Asylum - Madeleine Roux

Opět do blázince? Tento motiv jsem si zamilovala v knize Ursuly Poznanski - Hlasy (recenze ZDE), ale protože to byla více detektivka, s radostí jsem uvítala tuto trilogii, která nese název první knihy - Asylum.

Název: Asylum

Název v originále: Assylum
Autor: Madeleine Roux
Překlad: Jan Kozák
Rok vydání: 2014
Počet stran: 310
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7462-561-9

Dan přijíždní na prázdninovou přípravku s nadšením, že se bude moct věnovat studiu a navíc pozná nové lidi. Pět týdnů má strávit na ubytovně, která dříve sloužila jako ústav pro duševně choré pacienty a léčebna. Hned po příjezdu se seznamuje s Abby a Jordanem, toto trio k sobě přilne a chodí spolu zprvu i na přednášky. Danův spolubydlící Felix však objeví zamčenou kancelář ředitele bývalého ústavu s podivnými fotografiemi a Abby, Jordan a Dan se rozhodnou to také prozkoumat. V noci se tam proplíží, avšak než stačí více zjistit, musí odtamtud odejít a jsou rádi, že z toho nejsou problémy - je to totiž o vyhazov. Situace se zhoršuje ve chvíli, kdy si Abby usmyslí, že její teta pobývala ve zdech tohoto ústavu a Daniel, že má stejně jméno jako onen bývalý ředitel. Ve chvíli, kdy se dozví o Sochaři - masovém vrahovi, co aranžoval své oběti do divných úhlů, se stane na ubytovně první zločin. Podaří se trojici rozluštit tajemství, nebo raději odjedou domů?

V první chvíli, kdy jsem držela knihu v ruce, jsem byla nadšená. Zvenku je dost podobná Sirotčinci slečny Peregrinové - podivné fotografie na obálce i po otevření, stejně tak jako podkladový design stránek jako takových. Zpracování je na křídovém papíře, takže působí opravdu zvláštně - v tom pozitivním slova smyslu. Musím říct, že jsem věděla, že kniha pro věk 16+, ale nebyla to první knížka této kategorie, tato mě ale překvapila svým obřím písmem a malým obsahem. Vždyť každá druhá třetí strana byl obrázek, ale na celou stránku, takže to bylo velmi zkreslené a četlo se to neskutečně rychle.

Co je však opačně, než jsem si myslela, je obsahová stránka, která měla taktéž být podobná Sitorčinci, to je však velká chyba, už od začátku to působí úplně jinak. Jediné, co je skutečně podobné, jsou ty fotografie - jak píšu v odstavci výš. Dál se cesty těchto knih rozcházejí. Jde o to, že námět starého blázince spolu s trochou "duchařiny" by mohl z knihy udělat děsuplný horor, při kterém bude čtenáři běhat mráz po zádech. To jsem také očekávala, ponořila jsem se do příběhu - a ono nic. Takže pokud to autor zamýšlel napsat děsivé - nepovedlo se mu to.

Napětí tomu nechybí, to bych jinak příběhu křivdila, určitě jsem byla napnutá, jak to dopadne a jak se to vyřeší, ale strach jsem neměla. I přes všechna negativa, která jsem zmínila, mě to ale bavilo. Líbil se mi příjemný jazyk, kterým to bylo napsáno, fotografie dokreslovaly příběh, bylo to milé, napínavé a celkem i jednoduché. Doposud, co jsem podobné knihy četla, žádná se nepodobala této. Je to tak originální, jak může být.

Pro starší čtenáře je určitě plusem i to, že se to čte skutečně velmi rychle, není to náročné a navíc třídílné, takže budete moct pokračovat ve známém příběhu. I přesto, že to nebyla kniha, ze které bych se posadila na zadek, tak mě nezklamala. Těším se moc na další díly, protože zůstalo mnoho nezodpovězeného a já prostě musím vědět, jak to bude dál. Prostě musím ☺

Anotace

Jakmile tam vstoupíš, ven už nikdy nevyjdeš…

Mezi minulostí a současností se mohou odehrávat (h)různé příběhy. Kniha plná obrazů, které jste možná již spatřili ve svých nočních můrách.

Dan Crawford tráví léto v přípravce pro nadané studenty v New Hampshire College. Starý dům, bývalý ústav pro nepříčetné a nesvéprávné zločince, skrývá mnohá tajemství. Dan se svými přáteli Abby a Jordanem prozkoumávají temná zákoutí pochmurného domu, postupně je přepadají noční můry a dohánějí nevysvětlitelné události, mysteriózní zprávy a fotografie.

Brzy zjišťují, že ne náhodou všichni tři tráví prázdniny právě na tomto místě. Ústav totiž v sobě ukrývá klíč k velmi temné minulosti, která přátele spojuje. A jistá tajemství se derou na povrch.

zdroj

Moje hodnocení: Jsem ráda, že jsem se do této série konečně pustila a první kniha mě rozhodně nezklamala. Není to dílo, ze kterého bych se vznášela do nebes, je to průměrné dílo průměrně záhadné, avšak rozhodně ne hororové či děsivé (a to já jsem docela bábovka / poseroutka). Zapomeňte na porovnávání této série se sérií Sirotčince slečny Peregrinové - je to hloupost. Téma i námět jsou velmi rozdílné, koho však zaujalo grafické zpracování Sirotčince, zde si přijde na své, protože zde je podoba evidentní. Pokud jste mladší čtenáři - náctiletí - je kniha pro vás perfektní, ale ani starší čtenář se nemusí bát, i tak je to zajímavé, jen styl je přizpůsoben opravdu mladším. Mě se to vcelku prostě líbilo a proto dávám 4 hvězdičky a těším se, až se pustím do pokračování.

Vysvětlení

Krásný den všem,
ozývám se, že jsem neumřela. Ale chci se vám omluvit za prodlevu, která trvala více jak týden. Je to z toho důvodu, že 18.1.2019 mě skolila tak hnusná chřipka, že nic podobného nepamatuji. Horečky přes 39 více jak 4 dny, zvracení, kašel, rýma a tak neskutečná bolest kloubů, svalů i kůže, že jsem nebyla schopná se postavit na nohy a dojít na záchod byl teprve nepředstavitelný problém. Naštěstí se o mě staral přítel, který sice díky tomu lehl také, ale v tu chvíli, kdy už mi bylo lépe a tak jsem se zase mohla starat já o něho. Bylo to šílené a teprve dnes jsem v práci. Já jsem však chřipku jako takovou ještě asi nikdy neměla, vždy to bylo od rýmy, kašle nebo bolesti v krku - tedy viróza, ale tohle? To bylo něco, ta bolest těla a hlavně kůže, to bylo nesnesitelné.
Byla jsem doma 10 dnů a upřímně každý z nich jsem potřebovala, abych se dala dohromady. Ještě dnes mám trochu kašel a cítím v těle slabost, ale už jsem schopná fungovat. Už se mi sice po tomhle všem stýskalo, ale o odpočinku v tomto případě nemůže být moc řeč.
Za celou dobu jsem zvládla dočíst knihu Srdceboly od Simony Monyové, přečetla jsem knihu Cizinec od Ursuly Poznanski a Arno Strobela a rozečetla jsem knihu Ženu ani květinou.... , která je také do Simony Monyové - nějak se mi její styl i téma zalíbilo.
Od dělníků z rekonstrukce mám konečně nějaké fotografie toho, co se tam teď odehrává, ale je to docela děsivé. Takže to pokračuje a pokračovalo i beze mě, dnes však musím ještě na Finanční úřad kvůli dani z nemovitosti, zítra jedu vybírat světla a zásuvky, navíc mi mají přijít ještě knížky, co jsem si objednávala a už plánuji další objednávku.

O vše tohle se s vámi chci podělit, snad to zase nezazdím, takže hlásím, že už jsem v rámci mezí v pořádku a vracíme se do starých kolejí - ve středu tedy čekejte na recenzi na knihu Asylum od Madeleine Roux a pak už bude vše jako dřív.
Přeji vám všem, ať se vám chřipková epidemie vyhne a jste stále zdraví a milovaní,
vaše teď vůbec neLazy Šárka ☺

Román o dietách - Jean-Michel Cohen

Těšila jsem se na tuto knihu dlouho a konečně byla v knihovně k dispozici. Román - neromán, každopádně o dietách.

Název: Román o dietách

Název v originále: Le roman des régimes
Autor: Jean-Michel Cohen
Překlad: Miluše Krejčová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 352
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-7246-605-4

Klinika (dalo by se říct dietologická) doktora Sorina je známá jak mezi běžnými lidmi, tak i ve vyšších vrstvách - navštěvují jí lidé, kteří si již neví rady s přibíráním i s hubnutím. A nyní se dostáváme do příběhu několika lidí, které se po nástupu na kliniku propojí a prolínají. Jde o mladou Sarah, která je na pokraji smrti kvůli anorexii, návrháře Farrella, který přibral více než chtěl, baronku s morbidní obezitou a v podobné situaci paní Bensimonovou, která je pravidelným návštěvníkem kliniky a také se pravidelně vrací po opětovném nabrání kil. A k nim se přidává ještě jedna mladá slečna s bulimií, která se s Ralphem Farellem neskutečně sblíží a jsou si oporou - téměř jako otec a dcera. Všichni hlavní hrdinové se vyvíjí, prochází změnami a to vše je cestou k jejich uzdravení. Jejich rodiny jsou někdy oporou, někdy bojovníky proti nim a někdy se klidí z cesty, ale i doktor Sorin je částí jejich rodiny. Postupně se všichni hrdinové spojí a vytvoří nový projekt, který všechny vrátí zpět do normálního života a dá jim druhou šanci.

