál určitě i její syn Filip, který k Markovi přilnul, ale vše se dá řešit, dítě si odvykne. Ale ona ho milovala (i když to já taky) bohužel mi přišlo, že až s náboženskou úctou mu vše odpouštěla. A z toho by se nemohl vyklubat zdravý vztah. Nepoučitelná žena v začarovaném uzavřeném kruhu - tak na mě Regina působila a bohužel to byla asi i situace Simony Monyové.

Takováto kniha se opravdu těžko recenzuje, protože jsem ovlivněna emocemi ohledně autorky i tím, co se dělo v knize. Působí to na slabiny lidských životů a červíček se zavrtává a nahlodává. Určitě to vše, co paní Monyová napsala i co prožila, muselo být strašné a ve spoustě případů se to určitě i překrývá. Musím na to pořád myslet a je mi to neskutečně líto. Možná, že boj proti týrání není tak viditelný a propagovaný, jako by si zasloužil. Nežijeme přeci v pravěku ani středověku, kde by chlap měl mít právo odtáhnout svou ženu za vlasy kam se jemu zlíbí a je hrozné, kolik žen na to doplácí svým životem.

A co ještě stojí za zmínku je konec. Musím se přiznat, že v první i v druhé chvíli jsem si myslela, že prostě někdo poslední kapitolu z knihy vytrhl a mě teď chybí. Po prozkoumání nepoškozenosti knihy jsem usoudila, že tomu tak není. Přesto mi to nedalo a hledala jsem na internetu online verzi v .doc nebo .mobi, abych porovnala, čím to končí. Obě verze končily stejně jako ta moje knižní. Teprve v tu chvíli jsem usoudila, že mi nic k dočtení nechybí a je jen na mě, jaký závěr hlavní hrdince zvolím ve své hlavě. Autorka to nechala na nás. V každém případě to, jak je kniha psaná a řazená, kdy začíná jakoby přítomností, pak se pouští do vyprávění, jak to začalo, občas utrousí poznámku o tom, jak se to vyvinulo do budoucnosti, je trošku matoucí a tak i ten závěr nelze definitivně rozhodnout. A myslím si, že to bylo i záměrem.

Anotace

Kniha Ženu ani květinou ... vypráví o tom, co všechno zraňuje mužské ego, a co všechno jsou ženy schopny snášet ve jménu takzvané osudové lásky.

zdroj

Moje hodnocení: Z celé knihy jsem rozpačitá, je to úžasně napsané, proti tomu nemůžu říct vůbec nic. Téma je smutné a depresivní samo o sobě, takže to rozhodně není žádný humorný román. To že je autorka po smrti, která s knihou souvisí, přídává na vážnosti celému příběhu. Možná tomu přikládám větší význam, než to má, ale já to tak cítím. Budiž jí země lehká. Já si knihu znovu už asi nepřečtu, ale NIKDY na ní nezapomenu, stejně jako na samotnou autorku. Musím samozřejmě ohodnotit a zde to nejde jinak než 5 hvězdičkami.

Cizinec - Ursula Poznanski, Arno Strobel

Během nemoci jsem už měla chvíli pocit, že prokrastinuju, tak jsem se pustila do dlouho odkládané knihy od mé oblíbené autorky Ursuly Poznanski, tentokrát však ve spolupráci s Arno Strobelem. Jestli se toto spojení vyplatilo, či bylo na škodu, to se dozvíte níž.

Název: Cizinec

Název v originále: Fremd
Autor: Ursula Poznanski, Arno Strobel
Překlad: Ivana Führmann-Vízdalová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 312
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5964-2

Joanna zažívá úplně normální odpoledne, dává si sprchu po pracovním dni, když slyší ze spoda domu hluk. Opatrně se jde podívat a místo, aby rovnou volala Policii je konfrontovaná s cizím mužem, který však vehementně tvrdí, že je její vlastní snoubenec. Prý spolu žijí už skoro rok v tomto domě, po domě však není jediná památka o jeho existenci a ona nezná ani jeho jméno. Postupně si ho začne pouštět k tělu, protože její okolí potvrzuje to, co tvrdí on. Jak je ale možné, že si na nic z toho nevzpomíná, nic jiného však nezapomněla. Poté se ona sama začne chovat zvláštně, neumí ovládnout své chování a navíc Erika poraní, on k ní okamžitě pojímá ještě větší podezření a chce s ní skončit, i přes veškerou svou trpělivost. Pak mu však vlivem okolností dochází, že mu jde o život a poté i Joanně a tu chce i tak za každou cenu zachránit. Jsou v tom společně a vymýšlí neskutečný plán, jak z toho ven. Zapletou se totiž s úplně jinou sortou.

Jak jsem zmiňovala v úvodu, Ursula Poznanski je jednou z mých nejoblíbenějších autorek, ale tohle jsem nečekala. Wow to byla jízda. Knihu jsem začala číst během nemoci jeden den odpoledne a i přes to, že jsem měla v plánu shlédnout můj milovaný seriál, nedošlo na něj. Skončila jsem v půl jedné ráno úplně vyždímaná emocemi, ale spokojená, že jsem se dozvěděla, jak to dopadlo. To prostě nešlo odložit. Od začátku jsem se do knihy ponořila, její čtivost mě překvapila a s knihou jsem jedla i chodila na WC. Příběh mě strhl s sebou a nepustil. A právě čtivost je pro tuto autorku typická, ještě jsem nenarazila na jedinou její knihu, u které bych se nudila, nutila ke čtení nebo jí odkládala.

Záhadná situace se začíná hned od začátku rozplétat, dialogy byly nenucené, příjemné, nic u čeho bych si klepala na hlavu, tak akorát to odsýpalo a především pro mě nebyl problém se vcítit do jakékoliv postavy. Vyprávění probíhalo střídavě z hlediska Joanny i Erika, takže se některé scény/situace prolínaly a člověk se o nich dozvěděl z obou stran. To se mi hodně líbilo, protože to dávalo všemu lepší možnost pro pochopení obou hlavních postav.

Upřímně musím říct, že ze závěru jsem byla úplně odvařená, někomu to může možná připadat trochu ujeté až do stylu Chucka Norrise, já jsem však důvěřivá a myslím, že by se to takto klidně mohlo stát. Však podobné organizace (dalo by se říct až extremistické) existují a nevím, proč by nemohli takto zkoušet přitáhnout pozornost k tématu, které potřebují pro volební účely. Ale nebudu už více prozrazovat. Konec má neskutečný spád, vyprávění je plynulé a neskutečně napínavé. Za co jsem ale hrozně vděčná je to, že se vysvětlení pozadí příběhu a všech neobjasněných aspektů se neodehrává na posledních pěti stranách, jak jsem se s tím setkávala v poslední době. To mě skutečně hodně štve, protože to pak vypadá, že autor už nevěděl co dál, tak to rychle ukončil. Zde je to přesně naopak, vše dostatečně vysvětlené, objasněné a pomalu a klidně dovyprávěné.

Když si vezmu, že celá kniha se odehrávala v docela krátkém časovém úseku, musím přiznat autorům, že informací je zde opravdu mnoho a přitom to po dočtení nepůsobí přeplácaně ani nahuštěně. Je to neskutečné, co tito dva autoři dokázali splodit za krásné dílo. Už se těším na další knihy, třeba budou i další jejich společné.

Anotace

V Joannině domě náhle stojí cizinec. Tvrdí, že je její životní partner. Ale ona ho dosud nikdy neviděla. Erik se večer vrací domů ke své Joanně. Ale ona ho nepoznává. Myslí si, že se k ní ten cizí muž vloupal. V domě nejsou žádné jeho věci. Žena. Muž. Čím víc se pokoušejí situaci pochopit, tím je zamotanější. Někdo tu hraje děsivou hru. Hru, která se brzy projeví jako smrtelně nebezpečná pro oba…

zdroj

Moje hodnocení: Celkově mi nijak extra nevyhovují spolupráce dvou autorů, protože dílo často ve finále působí docela schizofrenicky. U kolektivu autorů je to něco jiného, ale dvě osobnosti dohromady, kor muž a žena - no měla jsem z toho docela obavy, aby mě má oblíbená autorka nezklamala. O tom však nemůže být ani řeč. Z knihy jsem skutečně nadšená, líbí se mi i po fyzické stránce - hardback s papírovým přebalem, který se graficky opravdu povedl. Písmo akorát velké, dobře dělené, nic zhuštěného, rozsah textu akorát, rozdělení do kapitol jen číselně a čtenář to nijak moc nepocítí. Kniha je naprosto úžasná a já jí všema deseti doporučuji, proto nemohu hodnotit jinak, než 5 hvězdičkami.

Moje nákupy na Aliexpress V.

Po delší době přináším nové nákupy, které jsem uskutečnila přes asijský eshop Aliexpress. Musím říct, že za posledního čtvrt až půl roku se mi stalo to, že mi docela dost věcí nepřišlo, ty vám tu ale určitě nemůžu ukázat. Uvidíme, pokud ještě přijdou, budou v některém z dalších dílů. Mám silný pocit, že je to vinou České pošty a ne přímo prodejců, ale s jistotou to říct nemůžu. Každopádně je tam stále možnost nákup reklamovat (refund) a oni vám vrátí peníze. Jen jednou se mi stalo, že by byl problém a to tak, že nemám ani balíček, stále nejsou aktuální dodací informace a přesto mi byla žádost o vrácení peněz zamítnuta. Důvod neznám, ale šlo o pár drobných naštěstí. Cena se bude malinko lišit, protože kurz jde nahoru a dolů, ale jedná se o pár haléřů, maximálně korun. Jdeme tedy na předměty, co jsem si pořídila a zda z nich mám radost, či jsem zklamaná, to si přečtěte níž.

OMYVATELNÝ PENÁL S KOČIČKAMA - došlo za 36 dnů, cena 1,49 USD

Protože jsem letos začala více učit, potřebovala jsem si pořídit penál na potřeby do hodin - propisky, fixy na tabuli, gumu a podobně. A jelikož pořád převažuje psaní na tabuli křídou, chtěla jsem něco omyvatelného, abych to nemusela tak často prát a narazila jsem na tenhle penál s kočičkama. Prostě úžasný. Čekala jsem na něj docela dlouho, ale stálo to za to. Po rozbalení byla silně cítit pneumatika, ale to po čase zmizelo. Už si bez něj hodiny neumím představit, nosím ho i do kroužků. Je vzhledově krásný (jen na zadní straně má čínské klikyháky, ale to se dalo čekat), lehce se otírá a udržuje a díky kočičkám se mi hrozně moc líbí. Za mě skvělá volba, kor za nějaký v přepočtu necelých 40 korun. Určitě doporučuji, mají i více barev.

