"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

středa 15. srpna 2018

Hrůzy lásky a nenávisti - Zdena Frýbová

Knihu jsem si koupila přes FB bazar a to jen proto, že jsem si od prodejce kupovala jinou knihu a tuto mi paní nabídla přibalit za pouhých 20 Kč. Po pročtení hodnocení a recenzí na Databázi knih jsem souhlasila. Dlouho na ní nedošlo, ale protože už začínám mít problém s tím, že v knihovně je vše o co mám zájem, rozpůjčované a doma zásoby docházejí. Proto jsem se na ní vrhla a i když to tak nevypadá, kniha je opravdu obsáhlá. Trvalo mi týden jí přečíst, ale konec jsem dočítala dlouho do noci. Konec mě silně rozplakal, zmítala jsem se bezmocí a nespravedlností.

Název: Hrůzy lásky a nenávisti
Autor: Zdena Frýbová
Rok vydání: 1991
Počet stran: 424
Nakladatelství: Československý spisovatel
ISBN: 80-202-0284-6


Kniha má dvě části - dva příběhy. V obou je hlavním vypravěčem psychiatr z manželské poradny. První nese název Zrůdička a odehrává se za dob komunismu. Je o závistivém a bezcharakterním muži, který si myslí, že mu všechno projde. Napadá ostatní, prochází mu nejen nezákonné chování, obtěžování, ale jeho pomstychtivost se obrací i proti manželskému páru. Žena se psychicky hroutí, manžel to bere opačně. Současně je ve vyprávění zmíněn i další příběh, který s onou zrůdou - Mlčochem - souvisí také. Příběh nekončí pohádkově, ale ani tragicky.
Druhý příběh, po kterém nese název celá kniha, je ale oproti prvnímu silná káva. Jana Šrámková vyhledá přes známého pomoc psychologa a vypráví příběh o vydírání. Je si vědomá své příšerné minulosti a předá mu deník, který jí vyděrač předal. Ten tvoří 90% příběhu a je úděsný. Nejen to, co provedla Jana, ale i tím, jak jí ublížili ostatní, kteří jí měli pomoct a chránit, nakonec jí ublížil ale i režim. Jana se ze všeho dostala, stala se z ní známá spisovatelka dětských knížek a minulost hodila za hlavu. Ta jí ale v podobě ředitele ústavu Ostrčila znovu dohnala a příváděla k šílenství a nejvíce se bála, že na vše přijde i její dcera. Je to moc smutné, ale tento příběh končí z ničeho nic a velmi tragicky.



Když jsem si knihu vzala do ruky, netušila jsem, jaký poklad se v ní skrývá. Bylo mi hned jasné, že je kniha obsáhlá, protože má téměř průsvitné stránky a na svou tloušťku je zvláštní, že má přes 400 stran. Začetla jsem se ale ihned a nestačila se divit. Příběh vás svou čtivostí naprosto pohltí ať chcete nebo ne a jelikož se vlastně dál a dál seznamujete s problematikou, nedovolí vám se odtrhnout. První příběh je trochu více přehlednější a také kratší, i když postava Mlčocha byla v té době asi běžná a spousta lidí i dnes v něm uvidí nějakou konkrétní osobu.


Naproti tomu druhý příběh je jednou tak dlouhý, trochu méně přehlednější, je do něj vloženo opravdu hodně z popisu psychologické situace, především proto, že se odehrává v roce 1990, tudíž těsně po revoluci. Uznávám, že tyto pasáže byly trochu nudné, ale ke konci jsem pochopila, že byly nutné. Postava Ostrčila - ředitele výchovného ústavu, kam byla Jana umístěna, mi ze začátku přišla relativně sympatická, ne úplně pravý komunista, systematický člověk a opravdu slušný muž ve středních letech. Psychopata jsem v něm začala samozřejmě vidět až ve chvíli, kdy s Janou zůstal sám na lesní chatě. Od té chvíle se i autorka otevřela a ukázala ředitele Ostrčila v plném světle.


