Prázdniny? A kde?

Již delší dobu na mém blogu vychází pouze články v podobě recenzí na knihy. Žádné recepty, nákupy, nebo příběhy ze života. A myslím si, že máte právo vědět proč.

Kdo sem nějakou dobu chodí, ví, že pracuju jako ekonomka (postaru hospodářka) a učitelka na jedné pražské základní škole. Ne však klasické, ale dalo by se říct "bývalé praktické škole". Tudíž by to mělo být tak, že začnou prázdniny a mě začne nejkrásnější učitelské období z roku. Opak je ale pravdou, protože jako hospodářka musím nejprve zvládnout pololetní účetní uzávěrky, a ty jsou do 20.7. Navíc poslední dva či tři týdny školního roku jsou nejnáročnější, protože každý něco řeší, něco chce, vrací se klíčky od skříněk, učebnice, uklízí se a navíc nám tu začala vnitřní rekonstrukce stropů. Cesta do práce mi trvá hodinu a stejně tak dlouho i ta z práce (logicky a samozřejmě).

Když dáte tohle všechno dohromady, k tomu přičtete ještě moje aktivity ohledně rekonstrukce mého domku, starání se o domácnost a snahu věnovat se rodičům - ano občas si přijdu, že by bylo potřeba se naklonovat. Volný den jsem neměla už ani nepamatuji, pracuji i ve volných dnech z domova (to co prostě z domova zvládnu - emaily, tabulky atd.). Navíc se situace ne a ne zlepšit. Zítra se musím postarat o domácnost a ještě něco málo udělat do práce, i přesto že je svátek, v sobotu má tatínek oslavu pro kamarády a já budu dělat řidiče. V neděli doufám, že si najdu trochu klidu a odpočinku, abych zvládla příští týden v práci.

Nemluvě o počasí, které mi vše zařizování po Praze jen a jen ztěžuje a také o nemožnosti se umýt jako normální člověk, protože nám doma 10 dnů neteče a ještě nepoteče teplá voda. Nejen pro údržbu potrubí, ale hlavně kvůli stavebním pracím v okolních ulicích. A totéž nás čeká ještě v srpnu. Cítím se docela dost vyčerpaně a docela se obávám, jak tento maraton zvládnu. Ono to fakt trvá už nepřetržitě víc jak měsíc.

Je totiž teprve první týden v červenci a já tu minimálně tři další budu muset vydržet. Jenže si to moc neumím představit, víkendy jsou zabité prací na baráčku a přes týden chodím domů jako polomrtvý zombík. Představa tedy, že ještě doma něco kutím, je pro mě nereálná. Jsem tak akorát ráda, že si zvládnu sem tam něco přečíst, než upadnu do říše snů. Jenže co s tím?

Zatím se mi nepodařilo najít řešení, jak to zvládat, neklonovat se a ještě odpočívat. A do té doby změna asi zatím nepřijde. Okruh čtenářů se mi tedy asi nijak moc nerozšíří a nejspíš ani nic jiného, než recenze přibývat nebude. Jsem ráda, že aspoň ty sem zvládám pravidelně psát a vydávat. I když ne vždy se mi to podaří.

Budu moc vděčná, pokud mi zachováte přízeň i tak a třeba v druhé polovině prázdnin nastane menší zlepšení. Mám v plánu alespoň týden dovolené, a i když nikam nepojedeme, ráda bych si doma odpočinula a trochu se věnovala sobě a svým zálibám.

Mějte nádherné léto, buďte na sebe opatrní a užívejte si krásné slunečné dny,
Vaše stopadesátiprocentně nasazená Šárka ☺

Metoda 15/33 - Shannon Kirk

Dlouho jsem čekala, než se kniha v knihovně uvolní a bude k dispozici. Nedávno se mi povedlo jí ukořistit a tak netrvalo dlouho a hned jsem se do ní pustila. A je fakt, že to je úplně něco jiného, než jsem čekala.

Název: Metoda 15/33

Název v originále: Method 15/33
Autor: Shannon Kirk
Překlad: Petr Červený
Rok vydání: 2017
Počet stran: 240
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-7390-570-5

Šestnáctiletá dívka tají před rodiči těhotenství. Její mozek je geniální, dokáže zapínat a vypínat emoce, racionálně přemýšlet a kalkulovat, prostě hříčka přírody. Cestou do školy jí však unesou a drží jí jako chovné zvíře. Chovají se k ní hrozně, ale neubližují jí, protože potřebují její dítě - živé. Od začátku bojuje s představou, že jakmile porodí, zabijí ji a hodí do lomu. Od prvního dne začíná pozorovat svého únosce, který si díkybohu potrpí na přesné rituály. Vše do posledního milimetru a včetně každého únoscova pohybu bude hrát roli v její cestě na svobodu. Během té doby detektiv FBI Liu hledá stejně unesenou dívku Dorothy. Mají mnoho stop a tak se jim celkem rychle daří dostat únoscům na stopu, o Lise však nemají zatím potuchy. Ta zatím s rozvrhem a seznamem položek plánuje svůj útěk a zároveň hrozivou pomstu.

Je těžké sepsat děj této knihy tak, abych nevyzradila nic, co by mohlo být pro budoucí čtenáře jako spoiler. Proto je samotný výčet děje knihy tak krátký. Více si opravdu budete muset přečíst a myslím, že většina z vás litovat nebude. Jako první mě na knize zaujala obálka s nápisem "Myslel si, že ona je obětí. Netušil, že je to on, kdo se musí bát." Už to samo o sobě mi dost napovědělo, jak se bude asi příběh vyvíjet. Když jsem se do příběhu pustila, zarazilo mne malé písmo textu, který však docela rychle utíkal. To se obvykle vylučuje.

Druhá věc, kterou obvykle nemám ráda, jsou dvě dějové linie a střídání vyprávění postav. Zde se střídá Lisa a Liu, nepravidelně a bez náznaku. Obě linie mě však dost bavily a proto i zde nemohu říct nic proti. Samotné řazení kapitol mi zde přišlo malinko nesmyslné, protože ne vždy koresponduje konec kapitoly s vystřídáním dějových linek. Někdy tedy dvě nebo tři kapitoly vypráví Lisa a pak zase několik Liu. Přijde mi to škoda, protože jistá pravidelnost dává knize jistotu, ta mi zde chybí.

Jako román to bylo velmi zvláštní vyprávění, protože jako čtenář jsem měla chvílemi pocit, že čtu vyprávění skutečné osoby, která to zažila a vším si prošla. I když jsem se snažila přesvědčovat, že to tak není a je to jen fikce, ne vždy se mi to dařilo. Několikrát jsem si pro jistotu vše i googlila, abych měla jistotu. A protože jsem v poslední době četla hodně výčtů děsivých událostí a vyprávění hrozných zážitků, tohle mi přišlo trochu jako slabý odvar. I když do hlavy Lise bych se dostat nechtěla. Její genialita, neskutečné oproštění od okolního světa, racionální a logické uvažování, kombinace a chování na úrovni robota - opravdu neuvěřitelné.

S tím samozřejmě úzce souvisí i pasáže odborného výčtu a popisu. Nebylo ho sice vzhledem k Lisiinu myšlení moc, ale bylo to tam a to byla neskutečná nuda. Drobné písmo tyto pasáže malinko zhoršovalo, nebylo to však nijak markantní. Celkový rozsah knihy není velký, ale tím, že je kniha fakt ve většině docela čtivá, nepřijde to tak a najednou jste na konci.

Závěru, když už jsem ho zmínila, se chci věnovat trochu více. Ono je to docela překvapení, když se vám příběh rozuzluje ve dvou třetinách knihy. Když jsem do té části přišla, říkala jsem si, co bude asi tak dál. A bála jsem se, že se ukoušu nudou. Nestalo se. Příběh byl sice vyřešen, ale následky byly ještě zajímavější. A toho si moc cením - úplně uzavřený konec s odpověďmi na všechny otázky. Prostě perfektní.

Anotace

Představte si bezmocnou, šestnáctiletou, těhotnou dívku, kterou právě někdo unesl z domova a naložil do špinavého auta.

Jenže: dívka je sociopatka, má IQ na hranici geniality a je to skvělá manipulátorka. Od první chvíle únosu touží po dvou věcech - ochránit své nenarozené dítě a nemilosrdně se únosci pomstít. Promyšleně a s klidnou hlavou kalkuluje a čeká na správný okamžik k útoku.

Tento thriller je o tom, co se stane, když oběť je stejně bezcitná jako únosce. Příběh plný zvratů vede k zamyšlení, kdo je tu vlastně oběť a kdo agresor.

Fascinující psychologický thriller mladé americké autorky vychází ve 20 zemích a získal několik ocenění, například National Indie Excellence Award (2015) nebo School Library Journal's nejlepší kniha pro dospívající mládež za rok 2015.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha pro mě byla lehce naprůměrná, ale žádné velké nadšení se nekonalo. Rozhodně se ke knize vracet nebudu a upřímně docela chápu, že má na Databázi knih hodnocení jen 64% - prostě lehký nadprůměr. Označení bestseller, pod kterým u nás kniha vyšla, mi nepřijde oprávněné. Ve světě je to sice velmi populární a i oceněná kniha a je možné, že u nás ztratila dost ze svého kouzla díky překladu. Ale ruku na srdce, opravdu to není žádná pecka. Pro lidi, co chtějí odpočinkovou knihu a mají rádi thrillery, mohlo by je to bavit. Jeto velmi netradiční obrat a výměna rolí únosce vs. oběť. Proto za mě jsou to 4 hvězdičky a ani o chlup víc.

Spánek - Haruki Murakami

Potřebovala jsem do výzvy na rok 2019 nějakého asijského autora, a i když výčet by seděl i třeba na Dmitry Glukhovskiho s Metrem nebo i japonskou a čínskou poezii, chtěla jsem se ponořit do opěvovaného Murakamiho. Vybrala jsem si kratší povídku, abych pronikla do jeho tvorby a dle toho se pak rozhodla, zda si přečíst třeba Kafku na pobřeží nebo Norské dřevo.