SAMOLEPKY DO DIÁŘE (I NA DIY) - došly za 31 dnů, cena 1,01 USD

Už více jak rok se mi daří si jakž takž pěkně vést diář, mám Čtenářský diář vydávaný knihovnou Jiřího Mahena v Brně a jsem s ním moc spokojená. A abych měla nejen tuto organizaci snazší, zalíbily se mi samolepky, které vypadají jako komiksové bubliny. Mají dost prostoru pro text, vypadají hezky a jsou černobílé jako můj diář. Je tam celkem 40 kusů a je každý trochu jiný, to velice oceňuji. Hodí se to i na nějaké DIY, nebo vlastní organizéry a podobně. V jednom předmětu je 20 motivů a verzí samolepek, takže si vybere určitě každý. Cena téměř směšná - pod 25 Kč. Akorát doručení na tak malinký balíček bylo dost dlouhé a potřebujete tenk permanentní fix, protože mají samolepky hladký povrch. Určitě doporučuji, vypadá to krásně a zaujme každého.

Obaly na polštáře.....kapitola sama pro sebe, protože jsem po nich koukala už dlouho. A když už jsem se rozhodla, že si nějaký pořídím, nezůstalo samozřejmě u jednoho, nemohla jsem se vůbec rozhodnout. Nakonec se to zaseklo na čísle 5 a tolik jsem jich i objednala. Všechny jsou s motivem knih či čtení. Náplně do nich jsem kupovala na webu Reklamní technologie, kde jedna náplň vyjde na necelých 50 Kč - pokud na tom nechcete spát. Je hezky naducaná, plná, žádný chcípáček, ale spát se na tom nedá, možná tak občas ležet na gauči - je to dost hrubé a cuckovité, na pohled to ale vypadá krásně. Odkaz na produkt je ZDE.

POVLAK NA POLŠTÁŘ S MOTIVEM KNIH I. - došel za 33 dnů, cena 3,59 USD

Chtěla jsem zvelebit náš malý byteček a tak jsem vybírala nějaké povlaky na polštáře a tohle je jeden z favoritů. Je z hrubé lněné látky, černobílý motiv kytiček, cácnců, ornamentů, hodin a k tomu nápis "Time To Read" - hned mi padl do oka. Na výběr zde bylo z asi 25 motivů, můj nese označení P8. Bohužel koukám, že na tomto odkazu už není dostupný, ale je možné, že když zadáte podobná klíčová slova, najde vám to to samé od jiného prodejce.
S povlakem jsem moc spokojená, po dodání sice malinko zapáchal, ale rychle se to vyvětralo, praní by to možná urychlilo. Zapínání je na spodní straně na malý plastový zip, jehož konec se snadno schová. Velikost je 45 x 45 cm a na gauči vypadá opravdu nádherně a cena necelých 90 Kč je krásná.

POVLAK NA POLŠTÁŘ S MOTIVEM KNIH II. - 3 motivy, došly za 46 dnů, cena 2,69 USD

Další povlaky na polštář jsou od jednoho prodejce z jednoho produktu, jen jsem si vybrala více motivů. Tyto šly opravdu dlouho a už jsem si myslela, že jsou ztracené, ale naštěstí došly. Jsou z takové silonové látky, jemné, ale hodně umělé - polyester, což jsem nečekala. Myslela jsem, že jde o len nebo bavlnu. Ale to je moje chyba - špatně jsem se podívala na popis předmětu. Vše ale vynahradí barevnost potisku a jeho sytost, protože barvy jsou nádherné, živé, je to dost pěkně udělané, žádné cákance mimo nebo neostré hrany. Je důležité upozornit na to, že zde nejde o potisk, ale o obarvení, tudíž motiv po hmatu nepoznáte, nic nevystupuje a tak nehrozí, že by se to začalo trhat nebo praskat.
Vybrala jsem si tedy 3 motivy u jednoho předmětu, nesou označení 1 - It´s a good day to read a good book, 2 - So many books, so little time a 8 - Wtf do you mean i buy too many books?! (který přítel označil za vševystihující) a všechny jsou momentálně dostupné, dokonce i za stejnou cenu - v přepočtu kolem 65 Kč - což je naprosto krásná cena. Mají rozměry 45 x 45 cm stejně jako ty ostatní.
Barvy jsou opravdu tak syté, což na obrázcích není až tak úplně vidět, zapínání je opět na bílý malý umělý zip a vypadají úplně skvěle. Jsem s nimi moc spokojená a určitě si do budoucna plánuji vybrat další motivy.

POVLAK NA POLŠTÁŘ S MOTIVEM KNIH III. - došel za
32 dnů, cena 2,79 USD

Poslední povlak, který jsem si pořídila je opět hrubý z látky podobné lněné. Má na sobě tentokrát černo červený nápis "I ♥ BOOKS", přičemž červené je právě to srdíčko. Moc se mi líbil a musím říct, že jediný nezapáchal. A vypadá moc hezky, líbí se mi i jeho ne úplně bílá látka, je béžová, jako přírodní a skutečně i na dotek napodobuje len. Tento mi přišel jako první a měla jsem z něj velikou radost. Ty barevné výš se mi ale líbí mnohem více. Zapínání má stejné jako ty předchozí - drobný plastový zip, který po zapnutí není prakticky vůbec vidět. U těch zipů celkově se bojím, že odejdou nejdříve, uvidíme. Každopádně i tento moc doporučuji a myslím si, že výběr je obrovský, cena úžasná (pod 70 Kč) a zpracování docela kvalitní - žádné nitě, fleky, švy pevné. Určitě i tento mohu doporučit.

LÁTKA - OBAL NA KNIHY - došla za 38 dnů, cena 3,99 USD

Poslední věcí, kterou vám tu dnes ukážu je látka, kterou jsem si vybrala jako ozdobu na ušití obalu na knihu. Jak víte, nějakou dobu se již o to snažím a chtěla jsem zkusit i něco kreativnějšího a veselejšího. Návod na ušití kdyžtak ZDE. A proto jsem si vybírala nějakou hezkou látku, která by se ozdobně dala našít na přední stranu. Výběr nebyl velký a jediné, co mi padlo do oka byly tyto "holčičky", které vypadaly, že budou stejně barvené jako mé syté povlaky na polštář. Bohužel jsem opět přehlédla to, že se jedná o polyester, takže kluzká, lesklá látka. Ale barvy má opravdu krásné.
Dle rozměrů se nejde řídit, protože obrázek je malý a okolí (které obstřihnete) zabírá docela dost místa. Vyjde z toho tedy jen málo použitelné látky.
Mají tam stále ještě k dispozici 20 různých motivů, já si vybrala 15 - holčičku s motýlkama a knihou v ruce (jak tématické ☺). Látka je zrcadlová, takže dostanete vlastně 2 použitelné obrázky, nejspíš je to určené na tenké tašky, aby se to uprostřed přehnulo a z obou stran byl stejný motiv. Já to použila jinak, rozstřihla jsem to napůl, odměřila stejné obdélníky a mám stejný motiv k našití na přední i zadní stranu obalu. Ještě jsem ho tedy nerealizovala, ale je to v plánu (našpendleno).
Myslím si, že za tu cenu - asi 98 Kč - jsem sáhla vedle, protože u nás se dají sehnat hezčí motivy za podobnou cenu a jsou na bavlně. Látka mi k šití nevyhovuje, protože se to krčí, je to až moc kluzké a jemné a bojím se i toho, že se to bude rychleji špinit a hůř prát. Látku vám tedy nedoporučuji, zkuste se podívat po jiné, která bude buď bavlněná a nebo tento sortiment nekupujte na Ali, ale obejděte si švadlenky a galanterie - seženete lepší za stejnou cenu.

To je pro dnešek všechno, už pro vás ale připravuji další várku produktů a vychytávek z Aliexpressu ☺ Brzy se těšte.

Srdceboly - Simona Monyová

Náhodou jsem narazila na FB, ve skupině věnované knihám, na diskuzi ohledně knih, které se věnují domácímu násilí, týrání - partner či rodiče, a podobně. Vyselektovala jsem si pár knih, které mě zaujaly a Srdceboly od Simony Monyové jsou první knihou, kterou jsem si zvolila, i díky jejímu rozsahu.

Název: Srdceboly

Autor: Simona Monyová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
Nakladatelství: Belami
ISBN: 978-80-87166-09-3

Hlavní hrdinka je po rozvodu, s bývalým manželem nevychází a bohužel ani s dospělým synem. Po dlouhé době nachází o mnoho let mladšího partnera Adama, který má sám malého synka a je bohužel vdovcem. Zezačátku se zdá jako milý, starostlivý a zodpovědný, časem se v něm však projeví jeho pravé já - egoistický a sobecký muž se sklony k psychickému teroru. To, co poté hlavní hrdinka zažívá a že otec vlastního dítěte ho dokáže používat jako zbraň proti nevlastní matce, to jsem ještě neviděla. Samostatná žena se stává jen hračkou v rukách psychopata, který s ní hraje jak potřebuje a jako vodící šňůrky používá nejen dítě, ale i citové vydírání. Zda se jí z toho nakonec podaří dostat, si budete muset přečíst sami.

V první řadě musím říct, že jsem se do knihy pustila téměř hned po donesení z knihovny a to hlavně kvůli jejímu rozsahu - pouhých 128 stran vypadalo na jednohubku. Bohužel se to tak jen zdá, drobné písmo a náročnost na psychiku to dost ztěžuje. Fyzickou podobou a zpracováním mi to připomíná Zdenu Frýbovou. Avšak obsah, ten je úplně někde jinde. Autorka si vás podmaní svou čtivostí až nebudete moci přestat číst. Já musela, protože to na mě byla prostě silná káva. Vše tak realisticky popsané, dialogy jako opravdu ze života, nic přehnaného ani přihlouplého.

Chci jen říct, že autorka určitě čerpala z části ze svého soukromého života a cítím v tom část autobiografie, protože člověk některé situace a dialogy nevymyslí, to prostě musí zažít. A to nemluvím o tom, kolik citu a emocí se v knize skrývá. Prýští z ní ven jako gejzír, realita odhalená na kost a za celou knihu mi nepřišla jediná věta, které bych nevěřila. Těžko se hodnotí něco, co je takto smutné s psychologickými aspekty. Kniha je určitě hodně velkým přínosem pro vlastní obohacení, nejen tedy o to knižní, ale i o zkušenost, s kým vším a čím je možné se setkat. Myslím, že ten psychologický přínos je asi největší.

