Prázdniny? A kde?

Již delší dobu na mém blogu vychází pouze články v podobě recenzí na knihy. Žádné recepty, nákupy, nebo příběhy ze života. A myslím si, že máte právo vědět proč.

Kdo sem nějakou dobu chodí, ví, že pracuju jako ekonomka (postaru hospodářka) a učitelka na jedné pražské základní škole. Ne však klasické, ale dalo by se říct "bývalé praktické škole". Tudíž by to mělo být tak, že začnou prázdniny a mě začne nejkrásnější učitelské období z roku. Opak je ale pravdou, protože jako hospodářka musím nejprve zvládnout pololetní účetní uzávěrky, a ty jsou do 20.7. Navíc poslední dva či tři týdny školního roku jsou nejnáročnější, protože každý něco řeší, něco chce, vrací se klíčky od skříněk, učebnice, uklízí se a navíc nám tu začala vnitřní rekonstrukce stropů. Cesta do práce mi trvá hodinu a stejně tak dlouho i ta z práce (logicky a samozřejmě).

Když dáte tohle všechno dohromady, k tomu přičtete ještě moje aktivity ohledně rekonstrukce mého domku, starání se o domácnost a snahu věnovat se rodičům - ano občas si přijdu, že by bylo potřeba se naklonovat. Volný den jsem neměla už ani nepamatuji, pracuji i ve volných dnech z domova (to co prostě z domova zvládnu - emaily, tabulky atd.). Navíc se situace ne a ne zlepšit. Zítra se musím postarat o domácnost a ještě něco málo udělat do práce, i přesto že je svátek, v sobotu má tatínek oslavu pro kamarády a já budu dělat řidiče. V neděli doufám, že si najdu trochu klidu a odpočinku, abych zvládla příští týden v práci.

Nemluvě o počasí, které mi vše zařizování po Praze jen a jen ztěžuje a také o nemožnosti se umýt jako normální člověk, protože nám doma 10 dnů neteče a ještě nepoteče teplá voda. Nejen pro údržbu potrubí, ale hlavně kvůli stavebním pracím v okolních ulicích. A totéž nás čeká ještě v srpnu. Cítím se docela dost vyčerpaně a docela se obávám, jak tento maraton zvládnu. Ono to fakt trvá už nepřetržitě víc jak měsíc.

Je totiž teprve první týden v červenci a já tu minimálně tři další budu muset vydržet. Jenže si to moc neumím představit, víkendy jsou zabité prací na baráčku a přes týden chodím domů jako polomrtvý zombík. Představa tedy, že ještě doma něco kutím, je pro mě nereálná. Jsem tak akorát ráda, že si zvládnu sem tam něco přečíst, než upadnu do říše snů. Jenže co s tím?

Zatím se mi nepodařilo najít řešení, jak to zvládat, neklonovat se a ještě odpočívat. A do té doby změna asi zatím nepřijde. Okruh čtenářů se mi tedy asi nijak moc nerozšíří a nejspíš ani nic jiného, než recenze přibývat nebude. Jsem ráda, že aspoň ty sem zvládám pravidelně psát a vydávat. I když ne vždy se mi to podaří.

Budu moc vděčná, pokud mi zachováte přízeň i tak a třeba v druhé polovině prázdnin nastane menší zlepšení. Mám v plánu alespoň týden dovolené, a i když nikam nepojedeme, ráda bych si doma odpočinula a trochu se věnovala sobě a svým zálibám.

Mějte nádherné léto, buďte na sebe opatrní a užívejte si krásné slunečné dny,
Vaše stopadesátiprocentně nasazená Šárka ☺