Slepí ptáci - Ursula Poznanski

První díl trilogie jsem přečetla na dovolené a po jedné oddechovější knize jsem se pustila do druhého dílu série Beatrice Kaspary, kniha nese název Slepí ptáci a volně navazuje na knihu Pět. Kdo by ale měl na výběr, doporučuji číst opravdu popořadě a přečíst si před touto knihou i první díl. Jde o to, že v mnoha ohledech na sebe knihy odkazují a čtenář by nemusel mít úplně ucelený obraz. Navíc si teď nejsem úplně jistá, ale tuším, že se tam vyskytují i spoilery k prvnímu dílu, což by byla velká škoda se o to ochudit.

Název: Slepí ptáci

Název v originále: Blinde Vögel
Autor: Ursula Poznanski
Překlad: Blanka Pscheidtová
Rok vydání: 2016
Počet stran: 360
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5406-7

Jako každá kriminálka i tato začíná nálezem mrtvoly. Zde se však nacházejí rovnou dvě - mladá žena a student. Vše nasvědčuje tomu, že jde o zločin ze žárlivosti - on jí uškrtil a pak se zastřelil. Beatrice s Florinem však nemohou nalézt žádného společného jmenovatele, kromě facebookové skupiny zaměřené na poezii. Začínají pátrat mezi jejími členy, brzy se však ozve neznámý anonym, který jim chce povědět, co za tím stojí. Na schůzku se ale nedostaví a brzy je nalezený mrtvý v řece, opět to vypadá jako sebevražda. Vyšetřovatelé jsou zklamaní, ale nepouští se nitky pravděpodobnosti, že to nejsou obyčejně sebevraždy. Když se podrobněji pustí do skupiny, najdou mnoho zvláštních lidí, brzy poté další člen spáchá sebevraždu. Beatrice se do případu opět obouvá v osobní rovině a založí si svůj vlastní profil na facebooku a přidá se ke skupině. Když se zkontaktuje s jedním z podezřelých, i ten je najednou mrtvý, i když rukopis zločinu je úplně jiný. Úplnou náhodou Bea jednoho dne při vyhledávání na internetu narazí na souvislost s mrtvými a tragickou událostí z roku 1993. A i když přesně neví, co s tím má věc společného, brzy tuší, že se vydávají správným směrem a opět nasazují doslova i svůj život.

Na druhý díl jsem se moc těšila, protože první se mi moc líbil a ani tento mě nezklamal. Autorku mám moc ráda a netušila jsem, zda si po thrillerech udrží moji pozornosti i v kriminálkách, které moc nemusím. A opravdu udržela. Knihu jsem přečetla oproti jiným dost rychle a dočítala jí do půlnoci. Avšak nadšení jako z první knihy se úplně nedostavilo. Oproti prvnímu dílu, kde hrál hlavní roli Geocaching, v tomto díle je v hlavní roli facebooková skupina s názvem Poezie žije. Prostředí známé dnes asi každému, nabízí mnoho variant vyšetřování a v knize jsou opravdu krásně popsány veškeré myšlenkové pochody vyšetřovatelů, především Beatrice. Vše navíc opět doplňuje prostředí jejich soukromí a vliv jejich práce na něj. Jak jsem psala v úvodu, je zde také mnoho odkazů na první díl.

Poutavost příběhu je od začátku do konce, je čtivý, překvapivý i napínavý. To velice oceňuji. Navíc autorka nechává čtenáře i zapojit se přemýšlením během čtení a vyšetřovat s Florinem a Beatrice. Není to přehlceno stopami, vývoj není překotně rychlý, ale pomalu spěje k vrcholu, což udrží čtenářovu pozornost. Kniha je napsána stejným stylem a jelikož i překlad dělala stejná osoba, jako první díl, jsou si opravdu podobné v mnoha ohledech.

Docela mi ke konci ale vadily opakující se náměty situací - Beatricino ohrožení života, vyjednávání s pachatelem, přesvědčování apod. I když si v žádném faktografickém ohledu knihy nejsou téměř ani podobné, námět scény je trochu okopírovaný a pro člověka, co to četl ihned za sebou, to může být dost podobné. Oproti první knize zde naopak není tak silný popis soukromí vyšetřovatelů, i když se ho příběh dotýká, trochu ustoupil do pozadí.

Myšlenka autorky a to, jak se jí povedlo opět zašmodrchat děj, je úžasné. Má skvělou schopnost pro postupné odhalování příběhu a také smysl pro detail, kde je i ta nejmenší drobnost, na kterou postrádáme odpověď, v závěru vysvětlena. Úplný konec jsem čekala trochu jiný, možná aby byl puštěný ještě o kousek dál, ale nestalo se. Doufám, že se toho dočkám na začátku třetího a posledního dílu.

Bohužel musím konstatovat, že to, na co jsem si především stěžovala u první knihy, se zde opakuje. Pár pravopisných chyb se dá odpustit, byly to drobnosti, horší však je fyzická podoba knihy, která se zde ještě zhoršila. Tentokrát je tisk proveden na tenkém celkem hladkém papíru, místy při větším světle stránky dokonce prosvítají, což je rušivý element, že vidíte písmenka z další strany. Obal knihy je stejný jako u prvního dílu - bílá obálka, který je přelepená samolepkou s motivem. Opět špatně doléhá, místy se odlupuje a hrany jsou bez polepu - pouze bílá obálka, takže vše ihned špinavé a to pouze z knihovny. Je to opravdu škoda.

Anotace

Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence?

Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný?

Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie.

zdroj

Moje hodnocení: Já jsem i z druhého dílu nadšená a moc se těším na poslední třetí díl. Chci si teď nechat přestávku a číst za delší dobu, abych to viděla s odstupem. Každopádně i kniha Slepí ptáci mě nadchla svou zápletkou a uzavřením případu. Myslím si, že autorka je skvělá nejen na poli thrillerů, ale i krimi žánru. Je neotřelá, čtivá a skvěle se k ní hodí slovo - originální. Potenciál knihy byl docela pěkně využit a to dokážu ocenit. Bohužel se nesplnilo moje očekávání, aby byl tento díl lepší než první. Proto dávám stejně jako knize Pět - 4 hvězdičky. Doufám, že poslední díl - Hlasy, mě překvapí na celé čáře a předčí i první dva díly série. Už se na ní moc těším. Milovníkům krimi i těm, kteří do tohoto žánru zatím nepronikli - všem knihu doporučuji. Je to lehčí čtení, které vás ale vtáhne do děje a nepustí.