Cuketová pizza

Po delší době jsem si pro vás připravila zase recept. Jelikož je cuketová sezóna v plném proudu, rozhodla jsem se zužitkovat zahrádkové přebytky, které jsem dostala od tety. A kromě cuketového přílohového zelí, které přítel miluje, jsem si vybrala chuťovku - cuketovou pizzu. Je to lehčí varianta a moc jsme si pochutnali. Recept je koncipovaný na jeden větší plech.

Suroviny na těsto:

• 2 středně velké cukety

• celozrnná špaldová mouka

• 2 vejce

• sůl

V první řadě si zapneme troubu na 180 °C a okrájíme konce z cukety. Ty pak na jemném struhadle nastrouháme i se zelenou slupkou. Neloupu jí, protože se to upeče do měkka a je škoda se zbavovat vitaminů a vlákniny.

V misce nastrouhanou cuketu pořádně osolíme, promícháme a necháme 5-10 minut stát. Oddělí se voda, kterou z cukety potřebujeme dostat ven.

Jakmile se nám voda oddělí, vymáčkáváme vodu z cuket (zelenou). Nejrychlejší je jednoduše v ruce uplácat kuličku a vymačkávat, dokud něco teče. Dáme do další misky. Není to úplně suché, nějakou tekutinu potřebujeme, ale ne moc.

Vymačkanou cuketu ochutnáme, zda je dost slaná, pokud málo, přisolíme. Přidáme vejce a asi 6-8 lžic mouky. Musíme mít hezké těstíčko, pořádně promíchané, ne tuhé. Konzistencí je spíše řidší, ale musí řádně držet pohromadě. Pokud byste přesypali, přidejte lžíci vymačkané šťávy z cuket. Z vlastní zkušenosti musím říct, že více mouky je lepší než méně, jinak je těsto hodně houbovité a mokré.

Na plech dáme pečící papír a na něj rovnoměrně do krajů rozprostřeme těsto. Musí to být všude stejné, jinak se bude připalovat. Dáme zapéct do již předehřáté trouby na 180 °C 25-35 minut. Každý trouba je jiná. Musí to být navrchu a po krajích už nahnědlé a odlupovat se z papíru.

Suroviny na náplň: (každý co má rád na pizze)

• kečup nebo sugo

• mozzarella, gouda, parmazán - prostě dobrý sýr

• šunka

• rajčata

• kukuřice

• BBQ omáčka

Já jsem se rozhodla udělat lehčí verzi se třemi druhy sýra, rajčaty, šunkou a BBQ omáčkou. Vím, že to není klasická pizza, ale fantazií se meze nekladou, dejte si tam, co máte rádi - žampiony, slaninu, cibuli, smetanu, hrášek, špenát, kuře, ananas, klobásu, tuňáka, pikantní salám, olivy, rukolu, vejce nebo úplně něco jiného.

Potřeme tedy kečupem, já dala pár kapek BBQ omáčky, na to všechny připravené přísady a dáme zapéct na 15-20 minut na stejnou teplotu jako minule. Pokud se nestihne sýr opéct, zvyšte teplotu v troubě a zapněte ohřev jen z vrchu - udělá se úžasná krustička.

Jakmile vidíme, že je hotovo, vyndáme z trouby a necháme trochu zchladnout. Když je to teplé či horké, nedá se to moc krájet ani nabírat. Těsto dole je jemné, měkké a hodně šťavnaté po cuketě. Proto doporučuji jíst příborem, do ruky to asi nepůjde, bude se to lámat a trhat.

Doporučuji také po zchladnutí sundat z pečícího papíru, po delší době těsto papír rozmočí, bude se vám na to lepit a půjde to hůř dolů.

Nezbývá tedy nic víc, než popřát dobrou chuť!

Moje nákupy na Aliexpress IX.

Trvalo to dlouho a přináším další část mých nákupů na Ali. Přiznám se, že ujíždím více a více, protože se množství produktů rozrůstá. Nově jsem vyzkoušela i kosmetiku a nějaké další drobné věci, které se mi nechtělo shánět u nás v okolí. Pojďmě se spolu podívat, co jsem objednala tentokrát.

NAŽEHLOVAČKY - první obrovská skupina věcí, kterým jsem propadla. Jen tak jsem si prolistovala, co tam je vůbec v nabídce a skončilo to několikahodinovým vybíráním za nakonec asi 300 Kč. Postupně vám sem dám všechny odkazy, ze kterých jsem nažehlovačky objednávala a i reálné fotografie. Mnoho z nich je fakt povedených a všechny jsou pěkně a poctivě udělané. Nutně si ale musíte dát pozor, aby tam v popisu předmětu bylo "iron" - jinak jsou to jenom nášivky a nemají to lepidlo, které se zažehlí a vzor tak drží!

Jak sami níže uvidíte, ceny za kus jsou opravdu směšné. Tady jsem v galanterii dala 60 Kč za malinkou berušku na díru na kalhotech. Ceny z Číny se pohybuji okolo 10 Kč a to je opravdu obrovský rozdíl. U některých prodejců je sice poštovné v ceně kolem 0,20 USD, ale nepřišlo mi to moc kor když toho od něj objednáte víc, ztratí se to. Navíc free shipping je čím dál vzácnější u dobře hodnocených produktů. Nevím čím to je, ale pozoruji to již nějakou chvíli.

Růže - došlo za 31 dnů, cena 0,20 USD (cca 5 Kč)

Peříčka 4 ks - došlo za 31 dnů, cena 0,14 USD (cca 3,5 Kč)

Očička - došlo za 31 dnů, cena 0,17 USD (cca 4,25 Kč)

Kočička černá kreslená - došlo za 31 dnů, cena 0,19 USD (cca 4,75 Kč)

Srdce - došlo za 31 dnů, cena 0,15 USD (cca 3,75 Kč)

Kočičky jako živé - došlo za 31 dnů, cena maximálně 0,92 USD za kus (cca 23 Kč)

Kniha - došlo za 36 dnů, cena 0,89 USD (cca 22,25 Kč)

Motýlci 10 ks - došlo za 33 dnů, cena 2,99 USD (cca 74,75 Kč = 7,5 Kč za kus)

CHRÁNIČ NOSU A UŠÍ DO BAZÉNU v krabičce - došlo za 32 dnů, cena 1 USD (cca 25 Kč)

Vychytávka, nad kterou jsem uvažovala hodně dlouho, zda ji potřebuji. A když jsem začala plánovat dovolenou na letošní rok a mým hlavním požadavkem byl bazén v hotelu .... řekla jsem si, že to zkusím. Objednala jsem si set samozřejmě v zelené barvě a mám v plánu používat jenom ten "kolíček" na nos. I když se umím potápět a plavat bez ucpaného nosu, stává se mi, že mi voda vhrkne až do dutin. A tomu se vyvaruju tímhle. Chci hodně plavat a tak nebudu muset tahat potapěčské brýle, vystačím si s malou krabičkou. Jsou měkké, dobře udělané a nikde nic netrčí. Navíc plast je pevný a myslím si, že rozlomení jen tak nehrozí. Uvidíme jak dlouho mi to vydrží, ale za tu cenu je i jedna dovolená přijatelná.

NÁRAMEK NA MI BAND 2 - došlo za 27 dnů, cena 1,19 USD (cca 29,75 Kč)

Zde nevím, jestli už jsem tak mimo nebo jsem zblblá, ale tenhle náramek prostě vypadal jako semišový. Jasně, že jsem nepočítala s tím, že mi dorazí chlupatý náramek, ale přišel jednobarevný čistý a ještě rozstřepený náramek. Upřímně jsem byla fakt zklamaná a opět jsem se poučila, že nemám objednávat jiné značky než MiJobs. On jako není ošklivý a stál pár korun, ale když očekáváte něco jiného, zamrzí to. Nedá se nic dělat, unosím ho v létě kvůli tomuhle zapínání, ale znovu už objednávat nebudu. Já tedy tohoto prodejce nedoporučuji, myslím že uvádí zavádějící a klamavé fotografie a také jsem to zohlednila v hodnocení.

HODINKOVÝ NÁRAMEK SILIKONOVÝ NA MI BAND 2 (černý) - došlo za 35 dnů, cena 2,91 USD (cca 72,75 Kč)

Ihned jak mi přišel, tak mi padl do oka a nosím ho nejraději. Má klasické zapínání jako hodinky na pásek, pacičku prostrčíte do dírky a to, co trčí zastrčíte pod dva pásky. První co asi po týdnu upadlo, byl jeden tento drobný páseček. Druhý zatím drží. Nosím ho prakticky pořád a je mi skutečně nejpohodlnější. Na léto chci sice vytáhnou veselejší barvy, ale uvažuji o koupi dalšího tohoto náramku v barevné variantě. Místo, kam zasazujete Mi Band 2 je na magnet, nikde se nic nehýbá a neodchlipuje, protože je tam vše z kovu. Po zasunutí nikde nevyčuhuje, takže nehrozí, že si ho poškrábete nebo urazíte, jako je to u jiných náramků podobného typu. Rozhodně ho doporučuji a jsem moc spokojená.

KOVOVÝ NÁRAMEK PRO MI BAND 2 (černý) - došlo za 29 dnů, cena 4,92 USD (cca 123 Kč)

Ihned po tom, co jsem si chytrý náramek Mi Band 2 pořídila, mi na českém eshopu padl do oka kovový náramek vypadající jako hodinky. Bohužel byl na můj vkus moc drahý a tak jsem si řekla, že časem uvidím. A teď jsem se chtěla odměnit za náročné úkoly a pořídila si ho z Aliexpress. Když přišel, byla jsem okouzlená, jak je krásný. Nadšení ale netrvalo dlouho, přesněji jen do doby, kdy jsem si chtěla nastavit obvod zápěstí. Nejprve mi háček nešlo vyndat a když se mi to podařilo a nastavila jsem si délku správně, nešlo mi to zacvaknout zpět. Nakonec se mi to za použití velkého násilí podařilo. Po vložení chytrého náramku jsem si všimla, že displej asi 2 mm vyčuhuje nad okraj kovového rámečku. Přijde mi to dost na to, abych si ho po cestě venku někde neodřela nebo a nerozbila. A proto jsem ho hezky uklidila do šuplíku a chodím se na něj dívat. Za mě nedoporučuji a místo toho si příště raději pořídím tři další silikonové. Zklamání.

TEKUTÁ RTĚNKA S METALOVÝMI ODLESKY (bronzová) - došla za 30 dnů, cena 0,89 USD (22,25 Kč)

Nějakou chvíli jsem si už zahrávala s myšlenkou, že bych si objednala nějakou zasychací tekutou rtěnku. V drogerii mě žádná nezaujala, ale tady jsem tak dlouho brouzdala, až jsem natrefila na metalické rtěnky. A nejvíc mě okouzlila bronzová barva, už z obrázku. A proto jsem si jí zvolila. Bohužel realita je malinko někde jinde, je spíš do hněda a tmavší, ale já jsem za to ráda. Mám tmavší rty a tak to není úplně jako pěst na oko, hlavně do práce. Zaschne opravdu hodně rychle, neobtiskává se, dobře se roztírá a potom drží a drží. Vydrží i jídlo a pití a pak stačí jen malinko poopravit a je to. Micelární vodou jde dobře dolů, ale jinak se nerozmazává, nemaže a drží jak přibitá. Je to malinké balení vhodné i do pidi kabelky. Jsem moc spokojená a už se těším, až mi dorazí další objednaný odstín.