Název: Spánek

Název v originále: 眠り (Nemuri)
Autor: Haruki Murakami
Překlad: Tomáš Jurkovič
Rok vydání: 2013
Počet stran: 80
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1536-4

Žena v domácnosti už kdysi trpěla nespavostí, její problém se však vyřešil sám. Jak se však píše na začátku knihy - nespala již 17 dnů, tedy její nespavost se vrátila. Důvod je velmi zvláštní a způsobila ho noční můra. Od té chvíle nemůže usnout a pouští se znovu a znovu do četby knihy Anna Karenina, kterou chápe čím dál hlouběji. Přizpůsobuje tomu i zbytek svého života - nákupy, zařizování, starost o domácnost a navíc jí stoupá i potřeba vybití energie při plavání - místo půl hodiny plave hodinu a nestačí jí to. V noci si čte, nebo tráví čas venku, ať už procházkou nebo projížďkou autem. Rodina nemá o ničem ponětí, protože tvrdě spí - manžel i syn. A nic z jejích nočních aktivit je neprobudí. Sama se snaží najít řešení své nespavosti a to jí otevře cestu do nitra sebe. Pochopí hlubší podstatu své bytosti a přitom stále bádá nad záhadou, proč není vůbec unavená. Ale i tato situace ji přivede do problémů, které by jí ani ve snu nenapadly.

První věc je rozsah knihy, jak můžete vidět v bibliografických údajích - jedná se o pouhých 80 stran, z toho je mnoho stran zabráno ilustracemi. To samo o sobě nedává moc prostoru pro rozvinutí děje, takže je to vše dost jednoduché. Vyprávění této ženy je velice jednoduché, popisy spíš strohé a jak říkám, žádné velké rozvíjení děje se nekonalo. Prostá zápletka, kterou není možné úplně rozklíčovat.

Vyloženě mě však štvalo přechylování názvu knihy, která hraje v příběhu velmi důležitou roli - Anna Karenina. Už i ve škole jsme se učili, že tak se kniha jmenuje. Zde je však název knihy podán jako "Anna Kareninová" a to mi nešlo ani trochu přes pusu. Přípona "-ová" zde je výrazně rušivý element a je jasné, že toto je velká chyba překladu, protože u nás je oficiální název skutečně Anna Karenina.

A když zmiňuji jméno knihy, ráda bych také upozornila na to, že je to jedno z pár jmen, které se v knize objeví. Kromě názvu knihy a postav z ní je uvedeno jen jméno jednoho města. Hlavní postavy příběhu však jména nemají. Žena v domácnosti, její manžel, její syn a její tchýně - avšak žádná jména. V jednu chvíli se tam dokonce rozebírá spor s tchýní a boj o jméno jejich syna. Ani tady však žádné konkrétní uvedené jméno nenajdete. To je samo o sobě hodně zvláštní, během čtení to ale nijak nepocítíte. Uvědomila jsem si to až po dočtení.

Ilustrace, za které vděčíme ilustrátorce Kat Menschik, jsou naprosto úžasné a některé až dech beroucí. Opravdu dávají knize úplně nový rozměr. Grafická stránka knihy celkově je dobře propracovaná, vše spolu ladí a to se mi moc líbí.

Když se však dostaneme k jádru a tudíž k samotnému příběhu, neměla jsem asi šťastnou ruku. Nijak moc mě to nebavilo, byl to vlastně výčet prací a situací ženy v jedné domácnosti. Její pocity a uvědomění si. Nic víc. Kromě zamyšlení nad organizací vlastního volného času mi to nedalo žádný hlubší smysl. Chybí tomu ucelenost a co je vyloženě pro mě průšvih - naprosto otevřený konec, který mi ve smyslu příběhu nedával vůbec žádný smysl. Prostě čtete, jste napnutí, co bude dál a najednou KONEC. Prostě příběh končí, další stránku to nemá.

Anotace

"Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát," tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe,...

zdroj

Moje hodnocení: Příběh průměrný, nijak mě nezaujal ani neznechutil. Jako první kniha od autora to nebyla asi dobrá volba a nemám sebemenší chuť se pustit do dalších jeho děl. Neměla jsem šťastnou ruku, bohužel. Hlubší smysl jsem neobjevila, ale k zamyšlení mě donutila, to popřít nemohu. Ani přesto však jiné hodnocení než "průměr" ode mě příběh nezíská. A z toho důvodu nemohu hodnotit jinak než 3 hvězdičkami - prostě střed, protože úplně k ničemu to asi nebylo. Možná jsem to jen nepochopila tak, jak autor zamýšlel. Navíc tomu prostě něco důležitého chybí, ale neumím říct co přesně.

Christiane F. - Můj druhý život - Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic

Přiznávám, že první díl - tedy My děti ze stanice ZOO - jsem nečetla. Pouze viděla film, ale zase několikrát. Ale neodolala jsem sáhnout po druhém dílu, abych věděla, jak to všechno dopadlo.

Název: Christiane F. - Můj druhý život

Název v originále: Christiane F. - Mein zweites Leben
Autor: Christiane Vera Felscherinow, Sonja Vukovic
Překlad: Nora Obrtelová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 296
Nakladatelství: Oldag

ISBN: 978-80-7411-077-1

Poté, co se strhne humbuk kolem její první knihy, začíná v Christianině životě další kapitola. Pobyt na venkově jí v odvykání vůbec nepomohl a tak se staví pomalu na vlastní nohy. Střídavě je závislá a bere hodně, mezi tím má období, kdy je úplně čistá a nebo odvyká na metadonu. Je to opravdu nahoru a dolů. Peníze neřeší, má vyděláno z prodeje knihy i filmu a hledá partnera. Ten správný ale ne a ne přijít. Během toho všeho stále poznává nové lidi a hodně cestuje - Nizozemsko, Řecko, Amerika, ... Ale nikde nenachází úplný klid, protože potřebuje svou drogu. Několikrát přichází do jiného stavu, ale nestojí o to. Až do určité chvíle, kdy se rozhodne si ho nechat a tak má najednou syna. Snaží se být vzornou matkou, ale ne úplně se jí to daří a nejen díky tomu nakonec o syna přichází. A to vypadá trochu jako začátek konce.

Od první věty mi kniha přišla velice zvláštní. Ne že by se mi četla špatně, ale ona jaksi neutíkala. Každá stránka vydala za několik a to i přesto, že to není nijak složitě napsané. Asi za půlkou mi došlo, proč tomu tak je - kvůli neustálým stížnostem Christiane, co se jí zase přihodilo špatně. A i když je schopná si leckdy přiznat sama chybu, člověk má stále pocit jak naříká, že se proti ní všichni spojili. Na druhou stranu mi jí je skutečně líto, protože být od 13 let pod vlivem drog? To je silná káva a ovlivnilo to její život v každém aspektu. I přesto, že jsou tam konkrétně napsány důvody, proč jako dítě do drog spadla, co k tomu vedlo a kdo všechno na tom nese svůj podíl viny, já si myslím, že v dospělosti si za to už může sama. Koktejly, které popisuje a co do sebe dostávala, jsou příšerné.

Jsou však věci, které na ní obdivuji - spořivost, schopnost sebezapření, vyrovnávání se s těžkými situacemi i její pracovitost. V tomto ohledu je určitě světlou výjimkou mezi většinou feťáků. V celku je kniha souhrnným vyprávěním života jedné závislé osoby, ve které se míhají postavy jako na běžícím pásu. Vypráví tam vlastně vše, co prožila a čím si prošla. Mě osobně nejvíce zaujaly části z vězení a ty odehrávající se v Řecku. Myslím, že pro ní to byly zlomové okamžiky. Celou dobu měla rodinu v Německu, ale k ní se raději vyjadřovat nebudu.

Četlo se mi to průměrně, ani nijak extra dobře, ale ani špatně. Nebyla to ani nuda, ani super zábava. Pocity z toho mám takové roztržité, protože třeba ke konci knihy už jsem nevěděla, do jaké míry je to fakt nebo její utkvělá představa. Je jasné, že jí to vše poznamenalo, ale čtenář nemá šanci zjistit jak moc. A proto si Christiane mnohdy protiřečí, nebo mele páté přes deváté zmateně a neuspořádaně. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale jsem ráda, že to mám za sebou.

Anotace

Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem - narozením syna Philippa.

Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: "Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?"

zdroj

Moje hodnocení: Kniha jako taková pro mě byla absolutním průměrem. Není to nijak moc čtivé ani záživné, důležitá jsou však fakta obsažená uvnitř. Nenašla jsem tam sice žádné poselství, ale pro mě to bylo odstrašující dost. Já skutečně po dočtení nevím úplně, co si myslet, mám sice rozporuplné pocity. Nechci se ani věnovat tomu, jak byla kniha napsaná, protože o to zde určitě nejde. Nemohu knihu doporučit. Ti, kteří znají příběh My děti ze stanice ZOO by si možná mohli přečíst, jak to s Christiane dopadlo, ale neřekla bych, že je to něco, co je třeba k dalšímu životu. Dle toho vypadá i moje hodnocení - 3 hvězdičky a to jen za smutný příběh jako takový.

Impérium - Roman Bureš

Ke třetímu a závěrečnému dílu trilogie Propast času mne dovedl sám osud. Vůbec jsem neměla v plánu si jí půjčovat, ale když jsem v knihovně hledala požadovaný výběr z internetu (předem připravený), doslova mi spadla do cesty kniha Impérium. Náhoda? Ne, prostě jsem si měla ten závěrečný díl přečíst. A tak jsem si ho odnesla domů a s chutí se do něj pustila.

Název: Impérium (3. díl série Propast času)

Autor: Roman Bureš
Rok vydání: 2018
Počet stran: 568
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5945-1

Toňa získala opět vládu na Novým Římem a popravila povstalce. Serena je stále v hlubokém bezvědomí a vůbec nereaguje, nikdo neví, zda se vůbec probere a tak se Toňa učí ovládat Téčko, ukazuje se v něm jako bohyně a poté se převtěluje zpět, aby si upevnila pozice. Na obzoru však vyvstává nový nepřítel - viktoriánská Británie. Stejně tak Francie se formuje, sice z budoucnosti, ale je slabá a nemá moc zbraní. Kdo s kým bude bojovat a jak se politická situace vyvine? Těžko se odhaduje, vše záleží, jak se Toňa rozhodne. Navíc se zdá, že to nebudou jediní nepřátelé, kterým bude muset čelit, hrůznější zkazky přicházejí z Asie. Bojům se ale tak či tak nevyhne, ale daří se jí zemi sjednocovat pod svou vládou a tak má mnoho následovníků. Neffi uprchl do Konstantinopole, kde ho našel malý Lee. Chystá se ho dostat domů, na jeho existenci však visí celý tento pochroumaný a časově potrhaný svět. Podaří se mu přes černou díru opět vrátit do své doby a svého světa?

