Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková

Dočteno! Konečně! Už jsem si říkala, že to snad nedočtu, nechápu totiž jak je to možné, ale knihu o asi 450 stranách jsem četla přesně 11 dní (obvykle mi to trvá 4-5 dnů maximálně). Sice jsem oba dva víkendy neměla téměř žádný čas na čtení, ale i tak to nechápu. Kniha není ani nijak hustě psaná, prostě byla jen náročná nejspíš. Tak jdeme na to!

Název: Žítkovské bohyně

Autor: Kateřina Tučková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 456
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7294-528-3

Příběh nás prakticky ihned uvede do hrůzy, která se stala malým dětem jedné z bohyň - Doře a Jakoubkovi Idesovým. Teta Surmena objeví jejich matku brutálně zabitou sekerou. Sice to začíná jako horor, ale ihned poté nastává vyprávění malé Dory, která nás seznamuje s tím, co se stalo po tomto neštěstí, jak žila i s Jakoubkem u tety Surmeny (sestry jejich matky), tedy také u bohyně. Ta si z Dory vychovala svého anděla, což byla funkce, kterou Dora vykonávala svědomitě. Vodila k bohyni Surmeně lidi, co se za ní sjížděli z blízkého i vzdáleného okolí, po cestě je opatrně vyslechla a všechny problémy pak sdělila Surmeně ještě před tím, než se s ní setkali. Žili si vlastním životem, děti chodili do školy a bylo jim spolu dobře.

Jenže jednoho dne k nim přišel dopis, díky kterému se Surmena musela dostavit k vysvětlení svého počínání. Podezřelá byla z toho, že okrádá lidi a uvádí je v omyl - jak to měl komunistický režim ve zvyku. Věda a lékařství v té době bylo na obrovském vzestupu a tak se jim nehodilo, aby někdo léčil lidi "šarlatánskými a lživými praktikami". Když Surmena odešla, už se nevrátila, byla umístěna do psychiatrické léčebny, Dora byla oddělena od Jakoubka a každý z nich dospíval zvlášť.
Vyprávění je přeskakující, chvíli se dozvídáme něco z doby, kdy byla Dora dospělá a pracovala na projektu ohledně bohyní jako etnografka, v další se zase dozvídáme, jak vyrůstala na internátu a jak vůbec k etnografii přišla. Další kapitoly jsou většinou věnované některé z osob, které sehrály nějakou roli. Dora postupně odkrývá veškerá tajemství své rodiny a její minulosti a většinou to nejsou věci, které by někoho povzbudili, naopak jsou to hlavně násilná úmrtí a utrpení. Nakonec se Doře podaří po revoluci dostat se k odhaleným spisům lidí, kteří ovlivnili její i Surmenin život a tím vyřešit téměř veškerá tajemství, která jí tižila. Ani ona ale svému osudu neunikla.
To už se ale dozvídáme díky Kateřině Tučkové, jíž patří právě poslední kapitola.

Jako první chci říct, že na mě kniha hodně emocionálně zapůsobila, to je podle mě také její hlavní smysl. Také chci zdůraznit, že i autorka sama poukazuje na to, že kniha je jen beletrií, ale založená je na skutečných událostech a skutečných osobách, jména však byla pozměněna. Už jen to ve vás vyvolá mrazení.

V první řadě znovu poukazuji na to, že ačkoliv je graficky i písmem kniha zpracována velmi pěkně, četla se mi docela těžko. Možná i díky těm staročeským a archaickým výrazům, kterých tam rozhodně není málo. Co mě hodně překvapilo, je přímá řeč. V knize je jí hodně, ale je tak zvláštně zpracovaná, že se v tom místy člověk opravdu ztrácí. Proto nemohu o knize rozhodně říct, že by byla čtivá. Byla napínavá, krásně napsaná, ale čtivou bych jí určitě nenazvala.