I přesto, že já sama jsem se s hlavní hrdinkou úplně neztotožnila - její představa vztahu, kdy staví sex a svou fyzickou podobu nad vše ostatní. Musím říct, že její nízké sebevědomí mě mrzelo, protože žena by nikdy neměla být takto "podřízená" muži a nechat se sebou orat. Ano, asi si budete říkat, že to jsou jen řeči někoho, kdo se s ničím podobným nesetkal. Ne v takové míře, ale sama jsem se s podobnou situací na vlastní kůži setkala a stalo se to jednou. Nikdy více.

Vím, že autorka nepsala jen tyto psychologické knihy, ale i humorné a zaměřené na jiné aspekty vztahů - mezi tchýní a snachou, matky a dítěte, milenec, láska jako taková a podobně. A proto se určitě vrhnu i na další knihy autorky, protože se mi tento styl líbí a vyhovuje mi.

Anotace
"Svatební pochod mi vždy připomíná hudbu, která se hraje, když vojáci táhnou do boje," řekl lyrický básník Heinrich Heine a nevědomky tak s předstihem naprosto dokonale vystihl obsah knihy Srdceboly. Je to příběh o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí na bojišti, je to příběh plný vášně, intrik, touhy, žárlivosti, sexu, paniky ze stárnutí, osobní nezralosti, lží a pomstychtivosti. Je to příběh pro všechny z Vás, kteří už vědí, že manželství není souboj. V souboji se totiž dá vyhrát.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha je velmi smutná a je složitější ji číst především z té psychologické stránky. Na druhou stranu jí však určitě všem doporučuji, je to dobrá zkušenost někoho, kdo minimálně část z toho zažil na vlastní kůži. Je to hodně čtivé, připoutá vás to a nedovolí odložit, dokud nedočtete a pak vás vyplivne, abyste si s emocemi poradili sami. Určitě si přeji více takových knih, protože takhle silné poučení o tom, co se kolikrát děje v naoko šťastném manželství, jen tak jinde nenajdete. Za mě plně zasloužené 4 hvězdičky.

Doplavat domů - Deborah Levy

Odeonka, kterou jsem zvolila do Čtenářské výzvy 2019 na Databázi knih. Zakoupena ve výprodeji na Knižním klubu za asi 40 Kč, tak jsem se do ní hned pustila. A doteď nevím "co tím chtěl básník říct".

Název: Doplavat domů

Název v originále: Swimming home
Autor: Deborah Levy
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 160
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1540-1

Rodina je na dovolené ve vile s bazénem na francouzské riviéře - Joe (básník), Isabell (reportérka) a jejich dcera Nina, spolu s nimi ještě přátelé - manželský pár Laura a Mitchell. Jednoho ráno objevují v bazénu plavat nahé tělo - živé Kitty Finchové, což vyděsí obě strany. Přijela na dovolenou, ale vila je obsazena, Isabell ji nabídne zůstat v jediném volném pokoji. Její pozornost se však upíná k Joeovi, kterému předá svou báseň a chce slyšet jeho názor. On si ji sice přečte, ale nedokáže jí na to zatím říct nic konkrétního, během té doby je však jasné, že Kitty zvaná Kitty Ket je výstřední, nekontrolovatelná a nejspíš i lehce "nenormální". Jediný, kdo si k ní nachází cestu je Nina, vše se řítí jedním směrem, ale nic není takové, jako na první pohled vypadá.

Musím říct, že tohle mě donutilo hodně přemýšlet. Začátek vás nutí od začátku přemýšlet, co tím bylo myšleno a v závěru, když se to tak trochu opakuje, mi hlavou běhalo jenom jedno velké "COŽE?". Kvůli malému rozsahu jsem si knihu vybrala a jelikož tématiku vody mám ráda, i podle přebalu se mi to líbilo. Po otevření jsem byla však okamžitě zmatená a ten pocit po celou dobu čtení nezmizel. Měla jsem pocit, jakoby mi pořád něco unikalo.

Postavy byly místy dost absurdní, stejně tak dialogy i situace. Jediný, kdo mě celou dobu iritoval a to doslova, byla postava Kitty. Bože jak ta mě štvala. Občas jsem pro její chování měla pochopení, ale i přesto jsem jí neměla ráda. Neumím to vysvětlit, asi šlo hlavně o její výstřední chování a bezohlednost, ale bylo to velmi nepříjemné. Ostatně celková atmosféra knihy byla velmi zvláštní. Neumím to popsat, ale přijde mi to spíš jako nějaké zvláštní umění, než klasická kniha. Spousta věcí vyloženě nedává smysl a přitom vás odvádí od děje. Myslím, že to autorka chtěla vzít trochu z té filozofické stránky, ale ve výsledku se to nepovedlo.

Kniha není obsáhlá, má pouze 160 stran a vzhledem k tomu, jak to na mě působilo se četla docela dobře a rychle. I přes zvláštní slovní spojení a věty, které postrádají smysl, to bylo docela čtivé. Text byl tedy poměrně složitější oproti normální beletrii, kostrbatější a ne tak uhlazený. I přesto to nebylo úplně nezáživné či nečtivé. Prostě z toho mám pořád tak rozporuplné pocity, navíc závěr, který postrádá konec, milion nezodpovězených otázek, to vše najednou ve mě evokuje prostě chaos. Děj je povrchní, nemá hloubku a možná právě proto takhle působí.

Anotace

Francouzská Riviéra, rodinka na dovolené. Osoby a obsazení: Joe je uznávaný básník, jeho manželka Isabel pracuje jako reportérka. Plus pubertální dcera plus dva rodinní přátelé. Tuhle idylku naruší neznámá dívka, která se jednou ráno koupe nahá v jejich bazénu. Kitty je výstřední, nevypočitatelná, možná duševně narušená mladá žena… Během jednoho týdne se životy všech obrátí naruby.

zdroj

Moje hodnocení: Vzhledem k tomu, že kniha není nijak obsáhlá, nevím víc, co k otmu říct. Nemůžu říct, že by se mi to vůbec nelíbilo, ani že se mi to líbilo. Na podobný konec většinou reaguji emotivně úplně jinak, zde jsem to přešla a bylo mi to jedno. Autorka to nenapsala tak, aby z toho byl někdo schopný něco cítit, jen poskládala věty, které občas smysl dávají, občas ne. Možná je to vina i překladu, ale v originále se do toho pouštět nebudu. Chaotická kniha bez děje (vydal by na krátkou povídku), na druhou stranu to nebylo k unudění a dalo se to číst. Pokud chtěla autorka vyvolat ve čtenáři jen zmatek - povedlo se jí to. Dávám 3 hvězdičky jako neutrální, protože se nemohu rozhodnout.

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka - Evžen Boček

Autora mám moc ráda a Aristokratku samozřejmě také, všem však říkám, že je nutné dodržet mezi dílama patřičné pauzy (za mě ideál tak 2 měsíce), zde to bylo 6 měsíců a zda to pomohlo? Čtěte dále.

1. díl - Poslední aristoratka - recenze ZDE

2. díl - Aristokratka ve varu - recenze ZDE

3. díl - Aristokratka na koni - recenze ZDE

Název: Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka

4. díl - Příhody aristokratky

Autor: Evžen Boček
Rok vydání: 2018
Počet stran: 176
Nakladatelství: Druhé město
ISBN: 978-80-7227-410-9

Marie Kostková se po návštěvě Maxe Launa, kterého musela odvézt do nemocnice, vrací zpět na zámek Kostka a dozvídá se, že princezna Diana tragicky zahynula. Po návratu na Kostku se zhrozí, protože přítomné týmy záchranných sborů - hasiči, sanitka i policisté, jí nechtějí pustit dovnitř. Po přesvědčení, že zde bydlí, je vpuštěna a nachází všechny své blízké v hrozném stavu, spolu s nimi jsou přítomni i divná individua - křičící mrtvola na pohovce, mladík s rytířskou helmou, co nejde sundat, zmalované strašidlo v rozthaných hadrech a další. Po informaci, že zde došlo k několika trestným činům - padělání starožitností, pokus o krádež, znesvědcení hrobu a dalších, se Marie snaží přijít všemu na kloub a rozplétá klubko událostí, které začalo mnohem dříve, než se vůbec rozhodla Maxe navštívit.

Aristokratka je moje srdcovka, mám jí strašně moc ráda, poslouchám i eknihu (namluvila Veronika Kubařová) a byli jsme s přítelem i na divadelní hře - zážitek popsán ZDE. Jen pro obraz, jak moc mám Příhody aristokratky ráda a sahám po ní vždy, když mi není do smíchu, protože pak už je. Ale tenhle díl? Ať se to snažím brát ze všech moných úhlů, byla jsem zklamaná a dost. Co to má být?

Hlavní postavy tam prakticky nehrají žádnou roli, občas je o nich zmínka v textu - nejvíce Josef a pan Spock, o ostatních jen pár vět. Marie je opět vypravěčkou svého deníku, avšak tentokrát se hlavními postavami stávají nám doposud naprosto neznámé osoby. Celá kniha je zasazená prakticky do jednoho dne, kdy se Marie snaží přijít na to, co se stalo, plus je tam samozřejmě uvedeno, co tomu předcházelo.

Co mě ale nejvíce mrzí je, že se narážky, vtipy a bonmoty z předchozích dílů se dost opakují a nic originálního vymyšleno není. Vše působí tak, že autor sepsal nějakou krátkou povídku, kterou řádkováním, písmem a odražením odstavců pasovali na knihu, která nemá nijak moc promyšlený děj. Stále je to sice to pohodové oddechové čtení, ale už tomu chybí originalita. Pokroky a novoty nejsou vidět, zato popisy jsou velmi podobné.

Chtěla jsem knihu do sbírky (přinesl mi ji Ježíšek), protože samozřejmě chci mít kompletní sérii, ale z této knihy nejsem nadšená. Byla nudná, oproti tomu, jak jsem se smála předchozím dílům, zde bych hlášky, co mě pobavily, spočítala na prstu jedné ruky. Ke knize se mi nechtělo vracet, četla jsem to 4 dny. Myslím, že autor si vypuštěním klasických zámkových postav dost uškodil - paní Tichá mě dostala do kolen vždy zaručeně. Pokud má pan Boček v plánu v sérii pokračovat, doufám, že zvolí originálnější téma, opráší nové vtipy a hlášky a dá tomu úplně jinou šťávu, protože bez další originality bude tato série úplně zabitá.