Vzalo mi to dech - doslova. Oproti předchozím dílům musím říct, že mě tento bavil ze všeho nejvíc. I přes jeho obsáhlost téměř chyběla hluchá či nudná místa, pořád se něco dělo a děj se posouval kupředu. Každý dialog, každá situace i každá událost - tam vše prostě patřilo. Bylo to napínavé od začátku do konce a vlastně si čtenář nemohl být vůbec jist, jak se bude situace vyvíjet. Ačkoliv se mi obvykle daří odhadovat vývoj děje, zde jsem byla úplně bezradná.

Oproti předchozím dvěma dílům měl tento neskutečné tempo. I když rozsahem jsou na tom všechny podobně, tento je nabytý informacemi a přesto ne přehlcený. Navíc tam najdete úplně vše, co od knihy očekáváte - přátelství, lásku, fyzickou přitažlivost, politiku, obětování, rozhodování, boj i válku, překvapení a prostě všechno, na co si vzpomenete. Příběh vás chytí a už nepustí, mě na konci vyplivl úplně hotovou a vyždímanou. Během příběhu mi několikrát ukápla i slza a vy víte, že nejsem žádná citlivka ani plačka. Stopa, co ve mě příběh zanechal je silná a určitě ne lehce smazatelná.

Závěru knihy se chci věnovat trochu více, i když to bude těžké rozebrat a přitom neprozradit žádný spoiler. Konec příběhu (i když to vlastně konec není, jen rozuzlení) mě nadchl, i přesto, že se tam objevovaly náznaky dalších komplikací. Ale život přeci není procházka růžovou zahradou, a jak Toňa intuitivně zasáhla, na mě udělalo dojem. Okamžité rozhodnutí vše ovlivnilo. Avšak to, co mě neskutečně chytilo za srdce a rozplakalo dojetím, byl úplný konec. Prakticky poslední odstavec. Nemohu konkrétně říct, co mě na tom tak dostalo, protože by to byl spoiler jako prase. Ale apeluji prosím na každého, kdo se do knihy pustí - dočtěte to úplně do konce, do posledního písmenka a narazíte na věc. Na velikou věc. Autor takhle propojil vlastně všechny světy, věky i náboženství dohromady a to uvědomění, které mi dal je obrovské. Že nezáleží na jménu a na tom, jak TO / JÍ nazýváme, ale že v ní věříme a cítíme jí. Matku přírodu.

Ale už se přestanu rozplývat nad genialitou autora a jeho zakončením. Příběh je psán stejným stylem - minulý čas, vyprávění se střídá z mnoha pohledů a tím se mění i nálada a atmosféra samotného vyprávění. Postavy se vyvíjely tak, jak čtenář očekával, a chvilkama jsem měla pocit, že je vlastně sama malinko ovládám a popostrkuji. Vše je vykresleno skutečně realisticky, žádné neuvěřitelné nebo fantasmagorické události, ani přehánění. Vše do sebe dokonale zapadalo.

Kniha je hodně obsáhlá - více jak 560 stran. Obvykle mě to úplně neláká, protože bývá hodně omáčky kolem, která to vyplňuje, zde jsem ráda za každou stránku. Konec téměř vše rozpletl a objasnil, jen pár drobných otázek zůstalo nezodpovězeno, ale to jsem už hnidopich. To důležité a podstatné bylo řečeno a více netřeba a konečně rozuzlení mě zároveň opravdu překvapilo. Ano, naděje vždy umírá poslední.

Anotace

Série Romana Bureše vstupuje do finále. V prvním dílu jsme byli svědky zmatení časoprostoru, ve kterém se hrdinka Toňa snažila především přežít, druhý byl příběhem o upevňování moci. Závěrečný díl je svědkem utváření nové Evropy. O vládu nad kontinentem nyní soupeří dvě největší impéria, která zhroucení časoprostoru zastihlo na vrcholu moci - Británie z roku 1900 a Tonina Římská říše. Na čí stranu se pak přikloní novopečený král Francie Aaronson, ve skutečnosti cílevědomý gangster z budoucnosti? Všichni tito protivníci jsou však ničím proti apokalyptické zkáze, která se do Evropy valí z východu a proti muži, jenž sám sebe nazývá Bohem.

zdroj

Moje hodnocení: Ano, sci-fi mě míjelo hodně dlouho. A myslím, že dlouho zase bude, jenže za tuto trilogii jsem neskutečně moc vděčná. I když mě první dva díly bavily, byl to jen slabý odvar tohoto závěrečného. Ten mě srazil na kolena svou propracovaností a dokonalostí. Nedovedu si představit, jak by to mohlo být uděláno lépe, to asi prostě nejde. Autor si mě omotal kolem prstu a já příběhu obětovala každou volnou chvilku, dokud nebylo po všem. Silný příběh a výtečně napsaný, rozhodně doporučuji i těm, kterým se třeba předchozí díly nelíbily. Tenhle vás tak jako tak dostane a je jedno, jak dlouhá doba uplynula od přečtení předchozích dílů. U mě je to dnes téměř na den 8 měsíců a vůbec to nevadilo. Neměla jsem pocit, že bych něco zapomněla nebo se ztrácela. Musím dát plný počet 5 hvězdiček, protože je to čtivé, krásně propracované a vše propojené. Závěr krásný a na jednu stranu je mi líto, že už to skončilo, na druhou jsem ráda a spokojená, že to bylo uzavřeno takhle. Autorovi obrovské díky.

1. díl - Propast času

2. díl - Císařovna

Kolotoč strachu - Jan Vavřík

Další kniha, která delší dobu čekala, než se na ní dostane řada. A jsem ráda, že jsem jí neodkládala déle. České autory se mi dostávají do obliby čím dál více, ale zda to u Kolotoče strachu nebude výjimka?

Název: Kolotoč strachu

Autor: Jan Vavřík
Rok vydání: 2015
Počet stran: 272
Nakladatelství: Brána
ISBN: 978-80-7243-752-8

Doktor Langmaier je psycholog s vlastní praxí. Jednoho dne k němu však zavítá zdrcená a utrápená mladá pacientka jménem Kristýna. Po té, co se doktorovi podaří je trochu uklidnit, vyzve jí k vyprávění, které se nakonec rozhodnou vydat knižně. Kristýna započíná vypovídat o svém osudu už od dětství, kde otec alkoholik bil nejen její matku, ale i jí. Po tom, co jí zneužil i sexuálně se stane rodinná tragédie, která Kristýnu odvrhne do dětského domova. Tam se poznává s mnoha dětmi v podobné situaci a nachází pochopení ve vychovatelce tetě Petře. Ta k ní přilne jako náhradní matka, to však Kristýnu nezadrží od toho, odejít v plnoletosti z dětského domova bez ukončeného gymnázia za svojí láskou - přítelem Jirkou. Brzy začíná kolo násilí, týrání a trápení znovu a ona neví jak z toho ven. Několikrát se pokusí z osidel Jirky dostat, nachází také pochopení ze strany jeho rodiny - především sestry Katky a jejich rodičů. Zda se jí podařilo ze začarovaného kruhu dostat, to si budete muset přečíst sami.

Hrůzné téma, kdy si člověk myslí, že ta holka je snad prokletá. Z bláta do louže a pořád do kola, střídají se horší okamžiky a ty světlejší. Jenže pořád máte pocit, že něco není v pořádku a očekáváte úder. Jak se pak asi musela cítit Kristýna, protože beru stále v úvahu povahu příběhu založenou na skutečných událostech. K tomu všemu si přičtěte neskutečnou čtivost příběhu samotného. Autor vše podává s takovou suverénností, že mu věříte do posledního slova a písmene. Musím však říct, že jsem v poslední době přečetla několik knih s podobnou tématikou (Naprostý cizinec, Ženu ani květinou ..., či třeba Srdceboly) a žádná z nich nebyla tak příjemně napsaná a čtivá. Ono celkově se vyjádřit o takto zaměřené knize jako o krásné je zvláštní a nepasuje mi to. Lepší je, že kniha byla výborná a dokonale napsaná.

Poslední dobou mám na výběr knih skutečně šťastnou ruku a tato nebyla výjimkou. Autor je zde zachycuje ty správné okamžiky, které jsou doplněny jakýmisi intermezzy, kde se odehrává "realita" - tedy sezení u psychologa, kdy Kristýna vypráví svůj příběh. Je to velmi lidské a působí to skutečně, na druhou stranu vás to ale nenutí dělat nepatřičné závěry. Pan Vavřík netlačí na pilu a nechává příběh plynout přirozeně. To je právě ten správný prostor pro vaše myšlenky a vytváření názorů.

Závěr byl plně k mé spokojenosti, což je také velkým plusem. Kniha neobsahuje žádné pravopisné chyby, je graficky a stylisticky velmi dobře zpracovaná, a při čtení lze zažít velkou škálu emocí. A to já od knih hlavně očekávám, že ve mně něco zanechá a bude na mě nějak působit. Kniha, kterou si neprožijete, nestojí za nic. Zde je však skvělá práce vidět od obálky po poslední stránku. Neskutečně povedené.

Formát je menší, jedná se ale o hardback (pevnou vazbu), což velmi oceňuji. Přeci jen se mi čtou lépe. Obálka je tematická a povedená, dokonce vystihuje i ponurou atmosféru, kterou budete zažívat při čtení. To díky formátu a rozsahu rychle utíká, stránky se jen míhají. Před autorem opravdu smekám a už se poohlížím po jeho dalších dílech.

Co mě neskutečně překvapilo - autor po mém hodnocení na Databázi knih - mne sám oslovil v soukromé zprávě s poděkováním, menším vysvětlením návaznosti knih a dalšími informacemi. Moc mě to potěšilo a nadchlo, přeci jen se mi to nestává každý den. Těšte se tedy i na další recenze knih Jana Vavříka.

Anotace

Jednoho dne zavítá do ordinace klinického psychologa Langmaiera mladá dívka Kristýna. Kristýna není jen obyčejná pacientka. Její příběh lékaře uchvacuje a motivuje ho k tomu, aby si vyřešil i své vztahy. Dívka byla psychicky a sexuálně zneužívána vlastním otcem. Dostává se do dětského domova, kde se spřátelí s vychovatelkou, která se stává její druhou mámou. Přítel, kvůli kterému se rozhodne opustit zázemí dětského domova, dívku rovněž týrá. Tím se hlavní hrdinka dostává do stejného kolotoče, který zažila ve svém dětství. Dokáže se vymanit z bludného kruhu?