Je docela těžké popsat děj knihy, abych nepráskla nějaký ten spoiler, ale docela se mi to podařilo. Upřímně musím říct, že od knihy jsem čekala klasický román, ale byla jsem příjemně překvapená, protože popisy charakterů postav a celkově prostředí je přesný, jednoduchý a příjemný. Nic násilného, žádné přehnané a složité pasáže, prostě mile napsaná kniha. Postavy mi docela dost přirostly k srdci, a to všechny. Většinou se mi stane, že mi je minimálně jedna postava z knihy nesympatická či protivná, zde tomu tak nebylo. Sympatizovala jsem se všemi a fandila jim, vlastně i doktorovi jsem držela palce.

Styl mi přijde takový zvláštní, protože kniha je písmem úplně běžná - ani velká ani malá písmena, žádná vynechaná místa, jenom pár stránek volných, když nadcházela nová kapitola a přitom se mi to četlo velmi dobře a rychle, a hlavně jednoduše. Začíst se byla opravdu hračka a od poloviny se mi nechtělo přerušovat. Nebylo to napětím, jako u jiných knih, ale bylo to tak poutavě napsané, že to prostě nešlo. Navíc použitý papír byl můj nejoblíbenější - nažloutlý a na dotek hrubší. Fyzická podoba knihy a její zpracování mě tedy moc potěšilo.

Děj knihy působí docela dost utopicky, ale prvky běžného života se tam najít dají, i přesto doporučuji vše brát s rezervou. Posledních pár knih jsem žádné zvláštní pocity při čtení neměla, ale tentokrát mi to opravdu sedlo, donutilo mě to se zamyslet nad pár věcmi a navíc jsem si připadala, že i já patřila do jejich kolektivu, proto mě závěr rozveselil. Protože ruku na srdce, nevím o nikom, kdo by alespoň jednou za život neřešil svou váhu. A proto je kniha opravdu pro každého.

Humorný román to vyloženě není, i když jsou tam určité prvky, které by to mohly naznačovat. Je to klasický, ne moc obsáhlý román s faktografickými prvky týkajícími se zdraví - doplňují ho konkrétní tabulky a rozpisy diet dle kalorií a navíc jsou zde i vypsány přesné potraviny. Na konci jsou ještě přesně rozepsané karty všech pěti pacientů - od příjmu, přes všechna vyšetření, až po propuštění a tedy i závěr knihy. Musím říct, že tyto detaily, které by tam svým způsobem být nemusely, mi udělali radost a díky nim je kniha jaksi .... kompletní (to je asi to správné slovo).

Anotace

Kniha je kombinací literatury faktu a románu. Na příkladech pěti pacientů doktora Sorina ukazuje autor různé typy poruchy příjmu potravy: anorexie, bulimie, mužský typ obezity, ženský typ obezity, morbidní obezita.

Osou románu je příběh jednoho z pacientů, známého módního návrháře Ralpha, který se po neúspěchu své poslední kolekce uchýlí na kliniku, aby zhubl a rozmyslel si, co dál. Na základě vlastní zkušenosti se rozhodne připravit novou kolekci, určenou všem ženám bez rozdílu - od anorektičky až po obézní. Do příprav zapojí čtyři další pacientky, pro něž to znamená také nový start. Doktor Sorin zatím hledá psychologické příčiny poruch příjmu potravy, tzv. spouštěče. Nová módní kolekce je obrovským úspěchem, což spolu s láskou vede k úspěšnému vyléčení hlavních protagonistů. Kniha je doplněna dietami o různé kalorické hodnotě, vhodnými pro jednotlivé případy, a zakončena lékařskými zprávami všech hlavních hrdinů.

zdroj

Moje hodnocení: Musím říct, že dle hodnocení na ČBDB i DK si kniha moc dobře nevede, ale mě potěšila. Spojení faktografie s románovým zpracováním se zde povedlo, postavy se mi líbily a celkově mi to přišlo velmi milé a příjemné. A to je ten správný efekt, co by měl takový román zanechat ve čtenáři. Není to kniha, ke které bych se vrátila nebo jí potřebovala mít ve své sbírce, ale je to kniha, na kterou si určitě jednou za čas vzpomenete. Proto také ode mě autor za tuto knihu získává 4 hvězdičky.

Třetí stříbrná kniha snů - Kerstin Gier

První stříbrná kniha snů RECENZE ZDE

Druhá stříbrná kniha snů RECENZE ZDE

Další úžasná série od mé oblíbené autorky je za mnou. Upřímně mi trvalo docela dlouho, než jsem jí dočetla - bylo to způsobeno tím, že třetí díl nebyl delší dobu k dispozici v mé pobočce knihovny, naštěstí se mi jí ale povedlo ukořistit a tak jsem během Vánoc měla možnost si příběh dočíst. Jak to dopadlo a zda byly finální pocity pozitivní či negativní - to zjistíte níž.

Název: Třetí stříbrná kniha snů

Název v originále: Silber: Das dritte Buch der Träume
Autor: Kerstin Gier
Překlad: Tereza Pecáková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 392

Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 978-80-7544-307-6

Opět se setkáváme s Liv a její sestrou Miou. Tentokrát se příběh rozvíjí ihned směrem k Anabel a její psychopatické povaze, stejně tak k Arthurovi, který vyhrožuje zničením světa. Navíc ani v osobním životě si Liv nevede nejlépe - svému příteli Henrymu nalhala svého expřítele a sexuální zkušenosti s ním, navíc si pozadí moc nedomyslela a proto to nakonec působí tragikomicky. Ve snovém světě je opravdu nebezpečno, i přesto se jim podaří přesvědčit Graysona, aby se tam vrátil a začal pracovat na své představivosti a to se jim opravdu bude hodit. Arthur překročí hranici, když dokáže, že je schopen čehokoliv a dokáže naprogramovat lidi ve snu k čemukoliv a s tím se parta rozhodne udělat přítrž, hlavně potom, co začne vyhrožovat Liv smrtí. Přemůžou Arthura i Anabel a najdou řešení, jak se zbavit démona, nebo podlehnou a vše dopadne špatně.

Musím říct, že jsem na tento díl opravdu dlouho čekala a bála jsem se, že si nebudu už naplno pamatovat předchozí dva díly a bude mi to dělat problémy při orientaci v ději. Obavy byly zbytečné, protože dějová linie není nijak rozsáhlá a ani výčet hlavních postav není nijak náročný. Stačilo mi si přečíst mé zhrnutí děje v recenzi a byla jsem v obraze. Je to samožejmě kategorie young-adult, tedy i pro mladší čtenáře a díky tomu, že já jsem zvyklá i na hodně rozsáhlá díla, neměla jsem s tím problém.

A z toho bych ráda vyšla - kniha je určitě směrována spíš na teenagery, na to ukazuje i grafická podoba knihy s ilustracemi a zpracováním jednotlivých stran a stejně tak i velikost písma. Chvilku mi trvalo si na to zvyknout, že písmo je docela velké a po dočtení a vrhnutí se na další "běžnou" knihu - to bylo nepříjemné (změna velké x běžné písmo). Opět grafické vyobrzení Ex Libris na první straně velmi potěší a ta nádherná obálka opět i s přebalem. Propracovaná s vystupujícími květinkami je na dotek božská. To se grafikům a autorovi obálky opravdu neskutečně moc povedlo.

A právě i díky velikosti písma se kniha četla docela rychle. Dobré akce však ubylo a přišlo mi, že celkově je tento díl trochu na houpačce. Nudné části se docela rychle střídaly s těmi akčními, avšak i pocit z nich rychle vyprchal a přišla zase hluchá místa, která se promění v něco malinko akčního a opět upadá do nezáživnosti. Nevím, zda takové byly i ty předchozí díly, nebo to jen teď více vnímám, ale tentokrát jsem to vyloženě cítila a viděla. Taková je však spousta knih a neznamená to hned, že by to bylo vyloženě špatně.

K závěru se vyjádřím jen krátce, protože nechci vypustit omylem nějaký spoiler, ale čekala jsem rozhodně víc. Po trilogii, kdy dvě knihy čekáte napjatí, jaké bude úžasné rozuzlení a najednou se vše odehraje na posledních 20 stranách, kde se narychlo odhalí identita Secrecy (což mě osobně překvapilo, netipovala jsem to) a vlastně se i vyřeší záležitost s Arthurem a Anabel. První co mě napadlo bylo to, že autorka už nevěděla jak dál nebo jí hořela uzávěrka a odevzdání, tak to rychle a zbrkle ukončila, aniž by to více promyslela. Je to škoda, ačkoliv i přesto byly všechny otázky zodpovězeny a řešení vlastně jednoduché. Mám z toho fakt smíšené pocity.

Čtivost, příjemnost textu a i určitou zábavnost si to však udrželo již od prvního dílu a musím říct, že i přes zklamání ze závěru jsem neměla po dočtení negativní pocit. Spíš neutrální, jako u těch ostatních. Nevím, zda je to věkem, ale tyto knihy ve mě již nevzbuzují "růžové nadšení" a to ani přesto, že se mi moc líbí. U této bych řekla, že úplně nezklamala, ale ani nepřekvapila. Jsem ráda, že jsem si celou sérii přečetla, pořizovat si jí do sbírky však v plánu nemám a tudíž ani neplánuji ji číst znovu.

Snový svět byl však opět nádherně vykreslen a popsán, pro lidi jako jsem já - s velkou představivostí - je to úžasný zážitek v hlavě. Kéž bych mohla někdy něco takového opravdu také zažívat (bez nebezpečí démona samozřejmě), avšak mě se zatím nepodařilo své snové dveře najít. Třeba se mi to někdy poštěstí a objevím je.