To by bylo pro tento díl vše. Budu ráda, když se podělíte o své zkušenosti s produkty i za doporučení vašich oblíbenců. Ráda je vyzkouším

Další divné hlášky z knihkupectví - Jen Campbell

Jelikož jsem se potřebovala trochu rozptýlit, sáhla jsem po nové vtipné knize, která mi měla zvednout náladu. A jelikož druhý díl je lépe hodnocený, než ten první, koupila jsem si druhý díl. Poprvé ve svém životě jsem začala druhým dílem, aniž bych měla v ruce první. Myslím však, že u tohoto druhu literatury to roli nehraje. A asi jsem ráda, že jsem se neodhodlala ke koupi obou.

Název: Další divné hlášky z knihkupectví

Název v originále: More Weird Things Customers Say in Bookshop
Autor: Jen Campbell
Překlad: Jana Vrzalíková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 120
Nakladatelství: Computer Press (CPress)
ISBN: 9788026417019

U knihy, co obsahuje krátké vtípky, útržky rozhovorů a veselé hlášky, nemůžete čekat shrnutí děje. Vše se zde odehrává mezi knihami - ať už v knihkupectví, antikvariátu, knihovně či galerii. Mám podobné knihy ráda a držím se zásady, že je třeba mít ve své sbírce pár podobných knih, protože co jiného by mělo rozveselit nebo zahnat deprese, než veselá kniha, kterou není třeba přečíst celou, ale náhodně otevřít a prostě se zasmát. Navíc prostředí knih musí být každému knihomolovi blízké. O to jsou pak pocity a zážitky lepší.

V první části najdete zážitky přímo autorky, ta je prodavačkou v knihkupectví specializující se převážně na dětskou literaturu a starší výtisky. Mají však i nové knihy samozřejmě a ona jako prodavačka literatury znalá se musí občas pozastavit nad tím, jaké jsou myšlenkové pochody druhých lidí. Najdete zde dětské přeřeky i moudra, lidskou hloupost nebo myšlenkové toky, které nelze pochopit. Nejlepším zážitkem pro mě byla jedna nafrněná dáma, která při zamykání obchodu absolutně nedokázala pochopit, proč nemůže zůstat v již zavřeném obchodě, když si nechce koupit knihy, ale jen v klidu telefonovat.

Další částí jsou pak sebrané zážitky napříč celou zeměkoulí, které autorce buď někdo vyprávěl, nebo zaslal a ona je použila jako součást své knihy. Jsem za to ráda, protože některé perličky opravdu stály za to. Najdete zde tedy nejen prodejny knih, ale i knihovny a galerie. Některé příspěvky jsou anonymní, pro mě to ale vliv žádný nemělo, protože to přeci na zábavě neubírá. I když bylo zajímavé pozorovat, jak se liší inteligence a obecné znalosti Evropy proti třeba USA. Ne však, že by tato kniha byla pro mě v tomto ohledu směrodatná.

Většina z příspěvků i zážitků autorky je milá a úsměvná. Bohužel ale procento toho, co mě skutečně pobavilo a přimělo k zasmání, je velmi malé. I když jsem knihomol a nebyl jediný příspěvek, který bych nepochopila, ty které mě skutečně pobavily a nějak se mi vryly do paměti, bych spočítala na prstech jedné ruky. A to je sakra málo. Na tu méně zábavnou omáčku okolo člověk skoro zapomene. Obsah je tedy spíš průměrem, a jelikož první díl má o něco nižší hodnocení, jsem ráda, že jsem si koupila jen druhý díl.

Obálka knihy je krásně graficky zpracovaná, tvrdá vazba je správnou volbou, protože je kniha tenká a v měkké by se brzy asi krčila a ničila. I uvnitř najdete ilustrace dokreslující hlášky a zážitky, někdy jsou však vtipnější než samotný text. Bylo to pro mě docela zklamání, protože jsem se skutečně těšila, jak se nasměju. Mám však ve své sbírce mnohem lepší a vtipnější knihy, co zvednou náladu lépe a rychleji. Bude to asi takový nouzový kamarád do nepohody, víc v tom však nevidím.

Anotace

Myslíte si, že vás po přečtení prvního dílu už nic nepřekvapí? Tak to se pěkně pletete. Přichází další nálož podivností, které jsou lidé schopni pronést; od "Zabil Harry Potter Hitlera?" až po "Můžeme si u vás v obchodě zahrát kriket?" Druhý díl přináší hlášky z knihkupectví (a taky knihoven!), ale i z autogramiád Divných hlášek. Některé minipříběhy vás možná trochu vyděsí a zarazí, ale všechny vás zaručeně rozesmějí. Vnořte se s nimi do knihkupecké džungle a žasněte společně s knihomoly a knihovníky z celého světa.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha pro mě byla průměrná, žádné nadšení se nekonalo. I když tvrdím, že je fajn mít po ruce knihy podobného rázu, k rozveselení či zvednutí nálady, vím o mnoha lepších. Například Odposlechnuto v Praze, Plížením vpřed, nebo třeba Aristokratka. Je skvělé, že se kniha věnuje tématu knih a lidem kolem nich, není to však nic světoborného. První díl si možná půjčím v knihovně, abych mohla porovnat, zda celkové hodnocení třeba na Databázi knih sedí, ale kupovat rozhodně nebudu. Jsem ráda, že jsem si jí přečetla, docela i že jí mám, ale vypovídací hodnota není nijak vysoká. Nejlepší je její grafické zpracování, to se mi skutečně velice líbí. Proto hodnotím průměrným hodnocením - tedy 3 hvězdičkami.

Nová kniha Neala Shustermana + já

V pondělí jsem dočetla Bez šance od Neala Shustermana a stále jsem si nebyla jistá, zda vydají další díly dystopie. A tak jsem se ihned jala informovat u Knižního klubu, který první díl vydal. K tomu nabádám i vás - další, kteří by si další díl chtěli přečíst v češtině. Možná, když nás bude dost, začnou nad překladem uvažovat. Zatím tomu tak není, jak se mi dostalo v odpovědi:

Vážená paní ****,

vydání dalších dílů série Unwind Dystology zatím neplánujeme.

Od autora máme v přípravě nový titul Dry, který by měl vyjít na podzim 2019.

S přáním příjemného dne

M**** C****

Zákaznický servis

Nádražní 896/30, 150 00 Praha 5

info@knizniklub.cz | www.knizniklub.cz

296 536 662 (po-pá 8:00-20:00)

Jak můžete vidět z odpovědi pracovnice zákaznického servisu - zatím neplánují vydání dalších dílů. A my můžeme tu situaci změnit, stačí se zajímat a trošku přitlačit. Když nás bude dost, můžeme společně něco změnit. Email, který můžete k dotazu či apelu použít je info@knizniklub.cz nebo na stránkách www.knizniklub.cz v sekci Kontakt je kontaktní formulář. Ten jsem použila i já, protože je propojený s vaším uživatelským účtem a není tudíž třeba kromě dotazu nic o vás vyplňovat.

Prostě se z Neala Shustermana stal jeden z mých nejoblíbenějších autorů a prostě bych ráda měla jeho série kompletní. To se mi prozatím podaří jen v originále - v angličtině. Ale k tomu jsem se vyjadřovala více v recenzi, která vyjde snad brzy.

Další informací je pro mě novinka a to vydání dalšího jeho díla s názvem Dry = neboli česky Sucho. Měla by to být standing alone kniha - tedy žádná série, prostě jen samostatná kniha bez pokračování. Za to jsem svým způsobem ráda, protože kdyby se někdo rozhodl, že zase další díly nejsou rentabilní, už bych byla asi docela vzteklá. A fakt asi musela se svou angličtinou něco udělat. Kniha Sucho by měla vyjít 2.9.2019, už se nemůžu dočkat, podle mě to bude pecka.

Jen jsem vám takovou drobnou vsuvkou chtěla říct, co se chystá a že se vydání nemůžu dočkat. Kniha vyjde u nakladatelství Yoli a já doufám, že neudělají stejně jako u Smrtky měkkou vazbu, protože si knihy zaslouží pevnou. Vracíte se k nim často a po několikanásobném čtení je paperback přeci jen náchylnější ke zničení.

Přikládám ještě českou anotaci z webu DK:

VŠICHNI SI BUDOU PAMATOVAT, KDE BYLI, KDYŽ VYSCHLY VODOVODY. Sucho - nebo Bezvodí, jak tomu všichni říkají - už trvá nějakou dobu. Život se proměnil v nekonečný seznam zákazů: nezalévejte zahrady, nebuďte dlouho ve sprše, nepodléhejte panice. Jenže teď už žádná voda nezbývá.

Alyssina poklidná ulice na předměstí se najednou propadne do válečné zóny plné zoufalství a násilí. Když se její rodiče nevrátí domů, musí dát dohromady skupinu osob, které by se za normálních okolností asi nepotkaly, a zahájit pátrání po vodě. Každý z nich bude muset učinit neskutečná rozhodnutí, aby přežil.

po kliknutí se dostanete na goodreads.com a informace o originálu knihy

Když budu ještě reagovat na můj "fňukací" článek o tom, jak nic nestíhám a začínám být vyčerpaná. Snažím se skloubit všechny věci dohromady, ale prostě na to asi nemám buňky či nevím. Proto pokračuji ve "fňukání" i teď. ☺

V pondělí jsem měla krizový den, kdy jsem po cestě z práce dostala takovou svalovou třesavku, že jsem měla problém se z metra dostat autobusem domů (normálně mi to trvá kolem 10 minut). Ploužila jsem se půl hodiny, všechno mi pořád padalo z rukou a doma jsem si musela ještě uvařit jídlo. Já vím, že mi tělo dává najevo únavu, jenže řešení jsem doteď nijak neviděla.
Ale po dlouhé době mám před sebou úplně volný víkend. Dva dny jen pro mě, přítel mi zítra bohužel odjíždí sám k jeho mamce pomoct jí na zahradě a s chlapskými pracemi. Přikázal mi být doma a odpočívat, že s ním jezdit nemám. Postaral se mi o přísun knih, dnes mi ještě nakoupí jídlo a já tedy jen odpracuji čtvrtek a pátek a pak až do nedělní noci (vrací se kolem 23:00) mám vše jen pro sebe. Jsem mu za to fakt moc vděčná a doufám, že mi to pomůže.

To je asi vše, co jsem měla v plánu vám říct a jelikož volný víkend nemůžu jen proflákat, chystám pro vás dva recepty, konečně chci nafotit další nákupy na Aliexpress, protože sepsané už to nějakou dobu mám. Ale dokopat se k fotografování? To ne.

Přeji vám nádherný prostředek týdne i jeho zbytek, užívejte léta a mějte se rádi,
Vaše TLC

Stačí jen chtít - Joelle Charbonneau

Kniha, na kterou jsem se neskutečně těšila a dlouho čekala v mé sbírce, až se na ní dostane řada. Už když vyšla, věděla jsem, že si jí jednou přečtu. Je totiž dost porovnávaná s knihou Erebos od Ursuly Poznanski (má velmi oblíbená kniha) a já se těšila, až budu moci sama porovnat, která je lepší.