Kniha byla inspirována skutečnými událostmi.

zdroj

Moje hodnocení: Kniha je strhujícím příběhem, který skutečně zasáhne a chytí za srdce. Na konci však budete cítit úlevu a to je po drastickém vyprávění to nejdůležitější. Moc mě to bavilo, nemohla jsem se odtrhnout a prožila jsem s Kristýnou opravdu vše. Zapůsobila na mě dost silně a to je ten správný pozůstatek, který má kniha zanechat. Na příběh Kristýny jen tak nezapomenu a nevěřím, že někdo jiný ano. Skutečně je to výtečně podané a v celku to působí nenuceně, jakoby vám svůj příběh vyprávěla vaše kamarádka či známá. Rozhodně knihu doporučuji přečíst všema deseti a věřím, že se jen tak nenajde člověk, kterému by se to nelíbilo a nechytilo ho to za srdce tak, jako mě. Nemohu tedy jinak než dát 5 hvězdiček.

Jak si zapisuji přečtené knihy a jiné seznamy

Nedávno jsem publikovala článek o tom, jak a kde si můžete zapisovat vaše knihy - ať už přečtené nebo ty, co si chcete přečíst, co vlastníte či úplně jiné. Hned v první části o ručně psaných seznamech jsem se zmínila, jak si vše vedu. A nyní se k tomu chci vrátit a malinko víc to s vámi rozebrat a přiblížit vám svůj systém. Třeba pro vaši inspiraci nebo jen pro zajímavost.

V první řadě zdůrazňuji, že v tomto článku jde pouze o rukou psané zápisky. Ty elektronické a jiné způsoby najdete v nedávno publikovaném článku ZDE.

1) Přečtené knihy

Vybrala jsem si pro zapisování přečtených knih hezký modrý blok s tvrdými deskami a gumičkou na přetažení, aby se mi neotevřel a nepoškodil. Uvnitř má klasické užší linky. V tomhle bloku mám zapsáno nejvíce ze všech poznámek, protože kromě titulů a autorů si zde zapisuji i kratší shrnutí (+-půl stránky), dobu čtení na přesné datum (odkdy dokdy) a samozřejmě také hodnocení. Značím si zde i čísla v sériích, abych měla přehled. Na první pohled to může vypadat trochu nepřehledně, ale mě to tak vyhovuje a sem sahám opravdu jen, když si chci upamatovat nějaké dojmy či pocity z dané knihy.

Momentálně to bude skoro rok, co si sem vše zapisuji. Stránky si po jedné čísluji a k dnešnímu dni tam mám 48 stran poznámek o přečtených knihách. Doufám, že mi blok dlouho vydrží, avšak už mám v tuto chvíli pořízené jeho pokračování v jiné barvě. Moc mě to baví a je v dnešní době velmi příjemné občas něco napsat rukou. Upozorňuji ale také, že si sem nezapisuju okamžitě každou knihu, co přečtu. Poznámky jsou vlastně obdoby toho, co mám napsáno na Databázi knih a tak nemám problém si jednou za čas sednout a za chvilku si dopsat několik posledních knih v řadě.

2) Výčet autorů a jejich knih (přečtené)

Můj další velký blok není klasický jako ty předchozí. Zde se jedná o takzvaný "karisblok", což je jednoduše řečeno takový vazač na volné listy. Má kroužkovou vazbu, kterou si otevřete a můžete libovolně vkládat či vyndávat volné děrované listy. Už na první pohled mě zaujala jeho vínová barva s motivem na přední straně. Jeho součástí je i abecední rejstřík, který u některých je vložený při koupi a u některých se musí přikoupit. Není to drahá záležitost, protože i s abecedním rejstříkem tento stál kolem 80 Kč, volné listy 100 ks se pohybuje kolem 30 Kč. A věřte mi, že vám to vystačí na hodně dlouho.

Na počítači jsem si vytvořila ozdobným písmem ještě jednotlivá písmena, protože rejstřík vždy obsahuje dvě až tři písmena abecedy a nerozlišuje háčky a čárky. Proto jsem si udělala ještě další svou podkategorii a nalepila na listy. Za nimi pak už mám vždy jméno autora abecedně dle příjmení (1 autor na 1 list) a za pomlčkou jeho přečtená díla. Je to velmi přehledné a "uklizené", takže nemám problém dohledat, zda jsem daného autora četla a co vše od něj jsem schroupala. Jako přehled je to opravdu praktické a hlavně pokud ještě občas využiju barevné štítky k označení.

Zatím mám místa docela dost, ale obávám se, že brzy možná stránky dojdou a tak si asi budu muset pořídit ještě druhý stejný kousek a rozdělit abecedu na dvě poloviny. Sem si vše zapisuji velmi zřídka a nejvíce najednou - opět podle Databáze knih nebo prvního modrého bloku. Obvykle je to po několika měsících a tím, že si vždy jen nadepíšu stránky a založím, nebo dopíšu k už zapsanému autorovi další knihu, není to vůbec problém. Už se těším, až to jednou budu mít hezky plné a budu si moct za pár let listovat a vzpomínat.

3) Knihy, co si chci přečíst

Pro skupinu knih, co mám zájem si přečíst, jsem si zvolila roztomilý kočičí blok v kroužkové vazbě a s tvrdými deskami. Jelikož se jedná jen o výčet titulů a autorů, není třeba nějak moc řešit podobu a pohodlnost. Jedno zhýralost však mám a to, že zde píšu jenom na pravé stránky. Je to z toho důvodu, že kvůli vysoké kroužkové vazbě se mi na levou stranu špatně píše a pak to vypadá, jako bych to psala nohou. I zde si stránky samozřejmě čísluju a jsem u čísla 8.

Stejně jako u přečtených knih čerpám ze seznamů na Databázi knih a tudíž nemusím při každé knize hned hledat blok k zapsání, prostě si jí online zadám do seznamu v aplikaci a pak jednou za čas vše přenesu do tohoto bloku. Jakmile knihu přečtu, zelenou barvou si ji vyškrtnu a tak vím, co už jsem přečetla a co na přečtení stále čeká. Je to nesporný pomocník pří výběru v knihovně i na nákupech.

A tady se můžete podívat, jak všechny tři bloky vypadají vedle sebe. Zde můžete také vidět, jak vypadají zvenku.
Zleva - 1) modrý blok na přečtené knihy s komentáři, 2) prostřední karisblok s abecedním rejstříkem a 3) je kočičí kroužkový blok s knihami, které si chci přečíst.

Bonus - Čtenářský diář 2019

A opět se budu opakovat s mým oblíbeným diářem. Nerada ho zařazuji mezi jiné zápisníky a bloky. Především je to proto, že je časově omezený jedním rokem a navíc není primárně určený k zapisování přečtených knih. Jeho hlavní funkcí je prostě diář. Mám ho již druhý rok po sobě a jsem stále spokojená až nadšená. Oproti roku 2018 je v letošním roce mnohem více místa k zapisování přečtených knih, stejně jsem si musela ale čisté stránky okopírovat a vlepit, aby mi to stačilo.

Každopádně máte na jednu knihu jeden řádek - prostor na název knihy, autora a hodnocení 0-5 hvězdiček (stejné jako mám já na blogu - o to je to vše jednodušší). Knihy si tam zapisuji prakticky ihned po přečtení, protože mám diář stále u sebe. Staré diáře nevyhazuji, ale schovávám si je - mohu si tak zpětně prolistovat, kolik knih jsem za daný přečetla a jaké. Hledání je tak snadnější.

Pro ty, kdo by ho neznali a chtěli ho vyzkoušet - jedná se o diář vydávaný Knihovnou Jiřího Mahena v Brně, stojí 160 Kč (+ poštovné) a nejlepší je sledovat jejich FB stránku - Knihovna Jiřího Mahena v Brně. Včas se tam objeví možnost pro objednání (odhadem červen, červenec). Pokud byste to prošvihli, je jediná možnost se na podzim vydat do Brna a koupit ho osobně přímo v knihovně.

ght="336" src="http://nd02.jxs.cz/246/900/8dfd23a338_105258323_o2.jpg" alt="" />

A jak si zapisujete přečtené knihy vy?

Warcross - Marie Lu

Young adult literatura je poslední dobou má oblíbená a tak nemohla chybět ani tato kniha. Byla mi doporučována ze všech stran (hlavně z IG a YT) a tak jsem podlehla. Díkybohu.

Název: Warcross
Název v originále: Warcross

Autor: Marie Lu
Překlad: Petra Miketová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 9788075446374

Emika je hackerka s duhovými vlasy, která se protlouká nelehkým životem. Poté, co ji matka opustila, zemřel i její otec a zanechal jí samé dluhy. Má problémy zaplatit nájem a vypadá to, že bude vystěhovaná i z toho nejmizernějšího bytu ve městě. Jediný únik ji přináší Warcross, kam se pomocí brýlí uchyluje. Jednou však šlápne vedle a to, když se nabourá do mezinárodního turnaje. Díky tomu si ji Hideo Tanaka (majitel a objevitel Warcrossu) pozve do Tokia a nabídne ji práci, která se neodmítá. Bude pracovat snad na všechny strany a nejen, že musí Hidea a Warcross ochránit před úplně vším, musí i odolávat svým emocím k Hideovi. Po vstupu na profesionální scénu Warcrossu to však nevypadá dobře a je možné, že se její cíl nevyvede, protože se ocitá v ohrožení i ona sama. Podaří se jí z toho klubka vymotat ve zdraví a ochránit i její blízké? To se dozvíte jedině v knize.

Do příběhu se dalo začíst velmi snadno. Opravdu hodně snadno, je milý a pohltí vás na pár stranách. S hlavní hrdinkou jsem se sblížila a ztotožnila prakticky ihned a od té doby jsme jeli na stejné vlně. Byl to opravdu příjemný pocit. Už jen to, jak úžasného člověka jsem v ní celou dobu viděla. Sice je samotářská, ale má smysl pro zodpovědnost a čest, umí se rozhodovat a je vždy věrná svému slovu. Má také zlaté srdce a dost mi k tomu mému přirostla. Kdo mi však byl od začátku lehce nesympatický, byl Hideo. Nevím proč, ale nenašla jsem k němu cestu jako Emika. A postupně, jak se příběh vyvíjel, se to stupňovalo.

Ráda bych ještě jednou vyzdvihla čtivost příběhu, protože s tím jsem se opět chvíli nesetkala. Nutilo mě to číst dál a dál, potřebovala jsem vědět, jak to bude pokračovat. Absence hluchých a nudných míst to vše podtrhla. Pořád se tam něco dělo. Navíc se tam dost střídaly emoce - chvíli radost, pak smutek, láska, napětí, přátelství a hlavně zvraty každou chvíli. Byl to opravdu strhující příběh výborně propracovaný, prostě dokonalý. Závěr je navíc totálně úžasný a naplnil má očekávání před druhým dílem. Už se nemohu dočkat, až se do něj pustím.