Anotace

Je březen, jaro v Londýně je za dveřmi a Liv Silberová stojí před třemi zásadními problémy.

Zaprvé: Lhala Henrymu.

Zadruhé: Ta záležitost se sny je čím dál nebezpečnější. Arthur přišel na kloub tajemstvím snového světa, díky nimž může páchat neskutečné zlo. Musí ho bezpodmínečně zastavit.

Zatřetí: Livina matka Ann a Graysonův otec Ernest se chtějí v červenci vzít. A zlá Okrb, Graysonova babička, má na svatbu velké plány, každopádně však jiné než nevěsta. Liv má zkrátka plné ruce práce s tím, aby odvrátila všechny hrozící katastrofy...

Spektakulární závěr snové trilogie! A konečně zjistíte, kdo je Secrecy!

zdroj

Moje hodnocení: Určitě doporučuji si knihu přečíst, je to přeci jen závěr trilogie a když jste přečetli už dva díly, třetí nelze vynechat. Musíte přeci vědět, jak to dopadlo. A vlastně i jestli váháte, zda se do série vůbec pustit, myslím, že tím určitě nic nezkazíte. Je to lehčí a nenáročné čtení třeba na dovolenou. Kdo má velkou představivost, měl by si určitě Stříbrné knihy snů přečíst, protože je to pak úžasný zážitek. Pominu-li to, že dějově to by
lo slabší a jednodušší, autorka to dohnala prostředím, vlastní myšlenkou a nápadem, to musím určitě uznat. Konec je prostě slabší a malinko odfláknutý, ale tak to u některých knih bývá - to je však jediná velká vada na kráse, kterou jsem našla. Proto uděluji i poslední knize a tím pádem i celé sérii 4 hvězdičky (předchozí díly dopadly stejně).

Sídlo červa - George R. R. Martin

Krátkou útlou knížečku jsem si vybrala, abych poznala autora série Hra o trůny i z jiného soudku. Přiznám, že jsem nečetla ani jeden knižní díl této série a právě proto jsem si vybrala něco, abych poznala jeho styl psaní a odhodlala se případně do rozsáhlé série pustit. Jak dopadl tento fantasy pokus si přečtete níž.

Název: Sídlo červa

Název v originále: In the House of the Worm
Autor: George R. R. Martin
Překlad: Jana a Jan Oščádalovi
Rok vydání: 2017
Počet stran: 116
Nakladatelství: Argo
ISBN: 978-80-257-2196-4

Dostáváme se do prostředí vyprahlé země, kde lidé žijí pod zemí, bojí se dolňáků, sledují vyhasínání jejich slunce a uctívají Bílého červa, jemuž se snaží vládnoucí přibližovat tak, že si nechávají odřezávat části těla, aby více připomínali červa. V té době na plese se negativně projeví Masonoš - lovec, co loví dolňáky a nosí je jako obživu pro ostatní. Mladý Annelynn patří k vyšší vrstvě a nelíbí se mu Masonošovo jednání, proto se se společníky rozhodne ho zabít. Následují ho do chodeb, kam již neproniká sluneční světlo a tam narazí na dalšího, co jde po Masonošovi. Násilně spojí síly a vydají se na něj vyčkávat, vše se ale odehraje úplně jinak a oni místo aby byli ti, co chtějí život někomu vzít, jsou donuceni o ten svůj bojovat.

V první chvíli jsem nevěděla, jak se k tomu postavit. Není tam ujasněné, kdo je co. Já jsem si pár stránek myslela, že se jedná o myslící červi, až dle obrázku mě napadlo, že to asi beru špatně. Poté jsem se začetla. Dle rozsahu a velikosti písma je to spíš taková delší povídka, takže ani ten děj není nijak rozpracovaný. Vše se děje najednou, rychle za sebou, žádná zbytečná omáčka, jen přímo fakta a události. To se mi moc líbí, protože to má spád, je to nápadité, čtivé a velmi krásně popsané. Jak postavy a jejich charaktery, tak i prostředí, které je vykreslené akorát pro vlastní představivost.

Nejprve jsem si myslela, že to bude rozvláčnější a spíš nudné, protože to kratší povídky bývají - není možné nějaké rozvedení děje a širší popis situace, která všemu předcházela. Ale příjemně mě to překvapilo, opravdu jsem čekala nezáživné čtení, toto mě ale nadchlo a i přes nedostatek času jsem si našla chvilky, kdy jsem četla dál a dál.

Co je úplně úžasné jsou citáty a věty, kterými si hrdina dodává odvahu. Dají se vysvětlit mnoha způsoby a člověk si je může pochopit po svém, mají však hlubší smysl a rozhodně stojí za zamyšlení. Už jen samotné uctívání Bílého červa je pro člověka jako takového velmi zvláštní. Za pouvažování určitě stojí i víra, kterou mají v sobě a co je nutí jít dál, i když se zdá, že je vše ztraceno.

Další věc, co se mi hrozně líbila a kterou jsem už malinko nakousla, je grafické zpracování. Kresby uvnitř knihy jsou nádherné, sice černobílé, ale krásné. Díky druhému z nich jsem pochopila, o čem to víceméně je, ale hrozně moc jsem se těšila, až narazím na další. Za těmito ilustracemi stojí John Picacio a určitě se podívám i na další knihy, na kterých pracoval. Navíc to vše krásně dokresluje atmostéru samotného příběhu.

Závěr mě překvapil - bohužel ne příjemně. Čekala jsem to vše úplně jiné, vše vyřešeno "v jednom odstavci" a když jsem očekávala poučení na konec, trochu možná moralizace a důstojné ukončení - dostalo se mi pouze vyplynutí do prázdna a lehkého nakousnutí ohledně budoucnosti. Doufala jsem v mnohem hlubší konečnou myšlenku, autor to buď nechal na nás a nebo nezamýšlel vyplynutí něčeho silného. Přiznávám, že po dočtení jsem měla naprosto neutrální pocit.

Anotace

V pomalu se rozpadajícím podzemním městě kdesi pod povrchem umírající planety putující kolem vyhasínajícího slunce se mladý Annelyn těší blažené naivitě života privilegovaných. Ponížený Masonošem, zručným lovcem opovrhovaných, v trvalé tmě nižších pater žijících dolňáků, spřádá spolu se svými přáteli pomstu. Jenže mladíkovy intriky se ošklivě zvrtnou a posléze ho zavedou do bludiště nekonečných temných chodeb rozlézajících se pod městskými ruinami. Při své zoufalé cestě za záchranou odkrývá krutou pravdu skrývající se za úctou předků k legendárnímu Bílému červu.

zdroj

Moje hodnocení: Musím říct, že se mi to nakonec líbilo, i když jsem po tom neměla žádný konkrétní pocit, jako obvykle mívám. Na tak malý rozsah bylo informací akorát, stejně tak málo omáčky a tak akorát příjemný popisů nejen prostředí, si nakonec získalo mou pozornost. Závěrem jsem byla lehce zklamaná, tušila jsem silnější a hlubší myšlenku. Nelituji přečtení, znovu se do ní nepustím, ale nejspíš si jí budu nějakou dobu dobře pamatovat. Fantasy není úplně žánr, co bych preferovala, ale toto je povedený kousek, co ráda doporučím i mladším čtenářům, protože je to krátké a jednoduché. Hodnotím 4 hvězdičkami, protože dát méně, nebylo by to fér.

Postel - David Whitehouse

Wow, tak tohle bylo divné, hodně divné.

Název: Postel

Název v originále: Bed
Autor: David Whitehouse
Překlad: Johana Martinová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 256
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7217-890-2

Malův bratr je nucen přihlížet tomu, jak se Mal vykrmuje a srůstá s prostěradlem jako půltunová zátěž. Nikdo a nic ho zatím nedonutilo vstát z postele už více jak 20 let, ani rodina, přítelkyně, prostě nic. Jeho bratr, který během celé knihy nemá jméno, vypráví příběh, jak k tomu všemu došlo, co tomu předcházelo a jak se s Malem žilo odmalička. Poté odchází s jeho bývalou přítelkyní Lou do Ameriky, která od něj po několika letech odchází kvůli svému otci a on se vrací zpět ke své rodině - zničenému otci a matce a půltunovému Malovi.

Opravdu hodně krátký popis děje knihy, jenže ono se toho tam opravdu moc nedělo, autor nám postupně odkrývá celý život rodiny i život Malova bratra poté, co odešel od rodiny do Ameriky. Děj se odehrává v malém městě v Británii a je zde zmíněn i život vně domu rodiny. Ale většina textu se týká nechutného chování Malcolma a toho, jak cvičí se svou rodinou i přítelkyní. Já bych na to trpělivost neměla, seřezala bych ho a byl by tomu konec a možná by to tak blbě nedopadlo.

Ačkoliv jsem se setkala už s mnoha druhy a typy románů, tento mě opravdu překvapil svým zvláštním podáním. Je to text, přeskakující mezi dobou "před ulehnutím do postele" a "po ulehnutí do postele". Jednu kapitolu jsou malí kluci, od další strany leží v jednom pokoji - Mal půltunový a jeho bratr se zlámanými nohami - proč to se dozvíme opět až téměř na konci. Je to zmatečné, přeskakuje to děj a celkově to působí dost chaoticky, místy až nepřehledně.

Naproti tomu musím říct, že způsob, jakým je text napsán mi zase až tak úplně nevadil. Jednoduché věty, které dávaly smysl. Jednoduché řazení textu, větší písmena usnadňovala čtení spolu s příjemným řádkováním. Žádné složité výrazy, jen prostý text bohužel ale i bez větší myšlenky. Možná to autor zamýšlel vše jinak a možná se ta jeho hlavní myšlenka vytratila jen s překladem - to neumím posoudit. Co vím však určitě je to, že já v tom nenašla nic hlubokomyslného, kvůli čemu bych knihu musela číst znovu.