Název: Stačí jen chtít

Název v originále: Need
Autor: Joelle Charbonneau
Překlad: Alžběta Kalinová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 272
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-3124-8

Kaylee žije v Nottawě ve Wisconsinu a její kamarád Nate s ní tráví mnoho času, její bratr je těžce nemocný a nedaří se nalézt dárce ledviny, který by mu zachránil život. Jednoho dne jí však seznámí s novou sociální sítí pro žáky jejich střední školy s názvem NEED. Je to jednoduchý princip - po přihlášení stačí zadat své přání, ať je jakékoliv a pak jen splnit úkol zadaný NEEDem. Vše je naprosto anonymní v rámci NEEDu, který chrání své uživatele a navíc v pravidlech upozorňuje samotné uživatele, aby nesdíleli nic z prostředí Needu s ostatními. Úkoly se zpočátku zdají být absolutně neškodné - přenést krabičku, napsat vzkaz, vyměnit či donést něco někam. Když ale tyto úkoly mají svou první oběť, Kaylee si spojí fotografie z NEEDu s vraždou a pokusí se kontaktovat policii. To je samozřejmě v rozporu s pravidly a tak jí také neprodleně přichází upozornění na možnost zrušení účtu. Jenže když se objeví i další mnohem horší fotografie na zdi sociální sítě, které ukazují, co vše jsou mladí lidé schopni, musí znovu jednat. Dech jí vezme varování od spolužačky, že policie má důkaz o jejím zapletení do vraždy a tak utíká. Její matka odjela s bratrem pryč, aby byl v klidu a tak je na vše sama. Nebo ne?

Zarazila mě čtivost hned od začátku, i přes docela nahuštěný text a menší písmena, děj rychle ubíhal. Dostala jsem se do děje a pořád chtěla vědět víc. Všemu navíc dodává ještě rychlý spád událostí, autorka se s ničím nemaže a přidává dál a dál. Takže vás to pohltí a nepustí, prostě musíte v příběhu stále pokračovat. Rychlý vývoj je ke konci skutečně nepředvídatelný, ačkoliv obvykle dokážu odhadnout, kam se příběh pohne a alespoň lehce, kdo za tím vším stojí, tady jsem byla úplně mimo. Vzalo mi to dech a rozuzlení jako takové u mě způsobovalo stavy "zkamenění" s otevřenou pusou.

Vysvětlení na závěru je dostatečné, i když ne dokonalé. Co mě ale malinko štvalo, byla až nemístná vyspělost hlavní postavy Kaylee. Nikdo jiný se nechoval tak moc rozumně, ale zároveň nepochopeně. To jediné mi tam dávalo opravdu smysl - její bezmoc, když jí nikdo nevěřil a výčitky vůči svým minulým činům. Jinak je to obyčejná mladá holka, která má občas rozumu na třicet / čtyřicet let.

Podobnost s Erebosem je hlavně na začátku na první pohled jasná. Netvrdím, že by se mi to kvůli tomu nelíbilo, ale místy to na mě působilo jako ohraná písnička. Nic neříkající úkoly zadané sociální sítí, které každý zvlášť nepůsobí nijak špatně, ale dohromady má čtenář možnost si mozaiku sestavit. Hlavní rozdíl oproti Erebosu vidím ve zhoršování se náročnosti úkolů, kdy začne docházet i ke krvavým jatkám. Zde jsou děti již prostě starší, a jakmile se natrefí na nějakého skrytého psychopata, trestné činy jsou na světě. I když už dost srovnávání, každá kniha je originál a i když mi přijdou podobné, pocity jsem měla z každé knihy jiné.

Ono je celkově docela těžké zhodnotit knihu z více úhlů. Venkovní podoba nic moc - paperback s ne příliš kvalitními deskami. Jsou dost měkké a rychle se zohýbají, papír je můj nejoblíbenější a to žlutý hrubý. Obálka je zpracovaná hezky s profilováním, takže ideál pro ty, co knihu i rádi osahávají. Menší písmo s hustším textem je trochu v rozporu s cílovou skupinou, ale není to žádná velká překážka.

Za to uvnitř najdete úžasný a strhující příběh, který vás jen tak nepustí. Po přečtení však nebudete mít potřebu si knihu hned zopakovat, jako to mívám u podobně dobrých knih, což mě docela překvapilo. Myslím, že hlavním problémem bude to překvapení, které se těžko zopakuje, protože to se zapomenout nedá. A nejlepším bylo po dočtení to prozření a pochopení poselství, které obsahuje. Musím říct, že to sice provází celou knihou, ale v závěru při pochopení všeho toho dění, vás zasáhne jako blesk z čistého nebe. Je to velmi silný zážitek, který donutí k opravdovému zamyšlení.

Anotace

Městem Nottawa se jako lavina šíří nový fenomén. Sociální síť s názvem NEED nabízí svým uživatelům vše, co chtějí mít. Chceš nový iPhone nebo lístky na koncert se vstupem do zákulisí? Výměnou za drobný úkol ti NEED tvé přání splní.

Kaylee Dunhamová ví, co chce. Potřebuje získat novou ledvinu pro nemocného bratra. Nevěří, že by jí nějaká sociální síť mohla pomoci, ale rozhodne se, že to zkusí.

Až po té, co zadá svůj požadavek, si uvědomuje, jak vysokou cenu bude muset zaplatit. Úkoly, které síť za splnění jednotlivých přání vyžaduje, totiž s přibývajícím počtem uživatelů nabírají na nebezpečnosti.

Dokáže Kaylee odhalit, kdo NEED stvořil, a zastavit ho dřív, než zničí celé město?

zdroj

Moje hodnocení: Je to moc hezky napsané, takové napínavě strhující. Není to ani nijak složitě psané, protože hlavní cílová skupina jsou mladší čtenáři. Proto je nejen jazyk, ale i věty spíš jednoduché, lehce pochopitelné a o to víc se čtenář může soustředit na pozadí a přemýšlení o samotném příběhu. Nečekala jsem, že se mi bude příběh tak líbit. Na druhou stranu to nebylo nic, co bych si toužila přečíst znovu. Ten okamžik překvapení, který jsem zažila na konci a který to vše dovedl na vyšší úroveň, už se opakovat nebude. To se zapomenout nedá. Proto je mé hodnocení jen 4 hvězdičky.

Ovšem - Karel Kovář (Kovy)

Dlouho jsem se těšila, až se pustím do knihy od Kovyho. Mám ho moc ráda - sleduji jeho youtubové kanály i IG. Je to mladý rozumný člověk, který se nebojí vystoupit proti tomu, co se mu nelíbí a sdílet to s ostatními. Tím je i varovat - bojoval proti šmejdům, nebankovním půjčkám, narušování a připravování se o soukromí na sociálních sítích a mnoha dalším tématům. A byla jsem zvědavá, co najdu v knize.

Název: Ovšem

Autor: Karel Kovář alias Kovy
Rok vydání: 2017
Počet stran: 222
Nakladatelství: BizBooks
ISBN: 978-80-265-0698-0

Zde je velmi těžké obsáhnout, o čem vlastně kniha byla. Její název totiž vypovídá vše již dopředu - je o všem. Kovy zde začíná od dětství a od toho, co ho k natáčení videí, skečů a parodií přivedlo. Sdílí s námi vlastně to největší soukromí a vzpomínky, co člověk má, jeho dětství a zážitky z dětství. Toho si moc vážím, že se nebál nám ukázat, jak to vlastně všechno začalo. Ono každá taková informace nám pomůže, abychom ho jako tvůrce lépe pochopili.

Jak jsem již zmínila, sleduji ho opravdu již delší dobu a vážím si jeho práce. Je důležité, aby lidé jako on působili na mladší generaci a snažili se předat to správné, stejně jako seznámit je s úskalími dnešní doby. Ale toto v knize nenajdete. Jak totiž sám název napovídá - je kniha prostě o všem.

Je věnována čistě jeho osobnosti a osobě. Od dětství, přes jeho záliby a charakteristiku osobnosti, přes zamilování se do cestování a začátky jeho práce na YouTube, až k niternějším odhalením a dokonce se s námi podělí i o své ne příliš příjemné zážitky. Máme šanci nahlédnout do jeho světa a duše. Knihu psal na dovolené v USA a i ta atmosféra se v knize rozhodně odráží.

Nezanedbatelnou součástí knihy jsou ilustrace, fotografie a především jeho vlastní básně. Ty na mě zapůsobily hodně, protože perfektně sedí k jeho vyprávění, jsou opravdu krásné. I fotografie z dětství jsou úžasné a dost mi připomínají ty mé (i když jsem o pár let starší), ale devadesátá léta jsou devadesátá léta. Když se to tedy vše smíchá dohromady, vychází z toho jenom to nejlepší. A to také bylo.

Kniha je v tvrdé vazbě s nádhernou fotografickou obálkou. Bonusem je i pevný lesklý křídový papír. Sice ho primárně nemusím, ale to platí o beletrii, ke knihám podobného rázu to perfektně sedí především proto, že jsou tam fotografie v hojném počtu. Je vidět, že si Kovy na fyzické podobě knihy dal záležet a za to jsem mu vděčná. Díky knize máme perfektní příležitost ho mnohem lépe pochopit a porozumět mu.

Anotace

Ze života za kamerou. Bez filtrů. Bez scénáře. O všem. Ve sbírce osobních příběhů, básní a fotek sdílí Karel Kovář cestu obyčejného kluka z malého města, jehož život se během pár let otočil doslova vzhůru nohama. Od téměř idylického dětství, přes komplikované dospívání a tragikomické vztahy, až po budování kariéry na YouTube a smíření se se svou identitou. O stránce života, která byla důsledně skryta. O rodině a snaze zůstat sám sebou. O slzách smutku, štěstí a hlavně smíchu, protože toho není nikdy dost... Jednoduše o všem!

zdroj

Moje hodnocení: Jsem hrozně ráda, že jsem si knihu koupila a přečetla. Určitě se k ní někdy ráda vrátím a třeba si jen prolistuji a připomenu určité důležité momenty, které vedly k tomu, že je Kovy takový, jaký je. Samozřejmě, že ho v osobní rovině neznám, ale ráda bych ho jednou poznala a třeba si s ním i popovídala. Kniha je krásným okénkem a také dokazuje to, že je důležitou součástí mé mladší generace. Když 22letý mladý muž má možnost vydat knihu o sobě, nemůže to být žádný nýmand. Doufám, že za pár let, možná desítky let, vyjde pokračování. Za mě jednoznačně plný počet bodů - 5 hvězdiček a doporučuji jak lidem, kteří ho znají z online světa delší dobu, tak i těm, kteří se s ním teprve seznamují. Rozhodně to není knížka čistě pro skalní fanoušky.

14-14 Přátelství napříč staletími - Silène Edgar, Paul Beorn

Kniha primárně určená pro děti a mládež, ale to téma mne tolik zaujalo, že jsem si jí koupila a s radostí se do ní pustila. Přeci jen to není přímo cestování časem, ale komunikace mezi staletími. To přeci nejde jen tak přejít.