Bohužel i zde knihu hyzdily chyby - pravopisné i stylistické, které mne kolikrát donutily si větu přečíst několikrát, abych ji pochopila správně, neboť v ní chyběla písmena či byly ve špatném rodu či pádu. Je to škoda, že korektura zde nezapracovala na 100%, protože by si to kniha určitě plně zasloužila. Přeci jen to čtenáře rozhodí. Ve spojení s tématikou, kterou sama moc neznám (počítačové hry a hacker) mi to místy malinko ztížilo četbu, ale rychle se do toho čtenář dostane a nemyslím si, že by to bylo nějak náročné na pochopení. Avšak jediné, co je k tomu opravdu silně potřeba je velká dávka představivosti (i když stejně jako u jiných fantasy či sci-fi knih).

Kniha je v hardbacku na krásném nažloutlém papíře (takže krásně voní) a text je skvěle uspořádán. Ani nahuštěně, ani velké mezery, prostě tak akorát, aby se to příjemně četlo a nepletly se řádky. Velikost písma a okraje stran také ideální, možná proto příběh tak rychle utíkal. Rozsahově není příběh vůbec dlouhý, i když na první pohled tak kniha vypadá. Je to však klamný efekt. Já jsem byla spokojená ze všech stran.

Anotace

Warcross není jen hra, je to způsob života! Od autorky úspěšné série Legenda.

Herní fenomén Warcross je pro některé únikem z reality, jiní si díky němu přijdou na slušné peníze. Hackerka Emika je na mizině. Aby si přivydělala, zariskuje a nabourá se do mezinárodního turnaje ve Warcrossu. Jenže omylem se ocitne ve středu dění a přes noc se stane celebritou. Dokonce dostane od tajemného tvůrce Warcrossu nabídku, která se neodmítá. A tak Emika zamíří do Tokia, kde odhalí spiknutí, které by mohlo mít nedozírné následky.

zdroj

Moje hodnocení: Ačkoliv jsem to nečekala, kniha mě okouzlila. Daný svět se mi velice zalíbil a závěr mi přímo sebral dech. Krásně se to čte, je to milé a příjemné, žádné nátlaky na čtenáře, prostě si to do posledního písmena užijete. Emiku si zamilujete a profily ostatních postav se vám také budou líbit (ať ty pozitivní, tak i negativní). Už se velmi těším, až se pustím do druhého dílu a dozvím se, kam se svět Warcrossu posouvá dál. Chyby, které se v knize vyskytují, jsou malou muškou na předním skle, která vás sice irituje, ale nezakalí vám suprový pocit z jízdy. Já vám Warcross rozhodně doporučuji a hodnotím plným počtem 5 hvězdiček. Kdo váhá - určitě se do ní pusťte, litovat fakt nebudete.

Sběrná kniha - Helena Třeštíková, Pavel Kosatík

Nutnost vybrat si do čtenářské výzvy knihu se slovem "kniha" v názvu + moje nadšení pro časosběrné dokumenty paní režisérky Třeštíkové = dílo, na které jsem dlouho čekala, než se v knihovně uvolní a hned jsem se do něj pustila.

Název: Sběrná kniha

Autor: Helena Třeštíková, Pavel Kosatík
Rok vydání: 2017
Počet stran: 340
Nakladatelství: Paseka
ISBN: 978-80-7432-752-0

Jako podtitul je kniha nazvána Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem. A to mluví za vše. Nejedná se o klasickou knihu beletrie a ani o žádnou literaturu faktu, zde jde o biografii režisérky Třeštíkové z pohledu novináře Pavla Kosatíka. Ten klade otázky a paní režisérka odpovídá. Otázky jsou pokládané leckdy opravdu obsáhle a jsou odlišené tučným písmem. Odpovědi jsou netučným fontem.

Hned z kraje musím říct, že filmy Heleny Třeštíkové mám moc ráda - viděla jsem Manželské etudy, René, Katka - oba díly a obdivuji jí za její práci. A proto jsem si knihu vybrala záměrně k nahlédnutí za oponu natáčení dokumentů. V tomto ohledu mě kniha určitě nezklamala a jako třešnička na dortu obsahuje i kapitoly přímo z režisérčina života. Zaujala mě kapitola o jejím krátkém období coby ministryně kultury. Je tedy vidět, že kniha skutečně nemapuje jen režisérský či osobní život, ale i jiné části, které spousta lidí nezná.

I přesto, že se jedná o vyprávění a rozhovor, není to nijak surové ani nudné, naopak. Moc hezky se mi to četlo, bylo to místy i napínavé a vše hezky přirozeně plyne. Nečetla jsem ještě tak obsáhlý rozhovor, který by byl zároveň milý, uhlazený a příjemný. Helena Třeštíková má úžasné vnitřní charisma, které je cítit i z jejích odpovědí, stejně tak jako její otevřenost.

Na druhou stranu mě vyloženě iritoval pan novinář Kosatík. Nevím, na co je zvyklý z publicistiky, ale leckteré jeho otázky mě zvedaly ze židle. Mnohokrát tlačil paní Třeštíkovou tam, kam nechtěla. Jeho obsáhlé otázky většinou obsahovaly i odpověď, kterou se jí tak snažil podsunout spolu se svými názory. Mě zajímalo to, co odpoví paní režisérka a ne nějaký (pro mě doposud neznámý) novinář. Vynucoval si její souhlasy a místy až útočně bazíroval na drobnostech, kterým se ona evidentně chtěla oklikou vyhnout. Což by jako publicista měl vycítit. Navíc se kolikrát babral v banalitách a nedokázal pochopit její postoj.

Z odpovědí paní Třeštíkové je však znát klid, nebojí se ho napomenout, "odpálkovat" či vyjádřit nesouhlas. A to se mi líbí. Nenechala se do ničeho natlačit a byla pořád sama sebou, o to více si jí vážím. Musím říct, že je vidět, že je to zkušená a velmi inteligentní žena, která si zažila různá období vývoje naší země a dokáže díky tomu na situace pohlížet ve velmi širokých souvislostech. Fotografie, které připojila ze svého archivu, nádherně dokreslují celou její biografii. I to pomáhá k vytvoření kompletnějšího obrazu jejího vyprávění nad rámec abstrakce.

Anotace

Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem.

"Když člověk bydlí na Václaváku, nemůže si představovat, že unikne dějinám," říká dokumentaristka Helena Třeštíková, která se narodila přímo v jednom z domů na slavném pražském náměstí. Moderní československé a posléze české dějiny zachytila jako nikdo jiný, místo politiků a velkých událostí sledovala v Manželských etudách obyčejné rodiny. Díky unikátní technice sběrného dokumentu, kterou někdo nazývá také posedlostí uplývajícím časem, zpřítomnila proměnu společenských poměrů i způsobu života jednotlivců.

Nyní si sama vyzkoušela jaké to je stát se objektem, známý spisovatel Pavel Kosatík přináší nejucelenější pohled na život Heleny Třeštíkové od jejího dětství do současnosti. Režisérka vypráví o vlastní rodině i účinkujících, kteří se často stávají jejími pomyslnými členy. Natož když se protagonista do režisérky zamiluje. Odhaluje zrození filmového stylu, vzpomíná na svoje vzory i na to, jak se sběrný dokument za čtyřicet let proměnil. Nechybí ani otázky související s etikou jejího přístupu, okolnostmi vzniku nejvýznamnějších filmů i jejího působení v politice, které sama považuje za svůj největší omyl. I tyto otázky mohou být překvapivě osobní.

zdroj

Moje hodnocení: Z knihy jsem opravdu nadšená a moc se mi líbila. Byla plná informací, po kterých jsem prahla a zároveň mě moc bavilo jí číst i prohlížet. Paní režisérku Třeštíkovou mám opravdu moc ráda a díky knize jsem se dozvěděla o dalších jejích filmech a dílech, které mi utekly. Budu to muset napravit. Její přínos časosběrných dokumentů je neodiskutovatelný a je třeba v nich hledat vlastní smysl, není to jen vyprávění o jednom životě, je třeba sledovat kontext doby, rodiny a všeho dohromady, co danou situaci vytvořilo. Kdyby celou biografii napsala sama, dala bych plný počet hvězdiček, zde však musí jedna dolů a to za pana Kosatíka. Opravdu mi neseděl jeho až nátlakový přístup a přišlo mi to nedůstojné a vůči paní režisérce nesprávné. Velká škoda, proto v celkovém hodnocení 4 hvězdičky.

Kam si zapisovat přečtené knihy?

Narazila jsem na téma, o které jsem se hlouběji zajímala a nenašla jsem žádný článek či shrnutí, co by mi mohlo být ku pomoci. A tak jsem se rozhodla vytvořit ucelený obraz sama. Tématem je? Kam všude si můžete zapisovat přečtené knihy (na netu, ručně či přes aplikace). A nejen ty přečtené, ale i ty, co si v budoucnu chceme přečíst, popřípadě i jiné seznamy, co se vždycky hodí.

Rukou psané

První velkou a pro mě nejdůležitější skupinou jsou rukou psané zápisky o přečtených knihách. Existuje mnoho způsobů, jak to dělat, já vám tu představím tři nejsilnější skupiny a jeden malý bonus.

1) Vlastní blok - prostě si koupíte nějaký krásný blok (třeba v tvrdých deskách) a začnete si zapisovat, co jste přečetli. Styl a to, co vše si zapíšete, je jen na vás. Já mám celkem tři bloky - přečtené knihy s krátkým shrnutím, druhou jen na tituly řazené dle autorů a třetí na knihy, které si chci přečíst. Ale více o tom už brzy v samostatném článku.

2) Zápisník milovnice knih - nádherný zápisník v kartonových deskách s gumičkou přímo vyzývá k zapsání knih. Máte na rozdíl od čistého bloku předtištěnou předlohu a kolonky, kam co zapsat. Zápisník obsahuje i samolepky, kterými si můžete vylepšit své poznámky. Zatím jsem si do něj nic nezapsala, protože si vše píšu do svých bloků, ale plánuji si tam zapisovat knihy, které mě za uplynulý rok zaujaly nejvíce. Je tam místo na tuším 54 knih (proto pro mě nevhodné na zapisování všech přečtených knih, když jich mám v plánu 100 za rok) a zpracování je naprosto úžasné. Cena je však vyšší, stojí jako leckterá nová kniha - 255 Kč. Ježíšek ale byl laskavý a nadělil mi ho k loňským Vánocům.