Anotace

Po tragické smrti princezny Diany se ruší repríza rozverné historické revue s Helenkou Vondráčkovou a Heinrichem Himmlerem a na Kostce je vyhlášen smutek. V zámecké kapli vzniká pietní místo s kondolenční knihou a z oken visí černé prapory. Aristokratka Marie využívá příležitosti a odjíždí na hájovnu za Maxem. Není ovšem jasné, jestli nejedná v pominutí smyslů. Na zámek dorazí několik osob, které rozpoutají vlnu zločinnosti. Podaří se Marii celou tu zašmodrchanou situaci rozplést? Tento titul je již čtvrtým ze série mimořádně úspěšných humoristických románů o "poslední aristokratce".

zdroj

Moje hodnocení: Kniha na první pohled vypadá nádherně, přebal krásný, tisk na mém oblíbeném nažloutlém hrubém papíru a ta vůně. Hmmmm. A tím to končí, jakmile jí člověk otevře a začte se, vyvstane mu na mysl je jedna otázka: "Co se sakra stalo? A proboha proč?". Mrzí mě to moc, že musím svou oblíbenou sérii hodnotit takhle, ale nejde to jinak. Musím dát 3 hvězdičky, více to není a nedávám méně jen proto, že jsem se alespoň trochu zasmála. Pokud by měla série takto pokračovat, dopadne to špatně. I přesto si však stále cením prvních dílů a asi si je přečtu znovu, abych si zlepšila pocit.

Asylum - Madeleine Roux

Opět do blázince? Tento motiv jsem si zamilovala v knize Ursuly Poznanski - Hlasy (recenze ZDE), ale protože to byla více detektivka, s radostí jsem uvítala tuto trilogii, která nese název první knihy - Asylum.

Název: Asylum

Název v originále: Assylum
Autor: Madeleine Roux
Překlad: Jan Kozák
Rok vydání: 2014
Počet stran: 310
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7462-561-9

Dan přijíždní na prázdninovou přípravku s nadšením, že se bude moct věnovat studiu a navíc pozná nové lidi. Pět týdnů má strávit na ubytovně, která dříve sloužila jako ústav pro duševně choré pacienty a léčebna. Hned po příjezdu se seznamuje s Abby a Jordanem, toto trio k sobě přilne a chodí spolu zprvu i na přednášky. Danův spolubydlící Felix však objeví zamčenou kancelář ředitele bývalého ústavu s podivnými fotografiemi a Abby, Jordan a Dan se rozhodnou to také prozkoumat. V noci se tam proplíží, avšak než stačí více zjistit, musí odtamtud odejít a jsou rádi, že z toho nejsou problémy - je to totiž o vyhazov. Situace se zhoršuje ve chvíli, kdy si Abby usmyslí, že její teta pobývala ve zdech tohoto ústavu a Daniel, že má stejně jméno jako onen bývalý ředitel. Ve chvíli, kdy se dozví o Sochaři - masovém vrahovi, co aranžoval své oběti do divných úhlů, se stane na ubytovně první zločin. Podaří se trojici rozluštit tajemství, nebo raději odjedou domů?

V první chvíli, kdy jsem držela knihu v ruce, jsem byla nadšená. Zvenku je dost podobná Sirotčinci slečny Peregrinové - podivné fotografie na obálce i po otevření, stejně tak jako podkladový design stránek jako takových. Zpracování je na křídovém papíře, takže působí opravdu zvláštně - v tom pozitivním slova smyslu. Musím říct, že jsem věděla, že kniha pro věk 16+, ale nebyla to první knížka této kategorie, tato mě ale překvapila svým obřím písmem a malým obsahem. Vždyť každá druhá třetí strana byl obrázek, ale na celou stránku, takže to bylo velmi zkreslené a četlo se to neskutečně rychle.

Co je však opačně, než jsem si myslela, je obsahová stránka, která měla taktéž být podobná Sitorčinci, to je však velká chyba, už od začátku to působí úplně jinak. Jediné, co je skutečně podobné, jsou ty fotografie - jak píšu v odstavci výš. Dál se cesty těchto knih rozcházejí. Jde o to, že námět starého blázince spolu s trochou "duchařiny" by mohl z knihy udělat děsuplný horor, při kterém bude čtenáři běhat mráz po zádech. To jsem také očekávala, ponořila jsem se do příběhu - a ono nic. Takže pokud to autor zamýšlel napsat děsivé - nepovedlo se mu to.

Napětí tomu nechybí, to bych jinak příběhu křivdila, určitě jsem byla napnutá, jak to dopadne a jak se to vyřeší, ale strach jsem neměla. I přes všechna negativa, která jsem zmínila, mě to ale bavilo. Líbil se mi příjemný jazyk, kterým to bylo napsáno, fotografie dokreslovaly příběh, bylo to milé, napínavé a celkem i jednoduché. Doposud, co jsem podobné knihy četla, žádná se nepodobala této. Je to tak originální, jak může být.

Pro starší čtenáře je určitě plusem i to, že se to čte skutečně velmi rychle, není to náročné a navíc třídílné, takže budete moct pokračovat ve známém příběhu. I přesto, že to nebyla kniha, ze které bych se posadila na zadek, tak mě nezklamala. Těším se moc na další díly, protože zůstalo mnoho nezodpovězeného a já prostě musím vědět, jak to bude dál. Prostě musím ☺

Anotace

Jakmile tam vstoupíš, ven už nikdy nevyjdeš…

Mezi minulostí a současností se mohou odehrávat (h)různé příběhy. Kniha plná obrazů, které jste možná již spatřili ve svých nočních můrách.

Dan Crawford tráví léto v přípravce pro nadané studenty v New Hampshire College. Starý dům, bývalý ústav pro nepříčetné a nesvéprávné zločince, skrývá mnohá tajemství. Dan se svými přáteli Abby a Jordanem prozkoumávají temná zákoutí pochmurného domu, postupně je přepadají noční můry a dohánějí nevysvětlitelné události, mysteriózní zprávy a fotografie.

Brzy zjišťují, že ne náhodou všichni tři tráví prázdniny právě na tomto místě. Ústav totiž v sobě ukrývá klíč k velmi temné minulosti, která přátele spojuje. A jistá tajemství se derou na povrch.

zdroj

Moje hodnocení: Jsem ráda, že jsem se do této série konečně pustila a první kniha mě rozhodně nezklamala. Není to dílo, ze kterého bych se vznášela do nebes, je to průměrné dílo průměrně záhadné, avšak rozhodně ne hororové či děsivé (a to já jsem docela bábovka / poseroutka). Zapomeňte na porovnávání této série se sérií Sirotčince slečny Peregrinové - je to hloupost. Téma i námět jsou velmi rozdílné, koho však zaujalo grafické zpracování Sirotčince, zde si přijde na své, protože zde je podoba evidentní. Pokud jste mladší čtenáři - náctiletí - je kniha pro vás perfektní, ale ani starší čtenář se nemusí bát, i tak je to zajímavé, jen styl je přizpůsoben opravdu mladším. Mě se to vcelku prostě líbilo a proto dávám 4 hvězdičky a těším se, až se pustím do pokračování.

Vysvětlení

Krásný den všem,
ozývám se, že jsem neumřela. Ale chci se vám omluvit za prodlevu, která trvala více jak týden. Je to z toho důvodu, že 18.1.2019 mě skolila tak hnusná chřipka, že nic podobného nepamatuji. Horečky přes 39 více jak 4 dny, zvracení, kašel, rýma a tak neskutečná bolest kloubů, svalů i kůže, že jsem nebyla schopná se postavit na nohy a dojít na záchod byl teprve nepředstavitelný problém. Naštěstí se o mě staral přítel, který sice díky tomu lehl také, ale v tu chvíli, kdy už mi bylo lépe a tak jsem se zase mohla starat já o něho. Bylo to šílené a teprve dnes jsem v práci. Já jsem však chřipku jako takovou ještě asi nikdy neměla, vždy to bylo od rýmy, kašle nebo bolesti v krku - tedy viróza, ale tohle? To bylo něco, ta bolest těla a hlavně kůže, to bylo nesnesitelné.
Byla jsem doma 10 dnů a upřímně každý z nich jsem potřebovala, abych se dala dohromady. Ještě dnes mám trochu kašel a cítím v těle slabost, ale už jsem schopná fungovat. Už se mi sice po tomhle všem stýskalo, ale o odpočinku v tomto případě nemůže být moc řeč.
Za celou dobu jsem zvládla dočíst knihu Srdceboly od Simony Monyové, přečetla jsem knihu Cizinec od Ursuly Poznanski a Arno Strobela a rozečetla jsem knihu Ženu ani květinou.... , která je také do Simony Monyové - nějak se mi její styl i téma zalíbilo.
Od dělníků z rekonstrukce mám konečně nějaké fotografie toho, co se tam teď odehrává, ale je to docela děsivé. Takže to pokračuje a pokračovalo i beze mě, dnes však musím ještě na Finanční úřad kvůli dani z nemovitosti, zítra jedu vybírat světla a zásuvky, navíc mi mají přijít ještě knížky, co jsem si objednávala a už plánuji další objednávku.

O vše tohle se s vámi chci podělit, snad to zase nezazdím, takže hlásím, že už jsem v rámci mezí v pořádku a vracíme se do starých kolejí - ve středu tedy čekejte na recenzi na knihu Asylum od Madeleine Roux a pak už bude vše jako dřív.
Přeji vám všem, ať se vám chřipková epidemie vyhne a jste stále zdraví a milovaní,
vaše teď vůbec neLazy Šárka ☺

Román o dietách - Jean-Michel Cohen

Těšila jsem se na tuto knihu dlouho a konečně byla v knihovně k dispozici. Román - neromán, každopádně o dietách.

Název: Román o dietách

Název v originále: Le roman des régimes
Autor: Jean-Michel Cohen
Překlad: Miluše Krejčová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 352
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-7246-605-4

Klinika (dalo by se říct dietologická) doktora Sorina je známá jak mezi běžnými lidmi, tak i ve vyšších vrstvách - navštěvují jí lidé, kteří si již neví rady s přibíráním i s hubnutím. A nyní se dostáváme do příběhu několika lidí, které se po nástupu na kliniku propojí a prolínají. Jde o mladou Sarah, která je na pokraji smrti kvůli anorexii, návrháře Farrella, který přibral více než chtěl, baronku s morbidní obezitou a v podobné situaci paní Bensimonovou, která je pravidelným návštěvníkem kliniky a také se pravidelně vrací po opětovném nabrání kil. A k nim se přidává ještě jedna mladá slečna s bulimií, která se s Ralphem Farellem neskutečně sblíží a jsou si oporou - téměř jako otec a dcera. Všichni hlavní hrdinové se vyvíjí, prochází změnami a to vše je cestou k jejich uzdravení. Jejich rodiny jsou někdy oporou, někdy bojovníky proti nim a někdy se klidí z cesty, ale i doktor Sorin je částí jejich rodiny. Postupně se všichni hrdinové spojí a vytvoří nový projekt, který všechny vrátí zpět do normálního života a dá jim druhou šanci.