Název: 14 - 14 Přátelství napříč staletími

Název v originále: 14-14
Autor: Silène Edgar, Paul Beorn
Překlad: Světlana Ondroušková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 210
Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 978-80-7544-288-8

Jsou to dva třináctiletí mladíci a mají ještě k tomu dost podobná jména - Adrien z roku 2014 a Hadrian z roku 1914. I když mezi sebou mají nejspíš nějaké vzdálené rodinné pouto, protože stejné příjmení se v jejich rodinách vyskytují a navíc žijí pár kilometrů od sebe. Avšak přesně sto let je dělí od sebe. Oběma se před domem objeví staré poštovní schránky a shodou okolností oba dva maminky nutí k dopisování se vzdáleným bratrancem. Chvíli to trvá, ale najdou si k sobě cestu. Nakonec však objeví i záhadu, která je od sebe dělí a Adrian se snaží svého kamaráda Hadriana přesvědčit, aby se odstěhoval pryč, protože vypukne 1. světová válka. Mimoto mají samozřejmě oba dva své vlastní životy, starosti i strasti a snaží se vzájemně podporovat a pomáhat si. Jejich diametrálně odlišné světy je vzájemně fascinují, ale problémy mají obdobné - rodiče, první lásky i nepřátelé. Podaří se jim oběma ovlivnit si navzájem životy natolik, aby změnili minulost a tím pádem i budoucnost?

Je neskutečné, že mě kniha "pro děti" tak strašně moc bavila. Chytilo mě to hned od začátku, a i když to není nijak rozsáhlá kniha, dávala jsem si na čas, abych postupně objevovala oba dva světy - 1914 i 2014. Na knize je krásně vidět, že dokonalá spolupráce dvou autorů ve dvou dějových liniích, může vést k perfektní souhře a splynutí. Lehce staromódní a naivní chování Hadriana a protipól k tomu je suverénní, občas přidrzlý Adrian, který má však velký smysl pro spravedlnost a nikdy neváhá pomoci. Myslím, že pro děti to musí být strhující příběh, když dostal i mne. Ono čím více se noříte do příběhu, tím víc vás to pohltí.

Text a celkový jazyk je samozřejmě přizpůsoben mladší cílové skupině. Je tedy velmi jednoduchý, žádná složitá souvětí ani náročné výrazy. Žádné skryté smysly ani filozofické myšlenky tam nehledejte. Jenže tady ta jednoduchost prostě patří. Neberte to však tak, že se jedná jenom o holé krátké věty. Vůbec. Je to milé, příjemné a hlavně je z toho cítit spousta citu - ano, je vidět, že jeden z autorů knihy je žena. Vývoj postav je také zajímavý, protože zde pokrok opravdu vidíte i na pár stránkách (oproti některým obsáhlým knihám je zde vývoj opravdu vidět). Při četbě mě navíc moc potěšilo grafické zpracování, hlavně tedy psané dopisy, kdy i každý z chlapců má svůj font a typ písma. Úžasně propracované do nejmenších detailů.

Závěr mi upřímně vzal dech, protože jsem to nečekala. Nejen, že tam byly zodpovězeny prakticky všechny otázky, co se vám během čtení příběhu v hlavě urodily, ale k tomu všemu byl ještě bonus v podobě magického spojení napříč staletím. Opravdu a skutečně jsem se tedy dojala a docela hodně Celý příběh se tedy odehrává ve Francii a i jména jsou tomu přizpůsobená. Historická fakta zmiňovaná v knize a týkající se 1. světové války jsou (co sama znám a vím) skutečná a správně použitá. Nejen tedy v knize, ale je tam i praktická ukázka na Adrianovi, jak moc může přátelství přes dopisy ovlivnit jeho reálný život.

Kniha má tvrdou vazbu, což je vzhledem k cílové skupině nutností. Paperbacky u náctiletých dopadají většinou špatně a to dost velkou rychlostí. Rozměry jsou menší, zato se ale hezky drží při čtení a ta obálka? Ta je dokonalá. Miluji kombinaci matných a lesklých prvků. Když jedete prstem po deskách a cítíte, jak se vám to při dotyku mění ze "semišového" pocitu na "lakovaný". Je to velmi příjemné a také to skvěle vypadá.

Anotace
Hadrien a Adrien jsou dva třináctiletí kluci, kteří od sebe žijí jen pár kilometrů ve Francii. Mají problémy ve škole, doma a i s dívkami - jako většina kluků jejich věku. Jen jedna věc je od sebe dělí: Hadrian žije v roce 1914 a Adrien v roce 2014. Jejich osudy se záhadně propojí, když si začnou psát dopisy. Myslí si, že píšou jenom vzdálenému bratranci, a vůbec netuší, že jejich dopisy putují časem. Když si Adrien uvědomí, že Hadrien žije před sto lety, rozhodne se ho varovat - blíží se první světová válka a jeho kamarád se musí za každou cenu ukrýt.

zdroj

Moje hodnocení: Z knihy jsem opravdu nadšená, nečekala jsem to a proto mne to velmi příjemně překvapilo. Doporučuji knihu jak mladším, tak starším čtenářům. Je příjemné se ponořit do přátelství třináctiletých kluků a prožívat s nimi vše běžné i nadpřirozené. Je to skvělá oddechovka, která vás na konci dostane. Tedy doufám, protože já řvala jako želva. Nádhera, jedním slovem perfektní ze všech možných úhlů. Nemůžete se tedy divit, že hodnocením je plný počet - 5 hvězdiček.

Prázdniny? A kde?

Již delší dobu na mém blogu vychází pouze články v podobě recenzí na knihy. Žádné recepty, nákupy, nebo příběhy ze života. A myslím si, že máte právo vědět proč.

Kdo sem nějakou dobu chodí, ví, že pracuju jako ekonomka (postaru hospodářka) a učitelka na jedné pražské základní škole. Ne však klasické, ale dalo by se říct "bývalé praktické škole". Tudíž by to mělo být tak, že začnou prázdniny a mě začne nejkrásnější učitelské období z roku. Opak je ale pravdou, protože jako hospodářka musím nejprve zvládnout pololetní účetní uzávěrky, a ty jsou do 20.7. Navíc poslední dva či tři týdny školního roku jsou nejnáročnější, protože každý něco řeší, něco chce, vrací se klíčky od skříněk, učebnice, uklízí se a navíc nám tu začala vnitřní rekonstrukce stropů. Cesta do práce mi trvá hodinu a stejně tak dlouho i ta z práce (logicky a samozřejmě).

Když dáte tohle všechno dohromady, k tomu přičtete ještě moje aktivity ohledně rekonstrukce mého domku, starání se o domácnost a snahu věnovat se rodičům - ano občas si přijdu, že by bylo potřeba se naklonovat. Volný den jsem neměla už ani nepamatuji, pracuji i ve volných dnech z domova (to co prostě z domova zvládnu - emaily, tabulky atd.). Navíc se situace ne a ne zlepšit. Zítra se musím postarat o domácnost a ještě něco málo udělat do práce, i přesto že je svátek, v sobotu má tatínek oslavu pro kamarády a já budu dělat řidiče. V neděli doufám, že si najdu trochu klidu a odpočinku, abych zvládla příští týden v práci.

Nemluvě o počasí, které mi vše zařizování po Praze jen a jen ztěžuje a také o nemožnosti se umýt jako normální člověk, protože nám doma 10 dnů neteče a ještě nepoteče teplá voda. Nejen pro údržbu potrubí, ale hlavně kvůli stavebním pracím v okolních ulicích. A totéž nás čeká ještě v srpnu. Cítím se docela dost vyčerpaně a docela se obávám, jak tento maraton zvládnu. Ono to fakt trvá už nepřetržitě víc jak měsíc.

Je totiž teprve první týden v červenci a já tu minimálně tři další budu muset vydržet. Jenže si to moc neumím představit, víkendy jsou zabité prací na baráčku a přes týden chodím domů jako polomrtvý zombík. Představa tedy, že ještě doma něco kutím, je pro mě nereálná. Jsem tak akorát ráda, že si zvládnu sem tam něco přečíst, než upadnu do říše snů. Jenže co s tím?

Zatím se mi nepodařilo najít řešení, jak to zvládat, neklonovat se a ještě odpočívat. A do té doby změna asi zatím nepřijde. Okruh čtenářů se mi tedy asi nijak moc nerozšíří a nejspíš ani nic jiného, než recenze přibývat nebude. Jsem ráda, že aspoň ty sem zvládám pravidelně psát a vydávat. I když ne vždy se mi to podaří.

Budu moc vděčná, pokud mi zachováte přízeň i tak a třeba v druhé polovině prázdnin nastane menší zlepšení. Mám v plánu alespoň týden dovolené, a i když nikam nepojedeme, ráda bych si doma odpočinula a trochu se věnovala sobě a svým zálibám.

Mějte nádherné léto, buďte na sebe opatrní a užívejte si krásné slunečné dny,
Vaše stopadesátiprocentně nasazená Šárka ☺

Metoda 15/33 - Shannon Kirk

Dlouho jsem čekala, než se kniha v knihovně uvolní a bude k dispozici. Nedávno se mi povedlo jí ukořistit a tak netrvalo dlouho a hned jsem se do ní pustila. A je fakt, že to je úplně něco jiného, než jsem čekala.

Název: Metoda 15/33

Název v originále: Method 15/33
Autor: Shannon Kirk
Překlad: Petr Červený
Rok vydání: 2017
Počet stran: 240
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-7390-570-5

Šestnáctiletá dívka tají před rodiči těhotenství. Její mozek je geniální, dokáže zapínat a vypínat emoce, racionálně přemýšlet a kalkulovat, prostě hříčka přírody. Cestou do školy jí však unesou a drží jí jako chovné zvíře. Chovají se k ní hrozně, ale neubližují jí, protože potřebují její dítě - živé. Od začátku bojuje s představou, že jakmile porodí, zabijí ji a hodí do lomu. Od prvního dne začíná pozorovat svého únosce, který si díkybohu potrpí na přesné rituály. Vše do posledního milimetru a včetně každého únoscova pohybu bude hrát roli v její cestě na svobodu. Během té doby detektiv FBI Liu hledá stejně unesenou dívku Dorothy. Mají mnoho stop a tak se jim celkem rychle daří dostat únoscům na stopu, o Lise však nemají zatím potuchy. Ta zatím s rozvrhem a seznamem položek plánuje svůj útěk a zároveň hrozivou pomstu.

Je těžké sepsat děj této knihy tak, abych nevyzradila nic, co by mohlo být pro budoucí čtenáře jako spoiler. Proto je samotný výčet děje knihy tak krátký. Více si opravdu budete muset přečíst a myslím, že většina z vás litovat nebude. Jako první mě na knize zaujala obálka s nápisem "Myslel si, že ona je obětí. Netušil, že je to on, kdo se musí bát." Už to samo o sobě mi dost napovědělo, jak se bude asi příběh vyvíjet. Když jsem se do příběhu pustila, zarazilo mne malé písmo textu, který však docela rychle utíkal. To se obvykle vylučuje.