Už jen představa člověka, co se dobrovolně rozhodne ulehnout do postele a už nikdy nevstat je dost absurdní a důvod, proč to udělal (dozvíme se až na posledních dvou stranách) mi přijde neskutečně malicherný. Stejně tak nechápu chování jeho rodičů, protože vím, jak by reagovali moji rodiče (a takhle to teda fakt není). Nemám ve svém okolí nikoho morbidně obézního a i přesto, že se v této knize s tímto tématem můžete seznámit, větší povědomí o tom nezískáte.

Nemám k té knize asi co více říct, protože jsem z ní sama byla dost zmatená, v první chvíli jsem nevěděla, co si mám o tom myslet, pak se mi ten názor trochu ustálil a je stejný jako kniha - neutrální, nijaký. Ano to je to slovo - nijaký, to přesně charakterizuje celou tuto knihu. Pokud chcete knihu na zajímavé téma, zvolte jinou - Zdena Frýbová je mistrem absurdních románů, které vás ale budou bavit. Toto je jen ztráta času. A pokud hledáte knihy s tématy morbidní obezity, věřte mi, že je jich nespočet a většina bude lepší než toto.

Anotace

Výstřední hrdina Malcolm odmítá vše rutinní a zdánlivě všední. V den jeho 25. narozenin se v něm něco definitivně zlomí a rozhodne se už nikdy nevstát z postele. A jeho tělo začíná tloustnout a tloustnout. Po mnoha letech strávených na lůžku se už nedokáže zvednout, ani kdyby opravdu chtěl - váží totiž víc než šest metráků. Román se může pochlubit neotřelou strukturou s četným využitím retrospektiv a poutavým stylem, který se vyznačuje jemně ironickým nadhledem, barvitým líčením a živými obrazy. Je plný kontroverzních až bizarních obrazů. Popis dospívajících hrdinů a jejich nesnází a úzkostí velice dobře mapuje charakter doby, kde jsou problémy deprese, obezity a slávy nejen aktuální, ale často přímo nebezpečné.

zdroj

Moje hodnocení: Zápletka románu tak jednoduchá, že by stačilo 100 stran, toto bylo zbytečné natahování děje a mnoho omáčky kolem, která však působila nudně. Na druhou stranu byla kniha docela čtivá, jednoduše psaná, takže nebyl problém se jí prokousat. Tak jak jsem se na ní těšila, tak rychle jsem na ní zapomněla a už nikdy se k ní nevrátím. Poznala jsem zase další typ románu, znovu do toho ale jít nechci. Poslední, co mě ještě napadá je to, že Malův bratr vlastně v celé knize nemá jméno, možná je tam někde skrytě zmíněno, já si ho však nevšimla. Proto dávám 3 hvězdičky - neutrální hodnocení.

Nový rok - co bylo, je a bude?

Je to tak, neozvala jsem se celé Vánoce a zpětně mě mrzí, že jsem si nestihla připravit nějaké vánoční články, recenze se mi vydávat nechtělo - nemělo to tu správnou atmosféru. Ale nebojte se, neutekla jsem nikam, jen jsem byla prakticky pořád mimo domov a mimo pc a internet (z mobilu psát fakt nejde). Až na Silvestra byl první den, kdy jsme byli s přítelem doma (jinak samé cesty po příbuzných) a to pak bylo práce tolik, že jsem byla ráda za jakýkoliv odpočinek a čtecí chvilku. Přiznám se, že v tu chvíli byl článek to, na co jsem myslela až asi jako desátou možnost. Ale jsem tu zpět, už vyšla první recenze a já chci předchozí rok nějak shrnout.

1) V první řadě jsem tu vydržela, nezanedbávala vás, ačkoliv to chvílema bylo s časem na hraně, ale zvládla jsem to a jsem na sebe pyšná, stále mě to baví a mám to tu moc ráda.

2) Nesplnila jsem svoje předsevzetí - nezvládla jsem 100 knih za rok a navíc jsem nezvládla ani těch 10 za prosinec, jak jsem chtěla. Skončila jsem na čísle 64 a to je od 100 dost vzdálené.

3) Rekonstrukce domečku už vloni začala, nyní zdárně pokračuje a já pro vás budu postupně chystat první článek s fotografiemi. I když je to zatím pořád ještě na hrubo pouze, změny jsou vidět.

To by bylo tak obecně všechno a nyní nová "předsevzetí". To slovo nemám moc ráda, protože ve mě evokuje něco, co by se mělo a stejně se to nedodrží a to já nechci. Proto tomu budu říkat "cíle na rok 2019", tomu více věřím.

1) Zvládnout letos konečně těch 100 knih, protože jestli to nedám, bude to opravdu ostuda.

2) Dokončit rekonstrukci baráčku tak, abychom na podzim bydleli už v novém.

3) Méně chodit do knihovny a nakupovat knihy, o to více ale číst ty zásoby, co mi prolamují police a které pořád odkládám, protože knihy z knihovny spěchají, a tyhle vlastně ne. Některé mám doma už více jak rok a nedošlo na ně, proto musím stopnout přívaly z městské knihovny a začíst se do své vlastní.

To by bylo asi všechno, co jsem chtěla v tomto článku říct. Jsem ráda, že tu jste se mnou, dle návštěvnosti je vidět, že sem chodíte a doufám, že se i vracíte. A to je mi motorem k dalšímu psaní.

Děkuji za celý rok 2018, že jste tu se mnou byli a já vám slibuji, že i já tu s vámi budu nadále a budu se vám věnovat se stejným, ne-li větším nadšením.

Mějte krásný a úspěšný rok 2019, dávejte na sebe pozor, věřte si a mějte se rádi,
vaše "snad ne víc než jindy" LazyŠárka ☺

Paní půlnoci (Temné lsti 1) - Cassandra Clare

Po dlouhé době přináším úplně čerstvou recenzi na knihu, se kterou jsem se docela trápila a hodně dlouho - skoro 14 dnů. Vzhledem k tomu, kolik mi zbývalo přečíst do konce roku knih, je to dost. A možná právě kvůli tomu jsem to nestihla, ale nelituji, kniha za to opravdu stála a těším se na další díly.

Název: Paní půlnoci

Název v originále: Lady Midnight
Autor: Cassandra Clare
Překlad: Eva Maršíková, Alžběta Lexová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 608
Nakladatelství: Slovart
ISBN: 978-80-7529-259-9

Fantasy příběh odehrávající se v Los Angeles, kde žijí v Institutu lovci stínů - rodina Blackthornových spolu s Emmou Carstairovou, kamarádka Cristina, učitelka Diana a ti všichni pod vedením Arthura Blackthorna. Emmini rodiče byli zvláštním způsobem kdysi zabiti a ona se nesmířila s vysvětlením, že padli za oběť válce, tuší že jejich vrazi jsou na svobodě. Její kamarád Julián, se kterým je spoutána zvláštním svazkem, jí v tom podporuje, ale naplno uvěří až ve chvíli, kdy se začnou objevovat další oběti, po 5 letech, a s velmi podobnými prvky - počmáráni neznámými znaky, utopeni a nalezeni na průsečíku siločar. Vílí lid je požádá o pomoc a za to jim nabízí velmi důležitou odměnu - navrácení jejich bratra Marka Blackthorna. Pouští se do vyšetřování, kde jde mnohokrát o život a několikrát těsně uniknou z náručí smrti. A to především díky jejich umění run, které nejen hojí, ale dodávají i nadpřirozené schopnosti. Jestli se jim podaří vraždy objasnit a zda s nimi Mark nakonec zůstane, to si budete muset přečíst sami.



V první řadě chchi říct, že kniha je dost obsáhlá a i přesto, že je určená pro mladší čtenáře, dokonce i v knihovně byla v sekci pro děti nad 10 let. Každopádně se nebojím jí nazvat YA žánrem - young adult. Text má malá písmena, je docela nahuštěný a kniha má přes 600 stran, nevím jestli bych se jako dítě do takovéto knihy pustila. Jsou tam i docela krvavé scény a popisy, má to místy i malinko erotický nádech, je to tak trochu vše v jednom - fantasy - magie a kouzla, červená knihovna, válečná literatura a možná i malinko detektivka. Proto to určitě bude mít široké pole působnosti a velký záběr čtenářů. A i přesto, že text je místy náročný, kniha je docela čtivá.

Postavy se slušně vyvíjejí během celého příběhu, ten je tam pak v několika rovinách s tím, že vyprávění z pohledu postav se střídá, tudíž není celá kniha z pohledu ani jedné osoby ani ve 3. osobě. To se mi líbilo, protože na jednu situaci můžete mít více pohledů a nejen jí lépe pochopit, ale i vnímat drobné odlišnosti. Autorka má postavy opravdu nádherně do detailů propracované i s jejich charaktery a názory. Musím říct, že mě to dost překvapilo.

Kniha samotná je do přibližně do poloviny spíš nudnější, text je sice příjemný a bez chyb, avšak místy malinko kostrbatý, moc informací se střídá s prázdnými místy. Je to trochu jako na houpačce, každopádně akce krátké a jen asi 20% všech informací je třeba k dalšímu čtení. Je to škoda, protože myšlenka knihy je nádherná, téma i propracovanost je boží, ale kdyby měla o 200 stran méně, myslím že by to bylo lepší a hlavně by knihu člověk nedal z ruky. V určitých pasážích jsem se k pokračování ve čtení musela nutit a to mi vadí.