Je docela těžké popsat děj knihy, abych nepráskla nějaký ten spoiler, ale docela se mi to podařilo. Upřímně musím říct, že od knihy jsem čekala klasický román, ale byla jsem příjemně překvapená, protože popisy charakterů postav a celkově prostředí je přesný, jednoduchý a příjemný. Nic násilného, žádné přehnané a složité pasáže, prostě mile napsaná kniha. Postavy mi docela dost přirostly k srdci, a to všechny. Většinou se mi stane, že mi je minimálně jedna postava z knihy nesympatická či protivná, zde tomu tak nebylo. Sympatizovala jsem se všemi a fandila jim, vlastně i doktorovi jsem držela palce.

Styl mi přijde takový zvláštní, protože kniha je písmem úplně běžná - ani velká ani malá písmena, žádná vynechaná místa, jenom pár stránek volných, když nadcházela nová kapitola a přitom se mi to četlo velmi dobře a rychle, a hlavně jednoduše. Začíst se byla opravdu hračka a od poloviny se mi nechtělo přerušovat. Nebylo to napětím, jako u jiných knih, ale bylo to tak poutavě napsané, že to prostě nešlo. Navíc použitý papír byl můj nejoblíbenější - nažloutlý a na dotek hrubší. Fyzická podoba knihy a její zpracování mě tedy moc potěšilo.

Děj knihy působí docela dost utopicky, ale prvky běžného života se tam najít dají, i přesto doporučuji vše brát s rezervou. Posledních pár knih jsem žádné zvláštní pocity při čtení neměla, ale tentokrát mi to opravdu sedlo, donutilo mě to se zamyslet nad pár věcmi a navíc jsem si připadala, že i já patřila do jejich kolektivu, proto mě závěr rozveselil. Protože ruku na srdce, nevím o nikom, kdo by alespoň jednou za život neřešil svou váhu. A proto je kniha opravdu pro každého.

Humorný román to vyloženě není, i když jsou tam určité prvky, které by to mohly naznačovat. Je to klasický, ne moc obsáhlý román s faktografickými prvky týkajícími se zdraví - doplňují ho konkrétní tabulky a rozpisy diet dle kalorií a navíc jsou zde i vypsány přesné potraviny. Na konci jsou ještě přesně rozepsané karty všech pěti pacientů - od příjmu, přes všechna vyšetření, až po propuštění a tedy i závěr knihy. Musím říct, že tyto detaily, které by tam svým způsobem být nemusely, mi udělali radost a díky nim je kniha jaksi .... kompletní (to je asi to správné slovo).

Anotace

Kniha je kombinací literatury faktu a románu. Na příkladech pěti pacientů doktora Sorina ukazuje autor různé typy poruchy příjmu potravy: anorexie, bulimie, mužský typ obezity, ženský typ obezity, morbidní obezita.

Osou románu je příběh jednoho z pacientů, známého módního návrháře Ralpha, který se po neúspěchu své poslední kolekce uchýlí na kliniku, aby zhubl a rozmyslel si, co dál. Na základě vlastní zkušenosti se rozhodne připravit novou kolekci, určenou všem ženám bez rozdílu - od anorektičky až po obézní. Do příprav zapojí čtyři další pacientky, pro něž to znamená také nový start. Doktor Sorin zatím hledá psychologické příčiny poruch příjmu potravy, tzv. spouštěče. Nová módní kolekce je obrovským úspěchem, což spolu s láskou vede k úspěšnému vyléčení hlavních protagonistů. Kniha je doplněna dietami o různé kalorické hodnotě, vhodnými pro jednotlivé případy, a zakončena lékařskými zprávami všech hlavních hrdinů.

zdroj

Moje hodnocení: Musím říct, že dle hodnocení na ČBDB i DK si kniha moc dobře nevede, ale mě potěšila. Spojení faktografie s románovým zpracováním se zde povedlo, postavy se mi líbily a celkově mi to přišlo velmi milé a příjemné. A to je ten správný efekt, co by měl takový román zanechat ve čtenáři. Není to kniha, ke které bych se vrátila nebo jí potřebovala mít ve své sbírce, ale je to kniha, na kterou si určitě jednou za čas vzpomenete. Proto také ode mě autor za tuto knihu získává 4 hvězdičky.

Třetí stříbrná kniha snů - Kerstin Gier

První stříbrná kniha snů RECENZE ZDE

Druhá stříbrná kniha snů RECENZE ZDE

Další úžasná série od mé oblíbené autorky je za mnou. Upřímně mi trvalo docela dlouho, než jsem jí dočetla - bylo to způsobeno tím, že třetí díl nebyl delší dobu k dispozici v mé pobočce knihovny, naštěstí se mi jí ale povedlo ukořistit a tak jsem během Vánoc měla možnost si příběh dočíst. Jak to dopadlo a zda byly finální pocity pozitivní či negativní - to zjistíte níž.

Název: Třetí stříbrná kniha snů

Název v originále: Silber: Das dritte Buch der Träume
Autor: Kerstin Gier
Překlad: Tereza Pecáková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 392

Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 978-80-7544-307-6

Opět se setkáváme s Liv a její sestrou Miou. Tentokrát se příběh rozvíjí ihned směrem k Anabel a její psychopatické povaze, stejně tak k Arthurovi, který vyhrožuje zničením světa. Navíc ani v osobním životě si Liv nevede nejlépe - svému příteli Henrymu nalhala svého expřítele a sexuální zkušenosti s ním, navíc si pozadí moc nedomyslela a proto to nakonec působí tragikomicky. Ve snovém světě je opravdu nebezpečno, i přesto se jim podaří přesvědčit Graysona, aby se tam vrátil a začal pracovat na své představivosti a to se jim opravdu bude hodit. Arthur překročí hranici, když dokáže, že je schopen čehokoliv a dokáže naprogramovat lidi ve snu k čemukoliv a s tím se parta rozhodne udělat přítrž, hlavně potom, co začne vyhrožovat Liv smrtí. Přemůžou Arthura i Anabel a najdou řešení, jak se zbavit démona, nebo podlehnou a vše dopadne špatně.

Musím říct, že jsem na tento díl opravdu dlouho čekala a bála jsem se, že si nebudu už naplno pamatovat předchozí dva díly a bude mi to dělat problémy při orientaci v ději. Obavy byly zbytečné, protože dějová linie není nijak rozsáhlá a ani výčet hlavních postav není nijak náročný. Stačilo mi si přečíst mé zhrnutí děje v recenzi a byla jsem v obraze. Je to samožejmě kategorie young-adult, tedy i pro mladší čtenáře a díky tomu, že já jsem zvyklá i na hodně rozsáhlá díla, neměla jsem s tím problém.

A z toho bych ráda vyšla - kniha je určitě směrována spíš na teenagery, na to ukazuje i grafická podoba knihy s ilustracemi a zpracováním jednotlivých stran a stejně tak i velikost písma. Chvilku mi trvalo si na to zvyknout, že písmo je docela velké a po dočtení a vrhnutí se na další "běžnou" knihu - to bylo nepříjemné (změna velké x běžné písmo). Opět grafické vyobrzení Ex Libris na první straně velmi potěší a ta nádherná obálka opět i s přebalem. Propracovaná s vystupujícími květinkami je na dotek božská. To se grafikům a autorovi obálky opravdu neskutečně moc povedlo.

A právě i díky velikosti písma se kniha četla docela rychle. Dobré akce však ubylo a přišlo mi, že celkově je tento díl trochu na houpačce. Nudné části se docela rychle střídaly s těmi akčními, avšak i pocit z nich rychle vyprchal a přišla zase hluchá místa, která se promění v něco malinko akčního a opět upadá do nezáživnosti. Nevím, zda takové byly i ty předchozí díly, nebo to jen teď více vnímám, ale tentokrát jsem to vyloženě cítila a viděla. Taková je však spousta knih a neznamená to hned, že by to bylo vyloženě špatně.

K závěru se vyjádřím jen krátce, protože nechci vypustit omylem nějaký spoiler, ale čekala jsem rozhodně víc. Po trilogii, kdy dvě knihy čekáte napjatí, jaké bude úžasné rozuzlení a najednou se vše odehraje na posledních 20 stranách, kde se narychlo odhalí identita Secrecy (což mě osobně překvapilo, netipovala jsem to) a vlastně se i vyřeší záležitost s Arthurem a Anabel. První co mě napadlo bylo to, že autorka už nevěděla jak dál nebo jí hořela uzávěrka a odevzdání, tak to rychle a zbrkle ukončila, aniž by to více promyslela. Je to škoda, ačkoliv i přesto byly všechny otázky zodpovězeny a řešení vlastně jednoduché. Mám z toho fakt smíšené pocity.

Čtivost, příjemnost textu a i určitou zábavnost si to však udrželo již od prvního dílu a musím říct, že i přes zklamání ze závěru jsem neměla po dočtení negativní pocit. Spíš neutrální, jako u těch ostatních. Nevím, zda je to věkem, ale tyto knihy ve mě již nevzbuzují "růžové nadšení" a to ani přesto, že se mi moc líbí. U této bych řekla, že úplně nezklamala, ale ani nepřekvapila. Jsem ráda, že jsem si celou sérii přečetla, pořizovat si jí do sbírky však v plánu nemám a tudíž ani neplánuji ji číst znovu.

Snový svět byl však opět nádherně vykreslen a popsán, pro lidi jako jsem já - s velkou představivostí - je to úžasný zážitek v hlavě. Kéž bych mohla někdy něco takového opravdu také zažívat (bez nebezpečí démona samozřejmě), avšak mě se zatím nepodařilo své snové dveře najít. Třeba se mi to někdy poštěstí a objevím je.

Anotace

Je březen, jaro v Londýně je za dveřmi a Liv Silberová stojí před třemi zásadními problémy.

Zaprvé: Lhala Henrymu.

Zadruhé: Ta záležitost se sny je čím dál nebezpečnější. Arthur přišel na kloub tajemstvím snového světa, díky nimž může páchat neskutečné zlo. Musí ho bezpodmínečně zastavit.