Druhá věc, kterou obvykle nemám ráda, jsou dvě dějové linie a střídání vyprávění postav. Zde se střídá Lisa a Liu, nepravidelně a bez náznaku. Obě linie mě však dost bavily a proto i zde nemohu říct nic proti. Samotné řazení kapitol mi zde přišlo malinko nesmyslné, protože ne vždy koresponduje konec kapitoly s vystřídáním dějových linek. Někdy tedy dvě nebo tři kapitoly vypráví Lisa a pak zase několik Liu. Přijde mi to škoda, protože jistá pravidelnost dává knize jistotu, ta mi zde chybí.

Jako román to bylo velmi zvláštní vyprávění, protože jako čtenář jsem měla chvílemi pocit, že čtu vyprávění skutečné osoby, která to zažila a vším si prošla. I když jsem se snažila přesvědčovat, že to tak není a je to jen fikce, ne vždy se mi to dařilo. Několikrát jsem si pro jistotu vše i googlila, abych měla jistotu. A protože jsem v poslední době četla hodně výčtů děsivých událostí a vyprávění hrozných zážitků, tohle mi přišlo trochu jako slabý odvar. I když do hlavy Lise bych se dostat nechtěla. Její genialita, neskutečné oproštění od okolního světa, racionální a logické uvažování, kombinace a chování na úrovni robota - opravdu neuvěřitelné.

S tím samozřejmě úzce souvisí i pasáže odborného výčtu a popisu. Nebylo ho sice vzhledem k Lisiinu myšlení moc, ale bylo to tam a to byla neskutečná nuda. Drobné písmo tyto pasáže malinko zhoršovalo, nebylo to však nijak markantní. Celkový rozsah knihy není velký, ale tím, že je kniha fakt ve většině docela čtivá, nepřijde to tak a najednou jste na konci.

Závěru, když už jsem ho zmínila, se chci věnovat trochu více. Ono je to docela překvapení, když se vám příběh rozuzluje ve dvou třetinách knihy. Když jsem do té části přišla, říkala jsem si, co bude asi tak dál. A bála jsem se, že se ukoušu nudou. Nestalo se. Příběh byl sice vyřešen, ale následky byly ještě zajímavější. A toho si moc cením - úplně uzavřený konec s odpověďmi na všechny otázky. Prostě perfektní.

Anotace

Představte si bezmocnou, šestnáctiletou, těhotnou dívku, kterou právě někdo unesl z domova a naložil do špinavého auta.

Jenže: dívka je sociopatka, má IQ na hranici geniality a je to skvělá manipulátorka. Od první chvíle únosu touží po dvou věcech - ochránit své nenarozené dítě a nemilosrdně se únosci pomstít. Promyšleně a s klidnou hlavou kalkuluje a čeká na správný okamžik k útoku.

Tento thriller je o tom, co se stane, když oběť je stejně bezcitná jako únosce. Příběh plný zvratů vede k zamyšlení, kdo je tu vlastně oběť a kdo agresor.

Fascinující psychologický thriller mladé americké autorky vychází ve 20 zemích a získal několik ocenění, například National Indie Excellence Award (2015) nebo School Library Journal's nejlepší kniha pro dospívající mládež za rok 2015.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha pro mě byla lehce naprůměrná, ale žádné velké nadšení se nekonalo. Rozhodně se ke knize vracet nebudu a upřímně docela chápu, že má na Databázi knih hodnocení jen 64% - prostě lehký nadprůměr. Označení bestseller, pod kterým u nás kniha vyšla, mi nepřijde oprávněné. Ve světě je to sice velmi populární a i oceněná kniha a je možné, že u nás ztratila dost ze svého kouzla díky překladu. Ale ruku na srdce, opravdu to není žádná pecka. Pro lidi, co chtějí odpočinkovou knihu a mají rádi thrillery, mohlo by je to bavit. Jeto velmi netradiční obrat a výměna rolí únosce vs. oběť. Proto za mě jsou to 4 hvězdičky a ani o chlup víc.

Spánek - Haruki Murakami

Potřebovala jsem do výzvy na rok 2019 nějakého asijského autora, a i když výčet by seděl i třeba na Dmitry Glukhovskiho s Metrem nebo i japonskou a čínskou poezii, chtěla jsem se ponořit do opěvovaného Murakamiho. Vybrala jsem si kratší povídku, abych pronikla do jeho tvorby a dle toho se pak rozhodla, zda si přečíst třeba Kafku na pobřeží nebo Norské dřevo.

Název: Spánek

Název v originále: 眠り (Nemuri)
Autor: Haruki Murakami
Překlad: Tomáš Jurkovič
Rok vydání: 2013
Počet stran: 80
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1536-4

Žena v domácnosti už kdysi trpěla nespavostí, její problém se však vyřešil sám. Jak se však píše na začátku knihy - nespala již 17 dnů, tedy její nespavost se vrátila. Důvod je velmi zvláštní a způsobila ho noční můra. Od té chvíle nemůže usnout a pouští se znovu a znovu do četby knihy Anna Karenina, kterou chápe čím dál hlouběji. Přizpůsobuje tomu i zbytek svého života - nákupy, zařizování, starost o domácnost a navíc jí stoupá i potřeba vybití energie při plavání - místo půl hodiny plave hodinu a nestačí jí to. V noci si čte, nebo tráví čas venku, ať už procházkou nebo projížďkou autem. Rodina nemá o ničem ponětí, protože tvrdě spí - manžel i syn. A nic z jejích nočních aktivit je neprobudí. Sama se snaží najít řešení své nespavosti a to jí otevře cestu do nitra sebe. Pochopí hlubší podstatu své bytosti a přitom stále bádá nad záhadou, proč není vůbec unavená. Ale i tato situace ji přivede do problémů, které by jí ani ve snu nenapadly.

První věc je rozsah knihy, jak můžete vidět v bibliografických údajích - jedná se o pouhých 80 stran, z toho je mnoho stran zabráno ilustracemi. To samo o sobě nedává moc prostoru pro rozvinutí děje, takže je to vše dost jednoduché. Vyprávění této ženy je velice jednoduché, popisy spíš strohé a jak říkám, žádné velké rozvíjení děje se nekonalo. Prostá zápletka, kterou není možné úplně rozklíčovat.

Vyloženě mě však štvalo přechylování názvu knihy, která hraje v příběhu velmi důležitou roli - Anna Karenina. Už i ve škole jsme se učili, že tak se kniha jmenuje. Zde je však název knihy podán jako "Anna Kareninová" a to mi nešlo ani trochu přes pusu. Přípona "-ová" zde je výrazně rušivý element a je jasné, že toto je velká chyba překladu, protože u nás je oficiální název skutečně Anna Karenina.

A když zmiňuji jméno knihy, ráda bych také upozornila na to, že je to jedno z pár jmen, které se v knize objeví. Kromě názvu knihy a postav z ní je uvedeno jen jméno jednoho města. Hlavní postavy příběhu však jména nemají. Žena v domácnosti, její manžel, její syn a její tchýně - avšak žádná jména. V jednu chvíli se tam dokonce rozebírá spor s tchýní a boj o jméno jejich syna. Ani tady však žádné konkrétní uvedené jméno nenajdete. To je samo o sobě hodně zvláštní, během čtení to ale nijak nepocítíte. Uvědomila jsem si to až po dočtení.

Ilustrace, za které vděčíme ilustrátorce Kat Menschik, jsou naprosto úžasné a některé až dech beroucí. Opravdu dávají knize úplně nový rozměr. Grafická stránka knihy celkově je dobře propracovaná, vše spolu ladí a to se mi moc líbí.

Když se však dostaneme k jádru a tudíž k samotnému příběhu, neměla jsem asi šťastnou ruku. Nijak moc mě to nebavilo, byl to vlastně výčet prací a situací ženy v jedné domácnosti. Její pocity a uvědomění si. Nic víc. Kromě zamyšlení nad organizací vlastního volného času mi to nedalo žádný hlubší smysl. Chybí tomu ucelenost a co je vyloženě pro mě průšvih - naprosto otevřený konec, který mi ve smyslu příběhu nedával vůbec žádný smysl. Prostě čtete, jste napnutí, co bude dál a najednou KONEC. Prostě příběh končí, další stránku to nemá.

Anotace

"Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát," tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe,...

zdroj

Moje hodnocení: Příběh průměrný, nijak mě nezaujal ani neznechutil. Jako první kniha od autora to nebyla asi dobrá volba a nemám sebemenší chuť se pustit do dalších jeho děl. Neměla jsem šťastnou ruku, bohužel. Hlubší smysl jsem neobjevila, ale k zamyšlení mě donutila, to popřít nemohu. Ani přesto však jiné hodnocení než "průměr" ode mě příběh nezíská. A z toho důvodu nemohu hodnotit jinak než 3 hvězdičkami - prostě střed, protože úplně k ničemu to asi nebylo. Možná jsem to jen nepochopila tak, jak autor zamýšlel. Navíc tomu prostě něco důležitého chybí, ale neumím říct co přesně.

Christiane F. - Můj druhý život - Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic

Přiznávám, že první díl - tedy My děti ze stanice ZOO - jsem nečetla. Pouze viděla film, ale zase několikrát. Ale neodolala jsem sáhnout po druhém dílu, abych věděla, jak to všechno dopadlo.

Název: Christiane F. - Můj druhý život

Název v originále: Christiane F. - Mein zweites Leben
Autor: Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic
Překlad: Nora Obrtelová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 296
Nakladatelství: Oldag

ISBN: 978-80-7411-077-1

Poté, co se strhne humbuk kolem její první knihy, začíná v Christianině životě další kapitola. Pobyt na venkově jí v odvykání vůbec nepomohl a tak se staví pomalu na vlastní nohy. Střídavě je závislá a bere hodně, mezi tím má období, kdy je úplně čistá a nebo odvyká na metadonu. Je to opravdu nahoru a dolů. Peníze neřeší, má vyděláno z prodeje knihy i filmu a hledá partnera. Ten správný ale ne a ne přijít. Během toho všeho stále poznává nové lidi a hodně cestuje - Nizozemsko, Řecko, Amerika, ... Ale nikde nenachází úplný klid, protože potřebuje svou drogu. Několikrát přichází do jiného stavu, ale nestojí o to. Až do určité chvíle, kdy se rozhodne si ho nechat a tak má najednou syna. Snaží se být vzornou matkou, ale ne úplně se jí to daří a nejen díky tomu nakonec o syna přichází. A to vypadá trochu jako začátek konce.

Od první věty mi kniha přišla velice zvláštní. Ne že by se mi četla špatně, ale ona jaksi neutíkala. Každá stránka vydala za několik a to i přesto, že to není nijak složitě napsané. Asi za půlkou mi došlo, proč tomu tak je - kvůli neustálým stížnostem Christiane, co se jí zase přihodilo špatně. A i když je schopná si leckdy přiznat sama chybu, člověk má stále pocit jak naříká, že se proti ní všichni spojili. Na druhou stranu mi jí je skutečně líto, protože být od 13 let pod vlivem drog? To je silná káva a ovlivnilo to její život v každém aspektu. I přesto, že jsou tam konkrétně napsány důvody, proč jako dítě do drog spadla, co k tomu vedlo a kdo všechno na tom nese svůj podíl viny, já si myslím, že v dospělosti si za to už může sama. Koktejly, které popisuje a co do sebe dostávala, jsou příšerné.