Můj srdcový žánr to není, i přesto nelituji přečtení. Konec byl zvláštní, rozuzlení se odehrálo celé, když zbývalo více jak 100 stran do konce, vše vysvětleno, poté další okecávání a lehký náznak vše malinko zauzlit, aby si autorka udržela pozornost čtenáře do dalšího dílu. Do toho se určitě pustím a věřím, že bude stejně dobrý.

Upřímně jsem měla trochu problém si na knihu udělat celkový obrázek, během čtení mi to přišlo čtivé, velmi podrobně rozpracované a do detailů domyšlené, na druhou stranu však také velmi rozvláčné a místy nezáživné a nudné. Po dočtení celkem chápu, že je nutné tam mít dost té omáčky, aby bylo na čem stavět v dalších dílech série.

A je tu ještě jedna věc, co možná bude spoustu z vás zajímat. Série Temné lsti je propojená se sériemi Nástroje smrti a Pekelné stroje, i když jen úzce, ale souvisí s nimi. Já jsem ani jednu kniha z nich nečetla a přesto jsem příběh pochopila a líbil se mi, vše je vysvětleno i zde a možná i to je důvod, proč je tolik obsáhlá. Pokud jste ale dané série četli, je možné, že vám příběh poskytne mnohem komplexnější obraz celého světa lovců stínů.

Anotace

Los Angeles, 2012. Je tomu již pět let, co dvanáctiletá lovkyně stínů Emma Carstairsová přišla za Temné války o oba rodiče. Dnes už Emma dávno není dítě, ale mladá žena odhodlaná k pátrání a pomstě. Spolu se svým parabátai Juliánem Blackthornem musí překazit nekalé spiknutí a rozbít síť temné mafie, jejíž dlouhé prsty sahají od Sunset Stripu až k magickým hlubinám oceánu a plážím v Santa Monice. Aby to dokázala, musí se však naučit důvěřovat svému srdci, které ji, zdá se, svádí na scestí…

Románem Paní půlnoci otevírá Cassandra Clare další strhující a vášnivou trilogii ze světa lovců stínů.

zdroj

Moje hodnocení: Když zvážím všechny klady a zápory, byla kniha skvělá. Perfektně propracovaná, čtivá a psaná velmi příjemným stylem. Úplně odpálená na Měsíc z ní nejsem, ale patří k těm povedeným, které potěší, neurazí a po dočtení máte takový lehce uspokojivý pocit. Chci tím říct, že jsem se setkala jen s jednou knihou, která mě nadchla při tak velkém rozsahu a tato to bohužel není. Když k tomu vezmu v úvahu i to, že se zde opakuje spoustu vysvětlení i z ostatních sérií, je to pochopitelné. Propracovanost příběhu, celková zápletka a její rozuzlení a různorodost i zaměření žánru je naprosto ohromující. Rozhodně doporučuji se do ní pustit, a přestože je to určené mladším čtenářům, můj názor je možná až od těch 15 - 16 let, protože dříve by je to mohlo spíš odradit, než nadchnout - ale to je samozřejmě případ od případu a je na vás to zvážit. Já hodnotím 4 hvězdičkami a těším se na další díl ☺

Kokosové kuličky ze dvou surovin

Napadlo mě, že když už je posledních pár dnů do Vánoc, mohl by se vám hodit recept na moje opravdu rychlé a výborné kokosové kuličky pouze ze dvou surovin, kdy s přidám rumu a bílé čokolády vykouzlíte opravdu velmi jemné a chutné vánoční nepečené cukroví. A protože je to opravdu nejen snadné, ale i rychlé, zvládne to i na poslední chvíli každý.

Budete tedy potřebovat pouze:

• 1 Salko - já dělám dvě dávky, jedno z obyčejného a jedno z karamelového

• 160 - 170 g kokosu + trocha do misky na závěrečné obalování

Můžete přidat:

• 1 - 2 lžíce rumu (dle chuti)

• bílou čokoládu či loupané mandle na vnitřek

Den dopředu je ideální si rozmíchat kokos v Salku s rumem a dát přes noc do lednice, aby se kokos nasákl, nelepí se to při tvarování tolik. Směs jde hodně špatně míchat, je hodně hustá, ale to je dobře, pokud by se vám to hodně lepilo, přidejte ještě trochu kokosu - každý je jiný, navíc obyčejné Salko má jinou konzistenci, než to karamelové, stejně tak hustotu ovlivňuje to, kolik dáte rumu.

karamelové Salko ↑

tradiční obyčejné Salko ↑

Druhý den jdeme tvarovat kuličky, lžičkou si nabereme množství na jednu kuličku (plná lžička je množství akorát) a stačí vyválet v dlaních kuličku a obalit ji v kokosu.

My si to vylepšujeme ještě jednou věcí a to je jádro - vloni jsem dávala mandli, ale nebylo to ono, letos jsme zvolili na kostičky nakrájenou bílou čokoládu (pár jsme udělali i se Studentskou pečetí). Jednoduché - jakmile lžičkou naberete požadované množství, vmáčkněte dovnitř malou kostičku čokolády, zabalte a dovarujte kuličku. Je to moc dobré.

Uchovávejte v lednici, vydrží v klidu i měsíc a je to jemné a chutné cukroví ♥

Vánoce už klepou na dveře

Je to příšerné, ale člověk si to ani nestihne uvědomit a je téměř 20.12. Od malička jsem byla zvyklá na to, že se od začátku adventu vše připravuje na Vánoce - zdobení oken, úklid, pečení cukroví a vše ve velkém a pečlivě. Letos mi to ale vše nějak utíká mezi prsty - okna jsme zdobili minulý víkend tzn. 9.12.2018 (obvykle do Mikuláše máme hotovo), cukroví jsem dělala asi 5 druhů pečeného a 5 nepečeného, letos mám jen 3 a 3 druhy, víc prostě nezvládám. Dárky jsem naštěstí stihla na přelomu listopadu a prosince, což je super a nyní mám už všechno. Chtěla jsem sice pořídit ještě jednu drobnost každému, ale není skladem a asi se to už nestihne, to však nebylo nic důležitého. Tím chci říct, že čas letí a já vás vezmu letem světem s sebou.

Nejprve proběhl tradiční úklid podzimní (konec listopadu) - okna, skříně, balkon a podobně.

Poté jsem první adventní neděli upekla medové perníčky - první vůně Vánoc, udělala adventní věnec a vytáhla vánoční svíčky.

Další týden jsem upekla linecké, opět poklidila a zapálili jsme si druhou svíčku na adventním věnci.

Třetí víkend jsme byli opravdu činorodí s přítelem (ten výjimečně nebyl v práci), takže jsme slepili veškeré linecké, já upekla skořicové hvězdičky, ozdobili jsme perníčky cukrovobílkovou polevou a já vytvořila 60 včelích úlků (máme včelí úlky, protože je v nich vymáčknutá včelička, ne vosa ☺) a v týdnu budu muset pokračovat.

Plán je takovýhle: (samozřejmě se denně vracím nejdříve v 17:30 z práce, volno ještě nemám, jdeme až do pátku)

úterý - namočit kokos do Salka na kokosové kuličky (2 druhy - obyčejné + karamelové)

středa - vytvarovat kokosové kuličky

čtvrtek - udělat náplň do úlků a naplnit je

pátek - menší vánoční posezení v práci a pak domů připravit na sobotu na pečení, možná začnu balit dárečky

sobota - upéct Vánočku dle našeho tradičního receptu ZDE (sice je to mazanec, ale těsto i množství je stejné, jen se uplete Vánočka) a zabalit + nazdobit dárky

neděle - ozdobit stromeček, douklidit a zbalit vše k rodičům na pondělí

Opravdu je tento poslední týden nabitý. Na jednu stranu nadávám na to, jak to mají být svátky klidu a míru a bez nervů, bohužel to tak nejde - hospodyně, co byly dříve doma to tak možná měly, my teď moc ne. Ale doufám, že se mi to vše podaří dle plánu a na nic nezapomenu a od pondělí si hodlám užívat ty svátky klidu a míru naplno.

Maminka je na tom podobně, ale já si opravdu nepamatuju, že bychom na tom jako děti byli takhle - uspěchaně a na poslední chvíli. Možná se doba fakt zrychluje, možná si to nepamatujeme a možná si to jen děláme sami. Každopádně i přesto Vánoce miluju a už se na ně moc těším.

Všem přeji klidné přípravy na Vánoce bez nervů....

Moje vánoční medové perníčky

Již několik let po sobě na Vánoce připravuji medové perníčky dle tohoto receptu, který jsem si postupně vyšperkovala a doladila k obrazu svému. Letos se mi povedly neskutečně moc a jsem z nich nadšená. Proto se již můžu o recept podělit s vámi a jelikož je teď poslední chvíle na jejich pečení, věřím, že vám přijde vhod. Pozor! Jsou to perníčky, které je nutné nechat odležet do Vánoc, po upečení jsou tvrdé a postupně měknou. Ty rychloměknoucí nepeču, protože nikdy nejsou tak dobré a vláčné. Těsto se musí nechat minimálně do druhého dne odležet v lednici, proto zadělávejte den dopředu, než máte v plánu péct!

Suroviny:

• 650 g hladké mouky

• 250 g cukru moučka

• 2 lžíce kakaa

• 4 vejce

• 100 g medu

• 50 g másla (je opravdu lepší dát máslo, než například Heru)

• 3 lžičky perníkového koření (kupuji Vitana)

• půl lžičky mleté skořice

• 1 lžička jedlé sody

• špetka soli

• vejce na potírání

• trochu hladké mouky na podsypávání při válení

Postup:

Nejprve si do velké mísy odvážte mouku a cukr moučku, přidejte kakao, jedlou sodu, koření a sůl, vše pečlivě metlou promíchejte. Do malé misky si odvažte máslo a med, dejte na chvilku do mikrovlnky na nejnižší výkon, jen aby se máslo s medem rozpustilo, nebo se dá udělat i vodní lázeň, ale mikrovlnka je rychlejší. Když máte vše tekuté, udělejte v suché směsi důlek, do něj rozklepněte vejce a začněte propracovávat, když jsou vejce trochu zapracovaný, přidejte rozpuštěné máslo s medem a propracujte v hladké těsto. Chvíli to jde vařečkou, pak je potřeba zapojit ruce, vysypat na vál a pořádně propracovat.