(klikni na obrázek a prohlédni si ukázku, jak vypadá zápisník uvnitř)

3) Moje tajné zápisky o knížkách a o životě - novinka od Yoli, kterou jsem hned musela mít. Bohužel jsem se sekla, je to malý formát (o trochu větší A6 či menší A5) a kromě pár stránek o knihách jsou tam věci skutečně do života. Mnoho místa na vlastní poznámky, horoskopy a podobně. Spíš jako deníček pro mladší čtenáře / čtenářky. Já mám vlastní diář a deník si nijak moc nepíšu, pro mě tedy naprosto nevhodné. Uvidím, třeba pro něj najdu nějaké využití a nebo ho daruji ve škole dětem jako odměnu. Rozhodně to není pro ty, co mají v plánu přečíst 100 knih za rok ☺ Cena je však lákavá - 99 Kč.

(klikni na obrázek a prohlédni si ukázku, jak vypadá zápisník uvnitř)

+ BONUS - Čtenářský diář - záměrně jsem ho nezařadila jako další číslo, rovnocenné ostatním a to hlavně z důvodu, že se nejedná o místo, kam vyloženě píšete jenom přečtené knihy (jiné seznamy zde nejsou), protože jeho hlavní funkcí je prostě diář na aktuální rok. A z toho vyplývá i to druhé - déle jak rok ho využívat nemůžete. Proto je tu jen jako malý bonus, já mám zelený diář vydávány Městskou knihovnou Jiřího Mahena v Brně - stojí do 200 Kč a dá se objednat jen přes ně a dostatečně dopředu (vloni rozesílali objednávky tuším v červnu nebo červenci na další rok). Vzadu je pak dvoustrana, kam si můžete zapsat přečtené knihy, na jednu je však jen jeden řádek + hodnocení, takže žádné detaily tam nevměstnáte. Využívám ho jako zhodnocení počtu knih za daný rok.

Weby

Velmi početná skupina a čím dál rozšířenější. Každý nosí v ruce telefon, má doma notebook, tablet či PC. A na netu děláme úplně všechno - nakupujeme, komunikujeme, pracujeme, hledáme informace ... tak proč si tam nezapisovat i přečtené knihy. Já třeba píšu mnohem rychleji na PC než rukou, i když rukou psané věci mají své kouzlo, trvá to déle (kor když chci, aby to nějak vypadalo). Na klávesnici jedu rychlostí blesku a občas se i předbíhám - a v tom je nesporné kouzlo zapisování online na internetu - stíháte zachytit veškeré myšlenky.

1) Databáze knih - můj největší a nejoblíbenější favorit. Od chvíle, kdy jsem objevila kouzlo DK, propadla jsem knihám více než jindy. Skvělá komunita, vše v jednom - hodnocení, recenze, komentáře, veškeré bibliografické informace, diskuze a žebříčky, bazar kniha a jako třešnička na dortu - Čtenářská výzva každý rok. Její funkční rozhraní mi naprosto vyhovuje. Je jednoduché, uživatelsky velmi příjemné a přehledné. Máte možnost si vytvářet své vlastní seznamy nad rámec přednastavených (a že i těch je fakt hodně) a bazar knih je zde opatřen hodnoceními. Můžete si tedy ověřit člověka, od kterého chcete nakupovat. Můžete diskutovat veřejně v diskuzích či v soukromých zprávách a vyhledat si vhodné knihy podle mnoha filtrů.
Jak jste si mohli všimnout, veškeré údaje, které o knihách uvádím - fotografie, informace a podobně - mám z DK a uvádím i odkazy. Vše se souhlasem a podporou provozovatele DK Danem. Vlevo v oblíbených máte pár nejdůležitějších odkazů. Jsem tedy velikým zastáncem Databáze knih a zatím jsem se nesetkala s člověkem, který by po registraci litoval.

https://www.databazeknih.cz/

2) Goodreads - zahraniční web pro ty, kteří mají alespoň nějaké základy angličtiny. Sice jsou tam české knihy uvedené v češtině, ale základní funkční rozhraní je v angličtině. Stejně tak registrace a jiné technické záležitosti. Já osobně GR vůbec nepoužívám, jsem tam pouze registrovaná a občas si tam najdu nějakou knihu v anglickém originále, abych porovnala obálky. Myslím si, že nejvhodnější je to pro lidi, co čtou ve více jazycích - třeba v češtině i angličtině. Mají tam vše pohromadě a nemusí mít dva seznamy - jeden třeba na DK pro české knihy a druhý jinde. Stránka GR na mě působí však uživatelsky trochu chaoticky, místy je nepřehledná a úplně mi nevyhovuje celobéžový vzhled. Proto ho nevyužívám, ale jestli někdy začnu číst knihy v angličtině, nebudu váhat ani minutu, kam své online seznamy zavedu.

https://www.goodreads.com/

<
div>

Nimbus - Neal Shusterman

Druhý díl Smrtky vyšel koncem dubna a já s ním plynule a okamžitě navázala na první díl. A udělala jsem dobře, jenže teď se mi z "dokonalého" světa nechce ven.

Název: Nimbus

Název v originále: Thunderhead
Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Rok vydání: 2019
Počet stran: 440
Nakladatelství: Yoli
ISBN: 978-80-7617-359-0

Po té, co Rowan na poslední chvíli utekl z konkláve, prchá neznámo kam. Pověsti o smrtce Luciferovi se však dále šíří. A smrtky nového řádu či ty, co neprojevují dostatečnou úctu koseným lidem, by se před ním měly třást. Čistka nadále probíhá a bylo ukončeno již mnoho smrtek, které si nezasloužily dále cechu sloužit. Anastázie si nachází vlastní styl kosení lidí a objevuje se nám tu i nová postava Greysona Tollivera, kterého vychoval sám Nimbus. Shodou okolností ho navede, aby zachránil ctihodné smrtky Anastázii a Curieovou před ukončením. Někdo po nich jde a protože Nimbus se nemůže jakkoliv plést do záležitostí smrtek, vše vyšetřuje smrtka Constantin. Zároveň to uvnitř cechu smrtek vše, protože proti sobě naráží stará garda a nový řád (Goddardových stoupenců), kteří se z kosení radují a požívají z něj uspokojení. Anastázie v tom má hrát velkou roli, protože jako mladší smrtka, díky svým učitelům, tíhne ke staré gardě a může tak ovlivnit i mnoho dalších mladších smrtek a tím i budoucnost vývoje cechu. Možná proto je cílem útoků. Na pozadí toho všeho svádí Greyson boj jako nezvedenec, dokud se všechny nitě nespojí v jeden provaz. Jenže pak už je možná pozdě a jsou věci, které ani Nimbus nezachrání. A to ani když se záhadná postava snaží odhalit tajemství jedné staré říkanky.

Ihned po dočtení Smrtky (3 dny mezi tím volna) jsem se pustila do Nimbu. A jízda pokračovala, děj navazuje tam, kde první díl skončil a vtáhne vás do sebe tak rychle, že nestihnete ani mrknout. Osudy Rowana (smrtky Lucifera), Citry (smrtky Anastázie) a Greysona (Morda) jsou ty hlavní a musím říct, že všechny postavy jsou mi nesmírně sympatické. Když pominu smrtky nového řádu, není v knize žádná postava, co by mě iritovala. Vše je tak, jak má být a perfektně to sedí.

Autor naprosto zachoval čtivost příběhu a i když se nemohu ve výčtu zmínit o všem, o čem bych chtěla, protože bych mohla odhalit nějaké spoilery, křičím do světa "je to skvělé, úžasné, božské". Hodně se mi líbí to, že místo deníkových záznamů smrtek se zde mezi kapitolami nachází jakýsi deník samotného Nimba. Osvětluje nám v něm, co může a nemůže, jak přemýšlí, jak přistupuje k problémům a vzdáleně i možná co cítí. Pokud jako umělá inteligence něco vůbec cítí. Dodává to příběhu návaznost a leccos vysvětluje - doporučuji tedy rozhodně nepřeskakovat.

Navíc jejich svět nemá vlastně je tam moc složitý, stále se dozvídáme o dalších nových moderních technologiích a spojuje se nám to dohromady do jednoho celku. Celou dobu držím palce a snažím se, aby to dopadlo jak si přeju a nakonec? Nabere děj rychlý spád a i když se může čtenář těšit z výhry dobra, zlo vše finálně bere do svých rukou a zasazuje těžkou ránu. A kniha končí tak, že se mi chce řvát vzteky. Docela mi trvalo než jsem závěr pobrala a jsem ještě pořád trochu naštvaná (nebo možná jen rozčarovaná). Kor když nevím, jak dlouho budu muset čekat na další díl.

Vazba knihy je stejná jako u prvního dílu - měkká vazba s překlápěcími bočnicemi a budu se opakovat, ale stejně jako první díl i tento by si zasloužil pevnou vazbu. Jsou to docela obsáhlé knihy a nedovedu si představit, až budu knihu číst poněkolikáté, že to obyčejná lepená vazba zvládne. Ale to je jen detail. Obálka je samozřejmě nádherná a jsem zvědavá, jak bude vypadat ilustrace na třetím dílu.

A debaty o plusech či mínusech vytvořeného světa by byly na staletí. Jako každá doba si s sebou nese klady i zápory. Lidstvo na to musí být připraveno, pokud není, dopadne to katastrofálně.

Anotace

Rowan se rozhodl, že na vlastní pěst napraví cech smrtek a podrobí jej zkoušce ohněm - a to doslova. Po zimním konkláve zmizel v ústraní a od té doby podniká útoky na zkažené smrtky - nejen ve StředoMerice, ale na celém kontinentu. Stal se z něj lidový hrdina - smrtka Lucifer - který v černé róbě odevzdává zkorumpované smrtky plamenům. Citra, z níž se pod dohledem smrtky Curieové stala mladší smrtka, zkaženost vidí a chce ji změnit zevnitř, ale na každém kroku nachází překážky, a dokonce se ocitá v ohrožení života. Rozkol mezi "starou gardou" a "novým řádem" se vyostřuje a vzájemné soupeření přechází od slov k činům. Nad tím vším bdí vševědoucí Nimbus - jediný, kdo má moc řešit závažné problémy dokonalého světa. Ale vloží se do toho, nebo bude jen přihlížet, jak se dokonalost mění v úpadek?

zdroj

Moje hodnocení: I Nimbus je naprosto úžasná knížka a celou sérii doporučuji přečíst. Je to neskutečně čtivé, daný svět je vám povědomý a přitom ho objevujete, však co může být úžasnějšího, než když neexistuje smrt, jak jí známe dnes. Děj se vyvíjí, postupuje neustále dopředu a strhne vás s sebou. A to, že zde Nimbus (překvapivě dle názvu) hraje opravdu důležitou roli, mě velmi těší. Doufám a prosím, aby si autor s dalším dílem "pohnul" nebo se budu muset od knih pustit znovu. Kdo váhá se čtením - přestaňte a pusťte se do toho, litovat nebudete. Ačkoliv fantasy přicházím na chuť až poslední dobou a jinak to moc nečtu, jsem opravdu nadšená. Proto nemám jinou možnost než dát plný počet 5 hvězdiček.