Jsou však věci, které na ní obdivuji - spořivost, schopnost sebezapření, vyrovnávání se s těžkými situacemi i její pracovitost. V tomto ohledu je určitě světlou výjimkou mezi většinou feťáků. V celku je kniha souhrnným vyprávěním života jedné závislé osoby, ve které se míhají postavy jako na běžícím pásu. Vypráví tam vlastně vše, co prožila a čím si prošla. Mě osobně nejvíce zaujaly části z vězení a ty odehrávající se v Řecku. Myslím, že pro ní to byly zlomové okamžiky. Celou dobu měla rodinu v Německu, ale k ní se raději vyjadřovat nebudu.

Četlo se mi to průměrně, ani nijak extra dobře, ale ani špatně. Nebyla to ani nuda, ani super zábava. Pocity z toho mám takové roztržité, protože třeba ke konci knihy už jsem nevěděla, do jaké míry je to fakt nebo její utkvělá představa. Je jasné, že jí to vše poznamenalo, ale čtenář nemá šanci zjistit jak moc. A proto si Christiane mnohdy protiřečí, nebo mele páté přes deváté zmateně a neuspořádaně. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale jsem ráda, že to mám za sebou.

Anotace

Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem - narozením syna Philippa.

Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: "Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?"

zdroj

Moje hodnocení: Kniha jako taková pro mě byla absolutním průměrem. Není to nijak moc čtivé ani záživné, důležitá jsou však fakta obsažená uvnitř. Nenašla jsem tam sice žádné poselství, ale pro mě to bylo odstrašující dost. Já skutečně po dočtení nevím úplně, co si myslet, mám sice rozporuplné pocity. Nechci se ani věnovat tomu, jak byla kniha napsaná, protože o to zde určitě nejde. Nemohu knihu doporučit. Ti, kteří znají příběh My děti ze stanice ZOO by si možná mohli přečíst, jak to s Christiane dopadlo, ale neřekla bych, že je to něco, co je třeba k dalšímu životu. Dle toho vypadá i moje hodnocení - 3 hvězdičky a to jen za smutný příběh jako takový.

Impérium - Roman Bureš

Ke třetímu a závěrečnému dílu trilogie Propast času mne dovedl sám osud. Vůbec jsem neměla v plánu si jí půjčovat, ale když jsem v knihovně hledala požadovaný výběr z internetu (předem připravený), doslova mi spadla do cesty kniha Impérium. Náhoda? Ne, prostě jsem si měla ten závěrečný díl přečíst. A tak jsem si ho odnesla domů a s chutí se do něj pustila.

Název: Impérium (3. díl série Propast času)

Autor: Roman Bureš
Rok vydání: 2018
Počet stran: 568
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5945-1

Toňa získala opět vládu na Novým Římem a popravila povstalce. Serena je stále v hlubokém bezvědomí a vůbec nereaguje, nikdo neví, zda se vůbec probere a tak se Toňa učí ovládat Téčko, ukazuje se v něm jako bohyně a poté se převtěluje zpět, aby si upevnila pozice. Na obzoru však vyvstává nový nepřítel - viktoriánská Británie. Stejně tak Francie se formuje, sice z budoucnosti, ale je slabá a nemá moc zbraní. Kdo s kým bude bojovat a jak se politická situace vyvine? Těžko se odhaduje, vše záleží, jak se Toňa rozhodne. Navíc se zdá, že to nebudou jediní nepřátelé, kterým bude muset čelit, hrůznější zkazky přicházejí z Asie. Bojům se ale tak či tak nevyhne, ale daří se jí zemi sjednocovat pod svou vládou a tak má mnoho následovníků. Neffi uprchl do Konstantinopole, kde ho našel malý Lee. Chystá se ho dostat domů, na jeho existenci však visí celý tento pochroumaný a časově potrhaný svět. Podaří se mu přes černou díru opět vrátit do své doby a svého světa?

Vzalo mi to dech - doslova. Oproti předchozím dílům musím říct, že mě tento bavil ze všeho nejvíc. I přes jeho obsáhlost téměř chyběla hluchá či nudná místa, pořád se něco dělo a děj se posouval kupředu. Každý dialog, každá situace i každá událost - tam vše prostě patřilo. Bylo to napínavé od začátku do konce a vlastně si čtenář nemohl být vůbec jist, jak se bude situace vyvíjet. Ačkoliv se mi obvykle daří odhadovat vývoj děje, zde jsem byla úplně bezradná.

Oproti předchozím dvěma dílům měl tento neskutečné tempo. I když rozsahem jsou na tom všechny podobně, tento je nabytý informacemi a přesto ne přehlcený. Navíc tam najdete úplně vše, co od knihy očekáváte - přátelství, lásku, fyzickou přitažlivost, politiku, obětování, rozhodování, boj i válku, překvapení a prostě všechno, na co si vzpomenete. Příběh vás chytí a už nepustí, mě na konci vyplivl úplně hotovou a vyždímanou. Během příběhu mi několikrát ukápla i slza a vy víte, že nejsem žádná citlivka ani plačka. Stopa, co ve mě příběh zanechal je silná a určitě ne lehce smazatelná.

Závěru knihy se chci věnovat trochu více, i když to bude těžké rozebrat a přitom neprozradit žádný spoiler. Konec příběhu (i když to vlastně konec není, jen rozuzlení) mě nadchl, i přesto, že se tam objevovaly náznaky dalších komplikací. Ale život přeci není procházka růžovou zahradou, a jak Toňa intuitivně zasáhla, na mě udělalo dojem. Okamžité rozhodnutí vše ovlivnilo. Avšak to, co mě neskutečně chytilo za srdce a rozplakalo dojetím, byl úplný konec. Prakticky poslední odstavec. Nemohu konkrétně říct, co mě na tom tak dostalo, protože by to byl spoiler jako prase. Ale apeluji prosím na každého, kdo se do knihy pustí - dočtěte to úplně do konce, do posledního písmenka a narazíte na věc. Na velikou věc. Autor takhle propojil vlastně všechny světy, věky i náboženství dohromady a to uvědomění, které mi dal je obrovské. Že nezáleží na jménu a na tom, jak TO / JÍ nazýváme, ale že v ní věříme a cítíme jí. Matku přírodu.

Ale už se přestanu rozplývat nad genialitou autora a jeho zakončením. Příběh je psán stejným stylem - minulý čas, vyprávění se střídá z mnoha pohledů a tím se mění i nálada a atmosféra samotného vyprávění. Postavy se vyvíjely tak, jak čtenář očekával, a chvilkama jsem měla pocit, že je vlastně sama malinko ovládám a popostrkuji. Vše je vykresleno skutečně realisticky, žádné neuvěřitelné nebo fantasmagorické události, ani přehánění. Vše do sebe dokonale zapadalo.

Kniha je hodně obsáhlá - více jak 560 stran. Obvykle mě to úplně neláká, protože bývá hodně omáčky kolem, která to vyplňuje, zde jsem ráda za každou stránku. Konec téměř vše rozpletl a objasnil, jen pár drobných otázek zůstalo nezodpovězeno, ale to jsem už hnidopich. To důležité a podstatné bylo řečeno a více netřeba a konečně rozuzlení mě zároveň opravdu překvapilo. Ano, naděje vždy umírá poslední.

Anotace

Série Romana Bureše vstupuje do finále. V prvním dílu jsme byli svědky zmatení časoprostoru, ve kterém se hrdinka Toňa snažila především přežít, druhý byl příběhem o upevňování moci. Závěrečný díl je svědkem utváření nové Evropy. O vládu nad kontinentem nyní soupeří dvě největší impéria, která zhroucení časoprostoru zastihlo na vrcholu moci - Británie z roku 1900 a Tonina Římská říše. Na čí stranu se pak přikloní novopečený král Francie Aaronson, ve skutečnosti cílevědomý gangster z budoucnosti? Všichni tito protivníci jsou však ničím proti apokalyptické zkáze, která se do Evropy valí z východu a proti muži, jenž sám sebe nazývá Bohem.

zdroj

Moje hodnocení: Ano, sci-fi mě míjelo hodně dlouho. A myslím, že dlouho zase bude, jenže za tuto trilogii jsem neskutečně moc vděčná. I když mě první dva díly bavily, byl to jen slabý odvar tohoto závěrečného. Ten mě srazil na kolena svou propracovaností a dokonalostí. Nedovedu si představit, jak by to mohlo být uděláno lépe, to asi prostě nejde. Autor si mě omotal kolem prstu a já příběhu obětovala každou volnou chvilku, dokud nebylo po všem. Silný příběh a výtečně napsaný, rozhodně doporučuji i těm, kterým se třeba předchozí díly nelíbily. Tenhle vás tak jako tak dostane a je jedno, jak dlouhá doba uplynula od přečtení předchozích dílů. U mě je to dnes téměř na den 8 měsíců a vůbec to nevadilo. Neměla jsem pocit, že bych něco zapomněla nebo se ztrácela. Musím dát plný počet 5 hvězdiček, protože je to čtivé, krásně propracované a vše propojené. Závěr krásný a na jednu stranu je mi líto, že už to skončilo, na druhou jsem ráda a spokojená, že to bylo uzavřeno takhle. Autorovi obrovské díky.

1. díl - Propast času

2. díl - Císařovna

Kolotoč strachu - Jan Vavřík

Další kniha, která delší dobu čekala, než se na ní dostane řada. A jsem ráda, že jsem jí neodkládala déle. České autory se mi dostávají do obliby čím dál více, ale zda to u Kolotoče strachu nebude výjimka?

Název: Kolotoč strachu

Autor: Jan Vavřík
Rok vydání: 2015
Počet stran: 272
Nakladatelství: Brána
ISBN: 978-80-7243-752-8

Doktor Langmaier je psycholog s vlastní praxí. Jednoho dne k němu však zavítá zdrcená a utrápená mladá pacientka jménem Kristýna. Po té, co se doktorovi podaří je trochu uklidnit, vyzve jí k vyprávění, které se nakonec rozhodnou vydat knižně. Kristýna započíná vypovídat o svém osudu už od dětství, kde otec alkoholik bil nejen její matku, ale i jí. Po tom, co jí zneužil i sexuálně se stane rodinná tragédie, která Kristýnu odvrhne do dětského domova. Tam se poznává s mnoha dětmi v podobné situaci a nachází pochopení ve vychovatelce tetě Petře. Ta k ní přilne jako náhradní matka, to však Kristýnu nezadrží od toho, odejít v plnoletosti z dětského domova bez ukončeného gymnázia za svojí láskou - přítelem Jirkou. Brzy začíná kolo násilí, týrání a trápení znovu a ona neví jak z toho ven. Několikrát se pokusí z osidel Jirky dostat, nachází také pochopení ze strany jeho rodiny - především sestry Katky a jejich rodičů. Zda se jí podařilo ze začarovaného kruhu dostat, to si budete muset přečíst sami.