Těsto je díky medu docela lepivé na konci, tak můžete trochu podsypávat, ale nepřidávejte mouky moc, ještě budete podsypávat při válení, aby nebylo mouky moc. Dá se to zpracovat i bez další mouky.

Dejte do sáčku do lednice a nechte ztuhnout, díky teplému máslu a medu je vypracované těsto lepivé a "rozjíždí se" do stran, nebojte se toho, až med a máslo v lednici ztuhne, bude těsto pevné.

Druhý den si těsto vyndejte z lednice těsně před tím, než budete vykrajovat. Připravte si plechy s pečícím papírem - já točím 3 a do mističky si rozkvrdlejte celé vejce. Mě se na potírání nejvíce osvědčil štětec kosmetický (upozorňuji nový ☺) je jemný a krásně se s ním dostanete do všech záhybů vykrajovaných tvarů. Připravte si vykrajovátka, vál, mouku a váleček.

Těsto jde válet docela ztuha, ale nebojte se toho, ono po chvíli povolí, stačí ho propracovat lehce v ruce. Poprašte si vál i váleček lehce lehce moukou a vyválejte na tloušťku cca 2 mm, docela nabydou díky jedlé sodě. Kdybyste nepoužili mouku na podsypání, těsto se vám bude po chvíli lepit a trhat.

Vykrajujte vybrané tvary a dávejte na plech dál od sebe, aby se nespekly dohromady a pečte každou várku v troubě vyhřáté na 180°C asi 10 minut - musí se hlídat, každá trouba je jiná, pokud máte horkovzduch, teplota by mohla být nižší a i mě se letos dvě várky malinko přichytily.

Ihned po vyndání z trouby potírejte připraveným vejcem, to ihned zasychá a perníčky se krásně lesknou. Je nutné s tím neotálet, jinak se vejce nechytí a při skladování se vám perníčky slepí k sobě. Když vychladnou, dávejte je do připravené papírové krabice vyložené alobalem a ubrousky. Přiklopte a nechte na chladnějším místě měknout asi 2-3 týdny.

Pokud by se vám chvíli před Vánocemi zdálo, že nejsou dost měkké, rozkrojte jablko a zavřete ho do krabice k perníčkům, mělo by to měknutí urychlit.

Já zdobím klasickou bílkovou polevou, kterou někdy barvím potravinářským barvivem, nebo používám barevné posypky. Moje výtvory bohužel vypadají spíš jako dětské, nemám moc kreativní smýšlení a moc mi to patlání nejde, ale stejně se to strčí do pusy, protože jim nejde odolat.

Věřím, že tyto perníčky budou chutnat každému ☺

Tipy na vánoční dárky nejen pro rodinu

Jelikož se Vánoce už opravdu blíží a já mám skoro každý rok problém vybrat dárky, ráda bych vám touto cestou trochu pomohla a poradila. Bohužel většina dárků by měla být takzvaně "šitá na míru" - tedy to, po čem daný člověk touží. Pak ale existují dárky, kterými můžete potěšit více lidí a to jen dle zaměření a zájmů. A to je přesně ta oblast, ve které vám chci dát pár tipů.

1) Pro knihomoly je docela široký sortiment a to knihami počínaje (to je asi jasné), poté je ale spoustu doplňků - látkové tašky, hrnečky, trička a drobné pozornosti (klíčenky, funko pop, záložky, obaly na knihy,....) Nejjednoduší je koupit vše na eshopu Martinusu (vybírejte ZDE), nebo Book tooku (nakupuj ZDE) - tam mají tento sortiment docela rozšířený. Jinak zkuste googlit a hledat, co by bylo nejvhodnější - dají se najít jak přímo zaměřené (například na Harryho Pottera či Malého prince) nebo pak obecně na knihy a čtení spolu s čajem či kávou.

Obaly na knihy se dají sehnat pěkné třeba v Luxoru, nebo můžete dle mého návodu zkusit vyrobit vlastní - ZDE NÁVOD. Na zakázkovou výrobu je už bohužel asi pozdě.

Pokud nevíte a chcete se nechat inspirovat, koukněte se na eshop Knižní vesmír (stačí kliknout) a určitě pro milovníka knih něco vyberete. Je tam úplně všechno od doplňků, přes hrnečky, záložky, tašky, svíčky až po zápisníky a polštáře.

2) Dárkové balení čajů - já mám nejraději sypané čaje z Oxalis, kde se dá domluvit i nějaké lepší zabalení, pokud ale nechcete vybírat různé druhy čajů či někam běhat, z internetu objednávám luxusní čaj Harney & Sons, které dělají i v krásných plechovkách. Stačí zadat do vyhledávače název a hledat, občas je mívají skladem i na Candy Store.

3) Zápisníky či barevné bloky - každý má občas myšlenky, či jen potřebu si něco zaznamenat. A nějaký roztomilý bloček s moderním designem nebo klasický retro zápisník udělají určitě radost každému. Pokud bude třeba s gumou a držákem na tužku, zase to vypadá jinak a lépe. A dotyčný ho využije i kdyby si do něj měl psát jen seznam na nákup. Bude radost na něj koukat.

4) Trekingové hole - pokud máte starší rodiče či prarodiče a víte, že se rádi pohybují, je to pro ně však těžší a těžší, obdarujte je trekingovými holemi. Dají se sehnat prakticky všude na webu - Alza, Mall, Insportline, Decathlon apod. a i v kamenných obchodech. Jediné, co potřebujete znát, je výška osoby, aby pro ni byly vhodně nastavitelné. Nejsou to jen hole určené ke sportu, ale poskytnou oporu při delších procházkách.

5) Dárkové karty - těmi nikdy nic nezkazíte, lidé v Praze to mají jednoduché, zde je tolik obchodních centrer a krámů, že koupit do některého dárkovou kartu je to nejjednodušší. Já pořizuji karty OC Chodov, která se dá uplatnit ve většině obchodů (kde berou platební karty) včetně kina. Můžete ale zvolit i karty přímo na konkrétní druh zboží - na obuv (Baťa, Deichmann,...), potraviny (Kaufland, Lidl, Billa,...), oblečení (H&M, C&A, Zara,...), kosmetiku a drogerii (DM, Rossmann, Teta,...) a nebo vymyslet něco vlastního a originálního - kino, masáž, zážitek nebo třeba pedikúru. Ty si někdy vyrábím i já sama, objednám nějakou službu, vyrobím kartičku a přiložím finance. Ukážete tím, že sice volíte neutrální dárek, ale na druhém vám záleží a chcete mu dopřát něco jen pro něj.

6) Ke čtení i k Vánocům patří samozřejmě také svíčky. Krásné knihami inspirované vyrábí AbbysCandle, jsou úžasné. Nebo můžete zabrousit i do kamenného obchodu, kde i v drogerii najdete široký výběr nejrozmanitějších vůní. A když přidáte tématické přáníčko se vzkazem od srdce, je to naprosto ideální dárek nejen pro rodinu, ale i pro kolektiv v práci či kamarádku.

Moje tipy: (klikněte na název a dozvíte se více)

Zápisník milovnice knih - pro člověka, co hodně čte ideální řešení, kam si zapisovat přečtené knihy, své dojmy z nich i vlastní hodnocení.

Vánoční čaj Harney & Sons - luxusní vánoční čaj v nádherné plechovce- fotografie je výš, v sáčcích, takže netřeba sítka, vhodné i pro lidi, co moc čaje nepijí.

Obal na knihy - dají se sehnat jak osobně v Luxoru, tak na eshopu například právě AbbysCandle nebo na Knihy Dobrovský. Pokud máte volnější víkend, zkuste stvořit vlastní dle mého návodu ZDE.

Pokud si prostě nejste jisti, vybírejte srdcem a držte se toho, jak znáte obdarovanou osobu - co má ráda, co ráda dělá, jaké má zájmy a co je pro ni charakteristické. Nemůžete se splést a když vyberete něco z výše zmíněného, škodu určitě nenaděláte.

Kdybyste chtěli poradit s čímkoliv konkrétním, co kde hledat, co kde je lepší nebo kvalitnější, určitě pište, ráda poradím ☺

Krásnou předvánoční náladu přeji všem.

Obal na knihu univerzální - postup výroby

Trvalo to dlouho, ale konečně vám přináším slíbený návod na ušití vlastního obalu na knihu. Návod je můj vlastní výmysl, inspiraci do začátků jsem našla v návodech na internetu, postup jsem si ale našla časem svůj vlastní, vyšperkovala ho a teď už jiné obaly prakticky nešiju. Je možné ho poté udělat větší či menší (hlavně jde o výšku), ale zadní část je univerzální, takže by neměl být problém vložit i obsáhlou knihu. Já jsem si ověřila, že mi stačí celkem 3 výšky - 23 cm, 25 cm a 28 cm. Dle toho se samozřejmě poměrem řídí i délka s nastavitelnou zadní klopou. Určitě to ale chce nejprve jeden vyzkoušet, zda vyhovuje a poté už je možné si rozměry upravovat dle svých potřeb.

Určitě ale vždy pamatujte na to, že budete mít z každé strany +- 1 cm šev a ten vám výsledný výtvor zmenší o +- 2cm na výšku a stejně tak na délku! Začneme tedy tím prostředním výsledným 25 cm na výšku.