Smrtka - Neal Shusterman

Konečně nastal ten krásný čas a já se mohla v klidu pustit do Smrtky, na kterou jsem se těšila snad rok. A to proto, že konečně vyšel druhý díl a já tak mohla krásně navázat v sérii. Bála jsem se, že to skončí jako s knihou Bez šance, která nepřečtená leží v knihovně a doufá ve vydání pokračování. To se ale zatím nechystá, tak bude muset ještě chvíli počkat.

Název: Smrtka
Název v originále: Scythe

Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384
Nakladatelství: Yoli
ISBN: 978-80-7549-734-5

Citra a Rowan jsou dva naprosto rozdílní mladí lidé, mají rozdílné rodiny a i přesto si je vybere Faraday za své učedníky. A čeho? Přeci smrti. Je to ctihodný smrtka, který musí udržovat populaci ve správných mezích. Lidé díky nanotechnologiím neumírají, jsou vymýcené nemoci a ani věk není problém. Pokud se cítíte staří, necháte si přetočit tachometr a je vám zase třicet, vědomí však zůstává. Navíc neexistují pojmy jako vražda či zabití. Může se vám stát, že spadnete z vysoké budovy, budete pár dnů zmrtvení než vás dají dohromady a můžete žít dál. Smrty také nezabíjí, ale kosí - pro dobro lidstva. Citra a Rowan jdou do výcviku s tím, že jeden z nich se stane smrtkou a druhý odejde zpět domů, na výročním setkání smrtek však smrtka Goddard rozpoutá diskuzi, ze které vyjde rozsudek - ten kdo vyhraje musí pokosit druhého. A oni se do boje dají ačkoliv nejsou schopní si vůbec představit, že druhého sprovodí navždy ze světa, je mezi nimi cosi silnějšího. Navíc i mezi smrtkami se objevuje semínko zla právě v podobě Goddarda a jeho stoupenců, kteří si kosení sladce užívají. Dnes bychom je nazvali asi masovými vrahy, v jejich době pro to není označení. Každopádně jsou hanbou cechu smrtek, ale následovníků je víc a víc. Jak zabránit katastrofě přímo v centu cechu, který nepodléhá působnosti umělé inteligence Nimbu, který vše řídí?

V první chvíli jsem měla trochu problém pobrat systém světa, ve kterém se to vše odehrává. Nezapadalo mi to do sebe, ale to bylo jen chvíli. Je to určitě tím, že nejsem na tento žánr zvyklá, je to teprve druhá fantasy dystopie, do které jsem se pustila. Tou první byl Naslouchač a Faja od Petry Stehlíkové. A i přes tento pomalejší začátek jsem se do knihy zakousla a daný svět mě okouzlil. A možná se díky tomu ze mě stane fanoušek fantasy? ☺

Hlavní postavy mi přilnuly všechny, až v průběhu děje se vyrýsovalo pár výjimek, ale to tak bývá, že k záporným postavám obvykle cítíte antipatie. Hlavní linka se sice věnuje Citře a Rowanovi, ale ne v té romantické sféře. Ta je zde víceméně minimální a příběh se skutečně ubírá hlavně směrem k úloze smrtek a jejich svědomí. Největší část pro mě zabíraly úvahy o smrti jako takové a o světě, ve kterém smrtky musely nalézt cestu za smířením a svým vlastním svědomím.

V celku jde tedy několik dějových linek ruku v ruce, prolínají se a ovlivňují. Není to však nic složitého na pochopení, právě naopak. Je to velice čtivé, rozhodně ne zmatečné, spíš uhlazené, jednoduchého stylu a velmi mile zpracované. Textu na stránce tak akorát, čte se skvěle a za každou částí najdete zápisky z deníku těch známých smrtek i učedníků, co se vyskytují v příběhu. Děj se vyvíjí přirozeně, postupně se nám odkrývá, nic násilného ani nepřirozeného. I když v takovém světě vás těžko něco překvapí. Navíc má autor skvělou schopnost vystihnout a vykreslit vše přesně a popsat to naprosto dokonale.

Čeho si na knize vážím hodně je to, že vás donutí přemýšlet, i když nechcete.
Je to tak správně? Oni to za správné považují.
A následky? Neřeší a možná ani žádné nejsou.
Šlo by to tak v dnešním světě? Nemyslím si.
Je to vůbec přirozený vývoj? Pro ně určitě. Neumím si moc představit, žít v takovém světě. Odpadá sice starost o to, že zemřu (stářím myslím, nebo na rakovinu, infarkt či něco jiného), ale kdykoliv může přijít smrtka a já se musím podvolit. Když to neudělám, schytá to celá moje rodina.
Je lepší to dopředu vědět, nebo ne?
A miliony podobných otázek se vám pořád honí hlavou pořád dokola a vyvstávají miliony dalších. A i přesto, že o světě neustále přemýšlíte, nenarušuje to dějovou linii, která jde chvilkami trochu stranou, nebolí vás z toho hlava - je to prostě přirozené.

Lehce mě zklamala fyzická podoba knihy - paperback. Myslím si, že by si zrovna tato kniha zasloužila bytelný hardback (pevnou vazbu), aby jí člověk mohl číst pořád dokola, listovat a nebát se rozlepení či rozlámání vazby. Neříkám, že by byla nekvalitně udělaná, to vůbec ne. Ale pevná vazby je rozhodně lepší a v případě Smrtky by to určitě stálo za to. Uvidíme, třeba se i toho dočkáme.

Anotace

Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Scythové jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.

První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak "smrtky". Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla - což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit "umění" brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.

zdroj

Moje hodnocení: Já jsem ze Smrtky rozhodně nadšená. Nečekala jsem, že mě tento svět pohltí (téměř stejně jako ten z Naslouchače) a jsem ráda, že se mohu ihned pustit do druhého dílu. Velkou roli zde hraje (stejně jako v historických románech) čest, morálka a svědomí. A to se mi moc líbí. Zamyslíte se nad vlastní existencí a svědomím, porovnáváte a kombinujete. Miluji tyhle pocity z knihy. A proto vám jí doporuč
uji všemi 5 hvězdičkami. Určitě neváhejte víc a pusťte se do ní. I když nejsem zastánce ani fanoušek fantasy ani young adult, byla to dobrá volba.

Jak jsem začala číst ... a jak to bylo dál?

Každý z nás má za sebou příběh, jak se dostal ke čtení. Někdo to měl v sobě od dětství, jiný si knihy oblíbil až v dospělosti - jsme rozdílní a já vám dnes přinesu takové okénko do mé minulosti a prásknu na sebe, jak jsem se ke čtení dostala já. Navíc k tomu samozřejmě přidám i pokračování, jak to mám dodnes.

Bylo mi přes čtyři roky, když jsem se začínala učit s dědou a babičkou písmenka. Nejprve poznávat a spojovat, číst je a nakonec i psát. Trvalo mi to, ale než jsem šla do školy, už jsem to uměla. V té době byly mými oblíbenými knížkami leporela s říkankami a krátké pohádky. Jak jsem ale rostla, objevovala jsem kouzlo klasických knih. Voněly mi, byly mi moc příjemné na dotek a milovala jsem svět, který jsem v nich mohla objevit.

Jelikož jsem od mala byla "oplácaná", neměla jsem moc kamarádů a tak jsem neměla s kým trávit čas venku (ano, dříve jsme neseděli u počítače, ale běhali po venku a hráli si na policajty a zloděje a podobně - pozn. autorky). Knihy mi byly příjemnějším společníkem, nehodnotily mě, prostě mi daly všechno to, co bylo uvnitř. Všechno bez rozdílu. Začala jsem objevovat kouzlo knih pro dívky - o koních, o dívkách a jejich dobrodružství, přes psychické problémy - drogy, anorexie, bulimie (Ivonne Březinová), až jsem narazila na Robinsona Crusoe. Byl to výtisk po tatínkovi, hodně hodně starý. Pečovala jsem o něj jako o poklad a četla ho pořád dokola snad stokrát. Některé nezáživné pasáže jsem časem vynechávala a nořila se do čistého příběhu, který mě naplňoval.

Když se mi začala kniha v ruce malinko rozpadat, došlo mi, že bych měla jít dál a pustit se do dalších knih. A najednou přišla éra Harryho Pottera. Všichni to četli, všichni to chtěli a maminka mi díly postupně nosila z knihovny z práce. Hltala jsem je jedním dechem a nemohla se dočkat pokračování. Vytvořila jsem si svou vlastní podobu jejich světa a schovávala se do něj. Hlavní trojice byla parta mých nej kamarádů.

Je to neuvěřitelné, ale poté jsem propadla kouzlu Stephena Kinga a Vlastimila Vondrušky. Dvě neporovnatelné strany mince. Horory jako Pytel kostí, Dračí oči a nebo I mrtví se někdy vracejí mi naháněly husí kůži, ale líbilo se mi to. Pan Vondruška mi zase přinášel touhu po vyšetřování vražd a hlavně prostředí středověku, které mne neskutečně lákalo. Začala jsem prosit maminku, aby mi z knihovny z práce nosila více a více jeho knih. Tehdy jich ale ještě nebylo vydáno tolik ☺

A samozřejmě další období, ve kterém jsem propadla románům Lenky Lanczové. Upřímně - ukažte mi dívku, která by něco od ní nečetla. Zhltala jsem je všechny, co byly vydané. Mimochodem čtu je dodnes, i když je nemám všechny, své tři oblíbené beru do ruky často a ráda. Větší část mám pak jako eknihy.

Prázdniny jsme rok co rok trávili na chalupě a tam jsem dělala jen jedinou věc - vyhřívala se na slunci a četla. Dokonce jsem si utíkala zařídit prázdninovou kartičku do místní knihovny. A vyplatilo se. Ani nespočítám to množství knih, co jsem přelouskala. V té době jsem si nevedla žádné záznamy, spoléhala jsem se na vlastní hlavu. Rodiče i prarodiče mě pořád naháněli, abych mazala taky ven a trochu se hýbala - Šárinka pecivál však nehnula zadkem a četla a četla.