Hrůzné téma, kdy si člověk myslí, že ta holka je snad prokletá. Z bláta do louže a pořád do kola, střídají se horší okamžiky a ty světlejší. Jenže pořád máte pocit, že něco není v pořádku a očekáváte úder. Jak se pak asi musela cítit Kristýna, protože beru stále v úvahu povahu příběhu založenou na skutečných událostech. K tomu všemu si přičtěte neskutečnou čtivost příběhu samotného. Autor vše podává s takovou suverénností, že mu věříte do posledního slova a písmene. Musím však říct, že jsem v poslední době přečetla několik knih s podobnou tématikou (Naprostý cizinec, Ženu ani květinou ..., či třeba Srdceboly) a žádná z nich nebyla tak příjemně napsaná a čtivá. Ono celkově se vyjádřit o takto zaměřené knize jako o krásné je zvláštní a nepasuje mi to. Lepší je, že kniha byla výborná a dokonale napsaná.

Poslední dobou mám na výběr knih skutečně šťastnou ruku a tato nebyla výjimkou. Autor je zde zachycuje ty správné okamžiky, které jsou doplněny jakýmisi intermezzy, kde se odehrává "realita" - tedy sezení u psychologa, kdy Kristýna vypráví svůj příběh. Je to velmi lidské a působí to skutečně, na druhou stranu vás to ale nenutí dělat nepatřičné závěry. Pan Vavřík netlačí na pilu a nechává příběh plynout přirozeně. To je právě ten správný prostor pro vaše myšlenky a vytváření názorů.

Závěr byl plně k mé spokojenosti, což je také velkým plusem. Kniha neobsahuje žádné pravopisné chyby, je graficky a stylisticky velmi dobře zpracovaná, a při čtení lze zažít velkou škálu emocí. A to já od knih hlavně očekávám, že ve mně něco zanechá a bude na mě nějak působit. Kniha, kterou si neprožijete, nestojí za nic. Zde je však skvělá práce vidět od obálky po poslední stránku. Neskutečně povedené.

Formát je menší, jedná se ale o hardback (pevnou vazbu), což velmi oceňuji. Přeci jen se mi čtou lépe. Obálka je tematická a povedená, dokonce vystihuje i ponurou atmosféru, kterou budete zažívat při čtení. To díky formátu a rozsahu rychle utíká, stránky se jen míhají. Před autorem opravdu smekám a už se poohlížím po jeho dalších dílech.

Co mě neskutečně překvapilo - autor po mém hodnocení na Databázi knih - mne sám oslovil v soukromé zprávě s poděkováním, menším vysvětlením návaznosti knih a dalšími informacemi. Moc mě to potěšilo a nadchlo, přeci jen se mi to nestává každý den. Těšte se tedy i na další recenze knih Jana Vavříka.

Anotace

Jednoho dne zavítá do ordinace klinického psychologa Langmaiera mladá dívka Kristýna. Kristýna není jen obyčejná pacientka. Její příběh lékaře uchvacuje a motivuje ho k tomu, aby si vyřešil i své vztahy. Dívka byla psychicky a sexuálně zneužívána vlastním otcem. Dostává se do dětského domova, kde se spřátelí s vychovatelkou, která se stává její druhou mámou. Přítel, kvůli kterému se rozhodne opustit zázemí dětského domova, dívku rovněž týrá. Tím se hlavní hrdinka dostává do stejného kolotoče, který zažila ve svém dětství. Dokáže se vymanit z bludného kruhu?

Kniha byla inspirována skutečnými událostmi.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha je strhujícím příběhem, který skutečně zasáhne a chytí za srdce. Na konci však budete cítit úlevu a to je po drastickém vyprávění to nejdůležitější. Moc mě to bavilo, nemohla jsem se odtrhnout a prožila jsem s Kristýnou opravdu vše. Zapůsobila na mě dost silně a to je ten správný pozůstatek, který má kniha zanechat. Na příběh Kristýny jen tak nezapomenu a nevěřím, že někdo jiný ano. Skutečně je to výtečně podané a v celku to působí nenuceně, jakoby vám svůj příběh vyprávěla vaše kamarádka či známá. Rozhodně knihu doporučuji přečíst všema deseti a věřím, že se jen tak nenajde člověk, kterému by se to nelíbilo a nechytilo ho to za srdce tak, jako mě. Nemohu tedy jinak než dát 5 hvězdiček.

Jak si zapisuji přečtené knihy a jiné seznamy

Nedávno jsem publikovala článek o tom, jak a kde si můžete zapisovat vaše knihy - ať už přečtené nebo ty, co si chcete přečíst, co vlastníte či úplně jiné. Hned v první části o ručně psaných seznamech jsem se zmínila, jak si vše vedu. A nyní se k tomu chci vrátit a malinko víc to s vámi rozebrat a přiblížit vám svůj systém. Třeba pro vaši inspiraci nebo jen pro zajímavost.

V první řadě zdůrazňuji, že v tomto článku jde pouze o rukou psané zápisky. Ty elektronické a jiné způsoby najdete v nedávno publikovaném článku ZDE.

1) Přečtené knihy

Vybrala jsem si pro zapisování přečtených knih hezký modrý blok s tvrdými deskami a gumičkou na přetažení, aby se mi neotevřel a nepoškodil. Uvnitř má klasické užší linky. V tomhle bloku mám zapsáno nejvíce ze všech poznámek, protože kromě titulů a autorů si zde zapisuji i kratší shrnutí (+-půl stránky), dobu čtení na přesné datum (odkdy dokdy) a samozřejmě také hodnocení. Značím si zde i čísla v sériích, abych měla přehled. Na první pohled to může vypadat trochu nepřehledně, ale mě to tak vyhovuje a sem sahám opravdu jen, když si chci upamatovat nějaké dojmy či pocity z dané knihy.

Momentálně to bude skoro rok, co si sem vše zapisuji. Stránky si po jedné čísluji a k dnešnímu dni tam mám 48 stran poznámek o přečtených knihách. Doufám, že mi blok dlouho vydrží, avšak už mám v tuto chvíli pořízené jeho pokračování v jiné barvě. Moc mě to baví a je v dnešní době velmi příjemné občas něco napsat rukou. Upozorňuji ale také, že si sem nezapisuju okamžitě každou knihu, co přečtu. Poznámky jsou vlastně obdoby toho, co mám napsáno na Databázi knih a tak nemám problém si jednou za čas sednout a za chvilku si dopsat několik posledních knih v řadě.

2) Výčet autorů a jejich knih (přečtené)

Můj další velký blok není klasický jako ty předchozí. Zde se jedná o takzvaný "karisblok", což je jednoduše řečeno takový vazač na volné listy. Má kroužkovou vazbu, kterou si otevřete a můžete libovolně vkládat či vyndávat volné děrované listy. Už na první pohled mě zaujala jeho vínová barva s motivem na přední straně. Jeho součástí je i abecední rejstřík, který u některých je vložený při koupi a u některých se musí přikoupit. Není to drahá záležitost, protože i s abecedním rejstříkem tento stál kolem 80 Kč, volné listy 100 ks se pohybuje kolem 30 Kč. A věřte mi, že vám to vystačí na hodně dlouho.

Na počítači jsem si vytvořila ozdobným písmem ještě jednotlivá písmena, protože rejstřík vždy obsahuje dvě až tři písmena abecedy a nerozlišuje háčky a čárky. Proto jsem si udělala ještě další svou podkategorii a nalepila na listy. Za nimi pak už mám vždy jméno autora abecedně dle příjmení (1 autor na 1 list) a za pomlčkou jeho přečtená díla. Je to velmi přehledné a "uklizené", takže nemám problém dohledat, zda jsem daného autora četla a co vše od něj jsem schroupala. Jako přehled je to opravdu praktické a hlavně pokud ještě občas využiju barevné štítky k označení.

Zatím mám místa docela dost, ale obávám se, že brzy možná stránky dojdou a tak si asi budu muset pořídit ještě druhý stejný kousek a rozdělit abecedu na dvě poloviny. Sem si vše zapisuji velmi zřídka a nejvíce najednou - opět podle Databáze knih nebo prvního modrého bloku. Obvykle je to po několika měsících a tím, že si vždy jen nadepíšu stránky a založím, nebo dopíšu k už zapsanému autorovi další knihu, není to vůbec problém. Už se těším, až to jednou budu mít hezky plné a budu si moct za pár let listovat a vzpomínat.

3) Knihy, co si chci přečíst

Pro skupinu knih, co mám zájem si přečíst, jsem si zvolila roztomilý kočičí blok v kroužkové vazbě a s tvrdými deskami. Jelikož se jedná jen o výčet titulů a autorů, není třeba nějak moc řešit podobu a pohodlnost. Jedno zhýralost však mám a to, že zde píšu jenom na pravé stránky. Je to z toho důvodu, že kvůli vysoké kroužkové vazbě se mi na levou stranu špatně píše a pak to vypadá, jako bych to psala nohou. I zde si stránky samozřejmě čísluju a jsem u čísla 8.

Stejně jako u přečtených knih čerpám ze seznamů na Databázi knih a tudíž nemusím při každé knize hned hledat blok k zapsání, prostě si jí online zadám do seznamu v aplikaci a pak jednou za čas vše přenesu do tohoto bloku. Jakmile knihu přečtu, zelenou barvou si ji vyškrtnu a tak vím, co už jsem přečetla a co na přečtení stále čeká. Je to nesporný pomocník pří výběru v knihovně i na nákupech.

A tady se můžete podívat, jak všechny tři bloky vypadají vedle sebe. Zde můžete také vidět, jak vypadají zvenku.
Zleva - 1) modrý blok na přečtené knihy s komentáři, 2) prostřední karisblok s abecedním rejstříkem a 3) je kočičí kroužkový blok s knihami, které si chci přečíst.

Bonus - Čtenářský diář 2019

A opět se budu opakovat s mým oblíbeným diářem. Nerada ho zařazuji mezi jiné zápisníky a bloky. Především je to proto, že je časově omezený jedním rokem a navíc není primárně určený k zapisování přečtených knih. Jeho hlavní funkcí je prostě diář. Mám ho již druhý rok po sobě a jsem stále spokojená až nadšená. Oproti roku 2018 je v letošním roce mnohem více místa k zapisování přečtených knih, stejně jsem si musela ale čisté stránky okopírovat a vlepit, aby mi to stačilo.

Každopádně máte na jednu knihu jeden řádek - prostor na název knihy, autora a hodnocení 0-5 hvězdiček (stejné jako mám já na blogu - o to je to vše jednodušší). Knihy si tam zapisuji prakticky ihned po přečtení, protože mám diář stále u sebe. Staré diáře nevyhazuji, ale schovávám si je - mohu si tak zpětně prolistovat, kolik knih jsem za daný přečetla a jaké. Hledání je tak snadnější.

Pro ty, kdo by ho neznali a chtěli ho vyzkoušet - jedná se o diář vydávaný Knihovnou Jiřího Mahena v Brně, stojí 160 Kč (+ poštovné) a nejlepší je sledovat jejich FB stránku - Knihovna Jiřího Mahena v Brně. Včas se tam objeví možnost pro objednání (odhadem červen, červenec). Pokud byste to prošvihli, je jediná možnost se na podzim vydat do Brna a koupit ho osobně přímo v knihovně.

ght="336" src="http://nd02.jxs.cz/246/900/8dfd23a338_105258323_o2.jpg" alt="" />

A jak si zapisujete přečtené knihy vy?