Budete potřebovat:

• 2 pruhy látky (může být stejná, já mám na vnitřní černou, na vnější kytičkovou) ROZMĚRŮ 27 cm x 56 cm
• šicí stroj
• nitě vrchní i spodní dle vlastního výběru - já mám spodní bílou, vrchní černou
  (zvykla jsem si tak a líbí se mi to, ale můžete měnít barvy i dle použité látky)
• 30 cm stužku nebo tkanici jako záložku
• 30 cm plochou gumu - na zadní nastavitelnou klopu (já mám asi 1,5 cm šířku)
• špendlíky
• nůžky
• pravítko, nebo látkový metr
• čínskou hůlku - používám pří obracení na vytažení rohů

Látky si k sobě sešpendlíme lícem dovnitř, takže u sebe budou ty strany látky, které budou po obrácení zvenku. Rubem navrch, ten neřešíme, jestli má nečistoty, flíčky apod. (pokud to není z obou stran), protože nakonec bude zašit uvnitř a nic z toho nebude nikdy vidět.

Nyní sešijeme jednu stranu na stroji odzhora až dolů, tím spojíme obě látky. Je nutné dát pozor, aby byl šev rovný (bude na konci tvořit hlavní klopu). Nyní si vyndáme špendlíky ze sešité strany, plus přibližně do poloviny od ní.

Vezmeme sešitou stranu a zahneme jí dovnitř do sebe, tím látka vytvoří jakési pomyslné M. Obrázky určitě dobře napoví. Zahnutí by mělo tvořit přibližně asi 5-6 cm, není nutné dodržet přesně 5 nebo 6, ale musí to být na obou stranách stejné, jinak budete mít klopu křivou.

Já si pro jistotu vše postupně špendlím co nejvíce špendlíky, protože i milimetr je zde vidět, proto pracujte pečlivě a vše několikrát přeměřte. A nezapomínejte, že je nutné hlídat si šev jako takový a ne konec látky, tu jste mohli mít nepřesně střiženou a na jedné straně bude kratší, na druhé delší a stejně to bude křivé! Pokud to máte správně, z boku látka tvoří písmeno M.

Doufám, že vám obrázky pomohly pochopit, co jsem se snažila opsat slovy. Nyní si připravte záložku a gumu, která bude sloužit na uchycení zadní strany knihy. Natočte si váš výtvor tak, abyste měli vytvořené M vlevo a látka, co bude tvořit vnitřní stranu obalu, musí být navrchu.

Oddělte si látky od sebe zprava (nerozpojujte kraj s Mkem) a odleva cca 15 - 20 cm (dle toho jak máte rádi umístěné záložky - pomůckou je, když si na látku položíte odleva knihu, kde má asi hřbet) a mezi ně přišpendlete stuhu či jiný materiál jako záložku (viz. obrázek) a pokud má rub a líc, tak lící dolů. Odprava odměřte 5-6 cm a přišpendlete gumu opět lící dolů.

Dávejte pozor na to, aby záložka byla pak srolovaná uprostřed, jinak jí přišijete i z druhé strany a nebude to fungovat, musí být přišitá jen jedním koncem - tím příšpendleným.

Pak sešpendlete opět obě látky k sobě, tím pádem máte gumu a záložku mezi nimi. Špendlete cca 2 cm od kraje látky, protože šev by měl být 1 cm, aby se vám špendlíky nepřipletly pod stroj a nezlomily vám jehlu.

Nyní sešijte obě delší strany od kraje ke kraji, přes 4 vrstvy v oblasti M jeďte pomalu, protože jak je hodně vrstev na sobě, mohlo by se to krčit, stejně tak přes gumu to jde hůř, neděste se, normální šicí stroj to prošije.

Složenou stranu do M už NEPROŠÍVEJTE! Poslední zbývá krátká strana, u které je našpendlená guma a tu nesmíte sešít celou. Nechte uprostřed mezeru asi 7-10 cm, aby se dal obal otočit - vidíte na fotografii výše. A všimněte si, že když se na poprvé netrefíte jako já, nic se neděje, po otočení bude šev schovaný uvnitř a nic vidět nebude.

Než otočíte, je potřeba vytahat všechny špendlíky, protože jinak se pořádně popícháte a musíte obstřihnout rohy na straně s gumou, aby se při otočení nekrčila látka a nešly by kraje pořádně otočit na líc (viz. fotografie výše) a nyní již můžeme otočit. Já k tomu používám čínskou hůlku na jídlo, kterou vytáhnu pořádně všechny rohy. Teď už máte víceméně hotovo a neděste se, občas se podaří to Mko vytáhnout opačně, ale stačí otočit jako ponožky a je to v pořádku, poprvé mě to dost vyděsilo.

Zbývá zašít mezeru, kterou jste obal otáčeli, tuto část už nešpendlím, ale kdo si není jistý, zašpendlí dovnitř, aby to sedělo k ji
ž přišitému kraji. Projeďte látku strojem co nejblíže kraji, zde se držím asi 2-3 mm, aby byl tento šev co nejméně vidět. A máme hotovo! Stačí přežehlit, aby si okraje sedly a nikde se nich nemuchlalo.

Jak vidíte ani já nemám obal úplně dokonalý (zde není ještě vyžehlený), ale krásně sedí na různé šířky knih a mám z něj radost, protože je to můj vlastní výrobek.

Na cestě - do školy?

Projížděla jsem si svoje staré výtvory, zda něco dalšího není publikovatelné a našla jsem svůj první asi pokus o fejeton. Vím, že jsem za něj tehdy dostala jedničku, ano je to ještě z doby střední školy (ano - jsem sysel a schovávám si téměř vše, co napíšu). Je to sice už více jak 10 let, co vznikl, ale jelikož jsem se při čtení zasmála, rozhodla jsem se o něj podělit s vámi a téma týdne mi k tomu skvěle sedlo a díky němu jsem dostala nápad toto zveřejnit. Třeba vám do toho dnešního zimního dne přinese trochu smíchu. Přeji všem krásnou den.

CESTA DO ŠKOLY

Ráno vylítnu z bytu jako z holubníku, div si nepřirazím hlavu do dveří. Seběhnu pár schůdků, co mě dělí od kaluže na chodníku a hup, mám kalhoty mokrý až nad kolena. No vlastně normální den. Chůzi podobnou běhu dolítnu na metro, kde se mi zdá, že je ještě větší zima než venku, o větru se slušní lidé raději vůbec nezmiňují. Hurá zrovna jede metro a já do něj dlouhými skoky vbíhám. Postupně, jak nabíráme na dalších stanicích lidi, mi přijde, že vagón metra je čím dál menší, klaustrofobií však netrpím. Po asi pěti zastávkách už stojím jen na jedné noze a dle pohybu tuším, že ani není moje. Na Florenci se vymáčknu z metra a na eskalátorech málem hodím tlamu, jak se pokouším o sebevraždu tím, že chci stihnout tramvaj, co zrovna stojí v zastávce. Jenže mě napadne se mrknout na hodinky, jak na tom jsem. Bohužel díky tomu nestíhám, řidič mi zavře těsně před nosem a s výsměchem v očích se začne rozjíždět. Otituluji ho zvednutým prostředníčkem, ale on stejně odjede, zmetek. Venku ovšem opět začíná pršet a protože je zastávka rychle plná, stojím venku a pozoruji kapky vody, co mi stékají po vlasech a v obličeji rozmázavají makeup. Když vstupuji do tramvaje, kape ze mě jako z vodníka a vypadám jako klaun od Berouska. Deštník je pro mě samozřejmě zbytečným luxusem. Z tramvaje vylétnu podobna bojovému ptáku, park ke škole probíhám tak, že ho vnímám jen jako rozmazanou šmouhu a do školy se probojuji jako vyčerpaná a udýchaná zmoklá slepice, avšak s pocitem, že jsem tam včas!

Nevinné lži - Kerstin Gier

Sáhla jsem po další knize od jedné mé oblíbené autorky a musím říct, že jsem spokojená. Kerstin Gier umí napsat knihy jak pro náctileté, tak i o matkách či mladých ženách v nesnázích, o kterých teenageři nemají ani ponětí. Pojďte se se mnou podívat, jaké téma si zvolila tentokrát.

Název: Nevinné lži

Název v originále: In Wahrheit wird viel mehr gelogen

Autor: Kerstin Gier
Překlad: Pavla Lutovská
Rok vydání: 2011
Počet stran: 200
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-1511-1

Karolína si prochází těžkým obdobím, ještě jí nebylo třicet a je z ní vdova, protože její manžel byl o mnoho let starší než ona. Díky tomu už za jeho života musela čelit mnoha nepříjemným pohledům i kritice jeho rodiny, o to víc, když se dozví, že její manžel byl zámožný a ona by měla být jeho dědicem. O to zamotanější je situace, že původně chodila s manželovým synem. Tento zapletenec jí dostává do psychických problém, ze kterých se jí snaží dostat její sestra Mimi s manželem Ronym - manželský pár, co se již velmi dlouho snaží o početí potomka. Ti ji donutí začít chodit k terapeutce s tím nejkrkolomnějším jménem. Karolínu tím přívádí nejen zpět do života, ale i do mnoha komických, trapných či nepochopitelných situací, avšak začíná jí to pomáhat. Když se ale na obzoru opět objeví její bývalý - syn zesnulého manžela - Leo, její psychika dostane další ránu. Jak se jí z tohoto pomateného a zašmodrchaného uzlu podaří vymotat, se dozvíte v knize. A určitě se u toho dost nasmějete.