Zatřetí: Livina matka Ann a Graysonův otec Ernest se chtějí v červenci vzít. A zlá Okrb, Graysonova babička, má na svatbu velké plány, každopádně však jiné než nevěsta. Liv má zkrátka plné ruce práce s tím, aby odvrátila všechny hrozící katastrofy...

Spektakulární závěr snové trilogie! A konečně zjistíte, kdo je Secrecy!

zdroj

Moje hodnocení: Určitě doporučuji si knihu přečíst, je to přeci jen závěr trilogie a když jste přečetli už dva díly, třetí nelze vynechat. Musíte přeci vědět, jak to dopadlo. A vlastně i jestli váháte, zda se do série vůbec pustit, myslím, že tím určitě nic nezkazíte. Je to lehčí a nenáročné čtení třeba na dovolenou. Kdo má velkou představivost, měl by si určitě Stříbrné knihy snů přečíst, protože je to pak úžasný zážitek. Pominu-li to, že dějově to by
lo slabší a jednodušší, autorka to dohnala prostředím, vlastní myšlenkou a nápadem, to musím určitě uznat. Konec je prostě slabší a malinko odfláknutý, ale tak to u některých knih bývá - to je však jediná velká vada na kráse, kterou jsem našla. Proto uděluji i poslední knize a tím pádem i celé sérii 4 hvězdičky (předchozí díly dopadly stejně).

Sídlo červa - George R. R. Martin

Krátkou útlou knížečku jsem si vybrala, abych poznala autora série Hra o trůny i z jiného soudku. Přiznám, že jsem nečetla ani jeden knižní díl této série a právě proto jsem si vybrala něco, abych poznala jeho styl psaní a odhodlala se případně do rozsáhlé série pustit. Jak dopadl tento fantasy pokus si přečtete níž.

Název: Sídlo červa

Název v originále: In the House of the Worm
Autor: George R. R. Martin
Překlad: Jana a Jan Oščádalovi
Rok vydání: 2017
Počet stran: 116
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-2196-4

Dostáváme se do prostředí vyprahlé země, kde lidé žijí pod zemí, bojí se dolňáků, sledují vyhasínání jejich slunce a uctívají Bílého červa, jemuž se snaží vládnoucí přibližovat tak, že si nechávají odřezávat části těla, aby více připomínali červa. V té době na plese se negativně projeví Masonoš - lovec, co loví dolňáky a nosí je jako obživu pro ostatní. Mladý Annelynn patří k vyšší vrstvě a nelíbí se mu Masonošovo jednání, proto se se společníky rozhodne ho zabít. Následují ho do chodeb, kam již neproniká sluneční světlo a tam narazí na dalšího, co jde po Masonošovi. Násilně spojí síly a vydají se na něj vyčkávat, vše se ale odehraje úplně jinak a oni místo aby byli ti, co chtějí život někomu vzít, jsou donuceni o ten svůj bojovat.

V první chvíli jsem nevěděla, jak se k tomu postavit. Není tam ujasněné, kdo je co. Já jsem si pár stránek myslela, že se jedná o myslící červi, až dle obrázku mě napadlo, že to asi beru špatně. Poté jsem se začetla. Dle rozsahu a velikosti písma je to spíš taková delší povídka, takže ani ten děj není nijak rozpracovaný. Vše se děje najednou, rychle za sebou, žádná zbytečná omáčka, jen přímo fakta a události. To se mi moc líbí, protože to má spád, je to nápadité, čtivé a velmi krásně popsané. Jak postavy a jejich charaktery, tak i prostředí, které je vykreslené akorát pro vlastní představivost.

Nejprve jsem si myslela, že to bude rozvláčnější a spíš nudné, protože to kratší povídky bývají - není možné nějaké rozvedení děje a širší popis situace, která všemu předcházela. Ale příjemně mě to překvapilo, opravdu jsem čekala nezáživné čtení, toto mě ale nadchlo a i přes nedostatek času jsem si našla chvilky, kdy jsem četla dál a dál.

Co je úplně úžasné jsou citáty a věty, kterými si hrdina dodává odvahu. Dají se vysvětlit mnoha způsoby a člověk si je může pochopit po svém, mají však hlubší smysl a rozhodně stojí za zamyšlení. Už jen samotné uctívání Bílého červa je pro člověka jako takového velmi zvláštní. Za pouvažování určitě stojí i víra, kterou mají v sobě a co je nutí jít dál, i když se zdá, že je vše ztraceno.

Další věc, co se mi hrozně líbila a kterou jsem už malinko nakousla, je grafické zpracování. Kresby uvnitř knihy jsou nádherné, sice černobílé, ale krásné. Díky druhému z nich jsem pochopila, o čem to víceméně je, ale hrozně moc jsem se těšila, až narazím na další. Za těmito ilustracemi stojí John Picacio a určitě se podívám i na další knihy, na kterých pracoval. Navíc to vše krásně dokresluje atmostéru samotného příběhu.

Závěr mě překvapil - bohužel ne příjemně. Čekala jsem to vše úplně jiné, vše vyřešeno "v jednom odstavci" a když jsem očekávala poučení na konec, trochu možná moralizace a důstojné ukončení - dostalo se mi pouze vyplynutí do prázdna a lehkého nakousnutí ohledně budoucnosti. Doufala jsem v mnohem hlubší konečnou myšlenku, autor to buď nechal na nás a nebo nezamýšlel vyplynutí něčeho silného. Přiznávám, že po dočtení jsem měla naprosto neutrální pocit.

Anotace

V pomalu se rozpadajícím podzemním městě kdesi pod povrchem umírající planety putující kolem vyhasínajícího slunce se mladý Annelyn těší blažené naivitě života privilegovaných. Ponížený Masonošem, zručným lovcem opovrhovaných, v trvalé tmě nižších pater žijících dolňáků, spřádá spolu se svými přáteli pomstu. Jenže mladíkovy intriky se ošklivě zvrtnou a posléze ho zavedou do bludiště nekonečných temných chodeb rozlézajících se pod městskými ruinami. Při své zoufalé cestě za záchranou odkrývá krutou pravdu skrývající se za úctou předků k legendárnímu Bílému červu.

zdroj

Moje hodnocení: Musím říct, že se mi to nakonec líbilo, i když jsem po tom neměla žádný konkrétní pocit, jako obvykle mívám. Na tak malý rozsah bylo informací akorát, stejně tak málo omáčky a tak akorát příjemný popisů nejen prostředí, si nakonec získalo mou pozornost. Závěrem jsem byla lehce zklamaná, tušila jsem silnější a hlubší myšlenku. Nelituji přečtení, znovu se do ní nepustím, ale nejspíš si jí budu nějakou dobu dobře pamatovat. Fantasy není úplně žánr, co bych preferovala, ale toto je povedený kousek, co ráda doporučím i mladším čtenářům, protože je to krátké a jednoduché. Hodnotím 4 hvězdičkami, protože dát méně, nebylo by to fér.

Postel - David Whitehouse

Wow, tak tohle bylo divné, hodně divné.

Název: Postel

Název v originále: Bed
Autor: David Whitehouse
Překlad: Johana Martinová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 256
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7217-890-2

Malův bratr je nucen přihlížet tomu, jak se Mal vykrmuje a srůstá s prostěradlem jako půltunová zátěž. Nikdo a nic ho zatím nedonutilo vstát z postele už více jak 20 let, ani rodina, přítelkyně, prostě nic. Jeho bratr, který během celé knihy nemá jméno, vypráví příběh, jak k tomu všemu došlo, co tomu předcházelo a jak se s Malem žilo odmalička. Poté odchází s jeho bývalou přítelkyní Lou do Ameriky, která od něj po několika letech odchází kvůli svému otci a on se vrací zpět ke své rodině - zničenému otci a matce a půltunovému Malovi.

Opravdu hodně krátký popis děje knihy, jenže ono se toho tam opravdu moc nedělo, autor nám postupně odkrývá celý život rodiny i život Malova bratra poté, co odešel od rodiny do Ameriky. Děj se odehrává v malém městě v Británii a je zde zmíněn i život vně domu rodiny. Ale většina textu se týká nechutného chování Malcolma a toho, jak cvičí se svou rodinou i přítelkyní. Já bych na to trpělivost neměla, seřezala bych ho a byl by tomu konec a možná by to tak blbě nedopadlo.

Ačkoliv jsem se setkala už s mnoha druhy a typy románů, tento mě opravdu překvapil svým zvláštním podáním. Je to text, přeskakující mezi dobou "před ulehnutím do postele" a "po ulehnutí do postele". Jednu kapitolu jsou malí kluci, od další strany leží v jednom pokoji - Mal půltunový a jeho bratr se zlámanými nohami - proč to se dozvíme opět až téměř na konci. Je to zmatečné, přeskakuje to děj a celkově to působí dost chaoticky, místy až nepřehledně.

Naproti tomu musím říct, že způsob, jakým je text napsán mi zase až tak úplně nevadil. Jednoduché věty, které dávaly smysl. Jednoduché řazení textu, větší písmena usnadňovala čtení spolu s příjemným řádkováním. Žádné složité výrazy, jen prostý text bohužel ale i bez větší myšlenky. Možná to autor zamýšlel vše jinak a možná se ta jeho hlavní myšlenka vytratila jen s překladem - to neumím posoudit. Co vím však určitě je to, že já v tom nenašla nic hlubokomyslného, kvůli čemu bych knihu musela číst znovu.

Už jen představa člověka, co se dobrovolně rozhodne ulehnout do postele a už nikdy nevstat je dost absurdní a důvod, proč to udělal (dozvíme se až na posledních dvou stranách) mi přijde neskutečně malicherný. Stejně tak nechápu chování jeho rodičů, protože vím, jak by reagovali moji rodiče (a takhle to teda fakt není). Nemám ve svém okolí nikoho morbidně obézního a i přesto, že se v této knize s tímto tématem můžete seznámit, větší povědomí o tom nezískáte.

Nemám k té knize asi co více říct, protože jsem z ní sama byla dost zmatená, v první chvíli jsem nevěděla, co si mám o tom myslet, pak se mi ten názor trochu ustálil a je stejný jako kniha - neutrální, nijaký. Ano to je to slovo - nijaký, to přesně charakterizuje celou tuto knihu. Pokud chcete knihu na zajímavé téma, zvolte jinou - Zdena Frýbová je mistrem absurdních románů, které vás ale budou bavit. Toto je jen ztráta času. A pokud hledáte knihy s tématy morbidní obezity, věřte mi, že je jich nespočet a většina bude lepší než toto.