Vše je napsáno neskutečně uvěřitelně, důvěryhodně a mám pocit, jakoby se toto skutečně stalo. Že vyprávění psychologa jsou životní příběhy, které mu jeho povolání přineslo. A on se s námi o ně dělí. Navíc i on se v obou případech osobně angažuje a snaží se postiženým pomoci. V případě Mlčocha se mu to daří, ačkoliv se vše zhroutí ze zcela jiné strany. V druhém případě je ale situace tak těžká, že ani on nemůže pomoci. Celkově je celá kniha napsána opravdu krásně, jsou v ní dokonale vykreslené i důležité detaily a vše v celku tvoří dílo, které by mělo být více rozšířené a oceňované.


Hlavním tématem této knihy jsou bezpráví, lhostejnost, bezmoc, křivda, bezcharakternost, nejnižší pudy a nejmrzčejší chování. Vlastnosti nehodné i zvířat. Nevím, možná se pohybuji v ideálním prostředí, ale já nikdy s takovým člověkem do styku ani z vyprávění nepřišla. Proto to pro mě byl docela zásah. Lidé většinou ne v plné míře rozumí slovu "bezmoc", avšak tady je odhalené na kost a využité v plném potenciálu. Až mě to děsí.

Než jsem si knihu koupila a i před tím, než jsem knihu četla, výjimečně jsem nečetla anotace, ani hodnocení, jen jsem se podívala na procentuální hodnocení a jelikož v té době bylo 87%, byla jsem natešená. Ale nevěděla jsem, jak příběh skončí. A to mě neskutečně dorazilo. Dočítala jsem do noci a poté pláčem vzbudila přítele, který to se mnou šel rozchodit na chvilku na balkón.

Pokud bych chtěla být hnidopich a vyloženě hledat chyby, jedinou drobnou chybičkou je to, že je paní spisovatelka dost ukecaná, což někomu může vadit. Mě ale nijak extra, protože já jsem taky, kolikrát ani nevím odkud jsem začala a přes co jsem se dostala k aktuálnímu tématu. Je pravda, že některé pasáže by mohly být malinko kratší, ale to už opravdu rýpu.


Anotace
V novele Zrůdička se hrdinové setkávají se zakomplexovaným člověkem, jehož nenávist vůči úspěšným lidem a jejich pronásledování vede oběti až do psychiatrické poradny. V titulní novele, odehrávající se v r.1990, je hrdinkou úspěšná spisovatelka, která se vyrovnala s mládím ve výchovném ústavu a je nyní vydírána bývalým ředitelem tohoto zařízení. Podaří se mu získat ke spolupráci novináře a zveřejněním faktů o její minulosti se definitivně naruší těžce získaná rovnováha ve vztazích hrdinky a jej
í dcery. Matka tento zásah psychicky neunese a končí sebevraždou.

Hrůzy lásky a nenávisti


Moje hodnocení: Kniha mě už na prvních stránkách okouzlila, ponořila jsem se do příběhu a do konce jsem se nemohla odtrhnout. Je v ní ukryt opravdu hluboký smysl, ačkoliv jsem mnohokrát byla zhnunená až k nevolnosti z toho, čeho všeho jsou lidé schopní. Autorka nám tímto přináší, v našich končinách ne moc rozšířený, žánr nonfiction fiction. Není to však žádná oddychová literatura, čtení ve vás probudí mnoho emocí - většinou negativních. Kniha získala čestné místo v mé knihovně a určitě jsem jí nečetla naposledy. Je nutné si občas připomenout, co zažili lidé před revolucí, ale s čím se můžeme setkat i my dnes - prostě čeho všeho odporného jsou lidé schopní. Samozřejmě, že knihu hodnotím plným počtem 5 hvězdiček.

Žádné komentáře:

Okomentovat