Warcross - Marie Lu

Young adult literatura je poslední dobou má oblíbená a tak nemohla chybět ani tato kniha. Byla mi doporučována ze všech stran (hlavně z IG a YT) a tak jsem podlehla. Díkybohu.

Název: Warcross
Název v originále: Warcross

Autor: Marie Lu
Překlad: Petra Miketová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 9788075446374

Emika je hackerka s duhovými vlasy, která se protlouká nelehkým životem. Poté, co ji matka opustila, zemřel i její otec a zanechal jí samé dluhy. Má problémy zaplatit nájem a vypadá to, že bude vystěhovaná i z toho nejmizernějšího bytu ve městě. Jediný únik ji přináší Warcross, kam se pomocí brýlí uchyluje. Jednou však šlápne vedle a to, když se nabourá do mezinárodního turnaje. Díky tomu si ji Hideo Tanaka (majitel a objevitel Warcrossu) pozve do Tokia a nabídne ji práci, která se neodmítá. Bude pracovat snad na všechny strany a nejen, že musí Hidea a Warcross ochránit před úplně vším, musí i odolávat svým emocím k Hideovi. Po vstupu na profesionální scénu Warcrossu to však nevypadá dobře a je možné, že se její cíl nevyvede, protože se ocitá v ohrožení i ona sama. Podaří se jí z toho klubka vymotat ve zdraví a ochránit i její blízké? To se dozvíte jedině v knize.

Do příběhu se dalo začíst velmi snadno. Opravdu hodně snadno, je milý a pohltí vás na pár stranách. S hlavní hrdinkou jsem se sblížila a ztotožnila prakticky ihned a od té doby jsme jeli na stejné vlně. Byl to opravdu příjemný pocit. Už jen to, jak úžasného člověka jsem v ní celou dobu viděla. Sice je samotářská, ale má smysl pro zodpovědnost a čest, umí se rozhodovat a je vždy věrná svému slovu. Má také zlaté srdce a dost mi k tomu mému přirostla. Kdo mi však byl od začátku lehce nesympatický, byl Hideo. Nevím proč, ale nenašla jsem k němu cestu jako Emika. A postupně, jak se příběh vyvíjel, se to stupňovalo.

Ráda bych ještě jednou vyzdvihla čtivost příběhu, protože s tím jsem se opět chvíli nesetkala. Nutilo mě to číst dál a dál, potřebovala jsem vědět, jak to bude pokračovat. Absence hluchých a nudných míst to vše podtrhla. Pořád se tam něco dělo. Navíc se tam dost střídaly emoce - chvíli radost, pak smutek, láska, napětí, přátelství a hlavně zvraty každou chvíli. Byl to opravdu strhující příběh výborně propracovaný, prostě dokonalý. Závěr je navíc totálně úžasný a naplnil má očekávání před druhým dílem. Už se nemohu dočkat, až se do něj pustím.

Bohužel i zde knihu hyzdily chyby - pravopisné i stylistické, které mne kolikrát donutily si větu přečíst několikrát, abych ji pochopila správně, neboť v ní chyběla písmena či byly ve špatném rodu či pádu. Je to škoda, že korektura zde nezapracovala na 100%, protože by si to kniha určitě plně zasloužila. Přeci jen to čtenáře rozhodí. Ve spojení s tématikou, kterou sama moc neznám (počítačové hry a hacker) mi to místy malinko ztížilo četbu, ale rychle se do toho čtenář dostane a nemyslím si, že by to bylo nějak náročné na pochopení. Avšak jediné, co je k tomu opravdu silně potřeba je velká dávka představivosti (i když stejně jako u jiných fantasy či sci-fi knih).

Kniha je v hardbacku na krásném nažloutlém papíře (takže krásně voní) a text je skvěle uspořádán. Ani nahuštěně, ani velké mezery, prostě tak akorát, aby se to příjemně četlo a nepletly se řádky. Velikost písma a okraje stran také ideální, možná proto příběh tak rychle utíkal. Rozsahově není příběh vůbec dlouhý, i když na první pohled tak kniha vypadá. Je to však klamný efekt. Já jsem byla spokojená ze všech stran.

Anotace

Warcross není jen hra, je to způsob života! Od autorky úspěšné série Legenda.

Herní fenomén Warcross je pro některé únikem z reality, jiní si díky němu přijdou na slušné peníze. Hackerka Emika je na mizině. Aby si přivydělala, zariskuje a nabourá se do mezinárodního turnaje ve Warcrossu. Jenže omylem se ocitne ve středu dění a přes noc se stane celebritou. Dokonce dostane od tajemného tvůrce Warcrossu nabídku, která se neodmítá. A tak Emika zamíří do Tokia, kde odhalí spiknutí, které by mohlo mít nedozírné následky.

zdroj

Moje hodnocení: Ačkoliv jsem to nečekala, kniha mě okouzlila. Daný svět se mi velice zalíbil a závěr mi přímo sebral dech. Krásně se to čte, je to milé a příjemné, žádné nátlaky na čtenáře, prostě si to do posledního písmena užijete. Emiku si zamilujete a profily ostatních postav se vám také budou líbit (ať ty pozitivní, tak i negativní). Už se velmi těším, až se pustím do druhého dílu a dozvím se, kam se svět Warcrossu posouvá dál. Chyby, které se v knize vyskytují, jsou malou muškou na předním skle, která vás sice irituje, ale nezakalí vám suprový pocit z jízdy. Já vám Warcross rozhodně doporučuji a hodnotím plným počtem 5 hvězdiček. Kdo váhá - určitě se do ní pusťte, litovat fakt nebudete.

Sběrná kniha - Helena Třeštíková, Pavel Kosatík

Nutnost vybrat si do čtenářské výzvy knihu se slovem "kniha" v názvu + moje nadšení pro časosběrné dokumenty paní režisérky Třeštíkové = dílo, na které jsem dlouho čekala, než se v knihovně uvolní a hned jsem se do něj pustila.

Název: Sběrná kniha

Autor: Helena Třeštíková, Pavel Kosatík
Rok vydání: 2017
Počet stran: 340
Nakladatelství: Paseka
ISBN: 978-80-7432-752-0

Jako podtitul je kniha nazvána Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem. A to mluví za vše. Nejedná se o klasickou knihu beletrie a ani o žádnou literaturu faktu, zde jde o biografii režisérky Třeštíkové z pohledu novináře Pavla Kosatíka. Ten klade otázky a paní režisérka odpovídá. Otázky jsou pokládané leckdy opravdu obsáhle a jsou odlišené tučným písmem. Odpovědi jsou netučným fontem.

Hned z kraje musím říct, že filmy Heleny Třeštíkové mám moc ráda - viděla jsem Manželské etudy, René, Katka - oba díly a obdivuji jí za její práci. A proto jsem si knihu vybrala záměrně k nahlédnutí za oponu natáčení dokumentů. V tomto ohledu mě kniha určitě nezklamala a jako třešnička na dortu obsahuje i kapitoly přímo z režisérčina života. Zaujala mě kapitola o jejím krátkém období coby ministryně kultury. Je tedy vidět, že kniha skutečně nemapuje jen režisérský či osobní život, ale i jiné části, které spousta lidí nezná.

I přesto, že se jedná o vyprávění a rozhovor, není to nijak surové ani nudné, naopak. Moc hezky se mi to četlo, bylo to místy i napínavé a vše hezky přirozeně plyne. Nečetla jsem ještě tak obsáhlý rozhovor, který by byl zároveň milý, uhlazený a příjemný. Helena Třeštíková má úžasné vnitřní charisma, které je cítit i z jejích odpovědí, stejně tak jako její otevřenost.

Na druhou stranu mě vyloženě iritoval pan novinář Kosatík. Nevím, na co je zvyklý z publicistiky, ale leckteré jeho otázky mě zvedaly ze židle. Mnohokrát tlačil paní Třeštíkovou tam, kam nechtěla. Jeho obsáhlé otázky většinou obsahovaly i odpověď, kterou se jí tak snažil podsunout spolu se svými názory. Mě zajímalo to, co odpoví paní režisérka a ne nějaký (pro mě doposud neznámý) novinář. Vynucoval si její souhlasy a místy až útočně bazíroval na drobnostech, kterým se ona evidentně chtěla oklikou vyhnout. Což by jako publicista měl vycítit. Navíc se kolikrát babral v banalitách a nedokázal pochopit její postoj.

Z odpovědí paní Třeštíkové je však znát klid, nebojí se ho napomenout, "odpálkovat" či vyjádřit nesouhlas. A to se mi líbí. Nenechala se do ničeho natlačit a byla pořád sama sebou, o to více si jí vážím. Musím říct, že je vidět, že je to zkušená a velmi inteligentní žena, která si zažila různá období vývoje naší země a dokáže díky tomu na situace pohlížet ve velmi širokých souvislostech. Fotografie, které připojila ze svého archivu, nádherně dokreslují celou její biografii. I to pomáhá k vytvoření kompletnějšího obrazu jejího vyprávění nad rámec abstrakce.

Anotace

Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem.

"Když člověk bydlí na Václaváku, nemůže si představovat, že unikne dějinám," říká dokumentaristka Helena Třeštíková, která se narodila přímo v jednom z domů na slavném pražském náměstí. Moderní československé a posléze české dějiny zachytila jako nikdo jiný, místo politiků a velkých událostí sledovala v Manželských etudách obyčejné rodiny. Díky unikátní technice sběrného dokumentu, kterou někdo nazývá také posedlostí uplývajícím časem, zpřítomnila proměnu společenských poměrů i způsobu života jednotlivců.

Nyní si sama vyzkoušela jaké to je stát se objektem, známý spisovatel Pavel Kosatík přináší nejucelenější pohled na život Heleny Třeštíkové od jejího dětství do současnosti. Režisérka vypráví o vlastní rodině i účinkujících, kteří se často stávají jejími pomyslnými členy. Natož když se protagonista do režisérky zamiluje. Odhaluje zrození filmového stylu, vzpomíná na svoje vzory i na to, jak se sběrný dokument za čtyřicet let proměnil. Nechybí ani otázky související s etikou jejího přístupu, okolnostmi vzniku nejvýznamnějších filmů i jejího působení v politice, které sama považuje za svůj největší omyl. I tyto otázky mohou být překvapivě osobní.

zdroj

Moje hodnocení: Z knihy jsem opravdu nadšená a moc se mi líbila. Byla plná informací, po kterých jsem prahla a zároveň mě moc bavilo jí číst i prohlížet. Paní režisérku Třeštíkovou mám opravdu moc ráda a díky knize jsem se dozvěděla o dalších jejích filmech a dílech, které mi utekly. Budu to muset napravit. Její přínos časosběrných dokumentů je neodiskutovatelný a je třeba v nich hledat vlastní smysl, není to jen vyprávění o jednom životě, je třeba sledovat kontext doby, rodiny a všeho dohromady, co danou situaci vytvořilo. Kdyby celou biografii napsala sama, dala bych plný počet hvězdiček, zde však musí jedna dolů a to za pana Kosatíka. Opravdu mi neseděl jeho až nátlakový přístup a přišlo mi to nedůstojné a vůči paní režisérce nesprávné. Velká škoda, proto v celkovém hodnocení 4 hvězdičky.