Knihy se mnou putovaly skrz celou základní i střední školu, na vysoké však nastal zlom. Kdo už o mě něco četl dříve ví, že jsem studovala historii a archeologii v Pardubicích. Jenže požadavky na povinnou četbu tam byly dost hardcore. Do té doby jsem neměla ponětí, co to obnáší a jako milovnici knih mi to nepřišlo jako problém. Ano, měla jsem s tím u humanitního oboru počítat, ale bylo to opravdu hodně náročné. Do většiny předmětů +- 10 daných odborných knih za semestr, jednou mi to vyšlo i na 50 knih za 4 měsíce a do toho se samozřejmě učit z přednášek a prezentací. Čtení se mi zprotivilo, protože jsem se k němu musela nutit, nemohla si ho vybrat, byly to nezáživné studie a faktografická či filozofická díla. Z toho výpisky a naučit se. Na beletrii jsem ani nepomyslela. Byla to první chvíle, kdy mi bylo protivné brát knihu do ruky, nevoněly mi a došlo to až do fáze znechucení.

Po odchodu z vysoké jsem byla chvíli nezaměstnaná a pak jsem si našla první práci v Bille jako hlavní pokladní - dělala jsem 16hodinové směny a domů chodila prakticky jenom spát a to vše za pár korun. Když už byla chvíle volna, využila jsem jí k procházce či filmu. Po roce jsem skončila a po nějaké době získala práci, kterou mám doteď. A u ní jsem znovu objevila lásku ke knihám. Od mala moje knihovna praskala ve švech, ale v rámci mezí, protože kapesné nebylo veliké a rodiče korigovali narůstající přírůstky.

Poslední rok jsem se však utrhla ze řetězu a nakupuji dost, ačkoliv zase nemám knihovnu, kterou bych ráda. To se brzy změní, ale i tak se musím opravdu krotit. Za uplynulé dva roky jsem přesáhla 50 přečtených knih za rok, letos to chci dohnat až ke 100. Snad se mi to podaří - je to sice maraton, ale velice příjemný. Žádné nucení, vybírám si to, co mě opravdu baví a zatím mám šťastnou ruku. Věřím, že tentokrát (protože nehrozí další silné znechucení) mi to již vydrží a knihy mě budou provázet zbytkem mého života <3

Plížením vpřed - Rupert Fawcett

Komiksová kniha o kočkách? Tu jsem přeci nemohla přejít jen tak ☺

Název: Plížením vpřed

Název v originále: On the Prowl: The Secret Life of Cats
Autor: Rupert Fawcett
Překlad: Jiří Stárek
Rok vydání: 2018
Počet stran: 154
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-255-115-5

Kočky zbožňuji a beru si z nich občas i inspiraci. Však to mám nejen v názvu, ale i ve zvyku - především co se týká lenosti a flegmatismu. Zde se jedná o kombinaci kočičího humoru a komiksu. A musím říct, že mix je to tedy skutečně povedený. Už na obálce započíná laškování ve stylu chlupatých kožíšků a rozhodně vás navnadí se podívat dovnitř. Jenže jakmile se to stane, máte sice na chvíli o zábavu postaráno, ale najednou jste na konci. Je to jednohubka na cca půl hodiny, pro pomalejší čtenáře na hodinu.

Je vidět, že autor má rozhodně minimálně jednu kočku doma, protože přesně ví, jak přemýšlejí, jak se chovají a co se jim asi honí hlavou. Zná kočičí stereotypy a má odpozorován jejich význam. A jako ilustrátor zvládl všechno zmíněné přenést na papír úžasným neotřelým a vtipným způsobem. Ať už se jedná o samostatné obrázky či tabulky s vývojem děje. Je trefný, přímočarý a hlavně i přes jednoduchost kreseb je vše tak, jak má být. Výstižné, vtipné a originální. Hodně mi autor udělal radost i tím, že neopomněl zmínit kočičí schopnost "mítvšenaháku".

Když držíte v ruce tuto knihu, nemáte žádná očekávání - možná jen jedno a to pobavení. Neočekáváte složité vzorce nebo hloubku děje. Je to oddechová jednorázová záležitost, ke které se však vždy rádi vrátíte, pokud vám něco zkazí den a vy si chcete k večeru náladu trochu zlepšit. Co mě teď ale hodně vrtá hlavou je to, zda je překlad dobře udělaný. Věty v originálu, co jsem pochytila z občasných webových obrázků autora na FB, jsou velmi jednoduše formulované a tak by i člověk, co angličtinu neovládá moc dobře, neměl mít problém s pochopením. Z toho důvodu přemýšlím o koupi anglického originálu a porovnání s českým překladem.

Většina vyobrazení je vtipná a skutečně pobaví, jsou tam samozřejmě i výjimky potvrzující pravidlo, ale není jich mnoho. Poměr tipuji asi 3:1. Jednoduchý styl kresby autora dodává samozřejmě více vyniknout pointě a tak by to mělo být. Ráda bych si pořídila ještě jeho první knihu Bez vodítka, která se stejným způsobem věnuje psům. Což jasně dokazuje, že si mě autor získal. Mám podobných knih doma již několik, ale myslím si, že tato bude mít přední místo. Každý by měl mít ve své sbírce něco podobného pro chmurné večery.

Víc na tom asi k recenzování není, protože textu pomálu, humoru a vtipu dost. A to vše v malém balení, menším než A5. Vhodná i na cesty a myslím si, že perfektní i ke společnému čtení například s partnerem - my se spolu docela nasmáli.

Anotace

Komiksově pojatá kniha, v níž jsou humorným způsobem vylíčeny všechny dobré a špatné vlastnosti koček. Nastíněno je také, o čem asi tak kočky mezi sebou mluví a na co myslí v různých běžných situacích. Titul byl sestaven z malých komiksů, jež autor pravidelně publikoval na Facebooku a které si získaly více než 100 000 fanoušků. Tato nádherná kniha bude dozajista skvělým dárkem pro všechny milovníky koček - a nejen pro ně!

zdroj

Moje hodnocení: Příjemné nepřekvapení, očekávala jsem minimum a dostala docela dost. Jsem za to ráda, budu se k této knize často vracet a listovat si pro zvednutí nálady. A to nejen pro milovníky koček. Zpracování knihy je opravdu příjemné a milé. Občas si člověk říká, kéž by ta zvířata uměla mluvit (a třeba i číst) - co by nám o tomhle díle asi řekla ☺ Já jsem moc ráda, že jsem narazila v knihách Dobrovský na slevu právě na tuto knihu a už se poohlížím jak po originálu tak i po psí verzi. Děkuji a za mě hodnotím 4 hvězdičkami - každá je zasloužená. Na pátou tomu něco chybělo.

Momentky - Barbara Nesvadbová

Další povídková kniha za mnou, už si na ně pomalu ale jistě začínám zvykat.

Název: Momentky

Autor: Barbara Nesvadbová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 160
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3722-9

U knih, které obsahují povídky, je dost těžké vystihnout, o čem kniha je. Zde je to však naprosto jasné - jedná se o knihu věnovanou lásce - fyzické i duševní. Ať už jde o trápení s láskou, nevěru nebo jednostrannou lásku, či jen sex, každé povídce je vyhrazen trochu jiný prostor. Většina je však z té smutnější strany, působí proto v celku docela depresivně. Ačkoliv obvykle povídkové knihy nečtu úplně najednou a prokládám je jinými, zde mi soustavné čtení nevadilo. Povídky se mi do sebe ani nijak moc nepletly, jen občas byla nešťastně zvolená jména, kdy se ve dvou za sebou jdoucích povídkách objeví jedno stejné jméno. To bylo matoucí.

Emoce jsou v příbězích vykreslené docela pěkně, dá se do postav docela dobře vcítit. V některých se mi podařilo i pro mě najít hlubší smysl, i když jde těžko posoudit, zda je to jen mé subjektivní vnímání, či to tak autorka zamýšlela. Jiné jsou zase odhalené na dřeň, žádné zbytečné okecávání, prostě jen holá fakta jednoho vztahu. A i když by to někomu mohlo přijít nepříjemné až prosté, mě se to líbilo, protože takové prostě některé vztahy jsou.

Povídky mají obecně celkem malý rozsah, to se dá určit i z toho, kolik jich v knize je a jak málo stran celkově kniha má. Vychází to průměrně kolen 2-5 stran na jednu povídku a to je málo. Není možnost rozvoje děje, bližšího poznání či pochopení kontextu. Někdy je to však lepší, vždyť ne vždy je ke všemu dost informací a je nutné si udělat názor i z mála. Za sebe musím říct, že nejvíce mi v mysli utkvěla povídka s názvem Milena.

Fyzická podoba knihy mne docela překvapila, protože se jedná o tvrdou vazbu s velmi zvláštní obálkou. Nemá totiž barevné a olepené hrany. Vidíte a můžete si tedy sáhnout na surovou hmotu, ze které je obálka udělaná. Opravdu zajímavé a originální zpracování, se kterým jsem se zatím nesetkala. Vše je uvnitř navíc doplněno nádhernými kresbami žen různých typů, které vše dokreslují a vždy zabírají jednu stranu na přelomu dvou příběhů. Dodávají všemu ten správný pocit a bez nich by mi kniha přišla nedokončená.

Anotace

Povídky známé české spisovatelky a novinářky. Momentky zachycují chvíle, kdy se náš život láme; jsou to okamžiky hlubokého štěstí i bolestných ztrát nebo fatálních rozhodnutí. "Jsou chvíle, které zůstanou v hlavě jako v albu. Navždy. Nemusíte je mít na fotkách. I přesto jsou nezapomenutelné. Štěstí se skládá z okamžiků. To ostatní je život."

zdroj

Moje hodnocení: Ve výsledku kniha určitě neurazí, ale ani nijak nenadchne. Vyprávění je příjemné, milé, docela odsýpá a jelikož se nejedná o žádnou obsáhlou publikaci, čtení jde opravdu rychle. Jedná se o oddechové čtení bez složitostí a s velkou dávkou jednoduchosti. Líbilo se mi to tak průměrně, jsem ráda, že jsem si jí přečetla. Určitě se ale ke knize nevrátím, ale díky podobným knížkám si pomalu ale jistě hledám cestu k těm povídkovým a v budoucnu se jim určitě nebudu vyhýbat. Hodnotím zde 3 hvězdičkami a plně to vystihuje mé pocity z knihy.