Anotace

Výstřední hrdina Malcolm odmítá vše rutinní a zdánlivě všední. V den jeho 25. narozenin se v něm něco definitivně zlomí a rozhodne se už nikdy nevstát z postele. A jeho tělo začíná tloustnout a tloustnout. Po mnoha letech strávených na lůžku se už nedokáže zvednout, ani kdyby opravdu chtěl - váží totiž víc než šest metráků. Román se může pochlubit neotřelou strukturou s četným využitím retrospektiv a poutavým stylem, který se vyznačuje jemně ironickým nadhledem, barvitým líčením a živými obrazy. Je plný kontroverzních až bizarních obrazů. Popis dospívajících hrdinů a jejich nesnází a úzkostí velice dobře mapuje charakter doby, kde jsou problémy deprese, obezity a slávy nejen aktuální, ale často přímo nebezpečné.

zdroj

Moje hodnocení: Zápletka románu tak jednoduchá, že by stačilo 100 stran, toto bylo zbytečné natahování děje a mnoho omáčky kolem, která však působila nudně. Na druhou stranu byla kniha docela čtivá, jednoduše psaná, takže nebyl problém se jí prokousat. Tak jak jsem se na ní těšila, tak rychle jsem na ní zapomněla a už nikdy se k ní nevrátím. Poznala jsem zase další typ románu, znovu do toho ale jít nechci. Poslední, co mě ještě napadá je to, že Malův bratr vlastně v celé knize nemá jméno, možná je tam někde skrytě zmíněno, já si ho však nevšimla. Proto dávám 3 hvězdičky - neutrální hodnocení.

Nový rok - co bylo, je a bude?

Je to tak, neozvala jsem se celé Vánoce a zpětně mě mrzí, že jsem si nestihla připravit nějaké vánoční články, recenze se mi vydávat nechtělo - nemělo to tu správnou atmosféru. Ale nebojte se, neutekla jsem nikam, jen jsem byla prakticky pořád mimo domov a mimo pc a internet (z mobilu psát fakt nejde). Až na Silvestra byl první den, kdy jsme byli s přítelem doma (jinak samé cesty po příbuzných) a to pak bylo práce tolik, že jsem byla ráda za jakýkoliv odpočinek a čtecí chvilku. Přiznám se, že v tu chvíli byl článek to, na co jsem myslela až asi jako desátou možnost. Ale jsem tu zpět, už vyšla první recenze a já chci předchozí rok nějak shrnout.

1) V první řadě jsem tu vydržela, nezanedbávala vás, ačkoliv to chvílema bylo s časem na hraně, ale zvládla jsem to a jsem na sebe pyšná, stále mě to baví a mám to tu moc ráda.

2) Nesplnila jsem svoje předsevzetí - nezvládla jsem 100 knih za rok a navíc jsem nezvládla ani těch 10 za prosinec, jak jsem chtěla. Skončila jsem na čísle 64 a to je od 100 dost vzdálené.

3) Rekonstrukce domečku už vloni začala, nyní zdárně pokračuje a já pro vás budu postupně chystat první článek s fotografiemi. I když je to zatím pořád ještě na hrubo pouze, změny jsou vidět.

To by bylo tak obecně všechno a nyní nová "předsevzetí". To slovo nemám moc ráda, protože ve mě evokuje něco, co by se mělo a stejně se to nedodrží a to já nechci. Proto tomu budu říkat "cíle na rok 2019", tomu více věřím.

1) Zvládnout letos konečně těch 100 knih, protože jestli to nedám, bude to opravdu ostuda.

2) Dokončit rekonstrukci baráčku tak, abychom na podzim bydleli už v novém.

3) Méně chodit do knihovny a nakupovat knihy, o to více ale číst ty zásoby, co mi prolamují police a které pořád odkládám, protože knihy z knihovny spěchají, a tyhle vlastně ne. Některé mám doma už více jak rok a nedošlo na ně, proto musím stopnout přívaly z městské knihovny a začíst se do své vlastní.

To by bylo asi všechno, co jsem chtěla v tomto článku říct. Jsem ráda, že tu jste se mnou, dle návštěvnosti je vidět, že sem chodíte a doufám, že se i vracíte. A to je mi motorem k dalšímu psaní.

Děkuji za celý rok 2018, že jste tu se mnou byli a já vám slibuji, že i já tu s vámi budu nadále a budu se vám věnovat se stejným, ne-li větším nadšením.

Mějte krásný a úspěšný rok 2019, dávejte na sebe pozor, věřte si a mějte se rádi,
vaše "snad ne víc než jindy" LazyŠárka ☺

Paní půlnoci (Temné lsti 1) - Cassandra Clare

Po dlouhé době přináším úplně čerstvou recenzi na knihu, se kterou jsem se docela trápila a hodně dlouho - skoro 14 dnů. Vzhledem k tomu, kolik mi zbývalo přečíst do konce roku knih, je to dost. A možná právě kvůli tomu jsem to nestihla, ale nelituji, kniha za to opravdu stála a těším se na další díly.

Název: Paní půlnoci

Název v originále: Lady Midnight
Autor: Cassandra Clare
Překlad: Eva Maršíková, Alžběta Lexová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 608
Nakladatelství: Slovart
ISBN: 978-80-7529-259-9

Fantasy příběh odehrávající se v Los Angeles, kde žijí v Institutu lovci stínů - rodina Blackthornových spolu s Emmou Carstairovou, kamarádka Cristina, učitelka Diana a ti všichni pod vedením Arthura Blackthorna. Emmini rodiče byli zvláštním způsobem kdysi zabiti a ona se nesmířila s vysvětlením, že padli za oběť válce, tuší že jejich vrazi jsou na svobodě. Její kamarád Julián, se kterým je spoutána zvláštním svazkem, jí v tom podporuje, ale naplno uvěří až ve chvíli, kdy se začnou objevovat další oběti, po 5 letech, a s velmi podobnými prvky - počmáráni neznámými znaky, utopeni a nalezeni na průsečíku siločar. Vílí lid je požádá o pomoc a za to jim nabízí velmi důležitou odměnu - navrácení jejich bratra Marka Blackthorna. Pouští se do vyšetřování, kde jde mnohokrát o život a několikrát těsně uniknou z náručí smrti. A to především díky jejich umění run, které nejen hojí, ale dodávají i nadpřirozené schopnosti. Jestli se jim podaří vraždy objasnit a zda s nimi Mark nakonec zůstane, to si budete muset přečíst sami.



V první řadě chchi říct, že kniha je dost obsáhlá a i přesto, že je určená pro mladší čtenáře, dokonce i v knihovně byla v sekci pro děti nad 10 let. Každopádně se nebojím jí nazvat YA žánrem - young adult. Text má malá písmena, je docela nahuštěný a kniha má přes 600 stran, nevím jestli bych se jako dítě do takovéto knihy pustila. Jsou tam i docela krvavé scény a popisy, má to místy i malinko erotický nádech, je to tak trochu vše v jednom - fantasy - magie a kouzla, červená knihovna, válečná literatura a možná i malinko detektivka. Proto to určitě bude mít široké pole působnosti a velký záběr čtenářů. A i přesto, že text je místy náročný, kniha je docela čtivá.

Postavy se slušně vyvíjejí během celého příběhu, ten je tam pak v několika rovinách s tím, že vyprávění z pohledu postav se střídá, tudíž není celá kniha z pohledu ani jedné osoby ani ve 3. osobě. To se mi líbilo, protože na jednu situaci můžete mít více pohledů a nejen jí lépe pochopit, ale i vnímat drobné odlišnosti. Autorka má postavy opravdu nádherně do detailů propracované i s jejich charaktery a názory. Musím říct, že mě to dost překvapilo.

Kniha samotná je do přibližně do poloviny spíš nudnější, text je sice příjemný a bez chyb, avšak místy malinko kostrbatý, moc informací se střídá s prázdnými místy. Je to trochu jako na houpačce, každopádně akce krátké a jen asi 20% všech informací je třeba k dalšímu čtení. Je to škoda, protože myšlenka knihy je nádherná, téma i propracovanost je boží, ale kdyby měla o 200 stran méně, myslím že by to bylo lepší a hlavně by knihu člověk nedal z ruky. V určitých pasážích jsem se k pokračování ve čtení musela nutit a to mi vadí.

Můj srdcový žánr to není, i přesto nelituji přečtení. Konec byl zvláštní, rozuzlení se odehrálo celé, když zbývalo více jak 100 stran do konce, vše vysvětleno, poté další okecávání a lehký náznak vše malinko zauzlit, aby si autorka udržela pozornost čtenáře do dalšího dílu. Do toho se určitě pustím a věřím, že bude stejně dobrý.

Upřímně jsem měla trochu problém si na knihu udělat celkový obrázek, během čtení mi to přišlo čtivé, velmi podrobně rozpracované a do detailů domyšlené, na druhou stranu však také velmi rozvláčné a místy nezáživné a nudné. Po dočtení celkem chápu, že je nutné tam mít dost té omáčky, aby bylo na čem stavět v dalších dílech série.

A je tu ještě jedna věc, co možná bude spoustu z vás zajímat. Série Temné lsti je propojená se sériemi Nástroje smrti a Pekelné stroje, i když jen úzce, ale souvisí s nimi. Já jsem ani jednu kniha z nich nečetla a přesto jsem příběh pochopila a líbil se mi, vše je vysvětleno i zde a možná i to je důvod, proč je tolik obsáhlá. Pokud jste ale dané série četli, je možné, že vám příběh poskytne mnohem komplexnější obraz celého světa lovců stínů.