Kniha má rozhodně úžasné téma, propojení historie s přítomností a místy i s budoucností. Tradice, zvyky a pověry vás tu budou provázet na každé straně a téměř na každém řádku. Je to krásné poznávat odlehlé kraje a jejich život, to jak to vnímají děti, dospělí lidé a starší generace. Na druhou stranu mě ale dost zklamal nevyužitý potenciál autorky. Bylo tam mnoho momentů, kdy jsem si říkala, jak mě mrzí, že zrovna tahle část není více rozvedená, nebo lépe a srozumitelněji popsaná. Určitě by to šlo udělat i tak, že to lidem vezme dech a sednou si z toho "na zadek", což bohužel není tento případ.

Jsem rozhodně ráda, že jsem s Dorou, Jakoubkem, Surmenou, Mahdalkou a dalšími mohla strávit krásných 11 dnů, jsem ráda, že jsem se o nich dozvěděla tolik věcí a upřímně mě mrzí to, co je potkalo. Knihu znovu určitě číst nebudu, ale naopak mě navnadila na to, přečíst si i dála zmíněná v této knize a další publikace týkající se bohyní ze Žítkové.

Úryvek

Od té doby, co se stala andělem, už nikdy zbůhdarma neseděla na lavičce na zápraží horské samoty. Její čas se stal součástí času mnoha lidí, mezi nimiž zastávala důležitou roli. Vyko­návala ji hrdě a s vědomím odpovědnosti k tajuplné tradici, která vycházela z minulosti tak dávné, že si nikdo ze Žítkové, nikdo z Kopanic neuměl představit z jaké. Každý jen uctivě pokyvoval: - Bohování je prastaré, bohyně a andzjelé tu byli odjakživa. Odjakživa, odvždycky. Dora to dobře věděla. Co ale do chví­le, než se stala andělem, netušila, bylo, že bohyně a jejich umě­ní jsou taková vzácnost. Že je jinde nemají. Když byla malá, tak si dokonce myslela, že být bohyní je jen jedna z forem existen­ce. Že ženy se zkrátka dělí na tetky z pošty nebo jednoty, na dojičky a krmičky z JZD, a na ty, co se živí jako bohyně. Zdálo se jí to být stejně přirozené povolání jako jakékoliv jiné. Ani ji nenapadlo, že by to tak nebylo i jinde.Teprve až se stala andělem a poznala, z jak velkých dálek za bohyněmi lidé jezdí pro radu nebo léčení, pochopila, jak je­dinečné ty ženy jsou. O to nadšeněji pak andzjelovala a pečlivě dodržovala všechno, co jí Surmena kladla na srdce. - Když přijede autobus, stůj vždycky poblíž zastávky, nikoho na sebe neupozorňuj, jen čekej, až tě někdo osloví. Jestli se bude ptát na cestu k bohyni, zeptej se ho, jestli je tak hloupý, že věří na bohyně. Počkej, co ti odpoví. Když bude rozpačitý, doveď ho. Když bude moc sebejistý, radši se kliď, od takového nepojde nic dobrého. A dávej si pozor na dvojice. Pamatuj, že lidé sem častěji jezdí s trápením, se kterým se potýkají sami a ke kterému nepotřebují žádné svědky, opakovala Surmena často. Dora si to zapamatovala dobře. Pečlivě si prohlížela lidi, které vyplivly odpolední autobusy z Brodu, a když viděla ně­koho cizího rozpačitě se rozhlížet kudy kam, připletla se mu do cesty a počkala, až se jí zeptá: - Holčičko, prosím tě, nevíš, kde tady bydlí bohyně?

Anotace

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat - prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou?

Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepř
ítele - její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní…

Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie.

zdroj

Moje hodnocení: Rozhodně mě tato kniha zaujala a jsem moc ráda, že jsem si jí přečetla. Určitě jí ale nemám v plánu číst znovu. Působila na mě opravdu silně emotivně, když se člověk zamyslí nad tím vším, je mu z toho trochu smutno a úzko. Nebylo to ale kniha, která by mě rozplakala, i když to zvládne kdejaká jiná (i když jsem na konci měla náběh). Měly bychom si vážit všech těchto elementů, které dnes už ale téměř vymřely, proto moudra a staré vědění umírají s nimi. Protože není komu je předávat a to započalo v době, kdy Dora nepřevzala vědění své tety Surmeny. Knihu určitě doporučuji k přečtení, ale kvůli nevyužitému potenciálu nemohu dát plný počet, proto 4 hvězdičky.