V první řadě chci říct, že kniha je tenká s větší velikostí písma, takže se čte rychle. Pro mě jednohubka - jeden den téměř celá, druhý den pár stránek dočteno. A to jsem na tom s časem špatně, takže super. Kdo zná autorčina díla, tak ví, že nadsázka a ironie jí jde. A to je i tento případ. Situací, kde máte pocit, že puknete smíchy, je tam nespočet. Ať už je téma kniha jakkoliv vážné - kniha jako taková vážná určitě není. Vtip střídá vtip, popis humorných situací a trapností, které se Karolíně stanou. Mě nejvíce utkvěla v paměti scéna z pohřebního ústavu a následky poté až do lékárny, tam jsem nevěděla, zda se dřív smát či brečet.

Mě hlavní postava - tedy Karolína - neskutečně přirostla k srdci a jelikož máme spoustu společných rysů, dost jsem se s ní ztotožnila a myslím, že tohle je ten typ postavy, se kterou se sžije velké množství čtenářů. Navíc je Karolína ohromně inteligentní, ale stydí se za to, protože ostatním připadá divná a tak své vědomosti skrývá, zároveň ale hledá lidi, kteří jí budou brát takovou jaká je - a to chceme přeci všichni. Karolína ukáže mnoho svých tváří - cynickou, ironickou, sarkastickou i třeba bláznivou. A to se mi na tom/ní moc líbí.

I když kniha není úplnou novinkou, je určitě stále aktuální. Jazyk je jednoduchý a nenáročný, krásně plyne, je velmi čtivý, takže stránky ubíhají úplně samy. Takovéhle čtivé knihy mi dělají obrovskou radost a přeji si aby jich bylo více a byly delší, tato má jen 200 stran, bohužel. Je to úžasné oddychové čtení, ale docela mě zklamal konec, který byl vlastně nijaký. Kdo již ode mě nějakou tu recenzi přečetl, tak ví, že u nesériových knih nesnáším, když závěr vyplyne do prázdna a vlastně žádný není, nebo je jen naznačený. Potřebuji ukončení, potřebuji zodpovězení otázek, nemám ráda vlastní domýšlení (i když fantazii mám na hodně dobré úrovni), chci vědět, jak to vymyslel autor, ne já.

To je tedy jediná větší chyba, kterou jsem na knize našla, jinak je dokonalá. Je to prostě úžasná pohodová oddechovka, po které člověk sáhne, když se chce zasmát. V pár případech to sice působí malinko tragikomicky, ale o tom život je - není ani černý, ani bílý. Místy se také objevily informace, že by tato kniha mohla mít pokračování - pokud bude mít, těším se na něj, moc tomu ale nevěřím.

Anotace
Karolína hraje virtuózně na mandolínu, hovoří šesti jazyky a dokáže z hlavy vypočítat odmocninu ze sedmi set čtyřiaosmdesáti. Naprosto ji však ničí, když se musí utkat se svým bývalým přítelem o obrovské dědictví. Pochopitelně, vždyť jí ještě není ani třicet let a právě ovdověla. A to může vyvést z míry i "zázračné dítě". Naštěstí není Karolína ve svých nejčernějších dnech sama; stojí při ní vybraná společnost, mimo jiné i "nejhorší" psychoterapeutka na světě, jistý lékárník, její starostlivá rodina - a vycpaný foxteriér jménem "Číslo dvě stě třiačtyřicet". Ti všichni jí pomáhají začít znovu žít.

zdroj

Moje hodnocení: Knihu doporučuji všemi deseti a věřím, že se vám lehkost a humornost bude líbit. Kdo má jako já rád nadsázku a ironii, bude ve svém živlu. Nevěřím, že by vás příběh zklamal a kdo četl třeba sérii Stříbrná kniha snů nebo Mafie matek, a tím pádem zná autorčiny texty, bude kor ve svém živlu. Ani pro nevelké čtenáře nebude problém se touto knihou prokousat a navíc se i skvěle pobavíte. Těším se na další knihy autorky - 4 hvězdičky.

Čtenářská výzva 2019

Se Čtenářským diářem jsme se už seznámili, kdo ho doma má, tak ví, že součástí je i Čtenářská výzva, kterou pro nás vytváří web Databáze knih (odkaz v Menu). A jelikož témata jsou již známá, na webu jsou, moc lidí o nich neví, protože jsou prozatím jen jako článek, nejsou v rubrice ani na webu ctenarskavyzva.cz. Hlavně tedy pro ty, co diář doma nemají a výzvy se účastní. Tramtadadááááá:

Pokud by se vám to nedařilo přečíst, zde jsou vypsaná:

1.) Kniha, jejíž název je v rozkazovacím způsobu

2.) Kniha, která má lichý počet stran

3.) Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj

4.) Cestopis

5.) Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou

6.) Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc

7.) Kniha, která vás zaujala svou obálkou

8.) Kniha od asijského autora

9.) Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů

10.) Kniha od současné české autorky

11.) Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě

12.) Kniha, která má v názvu slovo kniha

13.) Kniha autora jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno

14.) Kniha o vašem oblíbeném místě, zemi

15.) Kniha od autora, který napsal více než 20 knih

16.) Kniha s oxymórem v názvu

17.) Kniha, jejíž děj se odehrává ve vězení

18.) Kniha, která získala Man-Bookerovu cenu

19.) Zcela nová kniha vydaná v roce 2019

20.) Kniha s černobílou obálkou

Tak co? Už víte, jaké knihy do výzvy zařadíte? Já již začínám plánovat dle seznamu "Chci si přečíst", tak uvidíme. Už nyní však můžete v diskuzi ZDE nejen načerpat inspiraci a plánovat, ale i sami pomoct s výběrem ostatním.

Plníte i vy tuto Čtenářskou výzvu, máte nějakou svou vlastní, či toto jde mimo vás?☺

Vánoce, Vánoce přicházejí a všude je Santa!

Dnes máme první adventní neděli. Všichni to cítíme, Vánoce se blíží, z obchodů na nás čumí Santa, sobi, sáně a podobný nesmysly. Já sama Vánoce miluju, pro tu možnost, obdarovat svoje milované a blízké a být s rodinou ve voňavé a kouzelné atmosféře. Toho si cením nejvíc - okamžiků v kruhu rodiny a lásky, momentů pohody a klidu. Jenže to není tak jednoduché - nevím, proč bychom my Češi měli učit děti, že dárky nosí Santa? Pro nás je kdo Santa? Jakou má tradici? Žádnou.

Santu ze srdce nesnáším, u nás byl odjakživa Ježíšek a Ježíšek se nerovná Santa. Pro informaci a pro ty, kteří lobují za Santu - Santa Claus vznikl zkomolením jména Sanct Nicolaus, tedy Svatý Mikuláš. A pokud je mi známo, u nás chodí Mikuláš 5.12. a ne na Štědrý den. Mikuláš má u nás podobu biskupa, ta se vžila již velmi dávno a obchází s čertem a andělem zhodnotit děti - pro hodné má anděl odměnu, zlobivé si čert může odnést nebo je potrestat. Ale to jsme pořád v období adventu. Štědrý den je vyhrazen Ježíškovi (v období komunismu byly snahy o nahrazení Dědou Mrázem, ale ne úplně se to ujalo), zato dnes si necháváme od USA a Kanady - kde Santa vznikl - brát naší několik staletí zažitou tradici!

Já osobně musím říct, že mě rodiče učili o Ježíškovi, jak nám nosí dárečky, když budeme zlobit, nedonese nic. Psaly jsme mu se sestrou za okno či pod dveře dopisy (žádné mléko ani sušenky!) a prosily ho, aby si ho vzal a naše přáníčka nám splnil. A co dělám každý rok je to, že rodičům děkuji a jsem z celého srdce vděčná, že nám tyto okamžiky připravili. O tom, že žádný Ježíšek není, mě připravili až ve škole a to v cca 10-12 letech, do té doby jsem neměla ponětí. Na Ježíška však věřím v srdci dodnes. Rodiče v noci před Štědrým dnem vždy čekali, až usneme a pak potají strojili stromeček, obývák byl celý Štědrý den zapečetěn a nesmělo se tam a my se sestrou za sklem na dveřích vyhlíželi, zda tam Ježíšek už byl či ne.

Máme to zdokumentované na kameře a vždy mě to dojme, co všechno naši podstoupili "pouze" pro to, aby v nás udrželi víru v něco, co byli vlastně oni sami. Jen pro radost v našich očích a okouzlení ze zázraku. Nechápu rodiče, kteří dětem vše řeknou a tím je připraví o to největší kouzlo Vánoc - o zázrak. Dnes jsme se sestrou obě dospělé a rodičům jsme vděčné, a s přítelem víme, k čemu povedeme naše děti a že nenecháme tuto tradici vyhasnout, pokud to bude jen trochu možné, udržíme zázračné Vánoce, jak nejdéle to půjde.

Rodina je na Vánoce to hlavní, ne kupa drahých dárků. Lidé jsou schopní si půjčovat na luxusní dárky či gurmánské vánoční obžerství - proč? Protože to někdo řekl? Ne! Rodiče mě učili, že pokud na to nemám, nemůžu si to koupit - půjčka není řešení! A když jsem na tom byla finančně mizerně, dárky jsem vyrobila - záložky do knih, překvapení, poukázky na zážitky - cení se nápad, ne cena. A nyní, když mám finance a mohu si dovolit, snažím se rodině vše vynahradit, ale dělám to proto, že cítím, že si to naši zaslouží, ne protože je to tak dané. A vím, že kdybychom neměli pod stromečkem ani jeden dárek, stejně to budou pro mě kouzelné Vánoce, jako každý rok.

Přeji všem krásné těšení se na voňavý čas Vánoční a možná trochu zamyšlení nad tím, co je důležité a co ne,
Vaše Lazy Šárka ♥