Anotace

Los Angeles, 2012. Je tomu již pět let, co dvanáctiletá lovkyně stínů Emma Carstairsová přišla za Temné války o oba rodiče. Dnes už Emma dávno není dítě, ale mladá žena odhodlaná k pátrání a pomstě. Spolu se svým parabátai Juliánem Blackthornem musí překazit nekalé spiknutí a rozbít síť temné mafie, jejíž dlouhé prsty sahají od Sunset Stripu až k magickým hlubinám oceánu a plážím v Santa Monice. Aby to dokázala, musí se však naučit důvěřovat svému srdci, které ji, zdá se, svádí na scestí…

Románem Paní půlnoci otevírá Cassandra Clare další strhující a vášnivou trilogii ze světa lovců stínů.

zdroj

Moje hodnocení: Když zvážím všechny klady a zápory, byla kniha skvělá. Perfektně propracovaná, čtivá a psaná velmi příjemným stylem. Úplně odpálená na Měsíc z ní nejsem, ale patří k těm povedeným, které potěší, neurazí a po dočtení máte takový lehce uspokojivý pocit. Chci tím říct, že jsem se setkala jen s jednou knihou, která mě nadchla při tak velkém rozsahu a tato to bohužel není. Když k tomu vezmu v úvahu i to, že se zde opakuje spoustu vysvětlení i z ostatních sérií, je to pochopitelné. Propracovanost příběhu, celková zápletka a její rozuzlení a různorodost i zaměření žánru je naprosto ohromující. Rozhodně doporučuji se do ní pustit, a přestože je to určené mladším čtenářům, můj názor je možná až od těch 15 - 16 let, protože dříve by je to mohlo spíš odradit, než nadchnout - ale to je samozřejmě případ od případu a je na vás to zvážit. Já hodnotím 4 hvězdičkami a těším se na další díl ☺

Kokosové kuličky ze dvou surovin

Napadlo mě, že když už je posledních pár dnů do Vánoc, mohl by se vám hodit recept na moje opravdu rychlé a výborné kokosové kuličky pouze ze dvou surovin, kdy s přidám rumu a bílé čokolády vykouzlíte opravdu velmi jemné a chutné vánoční nepečené cukroví. A protože je to opravdu nejen snadné, ale i rychlé, zvládne to i na poslední chvíli každý.

Budete tedy potřebovat pouze:

• 1 Salko - já dělám dvě dávky, jedno z obyčejného a jedno z karamelového

• 160 - 170 g kokosu + trocha do misky na závěrečné obalování

Můžete přidat:

• 1 - 2 lžíce rumu (dle chuti)

• bílou čokoládu či loupané mandle na vnitřek

Den dopředu je ideální si rozmíchat kokos v Salku s rumem a dát přes noc do lednice, aby se kokos nasákl, nelepí se to při tvarování tolik. Směs jde hodně špatně míchat, je hodně hustá, ale to je dobře, pokud by se vám to hodně lepilo, přidejte ještě trochu kokosu - každý je jiný, navíc obyčejné Salko má jinou konzistenci, než to karamelové, stejně tak hustotu ovlivňuje to, kolik dáte rumu.

karamelové Salko ↑

tradiční obyčejné Salko ↑

Druhý den jdeme tvarovat kuličky, lžičkou si nabereme množství na jednu kuličku (plná lžička je množství akorát) a stačí vyválet v dlaních kuličku a obalit ji v kokosu.

My si to vylepšujeme ještě jednou věcí a to je jádro - vloni jsem dávala mandli, ale nebylo to ono, letos jsme zvolili na kostičky nakrájenou bílou čokoládu (pár jsme udělali i se Studentskou pečetí). Jednoduché - jakmile lžičkou naberete požadované množství, vmáčkněte dovnitř malou kostičku čokolády, zabalte a dovarujte kuličku. Je to moc dobré.

Uchovávejte v lednici, vydrží v klidu i měsíc a je to jemné a chutné cukroví ♥

Vánoce už klepou na dveře

Je to příšerné, ale člověk si to ani nestihne uvědomit a je téměř 20.12. Od malička jsem byla zvyklá na to, že se od začátku adventu vše připravuje na Vánoce - zdobení oken, úklid, pečení cukroví a vše ve velkém a pečlivě. Letos mi to ale vše nějak utíká mezi prsty - okna jsme zdobili minulý víkend tzn. 9.12.2018 (obvykle do Mikuláše máme hotovo), cukroví jsem dělala asi 5 druhů pečeného a 5 nepečeného, letos mám jen 3 a 3 druhy, víc prostě nezvládám. Dárky jsem naštěstí stihla na přelomu listopadu a prosince, což je super a nyní mám už všechno. Chtěla jsem sice pořídit ještě jednu drobnost každému, ale není skladem a asi se to už nestihne, to však nebylo nic důležitého. Tím chci říct, že čas letí a já vás vezmu letem světem s sebou.

Nejprve proběhl tradiční úklid podzimní (konec listopadu) - okna, skříně, balkon a podobně.

Poté jsem první adventní neděli upekla medové perníčky - první vůně Vánoc, udělala adventní věnec a vytáhla vánoční svíčky.

Další týden jsem upekla linecké, opět poklidila a zapálili jsme si druhou svíčku na adventním věnci.

Třetí víkend jsme byli opravdu činorodí s přítelem (ten výjimečně nebyl v práci), takže jsme slepili veškeré linecké, já upekla skořicové hvězdičky, ozdobili jsme perníčky cukrovobílkovou polevou a já vytvořila 60 včelích úlků (máme včelí úlky, protože je v nich vymáčknutá včelička, ne vosa ☺) a v týdnu budu muset pokračovat.

Plán je takovýhle: (samozřejmě se denně vracím nejdříve v 17:30 z práce, volno ještě nemám, jdeme až do pátku)

úterý - namočit kokos do Salka na kokosové kuličky (2 druhy - obyčejné + karamelové)

středa - vytvarovat kokosové kuličky

čtvrtek - udělat náplň do úlků a naplnit je

pátek - menší vánoční posezení v práci a pak domů připravit na sobotu na pečení, možná začnu balit dárečky

sobota - upéct Vánočku dle našeho tradičního receptu ZDE (sice je to mazanec, ale těsto i množství je stejné, jen se uplete Vánočka) a zabalit + nazdobit dárky

neděle - ozdobit stromeček, douklidit a zbalit vše k rodičům na pondělí

Opravdu je tento poslední týden nabitý. Na jednu stranu nadávám na to, jak to mají být svátky klidu a míru a bez nervů, bohužel to tak nejde - hospodyně, co byly dříve doma to tak možná měly, my teď moc ne. Ale doufám, že se mi to vše podaří dle plánu a na nic nezapomenu a od pondělí si hodlám užívat ty svátky klidu a míru naplno.

Maminka je na tom podobně, ale já si opravdu nepamatuju, že bychom na tom jako děti byli takhle - uspěchaně a na poslední chvíli. Možná se doba fakt zrychluje, možná si to nepamatujeme a možná si to jen děláme sami. Každopádně i přesto Vánoce miluju a už se na ně moc těším.

Všem přeji klidné přípravy na Vánoce bez nervů....

Moje vánoční medové perníčky

Již několik let po sobě na Vánoce připravuji medové perníčky dle tohoto receptu, který jsem si postupně vyšperkovala a doladila k obrazu svému. Letos se mi povedly neskutečně moc a jsem z nich nadšená. Proto se již můžu o recept podělit s vámi a jelikož je teď poslední chvíle na jejich pečení, věřím, že vám přijde vhod. Pozor! Jsou to perníčky, které je nutné nechat odležet do Vánoc, po upečení jsou tvrdé a postupně měknou. Ty rychloměknoucí nepeču, protože nikdy nejsou tak dobré a vláčné. Těsto se musí nechat minimálně do druhého dne odležet v lednici, proto zadělávejte den dopředu, než máte v plánu péct!

Suroviny:

• 650 g hladké mouky

• 250 g cukru moučka

• 2 lžíce kakaa

• 4 vejce

• 100 g medu

• 50 g másla (je opravdu lepší dát máslo, než například Heru)

• 3 lžičky perníkového koření (kupuji Vitana)

• půl lžičky mleté skořice

• 1 lžička jedlé sody

• špetka soli

• vejce na potírání

• trochu hladké mouky na podsypávání při válení

Postup:

Nejprve si do velké mísy odvážte mouku a cukr moučku, přidejte kakao, jedlou sodu, koření a sůl, vše pečlivě metlou promíchejte. Do malé misky si odvažte máslo a med, dejte na chvilku do mikrovlnky na nejnižší výkon, jen aby se máslo s medem rozpustilo, nebo se dá udělat i vodní lázeň, ale mikrovlnka je rychlejší. Když máte vše tekuté, udělejte v suché směsi důlek, do něj rozklepněte vejce a začněte propracovávat, když jsou vejce trochu zapracovaný, přidejte rozpuštěné máslo s medem a propracujte v hladké těsto. Chvíli to jde vařečkou, pak je potřeba zapojit ruce, vysypat na vál a pořádně propracovat.

Těsto je díky medu docela lepivé na konci, tak můžete trochu podsypávat, ale nepřidávejte mouky moc, ještě budete podsypávat při válení, aby nebylo mouky moc. Dá se to zpracovat i bez další mouky.

Dejte do sáčku do lednice a nechte ztuhnout, díky teplému máslu a medu je vypracované těsto lepivé a "rozjíždí se" do stran, nebojte se toho, až med a máslo v lednici ztuhne, bude těsto pevné.

Druhý den si těsto vyndejte z lednice těsně před tím, než budete vykrajovat. Připravte si plechy s pečícím papírem - já točím 3 a do mističky si rozkvrdlejte celé vejce. Mě se na potírání nejvíce osvědčil štětec kosmetický (upozorňuji nový ☺) je jemný a krásně se s ním dostanete do všech záhybů vykrajovaných tvarů. Připravte si vykrajovátka, vál, mouku a váleček.

Těsto jde válet docela ztuha, ale nebojte se toho, ono po chvíli povolí, stačí ho propracovat lehce v ruce. Poprašte si vál i váleček lehce lehce moukou a vyválejte na tloušťku cca 2 mm, docela nabydou díky jedlé sodě. Kdybyste nepoužili mouku na podsypání, těsto se vám bude po chvíli lepit a trhat.

Vykrajujte vybrané tvary a dávejte na plech dál od sebe, aby se nespekly dohromady a pečte každou várku v troubě vyhřáté na 180°C asi 10 minut - musí se hlídat, každá trouba je jiná, pokud máte horkovzduch, teplota by mohla být nižší a i mě se letos dvě várky malinko přichytily.

Ihned po vyndání z trouby potírejte připraveným vejcem, to ihned zasychá a perníčky se krásně lesknou. Je nutné s tím neotálet, jinak se vejce nechytí a při skladování se vám perníčky slepí k sobě. Když vychladnou, dávejte je do připravené papírové krabice vyložené alobalem a ubrousky. Přiklopte a nechte na chladnějším místě měknout asi 2-3 týdny.

Pokud by se vám chvíli před Vánocemi zdálo, že nejsou dost měkké, rozkrojte jablko a zavřete ho do krabice k perníčkům, mělo by to měknutí urychlit.

Já zdobím klasickou bílkovou polevou, kterou někdy barvím potravinářským barvivem, nebo používám barevné posypky. Moje výtvory bohužel vypadají spíš jako dětské, nemám moc kreativní smýšlení a moc mi to patlání nejde, ale stejně se to strčí do pusy, protože jim nejde odolat.

Věřím, že tyto perníčky budou chutnat každému ☺